Ohebné slovní druhy mají paradigmata. Při tvorbě Informačního systému gramatiky litevštiny (LIGIS) jsme zjistili, že ne všechny flektivní tvary uvedené v paradigmatech lze používat. Článek pojednává o případech, kdy některé flektivní tvary určitých slov nelze používat. Jsou představeny tři typy takových tvarů a skupiny slov, pro něž je charakteristické výjimečné skloňování či časování. Jsou uvedeny důvody, proč vznikají nepoužívané tvary.
ABSTRAKT
Každý ohebný slovní druh má svá paradigmata. Při tvorbě Informačního systému gramatiky litevštiny (LIGIS) jsme zjistili, že ne každý teoreticky možný flektivní tvar lze skutečně používat. Článek pojednává o některých případech ve slovesných paradigmatech litevštiny, kdy určité flektivní tvary nemusí být používány. Představujeme tři typy nepoužívaných tvarů a pro každý případ uvádíme zdůvodnění skupin slov, u nichž se takové výjimečné ohýbání vyskytuje.
ÚVOD
Do začátku 21. století byly všechny otázky související s gramatikou analyzovány z hlediska člověka jako uživatele jazyka, tj. popisovaly se pouze ty aspekty, které jsou pro člověka aktuální, a o věcech, které lidé považují za „samozřejmé“, se ani nemluvilo. V poslední době, kdy se začaly jazykové jevy počítačově zpracovávat, vyvstávají problémy, kterých si běžní uživatelé jazyka obvykle ani nevšimnou. Setkávají se s nimi však odborníci na počítačovou lingvistiku,
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351–7204
Page 2
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant
Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 2
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
když provádějí úlohy počítačového zpracování jazyka. Je třeba také říci, že při počítačovém zpracování jazyka informace obsažené v tištěných slovnících a gramatikách nestačí, protože se v nich uvádějí pouze nejobecnější zákonitosti litevštiny. Podobná tvrzení lze nalézt i v pracích dalších vědců, např.: „Slovníky určené lidem se však obtížně přizpůsobují tvorbě programů pro zpracování jazyka“ (Rimkutė, Kovalevskaitė 2008: 3). Nedostatečnost informací uváděných ve slovnících pro počítačové zpracování jazyka byla zaznamenána také během anotování korpusu v Centru počítačové lingvistiky Univerzity Vytautase Velkého. Při morfologické anotaci Korpusu současné litevštiny (dále jen DLKT) se vedle dalších údajů (rod, číslo, pád, čas, osoba, stupeň aj.) uvádí také základní tvar slova (lemma). Ve slovnících „se nejčastěji uvádějí pouze základová slova“ (Rimkutė 2006: 38), tj. nejsou v nich uvedena všechna odvozená slova, takže značná část litevských slov v nich chybí, a po vytvoření softwaru využívajícího pouze slovníková data zůstává mnoho slov z korpusu nerozpoznáno.
Při popisu morfologických kategorií se v gramatikách uvádí několik příkladů slov, která mají danou morfologickou kategorii, avšak nevyjmenovávají se všechna litevská slova, pro něž je tato morfologická kategorie charakteristická. Například v Gramatice současné litevštiny (dále jen DLKG) jsou při vymezení rodu podstatných jmen uvedeny po čtyřech příkladech slov rodu mužského a ženského (DLKG 2006: 62). Rod všech ostatních litevských slov, která v gramatice nejsou zmíněna, není pro rodilé mluvčí obtížné určit. Počítač si sám nemůže nic vymyslet ani rozhodnout; musí mít velmi přesně zadány všechny gramatické údaje každého slova, tedy i jeho rod.
Při počítačovém zpracování litevštiny byl zaznamenán morfologický jev, jehož popis se nepodařilo najít v publikacích. Jde o nesoulad mezi flektivními tvary uvedenými v paradigmatech a možností jejich užití. Tento problém se projevil teprve při počítačovém zpracování jazyka a lingvisté si ho dříve nevšimli. Termínem paradigma se v morfologii označuje „systém koncovek určitého typu skloňování či časování nebo souhrn jednotlivých koncovkových tvarů slova, považovaný za vzor příslušného typu skloňování či časování“ (Gaivenis, Keinys 1990: 143). Například tvary sloves v přítomném čase se tvoří z kmene přítomného času a osobních koncovek. Slovesa v přítomném čase se časují podle tří paradigmat, která odpovídají třem třídám časování (DLKG 2006: 337), zatímco jedno skloňování podstatných jmen (i)a tvoří tři paradigmata, která se navzájem liší tvary některých pádů (LKE 1999: 462).
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 3
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant
Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 3
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
Ohebné slovní druhy tedy mají svá paradigmata. Tento článek se zabývá pouze problematickými případy slovesných paradigmat.
Cílem tohoto článku je pojednat o případech neužívání určitých tvarů jednotlivých slov, které se ukázaly při tvorbě Informačního systému gramatiky litevštiny (LIGIS). K dosažení tohoto cíle jsou nejprve přehledně představeny nejdůležitější publikace zabývající se otázkami užívání gramatických tvarů a teorií přirozené morfologie, o niž se následný výzkum pokouší opřít; poté je představena myšlenka vytvoření LIGIS, provedené práce a vzniklé problémy, a následně jsou zkoumány případy neužívání teoreticky možných tvarů. Ukázalo se, že u některých slov nejsou možné všechny tvary teoreticky uváděné v paradigmatech. Byla použita výběrová metodika, tj. do výzkumu byly vybrány problematické případy, které se projevily při počítačovém zpracování jazyka.
1. OTÁZKY UŽÍVÁNÍ SLOVNÍCH TVARŮ POPSANÉ V PUBLIKACÍCH
V této kapitole budou pojednány informace o možnosti užití tvarů uváděné v gramatikách litevštiny a v učebnicích jazykové kultury a bude přehledně představeno několik článků, které se zabývají problémy slovních tvarů z různých hledisek. Bohužel se nepodařilo najít publikace popisující výzkumy užívání tvarů uvedených v paradigmatech, jejichž cílem bylo zjistit, zda lze v jazyce užívat všechny teoreticky existující tvary.
