LIETUVIŲ KALBOS SANDAROS TYRINĖJIMAI

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVI (1987)

DALIJA TEKORIENĖ

ZÁKLADNÍ VĚTNÉ MODELY S NEJMENOVÝMI PREDIKATIVNÍMI ADJEKTIVNÍMI FORMAMI

1. Gramatická povaha forem gražų, gera je jedním z dosud nevyřešených problémů litevské gramatiky. Vyřešit jej pouze v rámci morfologie není možné. Je nutné vycházet z funkční analýzy těchto forem, protože teprve ve větě se odhaluje význam lexikálně-gramatických a morfologických kategorií a jejich systémové vztahy.

Funkce jazykové jednotky se vymezuje především jako její role ve struktuře jednotky vyšší úrovně: funkce morfému ve slově, slova ve větě, slovním spojení, textu, věty v textu. Čím složitější je jazyková jednotka ze strukturálního a sémantického hlediska, tím více aspektů lze při jejím zkoumání uplatnit a tím složitější jsou funkce jednotek nižší úrovně, které ji tvoří.

Adjektivum je slovo, a proto jako součást vstupuje do jednotek vyšší úrovně — syntaktických struktur —, do slovního spojení, věty a textu; z nich je nejdůležitější věta. Současná syntaktická věda rozlišuje čtyři aspekty zkoumání věty: formální, logicko-gramatický, sémantický a aktuálněčlenský. Proto je třeba zkoumat ve všech čtyřech aspektech i funkce jejích konstituentů, včetně adjektiva a jeho nejmenných forem. Žádný samostatně pojatý aspekt neodhaluje podstatu a úplnost funkcí adjektiva. Navíc, zkoumáme-li funkce adjektiva pouze z jediného hlediska, mohou být dokonce nesprávně pochopeny a mohou zkreslit systémové jazykové vztahy.

Ve výzkumu litevštiny se objevily pokusy popsat distribuci forem gražų, gera ve formální větné struktuře, a to tak, že se určovala slovnědruhová příslušnost větných komponentů a jejich morfologická forma, aniž se věnovala pozornost sémantice komponentů či jejich nezbytnosti pro komunikační samostatnost věty. Syntaktické modely stanovené touto metodou často sdružují věty se zcela odlišnou syntaktickou strukturou. Například věty Jai baisu a Argi naudinga valstybei?¹ se zařazují do jednoho modelu pouze proto, že jejich formální strukturu tvoří nejmenná forma adjektiva a dativ substantiva. Snadno si lze všimnout, že totožné morfologické formy zde vytvářejí odlišnou sémantiku věty: věta Jai baisu vyjadřuje stav subjektu, zatímco ve větě Argi naudinga valstybei? se z hlediska komodálního dativu vyjadřuje hodnocení nějaké věci, faktu či jevu (ve větě nevyjádřeného, a proto je věta z komunikačního hlediska nesamostatná). Zařadit tyto věty do jediného syntaktického modelu bez ohledu na jejich sémantiku znamená odporovat nejen principu systémovosti, ale i prosté jazykové intuici.

¹ Мустейкис К. В. Сопоставительная морфология русского и литовского языков. — В., 1972, с. 247.

165

Sémantika a komunikační samostatnost věty se přehlížejí i v případech, kdy se například struktury Čia padėta, aišku a Dabar jau jam buvo aišku, kad pilyje jų nėra² zkoumají odděleně, aniž se jakkoli vzájemně propojují.

Funkce nejmenných adjektivních forem, stejně jako funkce kterékoli jiné jazykové jednotky, se tedy odhalují pouze ve větném modelu, který zobecňuje nejen formální strukturu věty, ale také její logicko-gramatickou strukturu, tj. ve větném modelu chápaném jako „minimální predikativní spojení vzájemně determinovaných komponentů, které může fungovat jako samostatná, na kontextu nezávislá komunikační jednotka a které má určitý typický význam“³.

Takové chápání větného modelu vyžaduje, aby se při stanovování modelů s nejm. adj. formami faktický materiál, který tvoří věty vypsané ze současných textů různých stylů a žánrů, zkoumal z několika hledisek.

