LEKSIKOS TYRINĖJIMAI

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

RYSY SUFIXÁLNÍ TVORBY SUBSTANTIV A ADJEKTIV V KAPSŮ A ŽANAVYKŮ

J. SENKUS

A. ÚVODNÍ POZNÁMKY

Nauka o slovotvorbě je poměrně složitá a široká. Různé mohou být i její metody.

Dříve se v nauce o tvoření slov v litevštině nejvíce uplatňovalo zkoumání sufixálního tvoření slov podle abecedního pořadí sufixů. O tuto metodu se opírají především práce A. Leskyena, P. Skardžiuse a dalších¹. V baltistice tuto metodu upevnil J. Endzelīns². Bez této metody se neobejde ani sovětská jazykověda³.

Lingvisté, kteří se řídí touto metodou, zkoumají takzvané souhláskové sufixy a tvoření slov pomocí nich, jak již bylo uvedeno, podle abecedního pořadí souhlásek v sufixech. (Je třeba říci, že toto pořadí je v některých případech relativní.) Lze říci, že jde o tradiční způsob zkoumání sufixálního tvoření slov. Je vhodný nejen pro autora při uspořádávání rozsáhlého materiálu, ale také pro čtenáře, který si může v případě potřeby rychleji vyhledat, co potřebuje. O tuto metodu se opírá také tato studie rysů sufixálního tvoření substantiv a adjektiv v dialektech kapsů a žanaviků. Viz oddíl B. „Sufixy podle jejich souhlásky“.

Dalším způsobem zkoumání sufixálního tvoření substantiv a adjektiv je třídění substantiv a adjektiv i jejich sufixů podle významu apod. Tento způsob, ačkoli se dosud v nauce o tvoření slov široce neužíval, má také řadu předností. V této práci se však této metody využívá jen částečně: na závěr je na jednom místě podán alespoň stručný přehled významů jednotlivých slovních druhů a substantiv a adjektiv s nimi souvisejících (navíc je zvlášť pojednáno o substantivu). Viz oddíl C. „Souhrnný přehled tvoření substantiv a adjektiv“. Snaha využít obou metod nevyhnutelně vedla k opakování některých témat či materiálu. Opakující se témata byla pokud možno zmíněna velmi stručně.

Při přehledu sufixálního tvoření substantiv a adjektiv první i druhou metodou je třeba více či méně probrat různé otázky slovotvorby a podle možností uvést, jak a z čeho se substantiva a adjektiva tvoří pomocí sufixů apod. Musíme přiznat, že jsme se v této práci nepokusili tyto úkoly důsledně a úplně splnit, případně se nám to nepodařilo. O jejich splnění se usiluje zpravidla jen v nejnutnějších a proveditelných případech. Hlavním cílem této práce je předložit více či méně systematicky uspořádaný materiál.

¹ Srov. Bildung der Nomina im Litauischen von August Leskien, Leipzig 1891; P. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius, 1941.

² Plg. Lettische Grammatik von J. Endzelin, Riga, 1922, ir kitus jo veikalus.

³ Plg. Mūsdienu latviešu literaras valodas gramatika, I, Rīgā, 1959.

143

V této práci se snažíme podat přehled pouze o sufixálním tvoření jmenných slov, konkrétně o jejich souhláskových sufixech. Takzvané vokalické sufixy a tvoření jmenných slov pomocí těchto sufixů zde nejsou probírány, protože pojem sufixu se zde nechápe široce – za sufixy se v obvyklém smyslu považují pouze přípony se souhláskami. Některé otázky takzvaných vokalických sufixů jsou probrány v kapitole o alternacích monografie o kapsko-zanavykských nářečích. (Kromě toho se zde zatím zvlášť nezkoumá ani tvoření složených slov, sloves či jiných slovních druhů a reduplikovaných útvarů v popisovaných nářečích.)

Jak napovídá samotný nadpis, pojednává se zde pouze o sufixálním tvoření jmenných slov (především podstatných a přídavných jmen). Ostatní slovní druhy se zmiňují pouze ve zvláštnějších případech, kdy úzce souvisejí se sufixálním tvořením jmenných slov; srovnejme například sufixy -tas (zmiňují se také příčestí trpná), -opas (zmiňují se také příslovce).

Při práci bylo třeba zabývat se pojmem sufixu. Sufix se zde chápe z hlediska současné litevštiny, nikoli historicky, třebaže někdy bylo třeba vycházet i z druhého hlediska; srov. sufixy se souhláskou j. Kromě toho vyvstaly nejasnosti ohledně chápání některých jednotlivých sufixů; srovnejme například sufixy -ena a -mena.

Vedle takzvaných jednoduchých sufixů se často vyskytuje i takzvaný složený sufix; srov. -ėlis a -umėlis, -utėlis: baltumėlis, baltutėlis. Máme také takzvané rozšířené sufixy; například vedle -klis existuje i -iklis (jauniklis). Složené i rozšířené sufixy se obvykle řadí společně s jednoduchými sufixy. Kromě toho se usiluje o seskupení sufixů, které jsou si blízké i v některých jiných ohledech (srov. -ynas, -ynė), avšak přísné jednotnosti se zde nepodařilo dosáhnout.

Některé sufixy, které se liší abecedním zápisem, spolu do určité míry souvisejí. Takové sufixy se někdy uvádějí vzájemně jako odkazy k porovnání apod.

Většina zde uváděných sufixů je známa v celé oblasti popisovaných nářečí a liší se jen málo, případně vůbec, od užívání ve spisovné litevštině. Vyskytují se však také sufixy užívané pouze v jednotlivých popisovaných nářečích, jejich podnářečích či mluvených varietách, které se od spisovné litevštiny více či méně liší. Těmto sufixům se bylo v rámci možností věnováno více pozornosti a byly výrazněji představeny.

Otázkou je, zda jsou zde probrány všechny sufixy jmenných slov popisovaných nářečí a všechny případy tvoření slov pomocí těchto sufixů. Lze odpovědět, že se usilovalo o to, aby bylo uvedeno co nejvíce materiálu, nakolik to bylo možné; samozřejmě však nebylo cílem zachytit vše úplně (jak ostatně ukazuje i samotný nadpis) a navíc by to bylo obtížnější. Některé méně známé neslovanské sufixy byly například záměrně vynechány.

Sufixy se zde uvádějí spolu s koncovkami a většinou, jsou-li k dispozici, v obou rodech. Ženský rod se podle zvyklosti uvádí vedle mužského, způsob prezentace však není jednotný a závisí na samotném materiálu či podobných okolnostech. Obvyklé, všem známé a samozřejmé protějšky ženského rodu, zejména v příkladech přídavných jmen, se někdy vůbec neuvádějí; vždy se však snažíme nějakým způsobem zaznamenat různé podoby ženského rodu, které se vyskytují zejména u podstatných jmen: -uvienė, -ienė či -ė (driskiuvienė, purvė, Balanienė || Balāniuvienė).

144

K ilustraci přípon se obvykle uvádějí různé příklady, a to jak slovní, tak slovních spojení i frazeologické; většina příkladů je převzata z kapského nářečí v Pazanavykisu, zejména ze severní části okresu Vilkaviškis. Odtud je převzata také většina příkladů různých neproduktivních přípon. Přesnější místo původu slovních příkladů a příkladů slovních spojení převzatých odtud se často ani neuvádí, případně se uvádí jen ve zvláštních případech. Přesné místo původu frazeologických příkladů se vždy uvádí zkratkami, které jsou většinou stejné jako v „Slovníku litevského jazyka“. Zkratka kpI znamená „kapsové I“ (severozápadní), kpII – „kapsové II“ (jihovýchodní). Frazeologické příklady se uvádějí nejčastěji buď tam, kde jsou potřebnější k ilustraci významu slovního příkladu, nebo tam, kde jsou k dispozici, a podobně.

Význam příkladů se vysvětluje tam, kde to autor považoval za potřebnější.

Slovní příklady se zpravidla vždy označují přízvukem. Kromě toho se přízvuk označuje i ve frazeologických větách nebo slovních spojeních. U ostatních slov ve frazeologických příkladech se přízvuk označuje jen ve zvláštních případech. Poznámky k přízvukování slov s tou či onou příponou se rovněž uvádějí pouze v nezbytných případech. Ani zde se nepodařilo dodržet jasnější a přísnější pravidla.

Příklady se zapisují pravopisem spisovného jazyka; pokud možno se zachycují alespoň nejvýraznější rysy popisovaných nářečí a fonetiky či podobné jevy; srovnejme například zápis vėjė, merškė, gaditojas atd.

B. PŘÍPONY PODLE JEJICH SOUHLÁSK

I. Přípony s -b-

1. -yba. Jednotné číslo podstatných jmen tvořených touto příponou nebylo v nářečích odedávna produktivní – častěji se vyskytuje u novějších slov, např.: gynyba kpI|| gynýba, sargýba, tikýba, žvejýba. Ze starších odvozenin je v jazyce známo jen několik, např. sodýba: Dá senovė(je) kiti išikėlė an kaimo, o mano tėvukai liko sodýbo gyvet Gs.

Slova užívaná zpravidla v množném čísle jsou pro nářečí běžnější, např.: derýbos: Veda derýbas ‘vyjednává, domlouvá se’ Vlkv., laižýbos || laižýbos: Einam laižybų – žiūrėsim, kas laimės Gs., piršlýbos, radýbos: Ka duosi radýbų, tai atiduosu Pjv., šėrýbos: Atiduodavom avi an šėrýbų Gs., ženýbos: Jauna, o jau tur ukvātą an ženýbų Vlkv.

Odvozeniny s touto příponou jsou zpravidla slovesného původu a mají přízvukový typ I.

2. -ybas, -a. Přípona -ýbas, ženského rodu -ýba || -ýba, se užívá u přídavných jmen namísto spisovné přípony -yvas, -a. S touto příponou jsou známa pouze slova: ankstýbas, vėlýbas: Šįmet bó vėlýbas pavasaris, ankstýba žiema Gs. V nářečí kapsů z jižního Dzūkija se užívají slova s oběma příponami: ankstývas, senývas || ankstýbas, senýbas Klvr. Srov. XV 8b.

Přípona -ybas má přízvuk s přízvukovou intonací tvirtapradė. Ženský rod si jen zřídka zachovává starobylý stálý přízvuk.

3. -ybė, -enybė. Přípona -ybė je poměrně živá. Slova tvořená touto příponou mají zpravidla přízvuk na příponě a na rozdíl od spisovného jazyka mají zejména v kapském nářečí cirkumflexní intonaci tvirtagalė a patří k přízvukovému typu II, s výjimkou těchto zaznamenaných případů s přízvukovou intonací tvirtapradė-

10. Leksikos tyrinėjimai

145

gaidės ir příklady prvního přízvukového typu: galýbė, gérýbė, grožýbė a někdy lýgybė. Častější je přízvukování lygýbė – tak přízvukují nejčastěji nejen kapsové, ale i zanavycké nářečí.

Příponou -ybė se tvoří převážně adjektivní podstatná jména, např.: aukštybė, baisýbė „1. děsivost, příšera, 2. velké množství“, bjaurybė, brangýbė, gilybė, kantrybė, lygýbė, piktybė, puikybė, sunkýbė, tuštybė.

Od podstatných jmen je odvozenin s -ybė málo; známější jsou pouze: niekšybė „ničemný čin“, ponýbė „mnoho pánů“: Celá ponybė se shromáždila Gs., šunýbė „špatný, škodlivý čin“: Vlkv. tropí šunýbės.

Vyskytuje se také tu a tam slovo odvozené od příslovce nebo jinak utvořené s příponou -ybė, např.: daugybė, galýbė.

U některých slov adjektivního původu může mít přípona -ybė různé významy, nejčastěji však vyjadřuje adjektivní abstrakta; částečně je významově synonymní s příponou -umas a někdy se může užívat souběžně, např.: tamsýbė || tamsumas, kartýbė || kartumas. Bjaurybė může mít také konkrétní význam: Ach, ty bjaurybė! Grš.

Místo přípony -ybė nebo někdy vedle ní se užívá přípona -ystė, zejména u odvozenin od podstatných jmen, např.: brolystė || brolybė, draugystė, giminystė, kiaulystė, kvailybė || kvailybė. Srov. XIV 20.

Se složenou příponou -enybė se tu a tam vyskytuje podstatné jméno adjektivního původu.

Přípona -enybė je méně častá než -ybė. V jednotlivých příkladech někdy významem odpovídá příponě -ybė, jindy má jistý konkrétní význam; slova utvořená touto příponou se častěji užívají v jednotném čísle, pouze u slov s konkrétním významem je častější množné číslo, např.: brangenybė, sūnkenybė: To je ale drahá brangenybė – nedá se koupit Gs. Koupil si všelijaké brangenybės „drahé věci“ Gs. To dítě je opravdu sūnkenybė „trápení“ Plv. Slova s příponou -enybė mohou mít přízvuk na kmeni nebo na příponě.

II. Přípony s -č-

1. -inyčia. Užívá se zpravidla v hybridech. Nejčastěji označuje místo, kde se něco uchovává. Např.: druskinyčia „solnice“, kiaúlinyčia „vepřín“ || kiaulinyčia „místo, kde je špína a nepořádek“, sūrinýčia „sýrárna“, sviestinyčia „máslárna“, vilkinýčia „velmi studená světnice“: To vilkinyčio gali viskas suragoti „zmrznout“ Plv.

S touto příponou se dochovala také slova cizího původu, např.: abrūšinyčia || abrūšinyčia „abrūšine, pomůcka k zavěšení abrūše (ručníku)“, cigárnyčia (cigarinýčia?) „náustek“.

2. -inčius, -inčiu vienė. S příponou -inčius se vyskytuje jen několik slov, např.: galinčius „ten, kdo může mnoho, je schopen“, išminčius „člověk velké moudrosti a vzdělanosti“.

Ženskými protějšky útvarů s příponou -inčius jsou slova s příponou -inčiu vienė: galinčiu vienė, išminčiu vienė. Odkdy jsi taková išminčiu vienė? Grš.

3. -o čius, -o čiu vienė. Přípona -o čius označuje osobu s určitými vlastnostmi, např.: barzdačius „člověk s velkým plnovousem“: Dříve jsme barz-

146

dočius vídali jen v patagrapijose Plv., galvočius „člověk s chytrou, dobrou hlavou“, pilvočius „ten, kdo má velké břicho“, ūsųčius „člověk s velkým knírem“.

Vedle některých slov mužského rodu s příponou -očius se v odpovídajícím významu vyskytuje ženský rod s příponou -očiu vienė, např.: galvočiu vienė, pilvočiu vienė. Ta pilvočiuvienė už je opravdu ošklivá Gs.

4. -uočius, -uočiu vienė. Tato přípona je vzácná. Její význam se částečně podobá významu přípony -očius. Např.: garbiniu očius „ten, kdo má kudrnaté vlasy“: Mūs vaiḱs garbiniuočius — gražus Gs. Iš maženc jau bo garbiniuočius Plv., guzikuočius „člověk s mnoha nebo velkými knoflíky na oděvu“, pinig uočius „ten, kdo má hodně peněz“.

Někdy se užívá i ženský rod: garbiniu očiu vienė || garbiniu otė, guzi-kuočiu vienė, piniguočiu vienė.

5. Ostatní přípony s -č-. a) -yčia: telyčia: Ta dívka už je jako jalovička Alk., Kiaulyčia, -õs (3ᵇ) || Kiául yčia (1) „levý přítok Bambeny“ Dkš.

b) -enyčia: Raudenýčia potok Klvr.

c) -učė: mergučė „holčička“: Tos mergučės ka duoda drėlą (tropí neplechu), tai net grindys pyška Br. S tom mergučėm neprasidėk Būbl. Přípona -učė se častěji vyskytuje v zanavské nářeční oblasti — Kapsové ji téměř neznají.

III. Přípony s -d-

1. -da. Před příponovým d bývá obvykle ještě nějaká skupina hlásek il, in, el, an… Např.: kibilda ir klibinda „kulhavec, člověk s křivýma nohama“: Eina kap klibinda Žal., švebėlda „kdo mluví nezřetelně, šišlá, špatně vyslovuje“, balánda „bot. Chenopodium“, pabálda „kdo se potlouká, neklidný člověk“.

2. -das. Zde máme slova různého původu a způsobu tvoření, například: klõdas „řada, vrstva“, paklõdai „sláma rozprostíraná na zemi ve stodole při ukládání obilí“.

3. -odas, -a. S touto příponou je doloženo pouze vienóds, -a: Brolei, o nevienódo būdo VIkv. Srov. v jiných nářečích kitódas, -a, lotyšské vienāds, citāds.

4. -ėzdas; -ozdas. S těmito příponami je třeba zmínit slova: gremėzdas „kdo je neobratný“: Ale i gremėzdas — kur eina, tę i griūva Gs., gramózdas „1. stará věc“: Pilni kampai visokių gramózdų Plv. „2. kdo je neobratný, nemotorný“.

IV. Přípony s -g-

1. -ga. Je třeba zde zmínit několik slov utvořených od kořene -ei- s některou předponou, např.: išeiga „odchod, odjezd“, péreiga „1. povinnost, 2. tulák“: Sugau-dysi tą svieto péreiga Plv., prieiga || pryéiga Gs. „přístup, příprava“, sueiga „sejití, shromáždění“, kromě toho nově vzniklá nářeční slova: ãpeigos „obřady“, pareigà „povinnost“.

2. -gas. S touto příponou je doloženo pouze slovo padárgas „nástroj, tvor, výtvor“: Pilni kampai visokių padárgų Plv. Možná sem patří i žiõgas: Strāksi kab žiõgas VIkv.

3. -gys, -ė. S touto příponou jsou dvě slova užívaná při mluvení o věku zvířete: dveigys, -ė „dvouletý“, treigys, -ė „tříletý“: Šokinėja, laksto, kap dveigė a treigė kumelaitė Gs. Pasiliko sau tik vieną dveigį Alk.

10*

147

4. -ingas, -a. Jde o přídavnou příponu hojně užívanou v nářečích. Nejčastěji se tvoří adjektiva od substantiv, která vyjadřují, že věc označená výchozím substantivem má určité vlastnosti, např.: dékingas, ženský rod dékinga, džiaukšmingas, gailestingas, kaulingas „s mnoha velkými kostmi“, kantringas „trpělivý“: Kantryngas člověk Dkš., lašiningas „tučný, s dobrým špekem“: Lašininga prasnice — bude co jíst Nm., lýingas || lytingas kpl || lietingas⁴ kplI: Lỹtinga den VIkv., mìltingas: Mìltingos brambory „dobré, chutné, rozvařující se“ Gs., piningingas „mající hodně peněz“, smalìngas: Ot, smalìngos dřevo dobře hoří Plv., vė́jingas „větrný“: Vėjinga den — dobře suší VIkv.

Podobný význam mají také přídavná jména jako teisingas, tvarkingas.

Odvozeniny tohoto typu mohou kromě uvedeného základního významu vyjadřovat také zvláštnější vlastnosti, např.: iškalbingas „výřečný“, melagingas „nepravý, lživý“: Melagingé řeči se rychle šíří VIkv., nagìngas „schopný všechno udělat, zručný v ručních pracích“: Nagingého muže dostanu Gs., petìngas „širokoplecí“: Petingas muž, to je i drúc Nm. Pakeleivingas člověk přenocoval KzR., širdìngas „dobrosrdečný, upřímný“: Ach, jak je ona tak srdečná — nemohu se radovat Žal.

Některá přídavná jména s touto příponou se mohou tvořit nejen od substantiv, ale i od přídavných jmen, např.: garsìngas — gaũsas, slavný: Tai garsingi vyrai — všichni je znají VIkv., meilìngas — meilė, milý, malonìngas — malonė, příjemný.

Známějším příkladem odvozeným od přídavného jména je pouze sumanìngas — sumanus „chytrý“, od slovesa pak dėdinga (slepice).

S předponou be- je z přídavných jmen s příponou -ingas známo pouze bereikalìngas „zbytečný“: K čemu to je — bereikalìngas, jen práce Bgt.

5. Různé přípony s -g-. Zde stojí za zmínku méně užívané přípony, jimž před příponovým -g- předcházejí některé hlásky nebo skupiny hlásek.

Například se samohláskou a před příponovým -g- jsou známější tato slova: medžiagà „plátno, tkanina; to, z čeho se něco vyrábí či staví“, mandagùs, -i, melãgis, -ė || melãgius, ženský rod melãgiuvienė: Proč posloucháš tu melãgiuvienė Alk.

S e před -g- lze zmínit: vėdega || vedegà „určitý druh sekery“: Vėdega se nejlépe hodí k vysekávání koryt Gs., vuodegà.

Sem lze možná zařadit také například: vertélga „překupník, spekulant“: Z takového vertélga je mizerný dělník Žal.

Jen ojedinělé příklady se vyskytují také u některých odvozenin s příponovou skupinou hlásek ng (s předcházející samohláskou), např.: žabángai || žabángos „past, léčka“, burliungis, ženský rod burliungė „člověk s buclatým obličejem“, mėšlungis || mėšlungis „onemocnění způsobené křečemi svalů či šlach“ Když přijde křeč — nemůžeš chodit Gs., riebungė „tlusťačka“ Vink.

V. Přípony s -j-

1. -ju-. V popisovaných nářečích jsou velmi rozšířené substantivní deriváty s příponou -ju-⁵, utvořené později. Svým významem se blíží slovům s příponou -inykas || -iminkas

⁴Stejně jako toto přídavné jméno, tak i některá další přídavná jména s příponou -ingas mají přízvuk na kořeni převážně u starších lidí.

⁵Ačkoli tato přípona z hlediska současného jazyka není souhlásková, je zde zahrnuta jako výjimka, protože odvozeniny s ní jsou pro popisovaná nářečí velmi charakteristické; kromě toho se tím zde chce vyznačit jejich ženský rod.

