LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, II LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

O TAKZVANÉM „ABSOLUTNÍM INSTRUMENTÁLU“ V LITEVSKÝCH JAZYKOVÝCH PAMÁTKÁCH XVI.–XVII. STOLETÍ

V. AMBRAZAS

V litevštině se odedávna až do dnešních dnů hojně užívá absolutní dativ. Někteří lingvisté zmiňovali také jinou absolutní konstrukci — absolutní instrumentál. Otázka absolutního instrumentálu byla spojována s určitými participiálními konstrukcemi, které se občas vyskytují ve starých litevských jazykových památkách.

A. Becenberger vedle absolutních dativů uvedl tento příklad absolutního instrumentálu („ein absoluter Instrumental“) s participiem: Schais daiktais schitaipo pataisitais eidawa kunigai BrB Hebr 9, 6. Podle A. Becenbergera absolutní instrumentál pravděpodobně vznikl z absolutního dativu. Mezi těmito dvěma konstrukcemi prý existují přechodné případy: Ir scham atstatitū liepe antrą sawesp eiti BrB Zuz 56; encziams iomis BrP 402₉. Poslední příklad lze podle A. Becenbergera považovat za čistý absolutní instrumentál („reiner Instr. absol.c“)¹.

A. Becenberger spojoval s absolutním instrumentálem také vývoj litevského polopříčestí. Polopříčestí užívané v absolutních konstrukcích mělo podle něj vzniknout buď z dativu, nebo z instrumentálu. A. Becenberger uvedl tyto příklady absolutního instrumentálu s polopříčestím: moterischke numirus waiku ir wiru sawa schullinjie passiskandina BrP II 518₁₆; passibengus tomis dienomis BrP I 161₂; O apeius metais pataise BrB I Kar 20,26². A. Becenberger zřejmě považoval absolutní instrumentál za jeden ze syntaktických prostředků vyjadřování ve staré litevštině.

Otázku absolutního instrumentálu posuzoval E. Frenkel mnohem obezřetněji. Poznamenal, že tato konstrukce je velmi vzácná a nachází se jen na několika místech v spisech J. Bretkūnase. Některé konstrukce citované A. Becenbergerem (BrP I 161₂, BrP II 518₁₆) mohou být také absolutními dativy; jiné rovněž nedovolují mluvit o „volném absolutním instrumentálu“ („der freie Instr. absol.c“), protože je lze spojovat také s časovým a sociativním instrumentálem³. Konstrukcím uváděným A. Becenbergerem E. Frenkel připojil ještě jeden příklad:

¹ Žr. A. Bezzenberger, Beiträge zur Geschichte der litauischen Sprache (toliau — Beiträge...), 261, Göttingen, 1877.

² Tamtéž, 261; viz také 241.

³ Žr. E. Fraenkel, Syntax der litauischen Kasus, 197, Kaunas, 1928.

47

mluví se zamčenými dveřmi, které se otevírají BrP II 26; podle něj jde buď o absolutní, nebo o místní instrumentál⁴.

V současné litevštině se absolutní instrumentál neužívá. Nebyl zaznamenán ani v lotyštině či staroprůštině. Slovanské a germánské jazyky, v jejichž starých památkách se vyskytuje absolutní dativ, tuto konstrukci rovněž neznají⁵. Pochybnosti E. Frenkela o některých příkladech, které uvedl A. Becenbergeris, jsou proto zcela oprávněné. Konstrukce, které A. Becenbergeris považoval za absolutní instrumentály, nejsou stejnorodé. Abychom objasnili jejich povahu, je třeba znovu prozkoumat údaje ze starých litevských jazykových památek týkající se této otázky.

