Původ a tvoření jednoslovných názvů nemocí v kalendářích Lauryna Ivinskise

PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ

Institut litevského jazyka

Fotografie z fototéky knihovny Ústavu litevské literatury a folkloru.

Ke 200. výročí narození Lauryna Ivinskise

Žymus XIX a. lietuvių švietėjas Laurynas Ivinskis (1810–1881) parengė pirmąjį lietuvišką kalendorių „Metu skajtlus ukiniszkas“, kuris iš spaudos išėjo 1846 metais¹. Jame ir kituose kalendoriuose populiariai buvo rašoma žemės ūkio, veterinarijos, astronomijos, istorijos, gamtos mokslų ir kt. klausimais, skelbiama grožinės literatūros kūrinių.

¹ V roce 1847 „Kalendorius, arba Metu skajtlus ukiszkas“, od roku 1851 „Kalendorius, arba Metskajtlus ukiszkas“. Kalendáře vycházely s přestávkami každoročně – v letech 1846–1852 a 1855–1864 (v letech 1853–1854 nebyly kvůli cenzuře vydány, v letech 1865–1867 vyšly v cyrilici a v roce 1877 byl kalendář latinkou vydán v Petrohradě) (Petkevičiūtė 1988: 121–122, 126–127).

Terminologija | 2010 | 17

101

Již v prvním kalendáři zařadil L. Ivinskis oddíl „Gidimas žmoniun nuog nekuriun ligun“², v němž se píše o léčbě nemocí. Oddíl chyběl v kalendářích z let 1847, 1848, 1855, 1861, 1864 a 1866 (Petkevičiūtė 1988: 132).

Nejčastěji se psalo o prostředcích a způsobech léčby nemocí, ale někdy L. Ivinskis nejprve stručně vysvětlil nemoc, například:

Grižielė (grieželė) – „je to silná bolest kloubů ruky, která se projevuje v místě, kde se spojují kosti dlaně a lokte, když se tato část ohne, například když chceme přitisknout ruku s nataženou dlaní k něčemu. <...>“ 1850 46.

Landuonis, jinde twięga zvaný – „je to stejná nemoc jako płaukinis, jen s tím rozdílem, že otok prstu od špičky až k prvnímu kloubu ustane a dál nepokračuje. <...>“ 1851 33.

Niksteriejimas (niksteliejimas) – „je to vykloubení kloubu z jeho místa, které při nesprávném napravení způsobuje zlomeninu. <...>“ 1850 46.

Nuog žiemospirgia – „je to poškození způsobené podchlazením některé části těla. <...>“ 1856 46.

V oddíle se uvádějí rady, jak léčit infekční, chirurgická a traumatologická, duševní onemocnění, nemoci dýchacích a trávicích orgánů, uší, nosu a krku, očí, zubů, kloubů, kůže, kostí, ženské, dětské a další nemoci. Nejvíce se píše o léčbě domácími prostředky – léčivými rostlinami (mátou, kořeny omanů, kořeny puškvorce, chmelem, květy heřmánku, kořeny rebarbory, březovými listy, listy olší, jalovcovými bobulemi aj.); nápoji a jinými tekutinami (vodkou, pivem, octem aj.); potravinami (slaným vepřovým sádlem, solí, medem, kozím mlékem, kravským mlékem, máslem, kvasnicemi aj.); kořením (česnekem, zázvorem, petrželí, cibulí, koprem aj.); předměty denní potřeby (kartáčem, cihlou aj.); tkaninami (suknem, plátnem aj.); zbytky spálených látek (prachem aj.). Méně často se zmiňují kupované léky (chinin, chloroform, magnézie, vitriol aj.). Kromě toho se doporučuje léčit i dnes neobvyklými prostředky, například mědí, olovem, žížalami, žábami, výkaly zvířat, ptáků a dokonce i lidí³. Pro zajímavost uvádíme několik příkladů, jak podle L. Ivinskise léčit některé nemoci:

² Takový název byl v prvním kalendáři z roku 1846. V pozdějších kalendářích se mírně obměňoval – „Gidimai žmogaus nekuriun ligun“, „Gidimai žmogaus ligun“, „Gidimas žmogaus nekuriun ligun“, „Gidimai žmogaus nekuriun ligun izimti iš rankas rasztu Lietuwiszkaj parašzitu“, „Gidimai žmogaus nekuriun ligun“, „Gidimai žmogaus ligun“, „Gidimai žmogaus nekuriun ligun“, avšak častější název byl „Gidimai žmogaus nekuriun ligun“.

