Page 1Některé lexikologické aspekty terminologie a terminografie
VALENTĪNA SKUJIŅA
Institut lotyšského jazyka, Riga
V roce 2006 se v Lotyšské akademii věd konalo setkání připomínající sté výročí narození lotyšského lingvisty a terminologa Rudolfa Grabise.
V dubnu 2008 byli terminologové z Litvy, Lotyšska a dalších zemí pozváni k účasti na mezinárodní konferenci, která připomínala sté výročí narození litevského lexikografa a známého terminologa a terminografa Jonase Kruopase.
Od 50. do 70. let 20. století stáli oba vědci v čele terminologických komisí: Jonas Kruopas v Litvě a Rudolfs Grabis v Lotyšsku.
Polovina 60. let byla obdobím, kdy Litva, Estonsko a Lotyšsko začaly rozvíjet užší kontakty v oblasti jazykové kultury a terminologie.
Z podnětu Moskvy se v roce 1969 v Rize konala regionální konference o rozvoji terminologie a přípravě terminologických slovníků.
Od té doby se ve Vilniusu, Tallinnu a Rize pravidelně konají konference, na nichž se diskutuje o teoretických i praktických aspektech terminologie.
Jonas Kruopas se těchto konferencí účastnil. Byl členem redakční rady sborníku z konference vydaného v roce 1973 (BPHTT 1973).
Článek Jonase Kruopase a jeho kolegy Kazimierase Gaivenise (Kruopas, Gaivenis 1973) o terminologické práci a sestavování terminologických slovníků v Litvě ukazuje řadu podobných problémů při rozvoji národní terminologie v Litvě i Lotyšsku:
• o prvních písemných pramenech ze 16thstoletí – náboženských textech;
• o kalkování (kalkách) jako produktivním způsobu tvoření termínů (v litevštině zejména z latiny, polštiny, němčiny a ruštiny; v lotyštině zejména z latiny, němčiny a ruštiny);
Terminologija | 2008 | 15
17
Page 2• o „putování“ lexikálních jednotek
• od LGP (jazyka pro obecné účely) k LSP (jazyku pro speciální účely) a vice versa;
• od aktivní slovní zásoby k pasivní slovní zásobě a vice versa;
• o hledání rovnováhy mezi termíny domácího původu a výpůjčkami;
• atd.
Název tohoto článku – Některé lexikologické aspekty terminologie a terminografie – byl zvolen nejen s ohledem na hlavní téma této vzpomínkové konference, ale zároveň také za účelem přesnějšího vymezení (a aktualizace) některých zásad terminologické práce Terminologické komise Lotyšské akademie věd.
Z lingvistického hlediska byla terminologie především tradičně považována za součást lexikologie. Před šedesátými lety 20. století bylo na Lotyšské státní univerzitě v rámci kurzu lexikologie věnováno terminologii jako vrstvě lotyšské slovní zásoby pouze asi 15 minut (Laua 1981: 138–141). Od šedesátých let 20. století se pod vedením Rudolfa Grabise začaly na Ústavu lotyšského jazyka a literatury Lotyšské akademie věd provádět vědecké studie teoretických otázek terminologie. Ještě předtím lze hovořit o vědeckém přístupu k výběru a tvorbě termínů, který se začal uplatňovat ve druhé polovině 19th století, kdy byly v lotyštině vydávány různé učebnice a příručky z rozličných oborů vědy a techniky, jakož i terminologické slovníky, a kdy se v samostatných článcích, které napsali J. Alunāns, K. Valdemārs a další, takzvaní Mladí Lotyši (lotyšsky – jaunlatvieši), diskutovalo o zásadních problémech tvorby terminologie (o úloze domácích odvozenin a výpůjček, stručnosti termínů atd.).
Od konce šedesátých let 20. století byla terminologie prohlášena za samostatný, interdisciplinární vědní obor, jehož specifickým předmětem vědeckého zkoumání je termín, a výraz terminology v tomto smyslu získal přednostní synonymum terminology science (lotyšsky – terminzinātne, rusky – терминоведение).
