MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV (1985)

ГАЛИНА ФЕЛИКСОВНА ВЕШТОРТ

TYPY VARIANT V TERMINOLOGICKÉ SLOVNÍ ZÁSOBĚ

Jedním z důležitých druhů práce v oblasti terminologie je podrobný lexikografický popis jednotlivých terminologických systémů. Také v průběhu všeobecnějazykového lexikografického popisu se však terminologie do určité míry uspořádává, což spočívá ve „výběru a vyčlenění především nejstabilnějších a nejpoužívanějších podob termínů“. Tento úkol plnili sestavovatelé Výkladového slovníku běloruského jazyka¹ a Rusko-běloruského slovníku², ačkoli do pramenů slovníků nebyla zahrnuta úzce specializovaná literatura.

Základní princip terminologie, spočívající v jednoznačném vztahu mezi termíny a pojmy, které označují, se v praxi ne vždy dodržuje a existenci polysémie a homonymie v terminologické slovní zásobě uznává mnoho badatelů s výhradou, že synonyma zde mají například „jinou povahu a jiné funkce“³.

Do pojmu variantnosti terminologické slovní zásoby zahrnujeme existenci fonetických, slovotvorných a lexikálních dubletů pro jeden odborný pojem (termín дублет navrhla O. S. Achmanovová). Nejrozšířenějšími druhy variant v běloruské terminologii jsou lexikální a slovotvorné varianty.

V sovětské epoše intenzivního rozvoje běloruského spisovného jazyka zaujímalo ústřední místo v širokém okruhu jazykových problémů utváření vědecké terminologie. Metodologický princip tvorby běloruské vědecké terminologie na počátku 20. let spočíval v tom, že jejím základem měla být slova živého lidového jazyka. Pokud však v lidovém jazyce potřebné termíny chyběly, vytvářely se na vlastním jazykovém materiálu neologismy nebo se přejímala hotová cizí slova v potřebném terminologickém významu. Připouštělo se také souběžné užívání běloruského a cizího slova nebo dvou běloruských slov⁴, tj. již v

¹ Тлумачальны слоўнік Беларускай мовы.— Мінск, 1977—1980, т. 1—4.

² Русско-белорусский словарь.— Минск, 1982, т. 1—2.

³ Даниленко В. П. Русская терминология/Опыт лингвистического описания.— М., 1977, с. 73.

⁴ Беларуская навуковая тэрміналогія. Элементарная матэматыка.— Мінск, 1922, вып. 1, с. 3—4.

39

samotné metodologii tvorby terminologické slovní zásoby se předpokládala možnost lexikální variantnosti. Do takových oblastí terminologie, jako je botanická, zoologická a zemědělská, v nichž byla lidová terminologie rozvinuta nejvíce, vstoupilo značné množství slov z lidové slovní zásoby. Vzniklo také značné množství novotvarů vytvořených z vlastního běloruského jazykového materiálu. Později „praxe užívání územně omezené slovní zásoby ve funkci termínů již koncem 20. let ukázala, že nemá perspektivu. Začíná opačný proces — nahrazování lidových nářečních slov a umělých útvarů termíny mezinárodního nebo ruského původu“⁵. Mnohé všeobecně známé, a dokonce i územně omezené lidové termíny však zůstaly vedle přejatých termínů ve specializovaných terminologiích a vytvářely dubletní řady.

Lexikální variantnost současné běloruské terminologie má několik podob. Dubletními členy jsou vlastní běloruský termín (nebo termín, který je vzhledem ke stáří výpůjčky vnímán jako domácí) a přejatý termín, nejčastěji z ruštiny, polštiny nebo zprostředkovaný ruštinou; dvě či více vlastních běloruských slov; vlastní termín a kalk; oba termíny přejaté z ruštiny, které odrážejí variantnost ruské terminologie.