2.1. Strukturální analýza vět.

Nejprve se vybírají věty, v nichž jsou adjektivní nesklonná forma užita ve své základní, predikativní funkci. Podmětová a předmětová funkce adjektivních nesklonných forem je druhotná, protože se v těchto případech užívají nikoli jako typická slova vyjadřující vlastnost, nýbrž jako substantivizované, jmenné formy. Jmenné funkce adjektivních nesklonných forem jsou samozřejmě rovněž důležité pro jejich funkční a sémantickou charakteristiku, nejsou však základní, a proto je vhodné analyzovat je až poté, co byly prozkoumány formy užité v predikativní funkci.

Podle počtu komponent se vybrané věty dělí na jednočlenné, dvoučlenné, trojčlenné a čtyřčlenné: Je chladno. Je mi chladno. V pokoji je chladno. V pokoji je mi chladno. V pokoji se mi špatně spí. Toto dělení však není čistě mechanické, neboť se přihlíží ke vztahům závislosti mezi komponentami uvnitř věty. Jednočlenná či dvoučlenná věta proto neznamená, že se skládá z jednoho nebo dvou slov. Větnými členy jsou slova, která náležejí k celé větě a jsou spojena s predikativním centrem věty — adjektivní nesklonnou formou. Například Je to hrozné. Bojím se. Bojím se vlka se považují za jednočlennou, dvoučlennou a trojčlennou větu, protože všechny členy jsou přímo spojeny s adjektivní nesklonnou formou — centrem věty. Za větné členy se nepovažují slova, která realizují valenční potenciál jiných větných členů a nenáležejí k predikativnímu centru věty. Například Stydí se před ní za bratra a Stydí se před ní za svého malého bratra se obě považují za dvoučlenné věty.

Poté se popisuje morfologické složení jednočlenných, dvoučlenných, trojčlenných a čtyřčlenných vět. Kdybychom větný model chápali jako model formální struktury, tím bychom svůj úkol splnili. Větný model, jak jej však chápeme my, musí být minimální, ale samostatnou komunikační jednotkou nezávislou na kontextu, což znamená, že musí mít konečnou logicko-gramatickou strukturu se dvěma hlavními členy — predikátem, tedy slovem vyjadřujícím predikativní příznak, a subjektem, tedy slovem označujícím nositele predikativního příznaku.

2.2. Logicko-gramatická analýza strukturních modelů.

Po popisu morfologického složení vět je třeba určit jejich logický subjekt a predikát. Morfo-

² Валеckене А. А. Формы среднего рода в грамматической системе литовского языка / Дис.... д-ра филол. наук [машинопись]. — В., 1983, с. 199, 224.

³ Золотова Г. А. Коммуникативные аспекты русского синтаксиса. — М., 1982, с. 98.

166

logická charakteristika pomáhá určit pouze predikát — vždy jím je adjektivní nesklonná forma. K určení logického subjektu morfologická charakteristika komponentů nestačí, protože člen téže morfologické formy plní v některých případech funkci logického subjektu a v jiných nikoli; záleží na lexikálním významu predikátu, srov.: Je mi veselo (mně – logický subjekt), Je mi krásně (logický subjekt chybí). Je třeba vycházet z kritéria komunikační úplnosti věty. Spojení subjektu a predikátu tvoří základ formální, sémantické a komunikační struktury věty; chybí-li jedna z těchto dvou komponent, je věta neúplná. Ačkoli se v textech často vyskytují takové „chybějící“ věty, nedostatek jejich komunikační informace se doplňuje z kontextu, tj. jejich subjekt je vyjádřen v kontextu nebo se předpokládá. Princip komunikační úplnosti tedy pomáhá rozlišit věty, které obsahují predikativní minimum, od vět, v nichž toto minimum chybí. V souladu s tím se má za to, že věty vyskytující se v textech, jako například Je pohodlné sedět? — Královské!, nereprezentují větné modely, nýbrž určité modifikace větných modelů v textu.

2.3. Po strukturálním a komunikačním rozboru materiálu shromážděného z textů bylo určeno 1 jednočlenný a 8 dvoučlenných větných modelů s predikativními adjektivními nesklonnými formami, které budeme symbolicky označovat Praed.