Od té doby se v různých zemích pořádala řada konferencí, seminářů a workshopů o terminologii a byly vydány stovky knih a článků věnovaných výhradně terminologickým otázkám. Terminologie se stala mnohostranným, rozsáhlým vědním oborem s
18
Valentīna Skujiņa | Some lexicological aspects of terminology…
Page 3mezijazykový význam. Termíny se shromažďují nejen ve slovnících, ale také v databázích, včetně vícejazyčných souborů (např. databáze ETB).
Ačkoli je dnes terminologie uznávána jako samostatný (interdisciplinární) vědní obor, její úzké vazby na lingvistiku určují významnou roli jazykových (vnitrojazykových) principů při tvorbě termínů.
lexikální aspekt jazykových principů předpokládá respektování specifického charakteru terminologické vrstvy v celkovém lexikálním systému jazyka, vzájemných vztahů mezi termíny a netermíny, terminologickou a obecnou slovní zásobou, vazeb mezi terminologií a profesně, sociálně, územně, historicky a stylisticky omezenými lexikálními vrstvami atd.
Lexikální inventář jazyka se shromažďuje ve slovnících. Lexikografie je podobor lingvistiky, v němž se rozvíjejí teorie a praxe přípravy terminologických slovníků a zásady a metody pro sestavování, systematizaci, analýzu a popis slov. Pokusme se odpovědět na otázku: existuje nějaký rozdíl mezi slovníkem obecného jazyka a terminologickým slovníkem? Za tímto účelem porovnejme několik hesel s „procesuálním“ a „atributivním“ obsahem ze dvou výkladových slovníků: Latvian Language Dictionary (LVV 2006) a Dictionary of Basic Linguistic Terms (VPTSV 2007).
HESLA VYJADŘUJÍCÍ „PROCESUÁLNÍ“ OBSAH (I)
LVV (slovník obecného jazyka):
tulkot (anglicky: to translate) -oju, -o, -o, minulý čas -oju, přechodné sloveso. 1. Vyjádřit (co) v jiném jazyce (anglicky: to express (something) in another language). T. z originálu. Přeložená literatura. T. knihu do ruštiny. T. projev.
latviskot (anglicky: to Latvianize) -oju, -o, -o, minulý čas -oju, přechodné sloveso. 1. Přizpůsobit lotyšskému jazyku a jeho zvláštnostem; učinit (po)lotyšštěným (anglicky: to transform according to the Latvian language, its peculiarities; to make Latvian). L. příjmení.
VPTSV (terminologický slovník):
tulkošana
a. překlad
v. Překlad f, Übersetzung f, Übertragung f
kr. перевод
V jednom jazyce (původním nebo výchozím) psaného nebo mluveného slova,
Terminoloģija | 2008 | 15
19
Page 4vyjádření obsahu textu, významu, myšlenky (včetně podtextů apod.) vyjádření prostředky jiného jazyka (cílového jazyka neboli jazyka překladu) prostřednictvím (anglicky: vyjádření (slova, textu, myšlenky atd.) z výchozího jazyka do cílového jazyka). ◊ volný překlad; doslovný překlad. Viz také původní jazyk; výchozí jazyk; cílový jazyk.
počešťování
a. lotyšštění, přizpůsobení lotyštině v. Einlettischung f kr. латвиизация, летонизация Přizpůsobení lotyšskému jazyku, jeho zvláštnostem a struktuře. (anglicky: transformace podle lotyšského jazyka, v souladu s lotyšským jazykem)
LEXIKÁLNÍ JEDNOTKY VYJADŘUJÍCÍ „PROCESUÁLNÍ“ OBSAH (II)
LVV (slovník obecného jazyka):
skloňovat (skloňovat) –ēju, –ē, –ē, min. čas –ēju, přech. sloveso. 1. V lingvistice – skloňovat (podstatná jména) (anglicky: V lingvistice – ohýbat jména). D. přídavné jméno s určitou koncovkou. Toto slovo se neskloňuje.
