Skip to document
Back
Go to original Localized version was produced by AI. It may contain inaccuracies.
Preparing document pages…

LIETUVIŲ ONOMASTIKOS TYRINĖJIMAI LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXI (1981)

VITALIJA MACIEJAUSKIENĖ

LITEVSKÝ ANTROPONYMICKÝ SYSTÉM V 16. STOLETÍ

Litevský antroponymický systém se utvářel po několik staletí. Zapisování osob pouze jedním jménem vystřídaly zápisy jménem a popisným nebo jiným apelativním příjmím, později pak dvěma či třemi osobními jmény. Jedno z těchto osobních jmen se ustálilo, stalo se dědičným a společným všem členům rodiny, tedy se proměnilo v příjmení. Výsledkem vývoje litevského antroponymického systému je zapisování osob jménem a příjmením.

Již do 16. století se ustálily všechny základní způsoby zapisování osob, s nimiž se setkáváme i v pozdějších stoletích (osoby mohou být označovány jedním, dvěma nebo třemi různými osobními jmény). Bylo zjištěno, že již ve druhé polovině 15. století bylo nejproduktivnější označování osob dvěma osobními jmény. To svědčí o utváření binárního litevského antroponymického systému.

Analýza zápisů osob v různých dokumentech 16. století jednoznačně dokládá prosazení binárního litevského antroponymického systému. Například ze 4 tisíc zápisů různých osob z druhé poloviny 16. století představují zápisy jedním osobním jménem pouze 3,4% a zápisy třemi různými osobními jmény 3%. Všechny ostatní případy jsou označení osob dvěma osobními jmény. Podobný poměr je charakteristický pro celé 16. století. Binární způsob označování osob se v 16. století používal pro příslušníky všech společenských stavů (jedním osobním jménem se nejčastěji zapisovali rolníci, nesvobodná čeleď na dvoře a služebnictvo, třemi pak příslušníci šlechtických stavů).

V označování osob v 16. století však stále přetrvávalo mnoho různých výkyvů a nejednotností. Především šlo o již zmíněné způsoby zapisování osoby jedním nebo třemi osobními jmény. Vyskytují se i případy zápisu čtyřmi různými antroponymy. V tomto období bylo poměrně časté také označování osob jménem a popisným nebo jiným apelativním příjmím. Kromě toho existují případy, kdy tatáž osoba mohla být zapsána různými způsoby — jedním osobním jménem, jménem a popisným příjmím, dvěma antroponymy apod.

Článek pojednává o všech způsobech zápisu osob používaných v 16. století, rozebírá původ a tvoření osobních jmen, která vytvářejí různé modely označování osob, a vyvozuje závěry o utváření litevských příjmení v tomto období.

Všechna tvrzení článku jsou doložena řadou příkladů vypsaných z různých publikovaných i rukopisných pramenů 16. století; jejich abecední seznam je uveden na konci článku. Za každým příkladem se v závorkách uvádí číslo pramene z uvedeného seznamu a číslo strany nebo listu.

154

1. Označování osob jedním osobním jménem

Může jít o národní litevské osobní jméno, např.: Бернатъ (6,18), Будорис (27,203), Бутвил (27,206), Доркежъ (15,62), Кгалминъ (24,227), Кгедкогвтъ (24,51), Кгетовт (27,13), Кгедутис (27,176), Кгоилюс (27,34), Ягкемин (27,67), Ясвил (27,217), Кинтовт (27,199), Кловзкойлелис (27,44), Кушилутис (27,67), Монивидъ (22,806), Мопейко (2, 216), Монтвилъ (13,18), Monwil (2,215), Можецко (2,21), Можис (27,167), Нарбuta (K pád; 6,20), Нареищь (2,157), Нармонть (27,176), Pukienis (2,74), Радвил (27,210), Равдонисъ (2,414), Рымъккайло (24,202), Ромейко (2,27), Рустейко (27,64), Саръккус (27,210), Скирелис (27,84), Skodeila (2,469), Стягвил (2,11), Сунькоилъ (27,106), Галицом (N pád; 26,888), Тортовидъ (24,49), Вобол (2,133), Жабмис (27,35), Жездрыс (27,231).

Častěji se vyskytují různé podoby křestních jmen, např.: Адамъ (15,62), Ангъдреu (2,314), Бартломей (13,500), Богданъ (15,59), Болътрутис (2,165), Борътко (27,208), Доменикъ (24,41), Кабрялъ (15,62), Грицъ (24,213), Кгерикгас (2,540), Ггигоръ (27,232), Грин (2,26), Яъкъ (2,18), Янол (2,154), Jesiulis (13,487), Jonis (16,382), Юркгелисъ (2,443), Юргисъ (24,57), Юркгутис (2,217), Юри (27,115), Каспоръ (15,52), Криштофъ (24,39), Лаврун (2,568), Лукаш (2,12), Мацелъ (2,217), Мартин (27,210), Мартинел (2,27), Martinelis (2,214), Матей (2,218), Matelis (13,282), Мицко (27,232), Мик (27,232), Микелисъ (13,14), Миколай (27,216), Микут (2,23), Микутис (27,127), Миселисъ (21,184), Павел (27,16), Павлук (2,218), Петкус (27,160), Петръ (2,23), Петралисъ (13,78), Петрашъ (24,210), Petrel (2,191), Пилипъ (24,227), Symona (K pád; 2,82), Стан (27,159), Станел (2,18), Станкелис (2,291), Stankus (13,380), Станиславъ (24,203), Stasis (2,37), Стасюк (2,371), Степан (2,17), Шымко (15,61), Шымонъ (15,67), Szymtis (2,213), Szymunel (2,214), Томашъ (15,63), Тумелисъ (2,416), Вацус (2,223), Валис (2,234), Венъцлавъ (15,52), Воитех (2,409), Воиткелис (2,291).

V 16. století, kdy se zápis dvěma antroponymy jakoby stává normou označování osob, nemůže jedno osobní jméno poskytnout dostatečné informace o zmíněné osobě. Proto jsou šlechtici jen velmi zřídka zapisováni jediným jménem. Pokud se takové případy vyskytnou (například při opakované zmínce o téže osobě nebo při zápisu šlechtice v dokumentu menšího významu), obvykle se užívá dlouhá podoba křesťanského jména, např.: pana Symona (K pád; 2,83), pana Onikieja (K pád; 2,79) apod.

Obecně jsou v dokumentech 16. století jediným osobním jménem nejčastěji zapisováni nesvobodní rolníci, čeledíni a služebnictvo. Neměli významný majetek a jen málo se přímo účastnili společenského života, proto jejich označování v jakémkoli písemném dokumentu nejméně zasáhly změny, které vznikaly s vývojem antroponymického systému. V případě potřeby se zapisovali pouze křestním jménem, často jeho zkrácenou podobou nebo zdrobnělinou, možná

155

tak, jak byli běžně oslovováni. Svědčí o tom také časté zdrobnělé podoby křesťanských jmen v tomto období1.

Avšak v 16. století, kdy bylo nejproduktivnější dvoučlenné označování osob, které poskytovalo více informací o zmíněné osobě, mohl zápis člověka jedním antroponymem postačovat pouze ve velmi úzkém okruhu komunikujících. Proto se v případech, kdy člověk měl pouze křestní jméno a neměl druhé osobní jméno, obvyklé v tomto období (nebo je zapisující neznal), vedle jména zapisovaly různé apelativní přídomky, které poskytovaly dodatečné informace o osobě a pomáhaly ji odlišit od ostatních nositelů téhož jména.

2. Apelativní přídomky a jejich přeměna v osobní jména

Tyto přídomky byly v 16. století velmi rozmanité. Nejčastěji se po křestním jménu uvádělo zaměstnání či povolání osoby, např.: Балчюс коваль (2,415), Bartłomiej kowal (13,283), Григор ковал (27,172), Jakst kowal (16,398), Ян ковал (27,47), Юръкгис ковал (27,26), Kasper kowal (2,533), Maciej kowal (2,506), Marcin kowal (16,401), Межис ковал (27,136), Наркейло ковал (6,39), Stanisław kowal (2,469), Степан ковал (6,39), Симонъ беднар (2,416), Казюлис чоботар (2,414), Миколай чоботарь (13,299), Olexi czobotarz (2,194), Стагь чоботарь (2,332), Чепутис долида (2,316), Więcko doilida (2,215), Янь, кравецъ (14,198), Митко кравец (27,217), Урбанъ кухар (2,334), Grygalus, ławnik (16,426), Petryk, ławnik (16,416), Станисъ лавникъ (3,94), Stanisław ławnik (2,397), Woyciech ławnik (2,536), Богдан мельник (2,13), Грышко мельникъ (2,244), Piotrz młynarz (2,469), Иванец огородникъ (2,234), Naruczys ogrodnik (13,282), Tomas ogrodnik (2,536), Шымко пастухъ (2,234), Павел пивовар (2,339), Stas piwowar (2,505), Янелис резникъ (3,94), Богдан рыболов (6,39), Томашъ рыбаловъ (2,335), Бонис стрыхар (2,281), Микелъ слесарь (13,299), Павел ткач (2,314), Довгейнътъ токар (2,281).

Uvádět se mohla také zastávaná funkce, např.: Якуб попристав (6,39), Янис попристав (6,39), Павел попристав (27,133), Петръ попристав (6, 39), Воитко, перевозник (27, 64), Ян стрелец (27, 205), Валюлис тивунъ (3, 94), Петр, воит (27, 160), Stasiul, voit (13, 250), přičemž se poznamenávalo, že se osoba nedávno přistěhovala a byla novousedlíkem, např.: Jan novik (9, 8), Юръкгис, новосед (27, 121), Матей новосед (27, 131), Мелвид новосед (27, 10), Mikuc nowosiad (2, 196), Станис новосед (27, 131), nebo se uváděl stav — Bartłomiej, boyarzyn (13, 290), Венцлавъ боярынъ (15, 67). Zřídka se uváděla nějaká jiná vlastnost zapisované osoby, např.: Миколая погорелого (K pád; 2, 218), Станеля хромого (K pád; 2, 218) apod.

1V. Tagunova tvrdí, že vznik zdrobnělých podob osobních jmen byl podmíněn společenskou potřebou. Až do 18. století se tyto podoby užívaly v živém jazyce i v dokumentech právě pro označení příslušníků neprivilegovaných stavů, přičemž se jimi zdůrazňovaly společenské rozdíly. Viz: Тагунова В. И. Категория уменьшительности и ласкательности в диалектной антропонимии. – В кн.: Ономастика Поволжья. Горький, 1971, с. 82.

156

Doplňující informace o zapisované osobě poskytují také přívlastky jiného druhu – označení, že osoba je uzkurys či preikuras, např.: Болтрутис прикуруис (27, 130), Ченута пренкура (K pád; 3, 182), Кгрикегута пренкура (K pád; 3, 182), Ендрулис унюжкур (3, 94), z Jurgiem uzkurem (I pád; 2, 179), Юри унюжкурис (3, 243), Лаврину ушкуру (N pád; 3,243), Мартин унюжкурис (3, 243). Může být uvedeno, čí je osoba uzkurys či preikuras; apelativní přívlastek se tedy dále rozšiřuje o osobní jméno, např.: Andrzej, przeykur Mikołajowej (3, 182); Jakub, prey kur Ożakowey (3, 182), Szymos, uszkuris Bernatow (3, 243), Шымъко, Нароштове пренкур (3, 182) aj. Za osobním jménem může být zapsáno, čím je dotyčný zetěm: Janko, Montrynow zięc (2, 183); Янутыс, Юрковец зеньть (2, 335); Мацъ Вошайтовъ зять (13, 12); Maciej, Iaciow zienc (2, 537); Macziei, Napsow zięcz (2, 644); Paweł, zięć Goyzutow (2, 117); Zygmunt, Pawlow zięc (2, 194), nebo jsou uvedeny jiné příbuzenské vztahy – Adam, syn Wojciechow (2, 535); Кгрикзъ, сын небожчицы Зофии (3, 195); Яс, Кагавсапин муж (2, 223); Kasper, Andrzeiow pasynek (2, 567); Marcin, syn woytow (2, 67); Petruć, Szczepuciowei mąż (2, 214) apod.

Všechny zde uvedené případy zápisu jména s apelativním či jinak popisným přízviskem nejsou převzaty z jediného pramene. Vyskytovaly se v různých písemných pramenech daného období vedle zápisů se dvěma osobními jmény. Tato přízviska tedy byla v XVI. století rovnocenná patronymům, přezdívkovým osobním jménům či již příjmením zapisovaným u osobního jména. Plnila jejich hlavní – rozlišovací – funkci. Dokládají to i případy, kdy vedle sebe stojí různé způsoby označování osob, např.: Кгрикгос ушкурыс а Симон Якубович (3, 243); Кгрикегута Кагавчаня а другого Кгрикегута пренкура (K pád; 3, 182); Матею Яцковичу, Лаврину ушкуру, Якубу Пацовичу, Петрыку ушкуру (N pád; 3, 243) apod.

Část dříve zmíněných apelativních a popisných přízvisek se mění v osobní jména. V XVI. století, zvláště v jeho druhé polovině, vznikalo mnoho antroponym z názvů povolání a řemesel, např.: Urban Bartnik (13, 169), Adoms Czobotoro (2, 390), Миколай Чоботарь (13, 300), Lawryn Czobotarz (13, 380), Peczu-lis Czobotarz (2, 631), Wolonczus Czobotarus (13, 107), Филипъ Дойлида (13, 299), Mikucz Doylida (2, 191), Woyciel Doylida (13, 293), Амброзъ Коваль (13, 501), Bartłomiej Kowal (13, 283), Bolcius Kowal (13,175), Czeputis Kalwis (2,523), Юрк-ецъ Кальвицъ (13, 311), Каспор Ковал (2, 309), z Petkyem Kalwiem (I pád; 13, 130), Stanisław Kowal (13, 532), Banis Krawiec (2, 567), Якубъ Кравецъ (14, 219), Jan Krawiec (13, 139), Joachym Krawiec (2, 567), Андрей Кубилъ (13, 17), Jan Kubil (13, 277), Янунис Кубилис (27, 26), Мартинъ Кубилюсъ (13, 524), Галвоши Кубилис (27, 28), Paweł Ławnik (13, 166), Ambros Melnik (2, 185), Wojtekus Miesnik (13, 129), Jan Piwowar (2, 552), Pietryk Podzius (2, 185).

