LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, VLIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

K. ŠIRVYDŮV SLOVNÍK „DICTIONARIUM TRIUM LINGUARUM“

LEXIKÁLNÍ DIALEKTISMY

K. PAKALKA

Ve starých písemných památkách litevského jazyka se výrazně odrážejí prvky různých místních dialektů. Mnoho fonetických a morfologických prvků východní aukštaitštiny lze najít v K. Širvydových „Punktuose sakymų“ a ve slovníku.

Prvky východní aukštaitštiny v K. Širvydových spisech byly podmíněny autorovým rodným nářečím a jeho dlouholetou činností ve Vilniusu, kulturním centru východní Litvy. Zde žil, vyučoval na akademii litevský jazyk, kázal litevsky v kostelech a napsal „Punktus sakymų“ a „Dictionarium trium linguarum“, které se dočkalo pěti vydání: I—1629, II—1631, III—1642, IV—1677, V—1713.

Nářeční rysy K. Širvydových spisů dosud nebyly přesně lokalizovány. V této otázce existuje několik různých názorů.

E. Volter se pokusil hledat nářeční rysy K. Širvydových spisů ve vilenském kraji, v okolí Švenčionys, kde se zachovalo staré baltské a¹. Někteří spojovali jazyk K. Širvydových spisů s nářečími okolí Ukmergė. F. Specht tvrdil, že nelze zcela přesně určit, které nářečí východní aukštaitštiny se stalo základem jazyka K. Širvydových spisů, ale také se přikláněl k názoru, že K. Širvydovo rodiště leželo východně od linie Ukmergė—Šešuoliai—Kunigiškiai². Pokud jde o lokalizaci nářečí K. Širvydových spisů, E. Frenkel souhlasil s názorem E. Voltera a F. Spechta pouze částečně. E. Frenkel dospěl k závěru, že nářečí K. Širvydových spisů se zcela neshoduje ani s nářečími vilenského kraje, ani s nářečími okolí Ukmergė. Podle E. Frenkela se K. Širvyd vyhýbal místnímu kolority a psal vyrovnaným jazykem založeným na aukštaitském nářečí (určitým východoaukštaitským koine)³.

J. Otrębski se pokusil lokalizovat rodné nářečí K. Širvyda severně od Vilniusu. Zdůraznil, že nelze zapomínat, že nářečí K. Širvydových spisů již není čisté. Jazyk K. Širvydových spisů je podle něj literární, vytvořený na základě příslušného nářečí, s pečlivým výběrem jeho slovní zásoby a svědomitým zdokonalováním jeho pravopisu. Je možné, že K. Širvyd vybral mnohé fonetické a morfologické rysy a vynechal určité rysy, které mu připadaly příliš místní (nářeční). Proto je pro nás dnes obtížné otázku jeho rodného nářečí přesně vyřešit⁴.

¹ Žr. Э. Вольтер. К. Ширвида, kn.: Энциклопедический словарь, XXXIX A, С.-Петербург, изд. А. Ф. Брокгауз, И. А. Ефрон, 1903, p. 590.

² Žr. F. Specht, Syrwids Leben und Schriften, kn.: Syrwids Punktay sakimu (Punkty Kazań), Göttingen, 1929, p. 47.

³ Žr. E. Fraenkel, Syrwids Punktay sakimu (Punkty Kazań), hrsg. von Franz Specht, (rec.), „Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung“, 58, p. 84—85.

⁴ Žr. J. Otrębski, Teksty litewskie, Warszawa, 1957, p. 75.

221

B. Larinas tvrdí, že K. Širvydas psal na základě obecného jazyka. Ani B. Larinas však nepopíral východní prvky v jazyce K. Širvyda⁵.

Že se K. Širvydas neomezoval na východní aukštaitský dialekt, nýbrž vycházel z lexika celého litevského jazyka, dokládá zčásti i předmluva ke třetímu vydání jeho slovníku, v níž se uvádí, že slovník má být studijní příručkou pro chovance jezuitské akademie, z níž si budou moci vybírat „latinská slova a pohodlně je překládat do nářečí své země“ (ad vernaculas veſfras dictiones)⁶. Slovník K. Širvyda byl sestaven za účelem rozvoje a normování spisovného jazyka⁷. Z různých důvodů je v něm uvedeno mnoho lexikálních synonym převzatých z mluveného jazyka východních Aukštaitů. Právě jimi se v tomto článku pokusíme zabývat.