148

základnímu významu. Přípona ženského rodu těchto odvozenin, zejména dvojslabičných, má nejčastěji podobu -iuvienė a někdy -ė. Např.: blýnius, ž. r. blýniuvienė „ten, kdo má rád palačinky“: Všechny naše děti jsou už velké blýnei Vlkv., bulvius, bulvė „milovník brambor“, blūsius „ten, kdo má mnoho blech“: Ten jejich pes je opravdový blūsius Alvt., drūskius „ten, kdo rád jí slané“, kailius „kožešník“, kiaūlius „špinavec, nedbalec, ten, kdo se špiní“: No, uvidíš, co dostane přes prsty ta kiaūliuvienė Gs., kerdžius kpl || skerdžius kpl: Řezník zabíjel prasnici, když si postavil ohrádku Dkš., pienius „milovník mléka“, pyrāgius „milovník koláčů“, puōdžius „hrnčíř“, pū́rvius „špinavec, umazanec; polní dělník“: Mohla bys být hezká dívka, ale jsi taková pūrvė Gs., rāčius „kolář; tesař“, seilius „ten, kdo je oslintaný“, snārgius „1. usmrkanec, 2. dítě“, skarmālius „otrhanec, kdo chodí v cárech“: Poskakoval drisk(i)us se skarmālium Plv., skrandžius „ten, kdo má na sobě kožich z ovčí kůže“, skudū́rlius „1. otrhanec, 2. sběrač hadrů“, skūrždžius „chudák, ubožák, ten, kdo žije nuzně“, spirgius „1. milovník škvarků, 2. malý člověk“. Srov. také hádanku: Pobili se, porvali konopníci se slaninou (masopust — začátek postní doby) Gs.

Z přídavných jmen existuje jen několik odvozenin tohoto typu, např. nuōgius „naháč“. Takové odvozeniny jako např. sùkčius (srov. přípony s -č-) lze tvořit také z příčestí trpného minulého času s příponou -ta- (suktas). Občas se vyskytují také zvláštní odvozeniny, např. garbinius, -ė „ten, kdo má kudrnaté vlasy“: A znáš tu garbinių? Alk.

Není mnoho odvozenin s touto příponou utvořených také ze sloves. Lze se domnívat, že jich dříve bylo více. Jejich význam je několikerý. Např.: lakiūs řídce „roj“, prietvarius „zácpa — nemoc“, skaitlius || skaičius, skýrius, spiēčius.

Mezi příklady nomina agentis a příklady s blízkým významem lze uvést: aūšlius „tlachal“: Aūšliau, proč hučíš, k čemu to je? Grš., drisk(i)us „otrhanec“: Stydím se jít s tou otrhankou Gs., driūlius „nemotorný, těžkopádný člověk“ Grš., knisius „ten, kdo rád šťourá a hrabe“, knipčius „ten, kdo rád šťourá nebo šťourá“, smīlius „1. špičák, 2. prst vedle palce“, snūdžius „ospalec, náměsíčný“: Co asi ti snūdžiai budou mít — pořád čekají na cizí Žal.

2. -ėjas, -ėja. Přípona -ėja (ž. r.) je odedávna běžnější jen v některých slovech ženského rodu, např.: audėja || audėja, melžėja, rovėja (lnu), verpėja. Přípona -ėjas, -a (pjovėjas, siuvėjas, šokėjas, šlavėjas, vedėjas aj.) je zpravidla novější a převzatá z písemných pramenů. Dnes je u některých slov běžnější přípona -ėjas, u jiných -ikas. Kromě toho se vyskytují příklady, u nichž se význam těchto přípon liší, např.: gynėjas — u soudu, gynikas — v pěších šarvátkách a bitkách Ūt., kūrėjas — světa, kūr ikas — kamen Ūt.

Odvozeniny s příponou -ėjas, -a jsou zpravidla nomina agentis a tvoří se z kmenů minulého opakovacího času sloves. Může se vyskytnout i jednotlivý, zejména novější příklad utvořený z kmene přítomného času, např. ginėjas: Obránce vlasti Gs. Slovo ravėja, řídce Gs., Vlk., může být analogická forma podle ravėtoja.

3. -ija. Touto příponou se tvoří především substantiva s kolektivním nebo podobným významem, např.: kareivija „vojáci, vojsko“ Gs., Brt., KzR., ponija „mnoho pánů, páni“: Dříve všechno panstvo snědlo Alk., šunija „1. mnoho psů, 2. špatná společnost“, velnija „ďábelská záležitost“, vergija „otroctví“, vyrija „skupina mužů“.

149

– Tu a tam se vyskytuje i nějaké slovo s jiným významem, např.: perkūnija, (v)uošvija „život tchána“: Buvau (v)uošvijoj, tai primylėjo (privaišino) Šn., žarija, Orija „levý přítok Gazdy“ Klvr.

Podle těchto obecných slov a názvů národů a zemí (Baltarusija, Gudija || Gūdija, Lenkija || Lenkija, Rūsija, Vokietija) se přípona -ija nejčastěji nově užívá také k označení jednotlivých částí Litevské SSR, např.: Aukštaitija, Dzūkija, Kaunija, Vilnija, Zanavykija, Žemaitija.

4. -ijas. Tato přípona není v popisovaných nářečích oblíbená. Jsou s ní známa pouze tato slova: galvijas ir trainijas || trainija „část vozu, vozová součást“.

5. -tojas, -a. Příponou -tojas, v ženském rodě -toja, se tvoří názvy činitelů. Připojením k základům primárních sloves vzniká v popisovaných nářečích snad pouze jediné mužské slovo artójas: árti. Tvoření slov touto příponou od sekundárních sloves je poměrně živé, např.: ardýtojas: ardý-ti, gadìtojas, grybáutojas, mokýtojas, prižiūrėtojas, rágitojas, važiuotojas. U posledně uvedených odvozenin se užívá i ženský rod.

Některá slova mají v některém z jednotlivých pádů jednotného čísla, např. v genitivu, také koncovky u-kmene, např. artójaus || artójo, lygítojaus: Mes klausom Blindo Tado, lygitojaus mūsų vado (d., nj.) VIkv.

6. -auja. S touto příponou jsou známa dvě slova: šunaujà „1. mnoho psů (zřídka), 2. několik špatných lidí“ (srov. šunija): Ne dieve duok gyvet su tokia šunaujà Gž., vilkaujà „1. místo, kde je mnoho vlků, 2. chladné místo, studená místnost, vlčí doupě, 3. přítok Šeimeny u Vilkaviškisu“.

7. -ojus. Známější jsou s touto příponou dvě slova: rytójus ir vasarójus: Daugiausia sėja rugius, kviečius, vasarójaus — mažai VIkv. Poslední slovo má vedle svého kmene ju také kmen ja: vasarójus || vasarójas, vasarójaus || vasarójo, vasarójus ret. || vasarójei. V množném čísle se v dativu užívá pouze vasarojam(s).

VI. Přípony s -k-

1. -ka. Široce známým útvarem vytvořeným litevskou příponou -ka je oškà. Tvoření slova kiškà (např.: Ilgos kiškos „nohy“ Gs. Kėlinų kiškà) není jasné.

Samostatně stojí za zmínku slovo mergìčkà „dospívající dívka“, jehož příponu lze považovat také za -ička: Ištekėjau būdama tik mergička VIkv.

S nelitevskou příponou -ka se v popisovaných nářečích vyskytuje několik desítek hybridních odvozenin, většinou se složenou příponou. Např.: kaimynkà || kaiminkà „sousedka“, motkà: Tėvą pasodina iš vienos pusės, o motką — iš kitos Ig., bobėlka „baba, mizerná ženská“, kumelkà „špatná klisna“, vagìlka „zlodějka“, mergélka „mladá, ale špatná ženská či dívka“. Jak je vidět, tato přípona má určitý hanlivý a pejorativní význam.

2. -kas. Tato přípona se snad vyskytuje jen v některých známějších podstatných jménech, např.: sliekas, laiškas „cibulový list“ || laiškas „dopis“. Příponou -kas je utvořeno také zřídka se vyskytující slovo žélkas „stonek, klíček.“ Ji skabūja bulvių želkus Grl.

Z neobvyklejších odvozenin stojí za zmínku: pridėčkas „příloha“, pridurkàs „přidaná spodní část košile nebo sukně“: Jau nemažas, o da vis įsikabinęs į mamos pridurką Gs.

150

3. -kis, -ė. Sufixem -kis (přesněji -škis nebo -skis, ženský rod -kė) je třeba uvést tato slova (podstatná jména nebo přídavná jména) charakteristická pro nářečí: dičkis, -ė, dručkis, -ė „tlouštík“, juočkis, -ė „člověk s tmavými, černými vlasy nebo tmavou tváří; černé zvíře, černouš“: Būt nieko mergina, tik tokia juočkė KzR. Bó mūsų du šunes — vienas margis, kitas toks juočkis Gs. An pieno juočkė gera karvė Iš., raučkis, -ė „červený, narůžovělý člověk“, riupkis, -ė „ropušák“, sūskis, -ė „chudák“.

Samostatně stojí za zmínku ještě slovo striūpkis (striūbkis) „kulatý, obvykle nevelký kus hnoje nebo něčeho jiného“ || striūpkis, -ė „nízký, nevelký člověk“: Jų vaikai visi toki striūpkei Gs.

4. -(s)kus, -(s)kuvienė. Sufix -(s)kus, ženský rod -(s)kuvienė, je pro popisovaná nářečí poměrně charakteristický. Vyjadřuje určitou náklonnost k něčemu nebo pejorativní význam. Např.: ėskus, ženský rod ėskuvienė „ten, kdo hodně a neustále jí, žrout“: Negali prišert — ale ir ėskuvienė! Gs. plėpkus „tlachal“, pirčkus || pirškus „prdola“, šlapkus „promáčenec“: Na, kur tu ir buvai, šlapkau, šlapkau? Plv., tūpkus „přešlapovač“.

Z uvedených odvozenin se vymyká slovo meitkus „průměrný kaneček“, u něhož se ženský rod netvoří.

5. -ikas. Jde o poměrně produktivní sufix, užívaný někdy i souběžně se sufixem -ėjas, který je však mnohem vzácnější a vyskytuje se častěji v novějších slovech nomina agentis.

Sufixem -ikas se tvoří především od primárních sloves odvozeniny nomina agentis, jejichž ženský rod má sufix -ikė. Např.: bridikas: Bridikai brėda Snt., ėdikas: Žmonių ėdikas „udavač, ničitel“ Gs., čiuožikas, gyrikas: Ji buvo gerų žmonių gyrikė Kps., grėbikas, kasikas, keilikas: Duoda būtėlį tiems keilikams Snt., kulikas || kūlikas, mėžikas, ravikas, skundikas, šokikas. Některé z nich, např.: kirtikas: Rugių kirtikai Gs. Jis jau netoli to kirtiko (kuris medį kirto) nuėjęs VŠR., lipikas ret, „ten, kdo někam leze“, patarikas „rádce“, plėšikas, vedle sebe téměř nemají ženský rod. Jak vidíme, tvoří se většinou z minulého jednorázového času, některá z nich však také z přítomného času: minikas Grl., kulikas Vygr., kurtikas VIkv.

Mezi souběžně užívanými slovy se sufixy -ėjas a -ikas se přesto někdy vyskytuje určitý obtížněji vysvětlitelný rozdíl v odstínu významu; například v okolí Būbleliů označuje -ėjas osobu schopnou vykonávat příslušnou činnost nebo práci, zatímco -ikas osobu, která práci vykonává právě nyní, např.: Pareina pjovikai — to jsou ti, kteří sekají, ale neznamená to, že se živí pouze touto prací. Srov. V 2.

Od sekundárních sloves jsou sufixem -ikas, ženský rod -ikė, tvořena tato slova: kratikas „ten, kdo třese“: Acirādo, mat, kratike (mėšlo) Gs., statikas „ten, kdo staví do snopů posekané žito nebo pšenici“: skalikas „takový pes, chrt“ (ženský rod se neužívá). Dále srov. hádanku známou patrně z písemných pramenů: Kat kabikas nekabėtų — ir tupikas netupėtų (zavěšený špek a kočka) VIкv.

6. -ikis, -ikė. Se sufixem -ikis jsou doložena slova: jaunikis „ženich“, laimikis || laimikis „1. získaná věc, 2. vítězství“; dále příjmení Eidikis || Eidikys a někdy substantivizované přídavné jméno raudonikis, -ė „červený člověk“. Vyskytují se také slova s nejasnou slovotvorbou, např. gābikis „ďábel, čert; člověk podobný ďáblu“: Baisus kaip gābikis Gs. Duok per ragus tam gābikiui Plv. Duok tam gābikiui per guonę, ka nelistu Gs. V nářečí KpIIr se hojně užívá deminutivní sufix podstatných jmen -ikė, např.: kačikė, lovikė, pelikė, skarikė, suknikė, viščikė; Babča upeče bandži-

151

…ku, podává tu bandžikę kobylce (ps.) Vv. V Pagiry postavili stubikę Grl. S příponou -ikė se tvoří také přídavná jména nebo substantiva zastávající funkci přídavných jmen, např.: mažikė, senikė: Mudvi su senikė žmona rovėm Grl. Tato přípona se vyskytuje také v příjmeních dívek; dívčí příjmení se s ní tvoří zejména z mužských příjmení s příponami -ūnas, -ilius, -evyčia aj., např.: Brundzikė, Daunorikė, Katilikė, Morkūnikė, Senkevyčikė, Vaitkevyčikė, Varkalikė, Venckūnikė, Žemaitikė⁶ (Brūndza, Daūnora(s), Katilius, Morkūnas, Senkėvyčia, Vaitkėvyčia, Varkalà, Venckūnas, Žemaitis).

7. -okas, -a, -okas, -ė. Příponou -ókas, ženský rod -óka, se tvoří přídavná jména vyjadřující určitý (vyšší) stupeň, např.: gerókas, mažókas, laibókas, lėtókas: Gers vaikinc, tik biškį lėtókas Gs. Da geriau, ka lėtóko būdo Gs., senókas, sunkókas. Význam této přípony odpovídá významu přídavných jmen s předponou apy- (apvgeris, apvmažis).

S příponou -ók as, ženský rod -ókė, se vyskytují deriváty typu nomina agentis s pejorativním významem, např.: sapaliókas „ten, kdo mluví nesmysly, blábolí“, viliōkas „svůdce“. Občas se užívá také jedno či druhé substantivum typu substantivum mobile odvozené od podstatných nebo přídavných jmen, např.: rupūžiōkas, ženský rod rupūžiōkė „ubohé dítě či zvíře“, stačiōkas, -ė „člověk, který mluví přímo a nezdvořile“.

Přípona -ōkas, -ė se užívá k označení místa bydliště či původu lidí, např.: kauniōkas, -ė V1kv., prieniōkas, -ė Ūt., vištyčiōkas, -ė (: Vištytis) Graž., Vygr. V tomto významu se přípona -okas užívá také ve slovanských jazycích, srov. pol. warszawiak, krakowiak.

Samostatně je třeba zmínit podstatná jména mužského rodu různé slovotvorby a významu: paršiōkas „středně velké sele“, dvejōkai „dvoje oblečení oblékané současně“ (např. dvoje kožichy) a příjmení Naujókas; dále srov. obecné slovo naujókas, -ė.

Jak je patrné z příkladů, podstatná jména s příponou -ōkas, -ė mají cirkumflexní přízvuk, zatímco přídavná jména s příponou -ōkas, -a akutový přízvuk.

8. -ukas, -ukė; -uka. Přípona -ukas je velmi rozšířená. Patrně se s ní nejčastěji tvoří obecná podstatná jména s mazlivým a zdrobňujícím významem. Souhláska před příponovým u může být měkká nebo tvrdá — není zde patrná žádná pravidelnost. Souhláska t se změkčením mění na č. Např.: antūkas || ančiūkas, arkliūkas, aržuolūkas || aržuoliūkas: Aržuoliūkas, grižuoliūkas, devynšakis, baltalapis, viršuj menuo teka (kvete len) Vv., garniūkas, kačiūkas || katūkas, kumeliūkas || kumelūkas Būbl., lapūkas „1. zdrob. list, 2. liščí mládě“: Pilvą perėžia lapės i randa lapukūs (ps.) Vv., namūkas, paršiūkas, paukščiūkas || paukštūkas, peilūkas || peilūkas, staliūkas || stalūkas, viščiūkas || vištūkas, žąsiūkas || žąsūkas, žvirbliūkas || žvirblūkas.

V okolí Naujoji Ūta, Jiestraki a Pašlavantys (okres Prienai) jsme zaslechli stejné slovo s měkkou souhláskou a méně často s tvrdou, případně někdy jen v jedné variantě, např.: arkliūkas || arkliūkas, kačiūkas || katūkas, kumeliūkas || kumelūkas, staliūkas, paršiūkas, žąsiūkas, žvirbliūkas. U Zanavyků se častěji vyslovuje s měkkou souhláskou, ale říká se i s tvrdou, zejména při hovoru s dětmi, např.: katūkas Grš., kumelūkas Būbl., paukštūkas Grš. Téměř výhradně s tvrdou souhláskou (arkliūkas, lašūkas, peilūkas, paršiūkas, viščiūkas) se vyslovuje v nejjižnějším koutě kapsaské oblasti (Kalvarija, Liubavas, Vygreliai…).

⁶ Srov. M. Sapijanskaitė, Garliavos tarmė (diplomová práce, rukopis), Vilniaus valstybinis V. Kapsuko vardo universitetas, Istorijos-filologijos fak., Lietuvių kalbos katedra, 1951.

152

Ženská přípona (samostatná nebo ve složených příponách) -ukė je o něco méně častá než mužská přípona -ukas. Změkčování souhlásky před příponou je i zde nedůsledné, např.: avūkė Vlkv., ančiūkė Gs., Vlkv., dalūkė AžB., garbiniūkė: Dříve si do vlasů vplétali garbiniūkių (drobných kadeřavých rout) Gs., kumeliūkė Grl., kvestūkė: Ženy nosívaly na hlavě šátky, vzadu zavázané, kvestūkės jim visely přes ramena Klvr., mokytojūkė Grl., netyčiūkė: Ta jejich starší dcera byla netyčiūkė: narodila se buď po svatbě, nebo před svatbou Būbl., prielaidinūkė: Ještě žil s takovou blízko prielaidinuke (milenkou) Grl., pušiūkė: Pušiūkės jsou takové Ūt., skiedriūkė KzR., spyniūkė Nm., viščiūkė Vlkv. || vištūkė Grl., || žąsiūkė || žąsukė řídce Gs., Plv. Některé z těchto derivátů se svým významem a někdy i tvořením více či méně odlišují (srov. garbiniūkė, kvestūkė, netyčiūkė, prielaidinūkė).

Přípona -ukas se také hojně užívá v příjmeních synů či dětí a familiárně řečeno neženatých mužů, pokud před touto příponou nejsou souhlásky g, k, např.: Abraitiūkas Plv., Brundžiūkas Grl., Bulotiūkas Dkš., Daugeliūkas Grl., Garboriūkas Būbl., Giedraičiūkas Dkš., Klimiūkas Grl., Vlkv., Kuraitūks Grš., Luisūkas Gs., Žal., Rimošaitūks Grš., Varkaliūkas Grl., Vosiliūkas Brt., Žieviūks Būbl. Srov. příjmení: Abráitis, Brúndza, Búlotą(s), Daugėla, Garbórius aj. Občas se nesprávně vyskytuje také např. — Jablonečkiūks Plb., ale zpravidla, je-li v kořeni nebo na konci kmene otcova příjmení souhláska k, tvoří se příjmení synů příponou -utis, např.: Bartkūtis Būbl.; Butkūtis tamtéž, Kamickūtis Vlkv., Senkūtis Gs., Šilingūtis Būbl., Šniečkūtis Nm. Srov.: Bartkus, Būt kus, Kaminckas aj.

Zanavykové a kpllr mluvící užívají v příjmeních dívek příponu -ukė, např.: Bernotūkė Grš., Braziūkė tamtéž, Deltuvūkė Pašl., Gelčiūkė Ūt., Kuraitūkė Grš., Būbl., Matulaitūkė Ūt., Rimošaitūkė Grš., Vaišn orūkė Būbl. Srov. příjmení: Bernota(s), Bražys, Deltuva, Gelčys (Gelčius), Kuraitis aj. V kpllr nářečí se tato dívčí přípona užívá zvláště tehdy, když má mužské příjmení koncovku -a, před níž jsou souhlásky -mp-, např.: Šliumpūkė: Šliumpa, Trumpūkė: Trūmpa⁷. Přípona -ukė se v okolí Gris-kabūdį a jinde užívá nejčastěji při mluvení o malých dívkách, ačkoli se říká i o dospělých dívkách.

Kromě toho se zdrobňovací přípona -ukas připojuje také k jiné zdrobňovací příponě, např. -elis, a pak máme složenou příponu -eliukas, např.: aukseliūkas Grl., grybeliūkas KzR.

Adjektiva s příponou -ukas, ženský rod -ukė, se zpravidla tvoří pouze z adjektiv kmene a, např.: juodiūkas || juodžiūkas, mažiūkas, ploniūkas, siauriūkas, trumpūkas. Kromě toho se adjektiva tvoří, zejména v kpllr, také z adjektiv se zdrobňovací příponou -utis (jejího kmene), čímž vzniká složená přípona, např.: baltučiūkas, geruč-iūkas, gražuč iūkas Grl., mažučiūkas KzR.

Vyskytují se i substantivizovaná adjektiva s příponou -ukas, např. greitūkas „1. rychlík“: Greitūkas nezastavuje všude Vlkv. Jel jsem rychlíkem Kps., „2. rychlé dítě“: Jaký jsi, chlapečku, rychlík Ig.

Přípona -ukas se užívá také k tvoření deverbalních substantiv, např.: giržduk as „vrzání, vrzavý zvuk“: Do ruky se mi zadřel girždukas Žvr., plepikas, -ė „žvanil“, švilpukas „píšťalka“, žindūkas, -ė „1. kojené dítě nebo mládě, 2. dudlík“: Je už velký, a ještě má v puse žindūką Gs.

⁷ M. S a p i j a n s k a i t ė, Garliavos tarmė, 39–40.

153

Kromě toho se vyskytují slova s příponou -ukas různého tvoření či významu, např. brūzguliukai: „Tady (u stavu) jsou brūzguliukai, po kterých by chodily nitě“ KzR., guobinūkas „nádoba vydlabaná ze dřeva, zespodu zpevněná železným obručem (na mouku, kroupy aj.)“ Grl., jaunūkas, -ė „mladý člověk“: „Staříci (prarodiče) budou pracovat, a vy mladí budete ležet?“ (iron.) Gs., mergautinūkas, -ė „děvčátko“, pagramdūkas „1. bochníček chleba upečený z odřezků těsta, 2. nejmladší dítě v rodině“, skurdžiūkas, -ė „zakrslé malé zvíře nebo dítě“, tėvūkas „otcův otec, dědeček“: „Dědeček je starý, sukně krátká; když se sehne, napíná se“ (d.) Gs.