Osobní jmenné užívání apelativních a popisných přízvisek dokládají v XVI. století také tyto případy zápisu: Яна Боярина (K pád; 21, 345), Матей Бо-ярынъ (24, 85); Андрей Новикъ (2, 452), Андрей Новосѣдъ (13, 526), Янь Новосель (13, 78), Janel Nowosied (13, 250), Jendrzej Nowik (2, 505), Jozef Nowosiad (2, 182), Moneiko Nowosed (2, 216), Petrik Nowosed (2, 216), Stas Nowosiad

157

(2, 182), Wojciech Nowosied (13, 250), Андрей Прейкишас (2, 413), z Andrejem Preykurem (I pád; 13, 126), Кергикъ Прейкишас (2, 413), Янъ Прейкишас (3, 321), Янел Прейкирис (27, 105), Janis Preikuris (2, 215), Янутъ Прейкишис (13, 525), Jas Preykurys (13, 384), Pawilus Preykurys (13, 116), Stanisław Preykuris (2, 607), s Tomaszem Preikurem (I pád; 2, 237), Кергикъ Ушкурисъ (13, 603), Yęndrzej Uszkuris (2, 471), Юркейсъ Ушкуръ (13, 528), Мачулисъ Ушкурисъ (13, 604), Матушъ Ушкуръ (13, 527), Paweł Uszkuris (13, 285), Петрос Ушкурис (2, 146), Станюлис Ушкурисъ (2, 321); Stasiul Woit (13, 250), nebo Gryg Balžentis (2, 398), Матеи Бирутженгентис (2, 428), Szimko Dundulžentis (2, 626), Stanis Kibeikozentis (2, 638), Станисълав Котинженгентисъ (2, 417), Миколаи Кунигенгентис (2, 310), Macellis Lolzentis (13, 482), Войцусъ Петржентисъ (13, 604), Banis Urbzentis (2, 252), Pecžulis Dowkssobrolis (2, 650), Можан Кушультбралис (27, 42), Яна Петрутпрейкиша (K pád; 3, 321) aj.

Není pochyb, že některé zde uvedené případy zápisu mohly vzniknout v důsledku pravopisné nejednotnosti. Zápis velkým či malým písmenem, dohromady či zvlášť se totiž v pramenech té doby velmi lišil (např. v soupisu majetku města Virbalis z roku 1561 je táž osoba zapsána trojím způsobem — Macziei, Napssow zięcz; Macziei Napssowzięcz a Macziei Napszęzentis).

Většina uvedených zápisů však dokládá přeměnu apelativních a popisných přezdívek v osobní jména; dalším stupněm tohoto vývoje jsou odvozeniny od uvedených osobních jmen s různými patronymickými příponami, např.: Якѹб Калваитис (2, 291), Janelis Pudzunas (2, 644), Томашъ Пивоварайтисъ (13, 299) apod. S vývojem antroponymického systému se navíc část těchto osobních jmen změnila v příjmení. Dokládají to naše současná příjmení Čebatōrius, Čebatoriūnas, Dailidė, Dailidōnis, Kálvis, Malináitis, Puodžiūnas, Puodžius, Preikšā, Preikšas, Uškurys, Užkuráitis a méně častá příjmení — Juōdžentis, Lāpžentis, Simonžentis, Viktažentis, Vitāžentis2 atd.

3. Označování osob dvěma osobními jmény

Toto je nejproduktivnější způsob označování osob v XVI. století a dokládá ustálení dvoučlenného litevského antroponymického systému.

3. 1. Prvním členem tohoto označení osob je národní nebo křesťanské osobní jméno. V XVI. století tvoří většinu litevských jmen jména křestní, často se však užívají také národní jména (zejména v první polovině XVI. století). Je pravda, že v různých církevních dokumentech, matričních knihách apod. byla tato jména v XVI. století již zcela vytlačena křesťanskými jmény (zde se zachovala pouze v patronymech), v administrativně-právních dokumentech tohoto období se však národní jména stále hojně vyskytují. Například v seznamu povinností žemaitských rolníků z roku 1537³ je přibližně 3300 rolníků patřících velkoknížeti, zapsaných dvěma osobními jmény; z nich má přibližně 31% národní jméno. Jde převážně o stará dvoukmenová litevská osobní jména,

2 Viz kartotéku příjmení Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR.

3 Viz pramen 27.

158

např.: Буйвид Контовтович (171)4, Бутнар Рукотайтис (33), Бутримъ Пупо-итис (101), Бутвил Спукайтис (182), Дамонт Мечунос (11), Довкил Довмена йтис (135), Эинаръ Буйвидатис (24), Кегдимин Пацович (29ª), Кегд-кавят Минишайтис (22), Кегдвил Контримович (66), Кегестовт Павлович (90), Кгетовт Дидекайтис (217), Кгинвил Кентрайтис (46), Кеголмин Пикелович (43), Ягмин Бутайтис (188), Ясвил Доркгелайтис (78), Кестовт Пиктайтис (58), Контмин Жалакис (78), Контрим Скетрис (91), Контвил Довкишайтис (194), Милконт Куборайтис (44), Минбит Петрович (23), Минкеел Милякович (23), Минггол Лутис (41), Минтовт Доркгович (32), Монтаргт Кголминович (50), Монтовт Кгедвилайтис (28), Монгрим Римутович (47), Монтвил Пиктайтис (84), Монтвил Кентрайтис (86), Монвид Довкишайтис (208), Моствил Кушлейкович (52), Можрим Домейко-вич (125), Нарбут Липаитис (98), Нармонгт Микайтис (166), Наргвид Кенчейкайтис (27), Нарвил Монтвилайтис (162), Нарвоши Белевич (11), Римкгойл Минейкович (75), Родвил Контовтович (216), Сюнгтовт Якубович (86), Сингкал Монтовтович (117), Сурзмин Талвошайтис (24), Талмин Мож-римович (191), Талвоши Юшкович (197), Товтвил Царкайтис (195), Вак-гирд Варкунович (85), Видкиент Ровжетайтис (193), Вилбуг Петрашай-тис (208), Вислин Сумонтович (49), Висмонт Жубрис (44), Войдмин Кон-тейкович (78), Войнар Пиктужович (96), Войшнар Кушлейкович (52), Вош-вид Ябутович (16), Вошвил Нарволович (31), Жадовин Доркгелайтис (80).

Vyskytují se také různé jiné, dnes někdy možná poněkud neobvyklé národní osobní jména zapisovaná na místě křestního jména, např.: Бокшис Петрович (40), Балучис Нарей-кович (156), Билюс Толейтович (122), Будрел Шедвилович (43), Будрис Пелодитайтис (180), Букнюс Ворайтис (85), Бутикис Минжайттис (34), Дартокейс Юшкайтис (227), Добил Кернесис (44), Доркгунжис Кентрай-тис (79), Довкис Гулкинтович (38), Кгойлюс Спонкелис (65), Кгогнелис Ренштайтис (28), Кгойнис Волейко (29), Кентрус Витартайтис (46), Кес-тис Айримович (177), Кловсут Минжайттис (58), Кушлейко Бучайтис (42), Кушлис Уръбайтис (66), Кутурис Можримайтис (189), Локутис Скокон-тович (42), Мажус Петрович (71), Мажунтис Пиктуйжайтис (70), Мик-нюс Марьтинович (131), Можутел Контримайтис (102), Нарутс Лютко-вич (52), Пиктели Скобтайтис (41), Пиктутс Висмонович (40), Пиктужис Толутайтис (22), Рудели Миткович (116), Спиклис Можайттис (65), Спу-дейко Дрокенайтис (68), Стирбис Толутайтис (134), Талюс Руслай-тис (115), Талюшис Скралис (29), Товткус Янкович (12), Виркуттис Жо-карис (67), Войнюс Совойнович (104), Жадейко Кголминайтис (29), Жвирб-лис Петрович (77). Většina těchto osobních jmen dnes není známa jako křestní jména, ale zachovala se v našich příjmeních.

Dvoukmená a různá další litevská osobní jména uvedená zde na prvním místě ve dvoučlenném pojmenování osob nejsou specifikem pouze zmíněného pramene. Častá jsou i v jiných dokumentech 16. století, zejména z jeho první poloviny.

4 Protože všechny příklady pocházejí z uvedeného pramene č. 27, v závorkách je uvedena pouze stránka.

159

Ve druhé polovině 16. století výrazně ubývá litevských jmen, zejména přezdívkových; z užívání je vytlačují křesťanská jména. Inventář křestních jmen však v 16. století není rozsáhlý. Při prohlídce přibližně 10 tisíc zápisů osob bylo nalezeno asi 70 různých křestních jmen, která jsou v dokumentech zapisována velmi rozmanitě. Většina variant vznikla proto, že prameny byly psány v různých jazycích (v první polovině 16. století převážně rusky, ve druhé polovině polsky). Některé rozdíly však odrážejí vývoj podob křestních jmen a určitý proces jejich přizpůsobování zákonitostem litevského jazyka. V modelu dvoučlenného pojmenování osob v 16. století se na prvním místě zapisují tato křestní jména⁵: Adam Janauicz (2, 532), Александръ Богдановичъ (15, 52), Амброжей Андруиковичъ (24, 230), Ambrozey⁶ Staskowicz (2, 120), Андрей Андруиковичъ (15, 60), Андре-юс Милюнос (2, 272), Андриянъ Войшвидовичъ (24, 207), Анкудъ Куприяно-вич (2, 26), Антон Бояринович (2, 26), Астафей Яцыничъ (24, 39), Авкгуштын Деволайтис (2, 328), Augustyn Towtkaytis (16, 430), Балътромей Любортовичъ (24, 209), Battromiejus Gaytaytis (11, 13), Bartłomiey Czapaytys (13, 385), Bartłomieius Zyndaitis (2, 435), Benedykt Iodkavyćis (2, 606), Блажей Станьковичъ (24, 79), Богданъ Берънатовичъ (24, 201), Давыдъ Мацевичъ (24, 105), Dominik Andrusaytis (16, 400), Erasmuss Rymkaitis (2, 237), Езофъ Матее-вичъ (13, 299), Филипъ Концевичъ (24, 40), Пилип Кондолович (27, 147), Флерьянъ Барътшоевичъ (15, 58), Кгабриалъ Андруиковичъ (24, 61), Григоря Яне-лотия (K linksnis; 3, 181), Grygalis Tuscaytis (16, 385), Grygalus Gindaytis (16, 405), Grigalius Ianussaitis (2, 643), Игнат Данилович (2, 24), Яким Тубелис (27, 141), Якубъ Бридаитис (3, 94), Iakubus Stanislawaitis (13, 105), Ian Bortkayćis (2, 584), Jonas Atsaycis (2, 533), Jozefh Diwozaic (2, 188), Ермола Слотовичъ (18, 101), Яронимъ Якубовичъ (24, 222), Каликстъ Юшковичъ (24, 28), Карпъ Спяцевич (2, 24), Каспаръ Адамовичъ (24, 40), Kasper Ambrosaic (2, 518), Климентъ Михайловичъ (24, 53), Krzysztof Mikolaiewicz (13, 486), Лавринъ Бер-натовичъ (24, 53), Lauryn Piotrowicz (2, 53), Lawrynas Jonaytis (13, 485), Лазаръ Миколаевичъ (24, 76), Luk Steponaitis (2, 462), Лукашь Бернатовитисъ (13, 239), Лукан Левонович (2, 24), Мальхерович Матееевичу (N linksnis; 17,10), Марко Яновичъ (24, 210), Марътингъ Авкгуштыновичъ (24, 109), Martinas Kibu-taytus (13, 383), Матей Балчунаитис (2, 327), Matiews Giedutaytis (8, 2), Motie-ius Mikolaiatitys (13,114), Mikolay Andrzeiaytis (13,489), Mikolayus Dargaitis (13,107), Онзельма Богдановичъ (24,76), Оведи Муринович (2, 26), Paulus Ri-muidowyez (2, 179), Pawilus Iuczaitis (13, 111), Петръ Бирбилаитисъ (2, 238), Piotr Boburnaitis (2, 527), Петрас Кедминаитис (2, 320), Petras Grigowycz (2, 178), Прокон Оилевич (2, 26), Романъ Бернатовичъ (24, 231), Серафинъ Ми-хайловичъ (24,49), Сельвестръ Добрынановичъ (15,62), Sylwestra Michałowicza (K linksnis; 16, 392), Себастьянъ Мисевичъ (K linksnis; 12,407), Sebestiian Stanay-tis (2,397), Симеонъ Григорьевичъ (12,31), Symon Ambrosaytis (16,405), Stanis-

5 Není pochyb, že materiál z dalších pramenů 16. století, které nebyly prohlédnuty, by inventář křestních jmen rozšířil.

6 Zde je uvedeno několik typičtějších a častěji užívaných variant některých křestních jmen.

160

taw Bartkavtys (13, 382), Stefanus Kumžaytis (11, 12), Сменань Бортьковичь (24, 105), Stephonas Rimuidowycz (2,179), Томасъ Якубовичь (24,39), Tomaszus Giedraitys (13,107), Urban Gawrayć (13,380), Urbanas Juszkaitys (13,382), Waclaw laykowski (2,568), Валентинъ Янелаитис (2,340), Valentinus Januszewicz (2,178), Węcław Jotaytys (13,381), Войтехъ Александровичь (24,50), Woytekus Mildwagytys (13,110).

Křestní jména nebyla v 16. století všechna stejně častá. Některá jsou zaznamenána jen jednou či několikrát, například: Ангдриань, Анкудъ, Астафей, Блажей, Езофъ, Флерьян, Якимъ, Ярмола, Каликсть, Карпъ, Климентъ, Лазарь, Лукан, Малхеръ, Прокопъ, Овдей, Романъ, Сарафинъ, Sebastian, Сельвестръ a další. Taková jména obvykle nemají ani krátké formy, ani žádné jiné souběžné varianty. Častější jména jsou naproti tomu těmito podobami doslova obrostlá. Například v pramenech 16. století jsou zaznamenány tyto podoby jména Jonas a jeho odvozeniny: Jan Bortkavyčis, Янен Будраштис, Янелис Андреятис, Janik Budginavyčis, Janikas Giedcszaytys, Janikus Anksztokaithys, Janczus Jurgavtis, Janusz Auzaytis, Янушюс Бушаутис, Januszy s Giniwilayčis, Januszko Drusaytis, Janutis Bruzaitis, Janos Eykintaytys, Janus Kwiezczaitys, Janusis Janaytis, Janko Gryczaytis, Ясь Бутюшайтис, Jasas Bukontaytis, Ясюлис Янелаутис, Jasulis Iakaytis, Ясупсь Барткайтис, Jasius Ianaitis, Jonas Atsaycis, Ionelis Gadeykaytis, Hanns Butrymaičis, Hannus Kibortaitis, Iwan Krowitaitis (2,584), (2,443), (2,314), (2,613), (13,487), (13,127), (16,397), (16,419), (2,166), (2,617), (11,12), (2,546), (13,382), (13,114), (16,406), (16,389), (13,14), (13,483), (2,340), (5,1), (2,221), (2,639), (2,533), (8,2), (2,590), (2,658), (2,631) atd.

Také ostatní oblíbenější křestní jména měla neméně mnoho podob, odvozenin a různých grafických, fonetických i jiných variant. Většina z nich se dostala do Litvy z ruštiny, polštiny, běloruštiny, němčiny a dalších jazyků a dnes se zachovala pouze v našich příjmeních⁷.

V mluveném jazyce se různé podoby a varianty křesťanských jmen pravděpodobně začaly objevovat brzy po křtu, když se Litevci s těmito jmény setkali. V písemných pramenech se rozmanitost podob křestních jmen mohla projevit až po delší době, kdy se již rozšířila v mluveném jazyce. V pramenech 16. století se již běžně vyskytují dnes známé a široce užívané krátké varianty křestních jmen, které vznikly v litevském jazykovém prostředí nebo byly převzaty z jiných jazyků, např.: Alexy Ludkunos, Ambras Jakstaytis, Ambros Giedminaytis, Brazis Węcławowicz, Brazus pawilaytis, Андрусъ Радивоновичь, Baltrus Marcinowicz, Банис Бушзкаитис, Grig Duliebaitis, Керикас Якубаитис, Gust Woidotait, Jakas Dawgiedaytis, Jozis Misowicz, Juras Bruzaytis, Jurgis Butkaytis, Климъ Миколаевичъ, Matius Бутвилаитисъ, Mik Bernotayčis, Mikas Giedwoszaycis, Пронисъ Якубовичь, Размусь Яновичь, Sak Lawrzinowicz, Симос Миколаевич, Stanis Gieneraytis, Стась Бертькаитис, Stasius Giedwilaytis, Stapus Laygaytis, Urbas Pet-

7 Vanagas A. Mūsų pavardės. I. – Kn.: Žodžiai ir žmonės. V, 1974, p. 87–152; Vanagas A. Mūsų pavardės. II. – Kn.: Žmonės ir kalba. V., 1977, p. 49–92.