K lexikálním a sémantickým dialektismům v „Dictionarium trium linguarum“⁸ se řadí slova, která lze na základě jejich geografického rozšíření, doloženého v I.–V. dílu „Slovníku litevského jazyka“ a v jeho kartotéce, přiřadit k východním aukštaitským dialektům (stejně jako k východním a jižním dzūkským dialektům). Je samozřejmé, že od dob K. Širvyda se zeměpisné rozšíření některých slov mohlo změnit a tyto změny se možná v publikovaných svazcích „Slovníku litevského jazyka“ ani v kartotéce neodrážejí úplně. Přesto lze na základě bohatého materiálu těchto pramenů některá slova užívaná ve slovníku K. Širvyda alespoň předběžně lokalizovat a přiřadit je k východním aukštaitským dialektům⁹.

Z dialektismů SzDi, které podle našeho předpokladu dnes nacházejí uplatnění pouze v různých oblastech východních aukštaitských a dzūkských dialektů, lze uvést několik desítek, například:

anas „on“ D¹114, D³265: Ant, Rk, Lz, Zt, Pbs, Ds, Dgl; Aru, DK, BB, DP, VoL.

apilauda „nedbalost, opuštění“ D³269: Dglš; brš.

apipenay „škodlivé jídlo, jed“ D¹182, D³83: SP, DP, MP, T.

apįkutos „škrabky“ D³272: Dglš.

apbwayta „čistota, úklid“ D³44: Pg.

atgaunu „mstím se“ D¹84: Pai, Sml; SP.

atwiromis „otevřeně“ D³277: Grž; T.

bayfa „strach, zděšení“ D¹175, D³424: Ds, Dkk, Rod.

drutas „tlustý“ D¹39, D³77: Pn, Žž, Č, Rk, Krsn, Grnk, Zr, Ds, Pnd, Krs; J, Jb, Ba, NS, B, MPs.

dienelė „úsvit“ D²9: Dglš.

dungtis „střecha, strop“ D³135: Kp, Žb, Rk; GE, SG, MP.

dyvaylis „k jednospřežnému vozu zapřahám z boku dalšího koně, přidružuji“ D¹11: Ds, Šmn, Dgl, Vb, Pbs, Krs, Ant, Dbk, Kp, Mlt; T.

dwinapufis „dvojče, jeden z dvojčat“ D³18: Dglš.

gardibe „lahodnost, chutnost“ D³411: Pc, Sdk; Š, K.

glaudelis „uzrálý ořech, který se sám uvolňuje z číšky“ D³500: Vs, Švn, Dglš, Alv, Trgn, NČ.

iek nos „játra“ D¹190, D³471: Ds, Sv, Kp, Šmn; (K), Š, LsB, rš.

⁵ Viz B. A. Larinas, Stručný historický přehled litevské lexikografie, in: Lexikografický sborník, sešit II, Moskva, 1957, s. 123.

⁶ Constantino Szyrwid, Ad Studiosam Iuuentutem, in: „Dictionarium trium linguarum“, Tertia editio, Vilnae, MDCXLII.

⁷ Čítanka k dějinám litevské literatury /období feudalismu/, red. K. Korsakas a J. Lebedys, Vilnius, 1957, s. 54.

⁸ K. Širvydův „Dictionarium trium linguarum“ budeme dále označovat zkratkou SzDi.

⁹ Příklady ze SzDi jsou citovány v původním pravopisu. U slov, která se vyskytují pouze v prvním vydání slovníku K. Širvyda, se píše zkratka D¹, ve třetím D³, v obou D¹, D³. Číslo za zkratkou prvního vydání SzDi označuje původní folio, za zkratkou třetího vydání stránku. Ostatní použité zkratky, převzaté z I.–V. dílu „Slovníku litevského jazyka“, označují rozšíření slov v mluveném jazyce, ve starých písemných památkách a v novější literatuře.

Za citovaným příkladem se nejprve uvádějí zkratky označující rozšíření slova v mluveném jazyce a poté zkratky označující užívání slova v různých písemných památkách.