časovat (časovat) –ēju, –ē, –ē, min. čas –ēju, přech. sloveso. Ohýbat (slovesa) (anglicky: časovat slovesa).
ohýbat (ohýbat) loku, loki, loka, min. čas locīju, přech. sloveso... 4. V gramatice – měnit tvary slov v pádech nebo osobách (anglicky: V gramatice – měnit tvary slov v pádech a osobách). L. podstatné jméno. L. sloveso.
VPTSV (terminologický slovník):
skloňování
a. skloňování, skloňování v. Deklinieren f kr. склонение Skloňování jmen (podstatných jmen, přídavných jmen, číslovek) a slov používaných v jejich funkci (zájmen, skloňovaných příčestí), tj. změna gramatických tvarů podle rodu, čísla a pádu. (anglicky: změna gramatických tvarů jmen podle rodu, čísla a pádu)
20 Valentīna Skujiņa │ Some lexicological aspects of terminology...
Page 5Viz také konjugēšana.
konjugēšana
a. konjugace
v. Konjugieren f
kr. спряжение
Časování slovesa, tj. změna gramatických tvarů v osobách, číslech, časech, rodech a způsobech.
(Anglicky: změna gramatických tvarů sloves v osobách, čase, rodě a způsobu)
Viz také deklinēšana.
locīšana viz deklinēšana; konjugēšana
LEXÉMY VYJADŘUJÍCÍ „ATRIBUTIVNÍ“ OBSAH
LVV (slovník obecného jazyka):
vienkāršs (prostý) příd. jm.; vienkārši (prostě) přísl. 1. Takový, který se skládá z jednoho prvku, jedné části... (anglicky: such which consists of one element, one part...) Srov. věta. 2. Takový, který není obtížný, není složitý... (anglicky: such which is not complicated...) Srov. úkol... 3. Obyčejný, skromný... (anglicky: ordinary, modest...) Srov. jídlo... 4. Takový, který nemá zvláštní výsady... (anglicky: such which has no privileges...) Srov. pracující člověk.
VPTSV (terminologický slovník):
jednoduchý minulý čas, imperfektum
a. prostý minulý čas
v. Imperfekt podst. jm.
kr. prosté minulý čas
Tvar slovesného času, který vyjadřuje děj, který se odehrál před okamžikem promluvy, například Právě jsem přišel domů ze školy...
(Anglicky: the tense form of a verb expressing an action that took place before the moment of speaking)
jednoduchá věta
a. jednoduchá věta
v. einfacher Satz podst. jm.
kr. prostá věta
Terminoloģija | 2008 | 15
21
Page 6Věta, která má pouze jeden gramatický základ... (anglicky: věta pouze s jedním syntaktickým centrem) ◊ jednoduchá rozvitá věta. Viz také věta; souvětí; gramatický základ.
Jak je patrné ze srovnání hesel, hlavní rozdíly jsou tyto:
V LVV (slovníku obecného jazyka) jsou:
1) jako heslová slova pouze jednotlivá slova;
2) gramatické tvary, odkazy na slovní druh;
3) jednoduchá a srozumitelná vysvětlení;
4) všechny významy v jednom hesle;
5) absence synonym v záhlaví hesel;
6) gramatický procesuální význam vyjádřený slovesem. (Nejsou uvedeny termínové ekvivalenty v jiných jazycích.)
V VPTSV (terminologickém slovníku) jsou:
1) jako heslová slova jednotlivá slova i slovní spojení;
2) absence gramatických informací;
3) definice (vysvětlení) s relevantními charakteristikami pojmu;
4) v jednom hesle je vysvětlen pouze jeden pojem;
5) synonyma v záhlaví hesel;
6) gramatický procesuální význam vyjádřený podstatným jménem. (Termínové ekvivalenty v jiných jazycích jsou uvedeny.)
Závěr: S ohledem na výše uvedené zvláštnosti slovníků obecného jazyka a terminologických slovníků můžeme dojít k závěru, že z teoretického hlediska existuje zásadní důvod zabývat se terminografií jako specifickou mezioborovou disciplínou založenou na základech lexikologie, lexikografie a terminologie.