1.1. Nepoužívané formy probírané v gramatikách
Tiek vienatomėje (DLKG 2006), tiek tritomėje (LKG II 1971) lietuvių kalbos gramatikose aptariami tam tikrų veiksmažodžio formų nevartojimo atvejai. Kaip rodiklis čia gali būti laikomas ir semantinis požymis – tai vadinamieji beasmeniai veiksmažodžiai. Beasmeniai veiksmažodžiai nusako nuo veikėjo valios nepriklausančius gamtos reiškinius ar kitus stichinius procesus ir turi tik trečiojo asmens formas. Beasmenių veiksmažodžių paradigmą sudaro tiesioginės, tariamosios ir netiesioginės nuosakų trečiojo asmens formos, bendratis, padalyviai, kai kurių veiksmažodžių ir neveikiamųjų dalyvių bevardė giminė (DLKG 2006: 315–316). Panašiai rašoma ir akademinėje gramatikoje: „Beasmeniai veiksmažodžiai <...> nekaitomi nei asmenimis, nei skaičiais ir savo forma sutampa su
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 4
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant
Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 4
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
asmeninių veiksmažodžių trečiuoju asmeniu“ (LKG II 1971: 213). Tačiau daugumos išvardytų žodžių, kurie pateikiami kaip beasmenių veiksmažodžių pavyzdžiai, beasmeniškumas yra labai sąlygiškas, t. y. beasmeniai jie būna tik tam tikrame kontekste, kai sakinyje nėra veiksnio. Kai kurie gramatikoje paminėti beasmeniai veiksmažodžiai gali būti vartojami su tautologiniu veiksniu: lietus lyja, sninga sniegas ir t. t. Be to, ir dainos žodžiuose sakoma: Ar diena dienos, ar naktelė tems. Tada ir teiginiai, kad šių veiksmažodžių liepiamosios nuosakos formos negalimos, nėra visiškai tikslūs, plg., Lyk, lietuti, lyk. Net ir tais atvejais, kai veiksmažodis negali turėti veiksnio, pavyzdžiui, reikėti, taip pat vartojamos kai kurios liepiamosios nuosakos formos, pavyzdžiui, vienaskaitos antrasis asmuo. Jis pasitaiko įvairiuose posakiuose, pavyzdžiui, DLKT: Reikėk šitaip atsitikti. Interneto įrašai: Dingo. Viskas dingo. Ir reikėk tu man. Vėl ten pasirodyti. Panašių pavyzdžių galima rasti ir grožinėje literatūroje, pavyzdžiui: Reikėk tu man Polonijos seseriai sykį išsižioti apie tą vokietuką (Aputis 1977: 32).
V dalším výkladu o užívání neosobních sloves se uvádí:
Ne všechna neosobní slovesa však mají úplná („plná“) paradigmata. Například u sloves pabaiso, pagailo, pagardo se obvykle užívá pouze minulý jednorázový čas, méně často minulý opakovaný čas, zatímco ostatní formy nahrazují konstrukce s příslušným významem přídavných jmen v neutru (baisu, gardu) nebo s příslovcem gaila a slovesem darytis, např. (darosi) baisu, pabaiso, pabaisdavo, pasidarys baisu; (darosi) gaila, pagailo, pagaildavo (pasidarydavo gaila), pasidarys gaila (DLKG 2006: 316).
Konstrukce darėsi / pasidarė gaila je samozřejmě také možná. Sloveso pagailo a konstrukce darėsi / pasidarė gaila se užívají synonymně a mají velmi podobný, či dokonce stejný význam. Pokud mohou chybějící, tj. v jazyce neužívané, tvary určitého slova v paradigmatu nahrazovat spojení jiných slov, znamená to, že tyto chybějící tvary mají smysl (význam). Tento článek se snaží popsat případy, kdy jsou jednotlivé tvary určitých slov nemožné, tj. slova užitá v daném tvaru nemají smysl.
V DLKG se při výkladu o středním rodě příčestí probírá především jeho užívání (DLKG 2006: 324, 365, 377) nebo jeho využití při tvoření složených slovesných tvarů (DLKG 2006: 302). Informace jsou podány z hlediska slovesa: „Objekta
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351–7204
Page 5
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 5 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
neřídící slovesa mají složené tvary trpného rodu pouze s příčestími ve středním rodě“ (DLKG 2006: 320), např. yra / buvo vaikščiojama / vaikščiota.
1.2. Předvídatelnost morfologických rysů
Přehledně představíme několik článků, v nichž se analyzuje, nakolik lze předvídat určité morfologické rysy litevských slov na základě již dostupných informací o jejich vlastnostech. Tyto vlastnosti mohou mít velmi různou povahu, například sémantickou, morfologickou apod. Někdy jsou dokonce vyslovována protichůdná tvrzení, například že sémantika na určité jevy má, nebo nemá vliv.
Jako příklad morfologické vlastnosti lze uvést flektivní třídy, podle nichž se usuzuje na strukturní rysy odvozených slov. Ve výzkumu provedeném na Vilniuské univerzitě se zjišťovalo, jaký vztah mají slovesné přípony k flektivním třídám podstatných jmen. Byla prozkoumána všechna substantivní deriváta s příponami ė-ti, y-ti, o-ti, uo-ti nalezená v elektronické verzi Dabartinės lietuvių kalbos žodyno (DŽ₆ₑ) (Pakerys 2011: 273). K určení flektivních tříd podstatných jmen se používal tradiční rys – samohláska v koncovce dativu plurálu, např.: (i)a – vyrams, broliams; (i)o – šakoms, galioms ir t. t. Statistickou analýzou vybraných slov bylo zjištěno, že sloveso odvozené od podstatného jména má příponu, kterou lze s poměrně vysokou pravděpodobností předvídat a která závisí na flektivní třídě daného podstatného jména. Například slovesné derivátum podstatného jména třídy (i)a bude mít příponu (i)uo-ti s pravděpodobností 70,95%, zatímco slovesný derivát podstatného jména třídy (i)o bude mít příponu (i)o-ti s pravděpodobností 71,53%. V závěrech se uvádí, že v případě zkoumaných přípon se nepodařilo zjistit zřetelnější vliv sémantických informací (Pakerys 2011: 286).