222

karštinė „horečka, tyfus, malárie“ D³⁷³: Kp, Ds, Trgn, Ktk, Alv, Ut, Drsk, Nč, Prng; (K), J, Š, BŽ, rš, J. Jabl., SP, Bt, Vaižg, OG.

kieltuwa „hovězí dobytek, zvíře“ D³²⁶: Vlk, Lb, Asv, Prl, Ad, Aps, Gdr, Zt, Trgn, Vrn, Dg, Rod, Trak, Brsl; NdŽ, BŽ, (K), M, PK, PS, SG II.

kliwas „šikmý, křivý“ D³¹²⁴: Kp, Rk, Užp, Sdk, Paj, Ds, Krs; N, (K), J. Jabl., I.

kraubas „vysoká skála, sráz“ D³⁴⁰⁴: Lzd, Ls, Lp, Kb; LsB, N.

krusinis „jablečné víno, kvas“ D⁴³, D⁸³: Sn, Žl, Krkn, Srv; R, C.

kuginis „chlév, stáj“ D¹¹⁰²: Alz, Kp, Dkk, Pnd, Pkp, Sl; BM, DP, J. Jabl., G.

taydau „dojím“ D³⁴⁸: Dv, Al, Vrn, Lz, Zr, Sv, Pls, Sld, Brsl, Eiš, Vj, Lkm, Drsk, Psn, Rod, Ml, Mt, Trgn, Tvr, Prng, Dglš.

tapauiu „vyvádím neplechy“ D¹²⁷, D³³⁷¹: Kp, Krk, Brž, Paj, Ds, Ob, Krs; DP, PS, KN, (K), N, J. Jabl.

tobas „říční koryto“ D³¹⁵⁷: Lz; K, Bz.

tuftas „kus, roh, balvan“ D³⁴⁰⁵: Mrc, Mrk, Dglš, Srj, Lz, Ktk, Ad, Tvr, Alv, Kp, Vb, An, Op, Jon, Trgn, Ūd, Lp, Pl, Rod, Lzd, Krs; N, Vl, Krv, J. Jabl, rš.

migu „mačkám“ D³³⁶: Mlt, Ut, Švnč, Zr, Slk, Ds, Ob, Gg, Mžš, Sb, Mrk, Ad, Dv, Ml, Kp, Ktk, Sld, Lkm, Sdk, Plš, Gdr, PnmP; A. Gud.-Guz., J, N, Kos, Ba, Š, L.

miltiene „kaše, starobylé jídlo z napařené ovesné mouky“ D³⁹⁹: Dglš, Aln, Rk, Dbk; VŽ, Vaižg, Ba, N, Sut, K.

muntus „pohodlný“ D³³⁰: Ant, Vdš, Ktk, Slk, Ign, Švnč; Sut, K, Jzm, N, LsB.

„probouzím se“ D¹¹⁰⁴, „probouzím“ D³³⁴⁷: Vaižg.

paktouke „matrace, prostěradlo“ D³¹⁶⁶, D³⁴⁸⁴: Dkšt, Dglš, Rš; B, Sut, srš.

papaußkas „boule, hrbolek, pupínek“ D¹¹²⁰, D⁷⁹: Šsn, Pns, Sn, Al, Ktk; Bg. Ks, LzP, J, B.

papietuwes „poledne“ D³²⁵⁴: Sv, Dglš; Vaižg, Sut.

pramეტalas „tuk“ D¹¹¹², D³²⁶²: Sld, Žm, Vrn, Skdt, Vad, Slk, Rdm, Pns, Mrs, Švnč, Trgn, Ds, Lš, Lp, Stk, Krk, Al, Nmn, Mrk, Rš, Pun, Mrs, Zr, Vlk, Slk, Dglš, Lkm; Š.

putekblis „pupínek“ D³³⁴⁶: Ml, Ldk, Sdk, Ds, Dgl, Žmt, Kvr, Trgn, Ut, Kkl, Svn, Tvr; M, B, J, D, Pošk, Db.

ragutes „saně“ D³³⁹⁷: Sdk, Sld, Ut, Užp, Dglš, Dkšt, Ds, Ob, Tvr, Slk, Trgn, Rš, Lz, Zt; N, Mit.

šautopuolis „západ slunce“ D³¹⁴: Tvr, Rš.