V dívčích jménech se někdy vyskytuje také zdrobňovací přípona -uka (-ukė), např.: Mariukà, Mariùkė Grš., Onukà: „Mariukà s Jonukem kouří jeden kouř“ (přípitek) Ūt. „Vzala si za muže jejich Onukà“ Gs.

9. -tukas. Tato přípona je poměrně vzácná. Za zmínku stojí několik podstatných jmen utvořených z sloves a označujících převážně nástroje: grieptūkas „železný kroužek ve tvaru srpu používaný k shrabování obilí (z řádku)“: „Některé hrabačky stále shrabují žito hrabátky“ Brt., kauptūkas „nář. motyka“, kirstūkas „1. chlapec, který rychle vyskočí a udeří“: „Ještě se ani nestačil nadechnout, a už je to sám kirstūkas“ Gs. „2. zvířátko podobné malé myši“ Alk., peštūkas „1. nástroj na škubání vepřových štětin, 2. člověk, který se rád pere“, plaktūkas „kladívko“. Poslední slovo může být utvořeno nejen od slovesa plakti, ale také od podstatného jména plàktas; srov. také graustūkas ir graūštas.

10. -įnykas || -ininkas. -inykas || -ininkas je velmi produktivní [a?] živá jmenná přípona. V popisovaných nářečích se častěji vyslovuje -inykas⁸.

Odvozeniny s touto příponou se v popisovaných nářečích tvoří převážně z podstatných jmen a označují osoby (ž. r. -inykė), které se něčím trvale či dlouhodobě zabývají, starají se o něco, něco umějí nebo k něčemu tíhnou. Např.: bitinykas, daininykas, darbinykas, daržinykas, kampinykas „nájemník“ Plut., kraininykas „ten, kdo veze výbavu“: „Kraitinykus vypraví — přes rameno jim přehodí ručník“ Ig., mėsinykas, pačtinykas, pagelbinykas, raštinykas, talkinykas Ūt. || talkinykas.

Vyskytuje se i několik odvozenin tohoto typu označujících lidi žijící na určitém místě, např.: girinykas, -ė „žijící mezi lesy“, laukininykas, -ė „obyvatel kraje bez lesů — obyvatel polí“: „Okolo Kazlů (Kazlų Rūda) jsou to gir(i)nykai, kdežto okolo Pilviškiů už laukininkai“ Alk.

Vyskytují se také slova utvořená touto příponou z podstatných jmen, označující místo, kde se chovají nějaká zvířata či ptáci, např.: kiaūlinykas „vepřín“, žąsinýkas „husín“.

Kromě toho stojí v rámci jmenného odvozování za zmínku méně známá slova: piršinykai „část postroje vedoucí přes koňskou hruď v místě piršys“ Gs., kaklininykas (plg. kaklinis) „část postroje podél krku“ Būbl.

Podstatných jmen utvořených příponou -inykas || -ininkas z přídavných jmen nebo některých jiných slovních druhů není mnoho; za zmínku stojí např.: aūtrinykas zast. Gs. „Byli jsme jako aūtrinininkai“ Būbl., branginykas, -ė „ten, kdo prodává draze“, pėkštinykas „voják pěší jednotky“, raitinykas, pirmìnykas, smarkinykas „prudký člověk“: „Nebuď takový smarkinỹks, jinak si sám naběhneš“ Žal.

⁸ Kapsai užívají nejčastěji pouze -inykas (-ininkas je zde novější podoba), zatímco Zanavykové vedle častějšího -ininkas užívali také -inykas (darbinyks, šeiminýks, ūkinyks). O okolí Naujoji Ūta se doslechl také tvar -inikas (pulkinikas).

154

Vlastní jména se vyskytují v názvech vesnic (obvykle v množném čísle) a v příjmeních, např.: Navinykai || Naujin ykai Vlkv., Būdinykas Gs.

Je třeba poznamenat, že v odvozeninách s příponou -inykas || -ininkas se vypouští hláska i nebo celá slabika ni, např.: girnykai „obyvatelé lesů“, kepūrnykas „švec a prodejce čepic“ (star.), liežuvnykas „tlachal, lhář, žvanil“, malūnykas || malūninkas Būbl., vargōnykas, vestūnykas Gs. || vestūvininkas: Vestūvininkai se vrátili Grš., trāktornykas, trobēlnykas (star.) „bezzemek, obyvatel mající jen jednu chalupu“. Srov. také baudžiāunykas < baudžiauvinykas.

Jak je patrné ze všech uvedených příkladů, slova s příponou -inykas se až na několik výjimek přízvukují podle známého pravidla přízvukování spisovného jazyka⁹.

11. -iškas, -a. Jde o adjektivní příponu¹⁰. S touto příponou se tvoří především přídavná jména od podstatných jmen. Tyto odvozeniny nejčastěji označují nějakou příslušnost nebo určitou podobnost. Např.: bōbiškas „takový jako ženský“: Ką tu klausai tų bobīškų šnekų Gs., čigōniškas člověk „prohnaný, chytrý“, kiaūliškas chování „nezdvořilé, špatné chování“, mēsiškas jídlo „připravené z masa nebo s masem“, pāsakiškas „pohádkový, jako z pohádek“. Bývalo, že jsme vyslechli všelijaké pohádkové příhody Vlkv., senōviškos móda, šūniškas život „špatný, nuzný“, žiēmiška čepice „teplá, nošená v zimě“. Sem by snad bylo třeba zařadit příklad: „Sodžius“ — i žemaitiško a z giōgiško¹¹ Klvr.

Význam příslušnosti ukazují zejména takové příklady jako: angliška látka, vōkiška móda.

Vyskytuje se také několik slov s příponou -iškas utvořených od přídavných jmen nebo některých jiných slovních druhů, např.: vidutiniškas chlapík, visiškas nemocný, pasiūtiškas chlad, kazdiēniškas příhoda, savōtiškas člověk.

12. -iškis, -ė. V apelativech se přípona -iškis, v ženském rodě -iškė, užívá například v takových odvozeninách: alytiškis „člověk z Alytusu nebo od Alytusu“, jūsiškis „ten, kdo s vámi žije, kdo je váš“, mūsiškis, namiškis „obyvatel tohoto domu“. – Kap kiti jūsų namiškiai laikosi? Vlkv. Přípona -iškis, -ė se souběžně s -ietis, -ė užívá zejména v kpII: birštoniškis, kauniškis Pašl., prieniškis, sasnaviškis Jiestr., simniškis Dkš., vilniškis, virbališkis Vygr. Zástupcům nářečí v Daukších se zdá, že mezi příponami -iškis a -ietis je jakýsi rozdíl, ale nepodařilo se zjistit, jaký. U Zanaviků se říká: Parvažiavo šakiškei „ti, kteří byli v Šakiai“ Būbl.

Samostatně je třeba zmínit slovo vyriškis „muž“. Bō dvi moterys i vienc vyriškis Gs. Slovo moteriškė „žena“, utvořené stejně jako vyriškis, má příponu -iškė. Vis po biskį, vis po biskį pasidarė moteriškė (dainuška) Plv.

V popisovaných nářečích se s příponou -iškė vyskytuje slovo tēviškė „1. rodné místo — místo rodičů, 2. řídce, star. nevolnictví“, např.: Buvo tokios kumpanijos, ėjo žmonės i giedojo: Pone, per tavo malonę sugrąžik mums tēviškę Būbl.

Vlastních jmen – místních názvů obydlených míst s příponou -iškis, -iškė (v jednotném nebo množném čísle) se vyskytuje více než apelativ. Např.: Ałdriškei ves. Žal., Būdžiškei ves. Alvt., Juozūniškė ves. Plv., Moziūriškės ves. KzR., Pilviškėi měst., Plū-

⁹ Plg. A. Laigonaitė, Literatūrinės lietuvių kalbos kirčiavimas, Vilnius, 1959, p. 43–44.

¹⁰ Vyskytuje se, byť velmi zřídka, také nějaké to podstatné jméno s touto příponou, např.: Nemá vůbec žádného ani gyvuliško Grl. Kitašyk mērgiškė se neučila Būbl.

¹¹ V okolí Kalvarije se obyvatelům kraje Kapsukas říká žemaičiais a obyvatelům okolí Kalvarije říkají Dzúkové přezdívkou giūogais.

155

tiškės městys, Vilkaviškis; názvy řek: Bagžiškė Dkš., Dūdiškis Kps., Grįžiškis Igl., Kišliškė Šil., Kavoliškė Kps., Rudiškis Kps., Pabališkis Ss. Je třeba poznamenat, že přípona -iškė se k označování místních názvů v jednotném čísle používá spíše v západní a severní části popisovaných nářečí, zatímco -iškės (množné číslo) ve východní a jižní části.

13. Různé přípony s souhláskou -k-. a) -aka: ąšaka: Duonutė má s ąšakom Gs.

b) -aika: nevaláika „zanedbanec, špindíra“. Baisus nevaláika tas vaikščias Plv.

c) -auka: staučiáuka „plot z kůlů“ Šil.

d) -ečkė: rupėčkė „ropucha“: Počkej, rupėčke, já ti ukážu! (říká se zlobivému dítěti v hněvu) Alvt.

e) -ėkas. S touto příponou existuje několik slov různého původu a významu, např.: kanabėkas „nástroj k vyhazování hnoje z vozu“, ponėkas „chudý pán“.

f) -eika: lindėika „kdo všude strká nos“, mušėika || mušėikė „rváč, který se rád pere“, Judrėika potok VŠR., Mažeika příjmení VIkv.

g) -elka: tupėlka „kdo sedí, dřepí“: No tak, tupėlka, hybaj příst Br.

h) -erka: pliumperka „kdo je tlustý (zejména o ženách)“: Pliumperkos, anà, gōglina Br.

i) -urkė: čiūčiurkė „dívka, která se pomočuje“, pečiūrkė „místo pod pecí“.

j) -uška: dainuškà, peliuškos „špatný černý hrách“, vakaruškos || vakaruškà „večerní tance“, voveruškà „taková houba“, příjmení: Andriuškà, Baltuškà, Bartuškà.

VII. Přípony s -l-

1. -(s)la, -(s)las. S příponou -la je známo několik desítek odvozenin různého významu, většinou slovesných, např.: šmekla „příšera“, švarplà „malý výštěpek, výčnělek nebo vylomenina; mezera mezi zuby“: Rozřízla si ret — a zůstala jí švarplà Plv., tešla, vėpla „hlupák“, žiopla || žioplà „zívající, přihlouplý člověk“, žirglà „dlouhonohý“: Už i ten žirglà přichází Snt. S -sla je známo pouze gýsla। S příponou -las se tvoří několik podstatných jmen, např.: aūlas: Černý jako podrážka boty Gs., driėžlas „ještěrka“, dūmlas, siūlas। Z přídavných jmen s příponou -las, ženského rodu -la, stojí za zmínku: dėglas, miklas। S příponou -slas je jen několik podstatných jmen, např.: krislas < *kritslas, mėšlas < * *mežšlas, mókslas, tikslas, žaislas Būbl. „uzda, roubík“, žaislas nj. „hračka“.

2. -(s)lys, -ė. Nejprve je třeba uvést tato nomina agentis s příponou -lys, ženského rodu -lė, příklady: burblys „1. kdo neustále brblá, 2. tlusté dítě“, čirkšlys, -ė „pískající – plačící dítě nebo dívka“, šnypslys „kdo je zabraný do práce a pracuje, jako by při tom funěl“: Štaras štarina, dva jestřábi se vrhají, a ubohý šnypslys jde za nimi (oráči) Alvt., šveplys „kdo šišlá a breptá“, pyplýs „1. kdo píská, piští, 2. kdo je hubený, nepatrný“, veplys „kdo civí, hlupák“, žioplys „kdo zírá; člověk s otevřenými ústy, hlupák“: A ty bys poslal takovou hlupačku? Alk.

Existují také slova s příponou -lys různého významu, např.: baublys „zool. Botaurus stellaris“, dieglýs „bodavá bolest, taková nemoc“: Píchlo ho do boku Gs., grėblýs, krumplýs „1. kloub prstu, 2. výčnělek na otáčejícím se železném kole, 3. malý, zavalitý člověk“.

156

Není to žádná dívka, a dostal jsem jen takového krūmplį Žal., kranklys „zool. Corvus corax“, padėlys „vejce k snášení“, siurblys „nástroj na čerpání vody“, svirplys, Krioklys potok Žal.

S příponou -lė se vyskytují podstatná jména konkrétního významu, např.: družėlės „odpad po hoblování, piliny“, grimzlė (4) obvykle v mn. č. „usazeniny“: Na dně se nahromadily všechny usazeniny Gs., rauplės, siūlė, stemplė, žnyplės; Yglė potok Ig., Karklė potok Kbr.

Přípona -slė (po k -slė) je vzácná; uvést lze tato slova: gyslė || gyslė (4, 1) „list jitrocele kopinatého“: Přilož list gyslė se sladkou smetánkou — zmírní se bolest z pererostu Gs. Sundej z ruky žilky Vrb. Přes břicho si udělám myšlenku, žilku, v břiše je jarmark Gs., kriaukšlė || kriaukšlė „chlebová kůrka“ Gs., mislė, pūslė, raukšlė.

3. -lius. S touto příponou jsou známá především tato slova: derlius, skaitlius „počet“: Podle počtu jsme nasekali nemálo kap (žita), ale úroda nebyla nic moc (vymlátili jsme málo zrna) Plv.

4. -lus, -li. Touto příponou se nejčastěji od sloves a někdy od podstatných jmen tvoří přídavná jména různého významu, např.: bailus, knislius „náchylný k hrabání, rýpání“ Vlkv., keblus „spletitý“: Tady je to spletitý případ Vlkv., seklus „mělký“: Tady (v řece) je mělké místo — dá se přebrodit Gs., vislus: To je celá jejich rodina (má mnoho dětí) — pořád dostává prémie Plv.

5. -ala, -alas. S příponou -ala se vyskytuje jen několik odvozenin, např.: griaušala „nešika“: Co si s tím nešikou počneš — na děvčata nemá Alk., sniegala „takový ptáček“ Klvr., švėpala „větrný kluk; hlupák, moula“: Říkal jsem, ať se s tím švėpalou nedáváš dohromady. Gs.

S příponou -alas je třeba nejprve uvést slovesná podstatná jména, většinou označující konkrétní věc, např.: apvalkalas „oděv, šaty“: Dal jsem Jonukovi dvě řady oděvů VšR, augalas, barškalas „chrastítko“, gėralas „nápoj, kvas“, lakalas, lėsalas, padažalas „omáčka“, verpalai „nitě, co je upředeno“, užvalkalas. Vyskytují se také jednotlivá abstrakta, např.: pliauškalas „ošklivé řeči“, tauškalas „plané řeči; žvanění“.

Existují také nomina agentis, zpravidla pejorativní, hanlivé odvozeniny, k nimž lze přiřadit některá výše zmíněná slova (barškalas, tauškalas). Např.: bambalas „kdo brblá“, barškalas „člověk, který hodně mluví“, pliūpalas „kdo žvaní — tak mluví“, smirdalas „kdo smrdí, smraďoch“, tarškalas „kdo mluví hlučně — rychle a hlasitě“.

Existuje také několik dalších odvozenin, např.: reikalas, riebalai, šapalas „1. tříska, 2. název ryby“, vabalas.

6. -alis, -ė; -alius, -ė, -aliuvienė. S příponou -alis, ženského rodu -alė, se vyskytují hanlivé odvozeniny typu nomina agentis, např.: miegālis, -ė „kdo hodně a dlouho spí“, nuogālis, -ė „naháč, nahý člověk“; (nuogālė „nedostatek oděvu: Neurostl len a postihla nás nouze o oděv Gs.), snaudālis, -ė „kdo pořád podřimuje“.

Vedle přípony -alis se ke stejnému účelu možná častěji používá také přípona -alius, ženského rodu -aliuvienė || -alė, např.: bambālius „kdo hodně brblá a únavně mluví“: Zmlkni, bambāliuviene! Alk., bezdālius „kdo prdí“, miegālius, nuogālius, pirdālius, pliauškālius „kdo plácá, mluví ošklivě“, snaudālius, spangālius, -ė „slepý, šilhající“: Když přede, spalis jí spadne do oka a bude spangālė (nebude vidět) VšR., staugālius „kdo vyje“, tauškālius: Genė je žvanilka Br., varvāl ius „malé dítě“ hanl.: Zmlkni, varvāl iau, ještě mi tu budeš dělat oči! Būbl.

157

7. -elis, -elė, -intelìs, -ė; -elys. Přípona -elis, ženský rod -elė, se užívá převážně k tvoření zdrobnělých a lichotivých podstatných jmen; mužský rod (s -elis) se tvoří zpravidla z nezdrobnělých dvojslabičných slov mužského rodu, ženský rod (s -elė) pak ze slov ženského rodu. Např.: brolelis, dugnelis, paršelìs, senelis, tėvelis; galvelė, mergelė, pušelė, vyšnelė. Vyskytuje se i zdrobňovací význam přípony -elis s hanlivým nádechem: „Je hezké, jak mluví ti dzúčtíci“ Snt.

Některá slova s příponami -elis, -elė už nejsou skutečnými zdrobnělinami — nabyla určitého specifického významu, např.: berželis „šestý měsíc roku, červen“, gaidėlis „bot. jitrocel prostřední, Plantago media“: Gaidėlei rostou většinou na špatné louce Gž. Gaidėlemi se neživí ani dobytek Šn., kūlėlis „zvlášť svázaná sláma na pokrývání střechy“; avėlė, bobėlė „nástroj k naklepávání kosy“, skarėlė.

Stejně tvořená jsou i příjmení, např.: Medėlis, Stanėlis. Dnes už nemají zdrobňovací význam.

S příponou -elis se vyskytují také nezdrobnělá slova s hanlivým významem, např.: góvelis „goželis, hlupák“, goželis „kdo se potuluje; hlupák“: Ten goželis se potuluje po polích Nm. Kam dáš takovou goželį Gs., vaikelis „děcko“: Všelijakých vaikelů se na tanec sešlo Gs., vėpelis „hlupák, vėplys“: Proč posloucháš toho vėpelia Plb., žiopelis „hlupák“. Rozdíl těchto odvozenin od slov s příponou zdrobňovací ukazuje také místo přízvuku — přízvuk není na příponě.

Vyskytující se složená přípona -intelìs, -ė vyjadřuje jakýsi stupeň přídavných jmen, např.: Baltìntėlis (běloučký) jako sněhová vločka Gs. Ještě jaunìntėlė žena Būbl. Vienìntėlis chlapec Nm. Naujìntėlis kabát Gs.

Někdy se vyskytuje také přípona -elys, např. Vedle vaikelis se ve stejném významu užívá také vaikelys: Nedávej se dohromady s těmi vaikėlemi Plv.

8. -ėlis, -ėlė; -utėlis, -ė; -umėlis. Přípona -ėlis, ženský rod -ėlė, stejně jako přípona -elis, -ė, má převážně zdrobňovací a lichotivý význam, připojuje se však ke kmenům víceslabičných podstatných jmen, např.: ąžuolėlis, dobilėlis, dolerėlis: Dal zlatý stříbrňáček, ražený dolar (píseň) Alvt., piemenėlis, vainikėlis; dukterėlė, lelijėlė, seserėlė.

Z přídavných jmen s příponou -utis, -ė (baltutis) lze tvořit přídavná jména se složenou příponou -utėlis, -ė. S příponou -utėlis, -ė se užívají, nejčastěji v lidové slovesnosti, taková zdrobnělá a lichotivá přídavná jména jako: baltutėlis, -ė, gražutėlis, -ė, lygu-tėlis, -ė Grl., mažutėlis, -ė, naujutėlis, -ė. Kromě toho se vyskytují také takové jako: girtutėlis, -ė, greitutėlis, -ė.

Svým významem se tato přídavná jména s příponou rovnají určitému komparativu nebo superlativu.

Zdrobňovací a lichotivý význam mají také podstatná jména se složenou příponou -umėlis, jako jsou: baltumėlis, brangumėlis, gražumėlis, skaistumė-lis, tolūmėlis.

Zcela odlišný význam mají s příponou -ėlis, ženský rod -ėlė, slovesná podstatná jména označující převážně osoby (zpravidla s určitým záporným významem), např.: iždėkelis, nebūvėlis: Odkud se vzal ten host nebūvėlis? „nikdy tu ještě nebyl, dlouho tu nebyl“ Gs., nugaišėlis, padėgėlis, pajuodėlis „kdo má černou tvář, zčernalý“, pamišėlis, pavaržėlis „chudák, žebrák“, suplūšėlis, užušėlis „polohlupák“. Jak je vidět, tyto odvozeniny převzaly význam předponového slovesa, z něhož byly vytvořeny.

158

a jsou přízvučné na kořeni. Zde je třeba zmínit také slova utvořená ze zvratných sloves, např.: aciskyrėlis, isigimelis, išsišėpelis „kdo se šklebí“: Je ošklivý – takový šklebič Ig. S takovým šklebilem se nechci ani kamarádit Žvr. Kdo si vezme takovou šklebičku Ig., išilupėlis „co je oloupané“: Tuhle oloupanou nádobu (jejíž glazura se oloupala) můžeš dát na oheň – žáru se nebojí Kps., isižiojėlis „tlachal; křikloun, plačka; hlupák“: To jejich dítě je strašný křikloun Kps. Strašná křiklounka: bude křičet, všechno poví druhým Gs., ištvirkėlis, pasileidėlis, susiraukėlis, usimėrkelis. Ženský rod těchto slov se tvoří příponou -ėlė.

Existují také různé názvy činností pouze ženského rodu (s příponou -ėlė), většinou označující živočichy, někdy rostliny, např.: dilgėlė, kirmėlė, šiurbėlė „pijavice“, skruzdėlė, utėlė, vėgėlė. Od zdrobnělin se liší také místem přízvuku.

9. -ėlius, -ėliuvienė, -ėlė. S příponou -ėlius, ženského rodu -ėliuvienė || -ėlė, existuje jen několik slov hanlivého významu, např.: smirdėlius „smraďoch“, ženského rodu smirdėliuvienė || smirdėlė || smirdėlė, utėlius „kdo má vši“, ženského rodu utėliuvienė || utėlė.