1. Z výše uvedených případů, které lze pokládat za absolutní instrumentály, nejprve probereme konstrukce s polovětným příčestím a podstatnými jmény s koncovkou -u. V jazykových památkách 16.–17. století nacházíme těchto konstrukcí nemálo:

Měsíce Nissan dvacátého roku krále Artaxerxa, když jsem tam byl⁶přítomen, pozvedl jsem víno BrB Nehem 2, 1....vzali dva muže. a probodli je mečem, aniž o tom můj otec cokoli věděl BrB I Kar 2,32. Neboť když jeho otec zemřel, je to, jako by nezemřel BrB Sir 30,4. A když uplynula doba, kterou král určil... přivedl je hlavní dvořan BrB Dan 1,18. Dokud trvá takové zasvěcení, nemá na jeho hlavu přijít břitva... dokud neuplynou dny, které mu Pán určil BrB IV Moz 6,5.... a když přišel muž, který je porazil⁷na dub, zachytily se jeho vlasy o dub BrB II Sam 18,9. A podíl cest... činí... výseč. A když bude možná⁸, vyléčí se a odstraní zlořečení BrB Sir 40,34...ani, jako vosk před ohněm taje BrB Iz 40,24....když se otočí vítr od jihu, říká BrB Luk 12,55. Tehdy mluvil Jozue s Pánem... a řekl před Izraelem BrB Joz 10,12. Když tedy byla válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým, posiloval Abner dům Saulův BrB II Sam 3,6. A když strom hnije, může spadnout na jih nebo na sever; na kterém místě strom spadne, tam zůstane⁹ BrB Pam 11,3....této zimy /ta žena/ poté, co zemřely její děti a muž /se utopila v jezeře BrP II 518¹⁶. Když nastal čas... tato znamení se ukázala poprvé BrP II 336¹⁹....loď plula plná sudů/ a když jim byla smrt před očima/ přistoupil Kristupas BrP I 201²⁰.... jakožto sloužící Bohu Pánu si přeje nechat svého syna bez dědice VP 109.

V textech J. Bretkuna a ve Volfenbiuttelské postile, odkud byly převzaty tyto příklady, má dativ podstatných jmen kmenů -(i)o- a -(i)io- obvykle koncovku -ui, ale vedle ní se často vyskytuje také -u, např.: váš otec se raduje BrB Luk 12,32; řekl vinařovi Luk 13,7; až do té doby Mich 5,2;

⁴ Tamtéž.

⁵ Ojedinělé případy „absolutního instrumentálu“ ve starých anglosaských textech vznikly vlivem latinského absolutního ablativu, viz Morgan Callaway, The Absolute Participle in Anglo-Saxon, Baltimore, 1889.

⁶ Výše je podtrženo mana.

⁷ Podtrženo, na okraji: didziu, storu.

⁸ Na okraji: dausza.

⁹ Posledních 6 slov je na okraji; v textu je podtrženo: the gules.

48

Nehem 2,16; I Kr 3,2; II Kr 18,4 atd.; nejslabšímu daiktu I Petr 3,7; mému Pánu karaliu Assyrios II Kr 18,23 apod.¹⁰; garba buik malonausiam—lewų VP 54, wissam pratu 46a; drawgu sawam 206a; afferawasiu Dewų tewų 2a atd.¹¹ Dativní tvary jednotného čísla s koncovkou -u nacházíme také v mnoha jiných jazykových památkách; hojně se užívají i v současných litevských nářečích¹². Tyto dativní tvary se v písemných textech, a zčásti i v mluveném jazyce, shodovaly s instrumentály jednotného čísla. Proto lze podstatná jména, která jsou v zde uvedených konstrukcích spojena s polovětnými konstrukcemi, na první pohled považovat jak za dativy, tak za instrumentály. Například A. Becenberger, který konstrukci z BrP II 518₁₆ zařadil mezi „absolutní instrumentály“, zmínil několik jiných¹³ v souvislosti s dativem.