štidenu „třesu se“ D⁵³: Ut, Pb, Sb, Jž, Km, Rk, Ds, Šmn, Kvr, Pg, Tj, Sdk, Dgl, Klt; Vaižg, K, N.

funki „těhotná“ D³²³: Rš, Tvr, Slk; BB, BPs, MŽ, Mž, BŽ.

bakatu „hroutím se, štípu“ D³³⁷²: Rš, Ml.

barwas „věno“ D³³⁰: Al, Jnš, Nmj, Mrc, Vlk, Vrn, Dg, Smn, Rud, Vs.

tupawimas „úklona, pozdrav“ D³⁴⁵⁵: Tvr.

unk/ne „stín“ D¹¹⁴, unk/fna D³³⁴: Lš, Nč; Ba, KrvP, Db, PS.

wasaris „jižní“ D¹⁹²: Rš, Ds, Trgn, Vj, Pnd, Vb, Švnč, Krsk; Vaižg, Kos, Vr, Bs.

waywouiu „vzdychám, naříkám“ D¹⁴⁶: Dglš, Prng, Ds, Rmš, Lkm, Jž, Mlt, Tvr, Slk, Pšl, Grv, Klt, Užp, Ktk, Ad, Ant, Sdk, Vdš, Rm, Upt, Trgn, Ut, Slk, Jž, Km, Srv, Klv, Švnč, Ign, Dsn, Sug, Sdb, Pc, Ml, Krsk; Vol, Ev, J, Jd, Š, Ak, Jn, JD, Jabl, N.

witulas „svazek stonků nebo slámy“ D³¹²⁹: Ssk, Tršk, Ds, Dsn, Ml, Prng, Ob, Rk, Trgn, Jž, Tvr; Gmž, Kos, Niem, N, K, J.

wokas „velká pletená bedna“ D¹¹⁵²: Trs, Tj, Grv, Krns, Pg, Rk, Km, Jsv.

K dialektismům SzDi patří také některé výpůjčky užívané na omezeném území východních aukštaitských nářečí. Podrobné objasnění této otázky vyžaduje samostatné pojednání. Zde se spokojíme se zmínkou o jedné či druhé výpůjčce typické pouze pro východní aukštaitská nářečí.

„teta“ D³⁵: Tvr, Dglš.

223

karbiia „takový koš s víkem, do něhož se něco sype“ D³370: Mrk, Krsn, Nč, Ūd, Lš, Dg, Al, Mrs, Kb, Vrn, Srj, Mrk; K. Būg, (K), J.

kižė „stará chatrč, domek, doupě“ D¹10, D³28: Ds, Kp; Sut, (K), M, J DP, VoK.

punė „chlév“ D³29: Žmt, Ssk, Kkl, Grv, M. Valanč, Šš, Ldk, Ukm, Bgs, Gg. Glv, Žl, Krk, Jon, Gdr, Mlt, Šry, Vb, Žr, Žsl, Št; S. Dauk, K, N.

starkus „čáp“ D³19: Kp, Skd, Sik, Ds, Dkk, An, Sb, Slm, Pn, Antš, Alks, Pnd, Jš; Baran, Š, K, N.

Jak vidíme, všechny citované dialektismy jsou zaznamenány nejčastěji na několika či několika desítkách míst v oblasti východoaukštaitských a dzūkijských nářečí. Jen zřídka se některý dialektismus ze SzDi rozšířil za hranice východoaukštaitského nářečí.

Většina dialektismů ze SzDi se vyskytuje jak v aukštaitských, tak v dzūkijských nářečích: anas „on“, bayla, drutas, storkas, glaudelis, karbtinė, kiettuwa, krušinis, taydau, tuſtas, migu, miltiene, muntus, papaußkas, papietuwes, pramietatas, pune, putekßlis, ragutes, witulas, wokas „velký pletený koš“.

O něco méně dialektismů bylo zaznamenáno pouze na území východních Aukštaitů — apβwayta, atwiromis, dungtis, dwayliū, gardibe, ieknos, kižė, kliwas, tapauiu, ſtakus, ſtidenu; pouze na území východních a jižních Dzūků — apilayda, apifkutos, cetlite, dienete „svítání“, dwinapusius, karbiia, krauβas, paktotuwe, fautopuolis, funki „těhotná“, βakatu „roztloukám, štípám“, βarwas „věno“, tupawimas, unkſne.

Ze všech uvedených dialektismů bylo v dosud shromážděné kartotéce „Slovníku litevského jazyka“ nejvíce zaznamenáno z okolí Dusetosu, Daugėliškisu, Tauragnai, Kupiškisu, Tverečiusu, Rokiškisu, Uteny, Sudeikiai a dalších míst.

Za úzce rozšířené dialektismy SzDi lze podle současných údajů považovat tato slova: apilayda, apifkutos, apβwayta, dienete, dwinapusius, paktotuwe, pakirddi, fautopuolis, tupawimas, βakatu.

Je příznačné, že část dialektismů zmíněných v této kapitole byla zaznamenána ve východních dzūkijských nářečích vilniuského kraje, která mají podle názoru jazykovědců mnoho archaických rysů.