V dalším článku je popsán provedený výzkum, „jak lze do jisté míry předvídat morfologické rysy litevských lexémů z jejich sémantiky“ (Arkadjevas 2008: 2). Zkoumána byla primární litevská slovesa, jejichž kořen končí souhláskou. Všechna byla rozdělena do flektivních makrotříd, z nichž nejpočetnější jsou n/st- veiksmažodžiai, tj. slova s infixem a příponou -st- v kmeni přítomného času, a j- veiksmažodžiai, u nichž v kmenech přítomného a minulého jednorázového času dochází k palatalizaci. Analýza ukázala, že většina n/st- veiksmažodžiai (237 z 248) je intranzitivní a neformálně je lze popsat jako „sémantická pasiva“, tj. slovesa označující situace nezávislé na vůli subjektu (např. proto, že subjekt je neživý předmět). Primární j- veiksmažodžiai
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351–7204
Page 6
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 6 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
nejčastěji (247 z 306) označuje vědomé působení živého agenta na pacienta, u něhož dochází k (nevratné) změně stavu (Arkadjevas 2008: 10). Souhrnné údaje jsou uvedeny na obr. 1.
proces iniciovaný subjektemslovesa j-(potenciální) změna stavu subjektuslovesa n/st-
OBR. 1 Vztah mezi sémantikou sloves a morfologickými třídami (zpracováno podle Arkadjevas 2008: 14).
V pojednávaném článku se dochází k závěru, že slovesa j- a slovesa n/st- se vyznačují výraznými sémantickými dominantami.
1.3. Normativní otázky týkající se užívání slovních tvarů
Mnoho publikací zabývajících se užíváním slovních tvarů vychází v rámci diskuse o normování litevského jazyka. V Seznamu jazykových chyb1, který zveřejňuje Státní komise pro litevský jazyk, jsou doporučovány správné způsoby užívání určitých tvarů, týká se to však pouze jednotlivých slovních tvarů. Uvádí se například, že pro označení žen podle jejich povolání, funkcí apod. se nemají užívat podstatná jména v mužském rodě: architektas (= architektė) Žilienė; pro označení dne v měsíci se nemají užívat tvary mužského rodu v genitivu řadových číslovek a zájmena kelintas: Kelinto (= Kelinta) je dnes?, Budu mít dovolenou od patnáctého (= penkioliktos) července atd. Takové tvary však nelze užívat jen v určitém kontextu; v jiných případech (architektas Žilinskas, podařilo se zjistit až na kolikátý pokus) jsou zcela náležité.
V učebnici Jazyková kultura litevštiny pro vyšší odborné školy se probírají případy, kdy jsou u téhož slova rozšířeny dvě nebo více variant koncovky. Takové koncovky se nazývají alternativní:
Koncovkové tvary jsou často alternativní, tj. existují dva podobné tvary (jeden je správný, zatímco druhý přechází do spisovného jazyka z nářečí nebo hovorové řeči),
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalbaISSN 2351-7204
Page 7
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 7 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
a přestože jsou přípustné obě, jazyk se ve snaze o ustálenost rozhoduje pro jednu, rozšířenější a kodifikovanou variantu (Griškevičienė ir kt. 2003: 144).
Po vyjmenování všech možných, tj. užívaných, variant se doporučuje užívat jednu, normativní: „Různé varianty, ale normativní je většinou jedna“ (Griškevičienė ir kt. 2003: 144). Za normativní se například považují tyto varianty koncovek pádů podstatných jmen: sesuo – su seserimi (nikoli však su seseria), obelis – prie obels (nikoli však prie obelies), šuo – be šuns (nikoli však be šunies, be šunio); koncovky nominativu adjektiv: smailus, nikoli smailas kampas, smaili, nikoli smaila adata; genitiv zájmena: pats – paties, nikoli však pačio (Griškevičienė ir kt. 2003: 144). Všechny případy uvedené v této učebnici jsou však možné a slova s kteroukoli variantou koncovky jsou srozumitelná.
V učebnici jazykové kultury určené pro obor kreativních průmyslů jsou probírány nepřípustné případy užití jednotlivých pádů (Vladarskienė 2013: 75–82). Například nominativ se neužívá k vyjádření neurčitého množství věcí nebo části věci: Kai nuomonės labai skiriasi, kyla ginčai (=ginčų); Dėl taisyklių pažeidimų įvyksta nelaimingi atsitikimai (=nelaimingų atsitikimų). Genitiv se nedoporučuje užívat, když abstraktní pojem není dělitelný: Organizacijų įvaizdis turi lemiamos įtakos (=lemiamą įtaką) toms įmonėms, kurios siekia ilgesnės ekonominės sėkmės. Instrumentál je považován za nevhodný pro vyjádření dvojího pádu: Sportas padeda žmogui tapti sveiku ir žvaliu (=sveikam ir žvaliam). Někdy se navrhuje nahradit nevhodný lokál dokonce takovým spojením slov, v němž už opravované slovo chybí: Infliacijos ir sezoniškumo įtakoje (= Dėl infliacijos ir sezoniškumo) iškreipiami metiniai rodikliai. Datív se neužívá k vyjádření předmětu děje u sloves atitikti, neatitikti: Transporto priemonės markė, tipas ir svoris atitinka nurodytiems (=nurodytus) prašyme. Také v názvech druhů dokumentů je třeba užívat nikoli dativ s infinitivem, ale akuzativ s infinitivem: leidimas statybos darbams atlikti (=atlikti statybos darbus). Vedle těchto poznámek jsou však uvedeny i správné případy užití dativu: Gautų duomenų nepakanka sprendimui priimti. Lze tedy tvrdit, že i v této učebnici se slovní tvary označené za nemožné či nevhodné takovými stávají pouze v určitém kontextu. V jiných případech jsou považovány za zcela správné.
