LIETUVIŲ LEKSIKOS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIX (1991)

JONAS KLIMAVIČIUS

NĚKOLIK MIKROSYSTÉMŮ HYDROLOGICKÝCH TERMÍNŮ (PROUDĚNÍ VODY)

Tato studie, která je konkrétní a snad může být užitečná pro praktickou terminologickou práci a užívání, souvisí svými teoretickými předpoklady, problematikou a metodikou s předchozím článkem „Meliorace, drenáž, irigace: kalky, synonyma a hyponyma (Rysy historie, systému a užívání)“¹.

Studie poněkud překračuje hranice hydrologické terminologie a nevyhýbá se systémovým souvislostem s jinými terminologiemi (ačkoli kvůli návaznosti výkladu bylo třeba od některých z nich upustit). Hydrologie zde úzce souvisí s meliorací a v některých případech zasahuje také do geografické terminologie.

Článek se zabývá nikoli ani tak vědeckými pojmy jako spíše jazykově-sémantickými mikrosystémy termínů, a to nejen z terminologického, ale také z lexikologického hlediska: nespokojuje se pouze se stávající realizací, nýbrž pohlíží na ni jako na jednu z variant a zkoumá i širší sémantické a nominační možnosti. Neomezuje se pouze na terminologickou práci, ale zkoumá také fungování termínů. Nevyhýbáme se ani jevům determinologizace; domníváme se, že souvisejí se sémantikou a stylistikou jazyka vědy a dokonce na ně působí. Protože věda a její pojmový aparát jsou mezinárodní, je vhodné nezapomínat ani na jevy jazykové situace – přejímání a kalkování, ekvivalenty a rozdíly.

Systém „proudění vody“ je vhodné začít zkoumat od slovesa téci – jako základu tvoření různých termínů a jádra sémantického pole významu „téci“. Protože je toto pole velmi rozvětvené, vychází se v každé podskupině z významů slovesa téci potřebných pro dané téma, jakož i ze synonym (běžet, proudit, tryskat,...), hyperonyma (pohybovat se), kauzativa (nechat téci), antonym (vypouštět, vést, táhnout vodu) a některých jejich neterminologických odvozenin, které šířeji odhalují možnosti lexikální sémantiky.

1. Tečení a pohyb: sémantika

V běžném jazyce voda jak teče, tak běží; v nářečích má dokonce sloveso vběhnout význam „vtéct (o řece)“: Šunija pod Mažintais vbíhá do Jūry Skdy (LKŽ D). V hydrologii voda pouze teče. Přídavné jméno tekutý, které v běžném jazyce znamená „proudící“ (ve fyzice pak „neviskózní, текучий, fluid“), se zde neužívá. V obecném fyzikálním smyslu se však voda může také pohybovat. Proudění vody se od pohybu liší (kromě samozřejmého znaku – tekutosti) nejméně ve dvou ohledech: 1) je, zjednodušeně řečeno, proudové, korytové, proto moře také neteče (některá jezera jsou odtoková), 2) je víceméně rovnoměrné. Pohyb vody dokládá nářeční i dokonce jazyk starých písemných památek

¹ Lietuvių kalbos specialioji leksika // Lietuvių kalbotyros klausimai. V., 1983. T. 22. P. 26–68.

7*

99

údaje: A hle, to veliké rozbouření právě v mořích DP 78. Rozbouření moře SD 171. Moře se velmi rozbouřilo K II 272. Moře se prudce (tj. silně) rozbouřilo, vzdulo K II 336. Moře se rozvlnilo a připlouvá tříhlavý drak BsP II 51 (Nm). Věčně se vzdouvají pohyblivé mořské vlny V. Piet. Rozbouřený oceán zmítal a děsil cestující P. Cvir. Druhý rozdíl ilustrují snad jen nemořské, tj. vodní názvy tekoucích vod Judis, Judinys, Judra, Judrė, Judreika, Judriukė, Judrinas.

Oba tyto rozdíly se uplatňují také v hydrologické terminologii. Konkrétních realizací pohybu je zřejmě dokonce více, než je nutné. Důvodem nejsou jazykové faktory ani pojmy, nýbrž samotná klasifikace: protože existuje vířivý pohyb „takový pohyb částic kapaliny, při němž se každá částice nejen pohybuje vpřed, ale také se otáčí kolem sebe“ MelŽ a turbulentní pohyb „takový pohyb kapaliny, při němž částice neuspořádaně mění vzájemnou polohu“ MelŽ, je kvůli jednotnosti systému také laminární pohyb „takový pohyb kapaliny, při němž se částice navzájem nemísí — jejich pohyb probíhá po rovnoběžných přímých či zakřivených drahách“ MelŽ, a nikoli proudění; podobně vedle nerovnoměrného pohybu, jehož „rychlost ve směru pohybu není stejná“, existuje i rovnoměrný pohyb MelŽ, vedle nestacionárního, tj. „časově proměnlivého“, také ustálený pohyb vody MelŽ. Takové mechanické sjednocování termínů podle klasifikace, nepodložené sémantikou, není spolehlivým činitelem normování, protože sjednocovat lze i opačně — podle proudění. A skutečně se tak děje: laminární, vířivé a turbulentní proudění MelŽ, rovnoměrné a nerovnoměrné proudění vody MelŽ. V angličtině se všude používá motion, což je zřejmě dáno její větší zálibou v obecnějších slovech. V ruštině se rozlišuje течение a движение: fluid motion — течение жидкости: rotational fluid motion — вихревое течение жидкости, turbulent motion — турбулентное движение, laminar motion — ламинарное движение, ламинарное течение Гидр сл. Litevské termíny by se měly normovat podobně: proudění vody/kapaliny: laminární proudění, vířivý pohyb/proudění, turbulentní pohyb/proudění, rovnoměrné proudění, nerovnoměrný pohyb/proudění, ustálené proudění, nestacionární pohyb/proudění.

2. Proud, tok, proudění, vodní proud

Ačkoli synonyma slovesa proudit nejsou v hydrologii terminologizována, a tedy se nepoužívají, synonyma slovesa téci jsou zde zastoupena jinak — jako základ odvozených slov. Proud, tok, proudění nejsou v hydrologii synonyma. Rozdíly v jejich významech jsou však v terminologických i obecných slovnících velmi nejasné: 1) tekmė — помок, течение — „proud řeky nebo jiné tekoucí kapaliny“ MelŽ, 1. „koryto tekoucí vody; proud“ DŽ₂; 2) srautas — помок — „množství vody tekoucí po zemském povrchu nebo podzemím ⟨…⟩; proud, tok“ MelŽ, 1. „proud kapalin, tok“ DŽ₂; 3) srovė — течение, помок — množství kapaliny pohybující se jedním směrem, které je od okolí zcela nebo částečně odděleno pevnými povrchy; proud, tok“ MelŽ, 1. „vodní proud“ DŽ₂. Pro ruštinu je příznačné, že zde má jen dva názvy — помок a течение: помок — 1. proud, tok, 2. proudění, zatímco течение — 1. proud,

100

2. tėkmė, 3. 〈…〉 GeolŽ; поток — tok, о течение — 1. proud, (atmosférický tėkmė, 2. 〈…〉, 3. 〈…〉 MetŽ. Nedostatek jasnosti tedy neodstraňují ani výklady významů, ani ekvivalenty v jiných jazycích.