V tomto případě ponechme stranou ostatní zvláštnosti a věnujme zvláštní pozornost roli různých slovních druhů v terminologii obecně a v terminologických slovnících zvláště.
Je dobře známo, že termíny nejsou specifická slova. Termíny jsou slova ve specifické funkci: slovem nebo slovním spojením označovat jednotku pojmového systému příslušného vědního oboru nebo příslušné oblasti činnosti. Jinými slovy, obvykle říkáme, že termíny nejsou podstatné položky, nýbrž funkční.
22 Valentīna Skujiņa │ Some lexicological aspects of terminology...
Page 7Tato specifická funkce termínu má dvě stránky: pojmenovávat a označovat pojem. Pojmenovávací jazykové jednotky jsou obvykle podstatná jména (např. v lingvistice se podstatná jména sound, morpheme, word, sentence, transitivity používají jako lingvistické termíny) nebo slovní spojení s podstatným jménem jako základní složkou (např. podstatné jméno language je základní složkou slovních spojení natural language, artificial language, sign language, která se používají jako termíny).
Podstatná jména jsou třídou slov, která mohou [po]jmenovávat všechny různé druhy reálií – objekty, procesy, vlastnosti, množství, stavy atd. Proto se právě podstatná jména dobře hodí k funkci termínů.
Dominantní úloha podstatných jmen jako zástupců příslušných pojmů zachycených v terminologických slovnících je nepochybná a zdůrazňuje ji řada lingvistů a terminologů. O ostatních slovních druzích, zejména o slovesech, se názory různí. V některých případech se v normách ISO vyskytují jako hesla jak podstatná jména, tak slovesa (např. v ISO/IEC 2382). Porovnejme některé příklady definic podstatných jmen a sloves uvedených v těchto normách ISO a věnujme pozornost počtu pojmů a podstatných rysů uvedených v definicích těchto pojmů:
zobrazení A vizuální prezentace dat.
zobrazit Prezentovat data vizuálně.
ukládání dat uchovávání v paměťovém zařízení.
ukládat Uchovávat data v paměťovém zařízení.
programování Navrhování, psaní, úpravy a testování programů.
programovat Navrhovat, psát, upravovat a testovat programy.
Pokud je podle sémantického (a terminologického) trojúhelníku pojem mentální prezentací objektu a termín jazykovou prezentací pojmu, kolik pojmů je v těchto příkladech prezentováno? Tři, nebo šest? Porovnáme-li „jazykovou prezentaci“ pojmů v těchto definicích: „vizuální prezentace“ a „prezentovat vizuálně“, nebo „uchovávání … v paměťovém zařízení“ a „uchovávat … v paměťovém zařízení“, nebo:
Terminologija | 2008 | 15
23
Page 8„navrhování, psaní …“ a „navrhnout, napsat …“ – měli bychom dospět k závěru, že pojmy jsou vyjadřovány slovy se stejným pojmovým obsahem, která se liší pouze gramatickou formou odpovídající příslušnému slovnímu druhu. Zdá se tedy přesvědčivější názor těch lingvistů a terminologů, kteří považují podstatná jména za hlavní jazykové reprezentanty příslušných pojmů, zatímco slovesa pokládají za terminologické jednotky, které ve skutečnosti vyjadřují tentýž pojem, liší se gramatickou (morfologickou či syntaktickou) variací nebo modifikací a používají se podle potřeb kontextu, v diskurzu. V různých oborových oblastech samozřejmě existují určité zvláštnosti, např. v matematice, technické terminologii nebo sportu.
Substantivní povaha termínu vychází z adekvátní povahy pojmu. Pojetí takové terminologické položky, jako je termém (Skujiņa 1996), umožňuje slovům různých slovních druhů (a/nebo slovním tvarům) zaujmout určité místo v terminologické slovní zásobě: termín (podstatné jméno) jako reprezentant pojmu je ústředním členem termému (např. termín překlad), zatímco sloveso a další slova či slovní tvary (příčestí, příslovce, přídavná jména) ve skutečnosti vyjadřují tentýž pojem a jsou jeho druhotnými členy (např. překládat, překládající, přeložený).
