JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Institut litevského jazyka

SOUHLAS SE SPOLUMLUVČÍM V KAŽDODENNÍM DISKURZU ŽEMAIŤANŮ: FUNKCE A PROJEVY (NA ZÁKLADĚ PRAMENŮ Z 2. POLOVINY 20. STOLETÍ)

ANOTACE

Článek představuje průzkumnou studii, jejímž cílem bylo určit prostředky vyjadřování souhlasu se spoluřečníkem a rozložení jejich četnosti ve třech typech žemaitského diskurzu (v běžné řeči, narativech a telefonických rozhovorech). Studie využívá dědictví severožemaitské mluvy z 2. poloviny 20. století publikované v několika pramenech. Na základě ilustračního materiálu uvedeného v lexikografických pramenech (viz Aleksandravičius 2011, Vanagienė 2014–2015) se pojednává o pojetí vhodné komunikace u Žemaitů, založeném na subjektivním hodnocení a nejčastěji spojeném se snahou o soulad. Rozložení prostředků vyjadřování souhlasu a jejich relativní četnost v autentické žemaitské mluvě se hodnotí analýzou údajů z korpusu autentických textů každodenní mluvy telšských severních Žemaitů Taip šneka tirkšliškiai (viz Girdenis 1996).

KLÍČOVÁ SLOVA: každodenní žemaitština, spontánní dialog, souhlas se spoluřečníkem, opakování.

ÚVOD

Existence Žemaitů jako etnické skupiny je založena na zkušenosti s mluvením, nikoli psaním¹. Při srovnání vlastností mluvené spisovné litevštiny a žemaitské mluvy vykazuje ta druhá řadu svébytných rysů, které souvisejí jak s fonologickými rozdíly mezi jazykovými systémy, tak s odlišnými standardy kulturních komunikačních modelů, ale také s rozdílným pojetím normativnosti syntaktických struktur litevštiny a žemaitštiny^{2 3}. Výzkum mluvené spisovné litevštiny se obvykle zahajuje s cílem „statisticky doložit rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem, které byly často zaznamenány pouze pozorováním“ (Dabašinskienė 2009: 14). S rozdíly ve vyjadřování litevských a žemaitských komunikačních modelů zjištěnými pozorováním souvisí

¹ Apie žemaičių kalbos rašto sistemos sukūrimo pastangas ir realijas žr. Pabrėža 2017.

² O rozdílu mezi jazykem a dialektem a o pojetí jazyka jako areálu zahrnujícího areály dialektů viz Aliūkaitė 2013: 4; pojetí žemaitštiny jako jazyka zahrnujícího své nářeční oblasti a mluvy a vymezeného odlišnostmi od spisovného jazyka a ostatních nářečí viz Pabrėža 2017: 47–48.

³ Strukturní svébytnost charakteristická pro mluvený jazyk určuje povahu jeho výzkumu a klade zvláštní požadavky, například nutnost zohlednit situaci rozhovoru, účastníky, jejich počet, téma a další lingvistické i nelingvistické rysy, srov. Dabašinskienė 2009: 14.

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s komunikačním partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a vyjádření (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 2 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

a také myšlenka zde prezentovaného průzkumného výzkumu (seriózní analýzou podložené srovnání mluvených variet zmíněných jazykových systémů by bylo rovněž značně podmíněné, protože dostupné přepisy žemaitských promluv a texty mluvené (hovorové)⁴ spisovné češtiny, reprezentující model soukromé komunikace,⁵ zachycují projevy z různých období a komunikačních situací).

Článek si klade za cíl představit jeden rys charakteristický pro žemaitský dialog, který si rychle všimnou rodilí mluvčí spisovné litevštiny, když se stanou svědky žemaitského rozhovoru, a který také výrazně vystupuje při seznamování s přepisy textů autentického každodenního diskurzu Žemaitů (dialogu i polylogu). Jde o vyjadřování souhlasu s partnerem v dialogu (či partnery)⁶. V každodenních žemaitských rozhovorech je běžné, že účastník diskurzu v pasivní roli posluchače reaguje na aktivního člena diskurzu – hovořícího nebo vyprávějícího – poměrně častým a různě vyjadřovaným souhlasem. Když Žemaiti změní jazykový kód, tento rys diskurzu se do spisovné litevštiny obvykle automaticky nepřenáší. Protože se to nedá samo od sebe přeložit, může být tento souhlas v určitých situacích považován za nezbytnou součást komunikační kultury, pro niž Žemaiti ve spisovném jazyce nenacházejí vhodný ekvivalent. Je možné, že právě kvůli takovým či podobným kulturním rozdílům vzniká při komunikaci ve spisovném jazyce neschopnost správně interpretovat mlčení nebo neznalost toho, čím vhodně nahradit pauzy, což v Žemaitech vyvolává dojem nepříjemného rozhovoru a zároveň posiluje obraz mlčenlivého Žemaite. Rodilému mluvčímu spisovného jazyka, který se stane svědkem žemaitského dialogu, připadá často opakované či neustálé vyjadřování souhlasu nadbytečné a hodné výsměchu.

Časté a různými způsoby projevované vyjadřování souhlasu s komunikačním partnerem v žemaitském diskurzu lze spojovat se silně vyjadřovanou a tradičně žádoucí snahou o komunikační rovnost (srov. Edwards 2008: 335) nebo s modely uskutečňování žádoucího mezilidského uznání (srov. Weigand 2010: 232), které souvisejí s chápáním zdvořilosti v konkrétním společenství a s realizací taktu. Pragmatika umožňuje vysvětlovat zdvořilostí dva protichůdné důsledky mlčení: v závislosti na komunikační situaci a složení jejích účastníků může být mlčení chápáno jak jako žádoucí projev zdvořilosti spojený s určitým nižším (věkovým, společenským) statusem⁷, tak jako určitý druh provokace (srov. Leech 1999: 141). V běžných komunikačních situacích (kdy je společenský status účastníků dialogu či polylogu podobný a komunikace častá a

⁴ O možném synonymním vztahu a rozdílu mezi pojmy mluvený jazyk a hovorový jazyk, kdy je mluvený jazyk chápán šířeji a hovorový může být spojován s běžným jazykovým stylem, viz Nauckūnaitė 2003: 79–80; Kamandulytė-Merfeldienė 2014: 1.

⁵ Například Korpus mluvené litevštiny obsahuje část Spontánní soukromá řeč; uvedená data lze považovat za krátké úseky promluv v běžném stylu.

⁶ Zde se stranou ponechává vyjadřování reakcí, jimiž mluvčí s komunikačním partnerem nesouhlasí. O ilokučních aktech souhlasu a nesouhlasu jako aktech souvisejících s určitou pozicí v rozhovoru (mohou se objevit pouze jako reakce na předchozí výpověď partnera) viz Satkauskaitė 2011: 56–57.