Jasně se odlišuje pouze s r ū v i s „část vodního proudu“ DŽ₂ — mok GeolŽ, MetŽ: vandens s r ū v i s — mok vody „omezený pohyb vodní masy, část proudu“ MelŽ. Hned vedle je však s r ū v i s ztotožněn se slovem srovė: mok — srovė, s r ū v i s MelŽ: линия мока — s r ū v i o linija MelŽ a srovės linija — линия мока — MelŽ, přičemž synonymem slova srovė je v MelŽ srautas, tėkmė. Jasnost nepřináší ani PolŽ₂: линия мока — 1. hydrol. čára proudění, 2. meteorol. čára vodního proudu, čára proudu, линия потока — čára toku, потоковая линия — čára proudu. Ani s r ū v i s tedy není všude jasně rozlišen.

Podobná nerozlišená směs je i v terminologii jiných jazyků. Lotyšsky odpovídá течение také výrazům straume, plūsma, tece, ток — i strāva, plūsma Hidromet vard. Největší je tato pestrost v angličtině. Podle údajů Гидр сл. se zde používá stream — 1. řeka; potok; tok; proud; proud vody²; flow — 2. proudění; tok; proud; 〈…〉; streamflow — 2. říční tok; current — proud; tok; proud vody; torrent — proud; fluent — proud vody; tok; flux — tok; 〈…〉; pour — 1. tok, proudění; run — 2. proudění; squirt — proud; jet — 1. proud vody. Pouze filament je jasně rozlišen — není u něj uveden jednoslovný ekvivalent, nýbrž přesné víceslovné ekvivalenty отдельный ток струи; небольшая струя.

Výrazy tėkmė, srautas, srovė se v textech používají stejně nejednoznačně. Například při výkladu teoretického schématu filtrace vody se píše: 〈…〉 filtrační proudění se schematizuje a předpokládá se, že filtrace neprobíhá póry hornin, nýbrž celým průřezem filtračního proudu Hidrogeol 217. Vzápětí se místo tėkmė objeví srautas: Část vrstvy horniny, v níž probíhá filtrace vodního p r o u d u, se nazývá oblastí filtrace Hidrogeol 218. Poté se tėkmė používá jako hyponymum výrazu srautas: Při matematickém zkoumání filtračního proudu se používají menší části proudu neboli proudění, která odpovídají celkové trajektorii proudu. K tomu lze vymezit takzvané proudnice. Hidrogeol 218. Dále se uvádí pouze vodní proud Hidrogeol 229 a násl. a proudnice Hidrogeol 233 a násl. Výrazy vodní proud a proudnice se zde vůbec nevyskytují. Mimochodem, termíny srautas a tėkmė zde nejsou vysvětleny ani definovány. Jinde se výraz srovės tėkmė používá ve významu „proudění proudu“: Oceánologové objevili studený mořský proud široký 1200 mil. Je pravda, že proudění tohoto proudu je velmi pomalé: 〈…〉 MG 1975 10 36.

Nerozlišování těchto termínů samozřejmě není fatální vadou a patrně nezpůsobuje závažné odborné nejasnosti, přesto by se mělo napravit. Kdybychom měli (v budoucnu) odborníky na hydrologii uspořádanou mikrosoustavu těchto termínů, mohli bychom je přesněji uvádět v obecných a dvojjazyčných slovnících a jasněji posuzovat nejrůznější volné užití (např.: Přední proud zastaveného tlaku vrátil do proudu P 1980 9 37).

^² Z dvojznačnosti významu slova stream — „proud, tok“ a „řeka“ — zřejmě vznikl novinářský kalk: Zde také vzniká největší „řeka“ Světového o c e á n u — G o l f s k ý p r o u d T 1976 291 2. Teplota vody „řeky“ Golfs tamtéž.

101

3. Pohybovat se a téci: valence. Pohyb a oběh

Jak již bylo řečeno, proud se vykládá jako „masa pohybující se kapaliny“ MelŽ, proudění — „pohyb vodní masy“ MelŽ. Obecně se v souvislosti s dynamikou podzemní vody používá také označení pohyb vody: Když voda vyplňuje póry hornin a nepohybuje se, platí zákony hydrostatické rovnováhy Hidrogeol 215. Když se voda, která vyplňuje všechny póry hornin, pohybuje působením různých sil, hydrostatická rovnováha se narušuje a začínají platit zákony hydrodynamiky. Pohyb vody póry a puklinami hornin se nazývá filtrace Hidrogeol 217. Nekonzistentně se však objevuje i proudění (dokonce turbulentní!): Proudění vody v horninách může být laminární a turbulentní Hidrogeol 224. „〈…〉“ v písku probíhá ustálené proudění vody neboli ustálená filtrace vody Hidrogeol 224.

Od slovesa pohybovat se však nemáme odvozeninu, jakými jsou od slovesa téci tok, od slovesa proudit — proud a proudění. Výsledkem pohybu vody je tedy proud: Hladina podzemní vody může mít sklon na jednu či druhou stranu. Potom dochází k pohybu podzemní vody, který závisí na sklonu vodních pórů nebo na reliéfu krajiny a vytváří proud podzemní vody Hidrogeol 134. Samozřejmě může docházet k vířivému či turbulentnímu pohybu vody, filtračnímu pohybu vody póry a puklinami, pohybu vody v půdě MetŽ, ačkoli zde je možné (a skutečně se uplatňuje) také proudění (ale pouze pohyb vlhkosti v půdě MetŽ, pohyb vody a vodní páry Hidrolog 25). Někdy dochází ke směšování významů pohybu proudu či toku: Proud podzemní vody obvykle směřuje k nejnižším prvkům reliéfu: řekám, potokům, příkopům, údolím, jezerům, prohlubním, „〈…〉“ Hidrogeol 134. V ústředních proudových systémech se říční toky pohybují radiálně, jako by kolem nějakého středu, „〈…〉“ Hidrolog 50. Přirozeně bychom měli říkat, že se proud nepohybuje, nýbrž teče (a skutečně se vedle pohybu proudu Hidrogeol 234 vyskytuje také proudění Hidrogeol 233); nikoli že se toky pohybují radiálně, nýbrž že se toky víří a krouží.