³ V té době asi sotva někdo ověřoval spolehlivost lékařských informací v litevských kalendářích. Litevské kalendáře vydávané v cyrilici během let tiskového zákazu již carská cenzura pečlivě kontrolovala. Část lékařských informací vytištěných v kalendářích L. Ivinskise tedy kontrolovala zdravotní správa (Petkevičiūtė 1988: 137).

102

P. Zemlevičiūtė | Lauryno Ivinskio kalendorių vienžodžių ligų pavadinimų...

Digulis (Lilisza) – „<...>. Jiní zase tvrdí, že při spalničkách je třeba potírat tváře kvasnicemi a podávat je rozdrcené v kořalce k pití“ 1850 46.

Od žloutenky – „Maso zvířete usuš v peci po upečení chleba, rozdrť je co nejjemněji a dávej nemocnému pít po půl malé lžičce v jakémkoli nápoji, jen ne v kořalce, třikrát denně: ráno, po obědě a večer před spaním“ 1846 24–25.

Od uštknutí zmijí – „<...>. Jedna svatojánská světluška rozdrcená s špetkou chleba a snědená nemocného uzdraví. <...>“ 1861 32.

Od bradavic – „a) Někteří je odstraní potíráním krví červů. b) Jiní se potí nad koňskými výkaly. <...>“ 1846 25.

Přitwirtinė – „<...> je třeba ovci co nejrychleji zabít, jako bys ji chtěl udusit, a nečekat, až vyteče krev, aby se její sražená krev neudusila; bez jakýchkoli otázek přikrýt nemocnému celé břicho tou šálou, která byla na ovci, a nemoc, i kdyby nemocná už byla přivedena těsně k hrobu, ihned ustoupí“ 1849 31.

Od pěny ve vodě – „<...>. Bílý suchý kočičí trus vařený ve vodě léčí hustou pěnu v moči, když se vypije. <...>“ 1861 33.

V uvedené části kalendářů L. Ivinského bylo nalezeno 122 názvů nemocí (bez započítání variant), z nichž 42 jsou jednoslovné názvy nemocí. Tento článek se zabývá původem a slovotvorbou jednoslovných názvů nemocí.

1. PŮVOD JEDNOSLOVNÝCH NÁZVŮ NEMOCÍ

1.1. Názvy nemocí litevského původu

Většina jednoslovných názvů nemocí jsou slova litevského původu (35 termínů), např.: drugis ~ drugys 1846 24, 1850(1849) 33, 1856 46, 1857 40, 1860 59, 1862 10, dziowa ~ džiuova 1857 39, kosulis ~ kosulys 1851 32, 1856 45, 1857 47, padukimas ~ padūkimas 1849 32, 1850(1849) 34, 1862 9, sausgila ~ sausgila 1861 32.

1.2. Přejatá slova

Přejatých slov bylo nalezeno jen několik (6 termínů) – dvě z řečtiny a po jednom z latiny, polštiny, angličtiny a francouzštiny.

1.2.1. Z řečtiny: dysenterija ~ dizenterija 1851 33 „akutní infekční onemocnění, pro které je charakteristický zánět tlustého střeva“⁴ – řecká předpona dys- označující poruchu funkce orgánu, a řecké enteron „střevo“. Podle údajů LKŽ se toto slovo v živém jazyce nevyskytuje;

⁴Stručná vysvětlení nemocí v článku jsou převzata z „Medicinos enciklopedija“ a LKŽ.