⁷ Apie vertikalųjį (hierarchinį) ir horizontalųjį socialinį nuotolį žr. Leech 1999: 126.

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s komunikačním partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a vyjádření (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 3 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

(žádoucí) potřeba vyhýbat se tichu a udržovat komunikaci s partnerem v diskurzu souvisí se společenskou – fatickou – funkcí jazyka (viz Leech 1999: 141). Teoretička dialogu Edda Weigand, která chápe jazyk jako dialog (viz Weigand 2009) a dialog jako různorodou hru (viz Weigand 2010), tvrdí, že komunikace založená na dialogu se uskutečňuje podle určitých řídicích principů, které mluvčí volí vědomě či nevědomě, aby dosáhl propojení jak reakcí iniciujících rozhovor, tak reakcí na ně, díky čemuž lze pochopit rozhovor jako celek a účinně se ho účastnit (srov. Weigand 2010: 113). Právě řídicí principy určují způsoby účasti v dialogu a mohou se stát strategiemi (když se mluvčí snaží nasměrovat průběh dialogu určitým směrem). Takové strategie umožňují měnit posloupnosti rozhovoru, hodnocení a vyjadřování emocí, něčemu se vyhnout nebo něco zastřít, případně odhalují mluvčího přání spolupracovat či odporovat (viz Weigand 2010: 113, 118). V průběhu dialogu se lidé mohou přizpůsobovat komunikačnímu partnerovi (

strategie spolupráce) nebo zvolit konfrontaci (konfrontační strategii), a někdy také neutrální postoj, často aniž by si to vědomě uvědomovali (Weigand 2010: 121–122). S touto nevědomou volbou přizpůsobit se partnerovi a s potěšením z účasti na společném rozhovoru, které se projevuje určitou reakcí, nejvíce souvisí žemaitský model vyjadřování souhlasu, kdy lze přízeň partnerovi a probíhajícímu rozhovoru vyjádřit nejen obvyklým kladným potvrzením⁸, ale také opakováním určitých partnerových frází nebo jejich částí, parafrázováním či dokonce vstupováním do právě konstruované věty, přičemž se to považuje za běžnou normu komunikace (která neuráží).

Rozmanitost prvků vyjadřujících souhlas s komunikačním partnerem, které jsou charakteristické pro žemaitský dialog, a jejich relativní četnost (nebo relativní rozložení užívání mezi jednotlivými prvky) v žemaitských komunikačních varietách (dialogu a polylogu) jsou v tomto článku pojednány na základě žemaitského mluveného dědictví zveřejněného v několika pramenech. Tvoří je několik souborů svědectví o přirozených a/nebo poněkud vyprovokovaných žemaitských promluvách, zaznamenaných transkripcí, které zachycují každodenní komunikační situace severních Žemaitů (Telšiů a Kretingů)⁹ z druhé poloviny 20. století. Pro zkoumání vyjadřování souhlasu jsou obzvláště vhodné autentické přepisy polylogů a dialogů zachycených v podobě telefonních rozhovorů, které jsou obsaženy v knize Takto mluví Tiršliové: texty dialektu Telšiů, severních Žemaitů, s komentáři (Girdenis 1996, dále TŠT)¹⁰. Chápání vhodného způsobu komunikace u Žemaitů

⁸ O tom, že spolupráce v dialogu nemusí spočívat pouze v obvyklém kladném potvrzení a konfrontace pouze v negativní odpovědi, viz Weigand 2010: 122.

⁹ O rozdělení žemaitského dialektu na severní žemaitské jazykové rysy viz Zinkevičius 1994: 85–87; o zásadním rozdílu mezi severními Žemaiti z Telšiů a Kretingy, který se zakládá na střídání u, i // o, ę v nepřízvučných slabikách, viz Zinkevičius 1994: 114.

¹⁰ V knize dialektových textů Takto mluví Tiršliové: texty dialektu Telšiů, severních Žemaitů, s komentáři jsou uvedeny rozhovory rodinných příslušníků a sousedů Alekse Girdenise, kteří žili v okolí Tirkšliů v okrese Mažeikiai, nahrané v letech 1968–1985 skrytým mikrofonem. Několik z nich je telefonních. Telefonní rozhovor lze z různých důvodů (např. pro svou neobvyklost, která souvisí s

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a podoby (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 4 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

perteikiančių apibūdinimų esama Kretingos tarmės žodyne (Aleksandravičius 2011, toliau – KTŽ)¹¹ ir Šiaurės vakarų žemaičių žodyne: Ylakių, Lenkimų, Mosėdžio, Skuodo, Šačių apylinkių šnektos A–O, P–Ž (Vanagienė, 2014–2015, toliau – ŠVŽŽ I, II)¹². Labai svarbu pabrėžti, kad nurodytuose šaltiniuose pateikta iliustracinė medžiaga yra ir autentiška, ir labai tipiška. Ši autentiškumo ir tipiškumo darna leidžia iš žemaitiškos aplinkos išvykusiam žemaičiui, skaitančiam TŠT, KTŽ ar ŠVŽŽ, pasijusti tarsi sugrįžusiam į praėjusį laiką.

V článku jsou fráze žemaitského mluveného projevu zapsány se snahou co nejvěrněji napodobit transkripci pramenů (ve vybraných pramenech se užívají zápisové modely lišící se určitými nuancemi¹³); vedle přepisu je uveden úsek žemaitského mluveného projevu převedený do spisovného jazyka.

VYJADŘOVÁNÍ SOUHLASU V KAŽDODENNÍCH ROZHOVORECH ŽEMAITŮ

Percepce vhodného mluveného projevu v žemaitštině a modely jejího rozvíjení

Než začneme zkoumat zvláštnosti vyjadřování souhlasu v žemaitském dialogu, je vhodné pojednat také o tom, jaký rozhovor Žemaitům připadá vhodný¹⁴. Postoj běžného člena jazykového společenství¹⁵ k Žemaitům může být rozporuplný – mohou být hodnoceni jako výrazní hlučníci nebo jako tiší lidé. Toto rozporuplné hodnocení je nejspíše způsobeno odlišnými okolnostmi komunikačních situací. Když jsou Žemaiti mezi svými (mluví rodným (vrozeným) jazykem¹⁶), obvykle pro ně není typické mluvit ani potichu, ani kultivovaně¹⁷ (srov.: ka prādėd vėš laliet⁑,

kvůli nemožnosti vizuálně vnímat partnera v rozhovoru a nutnosti mluvit mimořádně zřetelně), právě v něm se však velmi výrazně projevuje nezbytnost vyjadřování souhlasu, která se ve skutečném rozhovoru obvykle realizuje pohledem a přikyvováním, jež přepis nemůže zachytit.

