LEKSIKOS TYRINĖJIMAI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

Frazeologismy nářečí Gervėčiai

J. LIPSKIENĖ

Městečko Gervėčiai a okolní vesnice (Gaigaliai, Galčiūnai, Girios, Gėliūnai, Gudinykai, Knyštuškės, Miciūnai, Milcėjos, Mėckos, Pelegrinda, Pėtrikai, Rimdžiūnai) tvoří jeden z litevských jazykových ostrovů v Běloruské republice. Na tomto ostrově se mluví východním dzūkijským nářečím.

Nářečí okolí Gervėčiai dosud nebylo všestranně prozkoumáno a popsáno, ačkoli se jím zabývala nebo dosud zabývá řada jazykovědců, mezi nimi i známí vědci jiných národů¹. Dosud se více pozornosti věnovalo fonetickým a gramatickým rysům tohoto nářečí, které pomáhají lépe vymezit jeho místo mezi ostatními nářečími litevského jazyka. Leksikou nářečí Gervėčiai a zejména jeho frazeologismy se, dá se říci, dosud nikdo nezabýval. Ve skutečnosti jsou frazeologismy pro zkoumání nářečí a jeho leksiky rovněž velmi důležité, neboť se v nich často zachovávají slova, která se již neužívají ve svém základním významu. Frazeologismy, jakožto ustálená spojení, navíc podobně jako folklór (písně, přísloví, pořekadla) přecházejí z generace na generaci a často uchovávají i vzácné morfologické rysy nářečí.

V textech z Gervėčiai, které uvedl P. Arumaa, se nacházejí pouze následující přirovnání, většinou z jedné písničky: tai· ma· akə·lės ka.b žerkolė·lei „velmi krásné, zářivé“; tai· ma· aušelės ka.p trūbė·lės „velmi dobré, velké“; tai· ma· ragė·lei ka.b i·la·lės „velmi špičaté“; tai· ma· paustė·les ka.b adate·lės „velmi špičaté“; tai· ma· kojelės ka.p tšėbatė·lei „velmi půvabné“; tai·ma·vuodegė·le ka.p šluotėle „velmi huňatý, velký“ (Aruma L.M. s. 9). V jiných písních a pohádkách se vyskytují také tyto frazeologismy, např.: abrin·ko džiė·du ka.p pə·nu, ē· b·əbu ka.p pə·nu „velmi pěkně oblékl, vystrojil“ (Aruma L.M. s. 15). da. ka.s ai·s pro· man’ — ašarėlēm apsilė·s „rozpláče se“ (Aruma L.M. s. 8). Uvádějí se také dvě ustálená spojení: ka.p kar’tas „právě“ (Aruma L.M. s. 13) (srov. bělorus. как раз); un ga·lo „konečně, nakonec“ (Aruma, L. M. s. 14) (srov. rus. наконец).

V textech z Gervėčiai, které uvedl E. Volteris, jsou zaznamenána tato ustálená slovní spojení: Dūmais traktaruoja (vaišina), kačėrga vītójau „bil jsem“ (Volteris L. Chr. s. 397); žālijas medžjas, juodos viūgos, nēt šakėlės lūnīksta „velmi mnoho“ (Volteris L. Chr. s. 400); Pririšau žirgų paū žalijų grūšių, pririnkau panu, kap sāvo dūšju „velmi krásnou“ (Volteris L. Chr. s. 398).

¹ Plg. Э. Вольтер, Литовская Хрестоматия, Санктпетербург, 1904, т.2, р. 396—402 (Toliau — Volteris L. Chr.); P. Arumaa, Litauische Mundartliche Texte aus der Wilnaer Gegend, Dorpat, 1931, p. 7—18 (Toliau — Aruma L. M.); E. Fraenkel, Apie Vilniaus krašto lietuviškų tarmių ypatybes. — Lietuvių Tauta, Vilnius, 1936, kn. 5, p. 256—262.

111

Ustálená slovní spojení zaznamenaná P. Arumaa a E. Volteriem samozřejmě neposkytují úplnější obraz frazeologismů nářečí Gervėčiai, proto si tento článek klade za cíl seznámit s nimi poněkud podrobněji².

Pokud jde o lexikální stavbu frazeologismů nářečí Gervėčiai, lze říci, že většina z nich souvisí nejen s frazeologismy ostatních nářečí litevského jazyka, ale často i s frazeologismy jiných jazyků, protože jejich jádro nejčastěji tvoří slova se stejným lexikálním významem: oči, uši, zuby, hlava, jazyk, nos, ruce, srdce atd. Frazeologismus nářečí Gervėčiai galvą nukarti „sklíčit se“ má v jiných jazycích tyto ekvivalenty: lotyš. nokārt galvu, rus. повесить голову, pol. opuścić głowę, něm. den Kopf hängen lassen, angl. hang down one's head, franc. baisser la tête; ranką ranką praūdo „jeden druhého podporují, zastávají se jeden druhého a pomáhají si“: lotyš. roka roku mazgā, rus. рука руку моет, pol. ręka rękę myje, něm. eine Hand wäscht die andere; širdį išėsti „trápit“: lotyš. sirdi graužt, rus. грызть (точить) сердце, něm. sich das Herz schwer machen, angl. break somebody’s heart; dantis šiepyti „smát se, usmívat se“: lotyš. zobus rādīt, rus. скалить зубы, pol. pokazać zęby, něm. die Zähne zeigen atd. „Tato frazeologie se v lidovém hovorovém jazyce užívá snad nejrozšířeněji, neboť frazeologická slovní spojení tohoto typu mají nejsnáze rozluštitelný přenesený význam a zároveň jsou velmi názornᓳ.

Vedle frazeologismů vytvořených ze slov známých i v jiných nářečích se v okolí Gervėčiai užívá řada ustálených výrazů, v nichž je jeden, vzácněji dva komponenty tvořeny slovy příznačnými pro toto nářečí.

a) podstatné jméno: an pačios spūrgos (pupenu) ažlipti; (zatoužil) kap būba sunkėnė (nositelka); kap medžias (les); kap šepetynas (kartáč); per smūrgaini smūrglas (čenichem) gauti; kap plōstais (na velké kusy) veršti; rakštis (horký) regėti; skālsinykas, (domácí skřítek?) ataneša; skiedos (třísky) lāksto; saldumōs (sladkého) a gardumōs (chutného) matyti; skystumōs (rozumu) galvōj turėti; šiltis (teplo) kaulų nelāužia;

b) přídavné jméno: krikštytine (křestní) duktė; medinōja (lesní) ožka; lig šōnų šlapiānkas (mokrý);

c) sloveso: akis apstūmti (oklamat); būza sriaubti (srkat); burnā susimainė (změnil se); kriōkščia (chrápe) kap gyvulys; kap vainiką vyti (plést); kojas aždirti (převrátit); eglūtė pririnkti (ozdobit); palėidus blūsą užvysi (uvidíš); per duoną duonos veizdėti (hledat); kap vėlnias prikliūvo (přilepil se, obtěžoval); per gaižio žangsnį pribūti (prodloužit se); rankom masnōti (třást, chvět); galvōn prieidīti (přijít); iš proto išsikraustyti (zbláznit se); liežuvius raznešdīti (roznosit); smertis paeido (přichází, blíží se); žydai pavažiūodo (přijíždějí); iš skūros griūti (padat); akysa prisidavinėti (zdát se, zjevovat se);

d) příčestí: kelias atklōtas (otevřená, volná cesta); kap trūbā sušlije (propletení);

e) sloveso a podstatné jméno, vzácněji sloveso a přídavné jméno nebo příčestí: pėnčius (paty) apsivōti (otloukávat si); kap apušės lākštas (list) lāpsi (vir-

² Frazeologismy uvedené v článku zaznamenala převážně autorka během dialektologické expedice v roce 1970. Byly doplněny také z folklorních sbírek, které zaznamenali K. Aleksynas a A. Dzetavečkaitė, K. Grigas, A. Juška, L. Sauka a R. Šliogerytė a N. Vėlius a které jsou uloženy v rukopisném archivu folklóru Ústavu litevského jazyka a literatury.

³ B. Kalinauskas, Natūralinė ir konvencionalinė Žemaitės raštų kalbos frazeologija. — VVPI Mokslo darbai, Vilnius, 1960, t. 11, p. 120.

112

pa, třese se); niùnią (nosì) nuniáukti (spustit); rakštis paskum tąsosi (vleče se); spirginiai (slanina) aukštai kāro (visí); (krūta) (pracuje) jako černý (černý) býk (vůl); (krūta) kap ga išas (lenoch, chcípák); kap virvė pavijóta (stočená) vijasi (projde všude).

Stejně jako frazémy jiných nářečí nejsou ani frazémy gervėčského nářečí všechny stejně staré. Za nejarchaičtější lze patrně považovat ty, které jsou utvořeny ze slov označujících nejdůležitější části lidského těla, např.: akįs plėšti „odporovat, přít se“; burną praverti „začít mluvit“; dantį griežti „hněvat se“; galvą imtis „znepokojovat se, dělat si starosti“; kojas pakratyti „zemřít“; liežuviu loti „hodně mluvit“; nosį kišti „plést se, kam není třeba“; rankas laužyti „trápit se, užírat se“; širdį sugrąžinti „omrzet, lézt na nervy atd. Takové frazémy se užívají téměř ve všech litevských nářečích. Nejspíš bychom některé z nich našli i ve starších písemných památkách, což rovněž svědčí o jejich stáří.

Ke starším patrně patří také ustálená slovní spojení související se starými zvyky v oblasti nářečí, např.: ažgavėti an linų ūgio (zvyk o masopustu se houpat co nejvýše, aby len vyrostl dlouhý); dantis plauti nog mėsos „na Popeleční středu si při pití kořalky vyplachovat ústa popelem“; der̃liaus kiaušinis „vejce zapečené do bochánku, s nímž se o svátku svatého Jiří obcházela pole“.

Novější jsou snad ustálená rčení, která vznikla zkrácením pořekadel a přísloví, např.: nevýk dievo médin (srov. nářeční přísloví: Nevýk dievo médin su rančia, ba nesupra[s]ysi ir su pyragù), nebo: Médy áugo (srov. nářeční pořekadlo: Medý gimęs, medý áugęs). Mohl zde však proběhnout i opačný proces — frazém jako ustálená jednotka mohl vzniknout dříve a teprve později se začlenit do kontextu pořekadla či přísloví.

Za nepříliš staré nářeční frazémy lze snad považovat místně zabarvená ustálená slovní spojení, rozšířená převážně jen v okolí Gervėčiai, např.: (pasisancūjo) kap Šūtai cerkvėj (přirovnávací frazém odvozený z vyprávění o tom, jak místní obyvatel jménem Šuta zašel do kostela a tam nečekaně přišel k penězům). Nebo: (bus) kap Šūtai su džėgoriu (rčení se odvozuje z vyprávění o tomtéž Šutovi, který našel hodinky, vyděsil se, že tikají, a odhodil je v domnění, že v nich je čert).

V nářečí se vyskytují také frazémy utvořené patrně z novějších slov přejatých ze spisovného jazyka, např.: ar vestùvėsna prašyti atėjai (pro nářečí je typické veseilia), liežuvius dirbti (pro nářečí je typické krutėti), kai vieną dieną (v nářečí se užívá kap), už pečių stovėti (pro nářečí je typičtější předložka až). Patrně také nejsou pro nářečí typické knižní konstrukce jako: į mėles pánčius pakliūti; į šalis išsimėtyti; į trūbą susisūkti aj.

Ačkoli se frazémy vyznačují ustáleností a většina z nich také stářím, některé se přesto, podobně jako jednotlivá slova, mohou časem měnit: jedny v důsledku nových sociálních a ekonomických podmínek, jiné z jiných příčin. Namísto některého staršího frazému se v nářečí může objevit nový frazém nebo prosté slovní spojení, které starý výraz vytlačí⁴.

Například „tanec“ komárů pozorovaný před změnou počasí (kroužení vzhůru a dolů) se v gervėčském nářečí vyjadřuje frazémem aguoną grūda. Bylo zjištěno, že nyní většina mluvčích nářečí již užívá slovní spojení bez první složky aguona, např.: uodai grūda. Je možné, že toto rčení časem úplně pozbude

⁴ Plg. dar Фразеологический словарь русского языка, Москва, 1967, p. 19.

8. Leksikos tyrinėjimai

113

prvního komponentu, přestal být frazeologismem a bude nahrazen prostým spojením slov uodai grūda. Při srovnání tohoto frazeologismu s ustálenými obraznými slovními spojeními stejného významu v jiných dialektech (čiūlkinį grūda, grūce grūda aj.) se nezdá, že by výraz aguoną grūda byl novým frazeologismem, který se v dialektu objevil až v současnosti. Konečně i samotné sloveso grūda (v kontextu uodai grūda), které obvykle vyžaduje akuzativ, dovoluje usuzovat, že zde kdysi bylo podstatné jméno.

V tomto dialektu se vyskytují případy, kdy se zužuje okruh užití frazeologismu v témže významu. Například gervėčský dialekt si až do dnešních dnů zachoval vedle výrazu kūlius versti, známého v mnoha dialektech (ve významu „převalovat se přes hlavu“ při hrách), také další, obřadní způsob jeho užití: po skončení žní se ještě převalovali přes hlavu, aby byla příští rok dobrá úroda žita, aby „se obracelo z půdy“. Jestliže se frazeologismus kūlius versti bude v dialektu při hrách užívat ještě dlouho, ve druhém případě, který souvisí s oslavou konce žní, pravděpodobně zanikne, neboť samotný zvyk je dnes téměř vymizelý.

Bez důkladného prozkoumání všech frazeologismů tohoto dialektu je těžké posoudit, které z nich zaniknou dříve. Snad lze říci, že taková ustálená spojení, jako již zmíněná: ažgavėti an linų įgio; dantis plauti nog mėsos; derliaus kiaušinis, budou brzy zapomenuta a časem vymizí, protože zanikají i tradice zvyků, které je zrodily. Takový osud nejspíše potká téměř všechny frazeologismy obřadního původu, kterých je v těchto končinách obzvlášť mnoho.

Stejně jako v jiných litevských dialektech je i v gervėčském dialektu značné množství synonymních frazeologismů. Materiál z jiných dialektů ukazuje, že frazeologismy popisující přibližně tentýž přírodní jev nebo obdobný děj mají nejčastěji v témže dialektu či v určité oblasti dialektů jen málo synonym. Jsou rozšířeny v zákonitých areálech. Například zmíněný frazeologismus aguoną grūsti má v jednotlivých dialektech poměrně pravidelně užívaná tato synonyma: čiūlkinį grūsti; grūce grūsti; mažalą gróti (šokti); mažalojų gróti (šokti); pipirus trinti, sviestą mušti aj.