Terminologija | 2010 | 17

1 0 3

reumatizmas ~ reumatizmas 1861 32, 1877 40 „systémové onemocnění pojivové tkáně, které nejvíce postihuje srdce“ z řeckého rheumatismos „tok (tělem)“ (viz TŽŽ 1936, 1951, 1969, 2005, 2007). Podle údajů LKŽ se slovo reumatizmas v živém jazyce neužívá. V současném lékařském jazyce se ustálil termín reumatas.

1.2.2. Z latiny: karbunkulas ~ karbunkulas 1861 33 „hnisavý zánět několika vlasových váčků, jejich mazových žláz a okolních tkání“ z latinského carbunculus „uhlík“. Max Vasmer odvozuje slovo karbunkulas „velký vřed, bolák“ z latinského carbunculus „žhnoucí uhlík“ – od carbō „uhlí“ (Фасмер 1967: 195). Latinský původ tohoto slova potvrzují také slovníky cizích slov (viz TŽŽ 1936, 1951, 1969, 2005, 2007). V LKŽ nejsou uvedeny příklady užití slova karbunkulo v živém jazyce. Toto přejaté slovo se užívá v současném lékařském jazyce, má však i litevský ekvivalent piktuotė.

1.2.3. Z polštiny: diminičė ~ diminyčia 1862 9. Podle údajů LKŽ je diminyčia (pol. dymienica) „růže, vřed“ doloženo ze Žygaičiai. V „Velkém polsko-ruském slovníku“ má však diminyčios jiný význam, srov. polské dymienica, ruské бубоны (Hessen, Stypuła 1967: 171), dále srov. bubonas (lat. bubo) „zánětlivý otok lymfatické uzliny (nejčastěji v podpaží a třísle)“ MedŽ 81. Bylo by obtížné přesně určit, v jakém významu L. Ivinskis toto přejaté slovo užil, protože kalendář uvádí pouze to, jak léčit diminyčią.

1.2.4. Z angličtiny: krupas ~ krupas 1846 25, 1850(1849) 35 „akutní zánět hrtanu, který ztěžuje dýchání“ z anglického croup, avšak původním zdrojem je skotština – croup „chraptět, sípat“ (viz TŽŽ 1936, 1951, 1969, 2005, 2007). Podle údajů LKŽ se krupas (pol. krup, rus. круп) v uvedeném významu užívá v živém jazyce – je uveden příklad užití ze Smilgiai.

1.2.5. Z francouzštiny: kokluzas ~ kokliu šas 1857 40 (L. Ivinskis užíval také variantu koklišius ~ koklišius 1857 40) „akutní infekční onemocnění projevující se záchvaty křečovitého kašle“ (viz TŽŽ 1936, 1951, 1969, 2005, 2007) z francouzského slova coqueluche. Podle údajů LKŽ se kokliu šas v živém jazyce neužívá (příklady užití z písemných pramenů – DŽ, NdŽ, rš, Blv), s výjimkou varianty koklišas, která byla zaznamenána ve Smilgiai. V některých pramenech se původ slova kokliušo vykládá různě, srov. kokliu šas, koklišas „Keuchhusten“ z polského koklusz, které pochází z francouzského coqueluche (FrW I 280), dále srov. kokliu šas z francouzského coqueluche, které zase pochází z německého Keuchhusten „kokliu šas“ (Фасмер 1967: 282).