¹¹ Ilustrační materiál KTŽ tvoří autentický dialogický projev kretingišků ze severní žemaitštiny, který pořizovatel slovníku pečlivě zaznamenával přibližně 60 let (kartotéka se shromažďovala od poloviny 5. desetiletí 20. století do roku 2004 a slovník se začal připravovat od roku 2006, srov. Aleksandravičius 2011: 4; Mikulienė 2011: XII; Vaišnienė 2011: XX). Více o možnostech interpretace materiálu obsaženého v KTŽ viz Pajėdienė 2018b; 2019.

¹² Tento slovník obsahuje mnoho materiálu z každodenního žemaitského diskurzu (v letech 1960–1990 Birutė Vanagienė soustavně zaznamenávala rozhovory lidí ze svého nejbližšího okolí) i rozhovorů zachycených během dialektologických expedic v letech 1989–1996 (srov. Subačius 2014: XII; XIV–XVII), který zahrnuje také značný podíl reprezentativního mluveného projevu.

¹³ Apie TŠT transkripciją žr. Girdenis 1996: 8–10; kiek išsamiau A. Girdenio vartotas transkripcijos modelis yra paaiškintas šiaurės žemaičių kalbėjimo perrašų sąvaduose Žemaičių dzūkai ir Šiaurės žemaičių Skuodo zona, žr. Girdenis 1996: 8–10; 2008: 17tt; 2012: 21tt; apie KTŽ – žr. Aleksandravičius 2011: 17–18, Vaišnienė 2011: XXIII–XXIX; apie ŠVŽŽ – žr. Vanagienė 2014: XXVIII.

¹⁴ O percepčních modelech vhodnosti nářečního mluveného projevu a jejich rozpoznávání viz Aliūkaitė 2019; Mikulėnienė 2019.

¹⁵ O percepci artefaktu spisovného jazyka a hodnocení nářečních rysů založeném na koncepci viz Aliūkaitė 2019: 87; o hodnocení běžného člena jazykového společenství jako subjektivní nářečnosti viz Aliūkaitė 2019: 66, 67.

¹⁶ Srov.: tarp sāvēs rokōujamōs īgimtō kalbō (mezi sebou hovoříme rodným jazykem) ŠVŽŽ I 218; bōva prigīmtā ta kalbā (byl to vrozený jazyk) ŠVŽŽ I 186.

¹⁷ Tai rodo ir TŠT paliktų (nekupūruotų) drastiškų replikų (plg. Girdenis 1996: 8) gausa.

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a vyjádření (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 5 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

negãl ni apseklaušit^e, když se všichni rozmluví, nedá se [ani] poslouchatⁱ ŠVŽŽ I 369). Ticho či málomluvnost¹⁸ obvykle spojují s ostýchavostí a pobytem v neznámém prostředí, kde je třeba chovat se a mluvit neobvyklým způsobem (nejčastěji v cizím jazyce). Proto Žemaité mají sklon spojovat snadnost a úspěšnost konverzace s totožnou etnickou příslušností svou i svého komunikačního partnera (srov. rčení žemaičių su žemait^ôta rūod^dj^ôu krimt^t ‚Žemaitovi se Žemaitou ten rozhovor¹⁹ lépe („více“) daříⁱ ŠVŽŽ II 152). V každodenním životě nejsou Žemaité vždy hluční. V určitých situacích (například při poslechu vypravěče, který má autoritu) mohou být mimořádně tiší, výjimečně pozorní účastníci diskurzu. Pozornost posluchače (posluchačů) dlouhých vyprávění jako schopnost účastnit se příběhu druhé osoby mlčky dokládají také texty TŠT, v nichž jsou dlouhé narativy označeny zkratkou M.²⁰ Tento model vyprávění a jeho poslechu je rozpoznáván jako typický pro žemaitské prostředí (pravděpodobně nejen jako někdejší, ale i stále přítomný), kdy nejstarší nebo starší autoritativní vypravěč (například matka, babička, teta a možná o něco méně často otec, dědeček, strýc) vypráví příběhy z minulosti. Takovým vyprávěním se naslouchá soustředěně a mlčky²¹. Žemaité se snaží od útlého věku vštěpovat zákaz nesmyslného vyrušování i tichou pozornost. Slovníky, které uvádějí úryvky žemaitské každodenní mluvy, obsahují také fráze, jimiž se dítěti zakazuje vstupovat do hovoru dospělých nebo jej přerušovat; podobné poznámky mohou být určeny i dospělým, např.:

(1) tabibūdāms krėtnėsis/ nakėškis į_dėdijų rūoda! // KTŽ 188 (zůstaň sedět, nepleť se do hovoru dospělých)

(2) našmaižūokis į_dėdijų târpa! // KTŽ 422 (nešmíruj mezi dospělými)

(3) no bet ka tò užkišiⁱ, nebīšeit mūms ni_kuokⁱ rūod^à ŠVŽŽ I 308 (na, bet kai tu užkiši (,įsiterpi‘), nebeišeina mums nei kokia roda)

Na druhou stranu může být mlčení hodnoceno také nepříznivě a dokonce přirovnáváno k neschopnosti, např.:

(4) a_nėbelis ėsi / ka_narokõujīs e_nieka môn nasakā // KTŽ 253 (jsi snad němý, že se nezapojuješ do hovoru a nic mi neříkáš)

¹⁸ Srov. výrok adresovaný nesvému (,partnerovi z jiného jazykového prostředí) mės nedėdlė jau rūodlīv (my už nejsme příliš hovorní) ŠVŽŽ II 153.

¹⁹ rodà (dial.) – ‚řeč, rozhovor, konverzace‘ KTŽ 347.

²⁰ Jde o vyprávění Bronislavy Gedgaudaitė-Girdienė, která obvykle nepřeruší ani nenaruší žádná poznámka či vsuvka posluchače (posluchačů). Srov. jedinou vypravěčku narativů označených názvy Santuoka, mirtis, gyvenimas TŠT 95–105, Pakaruȯkliai, nekrikštai, vaikažudės TŠT 116–127 a Ponai vargdieniai TŠT 155–163.

²¹ Tento model představuje dvojí podobu uvedeného sociálního odstupu – horizontální a vertikální.