11. 91

161

kaytis (16,386), Woytkus Janikaytis (16,404), Венцус Сонтовтовичъ (21,172) a další.

V 16. století se v dvoučlenném pojmenování osob velmi často na prvním místě zapisovaly zdrobněliny křestních jmen. Zdrobněliny se jen zřídka tvoří z dlouhých podob křestních jmen, např.: Jakubelis Petkavys (8,2), Martinelis Łowcaytis (3,6) apod. V uvedeném období je mnoho zdrobnělin vytvořených z krátkých podob křestních jmen a dvojslabičných jmen (Jonas, Petras, Tomas), např.: Andrik Mazaytis (2,194), Андрюло Быковичъ (13,478), Andruc Jonetaytis (13,461), Baltruc Diburaytis (13,459), Bolulis Niestajewicz (2,112), Grigiel Butkaitis (2,214), Grygul Janowicz (13,380), Grygutis Bruzaytis (13,483), Iakiel Glabaitis (2,634), Iakucis Boiaraycis (2,569), Jakutis Giedwĩaitis (2,524), Janutis Bruzaitis (2,546), Jurgielis Borzdaycis (2,604), Jurguc Budkaytis (2,189), Юркейтусъ Мурзовичъ (2,415), Matulis Eykintaytys (13,382), Мамутусъ Баболантис (2,313), Mikielis Dziugaitis (13,111), Микутъ Талюшовичъ (24,228), Mikatis Jagminaytis (16,419), Petrelis Janowicz (2,66), Petruk Mineykaytis (16,409), Petrutis Butkaytis (16,422), Symiel Daszkowicz (13,293), Елмулис Миколаевич (27,105), Szimutys Budraytis (2,393), Stanel Eitminaitis (2,214), Stasiulis Petkaitis (2,533), Stasiul Dopultaytis (2,393), Sczepuc Giedminaytis (2,183), Тамул Добковичъ (2,156), Tomiel Stanisławowicz (2,323), Urbutis Powłtaytis (5,8), Walulis Janikaytys (13,384).

Množství zdrobnělých podob křestních jmen v písemnostech různého druhu je specifickým rysem sledovaného období. Dnes se zdrobnělé podoby tradičních křestních jmen užívají pouze v úzkém rodinném či přátelském kruhu. V úředních dokumentech (v pasech, matrikách) se naproti tomu obvykle zapisují jejich dlouhé podoby nebo krátké varianty, které se staly jakoby samostatnými jmény.

3.2. Druhé členy dvoučlenného pojmenování osob lze rozdělit do dvou hlavních skupin: 1) antroponyma patronymického původu (otcovská jména); 2) nepatronymická osobní jména (stará litevská dvoukmená jména, přezdívková jména a další antroponyma). První skupina je podstatně početnější. Například ze 4 tisíc případů dvoučlenného pojmenování osob v druhé polovině 16. století připadá přibližně 21% na zápisy, v nichž po křestním jménu následuje osobní jméno nepatronymického původu; v první polovině 16. století je tento podíl ještě nižší.

Nejproduktivnějším dvoučlenným pojmenováním osob v 16. století je tedy kombinace křestní jméno + otcovské jméno.

3.2.1. Otcovská jména se v uvedeném období tvoří pomocí litevských patronymických přípon -aitis, -onis, -ūnas, -ėnas a slovanských přípon -ovič, -evič aj. Produktivita těchto přípon není stejná. Například v první polovině 16. století je nejvíce otcovských jmen tvořených slovanskou patronymickou příponou -ovič. Ostatní přípony lze podle produktivity seřadit takto: -aitis, -evič, -ūnas, -onis. V druhé polovině 16. století však převažují otcovská jména s litevskou příponou -aitis. Následují odvozeniny s příponou -ovič a ostatní přípony jsou podle produktivity zastoupeny v tomto pořadí: -evič, -onis, -ūnas, -ėnas. Je tedy patrný jistý trend k litevštějšímu tvoření otcovských jmen, který se v pozdějších stoletích ještě zvýrazňuje.

Bylo zjištěno, že v 15. století se téměř všechna otcovská jména tvořila slovanskými patronymickými příponami -ovič, -evič, které se časem staly výsadou ruských šlechtických stavů-

162

legie. Protože jsou v dokumentech z 15. století dvěma osobními jmény nejčastěji zapisováni představitelé šlechtických stavů, je logické, že jejich patronymika se tvoří pomocí přípon -ovič, -evič. Na druhou stranu pro písaře jiné národnosti, kteří nepsali litevsky, bylo nejjednodušší tvořit patronymika podle ustáleného způsobu tvoření patronymik v ruštině.

Litevština měla naproti tomu pro tento účel vlastní slovotvorné prostředky. V 16. století, kdy se ustaluje dvoučlenné pojmenování osob, tj. kdy se patronymika začínají zapisovat i u příslušníků nižších stavů, se v dokumentech vedle obvyklých slovanských patronymických přípon objevují také litevské. Některé z nich (např. -aitis) jsou již ve druhé polovině 16. století dokonce častější než slovanské patronymické přípony8.

Je obtížné hovořit o závislosti patronymických přípon v 16. století na stavovských rozdílech zapisovaných osob, neboť v inventářích z tohoto období mohou být patronymika sedláků tvořena litevskými i slovanskými patronymickými příponami. Například v inventáři z roku 1561 (2,576) vesnice Sudargas v Jurbarkaském okrese jsou sedláci vlastnící lán nebo méně půdy zapsáni takto: Piotr Hrynūnas, Woyčis Pietraszayčis, Roman Pietraszayčis, Paweł Stegwilayčis, Piotr Iurszayčis, Maciey, Michaiło Ianowicz, Maczys Maczkayčis, Jurgi Maczkayčis, Piotr Maczkayčis, Bartłomiej Bohdanowicz, Więcko Andrzejewicz, Miczkus Pietrykayčis, Bartłomiej Macieiewicz, Simon Marćinowicz, Rymko Nareykowicz, Więcko Nareykowicz, Maczys Iurszayčis, Jakiel Miczkayčis, Niekrasz Ianowicz, Ian Iuriewicz, Iurgi Kieturokis, Ianik Woitkowicz, Woyćiech Guczaytis, Iankus Woitkayćis, Paweł Sargun, Roman Iagminowicz, Maczys Maczkowicz, Mikolay a Ludko Miczkowiczy a Woyčis Giedrayćis, Jakiel Marćinowicz, Iurgi Bildeniewicz, Kasper Trzećiakowicz a Ienis Maczonis9 atd.

3.2.2. Nejproduktivnější patronymickou příponou osobních jmen v 16. století je -ovič (ačkoli ve druhé polovině 16. století jsou patronymika s příponou -aitis častější, analýza všech patronymik ze 16. století však ukazuje převahu přípony -ovič, která byla zvláště produktivní v první polovině 16. století).

8 Toto tvrzení, stejně jako jiné úvahy podobného charakteru, vychází pouze z analýzy materiálu shromážděného pro tuto práci (systém litevských osobních jmen v 16. století je zkoumán na základě přibližně 12 tisíc dokladů). Užívání litevských či slovanských patronymických přípon mohlo být částečně ovlivněno povahou dokumentů, jazykem, v němž byl dokument sepsán, a samotným písařem. Materiál ze 16. století byl shromážděn převážně z inventářů panství. Tvoření patronymik vypsaných i z jiných typů pramenů však v zásadě není v rozporu s tvrzeními předkládanými zde.

9 Zda se patronymika šlechticů a dalších příslušníků urozených stavů častěji tvořila slovanskými patronymickými příponami, by mohl ukázat speciální výzkum. Při výběru příkladů k ilustraci různých podob křestních jmen (zkrácenin a zdrobnělých odvozenin) však byla zaznamenána zajímavá skutečnost. Pokud je na prvním místě dvoučlenného pojmenování osoby dlouhá podoba křestního jména nebo její zkrácenina, je patronymikum utvořeno kteroukoli patronymickou příponou užívanou v tomto období. Zdrobnělé podoby křestních jmen se naproti tomu jen zřídka vyskytují vedle patronymik s příponami -ovič, -evič, zatímco mnohem častěji po nich následuje patronymikum s příponou -aitis. Protože zdrobnělé a domácké podoby jmen byly rozšířenější mezi příslušníky nižších stavů (viz zápisy osob pod jediným osobním jménem), bylo by možné předpokládat, že patronymika příslušníků urozených stavů se v 16. století vyznačovala spíše slovanskými patronymickými příponami.

11*

163

Patronymika s příponou -ovič se nejčastěji tvoří z křestních jmen, např.: Каспаръ Адамовичъ (24,40), Mikolai Adamowicz (2,636), Мартынъ Аввакумовичъ (24,109), Войтко Богдановичъ (15,43), Stasius Boniulowicz (2,53), Станисъ Даниловичъ (24,207), Андрей Давидовичъ (15,43), Ian Filipowicz (10,1), Янъ Кабриаловичъ (24,56), Urban gricowicz (10,5), Mis Grygowicz (1,2), Андрей Ивановичъ (12,31), Касперь Яцковичъ (13,7), Монтонтъ Ивашковичъ (27,203), Кгиль Ивашковичъ (24,213), Юргисъ Яковичъ (15,61), Lawryn iakubowicz (9,5), Maciey Janielowicz (2,47), Peikiel Jankowicz (1,3), Товткус Янковичъ (27,12), Довкнъ Яновичъ (2,15), Kieszort Januszkowicz (2,113), Миколай Ясовичъ (13,240), Матей Юръгкеловичъ (24,80), Pawel Jurgowicz (13,282), Jasiul Kasporowicz (13,380), Лаврень Константиновичъ (12,29), Павелъ Лавриновичъ (24,69), Stanislaw Lawrynowicz (2,95), Венцлавъ Луковичъ (3,246), Lawrin Macieiowicz (2,486), Кагбриалъ Мацковичъ (24,40), Marcin Mackowicz (2,92), Якуб Мацович (27,201), Stassys Maczieiowicz (2,659), Baltrus Marcinowicz (10,1), Балътромей Мартыновичъ (15,43), Szczepan Mickowicz (2,143), Товтвилдъ Михайловичъ (15,33), Piotr Mikolaiowicz (10,2), Iakub Mikowicz (2,594), Stas Mikutowicz (10,1), Witko Olechnowicz (2,595), Банис Павилович (2,21), Jakub Pawlowicz (2,36), Нарвоши Петкович (27,33), Стась Петрашковичъ (15,67), Минбут Петорович (27,23), Мацко Проньковичъ (21,916), Jurgis Romanowicz (2,89), Marcin Symonowicz (2,99), Petr Stanislawowicz (25,5), Радивилъ Станьковичъ (24,76), Anton Stasiowicz (2,481), Миколаи Степанович (2,133), Michailo Tomkowicz (10,3), Jan Tomowicz (2,466), Марко Урбановичъ (17,10), Lawryn więckowicz (10,5), Jasis Woyciechowicz (2,47), Янъ Войтеховичъ (24,52), Macieyko Wincowicz (2,65).

Jak vyplývá z uvedených příkladů, patronymika s příponou -ovič se nejčastěji tvoří z úplných křestních jmen nebo jejich zkrácenin a mnohem méně často ze zdrobnělých odvozenin těchto jmen.

V uvedeném období existuje mnoho patronymik s příponou -ovič utvořených ze starých dvousložkových litevských osobních jmen (v první polovině 16. století je jich dokonce více než patronymik odvozených z křesťanských jmen), např.: Кесмус Айрумович (27,177), Балътромей Бейнарович (24,106), Малко Будиводович (15,62), Ян Буциводович (27,53), Станиславъ Бутовтовичъ (24,229), Богданъ Бутримовичъ (15,36), Стась Бутвиловичъ (15,57), Кагбриалъ Довьятловичъ (24,228), Mateius Daugwiłowicz (2,179), Jurgi Dowgialowicz (2,631), Матвяксъ Довгкиштовичъ (24,85), Станисъ Довконтович (2,13), Станисъ Довьмонтовичъ (15,46), Jan Doinagowicz (20), Bucбym Еиксинтович (2,7), Войтко Еймонтовичъ (15,59), Maczys Eynarowicz (2,599), Miczus Gintowtowicz (2,575), Стасис Кешвилович (3,343), Jurgis Jagminowicz (13,290), Якубъ Ямонтовичъ (24,211), Шымко Ясвидовичъ (24,51), Павел Ясвилович (27,13), Лавринъ Ятовтовичъ (24,40), Петръ Кантримовичъ (24,224), Янъ Кеггайловичъ (15,70), Шимко Кибортовичъ (21,525), Petrel Mielwydowicz (2,39), Петръ Милконтовичъ (24,213), Шимко Минбутович (27,37), Степанъ Монтововичъ (24,202), Янъ Мон-тримовичъ (15,61), Шылейко Монвиловичъ (2,2), Юце Моствилович (27,141), Ian narbutowicz (10,5), Станис Наркеилович (2,14), Контин Нармонтович

164

(27,78), Вошивил Нарвилович (27,31), Янъ Радвиловичъ (24,68), Jonas Rymgailowycz (2,179), Миколай Римтовтовичъ (21,349), Ян Сиртовтович (27,22), Станиславъ Скирвойновичъ (15,67), Матей Стекевиловичъ (24,230), Наркагъ Судмонтовичъ (24,223), Миколай Тарвидович (27,152), Hrehory Towdyginowicz (1,5), Богушъ Товтиловичъ (15,69), Романъ Витортовичъ (24,102), Banis Wyzgirdowycz (2,179), Богданъ Визгирдовичъ (24,211), Бутнюс Вошюнович (27,9), Андрѣй Войшиводовичъ (15,43), Миколай Войшвиловичъ (15,66), Машко Ждавилович (2,20). Patronymika s příponou -ovič se v uvedeném období tvoří také z jiných litevských etnických osobních jmen, např.: Юрьи Бружович (27,123), Станислав Будрович (27,152), Павел Бурбович (27,113), Jana Butowicza (K linksnis; 16,437), Кедемилъ Даркегулович (15,62), Woytko Daugutowicz (2,92), Andrey Diedowicz (2,324), Тирвилдъ Довъкковичъ (15,45), Стирбис Кедутович (27,147), Буткус Кентрович (27,112), Янко Кловосич (27,32), Шепан Корейвович (27,154), Петръ Кушелейкович (24,227), Янкис Локутович (27,143), Миллейко Можейкович (27,191), Нарвил Можович (27,36), Пац Пиктович (27,33), Юрькайс Пиктурновичъ (15,58), Янушис Пилипрович (27,48), Богданъ Ракевичъ (24,209), Maciej Rudielowicz (2,469), Мицко Страздович (2,22), Балтуш Шилекович (2,17), Андрѣи Шовклович (27,127), Юри Талутович (27,96), Матей Трумпович (2,7), Петръ Вяжсович (27,119), Павел Виркутович (27,40), Димкол Воболович (27,52), Минейко Жадейкович (27,24), Юшко Жвирблович (27,145), Jozeph Zuikowicz (2,47).