Že tvary podstatných jmen s koncovkou -u užité ve výše uvedených příkladech jsou dativy, ukazují tyto okolnosti:

a) V absolutních konstrukcích, jejichž predikáty jsou skloňované příčestí, se tyto tvary podstatných jmen pojí s dativy příčestí, např.: Praėjusiom tam metų, ateija jopi antrą metų BrB I Moz 47,18. Ir thur thinai passilikti, ikėi numirusiom Wirausiu kunigu¹⁴ BrB IV Moz 35,25.... ikėi pereiusiam cziesu BrB Dan 2,9. Ir nussidawė¹⁵ Zachariau kaplaniste uszweisdenczam... Kaip losas ateija BrB Luk 1,8.

b) Ve starých textech vůbec nenacházíme odpovídající konstrukce, v nichž by se k polovětné konstrukci pojil instrumentál jednotného čísla podstatných jmen s kmeny -(i)ã-, -(i)ē-, -i-, -u- nebo souhláskovým kmenem, který má jinou koncovku než dativ.

c) Výše uvedené konstrukce se svou strukturou a funkcí ve větě nijak neliší od ostatních absolutních dativů.

2. V textech J. Bretkūna se vyskytuje několik absolutních konstrukcí, v nichž mají podstatná jména, zájmena a příčestí ženského rodu s kmenem -(i)ã- koncovku -mis:

Tak chutná jídla jsem nejedl… ani neochutnal, dokud neuplynulo¹⁶ těchto tří týdnů BrB Dan 10,3. A po uplynutí těch dnů¹⁷ se vrací a zůstává chlapec¹⁸ Iesus Ierusalema BrB Luk 2,43. A když ty dny skončily a oni se vraceli domů / chlapec zůstal BrP I 161₂. A stalo se, když se naplnily dny služby²⁰ odešel domů BrB Luk 1, 23. Ale v těch dnech| Hle, někteří strážní přicházejí do města BrP I 402₉.

¹⁰ Další příklady viz A. Bezzenberger, Beiträge... 127.

¹¹ Viz W. Gaigalat, Die Wolfenbütteler litauische Postillenhandschrift aus dem Jahre 1573, 125, 243, Tilsit, 1900 (MLLG V).

¹² Srov. F. Specht, Śyrwids Punktay Sakimu, 29–30, Göttingen, 1929; J. Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, 3, 14, Warszawa, 1956; Z. Zinkevičius, VVU Istorijos-filologijos fakulteto mokslo darbai, 1, 189–190, Vilnius, 1955.

¹³ Tj. Dan 2,9; Sam 3,6; Nehem 2,1; Sir 30,4; Sir 39,34; Sk 7,4; viz A. Bezzenberger, Beiträge... 127.

¹⁴ Nad tím podtržené Plebona.

¹⁵ Na začátku řádku: staghiši est.

¹⁶ Opraveno z perschokus.

¹⁷ Nad tím přeškrtnuté ischbewus dienas tas.

¹⁸ Nad tím podtržené waikelis.

¹⁹ Opraveno z issipildusamis.

²⁰ Od issipildus až po ia podtrženo; nahoře: iem athluksam Vreda sawa.

4. Kalbotyros klausimai II.

49

Koncovka -mis je charakteristická pro instrumentál plurálu. V textech J. Bretkūna ji však občas má také dativ plurálu, např.: Ir sluszia Deiwemis iu BrB Ps 106,36; esch iamis… kalbėiau Joz 20,2; Ghis… prisaka neczistomis Dwasiaams Mork 1,27; Bet beda siunkiamus, (nieschczamis) ir szindanczamis Luk 21,23. Noreia ghissai iamis schitu prisakimu… Liekarstwa… pataisiti BrP I 222₂₀ a podobně. V mnoha dalších starých památkách (Morkūnasově Postile, Volfenbiutelské Postile, Knihoje nobanystės atd.) jsou dativy s koncovkou -mis ještě častější²¹. Tyto tvary se patrně začaly užívat ve významu dativu v důsledku částečné shody dativních a instrumentálních koncovek. Už v textech XVI—XVII století má instrumentál plurálu jmenných slov, stejně jako dativ, někdy koncovku -ms, srov.: su sawa Szmonims BrB I Mak 12,50, su mums SG 105₁₇ a podobně. Na základě analogie s těmito případy mohly i tvary instrumentálu plurálu s koncovkou -mis místy nabýt dativního významu²². Je třeba poznamenat, že koncovku -mis mají ve starých textech častěji než ostatní dativy jmenných slov a zájmen s kmenem -(i)ā-²³. Právě tvary tohoto kmene vidíme ve výše uvedených konstrukcích z Bretkūnových textů. Není tedy vůbec pochyb, že jde o dativy a že v těchto příkladech máme běžné případy absolutního dativu s gerundii (1—4) nebo participii (5).