104

P. Zemlevičiūtė | Lauryno Ivinskio kalendorių vienažodžių ligų pavadinimų...

Podle údajů LKŽ se diminyčia, koklišas ir krupas v medicínských významech zaznamenávají v živém jazyce, zatímco dizenterija, reumatizmas ir karbunkulas se v živém jazyce neužívají. Možným zdrojem výpůjček je polština. L. Ivinskis se při přípravě oddílu o léčbě lidských nemocí nepochybně opíral o odbornou, nejspíše polskou lékařskou literaturu a seznámil se s pracemi polských lékařů⁵. Tento předpoklad potvrzuje také skutečnost, že L. Ivinskis u názvů některých nemocí v oddílu uvádí v závorkách ekvivalenty v jiných jazycích, nejčastěji v polštině, např.: apalpimas (syncope) ~ apalpimas 1849 32, gialta (žóltaczka) ~ gelta 1862 9, plaukinis (włosnik) ~ plaukinis 1851 33, sausgila (artritis) ~ sausgila 1856 45, skaudulis (wrzód) ~ skaudulys 1850 46, tviega (zanogcica) ~ tviega 1851 33, 1856 44, wiežis (rak choroba) ~ vėžys 1856 45.

Je třeba uvést, že většina výpůjček se v lékařském jazyce užívá dodnes, s výjimkou diminyčią: dizenterija, karbunkulas, kokliu šas, krupas, reumatizmas. Důležité je také poznamenat, že většinu výpůjček L. Ivinskis uvádí spolu s litevskými ekvivalenty, např.: dysenterija ir kruvinas viduriavimas, reumatizmas ir sausgila, kokluszas ir kosulis didis, krupas ir užjemimas kakla. V současném lékařském jazyce se bohužel nejčastěji užívají pouze výpůjčky.

1.3. Hybridy

V oddílu „Gidimas žmoniun nuog nekuriun ligun“ v kalendářích L. Ivinského byl nalezen pouze jeden hybrid – slabnumas ~ slabnumas 1850 45, odvozený od slabnas „mající málo fyzických sil“, který se podle údajů LKŽ užívá v živém jazyce; doklady užití jsou uvedeny z Kvėdarny, Karsakiškia, Prielukė, Viešvėnů a Žemalė.

2. TVOŘENÍ JEDNOSLOVNÝCH NÁZVŮ NEMOCÍ

2.1. Prostá slova

Názvů nemocí vyjádřených prostými slovy je poměrně málo, např.: gen. sg. akmens⁶ ~ akmuo 1857 40 „útvar tvořený solemi, který vzniká v dutých orgánech nebo ve vývodných kanálcích žláz“, drugis ~

⁵ D. Petkevičiūtė ve své monografii uvedla, že L. Ivinskis získával velkou část lékařské literatury (především varšavská vydání) prostřednictvím Adomase Zavadskise z Vilniusu. Z několika dochovaných krátkých seznamů literatury, kterou měl L. Ivinskis k dispozici, vyplývá, že znal práce některých lékařů, např. dvousvazkové dílo H. F. Pau-lického v polštině „Medicina kaimo žmonėms“ (Petkevičiūtė 1988: 133).

⁶ V oddílu nebyl nalezen nominativ tohoto slova – pouze genitiv ve spojení nuog akmens.

Terminologija | 2010 | 17

105

drugys 1846 24, 1850(1849) 33, 1856 46, 1857 40, 1860 59, 1862 10 „třesavka, třes zimou při nemoci“, karpos ~ karpos 1846 25 „kožní nebo slizniční výrůstky v podobě zrohovatělých uzlíků nebo měkkých bradavek“, lilisza ~ lielişā 1857 47 „píchání v boku, zpravidla po rychlé chůzi či běhu“, twiega ~ tviega 1846 25, 1851 33, 1856 44 „vřed na konečku prstu, vřídčíček, záděra“, wiežis ~ vežys 1856 45 „zhoubný nádor“.

Samostatně stojí za zmínku názvy nemocí lilisza a twiega. Bylo by možné považovat je také za odvozeniny. Název části těla lielis⁷ znamená „holenní kost“ (viz LKŽė). Twiega Ernstas Frenkelis spojuje s výrazem tvaiga „omamný, obvykle nepříjemný zápach, puch, smrad“, od tvaigti „páchnout“ (FrW II 1153).

Podle údajů LKŽ se všechna uvedená slova v medicínských významech užívají v živém jazyce. Výrazy aktmuo, drugys, karpa, vežys jsou dnes ustálenými lékařskými termíny.