Pohyb vody omezuje nejen jeho malá použitelnost v praxi, ale také nemožnost tvořit předponové formy. Ty má pouze sloveso téci, proudění: Přírůstky podzemních vod tvoří tyto složky: 1) voda přitékající z jiných míst téže zvodnělé vrstvy; 2) voda přitékající z jiných zvodnělých vrstev; 〈…〉. Úbytky podzemní vody ve zvodnělé vrstvě se skládají z těchto složek: 1) odtok do jiných míst zvodnělé vrstvy; 2) odtok do jiných zvodnělých vrstev; „〈…〉“ Hidrogeol 211. Nejprve musíme vědět, jakým způsobem voda vyplňuje póry, jimiž teče, za jakých podmínek se objem vody, který do určité části pórů přiteče, rovná objemu vody, který odteče Hidrogeol 222.

Pohyb vody omezuje také práva a užívání výrazu koloběh vody, ačkoli obsah tohoto pojmu kromě odtoku zahrnuje ještě tři složky — výpar, srážky a jejich infiltraci Hidrogeol 94, a proto nelze koloběh popsat jinak než jako pohyb: Voda ve všech sférách Země — atmosféře, biosféře, hydrosféře a litosféře — je vzájemně úzce propojena. Za odpovídajících podmínek, které nastávají při změnách tlaku a teploty a působením transpirace, dehydratace, kondenzace a infiltrace, přechází voda při změně svého fyzikálního stavu z jedné sféry do druhé. Takový nepřetržitý

102

proces pohybu vody z jedné sféry do druhé se nazývá koloběh vody Hidrogeol 94. Říká se dokonce i opak: V důsledku koloběhu vody v hydrosféře probíhá neustálý pohyb vody, její část se vypařuje a znovu se obnovuje Hidrolog 26. Samozřejmě koloběh — круговорот, круговорот — „tok kolem dokola, cirkulace“ má mezinárodní synonymum circuliacija — циркуляция — „koloběh, pohyb v kruhu“ MelŽ, avšak užívání circuliacija k označení koloběhu namísto pohybu, ačkoli je možné, by pohyb zcela nevytlačilo.

Koloběh vody se užívá všude důsledně, jen občas se vyskytuje výměna vody Hidrogeol 166 (zde také koloběh vody Hidrogeol 165, 166), výměna podzemních vod Hidrogeol 136, uzavřená výměna vody Armand 62, přestože výměna není definována ani vysvětlena. Jde pouze o záměnu termínů. Výměna vody mezi Baltským a Severním mořem T 1982 53 4 je samozřejmě možná, ale nejde o „koloběh“.

Valence slovesa téci (přítok, odtok, přítok, odtok, tok, koloběh), stejně jako výrazy proud, proud, proudění, omezuje nárok termínu pohyb vody. Může existovat pouze jako nejobecnější pojem hydrodynamiky a neměl by vytlačovat užívání konkrétních sloves, které je pro litevštinu velmi typické. Například: Odtok řeky — 1. pohyb vody (= proudění) v procesu přírodního koloběhu, kdy voda odtéká korytem řeky MelŽ. 〈…〉 rychlost pohybu vody (= proudění) se mění od nuly až po určité maximální hodnoty Hidrogeol 217. 〈…〉 podzemní vody se pohybují (= tečou) různou rychlostí nebo se téměř nepohybují (= netečou, stojí) Hidrogeol 135.

Je těžké doporučit synonyma vyjadřující rychlost toku valí se, proudí, plynule teče/řine, valí se/protéká.

4. Téct, pouštět, vypouštět, vést

Po objasnění sémantické převahy téct nad pohybovat se není třeba se domnívat, že v hydrologii a melioracích, které z ní vycházejí, stejně jako ve vodním stavitelství a jinde zcela postačuje jen sloveso téct. Právě naopak. Hranice sémantiky slovesa téct výstižně vyjadřuje hádanka: — Kam tečou všechny vody? — Dolů. Proto lze za poněkud pleonastické považovat definice: Řeka se nazývá soustředěná vodní masa tekoucí ve směru sklonu korytem vytvořeným v dlouhé prohlubni Hidrolog 48. Říční koryto se nazývá nejnižší část údolí, kterou voda teče ve směru sklonu Hidrolog 54.

Když voda stojí nahromaděná, je třeba ji vypustit, a když sklon není nebo jej nelze vytvořit — odvést nebo vypustit.

Kauzativum pouštět se v hydrologii neužívá. Pouštět lze mízu, dehet („nechat téct“), pivo, kvas, rmut, víno („slít“), syrovátku, tvaroh („nechat okapat“), mléko („vypustit“), krev, sliny, slzy („ronit“), kořalku („pálit“). Pouštět má také význam „rozpouštět“ (ve fyzikálním smyslu — „tavit“): Ať se rozzáří jasné sluníčko, ať roztaví hromádku ledu (lid.) Ds. Voda, pokud se vůbec někdy pouští, tak jen z kohoutku nebo přes stavidlo. Pouze živý lidový autor J. Baltrušis a stylový Vaižgantas užívali pouštět v blízkém významu „nechat téct“: A déšť lil, valil se, šplouchal. Země pila a už nevstřebávala, takže se pokryla černou krustou, vodu už nepřijímala a pouštěla ji dolů na louky, do kaluží a močálů, 〈…〉 J. Balt. Na jaře východní vrcholy svou vláhu hojně

103

touto říčkou vedou a široce zaplavují louky Vaižg. V hydrologii však podobné užití nemá perspektivu.

V hydrologii je třeba rozlišovat téct a nechat téct, tedy „nechat, aby teklo“, a vést, tedy „způsobit, aby teklo“. Tak se také postupuje. Stručně přehledně ukážeme užívání spojení pouštět, vést vodu (a jejich odvozenin) a zároveň poukážeme na různé nedostatky a nedokonalosti.