Porovnáme-li tyto konstrukce s odpovídajícími místy v jiných starých textech, i tam nejčastěji nacházíme absolutní dativy (srov. Ir passibengus dienoms/ ir aniems sugrįžtant VEE 31₂₄; iki toms trims nedėloms perėjus KvB₁ Dan 10,3, Bet nueinant jom dwiem KvB₁ Mat 28,11). Za povšimnutí stojí jedno místo v Morkūnasově Postile, kde překladatel při převzetí textu perikopy od B. Vilenta převedl tam užité absolutní dativní konstrukce takto: VEE 146—147: Ateia Iesus (146) durims sant vschrakintoms; MP 173a 27: Atáio Tezus durimis sant užrakintomis. Lze zde spatřovat i kontaminaci absolutního dativu s instrumentálem cesty (čím přišel?). J. Bretkūnas toto místo přeložil dvojím způsobem: v perikopě užil absolutní dativ (BrP II 43₄), zatímco v „výkladu“ je převyprávěl poněkud jinak: Ateit Ponas IEsus iumpi kaczei durimis uszrakintomis kalba su ieis/ ir sawe… prisikielusi paroda BrP II 26₄. E. Fraenkel při citování úryvku této věty (viz výše) chybně spojoval slovní spojení durimis uszrakintomis se slovesem kalba. Ve skutečnosti je třeba je spojovat se slovesem ateit. J. Bretkūnas zde parafrázuje latinskou větu venit Iesus ianuis clausis Vulg Jon 20,26, přičemž vkládá spojku

²¹ Žr. W. Gaigalat, min. veik., 133 tt.; A. Bezzenberger, Beiträge… 241; P. Arumaa, Untersuchungen zur Geschichte der litauischen Personalpronomina, 44 tt., Tartu, 1933; F. Specht, ZfslPh 12, 200 tt.

²² Srov. P. Arumaa, min. veik., 48—49; J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, 404 tt., 418, 423, Rīgā, 1951; E. Fraenkel, Balticoslavica, 2, 36; Sprachliche, besonders syntaktische Untersuchung des kalvinistischen litauischen Katechismus des Malcher Pietkiewicz von 1598, 14, Göttingen, 1947. Jinak pronikání koncovky -mis do dativu vysvětloval F. Specht; podle jeho názoru je způsobila shoda dativních a instrumentálních koncovek v duálu, viz F. Specht, KZ 53, 152 tt.; 56, 265; ZfslPh 12, 200 tt.

²³ Například z 69 instrumentálů plurálu s koncovkou -mis, které se vyskytují v Morkūnasově Postile (cituje je P. Arumaa, min. veik., 44—45), je 31 tvarů s kmenem -(i)ā-.

50

kaczei. Výraz durimis uszrakintomis tedy není absolutní instrumentál, nýbrž jednoznačný instrumentál cesty (způsobu)²⁴.

3. Zvlášť je třeba zmínit dvě konstrukce užité J. Bretkūnasem: Ir Ianui schitaip apkaltu sanczu /Ponas musu Jesus Kristus/ delei kosanų ir stebuklingu darbu sawa/ buwa didiele Czeṡtije laikams BrP I 29₉.... esch thą nepalai̇mą ne uszleiṡiu iem giwų sancziu, Bet czesu io io sunau̇s usṡziun-siu nepalai̇mą ant io Namų BrB I Kar 21, 29 (bey seinem leben LB; in diebus eius Vulg).