V gervėčském dialektu se však zjistilo, že tentýž nebo podobný jev či děj se často označuje různými synonymy nebo variantami téhož frazeologismu, např.: sněžení velmi velkými vločkami, mokrý sníh, se v tomto dialektu popisuje takto: kap plóštais (vištom, vyžais) drėbia (verčia, sniega); plóštais (žvaigždėm) krinta (verčia, sniega). Zajímavé je, že výraz kap vištom sniega se v širším rozsahu vyskytuje v dialektu západních dzūků v okolí Alovė, Daugai, Kalesninkai, Punia a Valkininkai. Je třeba říci, že v Gervėčiai se užívá také více frazeologismů společných se západními dzūky, nikoli však s bližšími dialekty východních Aukštaitů nebo východních dzūků.

V dialektu se také poměrně často užívají varianty frazeologismů, jejichž odlišné komponenty jsou z hlediska stylu příbuzné⁵, např.: ašaras braukti — ašaras lėti; kojas aždirti — kojas pakratyti; liežuviu málti — liežuviu lóti. Tyto dvojice slovních spojení nahrazují slovesa: plakat, zemřít, mnoho mluvit. V těchto frazeologismech jsou proměnlivé komponenty (slovesa) v běžném kontextu nesynonymní a nemohou se navzájem nahrazovat, avšak frazeologismu dodávají velmi blízký, ba dokonce stejný stylový odstín. Totéž platí i pro taková slovní spojení, jako jsou: kãklą láužti — sprándą láužti; per akis ažšvilinti — per lūpas ažšvilinti. Zde však proměnlivé komponenty označují objekt.

⁵ Plg. Н. А. Кирсанова, О некоторых семантических признаках фразеологических единиц. — Проблемы фразеологии, Москва, 1964, р. 97.

114

Mezi variantami frazeologismů se méně často vyskytují takové, jejichž odlišné komponenty nejsou z hlediska stylu příbuzné a některé jsou neutrální, zatímco jiné mají zabarvení hanlivé či pohrdavé⁶, srov.: kap gaidys — kap glinda „velmi malý“; (prilipo) kap lākštas — (prilipo) kap spirā „úporně se přilepil, přichytil se“.

Struktura frazeologismů z okolí Gervėčiai je velmi rozmanitá, podobá se však struktuře frazeologismů jiných litevských dialektů.

Nejbohatší a nejpočetnější skupinu tvoří ustálená slovní spojení sestávající z ohebného slova a slovesa. V jednom případě sloveso řídí ohebné slovo přímo, v jiném prostřednictvím předložky. Většinu frazeologismů této skupiny tvoří podstatné jméno, samostatné nebo s předložkou, a sloveso, např.: akis pamėsti „oslepnout“; kojas judinti „pracovat, nezahálet“; nagùs kišti „dotýkat se, brát“; ratùs patėpti „dát úplatek“; an akių mesti „vyčítat“; pro gómuri pravaryti „propít“.

Ustálené výrazy sestávající z jiných ohebných slov (přídavných jmen, číslovek, zájmen), případně příslovcí, a sloves se v dialektu vyskytují poměrně zřídka, např.: storãi vaikščioti „být těhotná“; ilgas rankàs turėti „být zlodějem“; dviejų būti „být ženatý, vdaná“; atgalion veršti „mít nevolnost, chtít zvracet“; baisù pažiūrėti „velmi mnoho“; sā galva vēsti „sám si počínat, velet“.

Značné množství ustálených slovních spojení je tvořeno dvěma podstatnými jmény, která jsou ve vztahu jako neshodný přívlastek a určované slovo, např.: dievo rasa „slabé, chudé jídlo“; kàtino ašara „velmi málo“; svieto liežiuviai „pomluvy, tlachání“. Stejnou stavbu mají i složená pojmenování, jejichž komponenty často rovněž ztratily svůj doslovný význam a označují různé věci, např.: meškos šonai „taková lesní rostlina“; velnio barzda „černé kořeny drobných kapradin, vařené proti leknutí“.

Existují také frazeologismy tvořené podstatným jménem a příčestím, případně méně často podstatným jménem a přídavným jménem, např.: kirvis animesta (říká se o nechutné polévce); kėlias atklotas „můžeš si vybrat, co chceš“; mažos dienos „dětství“; senà uodega „starý člověk“; medinis bučys „chroust“. Tu a tam se vyskytne frazeologismus složený z podstatného jména a číslovky nebo zájmena, např.: vienù kvapù „bez nadechnutí, na jeden zátah“; gālas jų „tolik toho“.

Existují také ustálená obrazná slovní spojení začínající různými nesamostatnými slovy (předložkami, spojkami, zápornými nebo srovnávacími částicemi) a obsahující jen jedno samostatné slovo, nejčastěji podstatné jméno, např.: po vežimu „těhotná“; nė gurūčio „vůbec nic není“; ne tas galvōj „to není to, co člověka trápí“; nors ažsidaužk „dělej, co chceš“; tik ašaros „velmi málo“.

Srovnávací frazeologismy dialektu, které obrazně vystihují nálady lidí nebo vlastnosti věcí a jevů okolního prostředí, začínají většinou srovnávací částicí kap, méně často slovanskými výrazy loč, koč, kot. Jejich součástí bývá nejčastěji nominativ jednotného čísla podstatného jména, méně často příčestí, někdy příslovce nebo různé slovesné tvary, např.: kap špygà „velmi malá“; kap kultuvaitės „ploché, velké“; kap suteptà „velmi tučná“; kap šiandien „velmi rychle“; kap regì „za okamžik, velmi rychle“; loč žagrē „velmi hubená“. Taková přirovnání se často

⁶ Plg. ten pat, 98.

8*

115

může mít nejen jedno, ale i několik samostatných slov, např.: kap iš (v)andenio vagė viršta „velmi řídká“; koč tu an šunio láj „velmi kyselý (o polévce)“; koč tu atsigut an jós „velmi tučná“.

Další skupinku frazeologismů tvoří přirovnávací slovní spojení, která nabývají určitého konkrétního významu pouze ve spojení s určitým slovesem, např.: (růst) kap an mielių „růst velmi dobře“; (sedět) kap an yłų „sedět velmi neklidně“.

Jiná přirovnávací spojení jsou velmi úzce spjata se slovesy v přeneseném významu, např.: kap šuniuo lóti „velmi žalovat“; kap girnom málti „hodně mluvit“. Slovesa lóti, málti zde tvoří neoddělitelnou součást hlavních přirovnávacích slov.

Do samostatné skupinky lze patrně zařadit rozvitá frazeologická spojení přirovnávacího charakteru z gervėčiského nářečí, která neobsahují žádná přirovnávací slovíčka, např.: dangùs regėti „velmi řídká (o polévce)“; gali an nugarõs gulėti „velmi tučný (o zvířeti)“; paléidus blùsą ažvỹsi (říká se o chudé, holé pastvině).

V gervėčiském nářečí se vyskytují frazeologismy založené na eufonii (rýmu a rytmu), v nichž je někdy sémantická souvislost mezi rýmujícími se slovy obtížně postřehnutelná⁷, např.: nė šėn, nė ten „velmi špatná, nekvalitně odvedená práce“; (klábosí) nei šió, nei tõ (nei šei, nei tei) „mluví nesmysly“. Někdy se v jednotlivých frazeologismech sémantická souvislost mezi slovy ještě zachovala a rým je pouze pomocným prostředkem, např.: susraukus, kap linùs braukus „velmi zamračená, nespokojená“.

Vyskytují se také ustálená slovní spojení, v nichž jsou postaveny vedle sebe dva protikladné pojmy se záporkou a jejich souzvuk je posílen rytmem, např.: nė klausit, nė bėgt; nei gyvas, nei damiręs; (plěnčia) nei žiema, nei vasara. V jiných frazeologismech jsou postaveny vedle sebe pojmy, které nemusí být protikladné, např.: nėrà nė pūsti, nė dušinti; ir prie svėčio, ir prie pěčio.

V nářečí se tu a tam vyskytuje frazeologismus obsahující slovanské výpůjčky, např.: drenà akìs; bacėnas atānėse; čiėnių ažmušti aukščiai nósiės; koŕkon žiūrėti.

Samotné frazeologismy gervėčiského nářečí jsou v tomto článku uvedeny v abecedním pořadí. Na konci jsou samostatně zařazeny složené termíny. V kulatých závorkách se nejčastěji před vlastním frazeologismem uvádějí nezbytné komponenty (nezbytné okolnostní určení frazeologismu). Jsou to slova, bez nichž není význam frazeologismu jasný, a proto jsou v určitém kontextu neoddělitelná od vlastního frazeologismu, např.: (viena) kap kėlmas. V různých kontextech se však toto nezbytné okolnostní určení může měnit, a proto není strukturní součástí ustáleného spojení. V kulatých závorkách se uvádějí také varianty frazeologismů, např.: išėti (išrūkti) iš galvòs; kãklą (sprãndą) láužti.

Nepovinné okolnostní určení frazeologismu, tj. komponenta, bez níž lze frazeologismu dobře porozumět, se uvádí v hranatých závorkách, např.: ašaros [pačios] byra.

Slovesné tvary ve frazeologickém spojení, které se v různých kontextech obvykle mění, tj. lze je užít jak v určitých tvarech, tak i v infinitivu

⁷ Srov. B. Kalinauskas, Lidovost frazeologie jazyka Žemaitiných spisů, její sémantické a strukturální složení. – Kalbotyra, Vilnius, 1962, sv. 4, s. 20–22; В. В. Виноградов, Об основных типах фразеологических единиц в русском языке, в. сб.: Академик А. А. Шахматов, Сборник статей и материалов АН СССР, 1947, стр. 339–364.

116

tvary, v heslovém spojení se uvádějí v infinitivu, např.: zavřít oči „usnout“: Aš visu˙ naktėlb˙ akū nesudėjau, pavargau, ė raika krutėc.

ādatą naguõšan [vzít] „začít šít; vzít jehlu do rukou“: Kap cik ādatu8 naguõšan [imu], tai mikaju (zpívám) dainas ir mikaju.

aguõną grūsti „krouživě poletovat nahoru a dolů“: Děti, podívejte se, jak vrány tlačí mák. Vrány tlačí mák před deštěm; když letí k západu — bude pršet, když od rána — počasí bude (= pagada) pěkné.

otevřely se oči (říká se, když starý člověk ke konci života začne lépe vidět): Mā jau ākis acidārė, jau aš miršu.

oči se zalily slzami „zhoršil se zrak od pláče“: Āki:s āšarom išplaukė— akulōru raika.

oči byly světlé „dobře viděl“: Kap senāu āki:s būvo šviesos, ė darkos (nyní) nėragū, nemacīc.

zaslepit oči (komu) „zaslepit, oklamat (koho)“: Tāu jau akis apstūmė, tai nieko nėregi.

vytřeštit oči „velmi se podivit“: Akis išvėlce gal [úžasem].

přijít o oči „oslepnout“: A jau, verkau ir akelas až tai pamėčiau.

trhat oči (komu) „odporovat, přít se (s kým)“: Akis plėša močínai dukrė.

prokoukat oči „ztratit dobrý zrak, přestat vidět; být starý“: Nėmenu jau giestū, mā jau ir akis pražiūrėtos.

zavřít oči „usnout“: Aš visu˙ naktėlb˙ akū nesudėjau, pavargau, ė raika krutėc.

z očí se řinou slzy „hodně pláče“: Akȳsa ašaros lājasi ir lājasi.

oči se přeludně ukazovat (přeludně zjevovat) „zdát se“: Mān akȳsa prisidavinė. Jām akȳsa prisiduodė.

oči se zatemnily „udělalo se slabo“: Oi, tāmšu akȳsa paždārė, nieko neragėc.

jiskřit očima „být velmi zesláblý, např. bolestí“: Skaudėjo, tep migo galvu, tep žėibė akȳsa.

alijōšius duní (jede po kamenech) (říká se, když hřmí): Alijōšus dū.nda — blíží se déšť. Alijōšus jede po kamenech; pár koní se vzpíná a kola rachotí.

připravovat se k odchodu, až se patami dotýkat zátylku (říká se o rychlé chůzi ženy): Jak rychle [jdeš] — patami si skoro narážíš do zátylku (jdeš tak rychle, že si zátylek nakopneš).

být na očích „motat se pod nohama“: Ach, zase (teď) toho jehňátka okřikovat — jen aby mi nebylo na očích (ps)⁹.

házet někomu na oči (komu) „vyčítat, vytýkat (komu)“: Celý život mi to vyčítá, když něco udělám špatně.

vstávat (vstát) na nohy „vstávat, jít do práce“: Je třeba jít, vstávám na nohy. Jakmile se rozední, všechny ženy vstávají.

jet na len (masopustní zvyk jezdit, aby len vyrostl dlouhý): No, a už všichni křičí: je třeba jet na len; čím dál dojedeš, tím delší len bude.

sedět (viset) někomu na krku (komu) „být někým vydržován“: Copak se to vyplatí, takhle se lopotím a ty mi sedíš na krku. Ona se mi pověsila na krk, nechce vůbec nic dělat.

⁸Frazeologismy jsou uváděny ve zjednodušené fonetické transkripci. Značky přízvuku na první a druhé slabice označují zároveň i délku samohlásky.

⁹ps. — pohádka, d. — píseň.

117

dát do domu (odejít) „provdat syna jako čeledína na cizí hospodářství“: Raika sūnų un namų duóc. Ānas būvo un namų nuėjis.

chodit po špičkách „chodit opatrně a potichu“: Kap ānas acikela, tai vis an pirštėliu āina, kad vaikų nepažādzint.

vylézt na samý vrcholek (špičku) „velmi se chlubit“: Ānas jau un pačios spūrgos (pumpuro) ažlipo besigirdamas. Jau un viršūnės ažlipsi, ali gali nuo viršūnės nukrisci.

vyjít na pány „zpanštět, zhýčkat se“: Visi un ponu išēj.

mohou viset na jedné větvi „velmi stejní, podobní“: Abū un vienōs šakōs gali kabincie.

zůstat (nechat) na ocet „neprovdát se“: Tó mergōkė un višōtku paliko. Anā un višōtku liko.

plést lýko „dělat zbytečnou práci předčasně“: Ānas per unksci apinastri vēja.

mít kolem sebe ohradu „nikomu nedávat“: Tu, sako, — turi apžójis pievu.

(je třeba) postavit armōtu (komu) „být obtížně probuditelný“: Jám raîka armōtu pastacīc, kad pabūdzincie tókī miegāli.

neprodal jsi [snad] zuby? (posměšek, když se někdo bezdůvodně směje): Ār nepardūdai duncis, ko tep sėdzi duncis išstācīs. Ir stōvi kap vēlnas, gal duncis pardūdai? O tu, neparduodzik duntų, nėr kám pērka.