Voda se vypouští tehdy, když je sklon, ale chybí tah: voda je nahromaděná nebo zadržovaná, uzavřená nějakým stavidlem či kohoutkem a sama nemůže po tomto sklonu odtékat, například: Snížení hladiny vody — водопонижение — „snížení vodní hladiny (např. v jezeře) pomocí zařízení k regulaci vody“ MelŽ, opak. zvýšení hladiny vody — водоподъём — „zvýšení vodní hladiny pro účely zavlažování a jiné“ MelŽ, srov. vzestup hladiny vody — паводок, половодье — „vzestup vodní hladiny v řece při tání sněhu nebo po lijáku; rozvodnění, povodeň“ MelŽ. Hlavním účelem drenáže je odvádět podzemní vodu, <…> Kel 127. <…> zařízení odvádějící vodu — drenáž Kel 129. Existuje odvod dešťové vody [odvedení] — отвод дождевых вод MetŽ, výpustný jez — выпускной шлюз MelŽ, vypouštěcí jez — спускной шлюз MelŽ (do něj se odvádí odváděcí jez — сбросной шлюз), opravný výpust MelŽ, vypouštěcí kanál — впускной шлюз MelŽ, ŽŪŽ, vypouštěcí zařízení MelŽ a odvodní kanál — водосбросный канал ŽŪŽ.

Neobratně je však formulováno: <…>odvodnění odvodňovacími příkopy Kel 123. Mohlo by to být jen naopak. Věta má chybnou volbu předpony: Vypouštěcí příkopy slouží k odvádění přebytečné vody Drėk 151.

Vodu lze vypouštět i zcela jinak — nikoli po svahu, nýbrž přímo svisle dolů: vertikální drenáž — „taková drenáž, při níž se odvodňování provádí svislými trubkami, jimiž se voda buď vypouští do hlubších propustných vrstev (holandská drenáž), nebo se čerpá na zemský povrch (kalifornská drenáž)“ MelŽ.

Od termínu odtékající voda — стекающая вода — „část srážkové vody odtékající po zemském povrchu ve směru sklonu“ MelŽ se liší odpadní kanalizační vody — сточные канализационные воды MelŽ. Tento termín má dvě varianty: 1) odpadní vody — domácí, průmyslové, dešťové a tající vody znečištěné příměsemi. <…>. Rozlišují se domovní, průmyslové a atmosférické odpadní vody LTE VIII. Má také jednotné číslo odpadní voda PolŽ₂, M ir T 1975 3 43, VN 1983 214 2(nx). Někdy se oba tvary užívají dokonce souběžně: odpadní vody Šv 1973 12 26(2x) a odpadní voda tamtéž (7x); 2) kanalizační voda — сточная вода — „voda použitá pro domácí nebo průmyslové účely, která se odvádí (= vypouští) do čistíren a vodního recipientu“ nebo „voda odtékající z kanalizačních zařízení“ MelŽ nebo kanalizační vody (dělí se na a) domovní a hospodářské, resp. fekální; b) odpadní vody průmyslových podniků; 3) atmosférické neboli dešťové vody) Vandentiek 207 (ačkoli v rozhovoru s autorem této knihy po 20 letech se uvádí: Z vaší iniciativy byla v roce 1962 na KPI zřízena oborová Laboratoř čištění odpadních vod M ir T 1976 7 29). Třetí varianta je synonymní: odpadní [kanalizační] voda — сточная вода MetŽ.

104

Občas se vyskytnou skutečné mimořádnosti: <...> předat do provozu nová zařízení na čištění odpadních vod z městské kanalizace Šv 1977 1 25 (z nepřesných písemností). Zaměňuje se dokonce i za (výrobní) odpad: jen do největších řek v zemi, <...>, se každoročně vypouští více než šest milionů tun odpadů. V Marseille a dalších velkých městech, <...>, se výrobní odpady vyhazují přímo do moře T 1977 226 3. Užívá se také přímo vody vypouštěné podniky MG 1973 5 13, vody vypouštěné podniky KV 1971 44 13, vypouštěná voda M ir T 1975 3 44, vypouštěná voda Šv 1973 12 26, kanalizační odtoky MG 1977 2 7.

Více se vžilo označení odpadní vody, snad ještě perspektivnější je i jednotné číslo odpadní voda. Je pozdě uvažovat, proč ne vypouštěná nebo vypouštěná voda. Význam obou výrazů by byl přibližně stejný — ta voda se vypouští, tedy odtéká, srov.: <...> kanalizace — soustava zařízení, kterou se odvádějí použité odpadní vody Vand ū k. 6. <...> do řek a jiných vodních útvarů v uvedených povodích odtéká výrazně méně nečištěných odpadních vod T 1976 28 1. Rozhodně by bylo lepší, přesnější říci odpadní vody se vypouštějí, nikoli odvádějí. Kromě toho nyní vypouštěná voda znamená не сплошная, о сбросная вода PolŽ₂ (v MelŽ se používalo odváděná voda; o jejich významu a vhodnosti viz dále).

Není-li sklon, nelze vodu odvést ani přivést jinak než mechanickými prostředky. Existuje mechanické odvodňování MelŽ, mechanické zavlažování MelŽ (srov. angl. pumping irrigation), zavlažování mechanickým čerpáním vody MelŽ, ŽŪŽ, dokonce i odvodňování mechanickým čerpáním vody MelŽ.

Odvozené slovo je však často pochybné nebo zjevně nemotivované — užívá se tam, kde by mělo být (vy)pouštění. Např.: odváděná voda — сбросная вода — „voda, která se nespotřebuje při pěstování zemědělských plodin a odtéká ze zavlažované plochy“ MelŽ (PolŽ₂ vypouštěná voda také není dostatečně přesné a jasné); odvádění — отвод — „odstranění (vody)“ MelŽ, odvádění vody — отвод воды — „odstranění vody z odvodňované plochy“ MelŽ; odváděcí část meliorační soustavy — проводящая часть мелиоративной системы — „souhrn odváděcích kanálů odvodňovací soustavy, jimiž se voda zachycená odvodňovacími zařízeními [!] vypouští do recipientu“ MelŽ a odváděcí část odvodňovací soustavy — проводящая часть осушительной системы — „část odvodňovací soustavy tvořená hlavním a vedlejšími příkopy“ MelŽ; odváděcí zavlažovací síť — сбросная оросительная сеть — „soustava kanálů určená k odstranění přebytečné vody ze zavlažovaného pole, která vzniká vypouštěním vody ze zavlažovacích kanálů, při haváriích apod.“ MelŽ; přívodní zavlažovací síť — проводящая оросительная сеть — „část zavlažovací soustavy, jejímž účelem je přivádět vodu ze zdroje na zavlažovaná pole“ MelŽ a odváděcí (vypouštěcí) síť — водоотводная (проводящая) сеть — „odvodňovací kanály, jimiž se voda z odvodňované plochy odvádí do recipientu“ MelŽ; síť odváděcích příkopů — водоотводная (водосборная) сеть каналов MelŽ a síť přívodních zavlažovacích kanálů — сеть проводящих оросительных каналов — „zavlažovací kanály, které přivádějí vodu z vodní nádrže na zavlažovanou plochu“ MelŽ.