Z citovaných dialektismů se v K. Sirvydově „Punktuose sakymų“ (1629—1644) vyskytují pouze některé, a to: apipenay, karbtine, tapauiu.

Značná část dialektismů ze SzDi se užívala v písemných památkách vydávaných v různých obdobích; dostaly se do nich buď přímo ze slovníku K. Sirvyda, nebo z východoaukštaitských nářečí. Víme-li, že někteří lexikografové a překladatelé hojně využívali slovník K. Sirvyda, máme důvod se domnívat, že dialektismy uvedené níže se do jejich děl dostaly z tohoto slovníku. V „Giesmės“ S. M. Slavočinského (1646) se užívá pouze jeden dialektismus ze SzDi, kiettuwa; v „Słownik języka litewskiego, polskiego i łacinskiego“ D. Pošky (1824) — putekßlis; v „Słownik Litewsko-Żmudżko-Polski“ D. Sutkevičia (1835) — muntus, paktotuwe, papietuwes; ve „Wörterbuch der Littauischen Sprache“ F. Neselmana (1851) — kliwas, krauβas, tapauiu, pune, ſtarkus, ſtidenu, wuzwouin, witulas; v „Litwanica czyli wiadomości o Litwie“ A. Koszaževského — migu, waſaris, witulas; v „Deutsch-littauisches Wörterbuch“ (1870—1874) a „Littauisch-deutsches Wörterbuch“ (1883) F. Kuršaitise — ieknos, karbiia, kliwas, pune, ſtarkus, ſtidenu, witulas.

Dialektismy užívané ve slovníku K. Sirvyda se vyskytují i v dalších písemnostech. Několik dialektismů ze SzDi se nachází u M. Daukši (apipenay, kižė, kuginis, tapauiu, funki „těhotná“), některé u J. Bretkūna (funki „těhotná“), M. Petkevičia (kiettuwa), J. Morkūna (apipenay) a dalších autorů. Do jejich děl se uvedené dialektismy mohly dostat i přímo z hovorového jazyka. Některé dialektismy ze SzDi užili také spisovatelé z východní Litvy ve svých literárních dílech 20. století (např. J. Tumas-Vaižgantas — atwiromis, dwayliū, karbtine, miltiene, pakirddi, papietuwes, ſtidenu, wasaris „jižní“) i v lexikografických pracích (ve slovníku M. Miežinise — kiettuwa, putekßlis; J. Šlapelise — ieknos, gardibe, migu). Tyto nářeční výrazy byly samozřejmě převzaty přímo z rodného nářečí samotných autorů. Z lidové řeči mohly být shromážděny také dialektismy ze SzDi, které se nacházejí ve slovníku J. a A. Jušků (drutas, karbtinė, papaußkas, putekßlis, wawiowin, karbiia, kižė).

224

Soudě podle I.–V. svazku „Lietuvių kalbos žodynas“ a jeho kartotéky nenacházíme v žádných písemných památkách užití těchto dialektismů SzDi: apßwayta, bayfa, dienele, dwinapuisis, taydau, prieblindinis, fautopuolis, Bakatu „run-tau, skaldau“, tupawimas.

Iš SzDi žodžių, mūsų laikomų dialektizmais, „Dabartinės lietuvių kalbos žodyne“ (1954) randama apie dvidešimt. Vieni jų pateikiami be jokių pažymų ir nuorodų, pvz.: karštinė, lapauju, mygu, miltinė, prametal as, vasaris, kiti su pažymomis ryt., dz., tarm., reiškiančiomis, kad žodis plačiau vartojamas tik rytiečių aukštaičių, dzūkų arba jo tarme sunku nustatyti, pvz.: dvailiju, laidau, klivas, pakirdu, stidenu, vaivoju, vytulas, vokas.

Dialektismy SzDi ukazují, jak široce K. Širvydas při sestavování svého slovníku využil lexikum hovorového jazyka a místních dialektů.

Ve snaze vyhovět mnoha čtenářům uváděl K. Širvydas někdy dialektismy spolu s jinými, šíře známými slovy blízkého významu, např.: pabundu, pakirdu D¹104; muntus, potagus D³330; vytulas, jarunga D¹29; waytoiu, waywowiu D¹46; runtau, Bakatu D³372; neščia, Junki D³23; migu, Jpaudžiu, Jpaudau D³36; melžiu, taydau karves D³48, aukšta uota, kraubas D³04; kuginis, namas D¹102; kliwas, klibas D¹124; dienele, aubra D¹29; šwiefeý, atwiromis, rayßkiey, ayßkiey D⁸5; apßwayta, apkuopa D³44; nuoday, apipenay D¹182, D³447.