Každá vědecká činnost se opírá o principy. V Lotyšsku se po řadu desetiletí hlavní terminologické úkoly plnily a principy přijímaly podle názorů E. Wüstera (Wüster 1979) a rakouské terminologické školy, v souladu se systémovým přístupem v rámci takzvané „tradiční teorie“ terminologie (Cabré Castellví 2000: 35). Tyto úkoly postačovaly k dosažení určitých cílů v rozvoji národní terminologie v souladu s vědeckými požadavky a principy, které byly formulovány v klasické teorii interlingvální terminologie. Tyto úkoly se neplnily pouze kvůli standardizaci terminologie, ale také zejména kvůli obohacování národního lexikálního systému.
Závěrem bych rád zdůraznil, že se terminologická věda během několika desetiletí (přibližně od 60. let 20. století) stala multidisciplinárním oborem, který vychází ze základů lingvistiky a jejích dílčích disciplín – lexikologie, lexikografie, derivatologie atd. – a také ze základních prvků logiky, filozofie, kognitivní vědy, ontologie, komunikační vědy atd.
Besides (as it is stressed in terminology literature (Cabré Castellví 2000: 55)), while being interdisciplinary, terminology is also transdisciplinary,
24 Valentīna Skujiņa │ Some lexicological aspects of terminology…
Page 9protože bez terminologie neexistuje žádná strukturovaná disciplína a bez terminologie nelze vyjadřovat ani předávat vědecké poznatky. Pro terminologii je však dosud charakteristické, že zásadní roli hraje rozmanitost uplatňování hlavních vědeckých principů tvorby termínů.
V terminologické vědě nyní můžeme pozorovat hledání nových přístupů, které by pomohly zohlednit složitost terminologických jednotek v rámci obecné i specializované komunikace a přihlížely k syntaktické a komunikační povaze termínů v textech. To však neznamená odmítnutí tradičního přístupu. Znamená to, že základ nové teorie terminologie by zohledňoval jak reprezentativní, tak komunikační funkci terminologie (Cabré Castellví 2000: 36, 46). Nový přístup znamená zaprvé potvrdit hlavní vědecké principy a zadruhé zaměřit se na rozmanitost uplatnění termínů.
„Nová teorie“ by měla být spíše „teorií terminologie pro terminologii“ než výhradně „lingvistickou teorií terminologie“; „pojímala by termíny jako soubory pojmenovacích a pojmových jednotek náležejících k přirozenému jazyku“ a „reprezentujících odborné znalosti v určité oborové oblasti a sloužících profesní komunikaci“ (Cabré Castellví 2000: 53).
Z Á V Ě R Y
1. Od prvních písemných pramenů se litevská a lotyšská terminologie během přibližně pěti století postupně stala multidisciplinární a poměrně bohatou, takže může plnit všechny nezbytné funkce státního jazyka, které se staly naléhavými na konci 20th století a jsou aktuální dodnes. Užší kontakty mezi lotyšskými a litevskými terminology se začaly rozvíjet od poloviny 60ies. let 20th. století, kdy se ve Vilniusu, Rize a Tallinnu pravidelně konaly konference o terminologii a jazykové kultuře. Tehdy byla terminologie prohlášena za samostatný interdisciplinární obor, který vychází ze základů lingvistiky i ze základních prvků logiky, filozofie, kognitivní vědy, ontologie, komunikační vědy atd.
2. Z lingvistického hlediska byla terminologie především tradičně chápána jako součást lexikologie. Lexikologický přístup k terminologii předpokládá respektování specifické povahy terminologické vrstvy v obecném lexikálním systému jazyka, vzájemných vztahů mezi termíny a netermíny, terminologickou a obecnou slovní zásobou, souvislostí mezi-
Terminologija | 2008 | 15
25
Page 10mezi terminologií a lexikálními vrstvami omezenými profesně, společensky, územně, historicky a stylisticky atd.