Přišel jsi prosit o svatbu? (říká se, když se příchozí soused nechce posadit).

zalít se slzami „rozplakat se“: Anīs ašarom asilēji.

slzy tečou „pláče“: Kám papāsakoc, kap mán būvo, tai ča ašaros bėga.

slzy se skutálely „rozplakal se“: Mán ir ašaros nurito — medelāčius panulāužė, dziegelūs (výhonky) panumindė.

ronit slzy (téci) „plakat“: Mergōkaitė ašarėlās braūka. Rutelās ravėjau, ašarėlās lėjau (dial.).

rozpršet se v slzách „hodně plakat, těžce žít“: Visu gi vēnimu cik ašarosa anā praūsas. Dabār anā ašarosa paplūvus (rozpršená).

slzy [samé] kanou „nechtít plakat“: Dāgunčan undeniñ ūnkišau runkās, taī nēverku, ir ašaros pāčios bira.

přijde čertovi holit vousy (říká se, když někdo nabrousí kosu nadarmo, ale už s ní dál neseká): Kai galūnda dalgī i jau daugāu jau nepjāuna, tai sāko — atais vēlnās barzdōs skūscie.

obracet se zpět „zvedat se žaludek, chtít zvracet“: Kap sūvalgė kū, tai atgalón vērča.

ukrojený krajíc „provdaná dcera nebo ženatý syn“: Danūtė jau atriekta riekė, kū daric.

ulehnout ke spánku „usnout“: Momā miegān acigutė.

zlato padá (prší) (říká se, když prší déšť potřebný pro úrodu): Āuksas mūsū dzirvōsun bīra, ča ne lietūs, vaikai. Vaikai, vaikai, ča gi ne lietūs, ča āuksas kriñta.

houpat se o masopustu na výšku lnu (zvyk houpat se o masopustu co nejvýše, aby len vyrostl dlouhý): Sūplaukes (houpačky) dāro pie Āžūgavēnes: gālvū balkin suduōc — ažgavēc un linū ūgo.

o moře a kráva za jednu kopějku „dobře je tam, kde nejsme“.

být s přivřenýma očima „být nevšímavý“: Neraīka ažrūkus(i)oms akīms būcie i paci paragēsi (uvidíš).

118

zavařit se (mít) prací „mít velmi mnoho práce, být velmi zaneprázdněný“: Byli jsme zavalení prací. Budeš mít práce až nad hlavu — kolik je toho!

v mé paměti „za mého života“: V mé paměti se tomu tak říkalo.

zasáhnout srdce „velmi se polekat, bodnout do srdce, projet srdcem“: Zasáhlo mě to u srdce, když jsem to uviděl.

konvičky přinesly (říká se, když se v rodině narodí dítě): A hle, zpráva přišla: konvičky přinesly. Co ti konvičky přinesly oknem?

hrozně se dívat „velmi mnoho“: Těch vozů — to je hrozně moc!

Barbora přidává noci (říká se, když se kolem 22. prosince začínají noci zkracovat a dny prodlužovat): Barbora přidává noci: krátí se, a tak už se noci zastavily.

(ležet) s bradou obrácenou nahoru „povalovat se, nic nedělat“: Proč tu ležíš s bradou vzhůru, je třeba se hýbat.

boty jsou příliš těžké (říká se o starém, slabém člověku): Už jsem takový, už jsou na mě boty příliš těžké.

srkat batvinie (polévku z kvašeného zelí) „chrápat ve spánku“: Už je opilý — srká batvinie. Bál jsem se, že když bude opilý, bude srkat jako buza. Slyším, jak táta buzu srká. Jak rychle usnul — už srká zelí. Přišel domů a už jí kyselé zelí.

utéct z [čísi] očí „odejít, vzdálit se, vyjít“: Uteč mi z očí, ať tě nevidím.

neštěstí za neštěstím se valí „velmi mnoho neštěstí, útrap“: Neštěstí za neštěstím se valí, ale člověk nějak přežít může.

zlé oči (čarodějné oči) (říká se o někom, jehož oči mohou uhranout, uřknout): Má čarodějné oči, může uhranout. Pozor na jeho zlé oči — chraňte se před tím člověkem.

i bába by s ním dojela do Vilniusu (říká se o velmi tupém noži apod.): Tupý nůž — i bába by s ním dojela do Vilniusu.

stavět si vzdušné zámky „vymýšlet nereálné plány“: Příliš mnoho si staví vzdušné zámky, chce příliš mnoho.

zblednout v obličeji „zbledl“: Úplně jsem zbledl, co to děláte?

otevřít ústa „začít mluvit“: Celý večer neotevřeli ústa.

zvracet po opici „zvracet po opití“: Staří Litevci pili méně; i kdyby se mladí opili, nezvraceli.

dát do úst „sníst“: Co dáš do úst, to také dobře sníš.

ohmatávat lahvičku „popíjet“: Už od rána začal popíjet.

srazit cenu nad nos „velmi zvýšit cenu“: Když odvážejí máslo na trh, cenu vyšroubují hodně nahoru.

upít si lok vody „trochu se napít“: Když si trochu upiješ, pak se ti lépe mluví.

vidět až do nebe (říká se o velmi špatné polévce): Tedy, uvařila jsi polévku — je průhledná až do nebe. Špatné řepné listy — průhledné až do nebe — mohla jsi tam aspoň přidat máslo, aby se zlepšila.

dívat se k nebi (říká se, když chce někdo polít vodou člověka, který se dívá k nebi a má holou ruku): Chceš se dívat k nebi? Tak pojď.

ukecávat „rozmlouvat“: Proč mu rozmlouváš?

skřípat zuby „zlobit se“: Bratr skřípal zuby a zlobil se na sestru.

vyrazit zuby „surově zbít“: Tak ty, já ti vyrazím zuby.

cenit zuby „usmívat se, ukazovat zuby“: Ona cení zuby, ať se to hodí, nebo ne.

odložit si zuby na polici „nemít co jíst“: Už nemáš co jíst; sedíš se zuby odloženými na polici= (police), už nemáš žádné krmivo ani jídlo.

119

mýt zuby od masa (říká se, když se na Popeleční středu pije po půstu vodka): Reĩka ir mán duncìs praplauč nog mešõs. O pelanų dienõj, aina, gãra, duncìs plãuna nog mešõs.

cvakat naprázdno zuby „nemít co jíst“: Táu brolãĩ priklegdzinėjo (přemlouvali), pojď se hýbat, Petře, jinak budeš ještě naprázdno cvakat zuby (klapat), když jsi neposlechl.

převrátila pořadí sester (říká se, když se mladší sestra vdá dříve než starší): Katarà zůstala dcera, tak se říká, že převrátila pořadí sester.

děda stojí v koutě „stmívá se“: Děda stojí v koutě, už je třeba dát dobytek. Už děda stojí v koutě a dětí ještě není.

Bůh nám dal kříž (říká se, když má žena opilého muže): Když už je opilec, tak je to kříž: Bůh nám dal kříž, takového manžela...

velké sousto trhá hrdlo (přetrhne) „kdo chce mnoho, nezíská nic“: Když už někdo příliš spěchá a činí se, říká se: velké sousto hrdlo trhá. Velké sousto hrdlo přetrhne.

sůl na tvé oči (říká se ze strachu, aby někdo neuhranul): Když jedeš na pěkném koni a někdo řekne: „Ach, jaký krásný kůň,“ jezdec odpoví: „Sůl na tvé oči, neuhrančete mi ho.“ To je krásná holčička, kterou jsi vychovala: „Sůl na tvé oči.“

pochytat ducha „vydechnout si, vzpamatovat se, přijít k sobě“: Nemohu, musím se vzpamatovat.

spojit chléb s chlebem „vyjít; vyjít s penězi“: Výdělky byly malé, ale dokázal jsem vyjít s chlebem.

jet obhlédnout dvory „jet na obhlídku“: Já jsem pak jela s dcerou obhlédnout dvory.

být ve dvou „vdát se, oženit se“: [Když] se v žitě najdou dva klasy — sporíži, dívka nebo chlapec se spáří — budou ve dvou.

jít za ohrady „odejít, vypadnout“: Jděte za ohrady, už jste mě dost naštvali.

jít psům kosit seno (říká se, když někdo neposlouchá): Jestli nás neposloucháš, tak jdi psům kosit seno: nanosíš si ho na hromadu; sám na té hromadě skončíš.

to je jedno „ať je“: Jedete domů, ať je to, jak chce, není to ani potřeba.

může ležet na zádech (o dobytku — je velmi tučný): Tučná kráva, může ležet na zádech.

dá se [i] jazyk spolknout „velmi chutné“: To se ti povedlo — člověk by mohl spolknout i jazyk. Ta řepná polévka je tak dobrá, že by člověk mohl spolknout jazyk.

setřít hlavu „skoncovat“: Ko cik mà gãlvõs neatráukė — tokìe daũ vaikãi.

položit hlavu „mít velmi rád, milovat; být připraven za někoho zemřít“: Dabaĩkos (nyní) tì velmi žmõnės — až lietuvì· gãlvu· dẽda.

dát hlavu „dát rozum, nadání“: Džėvas dáu gãlvu·, ir tvarkáu valcùs ir visur malãnu·.

setnout hlavu „zarmoutit se“: Kám tu gãlvu· nukórei, neraĩka dūsaucie.

zvednout hlavu „podívat se“: Zvedni hlavu, už svítá? (d.).

nosit hlavu nízko „ponížit se“: Neuměl jsem... nosit před představenými hlavu nízko. (d.).

vzít si do hlavy „znepokojovat se, dělat si starosti“: Ty, mami, nejsi zvyklá být sama, čeho si vezmeš do hlavy, všechno obděláme [ary]. Neber si to do hlavy. Nikdo si to nebere do hlavy.

přijít na mysl „přijít na paměť, vzpomenout si“: Byl jsem už skoro mrtvý, když mi přišlo na mysl, že v současnosti zanikly litevské písně.

120

mít v hlavě „dobře si zapamatovat“: Tenhle dědeček si dobře zapamatoval: uměl hrát i zpívat.

přijít na mysl „přijít na mysl, napadnout“: Co mu přijde na mysl, to si cestou zpátky i hvízdá.

točit se v hlavě „vědět, ale dobře si nevzpomínat“: Když si poslechnu a zazpívám, pořád se mi to honí hlavou a nevzpomenu si.

v hlavě už to tak nevaří „už nemít takovou hlavu, nechápat, dobře si nevzpomínat“: Stařec, skoro devadesátiletý, už to v hlavě nemá jako dřív, změnila se mu hlava.

mít v hlavě [hodně] řídké „být přihlouplý“: Muž má v hlavě hodně řídkého, dobře se naplakal.

plést (motat) řeči „plácat, mluvit nesmysly“: Proč jen pořád pleteš řeči, když zůstáváš doma? Přilepil ses na člověka a motáš nesmysly.

mít dobrou hlavu „být schopný“: Dědeček měl dobrou hlavu.

hrdlo ho sežralo „propil“: Toho sežralo hrdlo všechno — tehdy se opil až do bezvědomí.

napojit hrdlo „trochu se napít“: Předevčírem jsem se jaksi napojila v hrdle. On to dopil zezadu — nalil si do hrdla.

živou duši se nedotknout „nic nenaděláš“: Když se rozhlédla po všech rozích, spatřila syna a začala naříkat, ale živé duše se nedotkneš.

ukončit život „spáchat sebevraždu“: Zoufalstvím se dokonce pokusila ukončit svůj život.

padnout do milostných pout „zamilovat se“: Náš chlapec padl do milostných pout.

rozptýlit se do stran „rozptýlit se, přijít nazmar“: Přišel hospodář a podíval se do stodoly, aby seno zůstalo až do Vánoc a nerozptýlilo se do stran.

svinout se do trubky „dobře bujně růst, dobře plodit“: Pět žitných políček se nechá neposekaných a stočí se, aby příští rok bylo žito krásné — svinulo se do trubky.

plná až k slzám „chce se mi plakat“: Sešli jsme se spolu a mně už se chce plakat.

dlouhý vlas „žena“: Proč posloucháš ženu s dlouhým vlasem, měj rozum.

mít dlouhé ruce „být zlodějem“: Jejího muže vyhnali — měl dlouhé ruce.

jak k práci na poli (sg. dat.), tak k práci v kuchyni (sg. dat.) „člověk, který se hodí všude“: Ona je dobrá jak na pole, tak do kuchyně, ale on je jen patolízal (příživník).

jak ke kose, tak k míse (sg. dat.) „člověk, který se hodí všude; dobrý pracovník“: Vždyť ten chlap je veselá kopa, hodí se jak ke kose, tak k míse.

a ani vlas nespadne „nic zlého se nestane“: Beze mě ani ránu — a ani vlas nespadne.

a i hovno mu vypadne na jazyk „říká se o člověku, který hodně mluví naprázdno, tlachá“: Jakmile začne mluvit, tak mu i hovno vypadne na jazyk, žvaní a žvaní.

a prase by se ho nedotklo „velmi špinavý“: Roztrhaná sukně — ani prase by se jí nedotklo.

ani čert ho nechce „nikomu nepotřebný“: Ani čert mě nechce, celý život jsem byl jen ubožák. Ani takového mučedníka, jako jsem já, si čert nevezme. Starý — toho si ani čert nevezme.

ani čert ji neoklame „nikdo ji nepřelstí (říká se o čilé, chytré ženě)“: Ani čert tyhle báby neoklame, ona by i z čertovy kůže nadělala třísky.

vyjít naprázdno „marně, bez užitku, přijít vniveč“: Celý život mě trápil žal, všechno, co jsem si vytrpěla, vyšlo naprázdno.

121

vyjít z hlavy (z mysli) „zapomenout“: Když tam ten kohout zakokrhal, vyšlo mi to z hlavy, nepamatuji si to. Tak mi to vyletělo z hlavy — ten kohout zakokrhal. Už mi to zase vypadává z mysli, nedokážu to říct.

z jednoho dýmu „všichni do jednoho“: Děti, všechny z jednoho dýmu — ven!

vyjít z hlavy „zapomenout“: Maminka mi vyprávěla všelijaké příběhy — už mi to vyšlo z hlavy.

udržet se smíchy „zdržet se smíchu“: Nemohla jsem se udržet smíchy, když jedl tyhle sladkosti (sladké, kyselé).

napadnout při řeči „přijít na mysl při hovoru“: Když mě to při řeči napadne, tehdy to také začnu říkat.

zbláznit se „zešílet, pomátnout se“: Ten chlapec se může zbláznit.

vyskočit z kůže „velmi sebou házet, běhat, nevědět, kam se vrtnout“: Když jehně běhalo kolem ovce; tak přímo (=prostě) vyskakuje z kůže.

vytrhnout ze srdce „zapomenout“: Nu, nikdo [písně] nevytrhl ze srdce.

ze srdce 1. „velmi dobře si rozumět, žít spolu“: S mužem jsme žili ze srdce. 2. „upřímně, otevřeně říci“: Od srdce řeknu — starodávné (starobylé) písně si nepamatuji, možná se vám nebudou líbit.

zvolna „lehce, pomalu“: Když jde tak pomalu, zvolna, nepoznáš, že kulhá.

