LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVII (1997) LEKSIKOGRAFIJOS IR LEKSIKOLOGIJOS PROBLEMOS

Elena GRINAVECKIENĖ

PŘEKLADY V IZOLOVANÝCH LITEVSKÝCH NÁŘEČÍCH V ETNICKÝCH LITEVSKÝCH ZEMÍCH V BĚLORUSKU

Izolovaná litevská nářečí v etnických litevských zemích v Bělorusku – Lazūnai (okres Vyžios, oblast Grodno), Ródūnia (okres Varanavo, oblast Grodno), Ramaškónys (okres Varanavo, oblast Grodno), Ápsas (okres Vidžiai, oblast Vitebsk) aj. jsou téměř po celé poslední století, během něhož jsou obklopena běloruskými nářečími, vystavena složitým strukturálním změnám vlivem běloruského způsobu života, jeho hospodářského a domácího prostředí, systému výrobních vztahů a politiky státní moci. Údaje z výzkumu těchto nářečí, který provádíme přibližně posledních čtyřicet let, ukazují, že si ještě poměrně dobře zachovala (nebo zachovávala) základní rysy svého jazykového systému a že navzdory negativnímu vlivu běloruských nářečí, která na ně působí, uchovala i ty nejarchaičtější původní prvky svého vyjadřování (zejména starobylé morfologické tvary – staré lokály, relikty atematických sloves, jakož i starou litevskou slovní zásobu aj.), z nichž v jiných našich nářečích v Litvě zbývají už jen nepatrné zbytky, nebo byly zcela ztraceny. Na druhou stranu byla po celou dobu kontaktu s běloruskými nářečími (zejména zpočátku) spolehlivým zdrojem jak mnoha výpůjček v běloruských nářečích, tak kalků z litevštiny. Za zmínku stojí zejména takové kalky jako пятухи (пятушки) спяваюць СБГ IV 225 (o popraskaných nohách pastýřů), jejichž nepochybným zdrojem je litevské gaidžiai (gaidėliai) gieda „totéž“ LKŽ III 18, 288; LKK XXX 155; LTT 1994: 63. Že je tento běloruský výraz skutečně lituanismem, dobře dokládá skutečnost, že se zde nepoužívá podstatné jméno пе́вень „kohout“, které se v běloruských nářečích všeobecně vžilo, nýbrž ruské петух. Z toho plyne, že běloruská nářečí převzala tento výraz z litevštiny ještě v době, kdy slovo пе́вень ještě neznala, kdy se v nich asimilace litevských nářečí teprve utvářela a kdy asimilovaní Litevci dokázali tento litevský výraz přeložit pouze do ruštiny.

Poté, co ztratila nebo postupně ztrácela trvalé živé spojení s ostatními litevskými nářečími a naším spisovným jazykem, a zejména když neměla litevské školy a jen obtížně získávala litevský tisk, přestože jsou životaschopným organismem, který dlouho přetrvává v lidské paměti, nadále mezi sebou vyjadřují (nebo vyjadřovala) způsob myšlení a života lidí své doby litevskými prostředky, avšak téměř každým dnem pomalu ztrácejí schopnost dále se měnit podle vývojových zákonů vlastních mateřskému jazyku a neustále se od něj vzdalují. Kromě toho jsou Litevci z izolovaných litevských nářečí, kteří mezi sebou hovoří litevsky, ve veřejném životě bezvýhradně vystaveni vlivu celého arzenálu prostředků běloruského jazyka a jeho kultury a jsou jimi omezováni, a také

185

nuceni na to vše reagovat pozitivně a vstřícně. Postupně si na takový vliv začínají zvykat, časem se vůči němu stávají nekritickými, otevřenějšími a vnímavějšími, ba dokonce začínají považovat charakteristické vyjadřovací prostředky běloruského jazyka (zejména ty, které mateřský jazyk nemá) za vlastní, ztotožňovat je se svými a poměrně snadno je vkládat do své řeči, aniž by si uvědomovali, že to zásadně odporuje duchu a přirozenosti litevštiny a že jde o cizí útvary, které jsou pro ni zhoubné. Takto zpočátku uměle vyvolané běloruštění zkoumaných nářečí se tedy postupem času, kdy neexistují žádná ochranná opatření na zachování jejich čistoty a v důsledku toho slábne a vytrácí se cit pro vlastní jazyk, stává zcela přirozeným, obvyklým projevem spontánní asimilace, který v mluvčím nevyvolává žádné pochybnosti, že je cizí a škodlivý.