1. Praed Je větrno. Je jasno.

2. N_nom+Praed Ovoce je zdravé.

3. N_dat+Praed Je mi veselo.

4. N_gen+Praed Času je málo.

5. N_loc+Praed V zahradě je zeleno. Všude je krásně.

6. Zájmeno + Praed Všechno je příjemné.

7. Inf + Praed Lichotit je nemravné.

8. Praed + S_šalutinis Je jasné, že ses nezeptal.

9. prep. N + Praed S chlebem je to těžké.

3.1. Typické významy modelů. Věta jako jazyková jednotka vyšší úrovně je dvouplánová: má formu i obsah, a proto mají určité typické významy také stanovené větné modely. Například Je mi veselo. Dítě se bojí vyjadřuje stav subjektu, Tady je krásně. V zahradě je zeleno charakteristiku místa, Lhát je nečestné. Učit se je zajímavé hodnocení abstraktního procesu, Je špatné, že jsi zalhal hodnocení skutečnosti atd. Je však sporné, jak tento typický význam pomáhá rozlišovat jednotlivé větné modely. Mohou nastat dva hlavní případy: 1) minimální věty se stejnou gramatickou strukturou, které jsou z hlediska komunikace samostatné, mají několik typických významů. Nabízí se otázka, zda představují samostatné větné modely, nebo jeden polysémní model; 2) věty s odlišnou formální strukturou mají velmi blízkou sémantickou strukturu. Pro zkoumaný materiál je relevantní právě tento případ, neboť stanovené modely 2, 7 a 9 mají blízkou sémantickou strukturu. Protože tyto modely mají odlišnou formální strukturu, považují se za samostatné, avšak synonymní větné modely.

4.1. Lexikální realizace modelů. Subjekt a predikát musí být sémanticky v souladu. Ne každý subjekt a predikát však ladí, tj. ne všechny predikativní rysy lze přiřadit stejným subjektům a ne všechny subjekty lze popsat stejnými rysy. Např.:

167

Např.: Na dvoře je chladno — *Na dvoře je pravdivo, Je mi chladno — *Je mi pravdivo, Všechno je měkké — *To je měkké, Je mi příjemné spát — *Je mi oblačno spát atd.

Shoda subjektu s nesklonnými tvary adjektiv není vlastností jednotlivých adjektiv, neboť celé skupiny adjektiv se s určitým subjektem buď shodují, nebo neshodují. Mají tedy určité společné sémantické kategorie, a proto je k pochopení a vysvětlení funkčních vlastností nesklonných adjektivních tvarů třeba také poznat a popsat tyto společné funkčně-sémantické třídy adjektiv.

K určení hranic lexikální realizace modelů byl sestaven seznam 500 nesklonných adjektivních tvarů a každý tvar ze seznamu byl kombinován s každým z 9 stanovených modelů. Výsledky výzkumu se ukázaly jako trojí: a) nesklonný adjektivní tvar se s druhou komponentou vůbec nespojuje: *Na dvoře je jejasno, pravdivo, b) spojení nesklonného adjektivního tvaru s druhou komponentou je možné, ale z hlediska komunikace není plnohodnotné: Užitečné pro stát, Věrná příteli, Je mi krásně, c) spojení nesklonného adjektivního tvaru s druhou komponentou je podle zákonitostí valence správné a z hlediska komunikace plnohodnotné: Je mi nesví. U břehu je hluboko. Koupat se je nebezpečné.

Výzkum lexikální realizace modelů umožnil zpřesnit stanovené modely, objasnil jejich sémantickou strukturu a především ukázal, že možnost nesklonných adjektivních tvarů fungovat v určitých modelech přímo závisí na sémantice adjektiva. Základní větné modely s nesklonnými adjektivními tvary jsou proto důležitým materiálem pro zkoumání sémantiky adjektiv.

4.2. Jednočlenný model Praed tvoří jen několik takzvaných nesubjektových adjektivních tvarů vyjadřujících atmosférické, teplotní, časové a světelné vlastnosti: Je větrno. Je zataženo. Je tma. Je světlo. Je pozdě. Je chladno. Je horko. Jednočlenné věty tvořené adjektivy s jinou sémantikou, které se vyskytují v textech (Je kadrilno. Skvělé. Odporné. Zajímavé. Jasné), nejsou z komunikačního hlediska samostatné. Jsou pouze neúplnými variantami realizace dvojčlenných modelů. Jejich variabilita je samozřejmě významná jak z hlediska sémantiky, tak komunikace, představuje však samostatný problém – problematiku realizace základních větných modelů v textu a jejich derivace.