(křičet) z plných plic „křičet velmi hlasitě“: Proč křičíš z plných plic? Ženci (sekáči) se překřikují: křičí z plných plic.

kéž bych ti oči vypíchla (říká se, když někdo haní něčí manželku nebo manžela kvůli ošklivosti): U nás se tak říká: kéž bych ti oči vypíchla, pak bys byl krásný.

přišel smích „začal se smát“: Když přišel smích, když se tam svalila.

vymýšlet žerty „žertovat“: Můj muž uměl vymýšlet žerty. Když se sejdou, vymýšlejí všelijaké žerty.

aby nám na rukou nechyběl chléb „aby byla dobrá úroda a dlouho vydržela (zvyk při žatvě žita).“ Kroužek obilí zůstává stále menší a menší, uprostřed zůstane kousek chleba, aby nám na rukou nechyběl chléb.

obrácená rukávová „ten, kdo často mění názory“: Takoví jsou — obrácená rukávová.

abych si nejdřív plivl (1. os. kond.) jako pop (říká se, když při srkání polévky ošplíchneme rty): Fuj! Kdybych si nejdřív plivl jako pop (=pop).

aby tvoje slova byla v Božím uchu (říká se, když se něčemu nevěří): Kéž by tvá slova byla v Božím uchu.

aby chléb neodešel od stolu „aby bylo co jíst“: Sklízí se úroda; aby chléb neodešel od našeho stolu.

ať ti ruce uschnou! (kletba): Když se pořádně rozčílí (silně, prudce) a co, pak začne: ať ti ruce uschnou!

ať ti Pierūnas umře! (kletba): Sama říká — ať ti Pierūnas umře!

ať tě jestřábi! (mírná, jemná kletba): A hele, ať tě jestřábi! Kdepak tu ďáblové křepelku vyplašili.

ať se roztrhneš! (kletba): Ať se roztrhneš! Jak jsi mě unavil.

ať odejdeš pod zem! (kletba): Ať odejdeš pod zem, ať se ti podaří mě ošidit!

ať ti vlk sežere ty (tvoje) kosti! (kletba): Ať ti vlk sežere kosti — tak se stařena modlí.

vynést kosti „utéct“: Jen co jsem vynesl kosti, začali je mlátit.

122

jednoho dne „velmi rychle“: No a pak uběhly dva roky, sotva jeden den. když se i hovno dere do první řady „zbytečně se do něčeho plést, někam se cpát nebo vstupovat do řeči“: Proč ses tam cpal, když i hovno se dere do první řady. I v mládí (mládež) se tam cpeš jako hovno do první řady.

[trápení] krk (zátylek) láme (svírá) „je velmi zle, je těžko“: Trápení za trápením přichází, a třetí už krk láme. Celý život mi trápení krk lámala, ale já si nestěžoval, byl jsem silný (silný) . Jedno trápení ještě není trápení, dvě trápení, a třetí už svírá krk. Jedno trápení není trápení, druhé je nepříjemné a třetí už svírá zátylek.

křížová cesta „strasti, starosti při dosahování něčeho“: Tak mi začala křížová cesta.

někomu nohu, někomu ruku urazit „udělat něco špatně“: Někomu nohu, někomu ruku urazí — co je to za práci — dělá to špatně.

(krásná) jako mák (květina) „velmi krásná“: Je krásná jako mák. Ó, krásně ta dívka vyrostla — jako květina.

(černá) jako uhlí „velmi černá“: Vyšly tři dívky a všechny byly černé jako uhlí (ps.).

(sedět) jako na jehlách [nějakých] „sedět velmi neklidně, být velmi neklidný“: Sedím uprostřed jako na nějakých jehlách.

(růst) jako na kvasnicích „velmi dobře růst“: Děvčátko rostlo jako na kvasnicích a bylo krásné.

jako v mysli „velmi dobře známé, dobře zapamatované“: Přímo jako v mysli mám takovou řeč. Jako v mysli mi znějí její takové řeči.

jako by do zelí nalila, kyselou by udělala „velmi kyselý (o polévce)“: Jak se u nás říká: ten boršč je tak kyselý, jako by do zelí nalila kyselinu a nechala ho zkysnout.

jako se třesou listy osiky „velmi se bojí“: Třese se jako listy osiky. Vlčice se lekla, přeskočila a já se třesu jako listy osiky.

jako kůň 1. „velmi se opil, velmi opilý“: Sedí opilý jako kůň, a přitom je to ještě takový drobný (mladičký) chlapec. 2. „jí velmi mnoho“: Ty ale jíš tolik jako kůň.

jako za zdí (být) „mít dobrého muže, dobře žít“: Tehdy jsem se měla jako za zdí: muž byl dobrý — bylo chleba i škvarků (slaniny).

jako za pecí (zajistit si) „získat dobrého muže, dobře žít“: Když jsem se vdala, měla jsem se jako za pecí, třebaže můj muž byl chudák a pletl jen košíky.

jako baron (hloupý) „tmavý, málo vzdělaný“: Je hloupý jako baron.

(dostala chuť) jako těhotná žena „velmi zatoužila po něčem“: Ó, dostala na to chuť jako těhotná žena.

(být) kap bugelė (kėlmas, vilkas) „zcela sama“: Vienā gi·veni kap bugelė. Aš jau nieko neturū·, vienā kap kėłmas. Aš ča vienā kap vilkas; apsirinķč (apsirengti) jau i·rā mán blogāi, kōju· trauklis (skaudulys) trāuko, runkā sōpa.

kap cviekučių kopōti „velmi bolestivě kousat“: Bitāle krūmto smagāi, kap cviekučių kopōja.

(černá) kap dunkstis „holá, bez trávy“: Juodā pieva kap dunkčis — kokā tī ganēvā (ganykla).

(plést) kap diedu· vyžūs „mluvit nesmysly“: Kad tu ir pini kap dziedas vižūs.

(bílá) kap drōbė „velmi bledá“: Mergōkė baltā kap drōbė.

(být) kap duobėj „žít ve velmi špatných podmínkách“: Dabarōkos asū kap duobėj — žabarėlių negālū pasriŋkcie, duonaitės parsneščie.

123

(zkroucená) kap gyvātės „velmi křivá, klikatá“: Ažāt, kad ju· dži rv os nėra cie-sos, ali unēji· pono dvaran ir isuktos kap gi·vātės.

kap gaidys (glinda, kubėizdalius, malipūtas) „velmi malý“: Kas tī zo žmogūcis — kap gaidīs. Koks tai žmogus — kap glinda. Kōkis itai žmogus — kap kubėiz-dalus (pumpotaukšlis). Itas kur aina — kap malipūtas.

(kráčí) kap gaišas „pracuje velmi špatně“: Ānas cī.ngi — kap krūta, tai kap gaišas (padvėsėlis), cik aina.

(srdce) kap geležīs „velmi necitlivý, nemilosrdný“: Anō širdzis kap geležīs — naktiūc (nakvoti) nieko neprīmido, nė vienas tī neažnaktūjo. Momā gaudzinė dionos, ali anō širdzis kap geležīs.

mlít jako mlýn (mlecí zařízení, mlýn) „mluvit velmi mnoho“: Tai jau tararaika — māla ir māla kap gi.rnos. Tu māli i māli kap maltuvė, ir nepabōsta. Ānas māla kap mēlnīcā, kap cik žmogū susicikdo.

(zakoktal) kap girtas „řekl špatně, žvanil“: Kap gi.rtas paklegē, ir ganā.

(chrápe) kap gyvulys „velmi hlasitě chrápe ve spánku“: Ko tu krókši kap gi·vulis.

(rozpovídal se) kap Gražūlo rātai „rozmluvil se, rozvykládal se, dal se hodně do řeči“: Ot rasitararāvo, kap Gražūlo rātai.

(sedí) kap Gudinīkai an kapū „říká se, když ti, kdo sedí u stolu, ani nejedí, ani nepijí“: Āni·s sēdzi kap Gudzinīkai (název obce) un kapū, ar vālgi·c nēr?

(mlčí) kap indīkas pasipūtes „nic neříká“: Itas žuvinis (rybář) čīli kap indīkas paspūcis — baisū prikludzīc (paliesti).

kap vyzameteno „prázdno, nic tu není“: Všichni odjeli ze dvora — jako po vymetení.

kap z [v]ody se obracet „být velmi hladký“: Když se oráčovi převrátil vůz, muselo to být, jako když se z vody obrací žernov.

(záda) jako černý (černý jako) býk „velmi mnoho pracuje“: Slunce už zapadlo, a on stále pracuje na poli, zády jako černý býk (vůl). Dokud se pole sklidilo, dřel se a dřel jako černý býk.

(vdaly se) jako konopí „rychle se vdaly, odcházely jedna po druhé“: Mé dcery se vdaly jedna za druhou: ta, která zůstala, mi pomáhala.

jako na pohřbu „je velmi smutno, bolestno, těžko“: Když děti odjely, je mi jako na pohřbu.

(rozčílil se) jako válečný kůň „velmi neklidný, vzpurný, zlý“: Rozčílil se jako válečný kůň: tu do dětí strčí, tu zase do někoho jiného.

(žije) jako pařez „velmi zanedbaný“: Trochu se upraví a žije jako nějaký pařez.

jako čepice „velmi velcí“: Takoví býci jsou velcí jako čepice.

jako strašidlo „nevzhlední, oškliví“: Stará baba je jako strašidlo.

(odešel) jako při pohřbu „nepozdravil“: Odešel jako při pohřbu.

jako kost do kvasu strkat „vtíravě někam nebo k něčemu lézt“: Proč ses tam cpal jako kost do kvasu (=chlebového těsta).

jako hlávka zelí „velmi špatná (paměť)“: Paměť má jako hlávka zelí, nemůže si vzpomenout.

jako kůly „velmi těžké, neohebné“: Nohy mi ztěžkly jako kůly, rychle chodit nemohu.

jako válečky na praní „ploché, velké“: Válečky jsou na kolenou jako velké ploché desky.

124

(frká) jako hřebec, když ucítí kobylu (říká se, když se muž na veřejnosti dvoří ženě): Ko prunkšči kap kumelīs kumēlb· suvúodis.

jako komín kouřit „kouřit velmi mnoho“: Dziēdukas kap kuodẽli· kūri·.

jako kurník (chlívek) „velmi špinavý, neuklizený“: Nuvejāũ pìrkon – kap kurnīkas (kurník) – nė anà būrnu· praūša, nė ru·būs plaūdo. Anū pìrkà kap mešlīnas.

jako hlupák se směje z prstu „směje se bez důvodu“: Ānas mōka kap kvailis iš pìršto juókkcis. Juókas kap kvailis iš pìršto.

(přilepil se) jako list (smola, pryskyřice) „úporně se někoho držel, přilepil se k někomu“: Prìlipo kap lākštas (list) nog vandeñs. Ānas kap smalā prìlipo priek dūkterei reščineï (poslední, nejmladší). Ko tu prilipai par man kap spirā. Kap lākštai prìlipo.

jako lvi „velmi velcí, tuční“: Veršai prāma (= doslova) kap levāi.

(mračit se) jako pytel „být velmi zamračený“: Apsnaukė ir bhūdos kap maišė.

jako dřevo (zeď, stěna) „velmi dobré“: Gerībos būs: mūsū· geri rugāi, kap mēdžas (les). Ot geri javāi – kap mūras. Gerī rugāi kap siena – pėno būs.

jako rákosí „velmi hubená, štíhlá“: Mā duktė kap mendrėlė būvo, ana an kojìtū· nepastovė.

jako moucha „křehký, s krátkým životem“: Žmogùs kap musā.

(mluvit) jako doma „mluvit otevřeně, odvážně, prostě“: Aš paprastāi kap namuōša pìlū, niēkas manī neapdrāus (nezabrání).

(růst) jako ne podle svého věku „růst velmi rychle, neúměrně svému věku“: Kap mažūtė āugo, kap an mielū, kap ne an sā dienēlių.

(pohybovat se) jako ne po svém „velmi špatně (pracovat)“: Anà cik kiemāuna (chodí ven, prochází se) par bóbas, ē kat kū krūta – kap ne sāu.

jako ne po svých (vlastních) nohách „o chůzi – velmi pomalu, těžce“: Nu ir āina, – kap ne sā kājos: cā sustōdo, cā āina.

jako by byla sňata z kříže „velmi zhubla, seschla“: Duktė kap nog kryžiaus nuimta.

jako brousek „velmi ostrý“: Kìrvis āstras kap ōblius.

(píská) jako ptáček „píská velmi krásně“: Jū bernōkas tep gražāi švìrkščia, kap paūkštė.

jako měch „velmi velký“: Kaunierūs prisūta baisāusas – kap pavalkāi.

jako kůže na zádech „velmi hubený“: Užvidau anū kārvi· – kudā, kap pielā nugarā.

(hrdlo) jako hrnec „dokáže toho velmi mnoho vypít“: Kad anō gerklē kap pūodas, kap ānas ir gāli ciek gėrcie.

jako velké mokasíny (válenky, slepice) padat (sypat se, sněžit) „velmi hustě sněžit ve velkých, vlhkých vločkách“: Visū· dziēnū· vertė sniegū· kap plōstais, ir kalināčiai, ir nešulāicis šlāpas. Tai drēba kap vỹžais. Šūndie sniežcī kap vỹžais. Verča kap vỹžais lauki. Žū, kap vištom sniegci.

(skřípe) jako nepromazaný vůz „mluví nejasně, zadrhává se“: Skri·puoja kap rātas nėteptas.

jako rychle „bez přemýšlení, velmi rychle“: Kap rogì kuodẽli· sūverpa.

(sedí) jako ten, komu darovali rubel „velmi sklíčený“: Ānas sēdzi kap rūblu· padovanōjis.

[Frazeologismus prý pochází ze zvyku, kdy bylo třeba dát novomanželům při svatbě peníze.]

pokryté smetanou „celé bílé, plné květů“: Ōbelis kap smetonū apdėtos.

(vysoký, tenký) jako tráva „velmi vysoký, tenký“: Ānas tōkis dzìdelis, āukštas plōnas kap smìlga, tai ānas ir nūrēškė man šermulū· (jeřabin) ir dāu.

125

(bílý) jako sníh „velmi bílý, krásný“: Runkinītis (nosní) tokis gražūs kap sniegas bāltas.

jako stůl „velmi rovný“: Kėłas gēras, kap stālas.

jako šíp „velmi rychle“: Tprusōka, tprusōka, aikšite, aikšite namō: kārvės ais kap strielà — prijū.nksta.

jak ses narodil, tak ses i zvedl „pořád totéž, nezměníš to“: Tep jau i·rà, kap sūsrietėi, tep ir pasikėlai.

(krásná) jako sutenta „velmi krásná, tučná“: Kāulaitė graži kap sutentà.