105

Zda je vhodné sloveso vést, není příliš jasné ani v dalších případech. Např.: přívodní kanál — проводящий канал — „kanál, jímž se voda přivádí na zavlažovanou plochu nebo na jiné místo využití“ MelŽ, odváděcí kanál — водоотводный канал — „kanál, jímž se odvádí přebytečná voda“ (do něj se zaúsťuje vypouštěcí a odpadní kanál) MelŽ, odváděcí/výtokový kanál — выводящий канал (a vodní odváděcí kanál — водоотводный канал) ŽŪŽ, hlavní odváděcí kanál — „hlavní kanál, do něhož se voda vypuštěná vedlejšími kanály odvádí do recipientu“ MelŽ; přívodní příkop — проводящая канава — „příkop, jímž voda přitéká na zavlažovanou plochu“ MelŽ, odváděcí (odtokový) příkop — водоотводная канава — „příkop, jímž se shromažďuje voda z odvodňovacího zařízení [!] a odvádí do odvodňovacího kanálu vyššího řádu nebo do recipientu“ MelŽ, vývodní stružka — выводная канавка — „stružka, jíž se odvádí voda ze zavlažovacího příkopu vyššího řádu“ MelŽ, přívodní brázda — выводная борозда „brázda, z níž se voda vpouští do zavlažovacích brázd“ MelŽ, odváděcí brázda — сбросная борозда — „brázda shromažďující vodu z několika bočních brázd“ MelŽ; přívodní potrubí — проводящая труба, подающая труба — MelŽ, odváděcí potrubí — отводящая труба — „potrubí k odvádění vody“ MelŽ.

Někdy se slovo vedení užívá zcela zbytečně, např.: holandská drenáž — <…> voda se odvádí do hloubky MelŽ. Mnohem lépe je to vyjádřeno takto: vertikální drenáž — <…> voda se <…> vypouští do propustných hlubších vrstev (holandská drenáž), <…> MelŽ.

Pochybnosti nevyvolávají pouze obtokový kanál — обводный канал — „kanál, jímž se část průtoku řeky odvádí stranou za účelem zmírnění povodně a pod chráněnou oblastí se opět vrací do řeky“ MelŽ a přívodní kolmatační kanál — водопроводный кольматационный канал — „kanál, jímž se voda přivádí na kolmatovanou plochu“ MelŽ. Od obtokového kanálu se zřejmě liší obchvatový kanál — обходной канал — „kanál, který obchází nějaké zařízení (např. hráz)“ MelŽ.

Ačkoli existují konkrétní pochybnosti a nejasnosti, dokonce zjevné a, bohužel, četné chyby, celkově lze a je nutné vést vodu. Podporují to i běžná spojení přivést/dovést vodu, (za)vést vodovod, sémantická korelace téct/proudit ↔ vést (podobně jako táhnout — nechat). Nechybějí ani mezinárodní a cizojazyčné paralely tohoto významu. Např.: derivační kanál — „kanál, jímž se přivádí voda k vodním turbínám“ MelŽ; akvadukt, diuker < lat. ducere „vést“; srov. také angl. duct — проход; канал, протока; труба Гидр сл, water conduct — водовод; водопровод Гидр сл, conduit — водоотводная канава Гидр сл, eduction — истечение; выпуск; выход; удаление (жидкости) Гидр сл, eduction pipe — výpustní či odtokové potrubí, lead(er) — 1. канал; проход (среди дрейфующего льда); 3. водосточный жёлоб Гидр сл., rus. водовод, водопровод, водоотвод, něm. Wasserabführung aj.

Voda se kromě toho dodává, rozděluje, shromažďuje, zachycuje, odebírá a poskytuje. Např.: <…> zavlažovací soustava s mechanickou dodávkou vody Drėk 21; Ve všech větších zavlažovacích soustavách se instalují přívodní, rozvodné a vypouštěcí

106

otevřené příkopy Drėk 150; přívodní potrubí MelŽ; sběrač vody MelŽ; rozvaděč vody MelŽ; záchytná drenáž MelŽ; soubor zařízení určených k odběru, přivádění a rozdělování vody na stanoveném území se nazývá závlahová soustava Drėk 19. Prvek závlahové soustavy, z něhož se voda odebírá, se však nazývá zdrojem vody (řeka, jezero, rybník) (viz Drėk 19), zatímco prvek odvodňovací soustavy, do něhož se voda odvádí, se nazývá recipientem vody nebo přijímačem (viz MelŽ), srov. také odběr vody MelŽ. Ve vodárenství je tomu jinak — odběrnými zařízeními vody (водозабор) se nazývají zařízení k odběru vody v podnicích (viz Vandentiek 33, 35).

5. Samotok

Ačkoli je proudění povahou děje opakem vypouštění, vedení (a čerpání), ve všech případech jde o určitý tok vody, určité proudění. Je tedy pochopitelné, že je potřebný i termín savitaka — самотёк — „jev, při němž voda (kapalina) teče kanály nebo potrubím působením vlastní tíhy a při odpovídajícím sklonu; samovolné proudění“ MelŽ. Pokud to nechápeme, poměr složek slova savitaka by se jevil jako pleonastický. Při takto formálním pohledu bychom však museli zavrhnout i slova saviega, saviraida, savirieda. To by nebylo rozumné.

Savitaka se užívá také adverbiálně (i varianta savitekiu): hnůj samotokem odtéká do hnojiště T 1977 70 1, voda ⟨…⟩ se samotokem vrací do akvárií M ir G 1978 7 9, palivo teče samotokem VV I 31, 32, mléko vytéká samotokem VV I 205.

Avšak voda, pravda, poněkud odlišná, přesto podobné povahy, je nikoli savitakis (nebo savitakinis), nýbrž gravitační: Gravitační voda je druh volné vody, která se volně pohybuje v pórech a puklinách hornin [!], působením tíhové síly (= působením tíhové síly) a při rozdílu tlaků Hidrogeol 102 (podobně také MelŽ). V jiných jazycích existují také výrazy gravitační tok, proud, odtok, dokonce i vodovod, např.: angl. gravity flow — 1. безнапорный поток, самотёк; 2. гравитационное течение (ледника) Гидр сл, gravity current — гравитационное течение ⟨…⟩ Гидр сл, gravity drain — сток самотёком Гидр сл, rus. самотёчное орошение — lenk. nawadnienie grawitacyjne Słow tech, гравитационный водопровод — wodociąg grawitacyjny Słow tech. V litevštině se užívají výrazy savitakis (savitakinis, savitekis) i gravitacinis vandentiekis: laisvo tekėjimo (savitakis) vandentiekis — самотечное водоснабжение PolŽ₂, savitakis vandentiekis — самотечный водопровод PolŽ₂, savitakinis vandentiekis L ir M 1983 47 8, savitekis vandentiekis Vandentiek 7, gravitaciniai (savitakiai) vandentiekiai Vandentiek 16, gravitaciniai vandentiekiai Vandentiek 16, gravitacinis vandentiekis — гравитационный водопровод _PolŽ₂.