V monografii Lietuvių kalbos kultūra se probírá užívání neutrálních rodových tvarů participia v pozici pádů podstatného jména. Nominativ: Bet neįmanomas (= neįmanoma) je pro nás reikalingesnis (= reikalingiau (neutrální tvar) než chléb; akuzativ: Literatūros kūryboje dalyvauja ir
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 8
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 8doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
jazykový cit: zaslechnout neslyšitelné (= neslyšitelné), vyslovit nevyslovené (= nevyslovené). Genitiv se navrhuje nahradit syntaktickou konstrukcí s neurčitým tvarem participia: Z vysloveného (= to, co bylo řečeno) je zřejmé, že obsah komunikace se v zásadě shoduje s obsahem vzdělávání a výchovy; krása básně se často odhaluje známého, slýchaného a neočekávaného (= toho, co je známé, slýchané a neočekávané) na průsečíku. Stejným způsobem se navrhuje nahradit i instrumentál, např., Avšak spokojit se v naší práci s dosaženým (= tím, čeho bylo dosaženo) nelze, stejně jako lokál, např., Nečekaná ozvěna krásy starém, zapomenutém (= v tom, co je staré a zapomenuté) jako by ho znovu přiváděla k životu (Paulauskienė 2001: 139–145). Zároveň se uvádějí i případy nemožného tvoření tvarů: z neosobních sloves nelze vytvořit skloňovaná příčestí činného rodu, tvoří se z nich pouze nesklonná podoba užívaná jako přísudek (Paulauskienė 2001: 221), např., napadlo.
V rámci programu pro normování a šíření užívání státního jazyka2 byly zkoumány zvláštnosti užívání gramatických tvarů v litevštině. Velká pozornost byla věnována kategorii čísla, neboť vyvstávají problémy týkající se čísla abstraktních podstatných jmen. Lze říci, že „užívání a normování číselných tvarů je aktuální pouze u podstatných jmen“ (Paulauskienė 2001: 146). V gramatikách litevštiny se uvádí, že abstraktní podstatná jména mohou mít pouze tvary jednotného čísla a v čísle se neskloňují (LKG I 1965: 175; DLKG 2006: 62). V jazykových příručkách jsou popsány výjimečné případy, kdy abstraktní podstatná jména nabývají konkrétního významu a lze užít jejich množné číslo, např. Člověka mohou zachvátit nejrůznější baimių (KP G1 2002: 20); to je typické i pro názvy činností, např. Střetly se dva zcela odlišné mąstymai (Bučienė 2017: 50). Nepodařilo se však najít publikace, které by analyzovaly užívání jednotného či množného čísla sloves, zejména případy, kdy jsou některé tvary nemožné.
Správné případy užívání určitých tvarů jsou navrhovány v jazykových příručkách; téměř v každém čísle časopisu Bendrinė kalba se probírají otázky správnosti tvarů. Ani ty však nepokrývají užívání celého paradigmatu.
Nejbližší tomu, co se podařilo najít k tématu probíranému v tomto článku, je poznámka Jona Jablonskise v učebnici Lietuvių kalbos vadovėlyje Rygiškių Jona vydané roku 1925: „O participiích „būsimas, siųsimas, vesimas“ <...> není třeba hovořit: jsou v jazyce vzácným jevem, nejsou
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)http://journals.lki.lt/bendrinekalbaISSN 2351–7204
Page 9
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 9 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
visur ir ne iš visų veiksmažodžių padaromi“ (Jablonskis 1925: 61). Tačiau čia aptariamas atvejis, kai nėra visų dalyvio formų su tam tikra veiksmažodžio šaknimi.
1.4. Uplatnění přirozené morfologie
Z hlediska přirozené morfologie se baltské jazyky začaly zkoumat teprve na počátku tohoto století. V prvním desetiletí byly provedeny výzkumy systému jmen v lotyštině (Rosinas 2005), později byla tato metoda použita při zkoumání litevských sloves (Pakalniškienė, Šarkytė 2012). Jednou z otázek zkoumaných v rámci přirozené morfologie je, co je normální v systému konkrétního jazyka3 (Dressler 2019). Morfologický jev se považuje za přirozený, je-li v jazyce rozšířený a při jeho změnách zůstává neměnný (Mayerthaler 1981: 2). Ne všechny morfologické jevy jsou stejně rozšířené; například přípony se vyskytují častěji než předpony. Jazyk nemusí mít vůbec žádné předpony (např. turečtina), ale má-li alespoň jeden druh afixů, jsou to přípony (Crocco Galeas 2001: 8). Další výzkumy tímto směrem vedly k závěru, že přípony a předpony jsou rozšířenější než infixy4 (Wurzel 2001: 27). Supletivismus je rovněž vzácný, a tedy i nepřirozený ve slovotvorbě5 (Dressler 1985: 97). V litevštině je supletivních tvarů velmi málo: esu – buvau; aš – manęs a další.
Výzkum litevských slovesných časů vedl k závěru, že „[Z] hlediska přirozené morfologie je třeba považovat tvary minulého času litevských kořenových sloves za základní, zatímco tvary přítomného času jsou odvozené“ (Pakalniškienė, Šarkytė 2012: 155). Jako argument se uvádí skutečnost, že „[T]vary přítomného času sloves s infixovým a -sta kmenem jsou strukturálně složitější než kmeny minulého času, a proto je z hlediska synchronie třeba považovat za odvozené“ (Pakalniškienė, Šarkytė 2012: 155).
Z hlediska přirozené morfologie „jsou flexivní pravidla morfologické operace, jimiž se v podobě slova formálně kódují morfologické kategorie“ (Mayerthaler 1981: 8).
3 „<...> co je normální v potenciálním systému konkrétního jazyka“ (Dressler 2019).
4 „<...> vnější flexe je tedy přirozenější než vnitřní flexe a předpony a přípony jsou přirozenější než infixy“ (Wurzel 2001: 27).
5 „<...> supletivismus je nejméně přirozený“ (Dressler 1985: 97).