10. -ila, -yla. Přípona -ila je poměrně vzácná – stojí za zmínku jen slova: barzdilė || barzdylą říd. „vousáč“, vaidilą, Dabrilą příjmení.

S příponou -yla lze zmínit několik slov společného rodu, např.: pliauškyla „tlachal“, staugylą „ten, kdo vyje, křičí“.

11. -ilas; -ylas, -a. S příponou -ilas existuje několik podstatných jmen mužského rodu, např.: birbilas „špatné pivo“ Plb., brizgilas „ohlávka s udidlem, nasazená na koně“, dóbilas, eržilas, sprāgilas.

Přípona -ýlas || -ýlas, ženského rodu -ylà, je známa pouze v těchto přídavných jménech: akýlas || akýlas, -a (vedle akyliūs, -ių) a ausýlas, -à říd.

12. -olius, -oliuvienė; -olė. S příponou -olius, ženského rodu -oliuvienė, jsou známa pouze slova gurgolius, gurgoliuvienė „nepořádník, špindíra, nečistota“: Takového špindíru jsem ještě neviděl, jako jsi ty Alk. Jak se ta špindíra může odvážit sednout ke stolu? Alk.

S -olė je zaznamenáno pouze gurgolė „vodka“: Když se opijí vodkou (opijí se), tak potom leží Gs.

Původ těchto slov by snad bylo třeba spojovat se slovy gūrgulas, gurgėti a podobně.

13. -ula, -ulas. S příponou -ula stojí za zmínku jediné slovo viesula || vėsula „vichřice“: Točí se jako vichřice Žal. Zvedla se strašná vichřice Gs.

S příponou -ulas se vyskytuje několik podstatných jmen různého významu, např.: bum-bulas „kotouč, koule (věže)“, burbulas: Zmizel jako mýdlová bublina Gs., gėdulas || gėdulas nář., gniūtulas „kus“, gūrgulas || gūrg(u)olas „sražený nebo zamotaný kus látky“, viesulas nář.

14. -ulis, -ulė; -ulys. S příponou -ulis, ženského rodu -ulė, se užívá několik přídavných jmen s určitým pronominálním významem, např.: didžiulis, -ė, gražulis, -ė říd., mažiulis, -ė. Za zmínku stojí následující podstatná jména poněkud odlišného (určitého mazlivého) významu, mužského nebo ženského rodu: dėdulis, dievulis, tėvulis, pačiulė: Kde máš košili, miláčku? Alvt., svočiulė: Svočiulė cestou utrhla růži Plv. Posaď se, svočiulė, tady si sednou mládenci Gs., tetulė.

Za zmínku stojí také taková podstatná jména, jako například: brūzgulis „určitý druh tyče“, drobūlė „určitý druh ubrusu“: Nasbírala všelijaké ubrusy Vlkv.

S příponou -ulis je známo také několik příjmení, např.: Gražulis, Mičiulis, Vaičiulis.

159

S příponou -ulys je třeba nejprve zmínit deverbativní substantiva označující děj, např.: drebulẏs, dusulẏs, godulẏs „chamtivost“, nudulẏs „lenost, ospalost“: Odpoledne ho taková ospalost přepadá Grl., riaugulẏs „říhání, dávení“, snaudulys „dřímání, ospalost“, troškulys.

Vyskytují se slova různého tvoření s konkrétním a někdy abstraktním významem, např.: gyvulys, juodulys „černá skvrna, černý bod, černota“, kraustulys „malý přenosný předmět“, krušulys: Zkažené mléko se sráží na hrudky nebo bývá narůžovělé Būbl., nuodegulẏs „ohořelá polena“, skaudulẏs: Udělal se mi na noze vřed Gs. Nemůže vystát vřed Grl., skritulys „kruh“, triuškalys „drobek“ Grš., užkandulys „svačina“: Nebyl to žádný opilec — vždycky měl něco na zakousnutí Būbl.

15. -aila. Vzácná přípona. Vyskytuje se v podstatných jménech společného rodu a ve vlastních jménech, např.: krapāila „ten, kdo jde a šourá se“: Zřejmě opilý — jde jako šoural Gs., sapāila „žvanil, tlachal“ Nm., strapāila „ten, kdo se loudá, motá“, Šipāila příjmení Grš. Tato přípona má snad obdoby i ve slovanských jazycích, srov. slov. -ailo.

16. -áulė. S touto příponou je z dosud popsaných nářečí známé pouze jediné slovo makáulė „hlava; temeno“ (hanl.): Na učení máš moc malou hlavičku Gs. Praštil (udeřil) holí přímo do temene Žal. V jiných nářečích, například žemaitských, a také ve spisovném jazyce se toto slovo vyslovuje s cirkumflexovým přízvukem¹².

17. -uolius, -uolė; -uolys. S příponou -uolis, ženský rod -uolė, jsou tvořena slova nejčastěji od přídavných jmen, např.: drąsuolis, -ė, gudruolis, -ė, pavyd(u)olis, -ė: Skrblík — závistivec sežral myš jako klisnu (z řeči pastýřů) Gs., stipruolis, -ė, šykštuolis, -ė, skenduolis, -ė, varguolis, -ė „chudák“.

Zvláštní zmínku zaslouží žyžuolis „řepa nebo jiná zelenina (cibule, sėtinis)“, raguolė „modře kvetoucí květina rostoucí v pšenici“, spanguolė botan. „Oxycoccus quadripetalus, spalgėna“.

-uolys není příliš produktivní substantivní přípona. Široce rozšířena jsou pouze slova: branduolys, kamuolys, obuolys.

18. -(y)kla. Z primárních sloves je s příponou -kla známo pouze slovo sėkla.

Připojením přípony -kla k infinitivu sekundárních sloves y-kmenového typu vznikla přípona -ykla. Odvozeniny s touto příponou označují převážně místo, kde se něco dělá. Starších slov není mnoho. Např.: gulykla: Tady je místo, kde leží zajíc Gs., knisykla „vyrytý, rozrytý, zpřeházený prostor“: Ta jejich postel je jako chlív pro prasata Plv., maudykla „místo ke koupání“. Jak ve spisovném jazyce, tak i v popisovaných nářečích je přípona -ykla dnes velmi produktivní a živá. Srov.: čiuožykla, kirpykla, mokykla, valgykla. S příponou -ykla se vyskytují také vlastní jména, např. Žaidyklos „taková bažina“ KzR.

Zvláštní zmínku zaslouží podstatné jméno společného rodu s úplně jiným významem baidykla „strašák“: Z něho by byl strašák, strašný Grš. S tím kabátem vypadá jako nějaký strašák AžŽB.

19. -klas. S příponou -klas existují slova označující převážně nástroje a obvykle tvořená od sloves, např.: gin klas, pjūklas. Také zde je třeba zmínit:

¹² Plg. Dabartinės lietuvių kalbos žodynas (ats. red. J. Kruopas), Kaunas, 1954; P. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, p. 191.

160

audeklas, pabūklas: Střílí ze všelijakých zbraní Vlk., padėklas || padėklas „určitý klacek podkládaný pod něco“, vystyk las.

20. -klė, -klis, -klys. Příponou -klė se tvoří podstatná jména různých významů, např.: gerklė, pinklės „past“, slaklės.

Před příponou -klė může být některý příponový zvuk (samohláska či dvojhláska); tak vznikají různými způsoby takzvané rozšířené přípony -yklė (slova s ní tvořená označují nejčastěji nástroje), -oklė, -uoklė, např.: baidyklė „strašidlo“, grumdyklė „dřevěný či železný nástroj na praní, tlukání“ Grl., metyklė „nástroj k házení něčeho, např. kamínků“, laidyk lė, rodyklė (např. ručička silničních hodin), supyklė „houpačka“, šaudyk lė „zařízení, do něhož se při tkaní vkládá člunek“, medžioklė; girtuoklė „lesní bobule podobná borůvce“, vaiduoklė: Papapasakosiu takovou vaiduoklė „pohádku o strašidlech či zjevování se“ Ot., žibuoklė „jaterník“ Vlk., Nm.

Před příponou -klis může být rovněž některá příponová samohláska či dvojhláska, např.: i, o, uo. Tak vznikají přípony -iklis, -oklis, -uoklis. Např.: jauniklis, -ė „někdo zcela mladý“, Kiritiklis přezdívka Dkš., klajoklis, -ė, girtuoklis, -ė, pakaruoklis, -ė, vaiduoklis.

S příponou -klys je znám pouze arklys.

VIII. Přípony s -m-

1. -(s)mas. Příponou -mas vzniká několik podstatných jmen konkrétního významu, např.: jėšmas, kėlmas: Zarostlý jako kėlmas Gs.

Za zmínku stojí číslovka -mas, ženský rod -ma, sėkmas, -a, užívaná zřídka. Některé starší mluvčí popisovaných nářečí ještě znají také číslovku ašmas, -a. Častější užívání výrazů sėkma a ašma bylo zaznamenáno v okolí Naujoji Ūta.

Příponou -smas vzniká několik slovesných abstrakt a odvozenin nomina actionis, např.: griausmas: Ať tě hrom! Gs., jausmas, klik s mas „křik, výkřik“, riksmas „vykřiknutí, křik“, skausmas, šauksmas, trenk(s)mas, triukšmas (po k zde -smas > -šmas), verk(s)mas.

2. -(s)mė. Přípona -mė se užívá například ve slovech: drėgmė, gelmė „hlubina, hluboké místo“: Nechoď tam – tam je samá hlubina Plv., linkmė „směr“: Nuže, to je směr Gs., padermė „rod, plemeno“, tankmė „hustota“.

S příponou -smė jsou známější pouze slova: bausmė, drausmė, giesmė, grūsmė „nával, tlačenice“: Sešlo se tolik lidí, že byla velká tlačenice Vlk., versmė „vír, víření“.

3. -imas. Přípona -imas se užívá poměrně široce. Většinou se s ní ze kmenů minulého času tvoří podstatná jména slovesná abstraktního významu, např.: bėgimas, ėjimas, gailojimas: Ach to pláč a žal — je mi z toho tak smutno Gs., gurgimas „vrčení“: Celou noc bylo slyšet vrčení jedoucích strojů Kt., kirpimas, metimas, siuvimas, stovėjimas: Po svatbě se vrátí, a pak začíná veselí Ig. Stovėjimas — to je sama svatba Ig. Při veselí se krásně tančí s družbou Ig., užimas.

Některé z uvedených odvozenin získaly také konkrétní význam, např.: arimas obvykle mn. „zorané pole“, klojimas: Už jsme vymlátili pár stodol Gs., prariekimas „pir-

11. Leksikos tyrinėjimai

161

„odkrojený krajíc z bochníku chleba“, sutvėrimas: Ale tai i sutvėrimas niekai vaikas! Plv., vežimas „kola“.

U některých slov tohoto slovotvorného typu se při vzniku nového významu mění místo přízvuku a nejčastěji se místo přípony -imas vyslovuje -ymas, např.: padėjimas „děj“ || padėjimas „zásoba“: Ta bulvinė viskām geras padėjimas Žal., gėrimas „děj“ || gėrymas „nápoj“. Srov. příponu -ymas.

Existuje několik podstatných jmen s příponou -imas utvořených z přídavných jmen, např.: jaunimas, minkštimas, tirštimai.

Z přídavných jmen s příponou -imas, v ženském rodě -imà, stojí za zmínku: svetimas, -à, artimas, -à, tolimas, -à; místo posledních dvou se častěji říká artymas, tolymas.

4. -ymas. Přípona -ymas je složená: -y-mas, např. sāk-y-mas.

S touto příponou je třeba nejprve uvést slovesná podstatná jména utvořená z infinitivů kmene v, např.: āydymas, gānymas, mātymas, klāusymas, sākymas. Jde převážně o slova s abstraktním významem. Vyskytují se i víceznačné útvary tohoto typu, které mají význam dějový i konkrétní, např.: maišymas „1. děj, 2. připravené chlebové těsto“, pūdmas „1. děj, 2. ladem ležící, úhorem ponechané pole“.

Příponou -ymas se tvoří podstatná jména také od základních sloves a obvykle mají konkrétní význam, např.: gėrymas: Prisidarė visokių gėrymų Gs., grendymas || grėmdymas „podlaha stodoly“, gūrgždymas „rozkrok“. Jį probodl nožem přímo do rozkroku Kps., klāusymas: kláusti: Koks klāusymas, toks ir acakymas. VIkv.||klāusymas: poslouchat, linkymas „protilehlá strana kolena nebo lokte“, kūlymas: Jau prasidė kūlymai VIkv. Srov. také: gėrymas „1. nápoj, něco, co se pije, 2. pití“: Įpratęs į tą gėrymą, tai kap liga Žal., klāusymas „1. děj, 2. otázka“ a klaustimas „děj“. Pokud jde o místo přízvuku, srov. -imas.

Tvoření podstatných jmen od přídavných jmen s příponou -ymas není příliš rozšířené. K tomuto typu lze přiřadit: bāItymas „bílá část oka, vejce…“, tūštymas „nejcitlivější místo na boku, slabiny“: Dūnkstelė į tūštymą, ir negyvas Gs., dvišākymas (: dvišakas) „rozkrok, místo mezi stehny“.

Z přídavných jmen s příponou -ymas, v ženském rodě -ymā, jsou doložena pouze: artymas, -à || artymas subst. „přítel“, tōlymas, -à; řidčeji artimas, tolimas.

5. -uma. Přípona -uma se vyskytuje u útvarů různých významů (snad především označujících místo), např.: aukštumà „vyvýšené místo“: Užlipo į pačią aukštumą VIkv., gailumà „palčivost“: Pačią gailumą nugėriau, o kas liko, tai tau Gž., gilumà „hluboké místo“, jaunumà „mládí“: No jaunumoš lašinių nevalgau Gs., seklumà „mělké místo (např. v řece)“, žemumà „nízké místo“.

Říká se také: daugumà „většina“, šilumà, tuštumà: Vidūrvasarį pati tuštumà; tuščias metas — mažai tėra maisto Gs.

6. -umas. Jde o poměrně častou příponu. Tvoří se jí především abstraktní podstatná jména odvozená od přídavných jmen, někdy i s konkrétním významem, např.: aiškūmas, baltūmas, gerūmas, gilūmas, kartūmas, riebūmas (a riebūmai „tuk“), piktūmas: Piktūmas ‘hněv’ ima į jį žiūrint Alk., sunkūmas, šviesūmas, tamsūmas. Jak je vidět z příkladů, tato slova se tvoří nejen od přídavných jmen kmene u, ale i kmene a a ja. Vedle žalūmas, didūmas se někdy říká také žaliūmas Gs., Plv.: žalias, didžiūmas || didžūmà „většina, velké množství“: Didžiumà jau nusikasė bulves, o jų dar stovi Nm.

162.

Vyskytují se jednotlivé útvary s příponou -umas také od podstatných jmen nebo jiných slovních druhů, např.: tinginumas „lenost“: Ima mane tinginumas nuo tos šilumos Gs., netikumas: Ale ir netikumas ‘apsileidimas’ jo Plv., daugumas „mnozí“.

Je třeba poznamenat, že instrumentál některých útvarů s příponou -umas má při příslovečném užití přízvuk na kořeni, např.: gėrumu, gražumu, piktumu.

7. Další přípony se souhláskou -m-. a) -amas: rūkamas „část tkalcovského stavu“ vzácně Gs.

b) -ymė. S touto příponou je známé pouze jediné slovo kiaurymė „otvor“: Oi, kokia čia kiaurymė Gs.

c) -imis, -ė. Za zmínku stojí pouze slovo penimis, penimė „co se vykrmuje, obvykle sele, prase“: Pasipjovėm gerą penimį Plv. Tą penimę galėsim parduot Gs.

d) -umė. S touto příponou je známé pouze slovo mažumė „dětství“: Iš mažumės (dažniau mažumėlės) įprato vogt Plv.

IX. Přípony se souhláskou -n-

1. -(s)na, -(s)nas. Mezi slovy s příponou -na je třeba uvést především podstatná jména převážně konkrétního významu, např.: briaunà „okraj“, siena, šalnà, šutna „horké, dusné počasí“, žiaunos.

S příponou -na se tvoří také obecná jména činitelská, např.: gleinà (4) „ten, kdo se patlá, maže, umazává“: Ot koks gleinà – negal, paėmęs peilį, mėsos acipjaut Žvr., klipnà: Toks klipnà, o girtis, tai nėr galo Būbl., purkšnà „ten, kdo se rychle rozzlobí a začne prskat“, skretnà „ten, kdo má špinavou, zaschlou pusu, umazanec“: Tas vaikščias baisus skretnà Gs.

Vyskytují se slova tvořená jinak nebo s různými významy, např.: triznà „1. průjem, řídká stolice. 2. člověk horké povahy, horkokrevný člověk“.

Slova (podstatná jména) tvořená příponou -sna označují převážně osoby nebo věci konkrétního významu, např.: dusnà „dušný člověk“, džiūsnà „vysušený člověk“, rukšnà (po k s > š) „zamračenec, mrzout“, skaursnà „1. bída, 2. zchudlík“, lušnà, šerkšnà „jehně“.

Přípona -nas se užívá k tvoření přídavných jmen (ž. r. -na), např.: drėgnas, glėžnas „štíhlý“, liūdnas, pilnas, plonas, šilpnas, šaunas (častěji šaunùs) „skvělý, dobrý“ Žal.

S příponou -nas existuje řada podstatných jmen konkrétního významu, např.: dùgnas, kálnas, klùonas „stodola“, spar̃nas, svìrnas Klvr., šérnas.

Přípona -snas se zachovala pouze ve zbytcích. Vedle častějšího slova šerkšnà se říká také šerkšnas (ks > kš). Kromě toho se užívá (vzácně) příslovce skursnai (: skursnas) Dkš., Vlkv. „chudě“: Skursnai gyveno, tai nėkap ir atrodo Gs.

2. -(s)nis, -(s)nys. S příponou -nis (gen. sg. -nies, ž. r.) se tvoří podstatná jména konkrétního významu, např.: kriaunis: Iškilo (peilio) viena kriaunis Vlkv., kulnis, plėnis (obvykle mn. č. plėnys) „doutnající oheň měnící se v popel“, skõbnis „nízký sud“: Pripilk vandens į skõbnį Br., šaknis, šlaunis „stehno“, trãknys „shnilé konce slámy“: Iš tų šiaudų liko tik vienos trãknys Gs.

Přípona -snis (gen. sg. -snies) je vzácná. Za zmínku stojí slova pusnìs a krósnis „1. hromada kamenů Klvr., 2. pec“ Alk.

11*

163

ja kmenová přípona (gen. sg. -snio, m. r.) -snīs || -šnys je častější, např.: álksnis || élksnis zan., dále srov. Álksnė || Élksnė upl. Alk., brūkšnys (ks > kš), gluosnis || gluosnys, kašnis || kašnys, sieksnis || sieksnys, žinkšnis || žinkšnys.

3. -(s)nus, -nius. Příponou -nus se tvoří převážně přídavná jména (ž. r. -ni), např.: lipnùs „lepivý“: Nõ medaus pasidaro lipnios rankos Gs., sraunùs potůček, šãunùs „skvělý, krásný“: Tas Jone šaunūs vyruks Nm., švelnùs, tepnùs „snadno se špinící, ušpinící“ Žal., Nm.

S příponou -snus || -šnus jsou pouze přídavná jména skursnùs „zchudlý, chudý“ řídce, lipšnùs „příjemný, mírný“: Prẽ vyrų visos jos (merginos) lipšnios Gs.

S příponou -nius, ž. r. -niuv. ž. || -nė, jsou známa dvě slova: mižniùs, ž. r. mižniuvienė || mižnė „1. kdo se pomočuje vleže, 2. nezodpovědný člověk“, triznius, ž. r. trizniuvienė „1. kdo má průjem, 2. vznětlivý či nezodpovědný člověk“.

4. -ana; -anas, -a. Přípona -anų se užívá k tvoření podstatných jmen, např.: dovanà || dõvana, drãpana „oděv“, gárbana „uctívaný předmět“, liekana, kãmanos „kožený koňský postroj“, palūkanos „úroky“, plėiskana (obv. mn. č. plėiskanos), traiškana (obv. mn. č.): Tik acikėlė tai akys pilnos traiškanų Gs., ūkana „mlhavé počasí“.

Příponou -anas, ž. r. -ana, se tvoří dvě přídavná jména: álkanas, rùškanas, „zamračený; ponurý, rozzlobený“: Rudenį rūškanos dienos Plv. A nenutiko kas, ka toks rūškanas veidas? Vlkv. K nim lze zařadit i příslovce dovanai: *dovanas.

5. -ena, -mena. Přípona -ena se hojně užívá k označení obecných substantiv agentis s pejorativním významem, např.: aušena „nedochůdče, poloblázen“: A pasisiūsi kur tokį aušeną? Gs. dvėsena „chcípáček“, gaišena „zdechlina – sešlá osoba“: Ta kumelė jau tikra gaišena Vlkv. Jokių valgių tam gaišenai neįtiksi Grl. Argi su tokiais gaišenom važiuosi? Ig., geltena „člověk zežloutlý nemocí“: Bene ilgai jis gyvens tas geltena Bgt. Kad būt mergą kap reik, tai da da, o čia tokia geltena Alk., góžena „hlupák“: Kur dabar tas góžena eina? Plv., griùvena „kdo sotva chodí, zchátralec“, kiūtėna „zabedněnec“: Matai, koks jis kiūtėna Šn. Ką tas kiūtėna, bene jis moka ką Bgt., kùitena „rozcuchanec, neupravenec“, kvaišena „blázínek“, kvaitena „pominutec, blázínek“, lūpena „vysušenec“, raũkena „zamračenec“, rùkena „člověk s vrásčitým či zamračeným obličejem, scvrklík“, rùpena „ropucha (jako nadávka či hanlivé označení)“, skurdėna „chudák, nuzák“, stipena „chcíplík“, úitena „člověk, kterého všichni šikanují“, véltena „rozcuchanec“.

Některá z uvedených slov mají také jiný význam, např.: dvėsena „maso z uhynulého zvířete, zdechlina“, gaišena „maso z uhynulého zvířete“, kvaitena „šílenství“, stipena „maso z uhynulého zvířete“.