Slova prvního konstruktu apkaltu sanczu považoval F. Specht za dativy²⁵. Přijmeme-li tento předpoklad, museli bychom za dativ považovat také giwų sancziu ve druhém příkladu. Formálně je to možné, protože adjektiva a participia mají v textech J. Bretkūnase někdy nominální dativní koncovky, srov. dativy bagatu BrG 123₂₆; nekaltu BrB Sir 31,8; ischronitu BrB Sir 30,21; kalbancziu BrP I 77₁₁; raupsūti̇u BrP I 194₁₀ a podobně. Nepodařilo se však zaznamenat dativy činných participií s koncovkou -u. Kromě toho v textech J. Bretkūnase přítomné participium odvozené od kmene slovesa būti nikdy netvoří sponu složeného predikátu absolutního dativu (v takových případech se užívá gerundium, srov.: kurie iem giwam essant, numirre BrB Teis 16,30 a podobně).

Tvary apkaltu a giwu jsou patrně nikoli dativy, nýbrž instrumentály. Instrumentál často vystupuje jako jmenná část predikátu absolutního dativu, srov.: man sant didzu pulku BrB Joz 17,14; kaliui teip didziu esant BrB V Moz 19,6 a podobně. Protože gerundiální spona tvoří s těmito instrumentály těsný syntakticko-sémantický celek, mohla se jim snadno přizpůsobit a převzít jejich pádový tvar. V obou výše uvedených větách je spona sanczu zřejmě užita místo sant vlivem instrumentálů apkaltu a giwu.

Máme tedy zde poněkud deformované příklady absolutního dativu.

4. Jak vidíme, všechny dosud probírané příklady, nepočítáme-li jeden instrumentál cesty (způsobu), jsou absolutní dativy. Kromě nich se v prohlédnutých památkách z XVI—XVII století²⁷ nacházejí pouze tři konstrukce, které by bylo možné považovat za absolutní instrumentály. Nacházíme je v překladu bible J. Bretkūnase:

²⁴ Instrumentál způsobu, případně doslovný překlad latinského ablativu absolutního, vidíme i v této větě: Bet amszinoi̇ giwatoie [ischrintu grieku] prieg wissų p schlowintuiu žmoniu bus /kaip ir pirmusa gimditoiusa pirm nupūlima buwa MT 76a 16.

²⁵ Žr. F. Specht, Šyrwids Punktay Sakimu, 33, Göttingen, 1929.

²⁶ Žr. A. Bezzenberger, Beiträge... 241.

²⁷ Byly soustavně prohlédnuty všechny dosud známé spisy M. Mažvydase, B. Vilenta, M. Daukši a M. Petkevičiuse, překlad Bible J. Bretkūna a Postila, Postila J. Morkūna (1600), „Žemčiūga teologiška“ S. Vaišnora (1600), anonymní Ledesmův katechismus (1605), zpěvník L. Zengštoka (1612), „Punktai sakymų“ K. Širvyda (1629—1644), zpěvník S. M. Slavočinského (1646), zpěvník Knygos nobaṅžnystės (1653), Suma evangelijų (1653), Maldos krikščioniškos (1653), Katekizmas S. Minvyda a J. Božimovského (1653), Evangelijos z roku 1674, části Bible S. B. Chylinského vydané E. Volterem, H. Reinholdem, J. Gerulisem a J. Otręmbskim, Maldų knygelės D. Kleina (1685), zpěvník a modlitební knížky J. Rikovi̇ja (1685) a další drobnější spisy z XVI-XVII. století.

51

1) Ir scham attestatiu²⁸, přikázal druhému, aby přišel k němu (zavolal ho), a řekl mu Zuz 56 (und da dieser hinweg war/ Hies er den andern LB; Et, amoto eo, iussit venire alium Vulg).