(husté) jako kartáč „velmi husté“: Pamidōrai dā cik dziksta, ali tūnkus kap šepecīnas.

(uplynout) jako dnes „velmi rychle uplynout“: Treji mētai, rōgis, kap šūndzie praėjo.

(zatoužit) jako šílenec „velmi si něco přát“: Ānas tep ažsigeidė aic, kap šīktie. Ot tu ažsigeidei kepūrės, kap šīkc.

jako mokré dřevo hoří „velmi špatně něco dělá, pracuje“: Tu darai, kap šlapā mālka dėga.

jako (loc) špejle (žāgrė) „velmi hubená, malá“: Kārvė susriėtus kap špi·gā. Kāulė ità kap špi·gā. Kurdā mergōkaitė loc žāgrė.

jako psa (sing. instrumentál) lōti „velmi oholit“: Anā kap šuvā lāja ir lāja. Kām reĩka kap šūnuo loc, kū padārė, padārė.

jako pes chce „velmi chce (jíst)“: Āsei kap šuvā nōru valgīc, diōk ko·d duonos lustu·.

jako psa (sing. instrumentál) anškiūsti (apkelegėti) „pomlouvat, udat“: Apklegėjai, unškūndei kap šuvā mani. Kām tāu raikėjo kap šūno unškūscė mani, kū aš padārāu tau?

(podařilo se) jako Šutům v kostele (říká se, když se něco nečekaně podaří): Tai passān-cūjo, kap Šūtai čerkvėj.

(bude) jako Šutům s děgorou (říká se, když někdo neumí využít výhru): Būs ir tāu tep, kap Šūtai su dziegoru.

jako trubky se proplétají (říká se, když se pěkně vlní, čeří dobré žito): Ot rūgai, tai rūgāi — kap trūbā sušlijī· (susiviję).

být líný jako žebrák (jednotné číslo, nominativ) zlenivět „začít být líný, být lehkomyslný“: Zlenivěl jsi jako žebrák. Když se takhle zleniví, jako žebrák: nic se nehýbe, do kolchozu nechodí.

jako věnec uvázaný „velmi dobře udělané“: Ó, udělané dobře — jako věnec uvázaný.

plést věnec (uplést) „velmi dobře pracovat, udělat“: On pracuje dobře — plete věnec a zpívá. Petr to udělal hezky — upletl věnec.

jako vylitá vodou (o brázdě — velmi rovná): Brázda musí být rovná — jako vylitá vodou.

jako ďábel (přilepil se) „bezdůvodně se na někoho přilepil“: Přilepil se jako ďábel [k němu].

(letí) jako vítr „běží velmi rychle“: On [býk] běžel za nimi jako vítr a bloudil.

(udělal) jako vlk v Murkonysu (říká se, když je vidět, že práce bude provedena špatně): No, už to uděláš jako vlk v Murkonysu.

jako za jeden den „velmi krátký“: Lidský život je jako za jeden den.

jako vlkodlak „špatný člověk, ničema“: Ach, on je jako vlkodlak.

jako když vlk uteče s ovcí „alespoň něco získat, vydělat“: Když lidé chodí do práce, vždycky si něco vydělají, i kdyby jen tolik, jako když vlk uteče s ovcí.

126

kap virvė pavijóta vijasi („dokáže se dostat všude“ – o člověku, který projde všude): Vijasi kap virvė pavijóta.

(ažkrutėjo) kap Zabláckas (an muìlo) su mylù „nic nevydělal“: Tai jau tu ažkrutėsi kap Zabláckas su mi'lu. Krutė, krutė ir ažkrutė kap Zabláckas un muìlo.

kap žalià málka dėga „žije se velmi špatně“: Tokis gi·vẽnimas – kap žalià málka dėga.

(veliký) kap žárdas „velmi vysoký, veliký“: Dzidelis vīras kap žárdas stóvi, kas tì iš jō.

kap žẽme pardàves „velmi smutný, sklíčený“: O karālus vaikščoja, kap žẽmi pardàvis (ps.).

kap žẽbà pasipùtė „vychloubá se, domýšlí se“: Ana pasipùtė kap žẽbà.

(žije) kap žìrnis prie kẽlio „žije se velmi špatně“: Gi·vẽna kap žìrnis prie kẽlo, lapelaižus (lišky), višogas cik renka ir pardùodo.

kap žlùgtas „velmi mokrý, promáčený“: Pérmirkis visas kap žlùgtas.

kap žvakẽlės „velmi světlé (o očích)“: Mà akẽles dár kap žvakẽlės, cik minčìės nẽrà.

kap žveriùtei (pùli) „velmi nadávat“: Anà kap žvẽriūtė pùole, až tai, kad pìrci smagài prikūrìnam.

kampė šluotẽlė „všemi odstrkovaná, nikým nepovažovaná za sobě rovnou“: Kap ištekėjai ažu viro kap až mūro, e kap až blogo viro — kampi šluotẽle. Moteris cik gali būc kampi šluotãle, vīras nebūs.

kàtino ašara „velmi málo“: Kiẽk to piẽno — kàtino ašara.

kẽlią (ūlvyčių) akėti (baranùti) „při chůzi se potácet (o opilém)“: Ragi, itas jau kãlu-akẽja. Aina namòna ir kãlu-baranùja. Aina ir akẽja visù ùli·cù, tai negràbnas žmogus.

kẽlias atklõtas „můžeš si vybrat, co chceš“: Jauniem kẽlas atklõtas.

kepùrė dėga „bojí se“: Ir tã vīruo kepùrė dėga — rugùs ānas padẽ vògcie.

kepùrė kilióti „zdravit, smeknutím klobouku“: Nemokėjau... prieš vi·rašni kepurālės kilóc (d.).

honit prase (honit, najít) „jít vrávoravě, potácet se (o opilém)“: Když už jde opilý, tak říká: honí prasata. Nebojte se, rozsviťte lampu a počkejte, třeba někde opilý honí prasata — vrátí se. Ten už prase našel, — tak říká, když se opije.

kolik psů (vlků) tě přihnalo (přihnalo) (říká se, když přijde člověk, který byl dlouho pryč): Tak kolik psů tě přihnalo. Tak kolik vlků tě přihnalo.

(náramně) kolik hluku nadělá „křičí velmi hlasitě“: A když potká vlčici (vlka), žena křičí náramně, kolik jen hluku nadělá.

sekera se vztyčila (říká se o nechutné polévce): Jak jsou řepy řídké (= vodnaté) a nechutné — říká se, že se vztyčila sekera.

sekera plave (říká se o špatné, řídké polévce): Když se do nějaké polévky hodí sekera — sekera plave.

ulovit zajíčka „svést dívku“: On toho zajíčka té dívce ulovil, a hotovo.

přetáhnout metlou „zbít“: Chceš, abych tě přetáhl metlou?

jako psí moč (pojmenování chuti) „velmi kyselý (o polévce)“: Jaké kyselé zelí, jako= (ačkoli) psí moč.

127

koc tu jī su ánielu paguldž (liepské zkr.) „velmi dobrý, pořádný“: Ot bērnas vōžnas, koč (= i když) tu jī su ánielu paguldž.

kōjas atiẽšti (pokračovat) „jít, přijít pomalu“: Čūt kōjas atāti sau, tōkis klumpinas. Ot pavargau miestī, čūt kōjas tīšu. Žūr, kap ānas āina kōjas tīsdams.

kōjas aždūrti (zatřást) „zemřít“: Pristvālino (zatopilo se) v peci pořádně (silně), nuē ir aždžīre kōjas. Jau nēr, jau ānas sēnas būvo, jau dar kōjas pakrātė.

kōjas jūdinti „pracovat, nesedět“: Kdo hýbe nohama, ten jí i chléb.

kōjom žēmēs nesiekti „být mrtvý“: Īta bobālė jau kōjom žēmēs nesieka. Tam pētni·ča, kas kōjom žēmēs nesieka.

kōrkon žiūrēti „chtít se napít“: Kap cik dzyvējų suscińka, tep kōrkon ir žūri.

kōšēs prašo (říká se o děravých botách s rozevřenými podrážkami): Ragi, tā čebātai kōšēs prašo.

kruopēle [v]jandēnio pasivērti „trochu se napít“: Lēkaũ per upēlb! — pasvēriau ūndēno kruopēlb· (ps.).

koṭ tu atsiguļ (liepské zkr.) an jōs (jejich) „velmi tlustá“: Kārve graži, nīgara placi, koṭ tu aciguļ an jōs. Dabālkos (prasnicím) mekūru· (plev) nedūoda — visos grāžos, koṭ tu aciguļ an jū.

koṭ tu jām trūbīji (liepské zkr.) ausī „dělej si, co chceš (když tvrdě spí)“: Koṭ tu jām trūbī ausīn, neprabūs, ot gadnai (= dobře, tvrdě) spí.

koṭ tu priēš jūos kepūrē nusiīm (pakėl) (liepské zkr.) „velmi dobré, krásné“: Ot grāžū·s rūgāi, koṭ tu priēš jūos kepūrē nusiīm. Suscińka vīrai ir klēga: tai mā grāžū·s javāi, koṭ tu priēš jūos kepūrē pakēl.

kranklys krankliuo (používá se v jednotném čísle) (vrána vráně) oko (oka) nevyklove „bohatý podporuje bohatého“: Tep visi sāko: krunkļis krunkļuo akū nėlasa. Vārna vārnai akies nėlasa.

kryžių nēšti „velmi se trápit, žít v bídě“: Anā visu· gi·vēnimu· krīžu· nēša: vaikū pinkelī, ē vīras cik izgērė — pijōkas.

kryžių pamēsti „začít žít lépe, vymanit se z bídy“: Dar jau gerāũ — krīžu· pamēte: vaikai jau dźideli, pāci·s ažkruta.

kruopās suvalgē až jī (říká se o zemřelém): Kat jō jau nērā — kruopās suvalgē až ji. Jau kruopās suvalgē až ji.

kūčia (vīlkas) kuodēli apšīko (prišīko) (říká se, když se do Vánoc nestihne upříst všechna příze): Priēš Kalēdās verpēm, verpēm, nesuverpēm, tai sāko — Ku·ča prišīko kuodēli·. Dalēkdo bōbos ir klēga: tā kuodēli· vīlkas apšīks.

kde na palici lípa „velmi starý“: Susrińko babičce už je tak stará, že na její hlavě roste lípa.

kde prasata, tam kosti „všude je nepořádek, velmi zle“: Vánoce, a na mě všechny strasti — kde prasata, tam kosti.

obracet kožichy „převracet se vzhůru nohama“: Když začnou dojit krávy a po dojivosti se uloží, doufají, že krávy budou příště dobré; polehávají: obracejí kožichy, ať krávy živě vstávají, a křičí — „rychleji, ú-ú-ú“ — aby měla kráva křídla a rychle se všechno snědlo.

kvartůček zvednutý „těhotná“: Staří lidé tak žertují: ona ještě kouří, ale kvartůček už má zvednutý.

dát dobrý den „pozdravit; zdravit se během dne“: Dala mi dobrý den a odešla.

Lapacinského ženichové „bude třeba zemřít“: Proč ses neženil? Tobě už se blíží Lapacinského ženichové.

128

Lapacinský přišel s čertem „smrt je blízko“: Co uděláš, už ke mně přišel Lapacinský s čertem (srov. bělor. nącok).

liška zapálila prd, ryba se peče (říká se, když se zvedá mlha): Jak se říká: liška zapálila prd, ryba se peče.

(sedět) s jazykem položeným na bradě „nic nedělat“: Sedí s jazykem na bradě a nic nedělá.

(běhat) s jazykem položeným na bradě „rychle všude pobíhat“: Běhá s jazykem položeným na bradě a roznáší klepy.

vmáčknout jazyk 1. „přizpůsobit se, zalíbit se“: Kdo umí jazyk vmáčknout, kam je třeba, tomu se dobře žije. 2. „říci, prohodit“: Vmáčkneme jazyk i my, když je třeba i když není třeba.

vmáčknout jazyk jako Tuvėlis do zadku „vysoukat se“: Vmáčkl jazyk jako Tuvėlis do zadku.

(jít) s vyplazeným jazykem „tlachat“: Nic nedělá, jen chodí po dvoře s vyplazeným jazykem.

lít jazykem (mlít) „hodně mluvit“: Ona jen lítá jazykem. Pořád mele a mele jazykem, dobře by udělala, kdyby si raději připravila náčiní (uklidila).

kývat jazykem jako psím ocasem „mluvit naprázdno, říkat nesmysly“: Proč kýváš jazykem jako psím ocasem?

roznášet jazykem „tlachat“: Nemám tu bábu rád, pořád jen roznáší řeči.

pracovat jazykem „zalíbit se řečí, přizpůsobit se“: Dabar jau ciė gi·vėna, kur liežūvais dži.r-ba.

mít mokré až po boky „velmi promočený“: Parė visas šlãpankas lig šõnu·.

do sytosti 1. „dostatečně, do sytosti“: Nusmānom (pris isotinam) ligi vālos, viskõ īrā. 2. „velmi mnoho“: Mãedzi· gri bu· lig vālos, kiek cik nõri.

sedět v loc blūdi „být obklopen ze všech stran“: Mãs loc blū-dėli· sėdzim.

(ve spánku) loc drignių nacpaný „spí velmi dlouho a tvrdě“: Kurū velnū tu miegi, loc drignū apsirijis.

(jde) loc nenajedený, ani nenapitý „jde velmi pomalu“: Kap ānas aina, loc nevalgīs, nė gėris.

loc myší očíčko „velmi malá“: Lampelītė mažā, loc pelītės akītė.

(řve) loc rohatý kozel „velmi hlasitě křičí, volá“: Ko tu blāuni loc raguotas ožis, kārvi· unvezdzik pu·nõn (ve stáji).

(jde) loc tři noci nevyspalý „jde velmi pomalu, sotva se vleče“: Āina loc tris nakcis nemiegõjis.

(domluví se) loc hus s kostí „špatně se domluví“: Bõba nõri paklegėc, susikalbam loc žu·sis su kaulbi.

potřebuje lopatinsko „je blízko smrti (o starém člověku)“: Lopacinsko jau raīka, ė tu pie bernõkus kleġi.

brzy bude po pilvu (odejde) „brzy bude třeba zemřít“: Jau lõpetu per pilvu· būs. Kap jau, sāko, kad mirsi, tai dár pataiso: lõpetu per pilvu· gāusi.

[moučnými] pytli zbitý „přihlouplý“: Jāegu biški· kvāilas, sāko, maišų mūštas. Mu-suk sāko: itas vīras mi.lcīnu maišų mūštas.

narozený v pytli, vyrostlý za pecí „temný, ničemu nerozumějící“: Kad aš niėko nežināu, aš maiši gimis, papečėj augis.

Maušovi leze do očí (říká se, když se chce spát): Mán jau Maušā akīsūn līnda.