4.3. Zkoumání možností lexikální realizace dvojčlenného modelu Zájmeno + Praed ukázalo, že možnosti spojování zájmena to s nesklonnými adjektivními tvary se výrazně liší od možností spojování jiných zájmenných forem, jako jsou všechno, co, nic, cokoli, mnohé, něco, jiné: všechno je nahé — *to je nahé, všechno je kluzké — *to je kluzké, všechno je bílé — *to je bílé atd. Taková fakta ukazují, že to patří k jiné funkčně-sémantické podtřídě než všechno. Sémantickou zvláštnost tohoto zájmena vysvětluje skutečnost, že jeho antecedentem může být pouze proces nebo fakt, i když není strukturně určen nebo vyjádřen konkrétním podstatným jménem. A. Rosinas řadí zájmeno to do samostatné třídy absolutních demonstrativ⁴. Toutéž sémantickou zvláštností lze vysvětlit i odlišnou spojitelnost zájmena to s nesklonnými adjektivními tvary:

⁴ Rosinas A. Lietuvių bendrinės kalbos įvardžių semantinė struktūra. — V., 1984, p. 53—62.

168

Spojuje se pouze s adjektivy, jejichž vlastnosti lze připsat procesu nebo faktu, a nespojuje se s adjektivy označujícími vlastnosti konkrétních věcí.

Sémantické a funkční zvláštnosti zájmena tai dávají důvod předpokládat, že model [zájmeno + Praed spojuje dva fakticky odlišné modely: Viskas + Praed a Tai + Praed. Rozlišuje se tedy 10 základních větných modelů s predikativními nesklonnými adjektivními tvary.

4.4. Nesklonné adjektivní tvary se téměř neomezeně spojují s dativem substantiva, avšak z komunikačního hlediska tvoří samostatnou větu pouze spojení nesklonných adjektivních tvarů vyjadřujících stav s dativem substantiva označujícího živou bytost: Man linksma. Vaikui smagu. Tėvui pikta. Mergaitė liūdna. Jiné dvojčlenné struktury _Ndat+ Praed samostatnou větu z komunikačního hlediska netvoří. Například po užití věty Man gražu, bez kontextu okamžitě vyvstane otázka Kas gražu? nebo Man gilu — Kas / Kur gilu? Z toho plyne, že dativ v těchto větách neplní funkci nositele predikativního příznaku (subjektu), nýbrž jiné sémantické funkce: hodnotícího subjektu (Man gražu), komodálního členu (Man pavojinga), kritéria hodnocení (Man gilu) či vnímajícího subjektu (Man aišku).

4.5. Typický význam modelů _Ngen+ Praed představuje kvantitativní charakteristiku subjektu: Ramybės maža. Darbo apsčiai. Sniego gilu. Žmonių reta. Turto gausu. Ne každé spojení nesklonného adjektivního tvaru s genitivem však má kvantitativní význam. Genitivem může být vyjádřen druhý (komplementární) člen dvouvalenčního nesklonného adjektivního tvaru: Baisu vilko. Verta pastangų. Takové věty vyskytující se v textech netvoří samostatný model, protože jsou buď komunikačně nesamostatné (nemají subjekt): Neverta tavo ašarų — Kas neverta tavo ašarų?, nebo vyjadřují neurčitý stav osoby a příčinu, která jej vyvolala, a měly by se proto považovat za varianty modelu _Ndat+ Praed.

4.6. Typickým významem větných modelů _Nloc/Advloc + Praed je místo a jeho charakteristika. Tento model zahrnuje všechny nesklonné adjektivní tvary vyjadřující jak inherentní, tak ne inherentní vlastnosti, které lze připsat konkrétní věci: Prie kranto gilu. Namuose šilta. Aplink žalia. Mieste gražu. Spojení nesklonných adjektivních tvarů, které označují pouze vlastnosti připsatelné procesu nebo faktu, s lokálem netvoří plnohodnotnou větu: Prie kranto pavojinga — Kas pavojinga? Maudytis? Žaisti? Taková jsou adjektiva bevilt iška, sunku, kvaila, tikslinga atd.