3. Lexikální inventář jazyka se shromažďuje ve slovnících. Lexikografie je podoborem lingvistiky, v němž se rozvíjí teorie a praxe sestavování slovníků a formulují se zásady a metody sběru, systematizace, analýzy a popisu slov.
Teorie a praxe sestavování terminologických slovníků tvoří základ další disciplíny – terminografie. Existuje nějaký rozdíl mezi slovníkem obecného jazyka a terminologickým slovníkem? Je terminografie pouze součástí lexikografie? Vezmeme-li v úvahu zvláštnosti slovníků obecného jazyka a terminologických slovníků, můžeme dojít k závěru, že z teoretického hlediska existuje podstatný důvod zabývat se terminografií jako specifickým interdisciplinárním oborem, jehož základy tvoří lexikologie, lexikografie a terminologie.
4. Jednou ze zvláštností je odlišný přístup k slovním druhům v terminologických slovnících ve srovnání se slovníky obecného jazyka. Vyplývá to ze specifické funkce termínů: pojmenovávat a označovat pojem. Podstatná jména jsou třídou slov, která mohou denominovat všechny různé druhy reálií – objekty, procesy, vlastnosti, množství, stavy atd. Proto se právě podstatná jména dobře hodí k funkci termínů. Přídavná jména a příčestí (tj. slovesné tvary) obvykle představují označující terminologické prvky.
5. V některých případech lze v normách ISO najít jako hesla podstatná i slovesa. Porovnáme-li definice těchto podstatných jmen a sloves (se stejným kořenem nebo kmenem), např. display – „vizuální prezentace“; to display – „prezentovat vizuálně“, měli bychom dojít k závěru, že pojmy jsou zde vyjádřeny slovy se stejným pojmovým obsahem, která se liší pouze gramaticky v souladu s příslušným slovním druhem. Zdá se tedy přesvědčivější názor těch lingvistů a terminologů, kteří považují podstatná jména za hlavní zástupce příslušných pojmů, zatímco slovesa pokládají za terminologické jednotky, které ve skutečnosti vyjadřují tentýž pojem, liší se gramatickou modifikací a užívají se podle potřeb kontextu.
6. Substantivní povaha termínu jako jednotky terminologie vychází z adekvátní povahy pojmu. Pojetí takové terminologické položky jako termému umožňuje slovům různých slovních druhů (a/nebo slovním tvarům) přidělit určité místo v terminologické slovní zásobě jako jednotkám terminologického lexika (v souhrnu).
26 Valentīna Skujiņa | Some lexicological aspects of terminology...
Page 117. V současné terminologické vědě lze pozorovat hledání nových přístupů, které by pomohly zohlednit složitost terminologických jednotek. To však neznamená odmítnutí tradičního přístupu. Znamená to, že základ nové teorie terminologie by zohledňoval jak reprezentativní, tak komunikativní funkci terminologie. Nový přístup znamená zaprvé, že na termíny je třeba nahlížet jako na jednotky termínového systému, který podle vědeckých principů odráží příslušný pojmový systém, a zadruhé současně klást důraz na rozmanitost uplatnění termínů v diskurzu.
REFERENCES
Cabré Castellví M. T. 2000: Elements for a theory of terminology: Towards an alternative paradigm. – Terminology. Vol. 6, No 1, Amsterdam/Philadelphia; John Benjamins PC, 35–57.
ISO/IEC 2382-1 Information processing systems. Vocabulary. Part1: Fundamental terms.
ISO 2382-12 Information processing systems. Vocabulary. Part 12: Peripheral equipment.
ISO/IEC 2382-13 Information processing systems. Vocabulary. Part 13: Computer graphics.
Kruopas J., Gaivenis K. 1973: Юнас Крупас, Казимерас Гайвенис. Терминологическая работа и под- готовка терминологических словарей в Литовской ССР. – Вопросы разработки научно-технической терминологии, Рига, 23–36.
Laua A. 1981: Latviešu leksikoloģija, Rīga.