Široké vědecké kontakty se všemi svazovými republikami, zprostředkované ruštinou, vytvářejí velké možnosti pro pronikání množství vědeckých termínů z ruštiny do běloruštiny. Vlastní běloruské odborné termíny, které vstoupily do odborné terminologie, vytvořily dubletní dvojice s termíny, jež později přišly z ruštiny, např.: асцяродак — стрыжань, асада — ручка, рамка, валюц — сукнавалка, жвір — гравій, касцяк — раскос, кочат — уклюцчына, клямар — скоба, шарош — россып. Lexikální varianty podobné výše uvedeným mohou mít různé oblasti užívání. V odborné literatuře se budou častěji používat slova společná s ruštinou (стрыжань, сукнавалка, гравій, скоба, россып), zatímco jejich vlastní běloruské dublety, které slovníky zařadily do oblasti terminologie, mají obvykle širší sémantický rozsah a širší oblast užívání, včetně hovorové řeči (асцяродак, валюц, жвір, касцяк, клямар). Některé dublety zůstávají známé jen na omezeném území (кочат, клямар). V obdobném vztahu (vlastní běloruský—ruský) jsou lexikální dublety z dalších terminologických oblastí, např.: баранок — смушак, капец — бурт, катах — пачатак, мяцёлька — султан, паляндвіца — філец, паралюш разг.— параліч, садавіна — фрукты, спароўванне — злучка, сячкарня — саламарэзка,

⁵ Баханькоў А. Я. Развіццё лексікі беларускай літаратурнай мовы ў савецкі перыяд.— Мінск, 1982, с. 46.

40

jehličí — borovice, хуткасьць — rychlost, čelisti — žábry. Za kritérium příslušnosti k terminologické slovní zásobě v užším smyslu by mohla sloužit schopnost tvořit nové odvozené termíny. Je logické předpokládat, že budoucnost patří těm termínům, které se podílejí na tvorbě dalších terminologických pojmenování, např.: буртаванне, буртавальшчык, буртаўкладычык; rychlík, коробка передач; паралітык, паралітычны; фруктовы, фруктаапрацоўчы. Proto by se v současné etapě utváření terminologické slovní zásoby měly v celoruských slovnících podobné termíny označovat značkami poukazujícími na jejich příslušnost ke zvláštní terminologické slovní zásobě (např.: kul. філеіны — Rusko-běloruský slovník), zatímco jejich dublety (např.: канец, паляндвіца, садавіна, хуткасьць, цягнік, шчэлепы) by zůstaly klasifikovány jako obecně známá slova, jejichž oblast užívání je širší — spisovný jazyk a lidová nářečí. Tak například ve 2. vydání Rusko-běloruského slovníku bylo z terminologické slovní zásoby vyřazeno lexéma хвіліна „část hodiny“, ačkoli ještě před 20–25 lety se užívala jako termín.

Mezi lexikální dublety patří zastaralé běloruské (nebo dávno přejaté) termíny a termíny společné s ruštinou, např.: мытня, мытны zast. — таможня, таможенный, літаванне zast. — паянне, пайка, штопаршчык — загнутыйчик, kolokv. коклюш.

Jiný druh lexikálních variant tvoří termíny, z nichž oba jsou vnímány jako běloruské a do terminologie pronikly z lidového jazyka, často z různých jeho nářečí. Takové dublety se vyskytují v botanické, zoologické a zemědělské terminologii. Z hlediska sémantických vztahů mohou být absolutními synonymy, ačkoli při společném věcném významu nemusí být vždy rovnocenné v užívání. Ve dvojici асавік—падасінавік je první pojmenování územně omezené a nemělo by být zařazeno do botanické terminologie, stejně jako ani další lidová pojmenování této houby. Pojmenování буяк je užívanější než termín дурніцы, který je vedle něj uveden v terminologickém významu v Rusko-běloruském slovníku. Ze stejného důvodu by se neměl uvádět jako synonymum k кнігаўка (rus. čejka) oblastní název каня, tím spíše, že je znám jako pojmenování jiného ptáka; пожня je oblastní lexém odpovídající obecně spisovnému senáž. Někdy jsou lexikální varianty uvedené v Rusko-běloruském slovníku jako jednoznačný překlad z ruštiny vnímány jako synonyma s určitou sémantickou diferenciací (např.: дзядлы — označení pro lopuch ve fázi kvetení a plodnosti; лёк ve spisovném jazyce znamená „nálev ze slanečků“, zatímco „nálev z kvašené zeleniny“ je расол; сцірта — stoh snopů nebo sena pod širým nebem, тарпа — uvnitř budovy, pod přístřeškem). Sémanticky se rozlišují i další dublety, například: збіванне — звязванне (rus. spájení), склюд — сякера, саджанец — флянс. V různých speciálních kontextech se použijí…