2) A když rok uplynul, sebral Benhadad Syrský vojsko a vytáhl proti Afeku I Kar 20,26 (Als nu das jar umb war/ ordenet Benhadad die Syrer LB; Igitur postquam annus transierat, recensuit Vulg)²⁹

3) Když to bylo takto připraveno, kněží vždy vstupovali do první svatyně Hebr 9,6 (Da nu solches also zugericht war/ gingen die Priester LB; His vero ita compositis: in priori quidem tabernaculo semper introibant sacerdotes Vulg).

Jak vidíme, první a třetí konstrukce odpovídá absolutnímu ablativu Vulgáty. Protože J. Bretkūnas při překladu Bible vycházel z tohoto textu, mohl jej latinský absolutní ablativ podnítit k tomu, aby místo dativu užil instrumentál. Je třeba poznamenat, že pouze v jednom z citovaných příkladů mají podmět a predikát absolutní konstrukce formu instrumentálu. Podmět první konstrukce je vyjádřen dativem (scham), zatímco predikát attestatiu lze pokládat jak za dativ³⁰, tak za instrumentál. Ve druhém příkladu je tomu naopak: vedle polovětného tvaru vzniklého z dativu souhláskového skloňování stojí instrumentál metais³¹. Takové směšování dativní formy s instrumentálem pozorujeme i na některých dalších místech překladu Bible J. Bretkūna, srov.: Ale pravím iūmus prieteleis mana, nebojte se Luk 12,4; a král Syrský byl sawa wiriausiems³² s jezdci rozkázal II Kron 18,30; ty se mnou, Tarnu tawam, jednej I Sam 20,8. Výše citované konstrukce lze spojovat i s dalšími případy porušení shody, kterých v překladu Bible J. Bretkūna najdeme nemálo³³. Zde je třeba připomenout, že rukopis tohoto překladu nebyl definitivně redigován a že J. Bretkūnas by při jeho přípravě k tisku nejspíše opravil mnohé nesprávné konstrukce nebo konstrukce zmatené vlivem originálů (značná část z nich je již v rukopisu opravena). Domnívat se, že výše uvedené konstrukce jsou založeny na užívání „absolutního instrumentálu“, bychom mohli pouze tehdy, kdyby podobné příklady byly i jinde. Nenajdeme je však ani v samotné Postile J. Bretkūna, ani v textech jiných autorů.

Z údajů z památek XVI—XVII. století tedy nevyplývá, že by se „absolutní instrumentál“ někdy užíval v litevštině.

²⁸ J. Bretkūnas v rukopisu překladu Bible někdy označuje hlásku u také písmenem ů (obecně nelze vždy jednoznačně říci, zda je nad písmenem u napsán oblouček, nebo kroužek). Tento výraz má pravděpodobně rovněž koncovku -u (= attestatiu).

²⁹ V řeckém textu zde nacházíme absolutní genitiv, srov.: καὶ ἐγένετο ἐπιστρέψαντος τοῦ ἐνιαυτοῦ Sept.

³⁰ V takovém případě bychom měli v prvním příkladu absolutní dativ s příčestím trpným rodu.

³¹ Instrumentál metais se sem mohl dostat analogicky podle výrazů jako praėjusiais metais, šiais metais apod. E. Fraenkel spojoval tento příklad rovněž s časovým instrumentálem (viz výše).

³² Z wiriauseis.

³³ Viz V. Falkenhahn, Der Übersetzer der litauischen Bibel Johannes Bretke und seine Helfer, 208—209, Königsberg und Berlin, 1941.

52

ZKRATKY

BrB — Biblia, to jest celý svatý Písmo přeložené do litevštiny Janem Bretkūnem, litevským farářem v Královci (1579–1590. Citováno z fotokopie VVU).

BrP — Postilla, to jest stručný a prostý výklad evangelia... Jana Bretkūna... Královec... 1591.

KvB₁ — Biblia, to jest: celý svatý Zákon Starého a Nového zákona... nyní nově přeložený do litevštiny jedním učitelem v Litvě a podruhé vytištěný. Královec 1755.