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 10
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant
Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 10
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
Nebylo však provedeno žádné zkoumání toho, zda lze všechny „morfologické operace“ použít u jednotlivých slov určité skupiny, tedy zda lze skutečně užívat všechny tvary obsažené v paradigmatech.
2. INFORMAČNÍ SYSTÉM GRAMATIKY LITEVŠTINY
LIGIS je určena široké veřejnosti, tj. informace jsou podávány populární a všem srozumitelnou formou, i počítačovému zpracování jazyka, tj. data jsou ukládána ve vnitřním formátu počítače.
2.1. Myšlenka vzniku
K zahájení tvorby gramatického informačního systému poskytujícího podrobné a velmi přesné informace vedla nedostatečná přesnost již vytvořených systémů automatické morfologické analýzy. Software, který vytvořil Vytautas Zinkevičius (2000) pro morfologickou analýzu a syntézu litevštiny, funguje bezchybně pouze při syntéze. Při analýze dochází k chybám při určování základního tvaru. Tento problém byl zaznamenán také při anotaci DLKT. Protože většina slovotvorných způsobů byla zahrnuta jako pravidelná, tj. jako charakteristická pro všechna slova bez ohledu na jejich sémantiku, vzniklo mnoho nereálných homonym, tj. slov, která v litevštině neexistují a jejichž určité tvary se shodují s existujícími litevskými slovy. Například v důsledku pravidelného tvoření slovesných podstatných jmen vznikly takové lemmata jako gulėjas, neišskubėjas apod. (Rimkutė 2006: 38), protože jejich genitivní tvar se shoduje s tvarem slovesa ve třetí osobě minulého času prostého (gulėjo, neišskubėjo). Při tvorbě systému automatické syntaktické analýzy litevštiny je morfologická analýza prvním krokem (Šveikauskienė 2010: 86), a proto takové chyby od samého počátku vedly k chybnému výsledku syntaktické analýzy. Vznikla tedy potřeba mít stoprocentně spolehlivé morfologické informace o slově.
Dalším důvodem, který podnítil vytvoření gramatického informačního systému, je nedostatečný počet slov obsažených ve slovnících a korpusech. Lingvisté, kteří zkoumali složení gramatických tvarů v DLKT, poznamenávají, že v něm „se užívá velmi málo různých flektivních tvarů: <...> základní pády jmen jsou nominativ, genitiv a akuzativ“ (Rimkutė 2006: 39). Podobná zjištění popisují i vědci z jiných zemí. Například lotyšští
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 11
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant
Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 11
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
lingvisté rovněž uvádějí skutečnost, že „ani ve velmi rozsáhlých korpusech nemusejí být zastoupeny méně časté tvary“ (Paikens ir kt. 2013: 272). Slovníky neuvádějí všechny možné deriváty, zejména je v nich málo prefixálních odvozenin.
Cílem tvorby LIGIS je tedy vyhnout se oběma těmto nedostatkům: usiluje se o zahrnutí všech možných litevských slov a jejich tvarů, a proto počítač generuje všechny možné kombinace litevských předpon a přípon s každým kořenem a po kontrole vzniklých lemmat se vyřadí slova, která v litevštině neexistují.
2.2. Dosavadní práce a vzniklé problémy
Kol kas yra sukurtas tik bandomasis LIGIS pavyzdys (Šveikauskienė 2016). Buvo pasirinkta tokia darbo metodika: pradžioje paėmus vieną šaknį sudaryti visos sistemos modelį, t. y. panaudojant vieną šaknį pateikti visas sistemoje numatytas informacijos rūšis, o paskui, sistemą plečiant, įtraukti ir kitų šaknų žodžius. Pradiniam variantui naudota šaknis bėg-. Tokį pasirinkimą nulėmė jos paprastumas: niekada neatsiranda intarpas, nevyksta balsių kaita ir priebalsių kaita bent jau tiesioginėje nuosakoje. Siekiant apimti visas galimas visų šios šaknies žodžių formas buvo dirbtinai kompiuteriu generuojami visi vediniai su veiksmažodžiams būdingais priešdėliais ir priesagomis. Tada peržiūrėtos lemos ir atmesti lietuvių kalboje neegzistuojantys žodžiai. Taip gautas lemų sąrašas, kurį sudaro visos kalbos dalys, galinčios turėti raidžių rinkinį bėg šaknyje: daiktavardžiai, pvz.: bėgikas, bėgtakis; būdvardžiai, pvz.: bėglus, vienbėgis (geležinkelis); prieveiksmiai, pvz.: pabėgom, bėgčia, probėgšmais. Panaudojant lietuvių kalbos morfologinės analizės ir sintezės programinę įrangą (Zinkevičius 2000) buvo sintezuojamos visos atrinktų žodžių kaitybinės formos. Iš viso duomenų bazėje pateikiami 28 322 įrašai, t. y. tiek žodžių formų, turinčių šaknį bėg-, rasta lietuvių kalboje. Iš jų: daiktavardžių – 1 254, būdvardžių – 330, prieveiksmių – 12, veiksmažodžių – 5 913, veikiamosios rūšies dalyvių – 14 310, neveikiamosios rūšies dalyvių – 1 772, pusdalyvių – 500, padalyvių – 485. Reikia pasakyti, kad kol kas negalima daryti jokių apibendrinimų dėl kitų šaknų, nes atskirų šaknų produktyvumas gali labai skirtis.
Ukázalo se však, že ani výběr slovních lemmat, tj. kontrola základních tvarů a vyřazení všech souborů morfémů, které v litevštině neexistují, nestačí k tomu, aby do systému nebyla zahrnuta slova, která se v litevštině neužívají. Při kontrole všech získaných flektivních tvarů bylo zaznamenáno několik případů, kdy část tvarů téže paradigmatu
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 12
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 12 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
Některé tvary slova se užívají, jiné nikoli, a to je dáno sémantikou slova, tj. jeho významem. Lze rozlišit tři hlavní případy, kdy se určité tvary slov neužívají: a) neexistence slovesných tvarů jednotného čísla, b) neexistence tvarů minulého času prostého a c) užívání pouze rodu středního u trpných participií. Podrobněji je to popsáno ve 3. kapitole.