3.2.3. Patronymika s litevskou příponou -aitis se v 16. století tvoří:

a) z různých podob křestních jmen, např.: Tanelis Adamaitis (2,630), Symon Ambrosaytis (16,405), Якос Андрайтис (27,160), Mikiel Andreatitis (2,520), Blazukas Andruszaicis (2,535), Мартинъ Андрушкайтисъ (15,66), Петръ Балтрушкайтисъ (2,548), Maciey Bartłomieiaytis (16,404), Czeputis Beniuszaitis (2,214), Юхно Богданойтисъ (24,224), Jonas Brazaicis (2,535), Stanisław Czepaytis (13,459), Woyciech Czepuyaitis (16,388), Stanisław Domikaytis (2,183), Богдан Доминикайтис (27,204), Станиславъ Керциотитисъ (3,94), Щепут Кгрикайтис (2,218), Jurgiel Grygalait (13,251), Петръ Якайтисъ (24,223), Петрик Якубайтис (27,74), Stanislaw Iakutaitis (2,530), Mik Ianayćis (2,583), Piotr Janelaytis (2,182), Pawilus Janikait ys (13,114), Petryk Janulaytis (16,387), Witkus Januszaytis (16,417), Jaczus Jasaytis (16,390), Łukasz Jasielaytys (13,385), Lawrynas Jonaitis (13,485), Mateius Jonelaytis (8,2), Лавринъ Юркгайтис (2,540), Юрий Юркгелайтисъ (17,54), Юркгелисъ Юркгужайтисъ (13,18), Baltutis Kasparaytis (13,461), Maczulis Ławrynaycis (2,569), Янъ Мацкайтисъ (15,65), Александро Мартинaitis (15,103), Janik Mataytis (2,183), Станюль Матейтис (2,405), Петкус Матукатис (27,137), Нармонть Микайтис (27,166), Kasper Mikatojaytis (2,183), Janus Mikielait ys (13,114), Монтвил Микутайтис (27,35), Czeputis Moteiaytis (13,489), Jurgi Narkaytis (2,189), Macius Olech naytis (13,459), Томаш Павилайтис (27,105), Iakutis petraytis (8,2), Mikolay Petrutaytis (13,461), Urbutis Powilaytis (5,8), Янушъ Проникойтисъ (24,211), Andre yus Romanaity s (13,110), Мартин Семенайтис (27,187), Pawel Symonaytis (13,459), Матей Станайтисъ (13,14), Urban

165

Stanielaytis (13,461), Jakubus Stanisławaitis (13,105), Петръ Станюкайтисъ (24,228), Paweł Staniulaitis (2,553), Шимко Станкайтисъ (15,104), Ян Стасаитис (2,437), Micius Steponaytis (11,13), Mikielis Szymkaytis (13,482), Янь Тамоцайтисъ (24,208), Łukasz Tomaycis (2,140), Ławryn Urbanaytis (13,482), Стасюлис Бауме-каутис (2,409), Walentyn Walentynaytys (13,381), Tomulis Węntławaytis (2,552), Gawdutis Wienckaytis (11,14), Jakutis Wojtekaytis (13,481), Jurgis Woytkaytis (16,424);

b) ze starých litevských dvoukmených osobních jmen, např.: Толосъ Баревдайтис (27,204), Нарвилъ Барвондайтис (13,12), Janik Budginaytis (2,613), Грыгоръ Будвидоитис (15,58), Якубъ Бувилатис (2,146), Юркгисъ Бугиодайтисъ (24,209), Tomasz Butrymajtis (16,429), Матис Бутелайтисъ (2,145), Jurgiel Dargwilaitis (2,216), Jakas Dawgiedaytis (13,491), Stasko Dawgielaytis (16,397), Петръ Довкгелайтис (24,225), Матей Довкенитайтис (15,63), Mikolay Eydminaycis (2,579), Piotr Eygirdaycis (2,579), Matulis Eykintaytys (13,382), Stanel Eitminaitis (2,214), Мартинъ Келминайтисъ (24,222), Стан Кедминайтис (27,26), Petryk Gedwidaytis (16,415), Юргъелс Кгинтовмайтис (27,214), Andrzej Girdwilaytis (2,397), Pawlik Girdwonaytis (16,409), Piotr Jagminaytis (16,385), Marcin Jaswilaytis (2,185), Кгогиль Ятвилойтисъ (24,204), Łukasz Jawłontaytis (16,405), Jurgi Kibortaitis (2,658), Микуту Контминайтис (27,170), Razmus Kontrymaytis (16,427), Нарвил Контвейнайтис (27,180), Jankus Manwilaytys (13,382), Букишус Манжбутайтис (27,193), Ian Milkintaitis (2,639), Миколай Милконтаитис (27,73), Юрги Минмонтоитисъ (24,226), Буткус Монтвидайтис (27,194), Grigiel Monwilaitis (2,215), Юркгел Моствилойтис (27,181), Якуб Можримоитис (27,103), Минкусъ Можвидайти (13,14), Walis Narbutaytis (2,552), Лукаши Нармонтаитис (27,166), Pawlik Narwilaytis (16,407), Kasper Norwidaic (2,198), Станиславъ Радивилайтис (24,226), Woytko Radwilaytis (16,394), Богданъ Скиврийнойтисъ (24,211), Pawel Stegwilaycis (2,576), Thomas Sudwilaycis (2,594), Петръ Галвошшоттис (27,105), Можейко Таргвидайтис (27,91), Болишус Товтримайтис (27,157), Петко Товтвилайтис (15,66), Милюс Твирбутайтис (27,207), Bogusz Widminaytis (5,4), Петръ Видмонтайтис (27,185), Piotr Wiskuntaitis (2,248), Юркгис Висмилайтис (2,166), Довкоил Висминайтис (27,159), Юркгис Висмонтайтис (2,456), Якуб Висвидайтис (27,26), Jakub Wizbutaytis (2,198), Piotr Woysznaraytis (16,397), Gryg Woyszwilaytis (2,553), Maciej Zadminaytys (2,532), Andrusys Żadwanaytis (16,400);

c) z různých osobních jmen národnostního, přezdívkového či jiného původu, např.: Mamen Alcaūmuc (27,65), Jan Alsutaytis (2,191), Петюл Арелаŭмuc (27,111), Матеу Балчунaitис (2,327), Grigutis Balsaitis (2,249), Mikielys Barzdilaitis (2,392), Миколай Билайтисъ (15,64), Jurgi Barzdayčis (2,572), Андрушко Будрайтисъ (24,222), Petryk Burbaytis (13,380), Ягемин Бутаŭтис (27,189), Pasius Dagaytis (11,14), Кгедмин Даркгайтис (27,189), Миколай Довкшайтисъ (15,63), Stas Drasutaitis (2,364), Сгерис Gaidaitis (13,250), Мацко Кгайлайтис (27,92), Tomaszus Giedraitÿs (13,107), Ян Кеелутийтис (27,88), Slapris Iodkayčis (2,606), Можан Кестайтис (27,87), Филипъ Кетурнокаŭтисъ

166

(13,299), Martinas Kibutaytys (13,383), Ян Крепшайтис (27,158), Можутис Крутилайтис (27,158), Кинчис Кирмайтис (27,191), Яна Кушлейкойтя (k linksnis; 6, 21), Czepulis Lagaitis (2,524), Юркис Локайтис (27,154), Шим Мажавтис (2,314), Евноль Минайтис (13,13), Войдвин Минтайтис (27,75), Станис Мостайтис (15,63), Павлик Можантис (27,119), Андрей Можелайтис (27,154), Лаврык Носалтис (2,473), Urban Perkunaitis (2,533), Станис Пиктурноитис (3,208), Янелис Повкиштайтис (27,137), Stanislaw Pingulwaitis (2,545), Kasper Pupaytis (16,384), Яник Пупелаитис (27,142), Gryczus Puplesaytis (16,417), Marczin Purwaitis (2,649), Gaylus Rudaytis (11,14), Grigutis Sakalaitis (2,524), Матеŭ Сорбкайтис (15,58), Urban Szarkaytis (16,388), Янъ Талошайтис (15,57), Довкел Толайтис (27,90), Ян Трумпайтис (27,84), Szymko Wegaytis (13,482), Grygos Wilkait (2,518), Нарвил Боболайтис (27,111), Лукаш Воверавтис (27,134), Владиславъ Жалойтис (24,233), Войтко Жилайтис (27,181), Кедвил Жвирблайтис (27,64), Woyciech Žagaraytis (16,401).

3.2.4. Patronymická příjmení s poloslovanskou příponou -evič jsou v 16. století podstatně vzácnější než příjmení s dříve uvedenými příponami -ovič a -aitis. Nejčastěji jde o patronymika odvozená od křesťanských jmen, např.: Marcin Ambrożewicz (2,96), Адамъ Андреевич (24,60), Григоръ Балтомеевич (15,62), Janel Bartłomiejewicz (2,466), Станиславъ Болтромеевич (24,107), Jurgis Bortkiewicz (2,149), Piotr Daniewicz (2,115), Piotr Domaszewicz (2,103), Stanislaw Grygalewicz (2,108), Maciej Jakiewicz (2,112), Stanis Ianelewicz (1,2), Мартин Янушевич (2,17), Maciej Yurgiewicz (2,480), Maciej Łukaszewicz (2,33), Marcin Maciejewicz (2,85), Якубъ Мацевевич (24,53), Богданъ Мартишевич (15,65), Станюл Матеевич (6,54), Юръгел Матвеевич (27,118), Janel Matulewicz (2,117), Pikčius Mikiewicz (2,455), Матей Миколаевич (15,45), Ясь Микутевичъ (24,228), Миколай Петрошевич (27,157), Bohdan Pietkiewicz (2,101), Paweł Pietraszewicz (2,484), Мартинъ Проневичъ (13,7), Балтомей Станевичъ (24,230), Woyciech Staniuliewicz (2,148), Довкагилъ Станькевичъ (24,213), Ambros stasiewicz (10,2), Łukasz Stasulewicz (2,122), Балтомей Томашевичъ (15,65), Stanislaw Wincewicz (2,65), Петръ Витевичъ (24,58), Нарбутъ Войтюлевичъ (24,61), Мартинъ Войткевичъ (13,7).

Méně patronymik s touto příponou bylo utvořeno od litevských osobních jmen přezdívkového či jiného původu, např.: Stanis Baltniewicz (2,608), Piotr Botłukiewicz (10,5), Якубъ Будревичъ (15,66), Янъ Даръкесевичъ (24,222), Бернантъ Дребулевичъ (24,204), Станиславъ Кегиревичъ (24,69), Петръ Кеглежевичъ (2,417), Нарбутъ Когйлевичъ (15,45), Paweł Greycewicz (2,113), Богданъ Кестуцевичъ (24,104), Ян Купревич (27,229), Jorgi Kurkliewicz (9,2), Якубъ Кушлевич (2,23), Jurgi moliniewicz (10,1), Кегйлос Можевич (27,101), Marcin Mozulewicz (2,65), Янъ Можутевичъ (15,61), Matel Piktewicz (2,98), Юри Пилкевич (27,111), Петръ Рудевичъ (24,208), Ян Саркуевич (2,20), Матей Смолевичъ (21,102), Микуть Талошевичъ (15,66), Ночис Трумпелевич (2,22), Миколай Вяжевичъ, a také ze starých dvousložkových litevských antroponym,

167

např.: Станиславъ Медвошиевичъ (2,23), Михайло Мельвошевичъ (24,70), Войтко Минкелевичъ (15,62), Лаврынъ Толговошевичъ (15,51).

3.2.5. Patronymika s litevskou patronymickou příponou -onis jsou v první polovině 16. století vzácná. Ve druhé polovině tohoto století se však deriváty s příponou -onis odvozené od křesťanských jmen, starých dvousložkových litevských osobních jmen a antroponym přezdívkového či jiného původu často zapisují vedle jména dané osoby, např.: Stanis Andruszanis (2,499), Jakub banonis (9,9), Maciey Bartkonis (2,180), Станюлисъ Чепанонисъ (13,530), Банисъ Григанисъ (13,78), Maciejos Yakubanís (2,483), Петръ Якубонисъ (13,527), Kasper Jananis (13,282), Grigas Janonis (2,180), Szczepan Janulanis (13,282), Скудумисъ Янюшонисъ (13,529), Maciey Jasanis (13,286), Германъ Ясюлонисъ (13,528), Банисъ Ясонисъ (13,529), Szimko Jokubonis (2,180), Andrejus Jononis (2,179), Staniulis Jurganis (13,288), Matas Yurgionis (2,484), Grygas Lawrynanis (13,286), Tomasz Lawrinonis (2,484), Павелъ Мачулонисъ (13,530), Jan Marthinanis (2,302), Янъ Мартиновнисъ (13,530), Wulus Matonis (2,481), Czap Matulianis (2,483), Мартинъ Миконисъ (13,528), Микъ Павилонисъ (13,528), Gryg Pawłonis (2,483), Якубъ Петронисъ (13,529), Матюлис Романанис (2,271), Lawryn Stananis (13,287), Marcin Stanionis (2,399), Paweł Stanulanis (13,282), Lawryn Stasionis (13,277), Шимастъ Степанонисъ (13,527), Андрей Шимонисъ (13,527), Jurgis Thamuszonis (2,179), Янъ Войтконисъ (13, 528); Герман Бейнаронисъ (13,529), Шимастъ Бутвилонисъ (13,530), Iurgi Dowboronis (2,637), Michno Dowtortonis (2,180), Brazis Jatowtonis (2,149), Mikotay Jawgilanis (13,287), Юхно Нарбутonisъ (13,530), Batruszis Narwidonis (2,180), Janusz Rimgieylionis (2,180), Szczephan Rimwidonis (2,180), Banis Wizgirdonis (2, 180); Paweł Batłkonis (2,639), Кголмин Бовжанис (27,28), Piotr Dowkssonis (2,637), Керишс Кгаикгалонис (2,270), Jan Gawenonis (13,286), Marcin Iodanis (10,1), Буткус Кивонис (27,12), Lawryn Kunigonis (9,4), Narbut Mazulianis (2,500), Jedrzej Meylonis (13,285), Юръкеис Совсонис (27,120), Jan Styrnionis (2,552), Станелис Жалчонис (2,293).