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a vyjádření (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 6 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

V uvedených pramenech jsou zaznamenány i jiné příklady vhodného způsobu komunikace, například požadavek dívat se při rozhovoru – při mluvení i naslouchání – partnerovi do očí, srov.:

(5) rokóudamúos veiżėk tēisē į akis / vo̜_nan̄airikis į šalìs // KTŽ 249 (rokuodamasis²² dívej se přímo do očí, a neuhýbej pohledem²³ do stran)

(6) sò_an̄ų rūodas naēšvėsi / ànuo nāirimùos vēns // KTŽ 249 (s tím („s ním“) si zřejmě neporozumíš, [z] jeho uhýbání²⁴ samotného)

(7) rokóujentēis rēk į_akis veiżēte / vo̜_na_žvalgītēis // KTŽ 348 (při rozhovoru je třeba dívat se do očí, a ne rozhlížet se)

Pro členy komunity založené na ústní tradici je dorozumívání nejdůležitějším způsobem vzájemné komunikace, proto se od raného věku pěstují postoje vyžadující nejen jasnou a náležitou artikulaci (viz příklady 8–10), ale také pozornost k obsahu, významu a náladě řeči (viz příklady 11–16), srov.:

(8) kūo_tọ niauzgi / rokóukis kāp žmúogòś // KTŽ 256 (co to mňoukáš, mluv jako člověk)

(9) sakīk aiškē, nemormiek ŠVŽŽ I 455 (mluv jasně, nemumlej)

(10) kūo_tọ poršloújīs / ka_pasakúoji? // KTŽ 327 (proč se při vyprávění tak rozplizle vyjadřuješ²⁵)

(11) proč tady meleš takové nesmysly! // KTŽ 265 (co tu omauji²⁶ takové nesmysly)

(12) plácáš takové nesmysly, pověz něco vážného // KTŽ 497 (plácáš takové nesmysly, pověz něco vážného)

(13) nežvaň nesmysly // KTŽ 441 (nežvaň nesmysly)

(14) ani řeči, ani povídání s tím bláznem // KTŽ 224 (ani řeči, ani povídání s tím bláznem)

(15) s tím bláznem jako s hlupákem: ani řeči, ani povídání // KTŽ 347 (s pijuoku jako [s] hlupákem ani řeči, ani povídání)

(16) co to plácáš za nesmysly, raději pověz, jak žiješ // KTŽ 308 (co to plácáš za nesmysly, raději pověz, jak žiješ)

²² Srov. rokāvimos (hybridní podoba) – ‚rozhovor‘ KTŽ 347.

²³ nairyties, naīros, naīrēs – ‚otáčet se, rozhlížet se koutkem oka, dívat se úkosem‘ KTŽ 249.

²⁴ naīrymos – ‚otáčení se, rozhlížení se‘ KTŽ 249.

²⁵ purslōti, ~ōja, ~ōjē – ‚prskat slinami‘ KTŽ 327.

²⁶ ómauti, ~auja, ~avo – ‚mluvit nesmysly, křičet‘ KTŽ 265.

BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a vyjadřování (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 7 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

Autopercepční potvrzení obsažená ve zdrojích vybraných pro výzkum ukazují, že Žemaité zakládají svou výlučnost na svébytnosti jazyka a zvyků. Tento vrozený (přirozený) žemaitský jazyk lze charakterizovat jako nehezký, ale přesto čistý, vyznačující se jasnou a snadnou výslovností (srov. frázi není připálená), např.:

(17) no žemaitê – kālbᵃ skẽras, pàprotê skẽras ŠVŽŽ II 20 (no, Žemaité – jazyk se liší, zvyky se liší)

(18) vūo nègraži kālbᵃ īr žemãičiu ŠVŽŽ I 252 (no, nehezký jazyk mají Žemaité)

(19) žemaitiu kālbà nìer pisvẹ̇ləsi // KTŽ 403 (žemaitský jazyk není připálený)

Žemaité často spojují svůj způsob vyjadřování (z etnického hlediska) s přímostí jako normou (srov. říkat přímo, naložit – ‚říct přímo do očí‘), srov.:

(20) žemaitė sāka statē / pakrāun / ẹ̇_gand // KTŽ 389 (Žemaité mluví přímo, naloží to a dost)

Přesto se v osobních výpovědích někdo snaží vylíčit nepřátelské chování a přímost jako nevhodné vlastnosti; člověk, který bezohledně prosazuje svou pravdu, se proto rád popisuje jako nechápavý a nesnášenlivý a zdůrazňuje se, že je třeba umět se s druhým člověkem dohodnout, srov.:

(21) ọns ni̇ kuokūos nùvūokas natọ̇r rokọudamūos sọ žmuogọ / tūjau ižeidẽnẹ / prišingàujes // KTŽ 263 (ten nemá vůbec žádné ponětí, když mluví s člověkem, hned uráží, odporuje)

(22) jė nūori / rokọukis kāp žmuogọs / vo nakābenėjekis // KTŽ 137 (jestli chceš, mluv jako člověk, a nešťourej)

(23) s člověkem s naravem²⁷ si ani pořádně nepopovídáš, ani se nedohodneš // KTŽ 251 (s člověkem s naravem²⁷ si ani pořádně nepopovídáš, ani se nedohodneš)

(24) já se nechci s nikým zaplést// KTŽ 320 (já se nechci s žádným člověkem zaplést²⁸)

(25) je třeba se přizpůsobit, chceš-li spolu vyjít ŠVŽŽ II 99 (je třeba se přizpůsobit, chceš-li spolu vyjít)

²⁷ narāvas, ~à (sl.) – ‚tvrdohlavý, snadno se rozčílí‘ KTŽ 251.

²⁸ prīklītis, ~ijas, ~ijes (sl.) – ‚hádat se, zlobit se, překážet ostatním‘ KTŽ 320.

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a vyjadřování (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 8 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

Nejen deklarované postoje, ale i samotný způsob komunikace ukazují, že jedním z nejjednodušších způsobů, jak dát najevo přízeň dialogovému partnerovi, je být při rozhovoru pozorný a projevovat to souhlasem vyjadřovaným různými způsoby.

