MOKSLO KALBOS KULTOROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV (1985)

ТАТЬЯНА ЛЕОНИДОВНА КАНДЕЛАКИ

O TYPECH TERMINOLOGICKÝCH FONDŮ

V procesu utváření terminologií v národních jazycích národů SSSR má velký význam terminologický fond ruského jazyka.

Ruština je jazykem naší mezietnické komunikace. Slouží také jako prostředek oficiálních, státních, diplomatických, vědeckých, kulturních, obchodních a dalších vztahů s jinými zeměmi.

Ruština je jedním ze šesti oficiálních jazyků Organizace spojených národů a reprezentuje sovětskou vědu, literaturu a umění v zahraničí. Patří k celosvětovým komunikačním systémům (rozhlasové a televizní vysílání, letecké a kosmické komunikace).

Ruština má hluboce rozpracované pojmové, a tedy i terminologické systémy, spojené se studiem přírody a společnosti, přírodních, technických a společenských věd, literatury a umění.

Ruské terminologické systémy jsou zachyceny v ruské odborné a učebnicové literatuře, v ruské terminografii, v uspořádaných terminologiích — sbírkách doporučených termínů a státních normách pro termíny a definice.

D. S. Lotte, zakladatel sovětské terminologické školy, postuloval přístup k cizojazyčnému termínu (přejímanému, uspořádávanému nebo pouze používanému) jako k členu konkrétního terminologického systému.

Myšlenky o systémovosti terminologií (z hlediska obsahu i vyjádření), které předložil, rozšířil na proces přejímání při vytváření a uspořádávání terminologií.

Proces chápal jako interakci dvou terminologických systémů, z nichž první je terminologický systém výchozího jazyka (jeho členem je přejímaný termín s určitou „sítí“ významů a terminoelementy, které tvoří jeho lexikálně-sémantickou strukturu), zatímco druhý je přijímající terminologický systém druhého jazyka, který termín přejímá.

V přijímajícím terminologickém systému autor jakoby vymezuje kolem budoucího významu přejímaného termínu „sféru“ z významů, které s ním souvisejí a které již mají termíny existující v daném jazyce (jednoho

64

klasifikační řady, celku a jeho částí a dalších typů vztahů mezi objekty pojmenování).

Při posuzování přejatého termínu se zohledňují:

1) lexikálně-sémantická struktura termínů spojených s daným pojmem;

2) struktura synonym a dubletů vztahujících se k danému termínu;

3) míra „jedinečnosti“—„mnohosti“ daného termínu nebo termínoelementu v přejímající terminologii;

4) povaha termínoelementů, z nichž se termín skládá („již užívaných“ či „neužívaných“ v jazyce), a některé další.

Koncept D. S. Lotta je podrobně vyložen v jeho monografii „Otázky přejímání a uspořádávání cizojazyčných termínů a termínoelementů“, vydané v roce 1982 nakladatelstvím Nauka.

Ve dvou vzájemně se ovlivňujících terminologických systémech — ruském a systému jazyků národů SSSR — současní badatelé vymezili věcně-pojmové soubory termínů, které plní různé úkoly v celostátním měřítku.

Při tvorbě a unifikaci terminologií v jazycích národů SSSR je třeba předem zjistit jejich složení a rozsah, které určují odlišný přístup k té či oné skupině termínů.

Přitom lze zřejmě vymezit tři terminologické fondy:

A. Fond, společný co do rozsahu pro všechny národy naší země, který zahrnuje termíny odrážející socialistický systém (životní řád, hospodářství a kulturu společné všem národům sovětské země — jde o pojmy spojené s obranou, dopravou, spoji, tiskem, státním obchodem, zdravotní péčí, lidovým vzděláváním, uměním, literaturou a sportem).

B. Fond termínů vědy, výroby a industrializovaného zemědělství — pro každou republiku odlišný rozsahem; jeho složení závisí na konkrétních vědních oborech, průmyslových odvětvích a formách industrializovaného zemědělství, které se v každé jednotlivé republice rozvíjejí, a na míře jejich rozvoje.

C. Fond charakterizující specifika daného národa — národní způsob života, tradice, obřady a zvyky, lidovou tvorbu, lidové druhy sportu aj.

Při vzájemném působení dvou terminologických systémů — ruského a národního — se zásada minimálních rozdílů mezi terminologiemi projevuje především v sémantické totožnosti jejich obsahů a v přijetí jednotného pojmového základu všech terminologických systémů.

Národní jazyky národů SSSR se výrazně liší, pokud jde o písemné tradice, historickou zkušenost s jejich rozvojem jako literárních jazyků, strukturálně-typologické zvláštnosti, původ a rozsah společenských funkcí.

5 Užsak. Nr. 1007

65

Tradice tvorby termínů jsou proto velmi rozmanité. Termíny náležející do fondu A a termíny fondu B mají přirozenou tendenci sbližovat se i po stránce výrazu.

Proto mohou být ve všech národních terminologiích vedle využívání národní lexikální zásoby v různé míře zastoupeny: 1) výpůjčky z ruských terminologií (včetně ruských termínů utvořených z řecko-latinských prvků, ruských výpůjček ze současných cizích jazyků i termínů původem z ruštiny — s různou mírou přizpůsobení); 2) kalky z ruských termínů; 3) opisné překlady ruských termínů.

Terminologické systémy pro vědu, výrobu a industrializované zemědělství se, jak známo, vytvářejí pro oblasti charakteristické pro danou republiku. Praxe každodenní práce však v současnosti ukazuje, že společenské funkce národních jazyků národů SSSR již vyžadují větší, dodatečný fond termínů z nejrůznějších oblastí poznání, který přesahuje rámec rozvíjených oblastí poznání a druhů výroby.

Na poradě „Problémy rozvoje a uspořádání terminologie v akademiích věd svazových republik“ (Moskva, březen 1981) se A. J. Blinkenová věnovala tomuto jevu. Na základě údajů z lotyštiny ukázala, že se v krásné literatuře, tisku, rozhlase a televizi široce používají lotyšské termíny z oblastí výroby, které v Lotyšsku neexistují.

Kromě fondu B, který zahrnuje systém termínů vědy a výroby, se tak doplňují jednotlivé termíny.

Terminology svazových republik stojí před novým úkolem — vypracovat zásady zavádění do národních jazyků nejen celých terminologických soustav (jak tomu bylo dosud), ale také jednotlivých termínů, které často nemají oporu ve stávajících terminologiích.

Jedinou správnou cestou je v tomto případě vycházet z myšlenky D. S. Lotteho o vzájemném působení dvou terminologických soustav.

66