Zmínit lze ještě slova: aušenos „pluchy“: Javus čystina, tai lieka aušenos Grl., muilenos „mýdlová voda“, pūvenos „hniloba“, rañkena, sėlenos „obilné slupky“, skūtena „oloupaná bramborová slupka, slupka“ Grl., svīltenos „spáleniny“, Bambėna „horní tok Dovinė“ Dkš.

Příponou -mena se tvoří několik podstatných jmen, např.: smùlkmena „drobná věc či předmět“, stambmena „velký předmět“, trùkmena nj. „zlomek“. Zde je snad třeba zmínit také Šeimenà „přítok Širvinty“ Žal.

6. -sena (-šena). S touto příponou jsou známa především tato slova: eisena „způsob chůze“, kvėpsena „ten, kdo sotva dýchá, sotva živý“: Neilgai jau gyvęs tas kvėpsena (o housátku) Plv., baikšena (s > š) „chcípáček, člověk na mizině“.

164

7. -enė, -uomenė. K příponě -enė lze přiřadit slova: piemėnė, pabaigėnė „prašutis“ VIkv., Alk., priemenė || priemenia „priebūtis“.

Za zmínku stojí také slova se složenou příponou -uomenė, většinou novější, např.: didiuomenė „šlechtici, velmoži, páni“, jaunūomenė, kariuomenė || karūomenė, visuomenė.

8. -ėna, -ėnas. Přípona -ėna je široce známa pouze ve slově velėna.

-ėnas rovněž není častou příponou. Za zmínku stojí tato slova: pelėnas zř. „káně myšilov“, Plv., tetėnas „manžel tety“, trakėnas, -ė „kůň nebo klisna tohoto plemene“, varmėnas „špaček“.

9. -inas. Přípona -inas, ženského rodu -ina, se užívá v některých přídavných jménech odvozených od podstatných jmen, která vyjadřují vnější vlastnost, např.: dūlkīnas „zaprášený“, dumbIinas „bahnité“, krūvinas, pūvinas.

Slovesná přídavná jména jsou pouze: būtinas, kūpinas, mūrinas „zazděný, zašpiněný“, tėkinas.

Mezi podstatnými jmény s příponou -inas je třeba nejprve zmínit ta, která označují samce zvířat, např.: avinas, bitinas, katinas, kurkinas, meškinas, žąsinas, dále také gulbinas zř. Gs., Plv. a Gulbinas „levé přítoky Šešupė (Plv.) a Sūduonė (Ldvn.)“.

Přípona -inas se vyskytuje v podstatných jménech s různými významy, např.: ákštinas „osina“, aūksinas „určité starověké platidlo“, kirmėnas „velký červ“, milžinas, paršinas „sele“, pentinas: Gaidys kap raitelis — su pentinais VIkv., slibinas „drak“, Slibinai k. Nm., vaikiinas.

10. -inis, -inė; -utinis, -ė. Příponou -inis, ženského rodu -inė, se tvoří především deadjektivní¹³ přídavná jména. Označují:

a) materiál, z něhož nebo s nímž je něco vyrobeno či zhotoveno, např.: Avižinis kisielius gerai stingsta Gs., bulvinė || bulbinė košė Grl., Atrodo, kap gintarinei karielei Alvt. Lininei marškinei geriausia skalbiasi Nm.;

b) vlastnický vztah k věci nebo druhu, např.: Antinei kiaušinei prasti Gs. Naujas vieno pryžakinis, kie užpakalinis ratas Plv.;

c) vnější podobnost věci, např.: Rankos kab geležinės „tvrdé“ Gs. Akys ledinės, lyg numirėlio „studené, mrtvé“ Žal.;

d) účel nebo určení pro něco, např.: Su dobiline (na sekání jetele) mašina i pievas pjauna Gs.;

e) místo, odkud někdo pochází nebo kde se něco či někdo nachází a žije, např.: Su káimineis žmonėm lengviau rast rodą, kai su miestiniais Alk. Suė į kolūkius i pašėšupinei gyvėtoj ei „ti, kteří žijí u Šešupė“ Gs. -inis, -ė se užívá také místo přípon -ietis, -iškis nebo vedle nich: kalvarijinis člověk Graž., pilviškinis učitel VIkv., šilavotinė nevěsta „pocházející ze Šilavotas“ Pašl.;

f) určitý čas, s nímž je něco spojeno, např.: auštrinis, -ė: Užteka žvaigždė auštrinė Klvr. Měl peníze dovaninių (darovaných nevěstě při svatbě) Klvr. Nejlépe snášejí morčinės vištaitės „vylíhlé v březnu“ Gs.;

g) rozlišovací znak věci, např.: Pas mus yr akinės ir põninės kazyros Gs. Krūminei dantys jau kiauri VIkv.

¹³ Některá z nich mohou také zpodstatnět. Srov.: Pele pele, te tau káulini, duok má geležinį (ps.) Klvr.

165

Přídavná jména s příponou -inis se tvoří také z přídavných jmen, např.: Sako, baistinei ąžuolai čia augo Ūt. Bergždine karvė nekąs, prasta Gs.

Vyskytují se také přídavná jména tvořená z číslovek příponou -inis, např.: Šešiolikine (šestnáctiletá) dívka je nejmrštnější Alk.

Existují také přídavná jména s příponou -inis utvořená z příčestí trpného minulého času, např.: Takia drėptinė (tlustá žena) mergina – kap maišas Gs. Leistine kukulaičė (knedlíček z řídkého těsta) ma geriausia Vlkv.

Vyskytuje se i několik přídavných jmen s příponou -inis utvořených z příslovcí, např.: Kazdieninei drabužei, o visur tinka Nm.

Zde je třeba zmínit také některá přídavná jména se složenou příponou -utinis, ženský rod -utinė, např.: aukštutinis, viršutinis, galutinis, kraštutinis, paskutinis, paviršutinis, pirmutinis, vidutinis, žemutinis: A tai jau galutinis žodis? Vlkv. Aš visur turu būt pirmutinė i paskutinė pirmiausia pradėt ir ilgiausia dirbt Pjv.

S příponou -inis se vyskytují také podstatná jména. Jde o některá přídavná jména s příponou -inis, která zpodstatněla nebo plní funkci podstatných jmen, a jejich tvoření je tedy stejné jako u přídavných jmen: jsou odvozena od podstatných jmen a některých dalších slovních druhů, např.:

a) garinis „část pece“: Nėra garinio – dūmų pilna pirkia Alk. Įsitaisyk garinį – lubos jau pradeda pūti Gs., gniauštinė „rána sevřenou pěstí“: Kirskim (derėkimės) iš dešimc gniauštinių Kt.;

b) pākulinis „nekvalitní, plátno z koudelí“, prieigadinis „vykrmené sele; výkrmna“, vilkaviškinis „obyvatel Vilkaviškisu“: Vilkaviškinė su mum nedraugavo Gs.;

c) aukštinis „otvor ve stropě pro odvod kouře“, nuošalinis: Kat acirastų nuošalinių kokių (cizích lidí), tai būt geriau Klvr., palaidinis „volný, volný kabát“, šaltinis;

d) mergautinis „dívčí chlapec“, suktinis „takový tanec“;

e) vienuolikinis a další: A vienuolikininu atvažiavot „přijeli jste vlakem v jedenáct hodin“? KzR.

Mezi podstatnými jmény s příponou -inė ženského rodu stojí za zmínku především ta, která označují většinou místo nebo předmět, kde se něco nachází nebo ukládá, např.: alinė „pivnice, výčep“: Žiūrėk, i suka į alinę Vlkv., druskinė, gimtinė „rodné místo, domov“, kapinės mėsinė, pintinė, statinė, šalinė (ve stodole): Pilnas šalinės prikrovė Gs.

Poměrně mnoho podstatných jmen s příponou -inė má jiné významy, např.: aušrinė „jitřenka“, bergždinė „jalová kráva“: Kas mum iš tos bergždinės? Žal., giltinė, krūtinė, kūlinė „stroj, kterým se při mlácení odděluje zrno od slámy“, naginė, ráutinė „10 hrstí“: Per dieną (linų) devyniasdešimt rautinių prirauni Grl., sėtinė „setý les“ Alk., šiltinė „taková nemoc“, vėjinė „větrná korouhev; prkno na konci střechy, aby vítr neroztrhával slámu“, taukinė „podkožní tuk“, žentinė „dcera, které přivádějí zetě“: Žentinei viskas liks Plv.

Příponami -inis, -inė se tvoří také názvy řek a potoků, např.: Asinis Ss., Eglinis Brt., Ig., Kermušinis Kps., Dōvinė Dkš., Kastinė nj. Alvt., Meškinė Vv., Plaušinė Vv., Savinė || Sabinė Jnk., Vilktinis Krb.

Jak je patrné z příkladů, přízvukování přídavných jmen a zejména podstatných jmen s příponami -inis, -inė je velmi rozmanité. Toto přízvukování však alespoň zčásti určuje přízvuk kořene a koncovky základního slova.

166

11. -inys. Příponou -inys se tvoří podstatná jména. Mohou být odvozena od sloves (nebo s nimi být alespoň souviset), přídavných jmen a někdy i od jiných slovních druhů.

Slova s příponou -inys od slovesného základu mají různý význam. Některá z nich kromě výsledku vyjadřují také děj, např.: atlaidinys „obleva“. Pabō atlaidinys, i sutizo sniegas Vilkv., palaid-inys „obleva, tání“, tinginys „lenost, lenivost“: Ima mane tinginys tokiu oru Gs.

Vyskytují se také nomina agentis (jejich ženský rod má podobu -inė), např.: mokinys, tinginys: Nereik má jos — paskutinė tinginė Gž.

Ostatní podstatná jména slovesného původu, tvořená od slovesného základu příponou -inys, mají konkrétní význam, např.: grindinys „co je vydlážděno; dlážděná cesta“: Grindiniu eik — mažiau purvyno Vilkv., kratinys „směs sena a slámy“, mezginys „to, co se plete“, milinys „tyč k otáčení žernovů“, mutinys „pokrm z oslazené vody s nadrobeným chlebem“: Prūsų šmulkštė pratraidis, lenkų mutinys sutaisys Alvt., pakulinys || pakulinis, pirkinys „koupená věc“, radinys „nalezená věc“, rentinys „studniční nebo jiná roubená stěna“, tvenkinys „hráz“.

Je třeba poznamenat, že pro tutéž věc se někdy mohou užívat přípony -inis i -inys, např.: pašūkinis || pašūkinynys „látka z koudelních vláken“: Būdavo, įsiaudžiam kokio pašūkinio, i gerai Gs.

12. -yna, -ynas, -umynas, -ynė. Příponou -yna se tvoří několik podstatných jmen. Některá z nich označují živé bytosti, zpravidla hanlivě; jiná nebo ta samá mají různé významy, např.: kempyna „vysušený člověk, vyzáblík“: Suvytes kap koks kempyną Žal., lupyna „1. bramborová slupka, 2. něco vyschlého (člověk nebo zvíře), 3. hanlivé označení“, lentyna, šeimyna.

Zvlášť lze zmínit několik slov vytvořených analogicky nebo přejatým způsobem, např.: dvėšelyna „umírání“, krikštynos, vakarýnos „předvečer svatby, rozlučka se svobodou“.

Přípona -ynas se zpravidla užívá v podstatných jménech s kolektivním významem, někdy částečně označujících také určité místo, např.: brūklynas „vrbina“: Mūsų pievoje yra didelis brūklynas Lkš., alksnynas || elksnynas žan., aržuolynas, eglynas, medynas „les, les, porost“: Prie medynų gyvena Snt., pusnynas „místo, kde je naváto hodně sněhu“, skiedrynas „mnoho, hromada dřevěných třísek“, žvyrynas „místo s množstvím štěrku, země se štěrkem“. S příponou -ynas se vyskytují i vlastní jména, např.: Jurkūnas pvd. Brt., Barsukyno ežerėlis KzR., Kermušynas upl. Šil., Rūškynas upl. Jnk.

Užívá se složená přípona -umynas, která obvykle označuje konkrétní věci související s vlastností základových slov nebo zesílenou abstraktní vlastnost, např.: gardumynas zpravidla v množném čísle „chutná věc“, gražumynas „1. krásná věc, 2. velká krása“, saldumynas „1. sladká věc“: Pris pirko visókių saldumynų Vilkv. „2. velká sladkost“: Alė i saldumynas — gali liežuvį nurýt Gs., tankumynas „houština“.

Z přídavných jmen s příponou -ynas, v ženském rodě -yna, existují pouze tvary mėlynas, mėlyna || mėlyna.

Příponou -ynė se tvoří podstatná jména různých významů. Často se tato přípona užívá pro označení osob obojího rodu, zpravidla s určitým záporným významem, např.: grasynė „strašidelný člověk“: Ale tas zvoguója i zvoguója kai grasynė Būbl., lojynė „ten, kdo mluví ošklivě — štěká“, pliauškynė „ten, kdo žvaní, tlachá“: Tokiam pliauškynėi, rodos, duotum per zapsàs, kat apsijukotų Gs., purškynė „ten, kdo se rychle rozzlobí — vzplane“, staugynė „křikloun“, tarškynė „tlachal“: Tos bobos visos tokios tarškynės Šn.

167

Některá slova výše uvedeného typu označují také nomina actionis, např.: grūdýnė || grumdýnė „strkání, tlačenice“. Je tu hodně lidí, hrozná tlačenice Gs., lojýnė „neslušná řeč“, pliauškýnė „ošklivá řeč, žvanění“, piūvýnė „hádky, sváry“: Zdá se, bratři, že mezi nimi ty hádky nemají konce Plv.

Slova s příponou -ynė často označují nástroje, např.: birbýnė „určitý druh dud“: Odlož tu dudu — uši si odpočinou Gs., laidýnė „odpalovací zařízení“, padarýnė „nářadí“, stovýnė „určitá pomůcka, na níž dítě stojí“, tarškýnė „taková chrastící věc — chřestidlo“.

Přípona -ynė se hojně užívá také k označení určitého místa, např.: dilgėlýnė „místo zarostlé kopřivami“, durpýnė „rašeliniště“, klampýnė „bažinaté místo“, kupstýnė „místo s mnoha trsy, místo s pahorky“: Po válce tu zůstaly jen pahorky Kbr., lindýnė „místo, kde se schovávají; chatrná chaloupka“, molýnė „místo (půda), kde je hodně jílu, jílovité místo“.

Přípona -ynė se zvlášť hojně užívá k označení místa, kde někdo žil nebo dosud žije. Zde se obvykle připojuje k příjmením nebo křestním jménům, např.: Dubickýnė „místo, kde žil Dubickas, bývalé Dubickasovo obydlí (statek)“, Glytýnė „místo, kde žil Glytas“, Jakubauckýnė, Žilinkýnė, Antanýnė, Jonýnė, Justinýnė. Za zmínku stojí název potoka Kliokýnė KzR.

Vyskytují se také slova s příponou -ynė s jinými významy, např.: gegužýnė nj. „slavnost spojená s májkou“, lupýnė Grl. || lupýna, mėlynė „1. borůvka“: Borůvky nebo brusinky — to je přece jedno Gs. „2. modřina“, riešutýnė: Vlezl na ořešák — na strom, kde rostou ořechy Ūt., rūškýnė Gs., Klvr. || rūkštýnė Gs.

13. -onas, -ona. S příponou -onas existuje několik různě utvořených slov různého původu označujících osoby (nomina agentis), např.: šiaušiónas || šiaušiõnas „rozčepýřenec“: Nafoukaný jako nějaký rozčepýřenec Gs., nevidõnas (zast.) „zločinec, ničema“, galgõnas (zast.) „rozmařilec“.

Konkrétních podstatných jmen (zpravidla utvořených od podstatných jmen a sloves) je rovněž jen málo, např.: dirvónas „opuštěné pole“: Zarostlá pole stojí od války dodnes Nm., márškonas „plátno z kopřivových vláken“, vilnonas „vlněná látka“: Máme všelijaké tkaniny — kopřivové i vlněné Gs., žiūrónas „zařízení na pozorování“, lavónas „mrtvé tělo“.

S -onas se vyskytují také příjmení, např.: Āšmonas, Ārmonas VIkv., Čiaučionas Gs.

Přídavná jména jsou jen dvě: geltónas, raudónas, ženský rod geltóna, raudóna || geltónė, raudoná.

S příponou -ona se vyskytují místní názvy, např.: Lieponà || Lieponūà vzác. „levý přítok Staré Širvinty“ Kbr., Jevonà vzác. || Jevónis obvykle „levý přítok Zanily“ Pjv.

14. -onis, -onė; -onius, -ė. S příponou -onis, ženský rod -onė, existuje několik podstatných jmen různého původu, např.: krikščiónis || krikščionis, ligónis, miestiónis || miestiónis, pagonis, velionis nj. Zde se směšují kmeny i a ja (slova s kmenem i mají obvykle přízvuk na koncovce). Vyskytují se také příjmení s -onis, především v nářečí Kapsů z Padūžkis, např.: Baniõnis, Masiõnis.

Přídavných jmen s příponou -onis, ženský rod -onė, je jen několik: márškonis „lněný“, vilnónis „z vlny“: Vlněný oděv je teplejší VIkv. Za zmínku zde stojí také substantivizované přídavné jméno gražiónis, -ė „krasavec“: Ten chlapec je opravdový krasavec VIkv. Taková krasavice to byla, a přece dostal nějakou jinou Gs.

168

Z podstatných jmen se sufixem -onė (s abstraktním a někdy konkrétním významem a různé tvořivosti i původu) lze uvést: abejonė „pochybování“, malonė, šarvonės: Jednu věcičku položila ke dveřím, druhou hodila na nebožtíka a třetí hodila na šarvonės Plut., vakarónės: Před svatbou bývají vakarónės Ut. Večer před svatbou bývají vakarónės Ig., vilionė „svádění“: Zabývá se všelijakým sváděním – jen aby z druhých vytáhl peníze VIkv.

Se sufixem -onius, -ė je doloženo pouze přídavné jméno geltonius, -ė: Ten geltonius jiřina krásně roste VIkv.

15. -ūnas, -ūnė; -ūna. Se sufixem -ūnas, v ženském rodě -ūnė, se užívá především od sloves tvořených nomina agentis, např.: gėrūnas „ten, kdo rád hodně pije, opilec“: Takové gėrūnů pokolení, nemá vůbec nic Gs., lepūnas „rozmazlenec“, rijūnas „žrout“, pagyrūnas „chvástal“, pataikūnas „pochlebník“, pavydūnas „žárlivec“: Není třeba být takovým pavydūnem Žal., perėjūnas || perėjūnas, ristūnas „koník“ (zdrob.) Plv., žinūnas „znalec“. Z nich se vymyká malūnas mlýn.

Z podstatných jmen utvořených od přídavných jmen nebo číslovek se sufixem -ūnas, v ženském rodě -ūnė, lze uvést známější podstatná jména: dykūnas: Nikdo nechce ty dykūnů držet Plv., drasūnas, pirmūnas mlýn. Z nich se přízvukem odlišuje didžiūnas „velmož“. Od podstatného jména je utvořeno galiūnas: Přemohl největší galiūny Gs. Dále je třeba zmínit dvě obecná slova: karaliūnas (ps.), perkūnas.

Sufix -ūnas je dobře známý ve vlastních jménech (příjmeních a místních názvech odvozených od příjmení), např.: Dapkūnas, Gailiūnas Grš., Milčiūnas, Miliūnas, Tamošiūnas, Balčiūnai ves. VIkv., Rėčiūnai ves. Kbr. Jak je vidět, mají přízvuk na koncovém kmeni, ačkoli se někdy vyskytuje i přízvuk na konci slova, např. Bradūnas příj. Alvt.

Se sufixem -ūnė lze uvést dvě podstatná jména s cirkumflexním přízvukem: alkūnė, viršūnė, ale galūnė.

Se sufixem -ūna je doloženo zvogūna scom. „tlachal, žvanil“: Už mě ten zvogūna omrzel Gs.

16. -ainas, -a, -ainis, -ainė. Se sufixem -ainas je známo pouze přídavné jméno apvalainas, -à „zaoblený“: Apvalainas jako hrášek VIkv.

Vedle apvalainas se někdy říká také apvalainis, -ė.

Se sufixem -ainis se v nářečí nově objevila podstatná jména, např.: saldainis || saldainė, sausainis.

Se sufixem -ainė lze uvést: ašakainė: Za války se dobře jedl i ašakainė chléb s plevami Grš., molainė „hliněné místo“: Kolem nás je více molainė Alvt., pakarainė: Ta jejich holčička je hotová pakarainė, rozpustilé děvče, všude šplhá Grl., plepatainė „tlachal“ Alk., šilainė „u písčité půdy (kde býval borový les)“, Ragainė město, telekainė „rozvařená polévka“: Dnes už se z knedlíčků udělala úplně telekainė Būbl., žabažainė: Asi jsi chleba neupekla dobře – taková žabažainė (drolí se, není chutný) Gs. Jak je vidět z příkladů, tato podstatná jména se sufixem -ainė jsou substantivizovaným ženským rodem přídavných jmen.

17. -iena, -ienas. Se sufixem -iena jsou převážně podstatná jména označující maso zvířat, např.: antiéna, aviena, jautiena, paršiena, žąsiena. Sem patří také: gyvulienė: To gyvulienos se štítím i pohledem Ss., žmogiena: Co tady smrdí člověčinou? Vv.

169

Také se přípona -iena poměrně často užívá k označení místa, kde rostou obilniny, např.: avižiena, dobilieną, kvietiena, rugiena.

Existují také slova s příponou -iena různého významu, např.: mėnesieną, naujieną, pirmieną „poprvé“, šviežieną „vše, co je čerstvé; čerstvé maso“: Jam bile tik šviežieną Gs., žardieną „místo, kde dříve stála ohrada na seno“.

Všechny zde uvedené příklady, byť méně často, mají přízvuk také na příponě (avižiena, mėnesiena).

S příponou -ienas existují pouze tato podstatná jména: balžienas, blakstienas, kamienas „kmen (stromu)“.

18. -ienis, -ienė. Přípona -ienis, ženského rodu -ienė, se vyskytuje pouze v jediném vzácném slově (přídavném jméně) draiskalėnis „otrhaný, roztrhaný“: Draiskalėnei marškinėi Vlkv. Apsiavus tokiom draiskalėnėm puspančekėm Gs.