Některá synonyma citovaných dialektismů, například: waytoiu, neščia, Jpaudžiu, melžiu, nejsou pro východní Aukštajce charakteristická.

Občas je tentýž dialektismus v různých vydáních SzDi nebo na jednotlivých místech těchto vydání uváděn jak bez paralelních ekvivalentů, tak s nimi, např.: ažutrinimas, prametal as D¹12, D³262; prametal as D³365; lapauiu D¹19, D³71; tapauiu, šiaučiu D¹27; tapauiu, taksau, šiaubiu D³24; gurbas D¹11, D²33; pune, gurbas D³29; drutas, šforas D³169; drutas D³77.

Z příkladů lexikálních dialektismů, které jsme citovali, vidíme, že dialektismů opakujících se v prvním a třetím vydání je málo: anas D¹114, D³265; apipenay D¹182; D³447, bayfa D¹175, D³424; gurbas D¹11, D³233; tapauiu D¹19, D³371; pakirdu D¹104, pakirdžiu D³347; papaußkai D¹120, papaußkas D³79; unkfna D³34.

Mnoho dialektismů SzDi splynulo se spisovným jazykem a jejich východní původ prozrazuje pouze rozsah jejich rozšíření.

Zařazení termínů do SzDi se vysvětluje různými důvody: dobrou znalostí vlastního rodného nářečí, snahou ukázat bohatství tehdejší litevštiny a přispět k rozvoji formujícího se spisovného jazyka; úsilím přesně a stylisticky vhodně překládat polská a latinská slova; neexistencí ustáleného spisovného jazyka aj.

Dialektismy, které K. Širvydas použil ve svém „Dictionarium trium linguarum“, ukazují, že autor slovníku i jeho pokračovatelé považovali lidový hovorový jazyk za důležitý zdroj slovníku.

LEXIKÁLNÍ DIALEKTISMY VE SLOVNÍKU K. ŠIRVYDASA „DICTIONARIUM TRIUM LINGUARUM“

K. PAKALKA

Resumé

Článek se zabývá více než padesáti nejcharakterističtějšími lexikálními dialektismy, které se vyskytují v prvním (1629) a třetím (1642) vydání „Dictionarium trium linguarum“. Základním předpokladem pronikání dialektismů do „Dictionarium trium linguarum“ byla skutečnost, že v litevském písemnictví 17. století ještě nebyl definitivně ustálen spisovný jazyk a autor slovníku důvěrně znal hovorový jazyk (přesněji dialekty východních Aukštaitů—

15. Lietuvių kalbotyros klausimai, V

225

—).

Někteří lingvisté (F. Specht, E. Frenkelis, J. Otrębski), kteří se na základě jeho děl pokoušeli přesně určit dialekt K. Širvydasa, dospěli k závěru, že K. Širvydas psal svá díla do jisté míry nivelizovaným (uspořádaným) jazykem a vyhýbal se úzce místním, specifickým lexikálním prvkům. Značnou část dialektismů rozebíraných v tomto článku používali litevští lexikografové 19. století D. Sutkiewicz, F. Nessselmann, F. Kurschat a další, např.: ieknos „játra“, kliwas „křivonohý“, lapauju „vyvádím, zlobím“, muntus „pohodlný“, papietuwes „poledne“, starkus „čáp“, stidenu „třesu se, chvěji se“ aj.

Mezi slovy uváděnými v článku je čistě dialektálních poměrně málo, např.: apilayda „zanedbanost“, dienele „úsvit“, dwinapuis „jeden z dvojčat“, pakirdu „probouzím se, procitám“, saulopulis „západ, západ slunce“, bakalu „bodám, štípám“.

Ve snaze vyhovět mnoha čtenářům uváděl K. Širvydas v litevské části slovníkového hesla někdy dialektismy vedle známějších slov s podobným významem: dienele, außra „úsvit“, melžiu, laydau „dojím (krávu)“, muntus, patogus „pohodlný“, pabundu, pakirdu „probouzím se, procitám“.

Dialektismy, které K. Širvydas používal v „Dictionarium trium linguarum“, ukazují, že autor i pokračovatelé jeho díla považovali hovorový jazyk za velmi důležitý pramen pro sestavení slovníku.