41

álních kontextech se budou užívat výrazy uvedené v Rusko-běloruském slovníku jako synonyma порыстасць (vápence) — сітаватасць (dřeva, látky) — шчыльнаватасць (stěn), спагнанне — пакаранне, кара (rus. vymáhání). Ve dvojici гатунок — сорт první termín označuje druh zboží, zatímco сорт označuje kromě toho také odrůdu kulturních rostlin.

Velkou skupinu lexikálních dubletů tvořených běloruskými (nebo dávno přejatými) lexémy představují absolutní dublety, např.: бык — бугай, вяпрук — парсюк, дубальтоўка — двухстволка, сенаскладальнік — капаклад aj.

Pro terminologickou slovní zásobu jsou na rozdíl od obecně spisovné slovní zásoby stylistická synonyma méně typická, avšak výše uvedené příklady různých oblastí užívání termínů-dubletů, hovorových, zastaralých a zastarávajících, svědčí o existenci stylistické synonymie.

Dalším druhem lexikální variantnosti v běloruské terminologii je „odražená“ dubletnost, tj. ta, která přešla do běloruské terminologie z ruštiny, např.: альяс — сабур, інжыр — смоква — фігавае дрэва; ветраніца — кураслеп — анемона, завісь (kalk podle ruského завесь) — суспензія, кітолаг — кітаіст, кляймо — таўро, sport. ракетка — zast. ракета, vojen. адступленне — рэтрырада, свічч — фістула. Některé odražené dublety mají v běloruštině poněkud odlišné užívání. Ruské тифус je zastaralý termín, který již nebyl zahrnut do čtyřsvazkového akademického slovníku. Běloruské dublety тыф a тыфус (přejaté bez prostřednictví ruštiny) mají odlišné rozložení: jako lékařský termín se užívá тыф; тоўфус je v současné krásné próze hojně zastoupen jako hovorový termín souběžně s тыф.

Lexikální dubletní dvojice termínů v běloruštině mohou sestávat z úplných a zkrácených pojmenování (загатоўчы пункт — заготпункт, прафесійна-тэхнічная адукацыя — праф тэхадукацыя), nejčastěji však také představují odraženou dubletnost.

Slovotvorné varianty termínů jsou slova vytvořená od jednoho slova pomocí různých slovotvorných prostředků. Termíny utvořené podle jednoho modelu se mohou lišit příponami, např.: выпаўзак — выпоўзины, мовазнавец — мовазнаўца, параўнальнік — параўняльнік, самаўладства — самаўладдзе, санавіца — санвічка, сенападбіральнік — сенападборшчык, трысьнёг — трысьцё, ялаўца — ялаўка. Slovotvorné varianty se mohou lišit také přítomností či nepřítomností přípony, např.: апад — ападкі, буда — будаўка, запал — запальнік, матыль — матылёк, снегачыст — снегачышчальнік. Formy typu будачка, матылёк byly povýšeny na úroveň terminologických pojmenování pod vlivem ruských удочка, бабочка a ve zvláštní vědecké…

42

…ném obratu, stejně jako v živé řeči, mají v těchto případech přednost bezpříponové formy (což nelze říci o všech ostatních dvojicích bezpříponových a příponových dvojic). Jiné slovotvorné varianty se liší i slovotvornými modely a prostředky, např.: борыва — узворванне, узорванне — разворванне, снегаўборка — снегапрыбіранне, суцэльналіты — суцэльнаадлівань. Zvláštní druh slovotvorné variantnosti představují složené útvary, v nichž se obměňuje jedna ze složek, např.: канаводства — конегадоўля, процііск — супраціўіск, проціракетны — супраціў-ракеты, самадзяражайце — hist. самайладства. Slovotvorné varianty se mohou lišit absencí či přítomností předpon nebo samotnými předponami, např.: шчапа — прыщапак, замер — абмер.