3.2.6. Patronymika s litevskou patronymickou příponou -ūnas se v uvedeném období tvoří od křesťanských jmen, např.: Piotr Ambrasūnas (2,150), Щефан Андреюн (2,307), Thomasz Andrunas (2,443), Янушко Яндрушунос (27,223), Staszko Batromiełunas (2,498), Юхно Бенюнос (27,227), Jusius Grygalunas (13,291), Ботмехъ Янигунъ (13,528), Piotr Iankunas (2,645), Stasius Łukasgunas (4,303), Jurgis Maciunas (2,150), Andrzej Maczieiunoss (2,302), Bartłomiej Mateiunas (13,289), Stasis Matucūnas (2,148), Janis Mickunas (2,366), Maciey Mikotaiunas (2,180), Wolus Motieūnas (2,180), Stanis Petkunas (2,149), Jurgis Pietraszunas (13,284), Stanius Pronckunas (2,150), Jasius Staniunas (2,147), Janelis Stankunas (13, 283), Urban Stasiunas (13, 282), Юнасъ Шимкунасъ (13,527), Банисъ Томашунъ (13, 528), Jakutis Tomaszunas (2,552), Петръ Томкунасъ (13,529), Pawełł Waytkunas (2,150), Tomasz Wenckunas, a také u litevských antroponym přezdívkového původu, např.: Andrus Añczunas (2,628), Павел Авшун (6,64), Piotr Batczunas (2,400), Staniulis Berniunas (13,288), Ян Благодзонис (2,269), Миксъ Блодюнас (2,272), Maciey Borzdžiunas (2,604), Yonas Dydzunas (2,400), Stasis Gaylunas (13,282),

168

Jendrzej Yodziun (2,494), Мацце Кинкунос (27, 16), Петръ Клонюнасъ (13,527), Стас Кветкунос (27,227), Andrzej Medziunas (2,203), Матук Пикчионос (2,405), Mik Pikciun (2,255), Jurgi Podziunas (2,653), Łukasz Styrniunas (2,552), Jakub Szer­niunas (2,604), Мацулисъ Тауткунасъ (13,604).

3.2.7. Litevská patronymická přípona -ėnas byla v 16. století neproduktivní. Patronyma s touto příponou jsou v dokumentech z uvedeného období velmi vzácná, např.: Piotrass Bat­tupenas (2,659), Янасъ Бавкенисъ (13,528), Янушко Ютенасъ (13,527), Банюлис Микенос (7,54), Юркелисъ Минкененасъ (13,528), Titas Tarutenas (2,499), Чепась Петпенасъ (13,527).

3.2.8. Samostatnou skupinu osobních jmen druhého členu tvoří antroponyma s takzvanými zdrobňovacími a mazlivými příponami, které jsou v uvedeném období vzácné. Častější jsou odvozeniny s příponami -ėlis, -ėlė, -ėlis, -ėlė (vzhledem ke způsobu zápisu v pramenech nelze tyto přípony rozlišit). Výše pojednávané přípony osobních jmen ze 16. století byly patronymické. U přípon -ėlis, -ėlė, -ėlis, -ėlė je obtížné rozlišit, kdy mají význam patronymické přípony, tedy kdy je osobní jméno s těmito příponami utvořeno z otcova jména nebo z antroponyma druhého členu po otcově jméně. Materiál Atlasu litevského jazyka ukazuje, že v současnosti se v našich nářečích příjmení dětí (chlapců, dospívajících a mladých mužů) tvoří z otcova příjmení pomocí přípon -ėlis, -ėlės. Proto mohou mít tyto přípony někdy také patronymický význam v osobních jménech odvozených z jedné či druhé podoby křestního jména, např. Якуб Мацелис (27,84).

Ostatní osobní jména s těmito příponami jsou většinou přezdívkového původu, např.: Павла Авинеля (pád K; 17,33), Janel Budrel (2,457), Tomko Gaydel (13,293), Maciej Gražel (2,505), Marczyn Gudelis (2,398), Лукашь Каурель (3,94), Jan Meszkele (2,364), Iakub Mitelis (2,506), Станиславъ Руделисъ (2,414), Станис­лав Сенелис (6,59), Maciej Szerelis (2,471), Амбросъ Вилкелис (2,322) atd.

V některých případech mohou mít přípony v těchto osobních jménech patronymickou funkci (jak uvidíme dále, v uvedeném období bývá poměrně často po osobním jménu zapisováno také nepříponové přezdívkové antroponymum podobného typu). Ve většině případů však nelze vůbec určit, zda jsou osobní jména s příponami -ėlis, -ėlė, -ėlis, -ėlė odvozena od jiných, nederivovaných antroponym (pak by tyto přípony často mohly mít patronymický význam), anebo zda se zdrobnělé podoby apelativ proměnily v přezdívková osobní jména.

Ostatní zdrobňovací přípony (-ulis, -ukas, -utis) jsou v 16. století velmi vzácné, např.: Grygas Stanulis (13,286), Grygalus Janutis (13, 489), Янъ Петрутисъ (15, 62), Юшко Довкутис (2,18), Павелъ Даргентусъ (2,336), Maciej Goyzutis (2, 110), Iurgi Gierulis (2,638), Yan Sildziuk (2,255).

3.2.9. Patronymickou funkci může často mít také litevská přípona -iškis. V 16. století se osobní jména s touto příponou tvoří z křesťanských jmen, např.: Iakub Ch­wiedkíškis (2,639), Mikotai Grygiškis (2,365), Балтърпишъ Лавришкисъ (2,332), Petrazs Michailiškis (2,255), Jan Mikutyszskis (2,183), Ianik Simoniskis (2,579), Iurgi Woyčiskis, z dvoukmenových litevských antroponym, např.: Maciej Dawnaryszkysz (2,188), Ян Нарвидишкис (27,207), nebo z osobních jmen přezdívkového původu, např.: Павелъ Бискупишкисъ (13,311), Kasper Czypiszkis, An-

169

drzej Doyniskis (2,581), Груин Вилкишкис (27,201), Macziej Zydziskis (2,497) atd.

Ostatní odvozeniny této přípony, především místní jména, nemají patronymický význam, např.: Петр Керновшкис (27,168), Thomas Eiragolisskis (2,641), Jurgi Jurbarkisskis (2,659), Юпи Кедайнишкис (2,322), Ian Moissagolisskis (2,649), Iurgis Punisskis (2,639), Marczin Upitisskis (2,649), Piotr Wielionisskis (2,643), Dobko Wilkiiskis (2,649) atd.

3. 2. 10. Kromě výše uvedených patronymických přípon -ovič, -evič se v 16. století vyskytují i další slovanské přípony, např. -ovskis, -ickis, -inskis, -ackis aj. Osobní jména s těmito příponami jsou v 16. století vzácná. Poněkud častější jsou odvozeniny s příponou -ovskis, např.: Станислав Бердовский (24,50), Iadarn Grzegorzowski, Василей Калусовский (24,203), Миколай Мировский (15,33), Iarmoda Sakowski (2, 636), Петра Скрибовского (pád K; 12, 15), Кедтин Шилов'ски (27,49), Krysztoph Woytkowski (2,568). Osobních jmen utvořených pomocí ostatních přípon je zaznamenán sotva jeden či dva příklady, např.: Pawel Kownacky (2,181), Janes Pokrywnicki (13, 380), Andrzey Wyszyński (2,568) apod.

Jedno či druhé osobní jméno s těmito příponami může patřit cizincům, kteří se přistěhovali odjinud. Většina z nich (stejně jako osobní jména s příponami -ovič, -evič) se však rozšířila prostřednictvím úředních písemností.

3. 3. Všechna osobní jména nepatronymického původu, která se v 16. století zapisují po osobním jméně, lze rozdělit do několika skupin.

3. 3. 1. Nejpočetnější skupinu tvoří různá osobní jména přezdívkového původu, vzniklá z názvů zvířat a rostlin, z různých obecných podstatných jmen nebo přídavných jmen, např.: Мартина Алсня (pád K; 2,416), Янушис Авижис (2,377), Янушко Барздюс (2,411), Iurgi Bildenis (2,579), Staniul Bredis (2,529), Ясъ Бубисъ (13,240), Jakst Budras (16,417), Mikolay Buyna (2,111), Jan Burba (13,386), Benedyk Dyrrda (15,145), Стасюл Докгил (2,339), Юркгел Дуда (27,36), Стас Ерелис (2,410), Janel Gaidis (2,184), Bernat Garnis (2,194), Петръ Кгекгжис (2,292), Петрыкъ Кгележисъ (21,249), Grycius Gierwis (13,487), Юри Кгожлюс (2,283), Станис Кгожьис (2,163), Maczus Gruzdys (16,417), Marczin Iodis (2,657), Marczin Kailis (2,643), Marcin Kisiel (2,487), Iurgis Kiszkis (2,499), Maciey Kleywa (1,1), Stanis Klisz (16,384), Юри Кнапцис (2,291), Matis Kodzis (2,570), Maciey Koyris (2,569), Janus Metagis (13,107), Петраш Мишкинис (6,39), Pawlik Pauxtis (16,401), Петрик Пилпис (27,112), Керикгъ Плинисъ (3,264), Tomasz Pukis (13,381), Marcin Ragayszus (2,498), Масолис Рашнис (2,406), pawil Rydik (9,2), Юркгел Ровклюс (2,315), Marko Rudis (1,1), Thomas Šėybus (2,567), Mikolai Sidobr (2,213), Jury Skiersis (2,466), Петръ Скилусъ (2,452), Ян Скилоновисъ (2,335), Peczulis Smilgis (2,365), Нарвоши Шолтис (27,47), Maczys Schernas (2,630), Матеу Швельнисъ (2,378), Jorgi teterwin (9,2), Stas Trumpa (2,215), Станюлис Вашкисъ (2,415), Iurgi Wewersis (2,649), Marczin Wilk (2,463), Петрик Жоденис (27,112).

Mnohem vzácnější jsou dvoukmenová osobní jména přezdívkového typu, např.: Миколай Дидекольвисъ (17,35), Jakub Rudgolwic (16,417), Мисъ Шолгтоборвицъ

170

(15,47), Керикга Швинтадопя (K pád; 12,553), Юри Венорокис (27,32), Контмин Жалакус (27,78) a podobně.

K této skupině je třeba přiřadit také osobní jména, která vznikla z různých apelativních přízvisek. Jde o antroponyma odvozená od názvů povolání či řemesel, např.: Станислав Балнюс (2,421), Paweł Bartnik (2,393), Paweł Czobotar (1,1), Mikucz Doylida (2,191), Czeputis Kalwis (2,523), Jan Kotylus (2,570), Ambras Kowal (16,383), Munkowau Кубилис (3,94), Paweł Kubilius (9,8), Ambros Melnik (2,185), Pietryk Podzius (2,185), z označení etnické příslušnosti, např.: Янелис Keydac (2,335), Малхъ Литвинъ (24,222), Tomasz Lotwin (2,462), Iwanko Rusin (2,567), Andrzej Tatarzyn (2,85), Szymon Węgrzyn, osobní jména vzniklá z apelativních přízvisek užkūrys, preikuras a podobně, např.: Янъ Прейкъшас (3,321), Керикгъ Прейкшас (2,413), Stanislaw Preykuris (2,607), Миколай Ушкурис (15,16) a podobně.

3. 3. 2. Druhou skupinu tvoří stará dvoukmenová litevská osobní jména, např.: Jędrzej Buiwid (2,462), Мартинъ Бутрымъ (15,49), Балътромея Бутовилъ (3,96), Szeputis Dawkontis (11,14), Jan Ebartis (2,525), Jurgis Eytowtys (13,114), Юри Кегдойнис (27,97), Наръкели Кеглбут (27,129), Матеј Кегтовт (3,10), Walentij Jagiel (9,7), Paweł Kibarth (2,639), Ambrus Kibartis (16,412), Jan Kiesmin (2,213), Янъ Контминъ (2,223), Jurgis Mindawgis (13,111), Станиславъ Монкгойло (17,52), Andrey Montwil (2,532), Кинелъ Можримас (27,198), Piotra Narbuta (K pád; 3,46), Petruk Normantis (2,392), Криштофа Радивила (K pád; 12, 232), Яна Сантовта (K pád; 12, 15), Terzy Seybut (1, 4), Piotr Skirmant (16, 431), Валюлис Стегвил (2, 540), Миколай Тальвошъ (12, 253), Янъ Виторть (24, 43), Павелъ Визгинъ (2, 378), Воитеху Вожжкиру (N pád; 3, 99).

3. 3. 3. Velmi vzácně se druhé osobní jméno, jímž je osoba zapisována, shoduje s nějakým křesťanským jménem, např.: Baltromiey Andrzej (2, 75), Рачко Августинъ (12, 469), Мацукелисъ Кегикголъ (13, 241), Czep Mikołai (2, 213), Станиславъ Петръ (15, 61), Walenty Szczepan (16, 406), Walenty Urban (16, 386), Тумис Виткус (27, 172).

3. 3. 4. Samostatnou, byť nepočetnou skupinu osobních jmen, která při zápisu osoby vystupují jako druhá složka, tvoří slovanská apelativní antroponyma, např.: Iussko Balamuth (2, 629), Банис Баранъ (2, 540), Ian Beručkis (2, 639), Павелъ Быко (13, 478), Юрей Богоматичичъ (24,76), Ян Кривожиевис (2,13), Янъ Круповесь (24,78), Stanisław Miaki (2, 324), Янъ Ручка (24, 201), Тимофеи Сицогол (2, 174).

Možná, že těmito osobními jmény jsou v dokumentech z uvedeného období označovány osoby jiné národnosti. Jejich výskyt však často mohl být podmíněn specifiky písemností a dalšími okolnostmi10.

Ojedinělá osobní jména druhého členu cizího původu, např.: Jan Ermal (2, 462), Sebestian Stimer (2, 636), Piotr Tidman (2, 636) a podobně, nejspíše označovala osoby jiné národnosti.

10 Například v dokumentech z uvedeného období psaných nelitevsky mohla být litevská osobní jména překládána do jazyka, v němž byl dokument sepsán, nebo jinak různě zkreslována. Proto bývá často obtížné vysvětlit jejich původ.

171

4. Označování osob třemi osobními jmény

Tento způsob označování, stejně jako zápis osob jedním osobním jménem, není v 16. století běžný. Dostupný materiál ukazuje, že v uvedeném období jsou třemi osobními jmény nejčastěji zapisováni příslušníci šlechtických vrstev, zatímco osoby z nižších sociálních vrstev výrazně méně často.

4. 1. Prvním členem trojčlenného označení osob je křestní jméno. Nejčastěji jde o různé podoby křestních jmen — dlouhé i krátké varianty, zdrobněliny, např.: Grygalus Mikotaytis Juszkaycia (13, 488), Якубъ Мисевило Брашкайтис (13, 604), Marcin Arbanaytis Pudlaytis (13, 484), Woyciech Rymkaytis Szyntowkaytis (13, 484); Керикъ Романайтисъ Манулъ (2, 315), Матома Криштофовича Вишторта (K linksnis; 12, 412), Stanis Lawrinowicz Dermina (2, 487), Stasius Stonaytis Eydynt (13, 485); Янело Петроичъ Пликевича (13, 78), Janulis Czepaytis Szyłaukaytis (13, 484), Petrutis Jonaytis Skirudaytis (13, 483), Щепутысъ Яноулисъ Контминовичъ (2, 223).

Podstatně méně často se na prvním místě v trojčlenném označení osob zapisuje národní jméno, např.: Baltutis Mikutaitis Knipaitis (2, 546), Будра Наркевича Блудя (K linksnis; 3, 2), Кедминъ Станайтисъ Кивайтя (13, 12), Piktus Pekitaytis Petraytis (13, 485) a podobně.