2.2. odvozeniny

Většina názvů nemocí jsou odvozeniny⁸ (30 termínů). Převládají sufixální deriváty (22 termínů).

2.2.1. Sufixální deriváty.

2.2.1.1. Deriváty se sufixem -imas/-ymas. Nejpočetnější skupinu tvoří deriváty se sufixem -imas (11 termínů): apalpimas ~ apalpimas 1849 32, išsitemimas ~ išsimetimas 1861 33 „potrat“, nikstelėjimas ~ nikstelėjimas 1850 46 / niksterėjimas ~ niksterėjimas 1850 46, 1857 47, nuosideginimas ~ nusideginimas 1856 45, nuositwilkimas ~ nusitvilkymas 1856 45, 1857 47, 1858 55, 1861 32, pasiudurimas ~ pasiudūrimas 1857 47, užsigavimas ~ užsigavimas 1846 25. Hned čtyři termíny L. Ivinskis užil ve významu „vzteklina“: padukimas ~ padūkimas 1849 32, 1850(1849) 34, 1862 9, pagedimas ~ pagedimas 1849 32, 1850(1849) 34, pašiutimas ~ pasiutimas 1849 32, 1850(1849) 34, pašzielimas ~ pašėlimas 1849 32, 1850(1849) 34.

2.2.1.2. Deriváty se sufixem -ulys (3 termíny): digulis ~ dygulys 1850 46 „píchání“, kosulis ~ kosulys 1851 32, 1856 45, 1857 47, skaudulis ~ skaudulys 1846 25, 1850 46, 1861 32, 1862 9 „vřed, furunkl, bolák, vřed, hnisavý vřed“.

2.2.1.3. Deriváty se sufixem -inis (2 termíny): plaukinis ~ plaukinis 1851 33, ritinis ~ ritinis 1846 25.

⁷ V. Urbutis lielį považuje za letonismus, viz lielis „holenní kost, holeň, lýtko“ z lotyšského liels (Urbutis: 2009: 284).

⁸ Při pojednání o odvozeninách se vycházelo z prací Pr. Skardžia, V. Urbučise, S. Ambraze, LKG a DLKG.

106

P. Zemlevičiūtė | Lauryno Ivinskio kalendorių vienanodžių ligų pavadinimų...

V kalendáři L. Ivinského z roku 1851 je plaukinis použito ve významu „červa, který se zavrtá do nohy nebo ruky a způsobuje velkou bolest“: „Ilindus tam kirminui ing ranka arba koje daug nuokent par didi sopuli kurin ijsaj padara, o žmogus negidomas ne iszlink giwu. Norent jin išsmilžtė isz kuna, rejk degintė aguonu lapus ir stibus o isz pelenun padaritė szarma, kuriumi iszpuł łajstitė neswejka wieta uždiejes ant wirszaus miežiu warpas. Tan darant, płaukinis pamažu iszlend, apsiwinio apej warpa, kuren rejk nuog kuna pamažu tolesnej trauktė, par kan kirmis to nejudusma isszi-milšz. <...>“ 1851 33, ritinis ve významu „hnisavého zánětu na konečku prstu, panaricia, landuonies“. Podstatné jméno plaukinis ve významu „červ“ není v LKŽ doloženo, srov. však přídavné jméno plaukinis „podobný vlasu“: Plaukiniai kirminai rš. Slovo ritinis nemá v LKŽ medicínský význam.

Ostatní přípony se vyskytly pouze u jednoho odvozeného slova.

2.2.1.4. Odvozenina s příponou -inė: gen. sg. dederuenies⁹ ~ dedervinė 1877 40. E. Frenkelis odvozuje slovo dedervinė z litevských sloves dirti „loupat, slupovat“ a durti (FrW I 85).

2.2.1.5. Odvozeniny s příponou -ėlė: grįželė ~ grieželė 1850 46 / grieželė ~ griežėlė 1850 46 „bolest šlach v rukou“, odvozené od griežti „bolet, pálit“ (podle údajů LKŽ nebylo grįželė v tomto významu v živém jazyce doloženo – D. Pošk, Kos).