U podstatných jmen se přípona -ienė užívá poměrně hojně. Má přízvuk s přízvukovým typem tvirtapradė i tvirtagalė. Přípona -ienė s přízvukovým typem tvirtagalė označuje především některá jídla a pokrmy, např.: bulvienė „bramborová polévka“, gručkienė „polévka z gručků“: Gručkienė vienam kvėpia, kitam smirda Plv. Gručkienės privirė, o niekas jos nenor Gs., kruštienė „drcené ječné kroupy nebo polévka z nich“, lapienė „polévka z listů“, obuolienė „jablečné pyré“, pautienė Gs. || pautienė: Seniau sakydavo „pautienė“, o dabar jau „kiaušinienė“ KzR., sausienė „pokrm z takových sušených brambor“, tarkienė „kaše z nastrouhaných brambor“, žirnienė „hrášková polévka“.

Kromě toho existuje několik takových slov s pejorativním odstínem, jako jsou: gaiželienė || gaižalienė Alk. „kyselé jídlo, gaižalas“: Jų duona vis tokia gaižalienė neišrūgus, neiškepus Brt. Tokia gaiželienė tas jos viralas Brt., grūdienė „tlačenice, tlačenice lidí“: Manai, ka per tokią grūdienę gali ką pamatyt Žvr. || grūdelienė: Negali prieit — baisi grūdelienė Kt., gurgulienė „mizerní polévka“: Ka gurgulienės neprigurguliuoja, tai kap nevalgęs tas senis Gs., kamšalienė „zácpa, tlačenice“: Tę tokia kamšalienė, ka nė eit nesinori Alk., maišatienė „zmatek“, makalienė „kaše“ Gs., pairienė „nepořádek“ Brt., vakarienė.

S přízvukovým typem tvirtapradė se přípona -ienė užívá v některých slovech označujících ženy a manželky i samice zvířat, např.: dėdienė, karalienė, vilkienė (ps.), Antanienė „Antanova žena“, Jonienė, Petrienė, Bylienė, Kaminckienė. Ženská příjmení utvořená od mužských příjmení první přízvukové třídy mají přízvuk jinde než na příponě, např.: Dapkūnienė, Linkūnienė, Petraitienė.

Přidáním přípony -ienė ke dvouslabičným slovům s kmenem na u se nejčastěji tvoří přípona -uvienė; u obecných podstatných jmen, např.: dėdžius: dėdžuvienė, kailius: kailiuvienė, puodžius: puodžiuvienė, tūpkus: tūpkuvienė „ta, která posedává, podřepuje“; u příjmení, např.: Balānius: Balāniuvienė || Balanienė, Būt kus: Būtkuvienė, Čėrnius: Čėrniuvienė Ūt., Seńkus: Seńkuvienė, Šalčius: Šalčiuvienė Grl., Šniečkus: Šniečkuvienė Būbl, Šaūkščius: Šaūkščiuvienė Ūt., avšak Katilius: Katilienė Gs.

V KpIIr (N. Ūta, Pašlavantis aj.) starší lidé a v ženských příjmeních namísto Ik -uvienė, -ienė říkají -e, např.: Mikušaukė, Paplauskė.

19. Různé přípony se souhláskou -n-. Kromě již popsaných se tu vyskytuje ještě po jednom či několika slovech i s dalšími příponami se souhláskou -n-, např.:

a) -enys. To je přípona některých pomnožných podstatných jmen, např.: kepenys, krėkenys „husté tučné mléko krávy, která se právě otelila“, smegenys.

170

b) -uonys, -uonia. Přípona -uonys se vyskytuje snad jen ve dvou slovech místo méně užívané přípony -uonis: gyvūnys (gyvūnio) || gyvūonis, geluonys (geluonio).

S příponou -uonia || uonė je třeba zmínit také řeku Sūduonia || Sūduonė Ldyn.

c) -enija: nešėnija „móda, nešėnė“. Nešėnijos se rychle mění Gs.

d) -ekšnis: ožekšnis botan. „Evonymus“: Ožekšnei asi rostou na polích Vilkv.

e) -ukšnis: šermukšnis: Když jsou jeřabiny (plody), bude příští rok pšenice Plv.

f) -urna: pikčiurna „kdo je velmi mrzutý, mračoun“: Nedráždi toho mračouna Gs.

g) -tena: rietenos „hádání, spory“, sviltenos „spáleniny“: Svíltenom je to cítit už z dálky Gs.

h) -enčena: skrebenčena „špinavec, nepořádník“: To je ale ta hospodyně nepořádnice Br.

X. Přípony s -p-

-opas, -a. Jde o adjektivní příponu. Je doloženo jen několik příkladů, jiné, ačkoli nejsou dialektu cizí, se však užívají velmi zřídka. Například známější jsou pouze: dešim-teriópas, -a „desetkrát takový“: Giriasi gavę dešimteriópą derlių Vilkv., dvejopas, -a „dvojí“: Davė dvejopų valgių Gs. Srov. také příslovce: Dvejópai moka rašyt — stačei ir gulščei Gs. Dešimteriópai i šimteriópai atlygino Žal.

XI. Přípony s -r-

1. -ra, -(s)ras. S příponou -ra se vyskytuje několik podstatných jmen různého významu, např.: kaitrā „horko“, kimbra „vysušenec, člověk sešlý věkem“: Ta kumelė per žiemą tikra kimbra pasidarė Būbl., skiedrā.

Adjektivní přípona -ras, ženský rod -ra, zaniká — přechází v příponu -rus (viz dále). Známá jsou pouze tato adjektiva: gùdras, miškras, tikras, žydras. Doložen je také jeden či druhý příklad s příponou -ras z jiných slovních druhů, např.: nasrai: Kat i nasrai — kap kokio žiovanasrio! „řve velmi hlasitě“ Gs.

S příponou -sras, ženský rod -sra, je z adjektiv známo pouze timšras: Timšrā kumelė „tmavě hnědá a červená“ Gs. Z podstatných jmen s -sras je doloženo pouze gaisras.

2. -rus, -i. -rus, ženský rod -ri, je poměrně živou adjektivní příponou, která vytlačuje příponu -ras, např.: aitrūs, aštrūs, ėdrūs, gudrūs, judrūs (srov. také Jūd-rė upl. KzR), kaitrūs: Beržinės tai kaitrios malkos Plv., kantrūs, sukrūs „dobře zkroucený“: Sūkrūs siūlai geriau laiko Gs.

3. -ara, -aras. Mezi příklady s příponou -ara patří například: vāsara, žaīžara || žaīžaras Vilkv. || žiežera Gž. „prudké, zlé povahy, popudlivec“: Neliesk to žaīžaros Gs.

Přípona -aras rovněž není početná. Za zmínku stojí pouze: stagaras „stonek, lodyha“: Dobilų galvutės nuėstos, tik stagarai likę Gs., stábaras „stonek, suchý stonek“: Ko stovi kap stābaras sustingęs, nepasijudini Gs., vākāras, žāgaras Gs., Vilkv. || žābaras Gs., Nm. „velká žába“.

O Nové Útě jsem od starších lidí zaslechl añtaras, katarās, v nichž je příponou snad -taras.

4. -eris, -erys. S příponou -eris se vyskytuje několik slov kmene jp různého významu i tvoření, např.: plėperis „1. žvanil, upovídaný člověk“: Baisi plėperis ta boba Gs. „2. takový rachotící vůz“: Sarmata važiuot su tokiu plėperiu Alk.

171

Se sufixem -erys jsou známy pouze: ašerys KpII || ešerys zan., šemerýs: Hořký jako šemerýs VIkv.

5. -orius. Se sufixem -orius se vyskytuje tu a tam hybridní nebo cizího původu nomina agentis, např.: dainõrius „zpěvák“, drūtõrius „silák“: Drūtõrius, muž byl Būbl., dūdõrius, giedõrius. Někdy se užívá i ženský rod: Acirado, vždyť giedõriuvienė Gs.

6. -uras. S tímto sufixem je několik podstatných jmen, např.: pūmpuras „zárodek květu“: Rozvinul se jako pūmpuras VIkv., skūduras „hadřík“, stūburas „páteř“: Nemohu projít skrz stūburą Žal.

7. -urė, -erė. Se sufixem -urė, -erė stojí za zmínku například tato podstatná jména: kepūrė, kosurė Gs., Plv. || koserė VIkv. || goserė Lbv. „hrdlo (obv. hanlivě)“, skiauturė || skiauterė vzácně: Červený jako kohoutí hřeben Gs.

8. -urys. S tímto sufixem jsou podstatná jména různých významů, např.: dūburys „malé hluboké jezero“, gomurys, smūdurys „dřímání, ospalost“: V teplém pokoji se rychle dostaví ospalost Plv., stimburys „část ocasu bez srsti“, šūkurys „vír“, ungurys, vyturys: Nejčasněji přilétají skřivani VIkv.

9. Různé sufixy se souhláskou -r-. Jsou i další sufixy se souhláskou -r-, např.:

a) -ris, -rys: gūngris „ohnutá větev upravená k výrobě lodních žeber“: Malá loď, ta jen se třemi gūngreis VIkv., stuobris || stuobrys „kmen zlomeného stromu“: Proč stojíš jako pařez? Gs., Vỹgris jezero Klvr.

b) -era: klėdera „1. rozviklané nářadí, 2. křivolaký člověk“: Co bys čekal od takového klėderos Gs.

c) -uris: mentūris „určitý nástroj k míchání kaše“, smagūris || smagūrius „mlsoun“: Dal bys mu lžící do čela, tomu mlsounovi, ať sem neleze Žal.

XII. Přípony s -s-

1. -sas, -sa. Z podstatných jmen s příponou -sas stojí za zmínku například: balsas, raupsai: Raupsai bývaly těžkou nemocí VIkv.

Přípona -sas, ženský rod -sa, se vyskytuje v některých přídavných jménech, například: skersas, liesas nj.

Kromě toho se příponou -sa tvoří nomina agentis obecného rodu, například: knėpsa „kdo nemá chuť k jídlu (např. dítě)“: Dal bys mu, zdá se, přes prsty, tomu knėpsai (protože nejí, jen se v jídle nimrá) Gs., murkša „kdo je zamračený a nemluvný“, vėpsa říd. „zíral, hlupák“.

2. -sus, -si. Přípona -sus, ženský rod -si, se vyskytuje v přídavných jménech, například: skalsūs: Zdá se, že dostáváme docela dost, ale ty peníze se vůbec nerozmnožují VIkv., tamsūs: Všichni jsou tmavé tváře Gs.

3. -ėsa, -ėsai, -ėsis. Z přípony -ėsa stojí za zmínku plevėsa „tulák, lehkomyslný člověk“: Říkal jsem, ať se nedáš dohromady s tím plevėsa Nm.

Příponou -ėsai se označuje pelėsai VIkv., svilėsai „připálení, připáleniny“ Gs. (častěji: pelėsei, svilėsei).

S příponou -ėsis jsou známa slova: gardėsis „chutná věc, chutné jídlo“: Dívá se, aby jen nějaký gardėsį nepopadl Gs., griuvėsis, pelėsis, puvėsis. Tato slova se častěji užívají v množném čísle. Srov. také: Pelėseis a puvėseis aciduoda — pořád je to totéž VIkv.

172

4. -esys, -esis. S příponou -esys stojí za zmínku slova: a) abstrakta: bildesys „dunění“, elgesys, ilgesys; b) názvy konkrétních věcí: debesys, triobesys „stavení, budova“, ale ėdesis „žrádlo“: Co je to za jídlo – žrádlo pro prasata Plv.

XIII. Přípony s -š-

1. -šė. S příponou -šė se vyskytuje tu a tam podstatné jméno ženského rodu s určitým hanlivým významem, např.: bóbšė „babička, bába“, mer̆kšė „mizerná dívka či mladá žena“: Ale a jak jsou ty merkšė rozpustilé Nm., nabā̆kšė (: sl. nabā̆gas) „chudinka“: Co si počne chudinka – musí jít Vinkš.

2. -išius. Je to poměrně živá a produktivní přípona, charakteristická pro popisovaná nářečí, zejména pro kapská nářečí. Označuje osoby, které mají určitou negativní vlastnost, např.: godišius „lakomec“: Takové lakomce nelze nasytit Gs., mergišius „sukničkář“, kiaulišius „nezdvořilý, nedbalý, prasečí člověk“, kvailišius „hlupák, polohlupák“, nuogišius „naháč“: Jak jim není zima, těm naháčům? Plv., vagišius „zlodějíček“. Srov. také příjmení Juodišius Brt., Martišius Pjv.

3. Různé přípony se souhláskou -š-. Vyskytují se ještě, byť zřídka, i další přípony se souhláskou -š-, např.:

a) -šas: dripšas „drobek“, niekšas.

b) -šius: dripšius: Chodí jako nějaký dripšius Gs.

c) -aša: Lašāša „pravý přítok řeky Jiesia“ Šil.

Zde je třeba zařadit i slovo nejasného původu kundūšas „svazek“: Všichni jsme se přestěhovali z auta i se všemi svými svazky Grš.

XIV. Přípony s -t-

1. -(s)tas, -(s)ta. S příponou -tas, ženský rod -ta, je třeba především zmínit řadové číslovky, např.: penktas, šeštas, devintas: Je příbuzný jako devátá voda od kisielia Vlkv.

Tato přípona se hojně užívá k tvoření trpných příčestí minulých, např.: gautas, muštas, paliktas, palieptas, pakištas. Srov.: Dříve se říkávalo, že za jedno ubitě dají deset nebitých Br.

Přípona -tas se vyskytuje také u přídavných jmen, např.: baltas, lėmtas „ne špatný“: Začaly špatné časy Gs., rimtas, rist as „kůň“ (d.), šaltas. Mnohé deriváty tohoto druhu jsou adjektivizovaná trpná příčestí minulá.

S příponou -tas se vyskytují podstatná jména různého významu a původu, např.: grāštas, kāltas, krañtas, liẽntas, plūoštas: Dostal jsem náruč (mnoho) peněz Žal., rūoštas: Svou porci také ochutnáme Gs., sietas, šlaitas.

Přípona -ta se užívá k tvoření podstatných jmen ženského rodu, např.: geltà „žloutenka“: A není nemocná žloutenkou, že je taková zažloutlá? VIkv., juosta, lakta „1. destička u otvoru úlu či ptačí budky, na kterou ptáci vyletují a po návratu usedají, 2. bidla, na nichž ptáci sedávají“, našta, plutà, srutà (obvykle v množném čísle srūtos), Aistà „pravostranný přítok Širvinty“ Brt., Pentà „pravostranný přítok Novy“ Grš.

S příponou -stas se vyskytuje několik desítek podstatných jmen, např.: krauštas (obvykle v množném čísle krauštai) „drobný přenosný-přemístitelný předmět“: Kouty jsou plné všelijakých věcí Gs., kūpstas, pagrėpstai „shrabané obilí, které zůstalo na poli“: Obilí jsme odvezli, zůstaly jen zbytky shrabaného Alk.

173

Po k přípona -stas, ženský rod -sta > -štus, -šta, např.: lūkštas: Led je tenounký — jako skořápka vejce Žal., minkštas, -a.

2. -(s)tė. S příponou -tė se vyskytuje několik podstatných jmen, např.: gniūštė „sevřené prsty; kus sevřený v dlani“: Hrst je už jako mužská Vikv. Trefil ho sněhovou koulí přímo do čela Gs. Vyschlý jako hrst Gs., grįštė „zvlášť svázaný a zkroucený svazek lnu“, kirptė „dívka s ostříhanými vlasy“: Ach, jaká kráska ta ostříhaná Alk., pasóstė „sedadlo vozu“, prijuostė.

S příponou -štė se vyskytují pouze slova: bõpštė || bõpšė „baba (hanl.), babizna“, rėkštė „rekštė, rekštė“ Klvr., Laikštė „pravostranný přítok Šešupė“ Kps.

3. -(s)tis. Přípona -tis se užívá především k tvoření abstrakt ženského rodu (gen. sg. -ies), např.: gaištìs „zdržení, zdržování“, grauštìs „soužení, žal“: Když mě přepadne žal, nevím si rady Bgt., grūstis „tlačení“, įtartìs „podezření“: Tu na něj padlo podezření Gs., kliūtìs „překážka, klopýtnutí“, klotìs „štěstí“: Popřál jí hodně štěstí Vikv., mirtìs, papjūtìs „trápení“, paspirtìs „podpora, pomoc“, pažintìs, pragaištìs „starost, zkáza“: S těmi slepicemi jsou jen samé potíže Žal.

S příponou -tis se vyskytují také podstatná jména ženského rodu s konkrétním významem, např.: gniáuštis || gniúštis: Sevřela to v dlani, jako kleštěmi Plv. Takové krátké — vejdou se do hrsti Gs., kártis, klėtis, nýtis (obvykle v množném čísle nýtys), padėtis „položení“: Máš spoustu věcí, ale nemáš je kam položit Gs., péntis, skiltis, svirtis, žiótys „1. čelisti, 2. část tkalcovského stavu“.

Z podstatných jmen mužského rodu (gen. sg. -čio) s příponou -tis je třeba zmínit: dánktis, kàmštis, keltìs „vyvýšené místo na nártu“, lañktis „zařízení na navíjení nití“, raikštis (< raĩštis), ramštis „opora, o kterou se lze opřít“, sámtis.

S příponou -stis (-štis) se vyskytuje pouze několik podstatných jmen ženského rodu (gen. sg. -ies), např.: nuotarstis || nūotarstis Plv. „podezření, pomlouvání“, rūkštis, sprūstis „tlačení, mačkání“: Těch lidí je mnoho — hrozná tlačenice AžB.

Deriváty tohoto typu se někdy vyskytují také v mužském rodě (gen. sg. -čio), např. slėnštis.

4. -(s)tus. Přípona -tus se vyskytuje jen v několika podstatných či přídavných jménech, např.: lytùs || lietùs Brt., glitùs, -i „lepivý, kluzký“: Ty houby jsou tak kluzké Plv.

S přidanou souhláskou š před -tus, která po k, g, p vznikla ze s, tj. s příponou -štus (< -stus), lze uvést: baikštùs „bojácný“, baukštùs „bojácný, bázlivý“, darpštùs „pracovitý“, grakštùs „ohebný“, kruopštùs, rūkštùs, šmaikštùs: Šmaikštūs ka botas Gs.

5. -ata. S příponou -ata se vyskytuje poněkud více podstatných jmen společného rodu označujících původce děje, zpravidla hanlivého významu, např.: pliaũškata „tlachal, žvanil“, rizata „ten, kdo se směje, chechtá, chechtal“: Nustok tu, rizata! Žal., šìpata „ten, kdo se pořád posmívá“, žìbata „ten, kdo pořád vříská a žibatauja“: Jam patinka toki žibatos Gs.

Kromě toho se s příponou -ata tvoří také některá podstatná jména ženského rodu konkrétního i abstraktního významu, různého původu a způsobu tvoření, např.: ãdata, plìukata „blátivá půda“: Negali išbrist — baisi pliūkata Alvt., sveikatà, sarmatà.

6. -atis. S příponou -atis (v gen. sg. -ies) se vyskytují deverbální podstatná jména ženského rodu, např.: gaišatìs „zdržování“, maišatìs „zmatení, zmatek, mísení“: Užė karai, maišatìs, i tep likau Vikv.

174

Samostatně stojí za zmínku pilnatis, -ies (-čio) || pilnatys „úplněk“: Jau pač pilnatys Gs.

7. -eta, -etas. S příponou -eta je třeba nejprve zmínit podstatná jména konkrétního významu, např.: kūpeta „malý kupovitý stoh sena“: Boba kap kūpeta ‘stora’ Gs., skėpeta „šátek, šáteček“, šėrpeta „oděrka, odlupující se kousek kůže“: No to vėjo rankos vienų šėrpetų Nm.

Přípona -eta se vyskytuje také v souborových číslovkách dvėjeta, trėjeta, kėtvėrta, penkėta… ir kėleta, jejichž mužský rod zní: dvėjetas, kėtvėrtas, trėjetas, penkėtas…, kėletas.

8. -ėtas, -a. Přípona -ėtas, v ženském rodě -ėta, se užívá k tvoření přídavných jmen. Touto příponou se tvoří přídavná jména především z podstatných jmen s kmenem na ė a vyjadřují přítomnost vlastnosti označené základovým slovem, např.: duobėtas „s jámami“: Duobėtas kelias – kap tu ir išvažiuosi? Gž., košėtas hrnec Grš., kremzlėta || kremzliuota maso Gs., pūslėti dlaně Gs., raukšlėtas obličej, saulėta den, skrybėlėtos || skrybėliūotos děvčata Nm., žolėti „zarostlý trávou“: Šįmet labai žolėti linai – nebus ko raut Plv.

Vyskytne se také několik přídavných jmen s příponou -ėtas odvozených od podstatných jmen s jinými kmeny, např.: debesėtas || dažn. debesuotas || debesiuotas nebe Vlkv., kaulėta maso Grš., molėta „jílovitá“ půda, vasarėta „teplý, krásný“ den Gs.

9. -otas, -ota. Příponou -otas, v ženském rodě -ota, se tvoří přídavná jména především z podstatných jmen s kmenem na o, např.: barzdotas „s velkým vousem“: Dabar vėl į madą atė barzdoti vyrai Gs., galvotas člověk „s dobrou hlavou“ Gs., gyslotos || gysliuotos (řídce) ruce Gs., kuprótas dítě, miglóta den, putótas: Smarkei važiuovam, tai net putótas „velmi zpocený“ kůň Vlkv., rasótas okno, ūkanota den.

Příponou -otas se tvoří také z podstatných jmen s jinými kmeny, např.: dievótas „zbožný, bohabojný“, pilvótas „s velkým břichem“: Kai pagirdai, tai pilvótas veršiuks Žal.

Samostatně stojí za zmínku augalotas „velký, rychle vyrostlý“: Augalotas tas jų vaiks Nm. Kromě toho sem lze zařadit i Laukščiotas „přítok Jiesie“ Šil.

Přípona -ota se vyskytuje v příjmeních, např.: Aūšrota, Būlota.

S příponou cizího původu -avotas, v ženském rodě -avota, se vyskytuje několik přejatých slov nebo hybridů, např.: durnavótas „polodementní, přihlouplý“, kiaul(i)avótas „prasečí“: Na, ir kiaul(i)avótas tu! Gs. V posledním příkladu může jít také o složenou příponu domácího litevského tvoření. Srov. příponu -ava.