Maušovi vousy otesávat „podřimovat“: Va, jāu ānas Maušos bārzdu· tūso.

malé dny „dětství“: Z malých dnů — písničky, pohádky.

9. Leksikos tyrinėjimai

129

narozený v lese, vyrostlý v lese „temný, ničemu nerozumějící“: On je narozený v lese, vyrostl v lese.

hodit chléb (zpátky) „neoplácet, za zlé oplácet dobrým“: Když po tobě kamenem, hoď chlebem zpátky. A už, raději mu hoď chlebem.

růst v lese „být temný, ničemu nerozumět“: Ty už jsi snad rostl v lese, že ničemu nerozumíš?

medvěd vařil přes vrata (žárd) „půstní půle (obvykle děti musí toho rána brzy vstát; když vstanou pozdě, nedostanou dárek, který prý medvěd při vaření zanechává)“: O půli půstu rodiče říkají (dětem): V sobotu vařil medvěd přes vrata, bylo třeba nezaspát. Medvěd vařil přes žárd.

spánek leze do očí „chce se spát“: Už se mi klíží oči.

měkké srdce „milosrdný, citlivý“: Ten člověk je dobrosrdečný, má měkké srdce — ubožákům, našim, nedá ani kousek.

neztratit paměť „neztratit paměť“: A paměť neztrácím, i když jsem nemocný.

žena dosáhne pohrabáčem (říká se tak, když slunce už není vysoko, blíží se večer): Slunce už je nízko — žena už dosáhne pohrabáčem. Slunce — žena dosáhne pohrabáčem.

mateřské mléko jí ještě neoschlo na rtech „mladá, nezralá“: Chudinka, mateřské mléko jí ještě neoschlo na rtech, a už chce vdávat.

lze si podat i ruku „velmi blízko“: Girvena je blízko — lze si i podat ruku.

lze kvasit zelí „velmi kyselý“: Řepa je kyselá — lze kvasit zelí.

lze do města dojet na koni „velmi neostrý, tupý“: Kosa — lze do města dojet na koni.

šlo by pověsit i sekeru „velmi dusno (o vzduchu v chalupě)“: Špatný vzduch v chalupě — šlo by pověsit i sekeru.

začínají rvačky „perou se, hádají se“: Mezi nimi jsou pořád rvačky.

strkat prsty „dotýkat se, brát“: Proč tam strkáš prsty, kde nemáš?

namai blīnais dēngta (říká se, když někdo přijde a spěchá odejít): Musēt namai blīnais dēngta, kad tep skubi.

nasrūs šiepdīti „posmívat se, bezdůvodně se smát“: Ko tu vis nasrūs šiepdaī. Ānas šiepdo nasrūs ir šiepdo.

naujo botāgo ašigeisti „oženit se se starou ženou s mladou“: Ragi, ānas naujo botāgo asigeide.

naujas kōjas pasistatyti „oženit se s mladou“: Ānas sēnas, ali, kap paci pamirē, ašigeidē naujas kōjas pastacīc.

neduoti smertēs (gen. sg.) „nedovolit zemřít, neposlat na smrt“: Sēnas, nesūgali jau, nedūoda dzīevās ir smertēs.

neduoti praeiti (komu) „bránit, hádat se, zastávat se (koho)“: Āzgīrs kū an dziedō, tai neduōs praeic.

nei gyvas, nei damiręs „ani živý, ani mrtvý (o neschopovi)“: Ānas nei gyvas, nei damiris.

nei kōjų neapšilti „pobýt velmi krátce“: Suvāicis dār nei kōju neapšilo.

(klegeti, plėnčyti) nei šeī, nei teī (ani toto, ani ono) „mluvit špatně, plácat nesmysly“: Ānas plencija nei šeī, nei teī. Kat tu klegį nei šo, nei to.

nei šis, nei tās „nesrozumitelná věc, nesmysly“: Kap neišdēsū gerai, bus nei šis, nei tās.

(supinti, plėnčyti) nei žiemą, nei vāsarą „mluvit špatně, plácat nesmysly, všechno poplést“: Nē paci's nerazrinksit, plēncija nei žiemū, nei vāsarū. Supinē nei žiemū, nei vāsarū.

130

ne rankové, neišverši „nezměníš (říká se o špatném manželovi nebo manželce)“: Kū padarīc, vīras ne rankové, neišverši.

ne šūnes jau tavė ažvijo?! (říká se, když příchozí nesedá a spěchá odejít): Ne šūnes jau tavī ažvijo?!

ne tas galvōj „nemyslím na to, to mě netrápí“: Ne tas galvōj, tai ir nėmenu.

netolī tevazīvoti (toli nemavazīvoti) „nic nezískat, nic nevytěžit“: Kap niėko negaūš iš tavī, netolī tevazīvosi. Neteptais rūtaiš toli nenuvazīvosi, skri pūōs-patepsi, tadū važūosi, ē kap gi.

(palēido) nēt an trēčio vainīko „má velmi silný průjem“: Palēido vidurūs — nēt un trēčo vainīko.

(vālgo) nēt aūsys lāpsi „jí velmi hltavě, pořádně“: Tai ānas vālgo, nēt aūsi's lāpsi.

(ēina) nēt pēnčiai šikinen lūpa „jde velmi rychle, rázně“: Mergokāitē āina, nēt pinčai šikinen lūpa.

(pavālġē) nēt pīlvas trāška „hodně a dosyta se najedl“: Ot dabarkōs pavālgau, nēt pīlvas trāška.

net šākas lāužia „velmi mnoho“: Mā sodēli obuolū, net šākas lāuža.

nevīk diēvo karklynan (mēdin) (říká se, když někdo zpyšní a nespokojí se s tím, co má): Nevīk diēvo karklynan, vālgīk kū turi. Nevīk diēvo mēdzin su runčū, ba nesuprašiši ir su pi-ragū. Nevīk diēvo mēdzin.

ne žydū kapuōšan nuvēžė (říká se, když někdo velmi dlouho spí): Musēt ne žīdū kapuōsan nuvēžė, kad tep ilgai miēgi.

nē klausyti, nē bēgti (říká se o ošklivém, neslušném řečnění): A jau tū plēpi, nē klausic, nē bēgc, i kū panaši ta gavendā.

nē grūčio „vůbec není“: Ē tos drūškos nē grūčo nēr.

nē šēn, nē tēn „velmi nekvalitně provedené“: Anō dārbas netikis — nē šīn, nē tīn.

nē sāu pažūrēti, nē žmonēm parōdyti „velmi nekvalitní, špatný“: Ot, isiriṅko pāču: nē sāu pažūrēc, nē žmonēm parōdi-c.

nērā nē pūsti, nē āusinti „vůbec nic není“: Ca par marču nēr nē pūscie, nē āūsinċie.

vyjít nazmar „vyvádět, rozmazlit se, zpustnout“: Úplně se zkazil, celý svět — úplně vyšel nazmar.

obrátit v nic „proměnit v nic, znehodnotit“: Protože všichni byli opilí, obrátili to v nic.

věšet nos (oběsit) „truchlit“: Ten chlapec sedí se svěšeným nosem (nosem) a svěšenou hlavou. Proč tu sedíš jako oběšený se svěšeným nosem, práce je na každém kroku.

vyhlásit z kazatelny „ohlásit sňatek v kostele“: Naše mladé už vyhlásili z kazatelny.

nebýt mezi svatými „zabít“: Tehdy říká: — jako by je nebylo mezi svatými.

od úsvitu do soumraku „celý den, od časného rána až do večera“: Od úsvitu do soumraku pracuji u lnu [pracuji se lnem].

přijít o zdraví „ztratit zdraví, zeslábnout“: Můj muž jako by přišel o zdraví, a tak ztratil i majetek a zůstal chudý.

i kdyby ses [ty] rozkrájel „dělej si, co chceš“: Tady je, i kdyby ses rozkrájel, neposlouchá a basta. I kdyby ses rozkrájel, nevím, jak se jmenuje.

i z domu uteč „velmi špatně“: Všechna neštěstí se na něj valí, i z domu by utekl.

strčit nos „přijít“: Už toho má dost — večer zase strčil nos dovnitř.

9*

131

strkat nos „plést se, vměšovat se“: Když strkáš nos, kam nemáš, poznáš, jaké to je, když tě odstrčí.

(jít) s nosem svěšeným „být sklíčený“: On jde s nosem svěšeným.

orat nosem zemi „být opilý, potácet se“: Ten chlapík se ještě domů neopil, vždyť jde a nosem orá zemi. Když přijdeme do hospody, tak celý večer nosem orá zemi.

jít sekat seno psům „vyjít naprázdno“: Když jsou něčí děti zlobivé a neposlouchají, říká se: „Jdi sekat seno psům.“ On šel sekat seno psům. Neposlouchá tatínka s maminkou, tak půjde sekat seno psům.

odešel na chvíli a na dlouho (říká se, když někdo na chvíli odejde, ale dlouho se nevrací): Odešel na chvíli a na dlouho.

ať vás čert vezme! „ať vás čert vezme“: Ať vás čert vezme! Kde je hrneček?

ať tě čert vezme! „ať tě čert vezme“ (kletba).

Orčikas přijel 1. „styděl se“: Když se někdo zastydí, tehdy říká — Orčikas přijel. 2. „zalhal“: A už kvůli tomu Orčikas přijel? — tak se otec ptá dcery, či co jiného [když ji přistihne při lži].

no teda, to je nadělení! (říká se, když se něco nepovede): No teda, to je nadělení! A stejně to neuděláš.

drásat žaludek (loupat, trhat) „zvracet“: Když babička uvidí, jak někdo jde vratce, hned si pomyslí: „Vždyť už drásá žaludek.“ Nejdřív je mu dobře, ale pak ho začne bolet hlava a začne zvracet. Někteří říkají: „Loupe žaludek“, jiní „trhá žaludek“, říkají všelijak. Když se hodně napije, začne zvracet. Opil ses jako tele a teď drásáš žaludek.

polštář byl položen (říká se, když jsou v kostele ohlášeny ohlášky): Už jsme položili polštáře, už se dali dohromady.

podkovy buší o zadek „jde velmi rychle“: Jak jde — podkovy mu buší o zadek.

položit zuby na polici „nemít už nic lepšího k jídlu“: Už položili zuby na polici, snědli všechno. Už není škvarků — polož zuby na polici.

zvednout křik „volat o pomoc“: Zajíc se probudil, zvedl křik, zvedla se zvěř (ps.).

vypustíš-li veš (hnidu), najdeš ji (říká se o špatné, holé pastvině či louce): K čemu taková pastvina — vypusť veš a hned ji najdeš. Špatná je ta louka — vypustíš-li hnidu, najdeš ji. Tráva je nekvalitní: vypusť veš — najdeš ji.

narozený u kamen, vyrostlý u kamen „nevzdělaný, ničemu nerozumí, nechápe“: Narodil se u kamen, vyrostl u kamen.

paūsties (pāusti) zanechat „zanechat stopu“: Kde člověk budeš, co budeš dělat, všude zanecháš stopu. Kam se podíváš, tam stopu zanecháš: řekněme, když tam pořádám svatbu nebo něco — tam jsou výdaje.

nasadit chomout na krk „vdát se, když mladší předběhne starší“: Tak tedy! Mladší nasadila chomout na krk starší.

nosit chomout „žít v bídě, dělat mizernou a těžkou práci“: Já i mé sestry jsme po celý život nosily jen chomout. Narodila ses u pluhu, musíš také nosit chomout, jak jinak.

spálit někomu oči (rty) „zahanbit“: Zahanbil jsem ho, a pak zmlkl. Matku neposlouchal; když jsem mu to vytmavil, možná už bude poslouchat.

přes chleba hledět po chlebu (hledat) „nespokojit se s tím, co člověk má; mít dost a chtít ještě víc“: Oni pořád hledí po chlebu. Není dobře, když člověk přes chleba hledá další chleba.

o kohoutí krok (přibývat) „trochu se prodloužit (o dni)“: Po Vánocích přibylo na dni o kohoutí krok.

132

propít skrz hrdlo „propít; alkoholem přijít na mizinu“: Ten darebák propil hrdlem dobytek i pluhy. Sama se rozčílí a říká: ten ničema propil hrdlem pluhy i brány.

honit přes kočičí křoví „zatěžovat starostmi; brát na mušku“: [Oni] ji nikdo nehoní přes kočičí křoví [když žije sama a nemá děti].

žito jako máta „velmi špatný, řídký“: Zasela a sklidila — žito jako máta.

dostat (dát) přes smurgáini (smúrgłas) „zbít“: Dostaneš přes smurgáini, dokud nedáš groš za koně, abys ho okoval. Tobě dal jen přes smúrgłas, když jsi nás podvedl.

na píď dálky přes pružinu (o vzdálenosti — nedaleko, docela blízko): Byla od ní vzdálená sotva na píď, ale neudeřila ji.

prostrčit se přes plot „vzít se“: Vzali se.

motat se kolem rukou „být nablízku, plést se pod nohy“: Zabij ho, ať se ti nemotá kolem rukou (ps.).

srkat kyselé mléko „chrápat“: Jakmile si lehl, už chrápe jako kyselé mléko.

prvnímu nasadili chomout (říká se, když po příjezdu jednoho dohazovače přijede i druhý a s nímž se uzavře dohoda): Když přijeli jedni svatební dohazovači, přijeli i další a s těmi to dopadlo, takže, jak se říká, prvnímu nasadili chomout.

prdnul a je pryč (říká se, když někdo rychle a nečekaně zemře): A on už umřel — prdnul a je pryč.

píchnout si prstem do oka „je velmi tma“: Ani, nic není vidět — píchnout si prstem do oka, ale nikdo mi to neuvěřil.

vlas z hlavy nespadne „nic zlého se nestane“: Bez Boží vůle vlas z hlavy nespadne.

vlasy se ježily na hlavě „velmi se polekal, vlasy mu vstávaly hrůzou“: — Říká: jak to bylo strašné, vlasy se ježily na hlavě.

rvát si vlasy z hlavy „velmi se trápit, rmoutit, litovat“: Matka si rve vlasy z hlavy, že děti pobila.

dělat klepy „klepařit“: Ten chlap pořád klepaří, všechno jsem už uklidila (uklidila).

padá jako vločky (hvězdy) „sněží velmi velkými, mokrými vločkami“: Celý den dnes padá ve velkých vločkách. To tedy sněží ve vločkách, až není vidět. Podívej, za oknem padají velké vločky, takže bude sníh.

pod ležícím kamenem voda neprojde (nepodteče) „kdo nepracuje, nic neudělá a nic nemá“: Když někdo takhle zahálí, říkáme: pod ležícím kamenem voda neprojde. Pod kamenem voda nepodteče a lenoch nic neudělá.

strkat starou hůl pod mladé nohy (říká se, když si starý muž bere mladou ženu): K čemu je třeba strkat starou hůl pod mladé nohy?

jet pod borovici „zemřít“: Už cítím, že se blíží smrt — říkám: pojedu pod borovici.

být pod starým vousem „vdát se za starého muže“: Mladého muže jsem se bála víc než pekla, už bude lepší být pod starým vousem.

ležet pod drnem „být pohřben“: Kdyby nebylo léků, ležel bych už pod drnem.

pod vozem „těhotná“: On ji udeřil bičem, a ona je těhotná, chudák.

ukázal se příznak „narodilo se dítě“: Už se na ní ukázalo těhotenství, do kolchozu nechodí.

u starého pařezu (užívá se v jednotném čísle) rozdělávat oheň „vdát se za starého“: Ona velmi sešla (změnila se, zhubla), bude lepší rozdělat oheň u starého pařezu.

foukat proti větru „odporovat, neposlouchat“: A my už teď foukáme proti větru.