Každý druh slovotvorné variantnosti má své zvláštnosti, svůj rozsah a svou typologii. Zde se zaměříme na jednu skupinu příponové variantnosti — na dějová podstatná jména. Možnost tvořit názvy děje, procesu a stavu, tj. dějová podstatná jména, pomocí produktivních přípon -ж(я), -к(а) a nulové přípony vytváří základ slovotvorné variantnosti. Vezmeme-li v úvahu, že přípona -нн(е) se může připojovat ke kmenům dokonavého i nedokonavého vidu, počet možných variant se zvyšuje. Ne všechny možné modely se v jazyce realizují, ale existence tří až čtyř podstatných jmen utvořených od jednoho slovesa je poměrně častým jevem, např.: аблава — аблой — аблойліванне, абдор — аббіранне — абдорка, расклад — раскладанне — раскла-ванне — раскладка. Proces tvoření podobných názvů je živý a poměrně aktivní, probíhá prakticky neustále (např.: выбра-ковуванне — выбракоўка, занираванне — занаванне, глушчаванне — глуш-чэнне), přičemž zatím nelze pozorovat tendenci omezovat některý určitý typ tvoření dějových podstatných jmen. Varianty dějových podstatných jmen vstupují do složitých sémantických vztahů, které lze obecně charakterizovat jako sémantickou totožnost a netotožnost. Aby se užívání variant dějových podstatných jmen normalizovalo, je třeba u každého variantního druhu stanovit sémantickou totožnost či netotožnost jeho variant.

Úplná sémantická a stylistická totožnost se vyskytuje u dublet podstatných jmen utvořených od jednovidových nepředponových sloves pomocí přípon -нн(е) a -к(а), např.: варсаванне — вар-соўка, вербаванне — вярбоўка, глазурванне — глазуроўка, градзіраванне — градзіроўка, каландраванне — каландроўка, калібраванне — каліброўка. U uvedených a podobných podstatných jmen Výkladový slovník běloruského jazyka nevyčleňuje předmětné významy, v jazykové praxi však mají podstatná jména na -к(а) ve většině případů příznak ukončenosti a bývají doprovázena určeními (прыхецаць па вяр-

43

бойцы, фасонная варсоўка, удалая грымировка) a zpravidla se vyznačují určitou převahou co do četnosti užívání.

Úplnou sémantickou a stylistickou shodu vykazují podstatná jména utvořená od vidových dvojic předponových sloves, např.: абточванне — абточка, адмучванне — адмучка, адпайванне — адпайка; дагартоўванне — дагартоўка, перачаканивание — перачаканка; авалоданне — авалодванне, абмеркаванне — абмяркоўванне, адсленне — адслойванне; апрамяненне — апраменьванне, атаясамленне — атаясамліванне.

U dějových podstatných jmen utvořených od vidových dvojic dokonavých a nedokonavých sloves se protiklad dokonavosti a nedokonavosti děje nezachovává. Údaj ve slovnících o souvislosti s určitým slovesným videm je s největší pravděpodobností údajem pouze o rovině výrazu, tj. o způsobu jeho utvoření. Srov.: авалоданне сумежнымі прафесіямі стала мэтай моладзі и мы ідзём да авалодвання новымі крыніцамі энергіі; na druhé straně — работа на авалоданню майстэрствам и пайшлі цэлыя гады авалодвання майстэрствам.

Do vztahů sémantické totožnosti mohou vstupovat i dějová podstatná jména s nulovou příponou a s příponou -нн(е), např.: аблоў — аблоўліванне, абкорм — абкормліванне, абмер — абмерванне, адстрэл — адстрэльванне, вылаў — вылоўліванне. Určitou převahu co do četnosti užívání mají bezpříponová podstatná jména. Do stejného vztahu sémantické totožnosti vstupují také podstatná jména od přejatých sloves, z nichž jedno (na -цыя) je přejaté a druhé utvořené podle modelu domácího jazyka, např.: апрабацыя — апрабаванне — апрабоўванне, арыентацыя — арыентаванне — арыентаціроўка, кампраметацыя — кампраметаванне, кастрацыя — кастрыраванне. Podstatná jména na -цыя obvykle nesou ve Výkladovém slovníku hlavní informační zátěž a tvoří sémantické centrum celého slovotvorného hnízda.