Gravitačního vodovodu je protikladem vodovod s mechanickým tlakem: Vodovody s mechanickým tlakem se nazývají ty, v nichž se voda do vodovodní sítě přivádí čerpadly; v gravitačních vodovodech naproti tomu voda přitéká do vodovodní sítě samospádem, ⟨…⟩ Vandentiek 16. Tyto termíny však nejsou ustálené, používají se i jiné — tlakový a beztlakový vodovod:

107

Vodovody mohou být beztlakové a tlakové ŽŪVand 175; tlakový vodovod s mechanickým čerpáním vody ŽŪVand 6; tlakový vodovod s věžovým vodojemem ŽŪVand 6; vysokotlaký vodovod ŽŪVand 7.

Volba těchto neustálených názvů vodovodů je spíše záležitostí odborníků. Jen v případě savitakis vandentiekis lze uvést i jazykové úvahy. Zdá se, že tento výraz, stejně jako savitakis vandens tiekimas MelŽ, vykazuje větší než samo savitaka nesoulad složek — samovolnosti (téci) a účelové činnosti (dodávat). Vodovod samozřejmě není řeka: má uzávěry a kohouty, a když je neotevřeme, vodovod nezmizí, ale nebude ani proudit voda či docházet k samospádu. Přesto vypouštět samotokem Vandentiek 307 zní uchu nejméně rušivě, mléko se z nádrží vypouští samotokem VV II 253 — ještě lépe, voda se přivádí samotokem Vandentiek 30, voda se ze zdroje na zavlažovanou plochu přivádí a rozděluje na ní samotokem Drėk 21 — ještě lépe, a voda byla do centra města přivedena z pramenů Vingriai samotokem Vandentiek 7 — nejlépe.

Z tohoto hlediska působí méně rušivě výrazy savitakis sausinimas MelŽ, savitakis nusausinimas MelŽ, savitakis drėkinimas MelŽ, ŽŪŽ, drėkinimas savitaka MelŽ, savitakinė drėkinimo sistema Drėk 21, savitakis kanalas MelŽ, savitakis vamzdis MelŽ.

6. Odvozeniny od předponových sloves zakončené na -ti, -leisti, -vesti

V hydrologické, geografické, meliorační a meteorologické terminologii je poměrně mnoho odvozených podstatných jmen na koncovky od předponových odvozenin slovesa téci: přítok a řidší výtok (např.: Výtok řeky Pisy z jezera Vištytis. Turist 206. Rakyte vytéká z jihovýchodního okraje Raka. Samotný výtok se skrývá v hustém rákosí, ‹…› MG 1973 7 34. ‹…› přirozený výtok, jímž by odtekla [z jezera] přebytečná voda MG 1977 5 16), přítok vody — nпумок воды — „přítékání vody do nějaké oblasti“ MelŽ, odtok, odtoková voda, odtok, průtok, průtokový kanál, průtok, přítok, přítoková voda, přítok — nпумок — „přítok (příjem) vody“ MelŽ (a také přítok vody — nпумок воды „přitékání vody“ MelŽ, rovněž přítok vzduchu — nпумок воздуха MetŽ, přívod tepla — nпумок тепла MetŽ), přítok (např.: ‹…› přítok povrchových a podzemních vod do Aralu T 1981 70 4), soutok, přítok (studeného vzduchu) (příliv chladu za cyklonou [v jejím týlu] MetŽ), zátoka, zákoutí. Realizovány jsou tedy téměř všechny možnosti. V nářečích se vyskytuje ještě několik podobných odvozenin: rozliv „rozvodnění řeky“, přítok (zátoka) „zátoka; odlehlé místo“, zpětný tok „tok zpět“.

Zde je důležitý pouze samotný fakt, že těchto odvozenin je mnoho a mají terminologický charakter. Některé nejsou předmětem tohoto článku. Téma této podkapitoly vyžaduje podrobnější pojednání jen o několika z nich.

Především jde o nuotakis a nuotėkis. Někdy se považují za varianty jednoho termínu, jindy za dva různé termíny. DŽ₂ uvádí jako základní druhý výraz: nuotakis viz nuotėkis 1. „odtok, odtečení: vody, plynu, elektrického proudu“; 2. odborně „množství vody odtékající za určitou dobu“. Druhý význam je pouze zúžením prvního (z hlediska objektů a množství). LKŽ VIII je ztotožňuje jen zčásti: nuotėkio obecný význam „odtok, odtečení, proud (vody, ply-

108

nu, elektřiny)“ má zúženou variantu (z hlediska objektů) „odtok vody po povrchu nebo podložím působením gravitační síly“, označenou slovem nuotakis 1; ještě více zúžený (z hlediska množství) je druhý význam tohoto slova – geograficky „množství vody odtékající za určité období“. K tomuto významu se odkazuje také nuotėkis 2. (zatímco nuotėkis 3. „odvodňovací příkop, potrubí“, ačkoli to není uvedeno, odpovídá výrazu nuotakas 3). Stejně je tomu v MelŽ: nuotėkis viz nuotakis – сток – 1. „množství vody proteklé řekou (nebo kanálem) za určitou dobu (den, měsíc, rok)“; 2. „odtok vody po povrchu nebo podložím působením gravitační síly“. Výraz Nuotakis se užívá také v PolŽ₁ a ŽŪŽ. Častější byl i v meliorační literatuře, např.: Část srážek spadlých na pevninu odtéká po povrchu a tvoří povrchovou vodu neboli povrchový odtok (řeky, potoky, jezera), část vsakuje do země a tvoří podzemní vodu neboli podzemní odtok, část se znovu vypařuje Mel 14. Množství vody odtékající po povrchu za jednotku času z určité plochy povodí se nazývá povrchový odtok Mel 18. V GeolŽ, GeogrŽ, PolŽ₂ a LTE VIII se však užívá výraz nuotėkis. Převládá i v novější meliorační literatuře: Odtokem se nazývá množství vody odtékající ⟨…⟩ za určitou dobu (hodinu, den, týden, měsíc, rok nebo mnoho let) Hidrolog 79.