Ve srovnání s ostatními litevskými nářečími se v nich prosazuje mnoho lexikálních a gramatických slavismů a jejich slovotvorba i fonetika se přibližují běloruštině. Jako nikde jinde v Litvě se zde, například v Rod., Ram., Lz., Aps., užívají takové běloruské výpůjčky, zejména termíny, jako alašėika (srov. bělor. галашэйка) „holokrká“, apiėnkos (srov. bělor. апянькі) „václavky, takové houby“, asnavà (srov. bělor. аснава) „osnova“, ašùškas (srov. bělor. ашуўшак < асуўшак) „krajícový okoralek, patka“, atbiránkos (srov. bělor. адбіра́нкі) „vybrané“ [plátno], badì’ai (srov. bělor. бадылле) „strniště“, bahūnas (srov. bělor. багу́н) „rojovníky“, ceglà (srov. bělor. цэгла) „cihla“, cūgl’ai (srov. bělor. цўглі) „uzdy“, kmarà (srov. bělor. хмара) „mrak“, mušėstas (srov. bělor. мышчасты) „šedý“, pìlas (srov. bělor. пыл) „prach“, plìtkas (srov. bělor. плыткі) „mělký“, skurōtas (srov. bělor. скурат) „netopýr“, zarānička (srov. bělor. зара́нічка) „jitřenka“, žižà (srov. bělor. жыжа) „kejda“, žūika (srov. bělor. жуйка) „sousto“ aj., nebo syntaktické konstrukce jako: ožkà mažāsnė ožio; káuka mažāsnė vārnos (srov. bělor. каза́ меньша казла́), rāpsas išvālo laukùs pog svirìepu· (srov. bělor. рапс расчыща́юць паля́ ад свірэпы), vaikai sniegùs láidžia viėnas vienám (srov. bělor. дзе́ці кідаюць сне́жкі адзі́н аднаму), dárbas tamè, kad uždárbuic’ (srov. bělor. работа ў тым, чтоб заработать) aj. Jde o snadno rozpoznatelné cizí jazykové nánosy. Zde se však poměrně hojně užívají i takové bělorusismy, které na první pohled vypadají jako zcela nevinná slova či výrazy a jejichž slovanský původ se prokazuje dosti složitě a obtížně. Například v těchto litevských nářečích se místo obvyklých litevských výrazů krátkou (dlouhou) noc (den) objevuje podle vzoru sousedních běloruských nářečí malý (velký) den (noc) Lz., Rod., Aps. (srov. bělor. ноч ле́там малая; зімой вялікая ноч), například pie Jōno pacì dzidz’áus’a dzienà, pacì mažáus’a nakcìs Lz., Rod., místo studená (mizerná) zima – silná (malá) zima Lz., Rod. (srov. bělor. крэпкая (малая) зіма). Místo slepice sedí na vejcích; pták sedí na stromě; bradavice se udělala na ruce; žijeme na samotě; moli sedli na šaty se ze stejného důvodu říká slepice sedí na vejcích; pták sedí na stromě; žijeme na samotě; bradavice sedí na tváři; moli sedli na oděv Lz., Rod., Ram. (srov. bělor. ку́па сядзіць на яйцах; у падпе́чку даўне́й куры сядзе́лі; мы сядзі́м на ху́тары; баро́даўка сядзі́ць на барадзе́; мо́лі се́лі на адзе́жу), místo hlavatky (puntíky) – naběračky Aps., Ram. (srov. bělor. пало́йнікі || апало́нікі ў лужах), místo pletení – vázání Rod., Ram., Lz. (srov. bělor. вяза́нне), místo žaludek (bachor)