3. NEUŽÍVANÉ SLOVESNÉ TVARY
Výzkum morfologicky anotovaného korpusu VDU ukázal, že „teoretická flektivní paradigmata slovních druhů uváděná v gramatikách se velmi liší od skutečně užívaných tvarů“ (Rimkutė 2006: 39). Neexistují však publikace, které by analyzovaly flektivní paradigmata z hlediska přípustnosti tvarů, tj. odpovídaly na otázku, zda lze užívat všechny tvary.
Jedním z druhů informací poskytovaných systémem LIGIS jsou všechny flektivní tvary uživatelem zadaného slova (fragment paradigmatu slova nubėgti je znázorněn na obr. 2).
Při počítačovém generování všech teoreticky možných flektivních tvarů se zjistilo, že některé z nich jsou nereálné, což je dáno sémantikou konkrétního slova. Dochází k tomu kvůli nesouladu lexikálního významu s gramatickým významem nebo kvůli jejich logickému rozporu.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351–7204
Page 13
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 13 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
OBR. 2 Fragment informací o slově nubėgti uvedených na kartě JINÉ TVARY
3.1. Absence jednotného čísla
Při vytváření flektivních tvarů slovesa pro všechny časy a způsoby se ukázalo, že tvary jednotného čísla některých sloves, zejména těch, která označují kolektivní děj, jsou nelogické a nevyjadřují sémantický obsah. Všechny flektivní tvary slova nubėgti uvedeného na obr. 2
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 14
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant
Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 14
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
tvary jsou možné, avšak u jiného slova – nuskraidyti (které má stejnou předponu nu-) je možný pouze plurál, např. Papūtus vėjui pro atvirą langą nuo stalo nuskraidė keli jos prirašyti lapai. Singulárové tvary tohoto slova jsou nereálné a Litevci není jasné, co by mohlo znamenat například *nuskraidžiau. První osoba plurálu nepředstavuje problém z hlediska porozumění, např. Nuo smūgio mes visi nuskraidėme nuo vežimo ant žemės. Tvar třetí osoby se používá pouze s podmětem označujícím více než jednoho aktéra (příklady vět jsou převzaty z internetu): Triūsas nuėjo perniek, nes nuo stiklainių nuskraidė tvirtai užsukti dangteliai. Část střechy zůstala na dvoře; kdy nuskraidė ostatní části, nevím. Stůl se převrátil, já také, nuskraidė dort a dárky, květiny a talíře. Na internetu byl nalezen pouze jediný případ užití slova nuskraidžiau: Į Einthoveną nuskraidžiau pinigus ir ten juos atidaviau, o iš jo skridau į Londoną6. Po přečtení této věty je však třeba se zamyslet, co by mohlo znamenat nuskraidyti pinigus; zdá se, že by se zde lépe hodilo slovo nuskraidinau. Dalším příkladem slova, které nemá singulárové tvary, je sloveso susispiesti. V elektronické verzi Lietuvių kalbos žodyno7 jsou uvedeny tyto příklady jeho užití: Ei, jūs, vaikai, ko čia susispietėt? Krūvelėn susispietusios čionai pat stovėjo moterys. Per pirmąjį pasaulinį karą Peterburge susispietė nemažai lietuvių. Čia vėl susispiečia varnenai į vieną juodą dėmelę. Vasarą ūkis darbai susispiečia į vieną vietą. Širdy susispietė jausmai kiti. Mokytojo akys susispietė į vieną mokinį LKŽe. Forma *susispiečiau však není možná. Dalším příkladem slovesa, které nemůže mít singulárové tvary, je sloveso išsiskirstyti: Baigę mokslo metus išsiskirstėme neramūs. Išsiskirstėme kaip geri draugai. <...> mes, buvę mokiniai, irgi išsiskirstėme po visą Lietuvą <...> DLKT. Tvar *išsiskirsčiau však není možný, protože toto slovo nedává smysl. Dalšími příklady takových sloves mohou být: išsibėgiojo, pasklido, išsiskraidė, išsiskraidžiojo, išsivažinėjo a další.
Nebyly zaznamenány případy, kdy by nebylo možné použít množné tvary sloves.
Problém, jak v LIGIS označit slovesa, která nemohou mít singulárové tvary, se řeší následujícím způsobem: v záložce JINÉ TVARY se u slov, jejichž singulárové tvary nejsou možné, uvádí pouze plurál: na obr. 3 je znázorněn fragment paradigmatu slova nuskraidyti.
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant
Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 15
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
OBR. 3 Fragment informací o slově nuskraidyti uvedených na záložce JINÉ TVARY
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 16
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant
Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 16
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
3.2. Chybění minulého jednorázového času
Další případ, kdy některé slovní tvary nejsou možné, souvisí rovněž se sémantikou.
Slovesa s předponou tebe- vyjadřují pokračující děj8 (Arkadiev 2010: 21), proto slovesa dokonavého vidu s touto předponou nemohou existovat.
Při popisu litevské gramatiky se uvádí, že „forma vidových opozic slovesa je nepravidelná“ a „z hlediska vidu mohou být v opozici tvary různých časů – přítomný čas má význam nedokonavého vidu, zatímco minulý a budoucí čas význam dokonavého <...>, srov.: Ateina vakaras nykus (Nėris) a Atėjo ir lauktoji saulės užtemimo valanda (Vienuolis)“ (Judžentis 2012: 157–158). Podle toho, co se uvádí v citaci, je slovo ateis považováno za sloveso dokonavého vidu, avšak tebeateis již vyjadřuje pokračování děje a řadí se k nedokonavému vidu (Jis žinojo, kad ir po šio įvykio sūnaus laiškai tebeateis kaip ir anksčiau.).