Proč se takto kolísalo – v GeolŽ se užíval výraz nuotėkis, potom na mnoha místech převládl nuotakis a nyní se znovu prosadil nuotėkis? Zřejmě se obávali dvojznačnosti: nuotėkis je jiný termín – утечка: únik plynu, tepla, únik radioaktivity FTŽ, PolŽ₂ aj. Ve skutečnosti tu však žádná dvojznačnost není, protože утечка a сток jsou pojmy zcela odlišných oborů. Jestliže jsou v litevštině vyjádřeny stejně – nuotėkis – nikdo si kvůli tomu pojmy ze dvou oborů nesplete. Ve třetím oboru se může vyskytovat ještě třetí nuotėkis, např.: Při výrobě cukru podle dvouproduktového schématu se uvařená I. massecuite odstřeďuje: od krystalů cukru se odděluje I. zelený odtok (sirup), z nějž se vaří II. massecuite; ⟨…⟩. V centrifuze se krystaly cukru, které zůstaly po odstředění I. massecuite, bělí horkou (75–80 °C) vodou nebo přehřátou párou. Vzniklý bílý odtok se vrací zpět k vaření I. massecuite LTE II 448.

Užívá se také abstraktní podstatné jméno od slovesa nutekėti, nuotakas. Jeho významová soustava je široká a rozporná. DŽ₂ uvádí: 1. „povodí řeky“; 2. „odvodňovací příkop nebo potrubí“; LKŽ VIII: 1. geograficky „oblast odtoku řeky a jejích přítoků, jezera či moře, povodí“ (také nuoteka); 2. „odtok“ (také nuotaka 1. „odtok, odtečení, odvodnění“); 3. „odvodňovací příkop nebo potrubí“; MelŽ – водоотвод „odvodňovací příkop nebo potrubí“, ale vodní odtok – водосток – „místo odtoku vody“ MelŽ, kdežto водоотвод – „odtok, odváděč vody“ (a odváděč vody MelŽ – водоотвод – „zařízení k odvádění vody“, odváděč – водоотводный канал – srov. odvodňovací kanál) a водосток – „vodní odtok“; PolŽ₂ водоотвод – 1. odvádění vody; 2. odtok; водосток – 1. vodní odtok; 2. dešťová kanalizace (PolŽ₂ – pouze dešťová kanalizace); водоотводная a отводная, водосточная a сточная канава – odvodňovací příkop, odtok (PolŽ₂ водосточная канава – vodní odvodňovací příkop, отводная канава – odvodňovací příkop); водоотводная труба – odtok, drenáž, отводная труба – odtok (PolŽ₂ – odbočná trubka), от-

109

vandenų truba – nuotakas (PolŽ₂ – odvodňovací, odtoková, odváděcí trubka).

Výraz nuotakas tedy označuje jak odtok (samovolný, směrovaný, odváděný), tak příslušný vodní tok (příkop, drenáž, potrubí). Pro druhý význam je vhodnější nuotakas, pro první by lépe vyhovovalo nuotaka (2. „odtok, odtečení, odvodnění“: vodní odtok DŽ₂), zatímco ve významu „povodí“ je nuotakas (nebo nuoteka) zastaralý a nadbytečný.

Mimochodem, podobně se nuotakas užívá i v anatomické nomenklatuře, např.: Některými otvory v lebečních kostech procházejí žíly spojující splavy tvrdé pleny mozkové s žilami na povrchu lebky. Jsou to žilní odtoky, emissaria. Nacházejí se v nich odtokové žíly, venae emissariae. Žmog anat 460. Temenní odtok. Bradavkový odtok. Hrbkový odtok. Týlní odtok Žmog anat 460. Bradavková odtoková žíla Žmog anat 120.

Existuje také přídavné jméno nuotakinis, -ė „odvádějící vodu“ LKŽ VIII, ale téměř se neužívá, a není známo proč. Podstatné jméno nuotakinė, užívané v okolí Pilviškiai a jinde v Suvalkiji ve významu „hlavní odvodňovací příkop“, se nedostalo ani do LKŽ.

Při pohledu do lidového jazyka nacházíme také koncovkové odvozeniny sloves nutraukti, nuleisti – nuotrauka: Když se na poli vykope příkop, přece jen vznikne nuotrauka Salamiestis. Podívej, jaké jsou ty žito nízké: vůbec nebyl odtok — voda polehla Dovilai a nuotraukis: Tady je velký vodní nuotraukis Ėriškiai; nuolaida „místo se sklonem“: Prokopej to — voda je jako v míse, bez jakékoli nuolaidos Juodaičiai. Prorážení vody od svažitých míst takových Piniava a také „rýha k odvádění vody“: Podél meze vykope nūlaida, když zaseje žito A. Juškův slovník. (V samovolném významu se začíná užívat nuolyda: Zde se lze kochat jak stinnými karpatskými smrčinami, tak rozlehlými svahy alpských luk M ir G 1977 4 22.) MelŽ sice uvádí nuolaiduma, nuolaida, ale užívá je pouze ve významu — покатное место, скат — „místo se sklonem, svah“. Pro hydrologii je důležitější druhý význam. Prvním významem je v MelŽ nuolydis — sklon svahu, dna, koryta řeky, vodní hladiny, průměrný sklon proudění (možná by mu měl zůstat pouze význam pleonastických termínů přirozený a přímý sklon, který sémanticky souvisí s výrazy nuotakas a nuotėkis, srov.: Nejdůležitějším morfometrickým ukazatelem reliéfu, na němž do značné míry závisí velikost povrchového odtoku, je sklon MG 1977 6 18, přičemž oxymorické výrazy umělý sklon by se nahradily pracovním termínem nuolaidis a opačný sklon – pokylis).

V některých starších dvojjazyčných slovnících se ve významu „odváděcí potrubí“ užívalo také nuovada a nuovadas LKŽ VIII.

Začleněním těchto slov do hydrologické terminologie by bylo možné vytvořit dvě mikrosoustavy: 1) nuotaka — nuolaida nuovada — nuotrauka a 2) nuotakas — nuolaidas — nuovadas — nuotr aukas. Odborníci by se měli sami dohodnout, zda výrazům nuotakui, nuolaidui, nuovadui, nuotr aukui přisoudit význam pouze jednoho konkrétního vodního toku, například příkopu, nebo několika, například příkopu i potrubí, anebo postupovat jinak – přisoudit jim obecný příbuzný význam vodního toku a jednotlivé druhy pojmenovávat pomocí přídavných jmen od nich odvozených – nuotakinis příkop, nuotakinis ka-

110

nalas, odvodňovací drenáž, odvodňovací potrubí a odpovídajícím způsobem odtokový, odváděcí, odvodňovací, přičemž se odlišují od odpovídajících příčestí – odtékající, vypouštěná, odváděná, odstraňovaná voda.