2.2.1.6. Odvozenina s příponou -uonis: landuonis ~ landuonis 1851 33 „hnisavý zánět na konečku prstu (pod nehtem), panaricie, zubní kaz“.

2.2.1.7. Odvozeniny s příponou -tinė: pritvirtinė ~ pritvirtinė 1849 31 „zácpa“ / gen. sg. pritvirtinės ~ pritvirtinė 1877 40.

2.2.1.8. Odvozenina s příponou -menis: putmenes ~ putmenis 1860 59 „otok v podkožních tkáních při onemocnění srdce, ledvin a jiných chorobách, obecně jakýkoli otok, zduření“.

2.2.1.9. Odvozenina s příponou -umas: slabnumas ~ slabnumas 1850 45 „slabost“.

2.2.2. Odvozeniny koncovkami. Byly nalezeny čtyři odvozeniny koncovkami. Tři z nich jsou odvozeniny s koncovkou -a: dziowa ~ džiova 1857 39, gialta ~ gelta 1846 24, 1862 9, pažeida ~ pažeida 1846 25, 1861 32 / pažėja ~ pažeida 1857 47 „poranění, poškození, rána“, a jedna odvozenina s koncovkou -is: karštis ~ karštis 1846 24 „zvýšená tělesná teplota (při nemoci)“.

2.2.3. Složené termíny. Byly nalezeny čtyři složené termíny, jejichž druhou složkou je sloveso a první podstatné nebo přídavné jméno.

⁹ V oddíle nebyl nalezen nominativ této slovní formy – pouze genitiv ve spojení nuog dedervuenies.

Terminologija | 2010 | 17

107

2.2.3.1. Složené termíny s jmennou a slovesnou složkou: kaulajedis ~ kaulaėdis 1850 46 „taková kostní choroba“ nebo, slovy L. Ivinského, „je to nemoc, která poškozuje kost a zdá se, že začíná hnít“, žiemospirgis ~ žiemospirgis 1856 46 „šupinatá kůže“: „<...>. Možná také vezmi tuřín, upeč ho, po vychladnutí rozmačkej a přikládej na žiemospirgia po třech žigích denně, střídavě na jiná místa, po první večeři. <...>“. V LKŽ je u hesla kaulaėdis uvedena pouze jediná dokladová věta z oddílu kalendáře L. Ivinského z roku 1850 o léčbě lidských nemocí. Lze se domnívat, že jde o jeho novotvar.

2.2.3.2. Složené termíny s adjektivní a slovesnou složkou: sausgila ~ sausgila 1861 32 / sausgila ~ sausgila 1856 45 „bolesti kostí a kloubů, revmatismus“, slabdrugis ~ slapdrugys 1861 32 „skrytá zimnice (taková nemoc)“.

Souhrnně lze říci, že podle údajů LKŽ se naprostá většina těchto výrazů v uvedených medicínských významech užívá v živém jazyce, zatímco apalpimas, dedervinė, džiova, gelta, karštis, kosulys, landuonis se staly současnými lékařskými termíny.

ZÁVĚRY

1. Oddíl kalendářů L. Ivinského „Gidimas žmoniun nuog nekurium ligun“ je důležitý z několika hledisek. Zaprvé z hlediska osvěty – šířily se v něm poznatky lidového léčitelství i lékařské vědy a psalo se o tom, jak se lidé mohou léčit sami, když onemocní. Zadruhé z hlediska terminologie – L. Ivinskis nejčastěji používal litevská pojmenování lidských nemocí z živého jazyka, někdy se pokoušel některé nemoci definovat či vysvětlit a vedle některých názvů nemocí uváděl také ekvivalenty v jiných jazycích.