186

neviškina (nėmala) – vedarūkas nevišina Lz., Rod. (srov. bělorus. жалудак не варыць), místo apiėnkos im plóno kóto – apiėnkos im plonós kojáites Lz., Rod. (srov. bělorus. апенкі на тонкай ножке), místo dudenai (niūkiau, ūtarinau) ir suspáin’ojau – dudenai (niūkiau, ūtarinau) ir suspánc’ojau Aps., Rod., Lz. (srov. bělorus. гутарыла і спыталася), místo jū pavadžino Jonù – jū pravadžino Jonù Rod., Lz. (srov. bělorus. яго празвалі Янам), místo nusnėrė plaukai – išlýndo plaukai Lz., Rod. (srov. bělorus. вылезлі валасы), místo mūs ápvogẹ – mūs arгỳnko Lz., Rod. (srov. bělorus. нас абабралі) atd.

To všechno jsou kalky ze sousedních běloruských nářečí, vzniklé za nejpříznivějších podmínek. Především jako běloruská slova slepě překládaná do litevštiny uměle propůjčují příslušnému litevskému slovu vlastní význam charakteristický pro běloruštinu, který byl litevštině dosud neznámý a ve skutečnosti zcela nepotřebný. Tímto způsobem zdánlivě bezplatně rozšiřují význam některých litevských slov. Význam přisuzovaný slovu je mu však vnucován zvenčí a odnímán příslušnému litevskému slovu, které ve skutečnosti není sémantickým ekvivalentem běloruského slova. Tak se litevské slovo, jež nemá vlastní běloruský významový ekvivalent, v těchto nářečích izoluje, vytlačuje z užívání a postupem času se zcela zapomíná a zaniká. To je velmi nebezpečné nejen pro izolovaná nářečí, ale i pro celý litevský jazyk. Tím se ochuzuje slovní zásoba těchto nářečí, narušuje a rozkládá jejich sémantika a vážně se poškozuje celý litevský jazyk: mrzačí se, odnárodňuje a vzniká jednostranná dvojjazyčnost. Dobře je to patrné například z takových výpovědí. Tak se místo mán gyvenime nesisėkė Lz., Rod., Ram., Aps. říká mán gyvenime nesivedė (srov. bělorus. мне невелося). Slovu nesivedė se zde uměle přisuzuje význam litevského slova sėkėsi, zatímco samo sėkėsi, které o svůj význam přišlo, se izoluje. Anebo se ve větě mán pildosi sapnai sloveso pildosi překládá slovesem įsidūoti, které v litevštině tento význam vůbec nemá (srov. LKŽ II₂ 885): mán insidúoda sapnai (srov. bělorus. мне удаюцца сны), a místo buvo garončka „horkost“ a nenūmušė daktarǎi se zde opět užívá pouze būvo garončka ir neapsodžino daktarǎi (srov. bělorus. не апсадзілі), ačkoli význam slovesa apsodinti „zkrotit“ znají pouze litevská nářečí, která jsou v kontaktu s Bělorusy (srov. LKŽ III 279), a i v nich jde nepochybně o kalk z běloruštiny. Ve větě kur tu in daktarų dasistósi – brangù je zde místo slovesa patėkti použito sloveso дасты́цца, přeložené z běloruštiny po jednotlivých morfémech: dasistósi (srov. také LKŽ XIV 876) atd.

Ve srovnání s jinými běloruskými rysy těchto nářečí jsou kalky pozdější; vyvolal je intenzivnější vliv běloruských nářečí a vznikly v nich až poté, co se již utvořila a začala rozšiřovat jednostranná litevsko-běloruská dvojjazyčnost. Kalky těchto nářečí, vzniklé zde v proudu silné asimilace litevských nářečí, jsou tedy nejčistším produktem již plně utvořené – pozdní – dvojjazyčnosti. Rozpoznat je je poměrně obtížné především proto, že navzdory cizímu významu mají litevskou podobu. Právě tato podoba vzbuzuje určité pochybnosti, zda je považovat za kalky. Přesto takové

187

zvuk „litevského“ slova začne tak či onak člověku nevědomky připadat nesourodý, odlišný od zvuku jiných litevských slov, zní nepříjemně a člověk proto začne hledat příčiny, které z něj takové slovo učinily.