Podobného původu a způsobu tvoření je také místní jméno Šilavótas Prn., KzR.

10. -otė. S příponou -otė lze uvést tato podstatná jména: mazgótė „hadr na utírání umytého nádobí“: Ta jų merga tai jau paskutinė mazgótė (velmi povětrná) Gs., mergiõtė řídce „dívka středního věku“, nešiõtė „chůva – nosička dětí“: Aš pas juos už nešiõtę buvau VIkv. U deverbálních odvozenin by zde možná bylo přesnější považovat za příponu -tė.

11. -uotas, -a. Příponou -uotas se tvoří především adjektiva z podstatných jmen a-kmenů, ženský rod -uota, např.: kalnúotas: Apė Vištytį kalnúoti laukai Vlkv., langúotas audimas, mėšliúotos kojos, miltiuotas maišas, sriestúotas peilis.

175

Adjektiva s příponou -uotas se tvoří také z podstatných jmen jiných kmenů, např.: debesuotas Grš. ‖ debeciuotas dangus, dederviniuotas veidas, ožiuotas „rozmarné“ dítě, skrybėliuota dívka „s kloboukem“, plunksnuotas pytel „plný peří“, skauduliuotos ruce „s boláky“, vyžuotas: Dříve chodívali ve vyžuoti (vyžóti) ve Vilkv.

12. -ytis, -ytė. V popisovaných nářečích má tato přípona nejčastěji jiný přízvuk než ve spisovném jazyce – cirkumflex, s výjimkou názvu městečka Vištytis.

Přípona -ytis se obvykle užívá pro označení velmi malých a mladých živých tvorů nebo malých věcí, např.: antytis (častěji ančiukas), bliūdytis, brolytís, plaukytis, šunytis, žąsytis. Přípona -ytis má také důrazový zdrobňující význam. Tento význam je zvláště zřetelný u složených zdrobňovacích přípon.

S příponou -ytis, ženský rod -ytė, se občas vyskytuje i to či ono adjektivum, např.: mažytis, mažutytis: Plaukųčėi toki mažutūčei Alvt. (Zde je také složená přípona -utytis).

Pro tvoření podstatných jmen ženského rodu s významem zdrobnělosti a láskyplnosti se užívá přípona -ytė, např.: akytė, mamytė, mamulytė (zde je přípona -ulytė), mergýtė, žuvýtė.

Jiný význam a způsob tvoření mají mazgýtė „tyčinka, na kterou se při začátku tkaní přivazují nitě“, važýtė zast. „vožení (činnost)“ VIkv.

Přípona -ytė se někdy užívá také v osobních jménech, zvláště ženských, např.: Marytė, Onytė. V příjmeních se přípona -ytė v lidové mluvě u kapsů dříve neužívala; užívala se především přípona -ūtė. U zanavyských se v některých příjmeních vedle jiných přípon vyskytuje -ytė, např.: Kuraitýtė Grš., Rimosaiýtė ib., Žiūrai-tytė Žvr.; užívá se pro oficiální, vážné a veřejné označení dcer.

13. -aitis, -aitė. Mužská přípona -aitis se příliš neoblíbila při tvoření zdrobnělých podstatných jmen – říká se například: aržuolaitis, grįžuolaitis: Aržuolaitis, grįžuolaitis, viršuj menuo teka (linas žydi) Ss., gaspadoraitis (psn.), kepalaitis, vežimaitis.

Častěji se užívá zdrobňovací přípona ženského rodu -aitė, např.: eglaitė, kiaulaitė, kumelaitė, mergaitė, niekotaitė Būbl., obelaitė, pušaitė.

Jak je patrné z příkladů, v odvozeninách tohoto typu mají přípony -aitis, -aitė cirkumflexový přízvuk, a tím se liší od spisovného jazyka. Takto dnes přízvukují kapsové a zčásti i zanavyské nářečí. Starý přízvuk se ve všech popisovaných nářečích dosud zachoval v mužských příjmeních (viz dále) a v některých místních jménech, např. Keklaitis „přítok Jiesie“ Iš.: Keklyš „přítok Rudė“ Vv.

Za zmínku stojí slova s příponou -aitis, ženský rod -aitė, vyjadřující příslušnost či jiné významy: aukštaitis, giminaitis, jaunikaitis (ženský rod nemají), karaliūnaitis (v pohádkách), našlaitis, žemaitis.

Přípona -aitis se užívá také, zvláště u zanavyských, v mužských příjmeních, např.: Jókūbáitis, Kalváitis ‖ Kálvaitis, Kuráitis, Vaičiuláitis. Je třeba poznamenat, že některá příjmení s příponou -aitis mají v nářečí tendenci se zkracovat, např.: Brazáitis — Brazýs, Mekšráitis — Mekšras, nebo se mění na jinou příponu, např.: Paršáitis — Paršiukas, Mergáitis — Mergėlis.

V příjmeních dívek a neprovdaných žen není přípona -aitė v lidové mluvě obvyklá – k tomuto účelu se zpravidla užívá přípona -ūtė. V současnosti se vedle jiných přípon objevuje také -aitė, např.: Bartkaitė (: Bartkus) Grš., Jablonckaitė VIkv., Juškaitė Nm., Kazlauckaitė Grš.; užívá se pro vážné a veřejné oslovení. Srov. XIV 12.

176

Se sufixem -aitė je třeba zvlášť zmínit slova savaitė „týden“ a tarnaitė „služebná“, která nemají zdrobňující ani něžný význam.

14. -ietis, ženský rod -ietė, ačkoli není příliš obvyklé, přesto se jím tvoří například slova giminietis „příbuzný“ a kaimietis „venkovan“. K označení původu či místa bydliště užívají Kapsové a Zanavykové vedle jiných přípon tohoto významu také -ietis, -ietė, např.: kaunietis, šakietis, vilkaviškietis, vilnietis „obyvatel města Kaunas, Šakiai, Vilkaviškis či Vilnius nebo jeho okolí“.

Se sufixem -ietis, -ietė je třeba zmínit také slova avietė, vokietis || nejčastěji vokietys: Říkáme „vokietys“ i „prūsas“ Gs.

15. -utas. S příponou -utas se tvoří několik podstatných jmen konkrétního významu, např.: ąšutas „vlas z koňského ocasu nebo hřívy“, degutas „mast získaná pálením březové kůry“. Smrdí jako dehet Br., kalakūtas, riešūtas: Tvrdý jako ořech VIkv.

S příponou s dlouhým -ū- se pojí název vesnice Opšrūtai ~ Obsrūtai Plv.

16. -utis, -utė. S příponou -utis se tvoří některá, nejčastěji obourodá nomina agentis, např.: barškutis „rachotil, chrastítko“: Přestaň, už přestaň, ty rachotile! Plv., ieškutis „hledač“: Už jsi to našel, hledači? Gs., pliuškutis „blázen, lehkomyslný člověk nebo dítě“, purškutis „ten, kdo se rychle rozzlobí a prská“, taškutis „žvanil, tlachal“, traukutis „shrbený člověk“.

S příponou -utis se tvoří také slova jiného konkrétního významu, např.: barškūtis „chrastítko, chrastící hračka“: Dětem je jedno, hlavně ať je to nějaké chrastítko Žal., likūtis „zbytek“, pinūtis „lať z plotu z propletených větví“ || pinučė „plot z větví“, spurgūtis: Otevřela víčka, a už tu jsou spurgūčei, je tam hnis Būbl., sukūtis „nástroj na kroucení provazů“, žibūtis „svítící drobný předmět a hračka“, traukūtis botan. „traukas, jitrocel“.

Zde je třeba zmínit také: kriūkūtis „sražený tvrdý předmět“, slogūtis „tíživý sen při spánku“, vasarūčėi „letní pšenice“.

Přípona -utis, ženský rod -utė, se hojně užívá ve zdrobňujícím a něžném významu (u podstatných i přídavných jmen), např.: alūtis, kampūtis, lytūtis || lietūtis Ss., vaikūtis, zuikūtis; avūtė, dukrūtė Grl., galvūtė, girūtė, karvūtė, lapūtė, rankūtė, šakūtė; didūtis, -ė: Rostoucí, buď rychlý (říká se malému dítěti) Gs., gerūtis, -ė, greitūtis, -ė: Myška rychle přiběhne (o myši) Alvt., jaunūtis, -ė, mažūtis, -ė, silpnūtis, -ė, žemūtis, -ė. Srov. také: Svočiūtė, pumpurūtė, krásný je tvůj čepeček (pís.). Alvt. Byl dědeček a babička (poh.) Alvt. Pojďme si zatančit polku KzR. Chtěla by jít na pole dívka VIkv.

Přípona -utis, -utė se užívá také v příjmeních chlapců nebo svobodných mužů a dívek či mladých žen, obvykle tehdy, když má otcovo příjmení kmen na -a, -o, -u s koncovou souhláskou k nebo g, např.: Marcinkūtis Kbr., Mickūtis Dkš., Paplauc-kūtis Kps., Ramanauckūtis VIkv., Tarnauckūtis Grš. (: Marciñkus, Mičkus, Paplàuckas, Ramanáuckas, Tarnáuckas). Takto se označují děti a důvěrně také dospělí svobodní muži.

-utė se užívá především v nářečí kpllr (Pašlavantis, Garliava, Išlaužas): Juockutė, Mickutė, Mikalauckutė, Peckutė, Repeckutė, Striupkutė¹⁴. Užívá se také u Zanavyků, např.: Bartkūtė Būbl., Grš., Jablonckūtė Plb., Kazlauckūtė Grš.

¹⁴ Na náhrobku na hřbitově v Naujoji Ūta je z roku 1957 nápis Mickevičiūtė.

12. Leksikos tyrinėjimai

177

Zde se přípona -utė (a -ukė) užívá především pro označení malých dcer, ale říká se tak i dospělým dívkám.

Zvláštní zmínku si zaslouží přípona -utė: bėdutė || bėda „vozík se dvěma koly“: Važiuosim su bėdute Br., imkutė „nabírání při šití“. Imkutės reikėjo įsiūti, būtų gražiau stovėję Grš., žibutė „ladoňka“.

17. -ūtė. Přípona -ūtė s předcházející měkkou souhláskou je v popisovaných nářečích typická pro příjmení dívek a neprovdaných žen utvořená z mužských příjmení všech kmenů, např.: Blažiūtė, Eidikiūtė, Glyčiūtė, Jakubauckiūtė, Luišiūtė, Šilingiūtė, Šniečkiūtė, Viltrakiūtė, Žiev(i)ūtė, Žukauckiūtė: Blažys, Eidikys, Glytas, Jakubáuckas, Lūšis, Šilingas, Šniečkus, Viltrakis, Žievys, Žukáuckas. Na některých místech, např. v okolí Daukšiai aj., je jedinou příponou pro příjmení dívek a mladých žen.

Přípony -aitė, -ytė nejsou v příjmeních dívek a neprovdaných žen v popisovaných nářečích běžné ani lidové; jsou více či méně známy z dokumentů či písemností a užívají se při veřejném, úředním oslovování.

Obecná slova s příponou -ūtė, -aičiūtė (složenou příponou) byla zaznamenána jen v pohádkách: karalaičiūtė „dcera krále“: Sykį apsirgo karalaičiūtė Kps., karalaitė „princezna“: Ta karalaitė jam i sako Kbr.

18. -astis, -astas. S příponou -astis (gen. sg. -ties || -čio) stojí za zmínku: gyvastis „život“: Nesigaili nė savo gyvasties, nė sveikatos Vlkv., nerimastis „neklid, úzkost“: Kai viena lieku, nerimastis ima Gs., pykastis „hněv, zlost“.

S příponou -astas stojí za zmínku gyvastas „zdraví“: Toks čia jau jo gyvastas Gs.

19. -estis, -estys. Přípona -estis (gen. sg. -ties || -čio) se užívá v malém počtu slov (podstatných jmen), např.: gailestis, lūkestis „čekání, naděje, touha“, mokest(i)s, rūpestis.

Na některých místech staří lidé říkají tatáž slova také s příponou -estys, např.: Mokesčēi bó dideli AžB. Bereikalingas tik rūpestỹs Pašl.

Formy mōkesis, rūpesnis, které se občas vyskytují v popisovaných nářečích, jsou novotvary.

20. -ysta, -ystė. Vedle přípony -ystė se v popisovaných nářečích poněkud méně často, obvykle se stejným významem, užívá také přípona -ysta¹⁵, kterou používají starší lidé. Slova (podstatná jména) s touto příponou se tvoří z podstatných jmen a přídavných jmen.

Mezi slova utvořená z podstatných jmen s příponou -ysta patří: gaspadorystà (sl.): Plati gaspadory stā „velké JZD“ Vlkv., martystà „stav či činnost nevěsty“, mergystà „dívkovství“, našlystà „vdovství“, šelmystà (sv.) „špatný, ničemný čin“, tarnystà „služba“, žmogystà „podoba člověka“: Miega žmogystà „vlk, který se proměnil — převlékl za člověka“ (ps.) VšR. Acirado žmogystà „ubohý človíček“ Vlkv.

Příklady podstatných jmen utvořených z přídavných jmen s příponou -ysta zahrnují: dur-nystà (sl.), jaunystà, kvailystà, mažystà „malost, maličkost“, senystà „stáří“: Ka nor an senystos ramei pagyvėčia Gs.

¹⁵ V okolí Griškabūdis a dalších míst se podle pozorování obě přípony užívají téměř souběžně, pouze se odlišují jednotlivá slova; zaznamenáno bylo například jen žmogystà „človíček, ubožák“. V okolí Pašlavantys se říká jaunystė, draugystė, ale senystà.

178

V nářečí se častěji než přípona -ysta užívá přípona -ystė. Podstatná jména s touto příponou mají zpravidla abstraktní význam. Označují především abstraktní vlastnost základového slova. Tvoří se od podstatných a přídavných jmen.

Podstatná jména s příponou -ystė se tvoří převážně od podstatných jmen, např.: draugystė „přátelství“, galvažudystė „zabití, vražda“: Za války docházelo v Gs. k vraždám a všelijakým přestupkům, godulẏstė „lakota“, kaiminẏstė, kiaulystė „podlá věc“, melagystė „lež, lhaní“, moterystė: Prėmė moterystės stoną „vdala se“ Vlkv., tinginystė „lenošení“, vaikystė „dětský věk“.

Vyskytují se také podstatná jména s příponou -ystė utvořená od přídavných jmen, např.: jaunystė „mládí“, puikystė „pýcha, nádhera“.

Z přídavných jmen s příponou -ingas se podstatná jména s příponou -ystė tvoří jen zřídka; někdy se vyskytuje pouze milaširdingystė || mielaširdingystė „laskavost, milosrdenství“: Nemá žádnou laskavost Plv.

21. Různé přípony se souhláskou -t-. Existuje ještě asi tucet různých přípon se souhláskou t, které se vyskytují v jednotlivých slovech, např.:

a) -atė: gyvatė: Ta holka je hotový had Kt.

b) -etė: aketė kp. || eketė zan., raukėtė „zamračený, mrzout“: Nechoď blízko k té raukėtė „mrzuté kobyle“ Alk.

c) -ėtis: erškėtis || arškėtis kpII.

d) -etys: reketys „určitý nástroj na mlácení žita“ Gs.

e) -yta: klipytà „chromajzl, kulhavec“: Jde jako nějaký klipytà Žal.

f) -itas: místní jméno Alvitas || Elvitas: Z Elvitu se vrátil, z Virbalis se objevil Gs.

g) -uotė: važiuotė: Pěkná važiuotė „vůz a postroj“ Vlkv.

h) -enta: serbentà: Jedny serbėntos jsou červené, jiné černé Alvt.

i) -intà: Širvintà „levý přítok Šešupė“ Nm.

y) -ykštis, -ė || -ykščias, -a: pernykštis, -ė zřídka pernykščias, vakarykštis, -ė || vakarykščias¹⁶, -a, vaivorykštė „duha“.

j) -iščias || -ištis, -ištys; -iščia: vaikiščias || vaikištīs || vaikištis Grš., Vlkv. „chlapec“, mergiščia Grš., Gs. „dospívající dívka“.

k) -uistas: ligūistas, -a „trochu nemocný“, miegūistas, -a „ospalý, omámený“.

l) -ūkštis: bjaurybiūkštis Dkš., vaikiūkštis vzác. VIkv., varliūkštis Dkš., velniūkštis Gs.

XV. Přípony se souhláskou -v-

1. -(s)vas, -(s)va. S příponou -vas existuje několik podstatných jmen, např.: naṙvas, pil̇vas, plovai „plova“ Ūt., pūrvas kpI (častěji purvynas), stovai „boční části stavu“: Stuk-stuk stovai – devintovai, nahoře kohouti zpívají (varhany) Gs.

O něco více je přídavných jmen s příponou -vas, ženský rod -va, např.: blaivas || blaivūs, gyvas, kreivas, lengvas, palvas, šleivas „křivý, chromý“: Hezký, jen křivý, hrbatý a křivý (iron.) Plv.

Přípona -va se užívá k tvoření podstatných jmen ženského rodu, např.: dirvà, džiovà „1. vysychání“: Není ani sucha, ani počasí Būbl. „2. tuberkulóza“, galvà

¹⁶ V okolí Griškabūdise a jinde je obvyklejší pernykštis, ale vakarykščias.

12*

179

krūvą, pievą, plovą „bažina, močál“: Ty (zanesená) jezírka se nazývají plovôm Ūt., sparvą. Zde je třeba zmínit také grėva scom. „neohrabaný, těžkopádný člověk“: Kde se ten grėva objeví, nebude z toho nic dobrého Gs. Takové grėvy jsem snad ještě živá nikdy neviděl Kt.

K tvoření přídavných jmen se užívá také přípona -svas, ženský rod -sva, která zde vyjadřuje určitý stupeň odpovídající významu předpony apy-, např.: gelsvas, -à „nažloutlý“: Nasadila věneček na nažloutlé copánky (p.) AžB., juosvas „načernalý“, mėlsvas „namodralý“, raūsvas „trochu červený, načervenalý“, rėšvas „našedlý“: Letos ječmeny trochu zešedly Plv., rūšvas „trochu hnědý či červený“, žàlsvas „nazelenalý“.

2. -(s)vė. S příponou -vė stojí za zmínku podstatná jména: gérvė, plėvė: Když vaříš mléko, pak se na něm udělá škraloup VIkv., smárvė, virvė.

S příponou -svė je pouze slovo làisvė: Někteří říkají „làisvė“, jiní „liuosybė“ Gs., Raušvė „levostranný přítok Šešupė“ Gž., Plv.

3. -vis. Přípona -vis není častá. Vyskytuje se v některých starších nebo novějších podstatných jménech, např.: kálvis, kirvis, dále ateivis, -ė || častěji ateivỹs, -ė: Je tu plno všelijakých přistěhovalců Žal., kareivis.

4. -avas, -ava. S příponou -avas, ženský rod -ava, existuje jen několik přídavných jmen, např.: linàvas, -à „barvy lněného květu, světle modrý“, vzniklé snad podle slov cizího původu ružavas, -à, vyšniavas¹⁷, -à „třešňové barvy“, dále Liubàvas městys Klvr.

Více je odvozenin s příponou -ava — podstatných jmen ženského rodu, např.: baūdžiava, gãniava „pastva; pastvina“: Ovce dáváme na pastvu jinam Gs. Na té louce je špatná pastvina Žal., kiauliava „práce kolem prasat“, pàniava, pỹliava „daň“, velniava „ďábelství, pekelná věc“. Kromě toho je třeba zmínit také místní názvy Sasnàva, Garliavà.

Zde je třeba zmínit také několik slov s příponovým /-/ před -ava (s příponou -liava): riñkliava, mėzliava „dávání peněz, když se pro někoho vybírají, například dříve při svatbách“.

5. -ovas, -ovė. S příponou -ovas, ženský rod -ovė, existuje několik podstatných jmen označujících osoby, např.: gėròvas „ten, kdo hodně pije; opilec“: Pijte, jen pijte, pijáci (p.) Alk., palydòvas „průvodce, doprovázející“, sugulòvas „nelegitimní muž“, vadòvas, valdòvas, žinòvas.

Přípona -ovė se kromě slov uvedených výše vyskytuje ještě v některých dalších podstatných jménech s různými významy, např.: daržòvė, rankòvė, senòvė, stipròvė „pevnost“: Senovėj didelė bō čia stipròvė Ūt.

6. -tuvas, -tuva. S příponou -tuvas existuje několik podstatných jmen označujících nástroje a nářadí, např.: grieptùvas „nástroj na hrabání obilí, hrábě“: Mãre, kudė nepasėmei grieptuvo, būtų geriau griept? VIkv., karštùvai „stroj na čechrání vlny“, mintuvai „zařízení na lámání lnu“, purkštùvas nj., skíltuvas „nástroj či křesadlo k vykřesání ohně“: Seniau vyrai skíltuvus nešiojosi Bgt., šáutuvas.

S příponou -tuvas se občas vyskytuje ještě několik podstatných jmen společného rodu označujících původce děje, např.: grauštùvas „hlodavec“: Eik eik tu, grauštùve! Plv., nepàeitùvas „někdo velmi nemotorný — nemůže chodit“, šiktùvas „ten, kdo stále něco špiní“.

S příponou ženského rodu -tuva je známo pouze jediné slovo sietuvà „široké a hluboké místo v řece; vír“: Pakliuvo sietuvõn i nusken do Nm.

¹⁷ Plg. P. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, p. 379.

180

7. -tuvis, -tuvė. Přípona -tuvis se vyskytuje v podstatných jménech označujících názvy nástrojů nebo nádob, např.: grūstūvis „drtič“: Piestos nèr, tik grūstūvis Alk., koštūvis „to, čím se něco, například mléko, cedí“, muštūvis || muštūvas Klvr. „zařízení (nádoba) na stloukání másla“.

Mnohem rozšířenější je přípona ženského rodu -tuvė. S touto příponou se tvoří slova označující nástroje nebo domácí potřeby, např.: bruk­tuvė, milstuvė || melstuvė, sėtuvė „koš na setí obilí (plodin)“. Občas se vyskytuje i slovo s jiným významem, např.: rietuvė „vysoká hromada něčeho, například dříví“ Alk.