Mezi dějovými podstatnými jmény s různými příponami mohou existovat i složitější vztahy: u jedné z variant — častěji u přípony -к(а) a nulové přípony — se vedle významu děje rozvíjí také význam konkrétní: a) výsledek děje, např.: афарбоўка «barva, odstín», высыпка «vyrážka», вальцоўка «mouka», групоўка «sjednocení, skupina», грунтоўка «vrstva», градуіроўка «dělení», гафрыроўка «řada záhybů», абпал «vypálená cihla», адвод «odbočka», аплата, выплата, даплата «peníze», адсей «to, co bylo prosáto», асмол «pryskyřičné dřevo»; b) materiál nebo nástroj, pomocí něhož se uskutečňuje děj označený prvním významem, např.: аблямоўка «materiál», вальцоўка «stroj», драніроўка «to, čím je něco potaženo»; c) způsob či povaha tohoto děje, např.: kladka, pravítko, broušení. Věcný význam mohou často mít podstatná jména na -цыя: грануляцыя, дакументацыя, кампиляцыя a další. Podstatně méně často

44

Význam v řadě variant nabývají podstatná jména na -нн(е), např.: абмундзіраванне, адпайленне, аблямаванне, вязанне. Varianty na -нн(е) a -ванне(е) se mohou lišit tím, že jedny označují stav, druhé děj, např.: абляцэнне a абляцэньванне, анямечанне a анямечыванне, апустошанне a апустошыванне, абясколеранне a абясколерванне.

Podstatná jména v rámci jedné variantní řady mají při vztahu k různým významům slovesa odlišnou sémantiku. Podstatná jména na -нн(е) mají ve srovnání s podstatnými jmény na -к(а) častěji širší rozsah významů: адмыўка „čištění od příměsí promýváním“, адсадка „oddělování užitečných nerostů od hlušiny“, адпас „dokrmování, odpočinek dobytka“, адкос „odpracování dávek“ mají ve srovnání s адмыванне, адсаджванне, адпасванне, адкошванне. omezený rozsah významů.

Existence slovotvorných variant napomáhá předcházet mnohoznačnosti termínů. Umožňuje se tak diferenciace termínů, které vznikají z různých významů slovesa pomocí různých slovotvorných prostředků, např.: абклад „obklíčení zvěře během lovu“ a абкладанне „povinnost zaplatit daň“; zeměd. апылоўванне a botan. апыленне; кансерваванне (hub, krve) a кансервацыя (krve, podniku); zool. лінька a лінянне (o zbarvení); прыгенчанне „vykořisťování“ a biolog. прыгнечванне „potlačování určitých procesů“; захаванне „uchování v neporušeném stavu“, „dodržování“ a захоўванне „dlouhodobé skladování“.

Samostatnou skupinu variant tvoří varianty fonetické, ortoepické a pravopisné, u nichž lze a je třeba normování provést především (např.: адліга — адлега, капёр — капар, кмен — кмін, правіла — правіла, прожылках — пражылак, скрэбла — скрабло, футляр — футлярал). I zde má každý variantní pár své zdroje: buď rozšíření na různých územích, nebo odlišný cizojazyčný vliv.

Dokonce i poměrně povrchní přehled typů a podob terminologické variantnosti vede k myšlence, že na jedné straně je tvoření variantních termínů zákonité ve fázi vzniku a ustavování nových pojmů a jejich pojmenování, což je pro terminologii obecně typické; na druhé straně je zvláštností běloruské terminologie, že její ustavování a formování jako celek ještě nebylo završeno, stejně jako normování prostředků běloruského spisovného jazyka jako celku. Synonymie a polysémie termínů, historie jejich začleňování do systému, stylistické rozdíly, frekvenční a další charakteristiky nemohou být úplně zachyceny ve všeobecných (filologických) slovnících. To je úkolem terminologické lexikografie a specializovaného výzkumu.