Vyjadřování souhlasu v běžném každodenním diskurzu

V běžném dialogu, kdy máme partnera před sebou, může být projevování souhlasu jednodušší: stačí pozornost, kterou dáváme najevo stálým očním kontaktem a určitým – nikoli lhostejným, ale ani dominantním – držením těla, přikývnutím či zdrženlivými gesty. Ve sbírkách ukázek žemaitského mluveného projevu lze nalézt určité náznaky způsobů, jimiž se takový souhlas realizuje, i jejich významů, např.:

(26) já, říká, jsem jen přikyvovala, ale já <...> nic jsem neřekla ŠVŽŽ I 303 (já, říká, jen jsem přikyvovala („jen jsem pokyvovala hlavou“), ale já <...> nic jsem neřekla)

(27) když pokyvuješ hlavou / odejdeš / že souhlasíš // KTŽ 162 (když pokyvuješ hlavou, odejdeš, že souhlasíš)

(28) potom, když stál, na mě mrkl // a já jsem všechno pochopil // KTŽ 239 (potom, když stál, na mě mrkl a já jsem všechno pochopil)

(29) zamával rukou a znovu se schoulil do klubíčka // KTŽ 242 (zamával rukou a znovu se schoulil do klubíčka)

V lexikografických pramenech žemaitské mluvy jsou zaznamenány také prvky zvukové – slovní – realizace souhlasu. Nejčastěji jde o krátké souhlasné výpovědi, v nichž se tentýž prvek jednou či vícekrát opakuje. Například k potvrzení propozicionálního obsahu výroků partnera a k podpoře pokračování samotného vyprávění lze užít částice s významem ‚ano, tedy‘ ahà, jè, jē; jó (srov. ahà KTŽ 22; ŠVŽŽ I 3; jè nebo jē KTŽ 131, jie, jiē ŠVŽŽ I 235; jó KTŽ 132), citoslovce vyjadřující souhlas ái, nò (ái ŠVŽŽ I 3; nò; no nò ŠVŽŽ I 477; KTŽ 261), příslovce s významem potvrzení áiškiai (áiškē ŠVŽŽ I 4), tikrai (tèkra ŠVŽŽ II 343) a další podobné jazykové jednotky související s koordinací rozhovoru z hlediska obsahu a rytmu, srov.:

(30) jo / tak to bude třeba udělat // KTŽ 132 (jo, tak to bude třeba udělat)

(31) je je, v létě není tak špatně // ŠVŽŽ I 235 (je je, v létě není tak špatně)

(32) ai, byli to dobří Židé, amen! ŠVŽŽ I 3 (ai, byli to dobří Židé, amen („velmi“)!)

(33) no no, právě se hýbeme spolu ŠVŽŽ I 477 (no no, jako že se pohybujeme („my dvě“) přesně tak („tak akorát“))

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s partnerem v každodenním diskurzu žemaitském: funkce a vyjádření (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 9 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

Texty souboru dokladů souvislého žemaitského diskurzu Tak mluví obyvatelé Tiršliai ukazují, že v běžném žemaitském diskurzu se souhlas vyjadřuje nejen slovíčky s tímto významem (citoslovci, částicemi, příslovci), ale také opakováním určitých úseků partnerových vět či frází nebo jejich parafrázováním, srov.:

(34) V. nǫ jug_teiȓek tērēk žvīrblienê // sakîs jau_kãlts īr / adbîeg⁽ᵃ⁾_jau / pas̩u_mun⁽ⁱ⁾ // M. nǫi_nǫi\ // TŠT 77 (V. No jo, Žvirblienė se s tím musí pěkně trápit, řekne, už je [to] hotové – už přiběhl ke mně. M. No jo, no jo.)

(35) E. <...> kumet_nuõr⁽ⁱ⁾sı bọu_mọšes̩ist anọd⁽ᵒ⁾ M. bọ.u bọ.u // TŠT 67 (E. <...> že se někdy ti dva poprali. M. Byli, byli.)

(36) M. <...> vãkũ_sa.k / a_dèšimtèst īr // <...> D. īr īr\! // tu_vakũt jeːru] m̄ari⁽ᵉ⁾ / keik_ànũt īr\! // M. īr īr panãuts kũokes // E. àt vel̩ žēn⁽ᵃ⁾\ / kàst_anu žēn // V. keik_tu_panãutur īr / a_vel̩’st_anu_žēn // TŠT 77 (M. <...> děti, říká, a[r] je jich deset <...> D. Je jich, je jich! Těch dětí, Ježíš Maria, kolik jich je! M. A je tam i nějaký nemanželský („z nemanželského vztahu“). E. A čert ví, kdo to ví. V. Kolik těch nemanželských je, a čert aby věděl, kdo to je.)

(37) M. nê on(s)_sã(k)/ kor_aš_ēiš⁽ᵒ⁾\ // da._mislīst ka_aš̀ kãlts_es⁽ᵒ⁾ / k⁽ᵃ⁾_aš_ēiš⁽ᵒ⁾\ // V. aiškē\! // paskau_pagalvũost / kad`aš\ kãlts! // TŠT 77 (M. Ne, on říká, kam půjdu, ještě si bude myslet, že jsem vinen, až půjdu. V. Jasně! Potom si pomyslí, že jsem vinen.)

(38) J. <...> nọ̀_er_ǫ⁽ⁿ⁾s / atèi⁽ᵉ⁾ / pas̩u_muni / tuoks_nusimén⁽ᵉ⁾s̩ tuoks_nusimén⁽ᵉ⁾s <...> // K. tõukãrt ir_àš̩ bọvâu // J. bòvât bòvâu // <...> TŠT 109 (J. <...> no a on přišel ke mně, takový sklíčený, takový sklíčený <...> K. Tehdy jsem taky byla. J. Byla, byla <...>)

(39) J. nebmuok] tei_žmũon⁽ⁱ⁾s tuo_puõn⁽ᵃ⁾t karãliaus̩ geidũot⁽ᵉ⁾ // M. nebmuok] nebmuok // J. i_nebmuokt i_nebnũor // M. nębnũor\! // J. pamati⁽ˢ⁾⁽ᵉ⁾t i_dė̃u⁽ᵃ⁾ bũs / bãusmė̃ šimēt // M. jė jė // TŠT 110 (J. Ti lidé už neumějí zpívat tomu Pánu Králi. M. Neumějí, neumějí. J. A neumějí a ani nechtějí. M. Nechtějí! J. Uvidíte, že letos přijde Boží trest. M. Jé, jé.)

Někdy se opakováním úseku partnerovy fráze vytvářejí i věty s ne zcela standardním modelem – s dvojím autorstvím²⁹ – kdy účastník diskurzu, který byl ještě před chvílí posluchačem, částí opakované fráze vstupuje do struktury partnerovy věty, srov.:

²⁹ Daugiau apie tokius sakinius žr. Pajėdienė (2018a: 94).

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a vyjadřování (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 10 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

(40) K. <...> tujau_trīlekts atligēnęms\ velnõp išēš // J. ka_pāpul⁽ⁱ⁾ parāsi // TŠT 113 (K. <...> tuojau tryliktas atlyginimas velniop išeis, J. kai papuoli paras (,gauni parų [nuovadoj atbut']).)