LVV 2006: Latviešu valodas vārdnīca (Latvian Language Dictionary), Rīga.
Skujiņa V. 1996: The Specify of the Term and the Concept of the Termeme. – IITF Infoterm. Multilingualism in specialist communication. Vol. 2. Vienna: TermNet, 1123–1130.
VPTSV 2007: Valodniecības pamatterminu skaidrojošā vārdnīca (Dictionary of Basic Linguistic Terms), Rīga.
Wüster E. 1979: Einführung in die Allgemeine Terminologielehre und terminologische Lexicographie, Wien.
BPHTT 1973: Вопросы разработки научно-технической терминологии, Рига.
KAI KURIE LEKSIKOLOGINIAI TERMINOLOGIJOS IR TERMINOGRAFIJOS ASPEKTAI
Per beveik penkis šimtmečius latvių, kaip ir lietuvių, kalba pasiekė tokį lygį, kad dvidešimtojo amžiaus pabaigoje mūsų kalbos buvo visiškai pasirengusios atlikti visas aktualias valstybinės kalbos funkcijas savo šalyse. Reguliarūs latvių ir lietuvių kalbininkų kontaktai prasidėjo nuo dvidešimto amžiaus septintojo dešimtmečio, kai buvo pradėtos rengti terminologijos ir kalbos kultūros konferencijos.
Septintasis dešimtmetis – tai laikas, kai terminologija, iki tol laikyta leksikologijos šaka, dėl gausių teorinių tyrinėjimų tapo savarankiška tarpdalykine mokslo sritimi, besiplečiančia lingvistikos ir keleto gretutinių sričių – logikos, filosofijos, kognityvistikos, ontologijos, komunikacijos mokslų – sandūroje.
Leksiniu atžvilgiu terminologija laikoma specifiniu kalbos leksinės sudėties sluoksniu, kreipiant dėmesį į terminų ir ne terminų santykį, terminų ir profesinių, socialinių, teritorinių, istorinių, stilistinių ir kitų leksikos sluoksnių sąsajas.
Leksinę kalbos sandarą atskleidžia žodynai. Teoriniai ir praktiniai žodynų sudarymo aspektai – leksikografijos, kaip kalbotyros šakos, tyrimų objektas. Viena iš žodynų rūšių – terminų žodynai. Bendrinės kalbos ir terminų žodynų lyginimas leidžia apibūdinti terminografiją kaip gretutinę discipliną, esančią leksikologijos, leksikografijos ir termi-
Terminologija | 2008 | 15
2 7
Page 12nologijos sandūroje. Terminų žodynų specifika atsiskleidžia atrenkant žodynų straipsnių antraštes ir leksiškai bei gramatiškai aprašant. Terminų žodynuose vyrauja daiktavardžiai, kadangi jie pavadina pačias įvairiausias realijas – daiktus (objektus), procesus, savybes, kiekius, aplinkybes ir kt. Daiktavardžiai geriausiai įvardija sąvokas. Kitos kalbos dalys, pavyzdžiui, būdvardžiai, dalyviai (t. y. veiksmažodinės formos) paprastai atlieka termino apibūdinančio dėmens funkciją.
Kartais, pavyzdžiui, kai kuriuose ISO standartuose, pasitaiko antraščių ir su daikta-vardžiais, ir su veiksmažodžiais: display – „vizualinis pateikimas“ ir to display – „pateikti vizualiai“ (apibrėžčių vertimas pateiktas straipsnio autorės). Kaip matyti iš apibrėžčių, abiem atvejais kalbama apie tą pačią sąvoką, skiriasi tik žodžio gramatinės formos pasirinkimas. Toks dubliavimas yra netikslingas. Pakaktų išreikšti sąvoką daiktavardžiu, o veiksmažodis, reikalui esant, gali būti vartojamas tekste.
Skirtingų kalbos dalių vietą ir vaidmenį terminologijoje padeda nustatyti terminema, kurios pagrindinis dėmuo yra daiktavardis, o kitos kalbos dalys (susijusios su ta pačia sąvoka) – antraeiliai dėmenys (plg. перевод – переводить, переведен, переведенный ir pan.).