4. 2. Druhými členy označení osob jsou téměř vždy osobní jména patronymického původu. Nejčastěji jsou tvořena z různých podob křestních jmen pomocí litevských a slovanských patronymických přípon, např.: Щефанъ Андреевичъ Луткунъ (4, 89), Каспоръ Августиновичъ Келишъ (17, 5), Янъ Балтромеевичъ Войнятовичъ (13, 238), Lawryn Bartkaytis Preykaytis (13, 489), Федоръ Богдановичъ Сонега (24, 69), Janulis Czepaytis Szyłaukaytis (13, 484), Юхно Якубовичъ Волчкевича (24, 41), Urban Janaytis Waydalaytis (13, 486), Piotr Januszaytis Nasztaytis (13, 484), Łukasz Lawrynwicz Doroyczunas (2, 443), Bendikus Macaitis Kobeklis (13, 111), Jan Macieiewicz Wilmątaitis (13, 491), Macis Martynkaytis Loyzentis (13, 481), Urban Matieiaitis Miraytis (13, 485), Stanislaw Mikalaiaitis Bernotaytis (13, 488), Jas Mikienas Siraitis (2, 366), Urban Mikutaytis Pudaycis (13, 483), Пепра Павилонта Августайта (K linksnis; 3, 32), Jan Petrykaytis Pawlisztys (13, 487), Paweł Stanaytis Wilmątaitis (13, 486), Валентинъ Станиславовичъ Наркаутис (2, 547), Szymas Stasiutaytis Giedgowdaytis (13, 490), Stas Urbanaytis Murza (13, 482), Матей Войтеховичъ Яновича (6, 21).

Pouze ve vzácných případech je osobní jméno patronymického původu zapsané na druhém místě odvozeno od litevského dvoukmenového či jiného antroponyma, např.: Micius Dawgintaytis Manwitaycia (13, 489), Urban Mazrymaitis Pogankstys (13, 106), Гре-ори Скеревдоитис Вичоитис (2, 222), Jan Gaytaytis Szankis (13, 485), Juchno Łabutaytis Eydynikas (13, 483), Ian Podžunas Dowkssys (2, 651).

Velmi zřídka se v trojčlenném označení osob zapisuje po křestním jménu osobní jméno nepatronymického původu, například další křesťanské jméno: Керыкгос Крыкгалюс Кекъ (2, 272), Гансис Миц Попенжемтникос (2, 272), Янели Петръ При-

172

шмонтис (15, 9), Стась Янъ Мицевичъ (15, 36)11, nebo antroponymum přezdívkového původu, např.: Томашъ Блюцкисъ Плавъска (2, 237), Jurian Kayrys Prey- karys (13, 117), Петръ Машкела Кухтикъ (2, 281), Pawel Pogonksztys Kie- turaitis (13, 106).

4.3. Již z výše uvedených případů trojčlenného zápisu osob bylo patrné, že třetí členy takového označení lze rozdělit do dvou přibližně stejně početných hlavních skupin: a) osobní jména patronymického původu, b) antroponyma bez patronymických přípon.

Zajímavé je, že osobní jména patronymického původu zapisovaná na posledním místě v trojčlenném označení osob jsou poměrně zřídka odvozena od křesťanských jmen, např.: Щепан Мацкович Андрушкович (2, 134), Petros Petkaitýs Augústáytis (2, 532), Якуба Томашевича Бортковича (K linksnis; 3, 10), Marcin a Andrzej Stasiewi- czy Janaycie (13,487,, Мартина Войтеховича Михновича (K linksnis; 17, 3), Валентинъ Станиславовичъ Наркаутис (2, 547), Петръ Яновичъ Петкелевичъ (12, 413), Piktius Pekitaytis Petraytis (13, 485), Юрий Щефановичъ Саковича (17, 3), Pawel Grygutis Szymkaytis (13, 487), Stanis Ianuszewicz Walenthynowicz (2, 443). Naproti tomu druhá patronymická osobní jména zapsaná po křestním jménu jsou naopak nejčastěji odvozena od křesťanských jmen.

Poslední člen trojčlenného označení osob může být často odvozen od starých litevských dvoukmenových osobních jmen pomocí patronymické přípony, např.: Щефан Балатро-мевецъ Енораутис (2, 548), Woyciech Stasiulaytis Giedgawdaytis (13, 490), Шенутыс Яноутис Контминоутис (2, 223), Micius Dawgintaytis Manwilay- cia (13, 489), Миколай Миколаевичъ Радзивиловича (26, XXIII), Андрей Станюловичъ Сервадайтис (13, 550), Jan Maciewicz Wilmataytis (13, 491), Миколая Андрейтица Витарнайти (K linksnis; 15, 157), Стась Якушонисъ Жадвонантисъ (2, 368), a nejčastěji od různých jiných národních antroponym (často přezdívkového původu), např.: Петра Павилоня Авкегутая (K linksnis; 3, 32), Jan Petraytis Budraytis (13, 484), Andrzej Janutis Dziugaytis (13, 490), Павелъ Шимковичъ Кедромотъ (15, 43), Pawel Pogonksztys Kiefturaitis (13, 106), Baltutis Mikutaitis Knipaitis (2, 546), Станислава Юрьевича Коелевича (K linksnis; 17, 9), Юрья Миколаевича Корейбовича (K linksnis; 17, 20), Матея Миколай-тиц Косанта (2,476), Stanisław Matienaytis Mažaytis (13,485), Матея Венич-коитя Минекоитя (K linksnis; 3,253), Павла Воитеховича Нарушевича (K linksnis; 18,219), Piotr Januszaytis Nasztaytis (13,484), Jurgucis Drabacis Perkmai- cis (2,536), Янел Петровичъ Пликеича (2,155), Maciey Piotrowicz Pungalwaitis (2,545), Каспер Адамовичъ Рустейковичъ (3,95), Janusis Jakubaytis Skirulaytis (13,482), Станислава Юшкевича Стебулайта (K linksnis; 15,243), Woyciech Rymkaytis Szyntowkaytis (13,484), Thomasz Jumaytis Tataraytis (13,483).

Část osobních jmen, která v trojčlenném zápisu osob stojí na posledním místě, tvoří odvozeniny s patronymickými příponami od antroponym slovanského původu, např.: Войтеха

11 V případech, kdy se po křestním jménu zapisuje zdrobnělá odvozenina křestního jména, může být i patronymického původu, např.: Pawel Grygutis Szymkaytis (13, 484), Andrzej Janutis Dziugaynis (13, 490), Анд-peu Янотисъ Случысъ (2, 377), Marcin Jurgutis Wilmonaytis (13, 486).

173

Петровича Грибовича (K pád; 12,412), Каспор Петровичъ Белевича (6,23), Юрьи Миколаевичъ Солобубовичъ (24,207) a podobně. Antroponyma tohoto typu mohou mít i jiné slovanské přípony, např.: Яня Яновичъ Краговский (3,96), Романъ Якубовичъ Квятковский (13,18), Бартломей Бартошевичъ Поезерский (17,15), Станиславъ Яновичъ Заберезенский (26,XXIII) atd.

Poslední členové trojčlenného pojmenování osob, kteří nejsou patronymického původu, jsou nejčastěji různé etnické antroponyma (stará dvoukmená jména, jména přezdívkového původu apod.), např.: Jan Minelaitis Battkarcis (13,486), Будра Нарковна Блудя (K pád; 3,2), Юрья Балтомеевича Блуся (K pád; 17,2), Станиславъ Балтомомеевичъ Довгиша (4,134), Juchno Labutaytis Eydynikas (13,483), Ławrin Stanisławowicz Guz (2,252), Thomasz Maleraytis Jurgzentis (13,481), Каспоръ Авкгештыновичъ Келишъ (17,5), Bendikus Macaitis Kobeklis (13,111), Macis Martynkaytis Loyzentis (13,481), Petruys Jurgaitis Metagis (13,107), Juria Jakubowicza Meszkia (K pád; 20), Urban Mazrymaitys Pogankstys (13,106), Jakub Mikaytis Preykšys (13,483), Якубъ Щепутаитисъ Прейкуръ (13,535), Янели Петръ Пришмонтисъ (13,9), Миколай Криштофовичъ Радивилъ (12,254), Миколая Щефановичу Скурвиду (N pád; 3,321), Наумъ Даниловичъ Скребня (12,31), Петръ Керщюитис Слимпис (3,258), Томашъ Бакайтисъ Ушкурисъ (13,604), Олехно Мацулевичъ Верышъ (3,329), Janel Jasiutaytis Wilkielis (13,484), Матей Андреяитисъ Жвирблис (2,547).

V daném období mohl být poslední člen trojčlenného pojmenování osob také slovanské nepatronymické antroponymum, např.: Яна Миколаевна Гашка (K pád; 2,151), Михаило Ивановичъ Головинъ (3,7), Юрий Станьковичъ Лецъ (24,52), Piotr Jaksztowicz Żuk (2,47) atd.

4.4. Některé případy trojčlenného pojmenování, neobvyklé pro náš dvoučlenný antroponymický systém (zejména ty, jejichž členy jsou antroponyma slovanského původu), mohou souviset s osobami jiné národnosti, s vlivem písařů apod.

Není pochyb o tom, že tento způsob vznikl podle vzoru ruského antroponymického systému. Hlubší analýza těchto případů zápisu však odůvodňuje existenci tohoto způsobu pojmenování a umožňuje vyvodit některé závěry o vývoji litevského antroponymického systému a vzniku příjmení.

V 16. století byl nejproduktivnějším způsobem zápisu osob: křestní jméno + jméno po otci. Když se začalo objevovat dědičné antroponymum, tedy příjmení, jméno po otci se ještě zapisovalo za křestním jménem osoby, a část dvoučlenných zápisů se tak prodloužila a stala se trojčlennými.

Jak ukazují výše uvedené příklady, v 16. století byly rozšířeny dva hlavní způsoby trojčlenného zápisu osob: 1) křestní jméno + antroponymum I. patronymického původu + antroponymum II. patronymického původu, 2) křestní jméno + antroponymum patronymického původu + antroponymum nepatronymického původu. Druhý člen takového pojmenování je tedy téměř vždy antroponymum patronymického původu a nejčastěji je utvořen z křestního jména. Jde nejspíše o jméno po otci (neboť ve druhé polovině 16. století jsou etnická jména postupně vytlačována z úředního užívání). Třetí člen je naproti tomu—

174

—jméno patronymického původu je nejčastěji odvozeno od etnického jména. To svědčí o jeho určité starobylosti a umožňuje se domnívat, že jde o příjmení (mohlo být utvořeno v době, kdy se etnická jména ještě široce užívala, a zapisovaná osoba je mohla zdědit po otci apod.). Některé případy zápisu navíc ukazují, že třetí člen tohoto pojmenování je důležitější než druhý. Při opakované zmínce o téže osobě totiž může být druhý člen (nejspíše jméno po otci) vynechán, např.: Юс Янович Працевич, jindy Юс Працевич (2,475); Яроним Миколаевич Виконевич, jinde Ероним Виконевич (2,475); Pawel Jonatytis Skirutaytis, jinde Pawła Skirutaycia (K pád; 13,483); Павла Яновича Виржовича (K pád), jinde Павель Виржовичь (17,27) atd.

Předpoklad, že dvě antroponyma patronymického původu v trojčlenném pojmenování osob vznikla v různou dobu a plní odlišné funkce (první je jméno po otci, zatímco druhé je nejspíše příjmení), částečně potvrzují i případy, kdy jsou tato antroponyma utvořena s různými patronymickými příponami, např.: Андрей Станюловичь Сервадайтис (13,550), Якубъ Мисевичъ Брашкайтис (13,604), Урбана а Якуба Мартиновичов Будраитев (K pád; 3,253), Jan Maciewicz Wilmątaytis (13,491), Jas Mikienas Siraitis (2,366), Юркя Яновича Миткайтиса (K pád; 13,157), Kasper Szczefanowicz Naruszaytis (2,445), Łukasz Ławrynowicz Doroyczunas (2,443), Петръ Томашевичъ Бирукаутис (2,547), Стася Яновичь Рокгойтис (13,239) a podobně.

Pokud by obě antroponyma patronymického původu vznikla současně, měla by nejspíše také stejné patronymické přípony.

Většina případů pojmenování osob třemi antroponymy v 16. století tedy může tak či onak svědčit také o vzniku litevských příjmení.

5. Utváření litevských příjmení v 16. století

Všechny způsoby pojmenovávání osob v 16. století, o nichž byla řeč, zřetelně dokládají vývoj a ustálení binární litevské antroponymické soustavy. Právě druhý člen binárního zápisu osob – patronymikum, staré dvoukmenové osobní jméno, antroponymum přezdívkového původu nebo křestní jméno – představoval materiál, z něhož vznikla většina našich příjmení. Z mnoha výše uvedených příkladů bylo patrné, že se antroponyma zapsaná za osobním jménem svou podobou neliší od mnoha dnešních příjmení. Už samotný podnět ke vzniku těchto osobních jmen (poskytnout další informace o zapisované osobě a odlišit ji od osob se stejným jménem) vedl k tomu, že plnila také hlavní, rozlišovací funkci příjmení. Těžko však říci, kolik z nich a která již byla příjmeními, tedy stala se dědičnými antroponymy společnými všem členům rodiny. Tuto otázku pomáhají řešit pouze výzkumy pojmenování několika členů jedné rodiny, případně představitelů dvou či tří generací jednoho rodu. Protože se takové způsoby zápisu v dokumentech nevyskytují často, neposkytují konkrétní informace o tom, kdy se jednotlivá osobní jména změnila v příjmení; umožňují však sledovat hlavní tendence utváření litevských příjmení v 16. století.

175

5.1. Proces vzniku příjmení je obzvláště zřetelný v popisech rodových genealogií, např. 12: zakladatel rodu Narbut, jeho synové jsou zapsáni takto — Dobrohost Narbutowicz (1501), Stanisław Narbutowicz (1495), Mikołaj Narbutowicz (1503), Wojciech Narbutowicz (1506). Posledně jmenovaný zanechal tři syny, kteří jsou zapsáni takto — Jan Wojciechowicz Narbutowicz (1536), Wojciechowi Wojciechowiczowi Narbutowiczowi (nominativ; 1529), Mikołajowi Wojciechowiczowi Narbutowiczowi (nominativ; 1551)13. Představitelé dalších generací rovněž dědí osobní jméno patronymického původu Narbutowicz, což dokládá, že se změnilo v příjmení.

Zakladatel jiného rodu je zapsán dvěma osobními jmény — Wojciech Naruszewicz (1499). Druhý člen tohoto pojmenování je nejspíše patronymikum. Jeho syn — Paweł Wojciechowicz Naruszewicz (1541) — dědí otcovo patronymikum a předává je svým dětem, které jsou zapsány takto — Mikołaj Pawłowicz Naruszewicz (1566) a Stanisław Pawłowicz Naruszewicz (1569)14. Patronymického původu osobní jméno Naruszewicz se tak stává dědičným, tj. mění se v příjmení.

Tentýž proces vzniku příjmení dokládá i případ nalezený v jiném prameni: zakladatel rodu Бизгиньъ, jeho syn Янъ Бизгинтайтисъ15, jeho syn Гинятъ Юргонтисъ a jeho syn Мартинъ Гинятайтисъ Бизгинтайтисъ (15,89). Jak je vidět, osobní jméno patronymického původu vzniklé ze jména zakladatele rodu se změnilo v příjmení.