Obvykle je tento způsob hovoru přijímán jako norma, zvenčí však působí jako hra, při níž si účastníci navzájem předávají iniciativu v rozhovoru a vytvářejí vyprávění skládáním krátkých frází. Zajímavé je, že když partnerova vsuvka naruší strukturu údajného souvětí jednoho z účastníků rozhovoru, například záměrně s cílem zdůraznit trvání skutečnosti, která vyvolala údiv, může první mluvčí klidně pokračovat ve vyprávění, popsat hranici děje a dosažený výsledek a zároveň větu gramaticky dokončit, srov.:

(41) G. no_jug_v̇ēsᵃ žẽimᵃ // kūoriês e_kūoriês // M. v̇ēsᵃ↑ žẽimᵃ\ // G. kõl_tik / išekūorę // TŠT 202 (G. Na juk visą žiemą koresi ir koresi (,prašeisi ir prašeisi‘), M. Visą žiemą! G. kol tik įsikorė (,įsiprašė‘).)

Údaje v tabulce 1 ukazují, že v běžném každodenním dialogu nebo v rozhovoru větší skupiny Žemaité nejčastěji vyjadřují souhlas s partnerem opakováním určité části právě pronesené partnerovy fráze nebo parafrází jeho výpovědi. Takové případy tvoří v průměru přibližně 65% celkového vyjádření souhlasu ve vybraných polilozích TŠT. Poměrně často se k vyjádření souhlasu volí také kladné krátké potvrzovací výrazy, vyslovené jednou nebo opakovaně, typu jė, jie ir no, noi, noje (jejich celková relativní četnost užití činí přibližně 15%, respektive 9%).

TABULKA 1. Absolutní a relativní četnost prvků vyjadřujících souhlas ve třech polilozích TŠT Supjaustė Žvirblį, s. 66–81, Alų geria, s. 81–95, Girtuokliams beveik geriau, s. 105–116

Prvky vyjádření souhlasu | SŽ, TŠT 66–81 | Počet jednotek | Relativní četnost | Ag, TŠT 81–95 | Počet jednotek | Relativní četnost | Gbg, TŠT 105–116 | Počet jednotek | Relativní četnost | Rozhovory SŽ, Ag, Gbg | Počet jednotek | Relativní četnost | aha; a | 2 | 2% | 3 | 4% | - | - | 5 | 2% | jė; jie | 12 | 14% | 11 | 14% | 8 | 19% | 31 | 15% | mhm; m | 2 | 2% | 2 | 2% | 1 | 2% | 5 | 2% | no; noi; noje | 6 | 7% | 11 | 14% | 2 | 5% | 19 | 9% | ne | 2 | 2% | 2 | 2% | – | – | 4 | 2%

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a vyjadřování (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 11 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

tep tep 2 2% 1 1% – – 3 2% aiško; aiške 4 5% 2 2% – – 6 3% Opakování partnerovy fráze (parafráze) 58 66% 49 61% 31 74% 138 65% Celkem 88 100% 81 100% 42 100% 211 100%

Projev souhlasu v nestandardních situacích soukromé komunikace

Nejvýraznější žemaitské souhlasné (podpůrné) diskurzní reakce se objevují při telefonických hovorech s běžným partnerem rozhovoru³⁰. V takových komunikačních situacích, které se přece jen vyznačují nestandardností³¹, se prvky vyjadřující souhlas používají častěji než obvykle, nejspíše proto, že Žemaité se v telefonickém hovoru snaží běžné prvky náležité komunikace – tiché pozorné naslouchání a vizuální pozornost – nahradit vyslovenými prvky souhlasu, které jsou ekvivalentem projevů zjevného souladu s partnerem rozhovoru. Vyjádření souhlasu může mít v závislosti na kontextu různou podobu (a dokonce i podobu záporných částic; viz spojení ne ne a jeho užití v kontextu v příkladu 43), srov.:

(42) <...> E. nǫ̇jè̇ / veršìs elʹìst palėktôm { M. nǫ̇jè_nǫ̇jèŁ // E. kàt_i_bìšʹ(kʹ) / pègàut gaúsêm / bet_vęstęi̇̂k_jug / nǫ̇jè // M. tėpt tėp\ // a yà̀ // paršėlė̇n / gèrè̇? // E. gėrè̇ / àug // dàbāt jau_jǫudà // M. jǫudà\ jàu // E. dār / ìpėlǫ / kuokę_pavērėnusʹ vėralʹn tėn } M. a yà̀ a yà̀ // E. bet jėdt / jėzàu\! // ka àugt šūksnės\ // M. a rėgì\! // E. a yà̀ / <...> TŠT 181 (<...> E. Nuje, veršelis paliktų. M. Nuje nuje. E. Kad ir biški pigiau gausim, bet vistiek juk, nuje. M. Tep tep, aha. Paršeliai geri? E. Geri, auga dabar jau juodai (,gerai/ labai‘). M. Juodai jau. E. Dar įpilu kokio pavirinusi viralo ten. M. Aha aha. E. Bet ėda, Jėzau! Kad auga šūksniais M. Ar regi! E. Aha. <...>) (43) E. nǫ vo tas lūovàs / parneštomêm čè // M. nǫ̇i̇ nǫ̇i̇ E. vo dàbāt negàl lūovàs | pėrkʹt / jug_tàst nemėsʹi / làuk / tǫ̇ // M. nēi / nḕ // E. nepadarisi kętuos // M. jė̀ // E. nǫ̇i̇ / lēi pasūntàs // M. jė̀ // TŠT 179 (E. Na, o tas lovas perneštume čia. M. Nui nui. E. O dabar negal[i] lovos pirkti, juk tas nemesi lauk, tą. M. Ne ne. E. Nepadarysi kitos. M. Je. E. Nui, lai pasiuntas (,tebūnie‘). M. Jė.)

³⁰Za nestandardní situaci soukromé komunikace se zde považují telefonické hovory mezi partnery z velmi blízkého okolí (například matkou a dcerou).

³¹O standardnosti komunikačních situací viz také poznámku 10.

BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas partnerovi rozhovoru v každodenním žemaitském diskurzu: funkce a vyjadřování (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 12 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