133

proti větru se nedá foukat „silnějšímu se nelze vzepřít“: Proti větru se nedá foukat, zůstaneš jen čistý.

nasyp do sýpky — totéž, nasyp do hrnce — totéž (říká se o člověku, který žije nehospodárně): Ānas nemoka gi·vinc: pripi.lk aruodu· — tas pats, pripi.lk pūodu· — tas pats.

prohnat hrdlem „propít“: Ānas visku· pro gómuri· pravāro.

vyrostlý v temnotě „temný“: Ānas gimis kokōj pu·nōj, litevsky numiršis. Ītas pu·nēj augīntas, nieko nežino.

foukat na konec „hlouposti, prázdná věc“: Mūm atrōdo, kad pu·sci galāi ca sakīc.

vidět rakev „smrt je blízko“: Rakščis (rakev) je vidět, ale pořád je tu amānija (= řeč). Prapūole už mā pasākos, už je vidět rakev, ale já se ještě nestačil pořádně napovídat.

rakev už se za mnou vleče „smrt je blízko“: No tak, už jdu a rakev se za mnou vleče.

do rakve si nic nevezmeš „umíraje si nic neodneseš“: No, k čemu jsou mi peníze — do rakve si je nevezmeš; ať jsou mladí, mladým ať zůstanou.

dosáhnout rukou „blízko“: Ānas arci — rukou už dosáhne.

ruka ruku podpírá „jeden druhému pomáhá, jeden druhého kryje“: Neměl jsem na výběr, víš, ruce si navzájem pomáhají, no co mám dělat.

dloubat rukou „pracovat krátce, ledabyle“: Muž tam rukama dloubá, pořád jen dloubá — copak je to za práci, jen se motá a motá.

ruce se nechtějí hýbat „nechce se, neláká“: Zablokovalo se mu hrdlo (zachraptěl, ochraptěl), nemohl mluvit, ruce se nechtěly hýbat. Do práce se mu ruce nechtěly. Když zemřel muž, ruce se nechtěly zvednout k práci.

držet si věci ve vlastních rukou „chtít pro sebe užitek, zisk“: I svaté věci si drží ve vlastních rukou. Všichni svatouškové myslí jen na svůj prospěch. Předák myslí jen na svůj prospěch.

mít ruce [nohy] unavené „velmi se unavit“: Takhle jsem rychle pracoval, až jsem si ruce unavil, celý jsem se zapotil. A když jsem se přemohl a pracoval dál, unavil jsem si ruce i nohy.

lámat si ruce „velmi se znepokojovat, trápit, užírat se, rmoutit se“: Maminka si láme ruce, ach, dítě už není.

být vzpurný „nesouhlasit, odporovat“: Ona se vzpírá, nejde.

raṅkosa [dárbas] pūsta (supūsta) „pracuje špatně, pomalu“: Nechali muže doma — a jeho ruce se kazí prací. On je tak čilý, že se mu ruce prací nezničí. Když se už pustí do práce, ruce se mu prací zničí. Neboj se, dobrému pracovníkovi se ruce prací nezničí.

ratūs patēpti „dát úplatek“: Nejprve je třeba namazat kola, pak pojedeš, kam chceš.

rėkvum mutēnum būti „zemřít“: Už brzy budu muset spočinout v pokoji (srov. lat. requiem aeternam).

dávat rákoskou „bít“: Pán mě ještě zmlátí rákoskou, protože jsem zmínil kuřátko.

nevynést [z domu] ani kus oděvu „nepropít“: Muž z domu nevynese ani kus oděvu.

vidět sladkost a lahodnost „dobře žít“: Sladkost a lahodnost vídám jen zřídka, tolik útrap jsem už zažil.

udělat ostudu „zahanbit“: Tomu chlapci jsem udělal ostudu, když jsme jeli do města.

z vlastní hlavy „zpaměti“: Nepíšu, ale všechno si pamatuji z vlastní hlavy.

mít vlastní hlavu „být rozumný, mít vlastní názor“: Když máš vlastní hlavu, nemusíš se učit.

134

vést (svou) hlavu „sám si hospodařit, vést“: Mã dziedukas išgi·vēno aštuo-nasdešimt šešius metus ir visku· są galvų vẽdė.

starý ocas „starý člověk“: Kokīs senā vuodega, ē pervīrzdo un jāunu — mergō-kēs raīka.

klásky (sporýše) přináší (nese, přináší) (říká se, když se člověku dobře a zámožně daří): Gāl jau skalsinīkas nēša — jo arklīs tokis gražūs. Kap jau katarās gerai gi·vēna, tai sāko: jām skalsinīkas atanēšē. Bagotām ir sparīžai nēša. Kas ci·ngi, tām ir sparīžai neprinēš.

třísky létají „jsou ztráty, výdaje“: Kap nori gi·vi.nk, visciek skiedos lāksto. Jēigu mādžu· kapōsi, tai ir skiedos lēks.

mít v hlavě hloupost [hodně] „být přihlouplý, nevzdělaný“: Ānas ski·stumōs galvōj daūg turi. Vīras galvōj ski·stumōs turē, paverkējau gerai.

nemít křivdu „nestěžovat si“: Dar gi aš neturū skriaudōs dėl vaikų.

smrt je za pecí „smrt je blízko (o starém člověku)“: Smerčis až pecū, ē pacōs dar raīka.

smrt přešla „dřímá“: Žūri, tēvuo jau smertīs paīdo.

poslal se smrti dobré (gen. sg.) (říká se, když někdo na chvíli odejde, ale dlouho se nevrací): Ānas smertēs sūscie gēras: smertēs nusūntus, tai gerai būt — pagi·ventum dār.

přichází (bere se) ospalost „chce se mi spát, dostává se na mě spánek“: Āžē snaudulīs tokis, ir ānas pradē stukēnc. Kas ča man pazdārē — snaudulīs ima, negalū sēdēc.

škvarky vysoko visí „už nemá maso ani slaninu“: Par juōs spirgināi aukštāi kāro (visí).

chodit těžce „být těhotná“: Kap ānas pazdabōjo, až mētų jau anà storā vaikš-ējo.

zmocnil se jí strach „dostala strach“: Ānas cik smi·rkšč pi·rkon, až čūpc až pušīnēs — tokis strōkas apēmē.

otáčet hlavu „uvažovat, přemýšlet“: Neturėjau žirgo, tai parddavāu laikrodzį ir pradē-jau sukōci gálvu, kap ūki· vēscie.

zarytými slovy z něj nic nevytáhneš (nedostaneš) „nerozmluvíš ho“: Vienas klēga ir klēga, kitas žōdzi· cik kištera, ē ānas — su krūku žōdzo neištrāuksi. Kad nēkalba ānas — su krūku žōdzo neištīsi.

být v požehnaném stavu „být těhotná“: Aš tadū sunkumōj buvau, tai tī vakarī matāu, kap vi·pcojo ugnēle laukūosa.

rozloučit se s tímto světem „zemřít“: Už se loučí s tímto světem.

zůstat s jedním oděvem „být nepořádný“: Byla jsem neučesaná, zůstala jsem jen v jednom oděvu; když jsem se vdala, pořád jsem chodila jen v jednom oděvu – hotová bába.

s jedním zubem, a tím ještě viklavým „velmi starý“: Už jsem stará – mám jeden zub, a ten ještě viklavý.

(sedět) zamračeně jako zmačkané plátno (říká se, když je někdo nespokojený): Proč sedíš tak zamračeně jako zmačkané plátno?

svaté jazyky „klepy, tlachy“: Svaté jazyky roznesly mnoho lidí.

straka (vrána) odnesla (říká se, když se někdo dlouho myje): Dlouho ses myla, straka ti odnesla zobák. Tebe už odnesla vrána.

lžíce už po obědě není potřeba (říká se, když se něco dělá pozdě): Teď už nepojedeš – lžíce už po obědě není potřeba.

135

ocas štiky proráží led „mráz už není silný (o blížícím se jaru)“: Kolem svátku svatého Josefa ocas štiky proráží led. Ocas štiky proráží led, takže už bude jaro.

být na teplou kaši (říká se, když se tuší, kdo bude mít pohřeb): Brzy bude teplá kaše. A ty se hlídej, hlídej a nezapomínej – bude teplá kaše.

teplo kosti neláme (nerozlamuje) (říká se, když si někdo stěžuje, že je teplo): Neboj se, teplo kosti neláme. Teplo kosti nerozláme.

srdce nedá pokoj „bolí to, je to nepříjemné, je to velmi líto“: Mé srdce nedá pokoj, když ten mladý stromek polámal a on polámal i další.

vyžrat srdce „trápit“: Zůstala jsem sama; sedím a pláču, on mi tak vyžral srdce.

rozhlodat srdce „omrzet, lézt na nervy“: Ty mě už tak omrzíš, že tě nechci ani potkat.

zmuchlat srdce „zesmutnět, začít mít obavy“: Volám a volám, nikdo se neozývá, nikdo se nehlásí – tak mi z toho zesmutnělo srdce.

srdce bolet „být smutno, bolet“: Asi ho srdce bolí, když zůstal se svými dětmi.

mít v srdci ďábla „být lstivý“: Odporuji mu, bojím se, že mě ještě uhodí – má v srdci ďábla.

šōnus apkapōti „zbít“: Syn přijel domů opilý, zbije syny, zmlátí je a zažene. Nejednou mi pěkně zbil syny.

štukās parōdytie (vedžiōti) „žertovat“: I já jsem chtěla zažertovat, ale oni přiběhli. Muž sedí vpředu a žertuje.

šuva kraujū nepalaižīs (říká se, když se členové rodiny neshodnou): Když se tam už perou a žijí ve sváru, říkám: jaký je to život – ani pes by tu krev neolízal.

šūnio (jednotné číslo, instrumentál) kāili nuvarvītu „velmi kyselý (o špatné polévce)“: To jsou ale kyselé zelí – jako když kane psí slina.

šūniuo (vns. naud.) an uodegōs sudėti „vyjít nazmar, bez užitku“: Celou tu práci jsem promarnil a vyšla nazmar, všechno jsem zničil. Učí se, učí, a nakonec to přijde nazmar – a žádné vzdělání z toho není.

šunis ganȳti „trápit se, žít špatně“: Když děti neposlouchají, rodiče jim říkají, že když nebudou poslouchat, budou muset pást psy.

tabōka uostyti „chrápat“: Cože, říkáš, že čichám k tabáku? říká tak, jako bych ve spánku chrápal a chrápal.

tan svīetan nenusinēšti „při umírání si to s sebou nevezmeš“: Tak už člověka život naučil, že ať má, co má, stejně si to užije – na onen svět si to nevezme.

tan svīetan nueiti „zemřít“: Ten člověk už byl starý a teď se to ještě zhoršilo, takže už odešel na onen svět.

tebūi (tebūna) an tāvo bāmbos kermōšius „ať je po tvém (říká se, když se člověk nechce dlouho přít)“: Ať je tedy po tvém, dělej, jak chceš.

tiek viršūj, tiek žemėj yrā (říká se o chytrém člověku): Chytrá ženská: je jak nahoře, tak dole.

tik an šūnio išlėti „velmi špatná (o nechutné polévce)“: Nedá se to jíst, je to jako psí zvratky. Jaké je to jídlo – jako psí zvratky.

tik āšaros „velmi málo“: Těch batátů je jen troška.

tik būtelin ankimšēi ir kórka ažkisei (říká se o opilci): S chudákem dítětem není co dělat, jen mu nacpat lahvičku a zastrčit špunt.

136

jen kohoutí (jedn. číslo, instrumentál) na kolenou „velmi málo“: Na kolovratu jsem napředla jen kohoutí na kolenou.

jen kousíček „velmi málo“: Takový kousíček louky, kráva bloudí, nemá co žrát.

jen děti trochu ztlouct „neubližovat“: Když matka bije — jen dítě trochu bije. Matka tedy dítě jen trochu bije.

jen myším hnízdo udržovat „velmi špinavé“: Co je to u nás za nepořádek — jen myším hnízdo udržovat.

jen štěňatům hnízdo udržovat „velmi neuklizené“: Postel je ledabyle ustlaná — jen štěňatům hnízdo udržovat.

jen smaravildą udělat „k ničemu (o starém, sešlém člověku)“: Jsem starý, takže už jsem jen na smaravidlu.

jen psům kosit seno „k ničemu“: Člověk z něj nebude, jen psům sekat seno.

(ažkrufėti) jen tabák očichat „velmi málo (vydělat)“: Vydělal jsem si jen na očichání tabáku, co si tím vyděláš.

jen otce a matky chybí „velmi neuklizené“: Tady už jen chybí otec s matkou [o neuklizeném stole], samé harampádí.

jen pcháče pást „velmi špatná, bez trávy“: Jaká je tohle louka — jen pcháče tam pást.

jen věnec [a] plést (říká se, když někdo něco dělá velmi dobře a pěkně): Jí to jde jako věnec a proutí, jak krásně to dělá.

udělat ticho „ztichnout“: Všichni ztichnou a poslouchají, jak veverky cvrlikají.

tří měsíců vrch (jedn. číslo, instrumentál) rohy odpadnou (říká se o silném mrazu, který může přijít v březnu): Březnový mráz na vrcholu tří měsíců (volovi) rohy odrazí.

tři kůže stáhnout (komu) „velmi někoho využít“: On jí chtěl stáhnout tři kůže.

roura jde (vytahuje se) „velmi dobře růst“: Jaká je to úroda, všechno roste jako z vody. Všechno krásně bujně roste.

mít bály poslouchat (slyšet) „všichni musí poslouchat“: Začaly zpěvačky; když řeknu nějaké slovo, musí všichni poslouchat. Mému slovu musí všichni naslouchat.

tuščia jō „to je jedno, nic“: Tuščā jo, tebūi kap ānas sāko.

tvartė gimės ir ažāugės „temný, ničemu nerozumějící“: Mā vīras tvartī gimīs, tvartī ir ažāugīs.

tvorā žagarinė „k ničemu“: Tokis jau tvorā žagarinė, tokis ultėlus (= lenoch).

ugninī kištie „škodit, dělat něco zlého“: Kām tu nóri mani ugninī kiščie, āšei cik mēnasīs, kap ča.