Poněkud odlišný proces vzniku příjmení odráží tento případ zápisu. Zakladatelem rodu byl Ruszlis. Jeho dva synové byli Ginthyta (K pád) a Skaywatha (K pád). První syn, Ginthyt Ruszkaytis16, měl dva syny, kteří jsou zapsáni takto: Swirbutis Ginthytaytis a Sugawdis Ginthytaytis. Synové posledně jmenovaného byli Woytkus Sugawdis, Piktonas Sugaudis, Beniaz Sugaudis (15,327). V tomto případě má sklon stát se příjmením osobní jméno nepatronymického původu, které se ve dvoučlenném označení otce zapisovalo na prvním místě.

V zápisech následujících generací se vznik děděného antroponyma neodráží ani u dalšího syna, označovaného jako Skaiwathos Ruszlaytis: Skaiwathos Ruszlaytis měl tři syny — Derkinta, Wismuntha, Rupeyka (G pád). První syn, Derkintos Skaywaytaytis, měl čtyři syny, kteří jsou označeni takto: Andruszko Derkintaytis, Możeyko Derkintaytis, Dargis Derkintaytis ir Miknius Derkintaitis. Posledně jmenovaný měl opět tři syny — Maciey Miknaytis, Petkus Miknaitis, Jurgis Miknaytis (15,327).

12 Zde jsou uvedeny dva příklady z knihy A. Boneckého „Poczet rodów w Wielkiem Księstwie Litewskiem w XV i XVI wieku“. – Varšava, 1887. Nejde ovšem již o primární pramen. Autor totiž vypsal zmíněné představitele významných rodů z různých souborů dokumentů. Není jasné, zda přesně reprodukuje způsob zápisu v prameni. S přihlédnutím k možné odchylce však lze na základě materiálu uvedeného v knize učinit některé závěry.

13 Viz: Boniecki A. cit. dílo, s. 196–198.

14 Viz: Boniecki A. cit. dílo, s. 199–200.

15 Není jasné, za jakých okolností se zde objevila chyba v zápisu. Patronymikum představitele pozdější generace ukazuje, že by mělo jít o Jurgise Visgintaitise. Tak je tomu i v později nalezeném popisu generací téhož rodu: „Wizgint… miał trzech synow — Jurgia, Bartulia a Petska. Bartulis Wizgintaytis nie miał potomstwa, także y Petkus Wizgintaytis; Jurgis zostawił dwu synow — Giniata a Petska…“ (15, 324).

16 Písmeno k se zde místo l nejspíše objevilo vinou písaře nebo z jiných podobných důvodů.

176

Wysmunth Skaywaytaytis (druhý z uvedených mužů, syn Skaywathos Ruszlaytis) měl syna, který je označen jako Ginthkus Wysmunthaytis; jeho synem byl Jakub Ginhkaytis…(15,327). Jak je patrné, další příslušníci téhož rodu jsou zapisováni křestním jménem a patronymem, nemají však stálé antroponymum společné celé rodině či rodu.

5.2. Zde uvedené, byť nepočetné příklady již umožňují učinit několik nejobecnějších závěrů o utváření litevských příjmení v XVI. století: 1) v uvedeném období již existují ustálená příjmení; 2) část osob uváděných v dokumentech z daného období ještě příjmení nemá; 3) v XVI. století probíhá intenzivní utváření litevských příjmení. Další materiál, který jsme shromáždili, podporuje a odůvodňuje zde předložená tvrzení.

5.2.1. Mnoho informací o vzniku příjmení poskytují případy zápisu, v nichž jsou vedle sebe uvedeni otec a syn (či dcera). Některé z nich dokládají existenci příjmení v XVI. století. Jde o případy, kdy se v označení otce a syna (či dcery) vyskytuje stejné osobní jméno, které děti dědí po otci a které lze bez větší chyby označit za příjmení, např.17: otec Петръ Боревичъ, jeho syn Миколая Петровича Боревича (4. pád; 15,423); … na zemjany hospodářské téhož okresu Kovenského na Томаша Бортковича a na jeho syna Якуба Томашевича Бортковича (4. pád; 3,10); Гелияшъ Бурба a se svým synem Сымономъ Бурбою (7. pád; 15,71); Jurgis Dytaythys se synem… Lukaszем Dytayciem (13,145); … zemjany hospodářští okresu Upitského Мартину, Томашу, Станиславу Матеевичомъ Фронцкевича… jejich otcem Матея Фронцкевича (17,9); … zemjanin hospodářský okresu Upitského Юрья Станиславовича Януковича… a jeho otec … Станислава Януковича (17,4); Яна Ликоитя a (se) svým synem Урбаном Яновичом Ликаитем (3,30); otec Венцлавъ Лукович, dcera – Ганны Венцлавовны Луковича (4. pád; 3,246); Мисюлистъ Мику тайтисъ… tři synové Войтехъ, Шимкусъ, Станиславъ Мисюлевичи Мику тайтове (13,488); Петрулъ Микутайтисъ, jeho synové – Павелъ, Михалъ, Амброжий, Томашъ, Юргисъ, Венцко Микутайтееве (13,502); Станиславъ Можейко, jeho syn – Петръ Станиславовичъ Можейко (15,416); … zemjanin hospodářský okresu Upitského Янъ Петровичъ… se svým synem Малхеромъ Яновичомъ Петровича… (17,40); Петръ а Григорь Юревичи (jinde – 4. pád – Юревичовъ Пупшитайтевъ), jejich otec (4. pád) – Юря Пупшты (15,103); otec – Адаму Рустецковичу (6. pád), jeho syn – Каспер Адамович Рустецкович nebo Каспер Рустецковичъ (3,95); … zemjaninovi… Миколаю Шефановичу Скурвиду (6. pád), jeho syn – Янъ Миколаевич Щефанович Скурвид (3,321); Матей Стукаисъ se syny Юрий, Криштофъ, Миколай, Керигъ Стукаисъ (13,547); … s dalším synem téhož Миколая Тримпатя a jeho rodným bratrem Петровым Мартином a se sestrou Алжбетою Миколаевнами Тримпатями (3,182); … bojaři okresu Troki Янъ, Юрка, Петръ Богдановичи Вазгирдовичи, jejich otec (4. pád) –

17 Ve většině těchto příkladů jsou, pokud je to možné, osobní jména uvedena v kontextu. Ten často odhaluje příbuzenské vztahy mezi zmiňovanými osobami, jejich společenský stav apod.

12. 91

177

Богдана Вазгировича (15,18); pancéřový bojar Езофъ Волницъ, dva synové Стасько а Ясько Волницсы (13,622).

Zda synové dědí druhé osobní jméno otce, tj. zda se z něj stává příjmení, lze sledovat také porovnáním inventářů týchž míst (panství, vesnic) pořízených v různých dobách. Například v inventáři volkovyského okresu z roku 1580 se píše – Андреи Ретович, жена его Дорота, а сын его старший Мачулис, други Марцин, третий Миколаи, четвертый Щасны, пятый Стасюлис… (2,225), zatímco v inventáři z roku 1594 jsou uvedeni pouze synové – Мачул Рэтович, Миколаи Рэтович, Щасны Рэтович, Станислав Рэтович (2,367). Jak je patrné, osobní jméno patronymického původu Ретович se mění v příjmení.

Dalším obdobným případem je záznam v inventáři šilėnského dvora z roku 1596 – Юр’и Скалышютис… с сынъми своими Стасюлем, Петрушем… (2,429), zatímco v roce 1599 je již zapsáno – Stanisław s Pietruciem Skaliszayciowie, vlastní bratři… (2,529).

V XVI. století tedy již existují ustálená litevská příjmení. Křesťanské jméno či patronymum odvozené od přezdívky se často předává z generace na generaci jako dědičné a mění se v příjmení18. Existují také příjmení vzniklá z osobních jmen nepatronymického původu.

Z kontextu příkladů bylo rovněž patrné, že dědičné osobní jméno měli nejčastěji příslušníci vyšších společenských vrstev.

Při zkoumání litevského antroponymického systému v předchozích staletích se zjistilo, že litevská knížata a bojaři mohli již v XV. století mít dědičné antroponymum společné všem členům rodiny či rodu. Příjmení příslušníků vyšších stavů, která se začala objevovat v XV. století, se tedy dále utvářejí a ustalují v XVI. století.

5.2.2. Dva poslední příklady (§ 5.2.1) z inventářů pořízených v různých dobách a několik dříve uvedených svědčí o tom, že v XVI. století se sporadicky začínají objevovat také příjmení rolníků. Závěr, že se v tomto období příjmení rolníků utvářela všeobecně, by však byl nepřesný především proto, že bylo nalezeno velmi málo takových zápisů. Za druhé, řada příkladů z různých inventářů daného období ukazuje, že rolníci neměli stálé dědičné antroponymum, např.: Матей Датуновичъ и сыны его Петръ а дѣнь Матевии (17,17), Bartosz Daugolowicz, syn – Alexy, Marcin, Ambrozy a Czep Barthoszowiczowie (2,351); Janikas Giedgawdaytis, jeho syn (4. pád) – Macieja Janikaycia (13,490); Мартин а Банис Керишевичъ, … у Баниса сыны два Щепанъ а Павелъ Баневичы (2,225); otec Banis Yakubaitis, syn – Masiul a Jakub Banewiczy, dcery – Baniowny (2,252); Wileyko Jakubaytis, jeho syn – Jasiulis Wiley kaytis (13,489); Миколаи Якумаитис … зь сынъми Керикаутем, Шымем, Адамем Миколаевичами (2,406); Urban Yanaitis, jeho syn – Staniul a Stasiul Urbanowiczy, dcera – Zania Urbanowna (2,252); Матѣя Янаитя (4. pád) и сына его Урбана Матее- вича (4. pád; 3,32); Станислав Ясович зь сынъми своими Лукащомъ а Ленартомъ Станиславовичами (2,341); Павел Ясович зь сынъми… Томашомъ,

18 A. Seliš”evas rovněž konstatuje stejný způsob vzniku příjmení. Viz: Селищев А. М. Происхождение русских фамилий, личных имен и прозвищ. – В кн.: Избранные труды. М., 1968, с. 105.

178

Станиславом, Адамомъ, Юрем, Миколаемъ Павловичами (2,341); Банис Куденисъ... у Баниса сынъ Шымко Баневичи (2,225); Яса Мартиновича зь сынами его Валентыномъ а Венцлавомъ Ясовичи (17,9); Petrukas Micaytis, jeho syn (akuzativ) – Stanisława Petrikaycia (13,484); Mikolay Petroszuytis, jeho syn (akuzativ) – Stanisława Mikolaiaycia (13,488); Петръ Потановичъ, jeho syn – Чепуисъ Петраитисъ (13,274); Maciej, Jakub, Bartłomiej… bratři Rukiani a jejich synové Paweł Maciejewicz, Andrzej Jakubobowicz, Urban a Krzysztof Bartłomiejewiczowie… (13,291); Яна Станковича (akuzativ), jeho syn (akuzativ) – Станислава Яновича (17,15); Яно Стефанкевичъ, jeho syn Станиславъ Яновичъ (17,16); Кедутись Сукгойлись se syny Лукашємъ Кедутайтемъ (13,548); Мартинъ Шаркайтисъ se syny, třemi, Балатромей, Адамъ a Симонъ Мартыновичи (13,548); Венцлав Шаркутіѕ, jeho dcery (instrumentál) – Аленою a Зофиею Венцлавовнами (2,371); Петръ Щепутайтисъ … se syny Яномъ a Валентыномъ, s dcerami Полониею a Аленою Петровичи (13,550); Banis Urbzentis, jeho dcera – Dorota Banewna (2,252); Yanel Zomaitis, jeho syn Krisztof, Jurgiel a Waliul Ianielowiczy (2,254).

Tyto příklady ukazují, že otec a syn (nebo dcera) nemají společné dědičné osobní jméno. Děti jsou zapisovány křestním jménem a patronymem.

V době, kdy se prosazuje dvoučlenný antroponymický systém, tedy kdy se pojmenovávání osob dvěma osobními jmény stává nejproduktivnějším, již vznikají objektivní předpoklady pro utváření příjmení. To, kdy se příjmení objevují, určují různé okolnosti, nejčastěji sama potřeba příjmení.

V. Nikonov chápe příjmení jako osobní jméno spojující všechny členy jedné rodiny a za rozhodující příčinu vzniku příjmení pokládá rostoucí význam rodiny v určité etapě vývoje společnosti19. Neoddělitelnou souvislost mezi vznikem příjmení a významem rodiny ve společenském životě tak či onak zdůrazňují i starší badatelé ruské antroponymie. Poukazují přitom na to, že příjmení, tedy antroponymum společné celé rodině, jímž lze vyjádřit příslušnost k rodině, vlastnictví majetku a dědění, potřebovali především příslušníci šlechtických vrstev, kteří takový majetek vlastnili20. Hlavní příčina vzniku příjmení tedy způsobila, že se nejdříve objevila mezi příslušníky privilegovaných vrstev.

Sedláci, kteří neměli široká občanská práva ani rozsáhlý soukromý majetek, o jehož dědičnost by bylo třeba pečovat, a aktivně se neúčastnili společenského života, se mohli dlouho obejít bez příjmení. Pravděpodobně ze stejných důvodů se také déle lišil způsob jejich zápisu v dokumentech — ještě v pozdějších staletích mohli být zapisováni jediným osobním jménem, křestním jménem s apelativním přízviskem apod.

Badatelka ruské antroponymie G. Simina vymezuje příjmení jako oficiální, ve státních dokumentech zaznamenávanou, dědičnou součást označení osoby a předkládá cenné úvahy o utváření příjmení. Vznik příjmení spojuje

19 Никонов В. А. Триумфальное шествие фамилий. – В кн.: Имя и общество. М., 1974, с. 184.

20 Морошкин М. Я. О фамильных именах у нынешних европейских народов. — Из журнала Министерства народного просвещения. 1834, с. 29; Карнович Е. П. Родовые прозвания. — СПб., 1886, с. 11.

12*

179

se vznikem státnosti autorka tvrdí, že příjmení bylo zapotřebí při plnění různých státních úkolů (při sčítání obyvatelstva, stanovení daní, odvodech rekrutů apod.)21. V takových případech bylo obtížné se bez příjmení obejít. Pravděpodobně právě to byla hlavní příčina vzniku příjmení i v nižších společenských vrstvách.

Jak však ukazuje materiál shromážděný k analýze antroponymického systému 16. století, hlavní masa litevských sedláků v uvedeném období příjmení ještě neměla.

5.2.3. Materiál rozebíraný v předchozích oddílech, který dokládá přítomnost či nepřítomnost příjmení v 16. století, neodráží celou situaci zápisu osob v uvedeném období, a může proto vzniknout zjednodušená představa o utváření příjmení v dané době. Hovořit o pravidelném dědění některého osobního jména a jeho přeměně v příjmení není snadné především proto, že osoby, a to i tytéž, mohly být zapisovány různými způsoby, a za druhé proto, že společné zápisy všech členů rodiny vedle sebe jsou velmi vzácné.

Jak již bylo uvedeno, tatáž osoba mohla být zapsána dvěma nebo třemi osobními jmény, např.:... на земенина господарского повету Упитского на Матея Авгулимтиновича Давейка..., jinde – Матей Довейко (17,15);... Олбрахту Мартиновичу Кгаштолту (dativ), jinde – пана Олбрахта Кгаштолта (26, LIV);... земенинъ господарский повету Виленского пань Миколай Яновичъ Кгинтовтъ, jinde – Миколай Кгинтовтъ (12,483, 486); Stas Stanaytis Greytis, jinde – Stas Greytis (13, 481); Миколай Радивилъ, jinde – Миколай Юрьевичъ Радивилъ (12,405) a další.