V přepisech tří telefonických rozhovorů uvedených v TŠT (viz Z jara TŠT 137–146, Chřipka a jiné nepříjemnosti TŠT 177–184 a Bronelė zemřela TŠT 277–281) je vyjadřování vzájemného souhlasu mezi dvěma partnery rozhovoru intenzivnější a odlišné od přepisů běžných dialogů a skupinových rozhovorů obsažených v TŠT (srov. údaje uvedené v tabulkách 1 a 2). Kvantitativní analýza prvků souhlasu v textech telefonických rozhovorů z TŠT ukazuje, že relativní četnost běžných slovních výrazů souhlasu a opakování části diskurzní fráze vyslovené partnerem rozhovoru (včetně parafrází) je ve všech třech rozhovorech poměrně podobná. V běžném klidném (nekonfliktním) žemaitském rozhovoru bývá reakce na promluvu častěji vyjádřena opakováním části určité fráze partnera rozhovoru nebo její parafrází (tyto jednotky představují ~65% celkového vyjadřování souhlasu), zatímco v telefonickém rozhovoru se partnerovi přitakává, povzbuzuje se a dává se najevo, že je slyšen a chápán, pomocí krátkých signálů kladného potvrzení. Ty v přepisech vybraných rozhovorů představují ~78% veškerého vysloveného souhlasu (v rozhovorech skupin osob tvoří krátké souhlasné signály ~35%). Hodnocení relativního rozložení prvků vyjadřování souhlasu ve zkoumaných telefonických rozhovorech ukazuje, že v žemaitském dialogu se partnerovi rozhovoru nejčastěji přitakává krátkými potvrzovacími slovíčky tří typů no; no; noje (~20%), aha; a; ai (~20%) a jė; jie; ėję; ajei (~17%), která mohou být vyslovena jako jednotlivé prvky i jako dvojité či trojité spojení. V textech zkoumaných telefonických rozhovorů se s velmi podobnou relativní četností (od ~21% do 24%) vyjadřoval souhlas opakováním části určité fráze partnera rozhovoru. Výzkum ukazuje, že samotná komunikační situace může také ovlivnit četnost vyjadřování souhlasu. Porovnáním konkrétních počtů užití výrazů souhlasu lze vidět, že v rozhovoru spojeném se stresovou situací, v němž účastníci obdrží mimořádně nové a nečekané informace (viz údaje z rozhovoru Bronelė zemřela, TŠT 277–281), se prvky vyjadřující souhlas s partnerem rozhovoru užívají výrazně méně než v běžném rozhovoru.

TABULKA 2. Absolutní a relativní četnost prvků vyjadřujících souhlas ve třech telefonických rozhovorech z TŠT Z jara, s. 137–146, Chřipka a jiné nepříjemnosti, s. 177–184, Bronelė zemřela, s. 277–281

Z jara, TŠT 137–146 | Chřipka a jiné nepříjemnosti, TŠT 177–184 | Bronelė zemřela, TŠT 277–281 | Ve třech rozhovorech | Prvky vyjadřování souhlasu | Počet jednotek | Relativní četnost | Počet jednotek | Relativní četnost | Počet jednotek | Relativní četnost | Počet jednotek | Relativní četnost | aha; a; ai | 25 | 22% | 31 | 24% | 6 | 9% | 62 | 20% | ė; ėhė | 4 | 4% | 3 | 2% | 3 | 5% | 10 | 3%

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a vyjádření (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 13 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

jė; jė; ėjė; ajei 13 12% 24 19% 14 21% 51 17% jo jo – – 1 1% – – 1 1% eik eik; eik to; to pamislyk 3 3% 3 2% 3 5% 9 3% mata; a regi!; veiziek 3 3% 4 3% 7 2% mhm; m 2 2% 1 1% 1 1% 4 1% no; noi; noje 19 17% 19 15% 24 37% 62 20% ne ne; ne – – 2 1% – – 2 1% tep tep 6 5% 5 4% – – 11 4% va; vo; vuo 9 8% 9 7% – – 18 6% Opakování partnerovy fráze (parafráze) 27 24% 27 21% 14 22% 68 22% Celkem 111 100% 129 100% 65 100% 305 100%

SHRNUTÍ

V žemaitské vzájemné komunikaci souvisí souhlas jednoho partnera s druhým, pokud jde o obsah řeči a/nebo emocionální podporu, především s běžností a komunitní – fatickou – funkcí jazyka. Materiál z korpusů autentických úryvků žemaitské řeči, vybraných pro výzkum a zachycujících žemaitštinu druhé poloviny 20. století, ukazuje souvislost vhodnosti komunikace s příznivým postojem vůči partnerovi (pokud to komunikační situace a obsah dovolují).

Vhodné vyjádření pozornosti souvisí s univerzálními zásadami vhodné (taktní) komunikace, které se realizují klidným držením těla, očním kontaktem a pozorností k chování partnera a obsahu jeho řeči. Příznivý postoj k obsahu partnerovy řeči a způsobu jejího podání mají Žemaité sklon vnímat jako zdvořilost a snaží se jej dávat najevo různými způsoby vyjadřování souhlasu.

Analýza trojího typu diskurzů v souboru textů autentické žemaitské řeči Tak šneka tirkšliškiai ukazuje různé praktiky, jimiž posluchač vyjadřuje souhlas s mluvícím. Vyprávění skutečného či smyšleného, ale zajímavého příběhu zpravidla neprovázejí zvukové vstupy posluchače. V běžném rozhovoru několika osob se souhlas jednoho partnera s druhým (který sděluje nové informace) častěji vyjadřuje opakováním partnerovy fráze či její části nebo parafrází (~65%), než částicemi vyjadřujícími potvrzení (~35%). V telefonních rozhovorech se prvky vyjadřující souhlas s partnerem používají výrazně častěji, což souvisí s absencí vizuální možnosti partnera

BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Souhlas s partnerem v každodenním diskurzu Žemaitů: funkce a vyjádření (na základě pramenů z druhé poloviny 20. století) | 14 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

posoudit. Ve zkoumaných telefonních rozhovorech byl souhlas poměrně častěji vyjádřen různými obměnami a modulačními variantami pronášenými částicemi s významem potvrzení (~78%) než opakováním partnerových frází (~22%).

ŠALTINIAI

Aleksandravičius J. 2011: Kretingos tarmės žodynas, sudarė Danguolė Mikulėnienė, Daiva Vaišnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Girdenis A. 1996: Taip šneka širklšiaiai: šiaurės žemaičių telšiškių tarmės tekstai su komentarais. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Sakytinės lietuvių kalbos tekstynas³². Prieiga internete: http://sakytinistekstynas.vdu.lt.

Vanagienė B. 2014–2015: Šiaurės vakarų žemaičių žodynas. Ylakių, Len kimų, Mosėdžio, Skuodo, Šačių apylinkių šnektos, A–O; P–Ž, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

LITERATŪRA

Aliūkaitė D. 2013: Horizontalusis ir vertikalusis kalbos kontinuumo skaidumas: XXI amžiaus kalbėjimo variantai paprastojo kalbos vertintojo požiūriu. – Taikomoji kalbotyra 2, 1–27. Prieiga internete: https://taikomoji kalbotyra.lt/ojs/index.php/taikomoji-kalbotyra/article/view/23/14.

Aliūkaitė D. 2019: Objektyvusis tarmiškumas: požymiai ir vertė. – Respectus Philologicus 35 (40), 63–91.

Dabašinskienė I. 2009: Šnekamosios lietuvių kalbos morfologinės ypatybės. – Acta Linguistica Lithuanica 60, 1–15.