KZ — Časopis pro srovnávací jazykovědu v oboru indoevropských jazyků, založený A. Kuhnem.

LB — Bible: to jest celé svaté Písmo německy. Nově upravené. D. Mart. Luth. Wittenberg. Vytištěno Hansem Lufftem 1549.

MP = Postilla litevská... vydaná... ve Vilniusu Jakubem Morkūnasem... roku... 1600.

MT — Margarita Theologica, sebraná a sepsaná M. Adamem Franciscim... Nyní přeložená do litevštiny Simonem Waischnorem, farářem ve Varniai. Vytištěna v Královci v Prusku Jurgisem Osterbergerem roku... 1600.

Sept — Η ΠΑΛΑΙΑ ΔΙΑΘΗΚΗ ΚΑΤΑ ΤΟΥΣ ΕΒΔΟΜΗΚΟΝΤΑ. Hoc est Vetvs Testamentvm ex versione Graeca Septvaginta interpretvm... Halae (části I a II — 1759, III a IV — 1760, V — 1766).

SG — Křesťanské a německé písně... obnovené Lazarem Sengstakem, litevským farářem v Královci. Anno CIƆ IƆC XII. Vytištěno v Královci v Prusku.

VEE — Evangelia a epištoly /čtené v neděle a sváteční dny... úplně a věrně přeložené do litevského jazyka Baltramiejusem Willentem... Vytištěno v Královci Jurgisem Osterbergerem roku M. D. LXXIX.

VP — Výklad evangelia na celý rok, sestavený po částech z mnoha postil... (Anonymní postila z roku 1573. Citováno podle W. Gaigalat, Die Wolfenbütteler litauische Postillenhandschrift aus dem Jahre 1573, Tilsit, 1900).

Vulg — Biblia sacra Vvlgatae editionis Sixti Qvinti pont. max. ivssv recognita atque edita Romae Ex typographia apostolica Vaticana MD XC III.

fslPh — Časopis pro slovanskou filologii. Vydává Max Vasmer.

O TAKZVANÉM „ABSOLUTNÍM INSTRUMENTÁLU“ V PAMÁTKÁCH LITEVSKÉHO JAZYKA XVI—XVII. STOLETÍ

V. I. AMBRAZAS

Resumé

Otázku existence „absolutního instrumentálu“ ve starolitevských písemných památkách nastolil A. Bezzenberger, později se jí dotkl E. Fraenkel, dodnes však zůstává otevřená. K řešení této otázky se v tomto článku uvádějí všechny konstrukce, které byly nebo mohou být vykládány jako „absolutní instrumentály“. Metodou úplné excerpce byly získány z památek litevského jazyka XVI—XVII. století.

53

Výzkum tohoto materiálu ukázal, že téměř všechny „absolutní instrumentály“ lze vysvětlit jako absolutní dativy s přechodníky nebo skloňovanými příčestími. Tvary dativu nominální deklinace v mnoha starých památkách částečně splynuly s tvary instrumentálu. K této shodě došlo v jednotném čísle u deklinace kmenů na -(i)o-, -(i)io- (koncovka -u) a poměrně vzácně v množném čísle u jiných kmenů (koncovka -mis). Právě tyto tvary se vyskytují ve většině zkoumaných obratů. Na druhé straně tvary instrumentálu, které se neshodují s dativem, nebývají ani podměty, ani predikáty absolutních konstrukcí. Výjimku tvoří pouze ojedinělé obraty v překladu bible J. Bretkūnase. Souvisejí s porušením shody a kolísáním v užívání tvarů dativu a instrumentálu, které se vyskytuje i na jiných místech rukopisu překladu; mohly však vzniknout také pod vlivem latinské konstrukce ablativus absolutus, která se nachází na příslušných místech Vulgáty. Z toho vyplývá, že „absolutní instrumentál“ ve starolitevských písemných památkách neexistuje.