V publikaciích o litevské jazykové kultuře se rovněž rozebírá slovesný vid:
„<...> slovesa nedokonavého vidu nemají předpony, zatímco slovesa dokonavého vidu je mají. Jestliže předpona vyjadřuje pouze výsledek děje probíhajícího příslušným směrem, jsou slova spojená slovotvorným vztahem tak blízká, jako by šlo o tvary téhož slova: a) daryti–padaryti; rašyti–parašyti; skaldyti–suskaldyti; balti–išbalti, pabalti, nubalti; skęsti–nuskęsti, paskęsti; nykti–sunykti; b) eiti iš... – išeiti; eiti į... – įeiti; eiti nuo... – nueiti; bėgti per... – perbėgti; bėgti pro... – prabėgti ir t. t.“ (Paulauskienė 2001: 211)
Dále se uvádí, že vid může být dán také časem slovesa:
„<...> litevský přítomný čas umožňuje užít také předponové tvary některých sloves ve významu nedokonavého vidu: slovesa pohybu ateina, atplaukia, atvažiuoja, išvažiuoja, parvažiuoja odpovídají na otázku pro nedokonavý vid ką jis dabar veikia? <...> Stačí však nahradit přítomný čas minulým, a sloveso vyjadřuje ukončený, rezultativní děj: atėjo, atplaukė, atvažiavo, išvažiavo, parvažiavo.“ (Paulauskienė 2001: 213)
8
„<...> spojení te- a be- <...> lze tuto sekvenci interpretovat pouze jako kontinuativní tvar <...>“ (Arkadiev 2010: 21).
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351–7204
Page 17
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 17 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
Lze ještě doplnit, že nejen tvary přítomného, ale i minulého frekventativního času vyjadřují průběhový vid, protože opakovaný děj trvá: ateidavo, atplaukdavo, atvažiuodavo, išvažiuodavo, parvažiuodavo. Nejsou však popsána pozorování, že některé předpony mohou změnit slovesa dokonavého vidu na slovesa nedokonavého vidu. Přidáním tebe- k uvedeným slovesům se tvary minulého prostého času stávají nemožnými. Flexivní tvary sloves dokonavého vidu s touto předponou jsou nereálné, např. tvar třetí osoby *tebeišvaž iavo. V LIGIS se tvary minulého prostého času těchto sloves neuvádějí.
Byla tedy zaznamenána obecná tendence, že slovesa pohybu vyjadřující směr (a některá slovesa nepohybu) s předponami at-, nu- po připojení další předpony tebe- nemohou mít tvary minulého prostého času, např. atvažiuoti, nuvažiuoti, atbėgti, nubėgti, atskristi, nuskristi, nudažyti aj. Slova tebeatvažiuoja, tebeatvažiuodavo, tebeatvažiuos jsou v litevštině možná, avšak *tebeatvažiavo, *tebenudažė už nedávají smysl. Věta Kai aš grįžau, jis dar tebedažė lentyną je srozumitelná a správná, protože dažė je sloveso nedokonavého vidu. Dokonavý vid by vyjadřovalo nudažė, zatímco *tebenudažė už zní neobvykle; je třeba se soustředit a přemýšlet, co by to mohlo znamenat, a člověka napadá, zda by vůbec nějaký význam tohoto slova dokázal vymyslet. Tebe- a dokonavý vid se navzájem vylučují.
3.3. Pouze střední rod trpného příčestí
U značné části trpných příčestí se užívá pouze střední rod. U trpných příčestí utvořených z intranzitivních sloves je možný pouze tvar středního rodu. Patrně první pozorování týkající se užívání příčestí pouze ve středním rodě byla popsána na začátku tohoto století, jen formulace byla poněkud odlišná: střední rod byl označován jako neskloňovaný tvar příčestí: „Z neakuzativních sloves se tvoří pouze nesouhlasný a neskloňovaný tvar“ (Paulauskienė 2001: 222).
Dokládají to také statistické údaje LIGIS. Činných příčestí s kořenem bėg- je 14 310, zatímco trpných příčestí je pouze 1 772. Tvrzení vyjadřující stejný názor lze nalézt i v teoretických pracích: „<...> tvoří se více činných příčestí než trpných“ (Paulauskienė 2001: 221). Velká část trpných příčestí, tj. ta, která jsou utvořena z intranzitivních sloves, tedy nemá tvary ženského a mužského rodu ani pády. Např. bėgamas ruožas, prabėgta atkarpa, nubėgti kilometrai lze užít, stejně jako vaikų jau buvo išsibėgiota kas
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 18
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant
Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 18
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
kur, avšak slovo *išsibėgiotas už možné není. Databáze LIGIS celkem obsahuje 236 lemmat trpných příčestí. Z nich 120 může mít pouze tvary středního rodu.
Lze nalézt i další příklady s jinými slovesy, která zatím nebyla do LIGIS zařazena a u nichž je možné pouze střední rod trpných příčestí. Například ze sloves augti, blizgėti, nesisupti lze vytvořit augta, blizgėta, nesisupta, avšak *augtas, *augtam, *blizgėtas, *blizgėtame, *nesisuptas, *nesisupto jsou už nesrozumitelné.
ZÁVĚRY
Když se počítače začaly používat také ke zpracování jazyků, objevily se nové poznatky o jazycích a jejich gramatice, jimž dříve nebyla věnována pozornost, protože pro člověka jako uživatele jazyka nejsou tyto otázky aktuální.
Při počítačovém zpracování litevské gramatiky bylo zjištěno, že některá litevská slova nemohou nabývat všech tvarů teoretického paradigmatu, a to buď proto, že jejich lexikální význam není slučitelný s gramatickým významem, nebo kvůli jejich logickému rozporu. Jednotné číslo slov označujících skupinovou činnost není možné. Odvozeniny sloves dokonavého vidu s předponou tebe- nemohou mít tvary minulého prostého času. Většina trpných příčestí utvořených z intranzitivních sloves může mít pouze tvary středního rodu.
ŠALTINIAI
DLKT – Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas. Prieiga internete:
LIGIS – Lietuvių kalbos gramatikos informacinė sistema. Prieiga internete:
http://ligis.lki.lt/ (žiūrėta 2021-05-25).
LKŽₑ – Lietuvių kalbos žodynas, t. 1–20, 1941–2002 (elektroninis variantas), vyr. red. G. Naktinienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Prieiga internete: www.lkz.lt (žiūrėta 2021-05-25).