Girdenis A., 2008: Pratarmė. Įvadas. – Girdenis A., sud., Žemaičių dzūkai. Tekstai su komentarais. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 10–32.

Girdenis A., 2012: Pratarmė. Įvadas. – Girdenis A., sud., Šiaurės žemaičių Skuodo zona. Tekstai su komentarais. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 13–38.

³² Morfologiškai anotuotas Vytauto Didžiojo universitete kaupiamas sakytinės lietuvių kalbos tekstynas, kurio kūrimą rėmė Lietuvos valstybinis mokslo ir studijų fondas (2006–2008 m.), Lietuvos mokslo taryba pagal Nacionalinę lituanistikos plėtros 2009–2015 m. programą (LIT-9-11) ir pagal Valstybinę lituanistinių tyrimų ir sklaidos 2016–2024 metų programą (LIP-085/2016).

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Pritarimas pašnekovui žemaičių kasdienybės diskurse: funkcijos ir raiška (remiantis XX a. II pusės šaltiniais) | 15 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

Edwards J. A. 2008: The Transcription of Discourse. – Deborah Schiffrin, Deborah Tannen, Heidi E. Hamilton, eds., The Handbook of Discourse Analysis, Blackwell Publishing, 321–348.

Kamandulytė-Merfeldienė L. 2014: Pertarų dažnumas ir įvairovė sakytinėje lietuvių kalboje. – Bendrinė kalba 87, 1–10. Prieiga internete: www.bendrinekalba.lt.

Leech G. 1999: Principles of Pragmatics. London, New York: Longman.

Mikulėnienė D. 2011: Juozo Aleksandravičiaus lituanistinė ir pedagoginė veikla. – Kretingos tarmės žodynas, autoriaus Juozas Aleksandravičius, sudarė Danguolė Mikulėnienė, Daiva Vaišnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, VII–XII.

Mikulėnienė D. 2019: Tarmiškumo bruožų nomenklatūra: nuo tarminių požymių prie tarmiškumo žymenų. – Respectus Philologicus 35(40), 51–62.

Nauckūnaitė Z. 2003: Loginiai ir lingvistiniai sakytinės ir rašytinės raiškos skirtumai. – Žmogus ir žodis: didaktinė lingvistika 5, 78–83.

Pabrėža J. 2017: Žemaičių kalba ir rašyba, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidybos skyrius.

Pajėdienė J. 2018a: Santykinio laiko raiška prieveiksminiais laiko sakiniais šiaurės žemaičių telšiškių tarmėje. – Baltų filologija 27(1/2), 75–100.

Pajėdienė J. 2018b: Žemaitiškos tapatybės raiška: dėlionė iš Kretingos tarmės žodyno (2011) pavyzdžių. – Acta Linguistica Lithuanica 79, 64–104.

Pajėdienė J. 2019: Kretingos tarmės žodyne (2011) atsiskleidžiantys žemaitiško emocinio lauko kontūrai. – Acta Linguistica Lithuanica 80, 80–108.

Satkauskaitė D. 2011: Lingvistinė pragmatika. Mokomoji knyga aukštųjų mokyklų studentams. Kaunas. Prieiga internete: https://www.knf.vu.lt/dokumentai/failai/katedru/germanu/Satkauskaite_LINGVISTINE_PRAGMATIKA_elektronine.pdf.

Subačius G. 2014: Birutės Rokaitės-Vanagienės žodynas ir kiti darbai. – Vanagienė Birutė, 2014: Šiaurės vakarų žemaičių žodynas. Ylakių, Lenkimų, Mosėdžio, Skuodo, Šačių apylinkių šnektos, A–O, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, XI–XII.

Vaišnienė D. 2011: „Kretingos tarmės žodynas“: pagrindiniai medžiagos pateikimo principai. – Kretingos tarmės žodynas, autoriaus Juozas Aleksandravičius, sudarė Danguolė Mikulėnienė, Daiva Vaišnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, XX–XXXVI.

Weigand E. 2009: Language as Dialogue, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

Weigand E. 2010: Dialogue – The Mixed Game, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Pritarimas pašnekovui žemaičių kasdienybės diskurse: funkcijos ir raiška

(remiantis XX a. II pusės šaltiniais) | 16

doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

Zinkevičius Z. 1994: Lietuvių kalbos dialektologija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Gauta 2019 12 10

Priimta 2019 12 30

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351–7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Pritarimas pašnekovui žemaičių kasdienybės diskurse: funkcijos ir raiška (remiantis XX a. II pusės šaltiniais) | 17 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

AGREEMENT WITH INTERLOCUTOR IN SAMOGITIAN DAILY DISCOURSE: FUNCTIONS AND EXPRESSION (BASED ON THE SOURCES OF THE 2ND HALF OF THE 20^TH CENTURY)

Summary

In the context of Samogitian interpersonal communication one interlocutor’s agreement with another in terms of the content of speaking and/or emotional support is mostly concerned with familiarity and the social – phatic – function of language. The study made use of the collections that record the Samogitian language of the 2^nd half of the 20^th century. The material provided by the collections of passages illustrating Samogitian authentic speaking shows the link between the appropriateness of communication and the favourable attitude towards the interlocutor (if permitted by a communicative situation and content). The proper expression of attentiveness is associated with the universal attitudes of appropriate (tactful) communication, which are realized by a calm body posture, eye contact, attention to the interlocutor’s behaviour, and the content of speaking. Samogitians tend to perceive the favourable approach towards the interlocutor’s content of speaking and its way of presentation as politeness and try to show it by varied expression of agreement.

The analysis of the discourses of three types contained in the collection of texts illustrating Samogitian authentic speaking Taip šneka tirkšliškiai (cf. Girdenis 1996) reveals different practices of the listener’s agreement with the speaker. The narration of a true or fictitious but interesting story is usually not interrupted by the listener. In a usual conversation of several individuals the agreement of one interlocutor with another (providing new information) is more commonly expressed by the repetition of the interlocutor’s phrase or its part (~65%) rather than the short words expressing agreement (~35%). The structure of phone conversations demonstrates a considerably more frequent usage of elements of agreement with the interlocutor, which is explained by the inability of the interlocutor’s visual evaluation. In the phone conversations under analysis agreement was relatively more commonly expressed by the short words of agreement, which were pronounced by utilizing different voice modulations (~78%), compared to the repetition of the interlocutor’s phrases (~22%).

BENDRINĖ KALBA 92 (2019)

www.bendrinekalba.lt

ISSN 2351-7204

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Pritarimas pašnekovui žemaičių kasdienybės diskurse: funkcijos ir raiška (remiantis XX a. II pusės šaltiniais) | 18 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.14

KEYWORDS: Samogitian daily language, spontaneous dialogue, agreement with the interlocutor, repetition.

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204