Přípona -tuvės (množné číslo) se hojně užívá k označení slavností, svátků nebo různých obřadů, např.: įkurtuvės, išleistuvės, keltuvės: Anryt būna keltuvės (per vestuves) Ig. Jaunasis duoda saldainių, snapso, tai skaitosi tų keltuvių Ig. Po keltuvių greit skirstosi namo Ig., lauktuvės „čekání nebo dary za ně“, pabaiktuvės, skerstuvės, sukaktuvės.

8. Různé přípony se souhláskou -v-. Kromě uvedených se vyskytují také některé další přípony se souhláskou -v-, např.:

a) -atvė: amžinatvė „věčnost“: Dabar mažai kas tiki į amžinatvę Vlkv., senatvė.

b) -yvas, -a: senyvas, -a Būbl., Vlkv., nevalyvas, -a „nečistý, neupravený“ Būbl., Žal., ankstyvas, -a || ankstybas, -a Pašl., velyvas, -a || velybas, -a Pašl. Srov. 12.

c) -uva¹⁸: sesuvà kp II, šuvà, Valčiuvà „levostranný přítok Sasny“ Ss., Igl.

d) -uvis: liežuvis, lietuvis, -ė nj., zř. – častěji lietuvỹs, -ė.

e) -lyvas, -a: jde o slovanskou příponu, např.: gėdlyvas, -a zř. || častěji sarmatlyvas, -a, supratlyvas, -a „chápavý“.

XVI. Přípony se souhláskou -z-, -ž-

Se souhláskou -z- se vyskytuje tu a tam některá řídká přípona s více či méně hanlivým významem, např.:

1. -erza: keverža „kdo je nízký, neobratný“ (slovo z hádanky): Kiūrza keverža visą lauką apkeveržavo Vlk., plepėrza „tlachal“ Gs.

2. -ėzas: vaikėzas „kluk, výrostek“: Prisirenka tokių vaikėzų = tuoj į pešasi Plv.

3. -ozas: vaikiožas „kluk“, valkiožas Gs., Vlk. || valkiožas Grš. „kdo všude chodí, potuluje se, tulák“.

4. -ūzas: pilvūzas, -ė „kdo má velké břicho, břicháč“.

Se souhláskou -ž- má záporný či hanlivý význam pouze přípona -uža || -užas, a to v jediném slově raiguža || raigužas „lehkomyslná, neposedná, divoká dívka“: Ko ta raiguža tę po medžius karstosi? Alk.

Se souhláskou -ž- je přípona -užis, ženský rod -užė, někdy užívaná k tvoření zdrobnělých a laskavých podstatných jmen, např.: broliūžis, tėtiūžis || tėtušis, mergūžė zřídka || častěji mergužėlė.

Nejvíce slov s příponou -užis se vyskytuje v lidové slovesnosti, např.: Aš dangūžy žibėsu Kbr. Te tau šūibužę, vyniok kojučės, duos dievulis gerus metus – pirksiu kurpūžės (d.) Alvt.

¹⁸ O vzniku této přípony viz P. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, s. 381.

181

Jiná slova se sufixem -užis (nikoli zdrobnělá) mají pouze významy drabužis „oděv“. Za zmínku zde stojí také slova bažnytūžė „protestantský kostel“ a kunigūžis „protestantský kněz“; ani ta nejsou zdrobnělá, nýbrž mají spíše určitý pejorativní význam¹⁹.

C. SOUHRNNÝ PŘEHLED TVOŘENÍ SUBSTANTIV A ADJEKTIV POMOCÍ SUFIXŮ

Po prozkoumání tvoření substantiv a adjektiv v kapských a zanavských nářečích pomocí sufixů podle jejich souhláskového zakončení stručně přehledně rozebereme některé sufixy jednotlivých slovních druhů a tvoření substantiv a adjektiv pomocí nich a zároveň podáme stručnou funkční klasifikaci některých sufixů. Tento přehled je, dalo by se říci, určitým shrnutím předchozí kapitoly. Zde se věnujeme pouze některým sufixům, které jsou v popisovaných nářečích rozšířené. Mnohé z nich se nijak neliší od sufixů užívaných ve spisovném jazyce.

Na závěr uvedeme několik sufixů užívaných v popisovaných nářečích nebo v některých jejich mluvách, které však nejsou typické pro spisovný jazyk, a zároveň vyslovíme některé závěry.

I. Některé sufixy substantiv

1. Sufixy substantiv odvozených od substantiv

a) -ukas, -ukė, -elis, -elė, -ėlis, -ėlė, -ytis, -ytė, -utis, -utė, -ūtė, -aitis, -aitė, -užis, -užė

Pomocí těchto sufixů se ze substantiv tvoří jiná substantiva, takzvaná zdrobnělá a mazlivá, např.: namukas, paršiukas, mokytojukė Grl., viščiukė VIkv. || vištukė Grl., vaikelis, dobilėlis, aguonėlė, šunytis, duonytė mergytė, vaikutis, laputė, vežimaitis, pušaitė, broliužis, kurpūžė.

Sem patří také složené sufixy, např.: -eliukas, -eliukė, -užėlis, -užėlė: aukseliukas Grl., grybeliukas Grl., brolužėlis, mergužėlė.

Kromě toho se sufixy -ukė, -ūtė (po měkké souhlásce) a snad i v tomto případě nově vzniklé -aitė, -ytė užívají v příjmeních dívek, např.: Šliumpūkė Grl., Trumpūkė Šil., Biliūtė, Luišiūtė, Senkiūtė, Bartkaitė zřídka, nově, Žiūr aitytė (: Šliumpa, Trumpa, Bilius, Luišis, Senkus, Bartkus, Žiūr aitis).

b) -iškis, -iškė, -ietis, -ietė, -inis, -inė, -okas, -okė

Substantiva s těmito sufixy se tvoří z místních názvů a označují nejčastěji osoby, které odněkud pocházejí nebo někde žijí, např.: alytiškis, -ė, kauniškis, -ė, vilniškis, -ė; kaunietis, -ė, vilkaviškietis, -ė; vilnietis, -ė; alksnėninis, -ė, didvyžinis, -ė, pilviškinis, -ė; kauniokas, -ė, prieniokas, -ė.

Někdy se bez zřetelného rozdílu ve významu užívají dvě, tři, nebo dokonce čtyři z uvedených sufixů. Například o Pašlavantys (okres Prienai) se říká: kauniškis ir kauniokas, prieniškis ir prieniokas, šilavotiškis ir šilavotinis.

O Vygreliai (okres Kalvarija) byly v jednotlivých slovech slyšeny čtyři sufixy se stejným významem, např.: gražiškiečei, kalvarijiniei || kalvarijiečei, virbališk ei, višt yčio-

¹⁹Obě poslední slova se dříve užívala při hovoru o protestantském náboženství.

182

tedy. Je však třeba poznamenat, že z místních názvů s příponou -išk- (Pilviškiai, Plutiškės, Vilkaviškis) nelze tvořit podstatná jména s příponou -iškis, -ė.

S těmito výše uvedenými příponami se vyskytuje tu a tam také nějaké podstatné jméno s jiným významem, např.: vyriškis, moteriškė, tėviškė, avietė, berniokas.

c) -ūkštis, -ūkštė, -ėzas, -ozas, -ūzas

Pomocí těchto přípon se od podstatných jmen tvoří tu a tam nějaké podstatné jméno označující pohrdání a ponížení určitých věcí či osob, např.: vaikiūkštis, varliūkštė, velniūkštis, vaikėzas, vaikiozas, valkiozas „tulák“, pilvūzas „člověk s velkým břichem“.

d) -inė, -ydė, -udė; -ynas, -ynė

Podstatná jména tvořená od jiných podstatných jmen příponami -inė, -ydė, -udė označují nejčastěji místo, kde se něco uchovává, ukládá apod., např.: drūskinė, mėsinė, arklidė, aludė || alinè, peludė.

Podstatná jména tvořená od podstatných jmen příponami -ynas, -ynė nejčastěji označují místo, kde se hojně vyskytují předměty jednoho druhu. Např.: aržuolynas, pušynas, skiedrynas, dilgėlynė, kelmynė, molynė.

e) -ienė, -uvienė

Přípona podstatných jmen -ienė má obvykle dva významy. S přízvukem tvirtapr lade nebo s nepřízvučnou příponou -ienė označuje manželky nebo samice zvířat, zatímco s přízvukem tvirtagale názvy jídel a pokrmů, např.: brolienė, dėdienė, Jonienė, Paulauskienė, vilkienė (ps.); bulvienė, kiaušinienė, lapienė, obuolienė, žirnienė.

Podstatná jména tvořená příponou -ienė od podstatných jmen s kmenem na u v dvojslabičných slovech mají podobu -uvienė, která obvykle označuje, čí manželkou kdo je, např.: kašliuvienė, puodžiuvienė, Būtkienė, Seikuvienė. Samozřejmě se vyskytují (slovotvorné a významové) výjimky, např.: darkąčiuvienė: Její hruštička je mrňavá — opravdová darkąčiuvienė Gs.

2. Podstatná jména odvozená od přídavných jmen příponami

a) -ství, -enství, -ost, -ota, -ství, -ství, -atvė

Pomocí některých z těchto přípon (-ybė, -ystė) lze podstatná jména (galybė, draugystė) odvozovat také od podstatných jmen, většinou se však tvoří od přídavných jmen. Podstatná jména s těmito příponami označují abstraktní věci, např.: saldybė, tamsybė, retenybė, saldumas, tamsumas || tamsuma, senystė, jaunystė || jaunystą, senatvė.

b) -imas, -uomenė

Vyskytující se podstatná jména odvozená od přídavných jmen pomocí přípon -imas, -uomenė označují soubor osob, skupinu, určitý kolektiv apod., např.: jaunimas, jaunúomenė.

3. Podstatná jména odvozená od sloves příponami

V popisovaném nářečí je značné množství přípon, pomocí nichž se od sloves tvoří podstatná jména. Význam podstatných jmen odvozených od sloves nejčastěji souvisí s dějem slovesa, od něhož byla odvozena.

183

a) -čios, -ík, -ovna, -ovny, -árna, -átko, -adlo, -ák, -ovna

Podstatná jména utvořená od sloves pomocí těchto přípon nejčastěji označují nářadí a nástroje, např.: akėčios, kūpėčios, taikiklis, laidyklė, šaudykklė, svarstykles, birbynė, švilpynė, plaktukas, skaptukas, dūrtuvas, mintuvai, koštuvis, muštūvis, bruktuvė, kultuvė || kūltuvė.

b) -ėjas, -ėja, -ikas, -ikė, -klys, -slys, -snys, -snė, -tojas, -toja, -vis, -vė

Pomocí těchto přípon se podstatná jména tvoří většinou jednak od kmene minulého jednorázového času, jednak od infinitivního kmene a označují nomina agentis, např.: audėja, gynėjas (méně často gynėjas), ėdikas, kūlikas (méně často kulikas), kirtikas (někdy kirtėjas), ryklys, turklys, kviestys, reksnys, verksnys, verksnė, pilstytojas, pilstytoja, skaitytojas, praeivis.

c) -ál, -ina, -es, -ešiai (-esis)

Podstatná jména odvozená od sloves pomocí těchto přípon nejčastěji označují výsledek děje, např.: jovalas „1. něco pomačkaného, zmačkaného, 2. prasečí žrádlo“, viralas, grindinys, siuvinys, elgesys, liūdesys, griuvėsiai || griuvėsis, pelėsė || pelėsis.

d) -imas, -ymas

Podstatná jména odvozená od sloves pomocí přípon -imas, -ymas nejčastěji označují název děje nebo děj samotný, často však mají také konkrétní či jiný význam.

Příponou -ymas se tvoří od infinitivů s formantem -y-ti (skaityti, taisyti), zatímco příponou -imas od všech ostatních sloves minulého jednorázového času, např.: ėdymas, šakymas, maišymas „1. děj, 2. těsto zadělané na chléb“, pūdymas „1. děj, 2. úhor, pole ponechané ladem“; bėgimas, metimas, ūžimas, arimas „1. děj, 2. orba“, vežimas „1. děj, 2. vůz“.

II. Některé adjektivní přípony

1. Přípony adjektiv utvořených z adjektiv

a) -okas, -oka, -ukas, -ukė, -ytis, -ytė, -utis, -utė

Tyto adjektivní přípony jsou zdrobňovací a mazlivé; jejich pomocí se adjektiva tvoří z adjektiv, např.: šaltokas „poněkud chladný“, trumpokas „poněkud krátký“, juodūkas, -ė, mažiukas, -ė, mažytis, -ė, mažutis, -ė.

b) -ní, -ní, -ský, -ská, -ný, -ná

Pomocí těchto přípon se adjektiva tvoří nejčastěji ze substantiv. Vyskytují se také adjektiva utvořená pomocí některých z těchto přípon z adjektiv, např. saldinis, -ė.

Přípona -inis, -inė má několik významů nebo přinejmenším různé významové odstíny. Nejčastěji označuje, z jakého materiálu je něco vyrobeno (auksinis, medinis). Podrobněji viz B IX 10.

Přípona -iškas, -a nejčastěji označuje podobnost, vhodnost, účel nebo příslušnost, např.: bobiškas, -a, pasakiškas, -a, vyriškas, -a, žiemiškas, -a, vokiškas, -a.

184

Adjektiva se sufixem -ingas, -a označují především to, že někdo nebo něco má něčeho hodně, vlastnost hojnosti či velkého množství, např.: gailestingas, -a, galingas, -a, laimingas, -a, miltingas, -a, naudingas, -a, pinigingas, -a.

2. Sufixová adjektiva utvořená od podstatných jmen

-ėtas, -ėta, -otas, -ota, -uotas, -uota, -uistas, -uista

Tyto sufixy se používají k tvoření adjektiv od podstatných jmen. Za zmínku stojí, že adjektiva se sufixem -uotas, -a se tvoří nejčastěji od podstatných jmen s kmenem na a, zatímco se sufixem -otas, -a od podstatných jmen s kmenem na o (srov. plaukūotas, barzdotas); adjektiva se sufixem -ėtas, -a se tvoří nejčastěji od podstatných jmen s kmenem na ė (srov. skylėtas), avšak ve všech těchto třech případech není v popisovaných nářečích patrná jasná pravidelnost.

Adjektiva utvořená pomocí těchto sufixů označují vnější, viditelné vlastnosti. Základ těchto vlastností tvoří odpovídající věci či předměty a pojmy, jejichž kořen a kmen byly převzaty z názvu, z něhož se adjektivum tvoří. Např.: duobėtas, -a, raukšlėtas, -a, kuprótas, -a, miglótas, -a, sviestúotas, -a, miežúistas, -a, ligiúistas, -a.

3. Sufixová adjektiva utvořená od sloves

-tas, -ta, -onas, -ona, -svas, -sva

Adjektiva s těmito sufixy se tvoří od sloves. Nejčastěji označují barevné nebo teplotní vlastnosti. Kromě toho sufix -svas, -a označuje nižší (slabší) stupeň významu než komparativní stupeň. Např.: báltas, -à, šáltas, -à, karštas, -à, šiltas, -à, geltónas, -a, raudónas, -a, juósvas, -à, gel̃svas, -à.

III. Některé typičtější významy substantivních přípon

Zde, aniž bychom se zabývali tvořením, ještě samostatně uvedeme některé typičtější významy substantivních přípon popisovaných nářečí. Podle významu přípon jsou substantiva v popisovaných nářečích například:

1. Názvy nástrojů a pomůcek

-ukas: švilpukas „píšťalka“, žindukas

-tukas: peštukas „nástroj na vytrhávání štětin praseti“, plaktukas

-lys: grėblys, kablys

-alas: barškālas „chrastítko“, skambalas

-klas: pluh, pila

-ynė: birbynė, lazdynė, stovynė

-tas: grąštas, kaltas

2. Názvy míst

-udė: aludė „hospoda“, peludė

-ykla: sušárna, česárna, koupaliště

-mė: gelmė, tankmė

-uma: giluma, sekluma, žemuma

-inė: alinė, bulvinė, daržinė

-ynas: dubový les, vrbina, lesní porost

185

-ynė: durpynė, kupstynė, molynė

-iena: ovesná mouka, jetelová mouka, pšeničná mouka

3. Názvy výsledků děje

-alas: jovalas, příze, viralas

-lys: padėlys, pašėlys

-ena: gaišena, skurdėna, stipena

-inys: podlaha, nákup, hniloba, nález

-snys: kasnys, sieksnys, žinks­nys

-ėsis: (obvykle v množném čísle) degėsei, griuvėsei, puvėsei

-tė: grįštė, gniūštė

4. Názvy abstrakt

-ybė: schopnost, trpělivost, rovnost

-ulys: nenasytnost, žízeň

-umas: bělost, trpělivost, jasnost

-ata: hanba, zdraví

-vsta, -vstė: mládí || mládí, hloupost || hloupost

-ava: zmatek, peklo

5. Názvy povolání osob

-inykas (-ininkas): včelař, dělník, písař

-orius: zpěvák, pěvec

IV. Některé závěry

Ačkoli jsou popisovaná nářečí základem 1k, vyskytují se v nich případy užívání přípon odlišné od 1k. Některé případy odlišného užívání se vyskytují také mezi popisovanými nářečími, podnářečími a místními mluvenými variantami. Několik těchto případů odlišného užívání či podobných jevů zde uvedeme.

1. Místo přípony -ininkas se v popisovaných nářečích častěji vyslovuje -inykas. Kapsové užívají většinou pouze -inykas, zatímco Zanavikové vedle -ininkas užívají také -inykas (darbinýkas). V okolí Naujoji Ūta se uvádí také -inikas (pùlkininkas).

2. Místo přípony adjektiv 1k -yvas, -a užívají Zanavikové a Kapsové také příponu -ybas, -a (ankstýbas).

3. Příponě 1k -snis u některých substantiv kmene ja odpovídá v popisovaných nářečích přípona -snys, např.: sieksnys, žinks­nys.

4. Přípona 1k -imas, -a se v adjektivech artimas, tolimas nejčastěji vyslovuje jako -ymas, -a: ártymas, tólymas.

5. Ve východní mluvené variantě II kapského nářečí se hojně užívá zdrobňovací jmenná přípona -ikė, např.: kačikė, pelikė, skarikė, višči̇kė. Tato přípona se v uvedené mluvené variantě užívá také v příjmeních dívek, např.: Brundżikė, Varkalikė.

6. Zanavikové a Kapsové ve východní mluvené variantě II často užívají také příponu -ukė v příjmeních dívek, např.: Bernotukė, Kuraitukė, Matulaitukė, Šlimpukė.

7. Kapsové u příjmení dívek nejčastěji užívají pouze příponu -iūtė, např.: Byliūtė (: Bylà), Luišiūtė (: Lùisis), Senkiūtė (: Señkus), Žvirbliūtė (: Žvirblỹs).

186

8. Mnohé popisné nářeční přípony jsou zde odedávna známé, jen některé se rozšířily nově; srov. např.: -ykla (kirpykla „holičství“, siuvykla „šicí dílna“), -ija (Aukštaitija, Kaunija, Zanavykija).

9. Obecně jsou přípony popisovaných nářečí litevské, vyskytuje se však i velmi málo přípon cizího původu; vlivem této skutečnosti se však již ani tyto přípony pevně neudržely; srov. např. -inyčia: langinyčia || langinė.

TVOŘENÍ JMÉN POMOCÍ PŘÍPON V NÁŘEČÍCH KAPSŮ A ZANAVYKŮ

Ю. СЕНКУС

Shrnutí

Práce přináší rozsáhlou analýzu tvoření jmen pomocí přípon v nářečích kapsů a zanaviků, která tvořila základ litevského spisovného jazyka. Charakterizují se útvary s příponami -uva, -ybas(-a), -ybė, -enybė, -inyčia, -očius, -očiuvienė, -uočius, -uočiuvienė, -da, -das, -odas, -ėzdas, -ozdas, -ga, -gas, -gys (—ė), -ingas (-ė), -ju-, -ija, -ijas, -tojas(-a), -auja, -ojus, -ka, -kas, -kis(-ė), -(s)kus, -(s)kuvienė, -ikas, -ikė, -okas, (-a); okas(-ė), -ukas, -ukė, -uka, -tukas, -inykas || -ininkas, -iškas(-a), -iškė, -(s)las, -(s)lys (—ė), -lius, -lus(-i), -ala, -alas, -alis (-ė), -alius (ė), -aliuvienė, -elis(-elė), -intelis(-ė), -ėlys, -ėlis, (-ėlė), -utėlis(-ė), -umėlis, -ėlius, -ėliuvienė, -ėlė, -olius, -oliuvienė, ~olė, -ula, -ulas, -ulis (-ulė), -ulys, -aila, -uolius, ~uolė, -uolys, -(y)kla, -klas, -klė, -klis, -klys, -(s)mas, -(s)mė, -imas, -ymas, -uma, -umas, -(s)na, -(s)nas, -(s)nis, -(s)nys, -(s)nus, -nius, -ana, -anas(-a), -ena, -mena, -sena(-šena), -enė, -uomenė, -ėna, -ėnas; -inas, -inis(-ė), -utinis (-ė), -inys, -yna, -ynas, -umynas, -ynė, -onas, -ona, -onis (-onė), -onius(-ė), -ūnas, (-ūnė), -ūna, -ainas(-a), -ainis, -ainė, -iena, -ienas, -opas (-a), -ra, -(s)ras, -rus(-ri), -ara, -aras, -eris, -erys, -orius, -urė, -erė, -sas(-sa), -sus(-si), -ėsa, -ėsai, -ėsis, -ėsys, -esis, -šė, -išius, -(s)tas (-ta), -(s)tė, -(s)tis, -(s)tus, -ata, -atis, -eta, -etas, -ėtas (-ėta), -otas(-ota), -otė, -uotas(-a), -ytis, -ytė, -aitis (-aitė), -ietis (-ietė), -utas, -utis (-utė), -ūtė, -astis, -astas, -estis, -estys, -ysta, -yste, -(s)vas (-va), -(s)vė, -vis, -avas(-ava), -ovas, -ovė, -tuvas, -tuva, -tuvis, -tuvė, -erza, -ėzas, -ozas, -ūzas, -uža, -užis aj.

Závěrem práce jsou uvedeny závěry o tvoření jmen pomocí přípon v nářečích kapsů a zanaviků.