Toto kolísání v zápisu často ztěžuje závěry o přítomnosti či nepřítomnosti dědičného osobního jména. Například, jsou-li osoby zapisovány třemi osobními jmény, očekávali bychom, že jedno z nich už bude příjmením. Synové jsou však zapisováni dvěma osobními jmény – křestním jménem a patronymem – a třetí otcovo antroponymum po něm nedědí, např.: Станислав Григорович Яновича, zeměnin господарский земли Жомоитской, jeho děti (akuzativ) – Яна, Станислава а Миколая Станиславовичов (synové), Ганну, Ядвигу а Зузанну Станиславовнъ (genitiv; dcery) (3,100); Czapas Petraytis Szynlowkaytis, jeho synové (akuzativ) – Andrzeia Czepaycia, Urbana Czepaycia, Jana Czepaycia (13,483). V takových případech je těžké říci, zda synové otcovo třetí osobní jméno skutečně nedědí (pak se ještě nestalo příjmením), nebo zda jim jednoduše nebylo připsáno kvůli neustálenému způsobu zapisování osob.

Nejasných případů zápisu osob je více, např.: пана Станислава Яновича Рекутя Кезкала и за сына его Станислава Станиславовича (23, 583) nebo: Воитех Воитехович Стечкевич Воцкер, zeměnin господарский, jeho otec (nominativ) – Воитеху Воцкеру a jeho bratři (akuzativ) – Балтромея а Яронима Воитеховичов (3,99). Těžko říci, jaké funkce plní jednotlivá ze čtyř osobních jmen při zápisu osob a které z nich je nejdůležitější. Tento způsob pojmenovávání je pravděpodobně třeba chápat jako jednu z (nikoli však jedinou) nepravidelností, které vznikly během vývoje antroponymického systému a utváření litevských příjmení.

21 Смина Г. Я. Фамилия и прозвище. — В кн.: Ономастика. М., 1969, с. 31.

180

Takových nepravidelností a případů, které lze jen obtížně vysvětlit, je více. Například bratři se obvykle zapisují se stejnými druhými osobními jmény. Jsou-li tato jména nepatronymického původu, lze je dokonce pokládat již za příjmení, např.: Малко Скевец 3 братом... Виткомъ Скевенемъ (2,223). Stejná patronymika bratrů dokládají, že patří k téže rodině, např.: Щефан Андрутаитисъ 3 братом Янутем Андрутаитем (2,387); Olbrycht Jankaytis z bratem swoim Macieiem Jankaytiem (15,455); ...на Петра Мейлутевича и братью его рожоную Мейлутю, Чена а Валя Мейлутевичовъ (17,18); Есъ Сировичъ, jeho bratři (akuzativ) – Стался а Каспора Сировичовъ (15,10) atd. Existují však případy, kdy jsou bratři zapisováni s různými druhými osobními jmény, např.: Peterys Anksztokaitýs z bratem Macieiem Kumpinasem (13,126); Янгъ Довгердовичъ з братею Юрьем Совмайтемъ а Яномъ Милайтемъ (15,72); Станислава Герубайтя a jeho bratr Юрга Виткайтя (15,159); Рымко Олгъкишайтисъ зъ братомъ своимъ Павломъ Санъкутаитемъ (15,84), Jury Rymkowicz z bratem Pawłem Moczul iem (13,279).

Všechny zde uvedené případy nejednotného nebo obtížně vysvětlitelného zápisu osob svědčí o složitosti procesu utváření celé litevské antroponymické soustavy i jednoho jejího prvku — příjmení. Vedle jasně patrných pravidelností se v něm projevuje také prvek náhodnosti či dokonce určité živelnosti, který je třeba mít na paměti.

Na začátku této podkapitoly již bylo zmíněno, že zápisy, v nichž jsou vedle sebe uvedeni všichni členové rodiny, jsou vzácné. V dosud uvedených příkladech se vedle sebe nejčastěji zapisovali otec a děti, což umožňovalo posoudit, zda otec a synové (nebo dcery) mají společné osobní jméno — příjmení. Příjmení je však antroponymum spojující všechny členy rodiny. Mnoho informací o jeho vzniku by tedy mohly přinést i zápisy dalších členů rodiny vedle sebe, například manžela a manželky, matky a dětí.

Takové případy jsou ještě vzácnější, a proto na jejich základě nelze činit žádná obecnější zobecnění. Lze pouze konstatovat, že příklady, v nichž jsou manžel a manželka uvedeni vedle sebe, v zásadě neodporují dříve uvedeným závěrům o utváření příjmení v XVI. století. Některé z nich například ukazují vznik příjmení. Jde o případy, kdy se v modelu pojmenování manžela a manželky vyskytuje po jednom (někdy dokonce po dvou či více) shodném osobním jménu, např.: именемъ малжонки своей паней Зофии Яновны Давидовича, панъ Андрей Яновичъ Давидовичъ... (12,482); земянки господарьской повету Упитского Катерыны Шимъковны Жижморевича Станиславовой Яновича Яковича a jejího manžela Станислава Яновича (17,43); pan Лаврынъ Станиславовичъ Келпигъ, jeho manželka – Барбара Станиславовна Лаврынова Станиславовича Келпигова... (17,28);... měšťanka panovnická z Panevėžys Матеевая Вайшторовоя Ягенешка Петровна, její manžel (nominativ) – Матею Петкевичу Войштору... (17,11); pana Миколая Станиславовича Белозора a jeho manželky paní Малгореты Миколаевны Белозоровны... (17,33).

Některé příklady ukazují, že matka a syn mají společná osobní jména, např.: Алжбета Марковна Лавринова Яновича, její syn (akuzativ) – Яна Лавриновича... (17, 33); Andrzejowa Juszkayciowa Magreta, vdova, se synem

181

svým Pawłem Andrzejaytiem… (13, 488); Anna Juriowa Maciewiczowa, její syn – Matutis Jurgielaytis (13, 483);...... darovala nám Скилондинная пани Катерина svého syna, našeho dvořana Добка Скилондеевича... (21, 838). Jiné zápisy ukazují, že manžel a manželka nemají společné antroponymum, např.: Янъ Миколаевичзъ жоною Лучиею Томашовною (2,342); панъ Янъ Станиславовичъ Лойба и малъжонка его пани Дружьяна Якубовна... (17,8); Лаврынъ Мартиновичъ з жоною Настасиею Миколаевною... (17,3);... od zemana panovnického z powiatu upitského Матея Тишка, od jeho manželky Зофии Пашковны... (17,11); Матей Войшторъ и жона его Янешика Петровна... (17,13) apod.

Část zápisů manžela a manželky i matky a syna tedy ukazuje, že se v XVI. století utvářelo společné rodinné antroponymum – příjmení. Různé odchylky v zápisech či obtížně vysvětlitelné způsoby pojmenování osob, stejně jako příklady dokládající nepřítomnost příjmení, ukazují, že XVI. století je jednou z etap procesu utváření litevských příjmení, zatímco pozdější století představují další stupně vývoje tohoto procesu.

6. Závěrečné poznámky

6. 1. Nejproduktivnější způsob pojmenování osob v XVI. století, tedy dvěma osobními jmény, svědčí o rozvoji a upevňování dvoučlenné litevské antroponymické soustavy.

6. 2. Vedle pojmenování osob dvěma antroponymy se v dokumentech XVI. století mohou osoby zapisovat také jedním osobním jménem, jménem a apelativem či jiným popisným příjmím nebo třemi (či více) různými osobními jmény.

6. 3. Prvním členem dvoučlenného pojmenování osob je křestní nebo národní jméno.

6. 4. Druhými členy mohou být osobní jména patronymického původu (patronymika) a antroponyma nepatronymického původu.

6. 5. Patronymika se v XVI. století tvoří pomocí slovanských a litevských patronymických přípon (-ovič, -evič, -aitis, -onis, -ūnas aj.) od různých křestních jmen, jejich podob, starých dvoukmenových litevských osobních jmen i národních antroponym přezdívkového původu.

6. 6. Druhé členy dvoučlenného pojmenování osob – patronymika, antroponyma přezdívkového původu a stará dvoukmenová litevská osobní jména – byly materiálem, z něhož vznikla většina našich příjmení.

6. 7. Jakmile se ustálí dvoučlenné pojmenování osob, vznikají objektivní předpoklady pro vznik příjmení. Dobu jejich vzniku v různých společenských vrstvách určuje především samotná potřeba příjmení.

6. 8. Příjmení jako stálé, dědičné antroponymum společné všem členům rodiny bylo potřebné především příslušníkům šlechtických stavů. Označovalo příslušnost k rodině či rodu, pomáhalo právně upravit dědění majetku apod. Příjmení příslušníků šlechtických stavů, která se začala objevovat v XV. století, se tedy dále utvářela a ustalovala v XVI. století.

6. 9. V nižších společenských vrstvách se příjmení objevila později. Shromážděný materiál ukazuje, že většina rolníků v 16. století ještě příjmení neměla. Více

182

se lišil také způsob jejich zápisu v dokumentech z pojednávaného období – mohli být zapsáni jedním osobním jménem, jménem a apelativním či popisným přízviskem apod.

6. 10. 16. století je jednou z etap procesu utváření litevských příjmení. Tento proces pokračuje i v pozdějších staletích. Zřejmě právě v tomto období je třeba hledat počátky všeobecného utváření příjmení mezi rolníky.

ABECEDNÍ SEZNAM PRAMENŮ

1. Inwentarz starostwa Bolnickiego czyli akt rewizji ograniczenia ziem tegoż starostwa. MACBRS, F. 20–65.

2. Jablonskis K. Historický archiv (16. století). – K., 1934.

3. Jablonskis K. Litevská slova v jazyce starých litevských písařských kanceláří. – K., 1941.

4. Jablonskis K. Litevská kultura a její představitelé. – V., 1973.

5. Kopia exerpem wypisana co do wsiów Kielmienskich Wikrayciow, Petrykayciow – Widminayciow – Skilwayciow y Bityk z inwentarza poprawy pomiery Kielmienskiej w roku 1595 poczętego a 1598 skonczenego. (Ištrauka iš 1595–1598 m. Kelmės dvaro inventoriaus.) MACBRS, F. 37–10541.

6. Litevští rolníci a měšťané ve sporech se správci panství. – V., 1959, sv. 1.

7. Litevští rolníci a měšťané ve sporech se správci panství. – V., 1961, sv. 2.

8. Regestr Gruszszewski… majętności Tyrkszle… (Inventář městečka Tirkšliai). MACBRS, F. 37–507.

9. Regestr wybierania czynszow s poddanych… Capituly Wilenskiej Plebanii Paswolskiej… (Soupis obyvatel městečka Pasvalys a okolních vesnic a jimi zaplacených daní z roku 1589). MACBRS, F. 43–14750.

10. Rejestr nieodrobienia abo reszta z wlosci Miereczkiej za rok 1589… (Soupis nezaplacených daní rolníků v merkinėském panství). MACBRS, F. 21–1126.

11. Woytowstwo Žemelanskie…(Dokumenty panství Žemelėnai). MACBRS, F. 37–525.

12. Akta vydávaná Vilenskou archeografickou komisí. Akta vilenského městského soudu. – Vilna, 1875, sv. 8.

13. Akta vydávaná Vilenskou archeografickou komisí. Inventáře statků ze 16. století. – Vilna, 1888, sv. 14.

14. Akta vydávaná Vilenskou archeografickou komisí. Akta grodenského zemského soudu. – Vilna, 1890, sv. 17.

15. Akta vydávaná Vilenskou komisí pro rozbor starých akt. Akta o bojarích. – Vilna, 1897, sv. 24.

16. Akta vydávaná Vilenskou komisí pro rozbor starých akt. Inventáře a hraniční akty. – Vilna, 1898, sv. 25.

17. Akta vydávaná Vilenskou komisí pro rozbor starých akt. Akta upitského městského soudu. – Vilna, 1899, sv. 26.

18. Akta vztahující se k dějinám západního Ruska, shromážděná a vydaná Archeografickou komisí. – Petrohrad, 1848, sv. 2.

19. Dvůr jeho milosti pana… Stanislava Andrejeviče Povojna… Dekriptišky… (Dokumenty dvora v Daugirdiškėch: Inventář Daugirdiškė z roku 1552). MACBRS, F. 138–1381.

20. Žemaitský zemský soud. CVIA, SA 19518ª.

21. Litevská metrika. – Petrohrad, 1903, sv. 1.

22. Litevská metrika. Část 1: Knihy zápisů. – Petrohrad, 1910, sv. 1.

23. Litevská metrika. Část 3: Knihy veřejných záležitostí. – Jurjev, 1914, sv. 1.

24. Litevská metrika. Část 3: Knihy veřejných záležitostí. Soupisy litevského vojska. – Petrohrad, 1915.

183

25. Na památku mně, Bohušovi Jakuboviči Byčkovi… (Dokumenty dvora Daugirdiškiai: inventář Daugirdiškiai z roku 1569), MACBRS, F. 138—1382.

26. Územní dělení a místní správa Litevsko-ruského státu v době vydání Prvního litevského statutu. Historické studie Matveje Ljubavského. — M., 1892.

27. Soupis všech platů a příjmů velkoknížecích ze Žemaitské země prostřednictvím Andrzeje Mackoviče [a později připsal] Nikolaj Šimkovič. — B.m., 1537. MACBRS, F. 16—12. — Rukopis.

SYSTÉM LITEVSKÉ ANTROPONYMIE 16. STOLETÍ

Resumé

Na základě analýzy přibližně 12 000 antroponym získaných z různých publikovaných i rukopisných historických pramenů 16. století je rekonstruován systém litevské antroponymie tohoto období.

Konstatuje se, že ve zkoumaném období ještě neexistoval jednotný model pojmenovávání osob (rozlišuje se jednosložkové, dvousložkové a třísložkové určení osoby). Nejproduktivnějším způsobem určování osoby v 16. století je však dvousložkové určení, což svědčí o vývojových tendencích dvousložkového systému antroponymie u Litevců.

Na prvním místě v pojmenováních tohoto typu stojí nejčastěji křesťanské jméno. V první polovině 16. století se však na tomto místě nezřídka vyskytují také antroponyma litevského původu.

Na druhém místě dvousložkového určení osoby se mohou nacházet: 1) patronymické podoby osobních jmen s odvozovacími příponami litevského nebo slovanského původu (nejčastěji — -ovič, -aitis, -evič, méně často -onis, -ūnas aj.); 2) jiná antroponyma, z nichž mnohá mají v základu přezdívku nebo označují povolání, činnost, rodinné či společenské postavení pojmenovávané osoby apod.

Všechna tato osobní jména připomínají litevská příjmení. Pouze část z nich se však v 16. století stala dědičnými. Jiná se děděním nepředávala a měnila se z generace na generaci.

Dochází se k závěru, že v 16. století již existovalo mnoho litevských příjmení, která náležela především osobám z privilegovaných společenských vrstev. Příjmení rolníků jsou v tomto období velmi vzácná, protože proces jejich vzniku teprve začínal.

Document details