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 19
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriantLietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 19doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
LITERATŪRA
Aputis Juozas 1977: Sugrįžimas vakarejančiais laukais: Novelės, Vilnius: Vaga.
Arkadiev Peter 2010: Notes on the Lithuanian restrictive. – Baltic Linguistics 1, 9–49.
Arkadjevas Piotras 2008: Lietuvių kalbos pirminių veiksmažodžių klasių semantika tipologinių duomenų kontekste. – Acta Linguistica Lithuanica 59, 1–27.
Bučienė Laimutė 2017: Daiktavardžių skaičiaus kategorijos raiška: normos ir vartosenos sankirta. – Kalba ir kontekstai: mokslo darbai 7 (2), 44–61.
Crocco Galeas Grazia 2001: What is Natural Morphology? The State of the Art. - Linguistics Athens 13, 7–33.
DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas. 5-as patais. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2006.
DŽₑ –Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. S. Keinys. 6-as leid. (elektroninis), Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2006.
Dressler Wolfgang U. 2019: Natural Morphology. - Oxford Research Encyclopedias – Linguistics. Prieiga per internetą: https://oxfordre.com/view/10.1093/acrefore/9780199384655.001.0001/acrefore-9780199384655-e-576 (žiūrėta 2021-05-25).
Dressler Wolfgang. U. 1985: Suppletion in Word-formation. Historical Semantics, Historical Word-formation, ed. J. Fisiak, 97-112.
Gaivenis Kazimieras; Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.
Griškevičienė Jolita; Lapkuvienė Cecilija; Navalinskienė Gražina; Šmulkštytė Rima 2003: Lietuvių kalbos kultūros vadovėlis kolegijoms, Vilnius: Homo liber.
Jablonskis Jonas 1925: Rygiškių Jono Lietuvių kalbos vadovėlis, Kaunas: „Vaivos“ b-vė.
Judžentis Artūras 2012: Lietuvių kalbos gramatinės kategorijos, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
KP 2002: Kalbos patarimai 1: Gramatinės formos ir jų vartojimas, sud. R. Miliūnaitė, teksto aut. R. Miliūnaitė, A. Paulauskienė, vyr. red. A. Pupkis, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
LKE 1999: Lietuvių kalbos enciklopedija, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 20
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamaumas, išryškėjęs kuriant Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 20 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1: Fonetika ir morfologija, vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis.
LKG 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2: Morfologija, vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis.
Paikens Peteris; Rituma Laura; Pretkalnina Lauma 2013: Morphological Analysis with Limited Resources: Latvian example. Proceedings of the 19th Nordic Conference of Computational Linguistics (NODALIDA 2013). Linköping Electronic Conference Proceedings 85, 267-277. Prieiga per internetą: https://www.researchgate.net/publication/260907832_Morphological_analysis_with_limited_resources_Latvian_example (žiūrėta 2021-05-25).
Pakalniškienė Dalia; Šarkytė Raimonda 2012: Mikaloj aus Daukšos raštų intarpiniai ir sta kamieno veiksmažodžiai natūraliosios morfologijos požiūriu. – Res Humanitariae XI, 151–172.
Pakerys Jurgis 2011: Dabartinės lietuvių kalbos daiktavardinių veiksmažodžių priesagų ir jų pamatinių daiktavardžių kait ybos klasių santykis. – Baltistica, 46, 271–288.
Paulauskienė Aldona 2001: Lietuvių kalbos kultūra, Kaunas: Technologija.
Rimkutė Erika 2006: Dabartinės lietuvių kalbos gramatinių formų vartosena morfologiškai anotuotame tekste. – Lituanistika 66 (2), 34-55.
Rimkutė Erika; Kovalevskaitė Jolanta 2008. Tai, kas tinka žmogui, netinka mašininiam vertimui: žodynų problema. – Gimtoji kalba 2, 3-14.
Rosinas Albertas 2005: Latvių kalbos daiktavardžio linksniavimo sistema: sinchronija ir diachronija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Šveikauskienė Daiva 2010: Lietuvių kalbos vientisinių sakinių automatinė sintaksinė analizė: daktaro disertacija.
Šveikauskienė Daiva 2016: Lietuvių kalbos gramatikos informacinė sistema: I. Morfologija. – Lietuvių kalba 13. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/183 (žiūrėta 2021-05-25).
BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 21
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 21 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
Wurzel Wolfgang U. 2001: Flexionsmorphologie und Natürlichkeit: Ein Beitrag zur morphologischen Theoriebildung. Studia Grammatica 21, Berlin: Akademie-Verlag GmbH.
Zinkevičius Vytautas 2000: Lemuoklis – morfologinei analizei. – Darbai ir dienos 24, 245–273.
Gauta 2019 10 22
Priimta 2021 09 06
BENDRINĖ KALBA 94 (2021)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 22
DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Veiksmažodžio formų vartojamumas, išryškėjęs kuriant
Lietuvių kalbos gramatikos informacinę sistemą | 22
doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.02
USAGE OF THE VERB FORMS DEVELOPED ON THE LITHUANIAN GRAMMAR INFORMATION SYSTEM
Summary
Up until now, the usage of grammatical forms mostly has been discussed in standardization or diachronic aspects. Searching for articles about paradigm coverage or its completeness yielded no results. We encountered the same critical question while creating the Lithuanian Grammar Information System, while preparing the material for the tab OTHER FORMS to be exact. It turns out that paradigms of some words are incomplete, which is determined not by morphological features of Lithuanian language, but by word semantics, making specific paradigm forms impossible, non-existent, by resulting in words not understood by a native speaker. We present three types of such occurrences: 1. Verbs having no singular form: such verbs mean group action. 2. Verbs the past simple tense forms of which are illogical. Such problem occurs when indicator of aspect of verbs is time (i.e. present tense forms are imperfective, and past simple tense forms are perfective), and they have attached the prefix tebe-, which notes continuity. 3. Most of passive participles that are derived from intransitive verbs can only have neuter gender forms.
KEYWORDS: grammar, morphology, paradigms, inflectional forms of words, semantics.