Také je na odbornících, aby rozhodli, zda jsou potřebné odvozeniny od sloves téci, pouštět, vést s jinými předponami, a pokud ano, které, např.: přítok, přívod, odtok, přívodní větev, přívod, odvod apod. Některá z těchto slov v jazyce již existují nebo existovala; slova, která neexistují, lze snadno utvořit. Mimochodem, některá se již používají i v hydrotechnice, např.: Přívodem se nazývá potrubí umístěné mezi venkovní vodovodní sítí a vodoměrnou sestavou v budově ŽŪVand 233.

To, že některá z těchto slov (odtok, odvod, odvodní větev, přívod, přívodní větev aj.) jsou již termíny jiných oborů nebo slova obecného jazyka, nebrání tomu, aby se stala také termíny hydrologie, hydrotechniky či meliorací. Výborně to dokládá dříve rozebíraný případ odtoku. Obecně jsou takové slovníkové jevy znakem rozvinutého jazyka.

STRUČNÉ ZÁVĚRY

1. Zkoumání jazykově-sémantického systému termínů „tok vody“ zahrnuje několik mikrosystémů realizovaných odvozeninami (a nominálními možnostmi) slovesa téci, jeho synonym, hyperonyma, kauzativa a antonym.

2. Vodní pohyb a tok jsou ve vztahu hyperonyma a hyponyma. Tok se vyznačuje těmito komponenty významu: 1) „proudový, korytový“, 2) „víceméně rovnoměrný“; může však být i vířivý (turbulentní), v takovém případě se však obvykle používá výraz pohyb (rovněž pohyb par). Nahrazování všech druhů toku – rovnoměrného i laminárního – hyperonymem pohyb je nežádoucí.

3. Proudění, proud, průtok nejsou jasně rozlišeny. Ačkoli to nezpůsobuje věcný zmatek, přesto jde o nedokonalost. Závažnějším nedostatkem, který je třeba napravit, je střídavé užívání výrazu proud (dokonce i proudění a průtok) s výrazem proudový podíl ve významu „část toku“.

4. Užívání výrazu pohyb ve spojení s vodou omezuje nejen jeho sémantika a nízká slovotvorná produktivita slovesa pohybovat se, ale i nemožnost tvořit od něj předponové podoby. Ty má téci, tok – přítok, přitékání, odtok, vytékání; oběh, přítok a mnoho dalších.

5. V hydrologii lze jen těžko žádat více synonym vyjadřujících rychlost a povahu toku: proudit, téci, proudit potůčkem/tryskat, valit se/prosakovat.

6. Kauzativum nechat téci se v hydrologii nepoužívá. Ve významu „dovolit, aby teklo“ se používá pouštět (a jeho předponové podoby vypouštět, spouštět, vpouštět), ve významu „způsobit, aby teklo (obvykle mechanickými prostředky)“ – vést (zřejmě i odvést). Zvláště potřebné jsou předponové podoby přivést, vést kolem a jejich odvozeniny, např.: přívodní kanál, obtokový kanál. To odpovídá i běžným spojením přivést vodu, přivést vodovodní řad. Výraz vedení, nejčastěji odvedení je však často pochybný nebo dokonce nemotivovaný – používá se tam, kde má být (od)puštění, např.: odváděná voda „voda, která se nevyužívá k pěstování zemědělských plodin a odtéká ze zavlažované plochy“ Melž.

111

7. Ať už voda teče samovolně, nebo je vypouštěna či vedena, přesto teče. Chceme-li tedy říci, že teče samovolně, potřebujeme termín savitaka. Užívá se také příslovce savitaka a přídavné jméno savitakis: odvodnění, zavlažování, kanál, potrubí; vodovod je samospádový/gravitační (na rozdíl od tlakového), zatímco voda je pouze gravitační (užívá se snad jen v teorii – v hydrogeologii).

8. Pro důslednější rozlišení koncovkových odvozenin předponových podob slovesa téci je třeba vymezit odvozeniny odtéci. Podle přibližně převažujícího úzu se navrhuje rozlišovat: 1) odtok „množství vody, které odteče za určitou dobu“ (zast. odtok), 2) odtok „odtékání, odtokovost“ (zast. odtok), 3) odvod „odvodňovací vodní tok (příkop, drenáž, potrubí) (zast. „říční povodí“). Integrací odborných termínů a podobných odvozenin od výrazů starých slovníků spustit, odvést, strhnout by bylo možné vytvořit dvě hydrologické mikrosystémy: 1) odtok – sleva – odvod – fotografie a 2) vodní toky: odvod – slevy – odvody – fotografie, a druhové: odtokový – slevový – odvodňovací – fotografický příkop, kanál, potrubí (jen voda by měla být odtoková – vypouštěná – odváděná – strhávaná). Pokud by to bylo třeba, podobné odvozeniny existují i od dalších podobných sloves s předponou: přítok, výtok, přívod, odvod, přívodní, odvodní, vtok, výtok, … To, že některé z nich – odtok, fotografie, odvod, přívod, vtok a další – jsou již termíny z jiných oborů nebo slova obecného úzu, nebrání tomu, aby se staly také termíny hydrologie, hydrotechniky a meliorací. Takové slovníkové jevy jsou znakem rozvinutého jazyka.

ZKRATKY

Zde se používají stejné zkratky jako v autorově článku „Melioracija, drenažas, irigacija“, uvedeném v poznámce 1.

PolŽ je zde označeno jako PolŽ₁.

Dále se používá:

FTŽ – Fizikos terminų žodynas / Red. P. Brazdžiūnas. V., 1980.

PolŽ₂ – Rusų–lietuvių kalbų politechnikos žodynas / Sudarė G. Daugėla. V., 1984.

Vandentiek – Vabaliečius S. Vandentiekis ir kanalizacija. V., 1954.

VN – Večerní zprávy.

VV I – Klenikovas V., Iljinas N. Automobilis / Učebnice pro řidiče první třídy. V., 1976.

VV II – Sabininas A., Plechanovas I., Černiaikinas V. Automobilis / Učebnice pro řidiče druhé třídy. V., 1973.

Й. КЛИМАВИЧЮС

NĚKTERÉ MIKROSYSTÉMY HYDROLOGICKÝCH TERMÍNŮ

(Proudění vody)

Shrnutí

Výzkum jazykové terminologické soustavy „proudění vody“ se opírá o sémantiku a slovotvorné realizace a potenciál slovesa tekėti „téci“ a zahrnuje několik mikrosystémů, v nichž se užívají také deriváty jeho synonym, hyperonyma, kauzativa a antonym. Uvádějí se existující nedostatky, kolísání a nedokonalosti, příčiny jejich vzniku a navrhují se konkrétní opatření k jejich odstranění.