4.7. Ačkoli se záporné adjektivní tvary široce pojí s infinitivem, existují také omezení a ne každé takové spojení tvoří plnohodnotnou větu. S infinitivem se nespojují: a) záporné adjektivní tvary vyjadřující vlastnosti konkrétních věcí, vnímané jako objektivně existující a neměnné v závislosti na subjektivním vnímání, například barvu, tvar aj.; b) záporné adjektivní tvary, které mohou hodnotit pouze fakta (situace), nikoli jednotlivé procesy, např.: zřejmé, patrné, evidentní, očividné, pochopitelné, předpokládatelné aj. Záporné adjektivní tvary vyjadřující subjektivně vnímané přirozené vlastnosti věcí netvoří s infinitivem plnohodnotnou větu (Nevhodné psát — Kde je nevhodné psát?), nebo představují rozšířené varianty nesubjektových modelů, v nichž infinitiv vyjadřuje kritérium hodnocení (Je tma na psaní. Je těsno na vstávání. Je pozdě na učení).

169

Model Inf+Pred tvoří pouze nesklonné adjektivní tvary s hodnotícím významem (Priekaištauti negarbing a. Meilikauti negražu) a nesklonné adjektivní tvary vyjadřující stav, které ve spojení s infinitivem nabývají hodnotící sému (Skaityti įdomu. Važinėtis linksma).

4.8. Ve větách Natūralu, kad jaunieji nesitenkina tradicinėmis priemonėmis. Įdomu, kodėl aktorė pasirenka tokį vaidmenį. Svarbu, je vedlejší věta subjektem nesklonného adjektivního tvaru, tj. označuje fakt hodnocený vlastností vyjádřenou nesklonným adjektivním tvarem.

4.9. Ačkoli komponenty syntaktických struktur Vaisiai sveika; Sūris skanu nejsou gramaticky shodné, představují plnohodnotné komunikační jednotky, a proto je třeba je považovat za věty. Absence shody mezi jejich subjektem a predikátem signalizuje zvláštní sémantiku těchto vět: příznak vyjádřený nesklonným adjektivním tvarem se nepřipisuje konkrétní věci označené substantivem, nýbrž faktu existence dané věci nebo určitému předpokládanému ději, který s ní souvisí, apod. Nelze-li předpokládat děj, jemuž by bylo možné příznak připsat, je věta nesrozumitelná, srov.: Uždaviniai sunku (tj. řešit úkoly je obtížné) a Grybai sunku (Co je obtížné? Trávit houby? Sbírat je? Čistit je?). Model Nnom+Praed má tedy sémantickou strukturu blízkou sémantické struktuře Inf+Praed, proto tyto modely považujeme za synonymní. Do stejné skupiny synonymních modelů patří také prepN+Praed: Su duona sunku.

5. Rozlišujeme tedy 1 jednočlenný a 9 dvojčlenných větných modelů, které považujeme za základní větné modely s predikativními nesklonnými adjektivními tvary, protože jde o minimální komunikačně plnohodnotné věty s charakteristickou sémantickou strukturou, jež nelze žádným způsobem syntaktické derivace odvodit od jiných struktur s nesklonnými adjektivními tvary; naopak samy tvoří základ pro tvorbu dalších struktur s nesklonnými adjektivními tvary.

ZÁKLADNÍ VĚTNÉ MODELY S PREDIKATIVNÍMI NESLOVNÍMI TVARY PŘÍDAVNÉHO JMÉNA

Shrnutí

V článku se pod modelem věty rozumí minimální dostatečné predikativní spojení vzájemně podmíněných složek, které tvoří komunikační jednotku s určitým typovým významem. Na tomto základě je stanoveno 10 základních větných modelů s predikativními neslovními tvary přídavného jména v současné litevštině. Stanovené modely jsou chápány jako základ pro další zkoumání gramatické, funkční a sémantické povahy neslovních tvarů litevského přídavného jména.