ūodas snūkio neankīs „velmi dobré, husté; o obilí“: Ot rūgai — vūodas snūko neunkīs.

užkandī kočėlū davinėti „bít“: Pōnas užkundzi kočėlū davinē.

už pečių stovėti „být blízko“: Kū darisi, jau ir kitā bēdā už pečių stōvi.

vaiką padėngti „při křtinách vybírat peníze a dary pro dítě“: říká se — raika vaikū padinkė — kūmas dūoda pinigū, kumā pirščināites, kū.

vākaras ataido „blíží se smrt“: Když jsem byla mladá, [o masopustu] jsme se houpali (na houpačkách) co nejvýš; když jsme se houpali co nejvýš, aby len byl dlouhý, ale on už má na kahánku, nic už nezmůže.

vālgýti dūoną su druskā „žít nuzně“: Neposloucháš maminku, jíš chléb se solí. Sám sis to zavinil, tak si to také vytrp — jíš chléb se solí.

vargōnai susigadino „už nemůže zpívat“: Kad jau vargōnai susgadzino.

vā rnas vārno (vns. naud.?) akiēs nēlesa „takový drží s takovým“: Ānas kaltas, perdaig pritvālino pāču, i viskas sūdegē, ali vā rnas vārno akiēs nēlasa.

137

várna kavójas (o obilí — trochu povyrostlé, ne malé): Jau didelìl rugai — várna kavójasi. Un Jū.rgo várna rugúosa kavójas—geri rugai. Jū.rgo dzìenu átmenu tókūs metūs, ka rugúosa várna kavójos.

várna matytis (o obilí — nekvalitní, malé): Plaukà rugai, è várna matìcis.

várnas šáudyti „rozhlížet se“: Raìka ne várnas šáudži.c, è karavalatàiti· súkcie, tep sakinè momà, kap ažpìksta.

vèlnas [šìkti] nujójo „vyšlo naprázdno, bez užitku“: Surinkdė, surinkdė túrtu, ir nèr — vèlnias nùjo. Kad ir jù· túrtu· vèlnias šìkè nujojo, è rìnkėdė, rìnkėdė.

vèlnas šáudo iš dubeltkòs (říká se, když prší): Kap lietùs lìja, tai vèlnas šáudo iš dubeltkos (srov. pol. dubeltówka, bělorus. дубальтоўка).

vèlnio nèštas ir pãmestas „k ničemu“: Kap vìras negėras, tadù klėga: tà vìras vèlnio nèštas ir pãmestas.

vèlnio sèklos „špatné skutky, špatní lidé“: Vèlno sèklos neraìka sėc, acidziksta: jū naikini, è viscièk áuga.

vèlnio veseilìà „hádky“: Kadù vìras ir paci nesùtara, tai, sãko, par jùos vèlnio veseilà.

vèlniai nemàtė „to nic“: Vèlnai nemàtė, nèmėnu.

vèlniai pirtìn eina (říká se, když fouká silný vítr): Kap pùca didelis vėjas, tadù sãko — vèlnai pircìn àina.

vèlniai veseilìą kèlìa (říká se, když fouká silný vítr): Nu, šùndzien vèlnai veseilù kèla.

vèlnus žènyti „hádat se, nadávat“: Kad cik kàs — vèlnus žènija.

veršio laidymai (říká se, když slunce už není vysoko, nad obzorem je ve výšce telete): Per veršo laidzìmus gùsim namòna. Jau veršo laidzi·mai.

vèžimais neišvėžti „velmi mnoho“: Knìgu tù jù — vèžimais neišvėži.

vėjas išèiti „vyjít naprázdno, bez užitku“: Visù grìvànumu mà sopulìs: kù ažkrutèu, vėjas išè.

vienas kitàm rankàs pláuti „zastávat se jeden druhého, pomáhat si“: Áni·s vienas kitàm rankàs pláuna.

udusit se jedním soustem (říká se, když už se člověk nechce podruhé vdát či oženit): A, už mám dost — udusil jsem se jedním soustem.

jedním dechem „bez nadechnutí, na jeden zátah“: Na jeden dech lze všechno říct.

vykouřit a vyplivnout jediný šluk „velmi málo“: Co jsem tu uklidil — vykouřil a vyplivl jediný šluk.

jeden přes druhého „velmi spěšně“: Když už jsou Dušičky, [lidé] vstávají a všichni spěchají jeden přes druhého, kdo se první vypraví.

úplně sám a osamocen „zcela sám“: Chlapec zemřel, byl úplně sám a osamocen, bez rodičů.

žít jednou rukou „vycházet spolu, žít v souladu“: Oni žijí jednou rukou.

foukat do jedné dudy „vycházet spolu, žít v souladu“: Oni foukají do jedné dudy.

jedno oko pláče, druhé se směje „tentýž člověk prožívá všechno“: Tak už to chodí: jedno oko pláče, druhé se směje.

srůst s vlčí kostí „být neposlušný“: On srostl s vlčí kostí.

vytahat slepice [za deset let] z hnojiště „i po deseti letech dostanu“: Ach, ještě takového ženicha bych dostala, i kdybych ho za deset let musela vyhrabat z hnojiště.

138

nosívat lýkové střevíce „zvládat“: Simplas (= slabý) otec už nedokáže pořádně ani nosit lýkové střevíce.

obout se do lýkových střevíců „zchudnout“: Za války se on i ostatní obuli do lýkových střevíců.

střevo štěká na střevo „mít veliký hlad“: Chci jíst — střevo štěká na střevo.

střeva hrají pochod „mít veliký hlad“: Když je tak hladový, pak i naříká: „Ach, chci jíst — střeva hrají pochod.“

uložit do země „pohřbít“: Měla jen [dceru], a tu také uložila do země.

Žid mu řeže u nosu „podřimuje“: No, už ti Žid řeže u nosu.

Židé lezou (říká se, když má někdo špinavý nos, plný nudlí): Židé lezou, utři si nos, děťátko.

Židé projeli kolem (říká se, když někdo podřimuje): Už kolem tebe projeli Židé.

Žida bolí hlava (říká se, když prší a zároveň svítí slunce): Prší se sluncem — Žida bolí hlava.

dívat se na svůj nos „neplést se, kam nemám“: Ale, to není tvoje věc, jen se dívej na svůj nos a na jiné se nedívej.

z plných plic „hlasitě volat, křičet, mluvit“: Proč křičíš z plných plic?

slova se skládají jako karty „velmi dobře a krásně pláče“: Slova se skládají jako karty.

nehledat slova v odpadcích „být výřečný“: On nehledá slova v odpadcích.

trefit slovo „vyhýbat se neslušným slovům“: Před hosty se snažím volit slova.

ryby daly (říká se, když se v rodině narodí dítě): Ještě říkáme, že čápi přinesli, ale dřív mu ryby daly víc chlapečků než děvčátek.

v očích se objevují hvězdy (zatmí se) „být velmi slabý“: Když skloním hlavu, vidím v očích hvězdy. Ještě jdu, ale jen mi hučí, hučí v uších a v očích se mi míhají hvězdy.

koňský šťovík „šťovík koňský, taková bylina“: Koňský šťovík vyrašil tenkými listy; když odkvetl, měl červená semínka.

pást ovečky „taková dětská hra“: Když si děti hrají hru „pást ovečky“.

babiččiny kosti (popel) (říká se, když se za svitu měsíce třpytí sníh): A teď, když v zimě svítí měsíc a je sníh, jsou tu babiččiny kosti (ps.). A když je mráz, její popílky poletují po sněhu, té babičky (ps.).

slzičky z lahvičky „vodka“: Chtěl jsem i jeho slzičku z lahvičky.

čistý čtvrtek „Zelený čtvrtek před Velikonocemi, kdy se lidé myli a uklízeli“: Na Zelený čtvrtek, než vyjde slunce, už se člověk měl umýt; ten čtvrtek před Velikonocemi je čistý.

Jurgův (svatojiřský) vejce „vejce zapečené do housky, s níž se na svatého Jiří obcházejí pole“: Dokud se hospodářka nevrátí, nikdo housky nejí; a když se vrátí, rozkrájí housku — hospodářka sama má Jurgovo vejce sníst.

boží kravička „slunéčko sedmitečné“: Chyť slunéčko, polož si ho na dlaň a řekni: jestli bude pršet, zůstaň, a jestli pršet nebude, odleť.

boží rosa „slabé, chudé jídlo“: Co tu budeš jíst s tím mlékem — boží rosu; trochu mléka vypiješ a nic neucítíš.

přinést chrastítka „taková dětská hra; klepat si čelem o dveře“.

nasbírat na stromeček „taková dětská hra“: Čím ozdobíš stromeček — šiškami. A potom každý něco dá, někdo bonbón, někdo něco jiného, i všelijaké ošklivé věci.

gervėčská vrána (říká se o člověku nechytrém, nechápavém, neschopném): Jakmile ho uvidí, hned říkají: „Podívej, letí gervėčská vrána.“

139

Jóno rasa „rosa rána na svátek svatého Jana“: O svatojánské noci se dobytek nesmí hnát z chléva, aby nevyšel na rosu svatého Jana, protože kdyby vyšel na rosu, svatý Jan mu odebere mléko, a pak už bude bez mléka.

Juozapōtas melāgis (o nestálém počasí po svátku svatého Josefa (19. března): Juozapōtas melāgis: lže — bude zima, lže — bude jaro.

Júrgio rasa „první rosa na jaře; rosa rána na svatého Jiří“: Teď už mohou krávy vyjít na pastvu na Jiříkovu rosu. Krávy budou stát v řadě až do Jiříkovy rosy.

kiškio bulbōs „rozchodník velký (Sedum maximum)“: Zaječí cibulky jsou takové tlusté listy, rostou na poli.

kiškio ruškinai „šťavel (Oxalis)“.

kiškio pūpos „taková lesní rostlina“: Zaječí boby jsou jako fazole v lese, nejsou vysoké, mají lístečky jako boby.

krēsliniai dantys „stoličky“: Dítěti už bolí stoličky.

krikštytinė duktė „dívka, která ji nesla ke křtu; kmotřenka“: Ona je moje kmotřenka.

kruglūtēs mētōs „takový druh máty (Mentha)“: Kruglūtēs mētōs jsou léčivé byliny.

kurčios nōtrēs „hluchavky“: Hluchavky nejsou žahavé, jejich dotyk neublíží.

laukinēs pelýnos „pelyňky“: Pelyňky rostou do velké výšky: jsou léčivé.

margūtis kasočius „zahradní rostlina podobná ostřici, s bílými proužky podél listu“.

meškōs šōnai „taková lesní rostlina“: Medvědí boky rostou v lese, jsou takové, rostou jako hrách. Půjdeme do lesa, nasbíráme medvědích boků, krávy je pak dobře žerou.

medinis bučýs „chroust obecný (Melolontha melolontha)“: Dřevěný brouk se večer vyhřívá na slunci.

medinōji oškā „srna“: Srna bývá v lese, je krásná: běží, běží přes louku.

pauʹkščių tākas „světlý pruh táhnoucí se po obloze“: Když je hodně hvězd, říká se tomu ptačí cesta. No a všichni ptáci letí tou cestou do teplých krajin.

plāčios mētōs „takový druh máty (Mentha)“: Plāčos mētōs velmi voní, široké listy.

ruginē ragana „strašidlo, čarodějnice žijící v žitě“: Ruginē ragana, už když žito začíná kvést (srov. bělorusky красоваться), tak také chodí po poli a hledá, kde by popadla dítě [takto se straší děti].

šaltos (šaltōsios) mētōs „máta peprná (Mentha)“: Ty mētōs jsou studené — když je sníš, je ti zima. Šaltōsios mētōs — jakmile se jich dotkneš, studí v ústech.

šarkos (vā rnos) mylas „pěnovník“: Šarkos mylas — to je taková rostlina. Vārnos mylas, v jakých řepách se může objevit.

švenčiausios ponēlēs linēliai „taková luční květina“: Linēlai, no, švenčiaūsos ponēlēs linēlai, krůčky jako by bolely.

šventō Jóno linai „taková planá rostlina“: Švinto Jóno linai kvetou žlutě v červenci — koncem června na poli, na zemi.

tiltą statýti „taková hra“: — Stojím, stojím — most stavím. — Co potřebuješ? — Trámy…

vél nio barzdā „černé kořeny drobných kapradin, vařené proti úleku“: Vēlno barzdā, když se člověk lekne.

žvirblio stambai „taková planá rostlina“: Žvi˙rblo stumbai — to je planá rostlina, větší, tenká roste na strništi, tenká, tenká, s chmýřím.

140

FRAZEOLOGISMY GERVĚČSKÉHO NÁŘEČÍ

И. ЛИПСКЕНЕ

Shrnutí

V první části článku je podán stručný přehled frazeologismů gervěčského litevského nářečí. Uvádí se, že většina frazeologismů tohoto nářečí je svou lexikální strukturou spjata s frazeologismy jiných litevských nářečí, a dokonce i jiných jazyků, protože obsahují slova se stejným lexikálním významem, např. oči, uši, zuby, hlava, jazyk, nos, ruka, srdce.

Součástí frazeologismu jsou někdy slova charakterističtější pro samotné gervěčské nářečí, např. akis apstумti (ve spisovném jazyce apdumti) „oklamat“, rakštis (ve spisovném jazyce karštas) regėti „brzy přijde čas zemřít“.

V nářečí se kromě toho vyskytují frazeologismy i s novějšími slovy, která pravděpodobně pocházejí z litevského spisovného jazyka.

Uvádí se, že frazeologismy nářečí nevznikly současně. Předpokládá se, že za nejarchaičtější je třeba považovat ty, které obsahují názvy částí lidského těla, např. akis plėšyti „odporovat“, burna praverti „začít mluvit“. Ke starším je třeba řadit i frazeologismy spojené se starobylými zvyky nářečí. Za novější lze snad považovat frazeologismy, které vznikly zkrácením přísloví a pořekadel, např. nevyk dievo medin (srov. přísloví nevyk dievo medin su rančiu (ramčiu), ba nesupraśysi ir su pyragu), a také výhradně místní frazeologismy známé pouze v jediném gervěčském nářečí. Uvádí se, že některé frazeologismy nářečí se postupně mění nebo se na ně úplně zapomíná. Předpokládá se, že časem vymizí především frazeologismy úzce spjaté se starobylými zvyky, protože postupně zanikají i samotné tyto zvyky.

Uvádí se, že některé frazeologismy se v nářečí užívají jako synonyma, např. kar plostais (vištom, vyžais) drebia (verčia, sniega) „padá sníh ve velmi velkých vločkách“.

Stručně jsou zmíněny také některé stylistické zvláštnosti frazeologismů nářečí.

Ve druhé části článku jsou uvedeny konkrétní frazeologismy gervěčského nářečí.

141