2. Většinu jednoslovných názvů nemocí tvoří slova litevského původu (35 termínů). Bylo nalezeno pouze šest výpůjček (dvě z řečtiny a po jedné z latiny, polštiny, angličtiny a francouzštiny) a jeden hybrid. Protože podle údajů LKŽ nebyly v živém jazyce doloženy příklady užití poloviny výpůjček, L. Ivinskis je pravděpodobně převzal z polských písemných lékařských pramenů. Většina výpůjček z daného oddílu měla litevské ekvivalenty.

3. Poměrně málo názvů nemocí tvoří jednoduchá slova. Většinu názvů nemocí tvoří odvozeniny a složeniny (30 termínů). Převládají sufixální odvozeniny (22 termínů), z nichž nejpočetnější skupinu tvoří odvozeniny se sufixy -imas/-ymas (11 termínů). Podle četnosti následují odvozeniny se sufixy -ulys a -inis; u ostatních sufixů (-inė, -ėlė, -uonis, -tinė, -menis, -umas) byla nalezena pouze po jedné

108

P. Zemlevičiūtė | Lauryno Ivinskio kalendorių vienažodžių ligų pavadinimų...

odvozenině. Byly nalezeny tři odvozeniny s koncovkou -a a jedna odvozenina s koncovkou -is a také čtyři složené termíny, jejichž druhou složkou je sloveso a první složkou podstatné jméno nebo přídavné jméno. Předpokládá se, že jeden název kostní choroby – složenina kaulajėdis – by mohl být novotvarem samotného L. Ivinského.

4. Jednoslovných termínů je poměrně málo; tvoří o něco více než třetinu všech názvů nemocí zjištěných v daném oddílu. Naprostá většina jednoslovných termínů (litevských i přejatých) se užívá i dnes v běžném jazyce a mnohé z nich se staly lékařskými termíny.

HLAVNÍ PRAMENY

Metu skajtłus ukiniszkas ant metu Wieszpaties 1846. Wilnui. 1846.

Kalendorius arba metu skajtłus ukiszkas ant metu nuog užgimima Wieszpaties 1849. Wilniuje. 1849.

Kalendorius arba metu skajtłus ukiszkas ant metu nuog užgimima Wieszpaties 1850. Wilniuje. 1849.

Kalendorius arba metu skajtłus ukiszkas ant metu nuog užgimima Wieszpaties 1851. Wilniuje. 1850.

Kalendorius arba metu skajtłus ukiszkas ant metu nuog užgimima Wieszpaties 1852. Wilniuje. 1851.

Kalendorius arba metu skajtłus ukiszkasis nuog užgimima Wieszpaties 1856. Wilniuje. 1856.

Kalendorius arba Metskajtłus ukiszkasis ant metu nuog Užgimima Wieszpaties 1857. Wilniuje. 1857.

Kalendorius arba Metskajtłus ukiszkasis nuog užgimima Wieszpaties 1858. Wilniuje. 1857.

Kalendorius arba Metskajtłus ukiszkasis nuog užgimima Wieszpaties 1859. Wilniuje. 1858.

Kalendorius arba Metskajtłus ukiszkasis nuog užgimima Wieszpaties 1860. Wilniuje. 1860.

Kalendorius arba Metskajtłus ukiszkasis nuog užgimima Wieszpaties 1862. Wilniuje. 1861.

Kalendorius arba Metskajtłus ukiszkasis nuog užgimima Wieszpaties 1863. Wilniuje. 1862.

Kalendorius ukiszkasis ant metu nuog užgimimo Wieszpaties 1878. С. Петербургъ. 1877.

DOPLŇKOVÉ PRAMENY

FrW: Litauisches Etymologisches Wörterbuch von Ernst Fraenkel, I–II, Heidelberg, Göttingen, 1955–1962.

Hessen D., Stypula R. 1967: Wielki słownik polsko–rosyjski, Warszawa–Moskwa.

LKŽ: Slovník litevského jazyka. – www.lkz.lt

MedŽ 1980: Astrauskas V., Biziulevičius S., Pavilonis S., Vaitilavičius A., Vileišis A. Medicinos terminų žodynas, Vilnius.

ME 1991, 1993: Medicinos enciklopedija 1–2, Vilnius.

TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas. Sudarė K. Boruta, Pr. Čepėnas, A. Sirutytė-Čepėnienė, Klaipėda.

TŽŽ 1951: Tarptautinių žodžių žodynas. Vertė O. Katinskaitė, Ch. Lemchenas, J. Talmantas, Vilnius.

TŽŽ 1969: Tarptautinių žodžių žodynas. Vertė O. Dovėikienė, J. Kabelka ir Ch. Lemchenas, Vilnius.

TŽŽ 2005: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius.

TŽŽ 2007: Vaitkevičiūtė V. Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius.

Фасмер М. 1967: Этимологический словарь русского языка 2, Москва.

LITERATŪRA

Ambrazas S. 1993: Daiktavardžių darybos raida: Lietuvių kalbos veiksmažodiniai vediniai 1, Vilnius.

Ambrazas S. 2000: Daiktavardžių darybos raida: Lietuvių kalbos vardažodiniai vediniai 2, Vilnius.

DLKG 1996: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius.

LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius.

Petkevičiūtė D. 1988: Laurynas Ivinskis, Vilnius.

Skardžius Pr. 1941: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius.

Urbutis V. 2009: Baltų etimologijos etiudai 2, Vilnius

Urbutis V. 2009: Žodžių darybos teorija, Vilnius.

Terminologija | 2010 | 17

1 0 9

ORIGIN AND FORMATION OF ONE-WORD NAMES OF DISEASES IN THE ALMANACS OF LAURYNAS IVINSKIS

The paper analyses 42 one-word names of diseases in respect of origin and meaning collected from the section “Gidimas žmonių nuog nekurium ligun” (“Treatment of people from some diseases”) in almanacs compiled and published by the famous Lithuanian enlightener of the 19^th century Laurynas Ivinskis.

This section of the almanac dealt with treatment of various diseases. It included advice on how to cure infectious and surgical diseases, diseases of respiratory and digestive systems, ear, nose and throat diseases, women’s and children’s diseases and other diseases mainly using homemade remedies (medical herbs, food, etc.), less frequently – pharmaceuticals.

The majority of one-word names of diseases are of the Lithuanian origin (35 terms). There are only six borrowed names – two from Greek (dysenterija (dysentery), reumatizmas) and one from each of the following languages – Latin (karbunkulas (carbuncle)), Polish (diminičė (erysipelas, blain)), English (krupas (croup)) and French (kokluszas (whooping cough)) and one hybrid (slabnumas (weakness)). The majority of borrowings had Lithuanian equivalents (reumatizmas and sausgila (rheumatism)). According to LKŽ (“Dictionary of Lithuanian”) there were some borrowings of which no examples existed in the common language of the time, therefore most probably Ivinskis had borrowed them from medical sources written in Polish which he could have used when preparing materials for this section.

Underived words were used to name only few diseases (drugis (shiver)). The majority of one-word names of diseases are formations (30 terms). Derivates with suffixes prevail (22 terms). Derivates with suffix -imas/-ymas are the most common (11 terms) (apalpimas (faint), niksteliejimas (sprain), padukimas (rabies)). Two other groups of common derivates have suffixes -ulys (kosulis (cough)) and -inis (ritinis (whitlow)). There was only one derivate with each of the suffixes -inė, -ėlė, -uonis, -tinė, -menis and -umas found (gen. sg. dedervenies (pityriasis), grizėlė (rheumatism of joints), łanduonis (whitlow), pritwirtinė (constipation), putmenes (tumefaction), slabnumas (weakness)). The material researched includes three derivates with inflexional ending -a (dziova (tuberculosis)), one derivate with inflexional ending -is (karsztis (fever)) and four compounds where the first component is a noun or an adjective and the second component is a verb (kaulajedis (bone disease), stabdrugis (fever and shivers)).

Gauta 2010-12-20

Palmira Zemlevičiūtė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

110 P. Zemlevičiūtė | Lauryno Ivinskio kalendorių vienažodžių ligų pavadinimų...