Pastaruoju metu terminologijoje ieškoma naujo požiūrio, pabrėžiant kompleksinį terminologinių vienetų pobūdį, tačiau tai nereiškia, kad atsisakoma tradicinio požiūrio. Dėmesys turi būti skiriamas ir reprezentacinei, ir komunikacinei termino funkcijai, t. y. termino sistemiškumui terminų sistemoje ir vartosenos įvairovei, atsižvelgiant į kontekstą.
НЕКОТОРЫЕ ЛЕКСИКОЛОГИЧЕСКИЕ АСПЕКТЫ ТЕРМИНОЛОГИИ И ТЕРМИНОГРАФИИ
В течение около пяти столетий латышский, как и литовский, язык постепенно развиваясь достиг такого уровня, благодаря которому в конце 20го века наши языки полностью были готовы выполнять все актуальные функции государственного языка в наших государствах. Регулярные контакты латышских и литовских языковедов начались с 60ых годов 20го столетия с организацией конференций по терминологии и культуре языка.
60ые годы – время, когда терминология из подобласти лексикологии, благодаря многочисленным теоретическим исследованиям, приобрела статус самостоятельной междисциплинарной области науки, развиваясь на грани лингвистики и целого ряда смежных областей знания – логики, философии, когнитивистики, онтологии, коммуникативных наук и др.
В лексическом аспекте терминология рассматривается как специфический слой лексического состава языка, обращая внимание на соотношение терминов и нетерминов, связи терминов с профессиональным, социальным, территориальным, историческим, стилистическим и другими пластами лексики.
Лексическое богатство языка дано в словарях. Теоретические и практические аспекты составления словарей – объект исследования лексикографии как подобласти языкознания. Один из видов словарей — терминологические словари. Сравнение общелитературных и терминологических словарей дает основу для выделения терминографии как смежной дисциплины на грани лексикологии, лексикографии и терминологии, т. е. терминоведения. Специфика терминологических словарей
28
Valentīna Skujiņa | Some lexicological aspects of terminology...
Page 13выявляется как при выборе, так и при лексическом и грамматическом описании заголовков словарных статей. В терминологических словарях преобладают имена существительные, так как именно при помощи существительных возможно назвать самые разнообразные реалии – предметы (объекты), процессы, качества, количества, обстоятельства и др. Существительные используются как представители понятий. Другие части речи, напр., имена прилагательные, причастия (т. е. формы глаголов) обычно используются в функции определяющего терминоэлемента.
Иногда, например, в некоторых стандартах ИСО, наблюдается наличие заголовков как с существительными, так и с соответствующими глаголами: display – ‘визуальное представление’ и to display – ‘представить визуально’ (перевод дефиниций дан автором статьи). Как следует из дефиниций, речь в обоих случаях идет об одном и том же понятии, лишь отличается подбор грамматической формы слов. Подобное дублирование кажется не целесообразным. Репрезентацию понятия достаточно предъявить, используя существительное, а глагол автоматически согласно системе языка при необходимости может использоваться в тексте.
Место и роль различных частей речи в терминологии помогает предопределить понятие о терминеме с существительным как основным компонентом термина и другими частями речи (имеющими связь с тем же понятием) – как второстепенными членами (сравн.: перевод – переводить, переведен, переведенный и т. п.).
В последнее время в терминоведении наблюдаются поиски нового подхода с акцентом на комплексный характер терминологических единиц. Но это не означает отказа от традиционного подхода. Внимание следует уделить одновременно как на репрезентативную, так и на коммуникативную функцию термина, т. е. на системность термина в терминосистеме и разнообразность в употреблении в зависимости от контекста.
Gauta 2008-05-26
Valentīna Skujiņa
Terminology Commission at the Academy of Sciences of Latvia
Akadēmijas lauk. 1, Riga, LV-1050, Latvia
E-mail: [email protected]
Terminoloģija | 2008 | 15 2 9