Mnohé kalky užívané ve zkoumaných nářečích zúžily výrazové způsoby a prostředky litevského jazyka. Tímto způsobem se z užívání vytlačují některá názorná a výstižná litevská přídavná jména. Litevci v těchto nářečích například už nemají pro popis barev zvířat, ptáků, oděvů, rostlin a předmětů přídavná jména běžně známá v litevštině i jejích nářečích, jako jsou šìrmas, -à „bílý s příměsí tmavých chlupů“ (o koních), šėmas, -à „světle, tmavě či namodrale šedý“ (o kravách), raìbas (o ptácích), juodmárgis (o kravách a psech), žalmaìgis (o kravách), raìnas (o kočkách), pìlkas (o ptácích a předmětech), dryžuotas „pruhovaný“ (o prostěradle, bramboře, řepě), kanapėtas, rauplėtas „konopný, neštovicemi poznamenaný“ (o tváři), supelėjęs „plesnivý“ (o chlebu) atd. Místo nich pro tento účel užívají převážně dvě barvy: žìlas (když je barva tmavší a rovnoměrnější) a márgas (když je barva světlejší a skvrnitější), např. žìlas (márgas) arklys, kumelys, tėlias, veršis, šuo, gaidys, katinas; žìla (márga) karvė, kumelė, kalė, višta, katė; žìlas vilkas, mó lis, vánagas, karvelis, karklas, šienas, širšių lizdas, žvirblýs; žìla varna, kielė, žąsis, duona (supelėjusi), žìli batai, marškiniai; žìlos samanos; žilìckas katinas, žilavóta strolìà „drozd“, márgas veidas (burokas), margà paklodė, bùlvė, márgickas telìukas. A děje se tak jen proto, že Bělorusové, kteří s nimi žijí promíseně, mají pro tento účel sami téměř jen dvě barvy. Jsou to jejich сівы і рабу́, např. сівы (рабу́) конь (вол, кнур, жэрабе́ц, пе́вень, кот, саба́ка), сіва́я (раба́я) кабыла (каро́ўка, ку́ра, сві́ня, ко́тка), сівы воўк (ка́ршун, галу́б, во́ран, мох, хлеб), сіва́ варо́на (плі́ска, глі́на, гусь), сівыя ту́флі (ма́йткі), рабу́ твар (бура́к), раба́я пасці́лка (бу́льба, плаце́начка) atd. I zdejší Litevci tedy staré litevské názvy barev navždy vymazali z paměti a nově si osvojili jen nepochybné kalky z běloruských výrazů сівы a рабу́ – žìlas ir márgas. Tele s černými a bílými skvrnami nebokráva s černými a bílými skvrnami se tu někdy označuje i starým litevským názvem barvy kéršas (keršùlis), který si od těchto Litevců vypůjčili dokonce i sami Bělorusové (srov. jejich кяру́па каро́ва, каршнава́ты вол – СБГ II 597). Kráva s černými a bílými skvrnami a pes s černými a bílými skvrnami se zde někdy označují také jiným kalkem z běloruštiny, například černobílá kráva, černobílý pes (srov. bělorus. чо́рна з бе́лым каро́ўка, чо́ра-бе́лы саба́ка), zatímco kráva se žalmaìgis bývá někdy označována kalkem červenobílá kráva (srov. bělorus. красна́ з бе́лым каро́ўка)¹. Čistě vlivem běloruských nářečí se v těchto nářečích užívá kalk zastřešujícího běloruského slovesa мыць, totiž praùsti(s), místo zde vytlačených litevských sloves obvyklých v litevštině mazgóti(s), pláuti(s), trìnkti(s), skalbti(s) „mýt, prát, umývat si vlasy“, např. sesuvà praùs’a kasàs (gálvu, rankàs, púodu, rūbùs); pirm’au išpraus’a k’aùlės pílvù (srov. bělorus. се́ня ху́сты мыла; мыць го́лаву, ру́кі atd.).

Protože Bělorusové žijící promíseně s Litevci v těchto místech naši

¹ Analogické kalky ze slovanských jazyků, které dosud nikdo nerozpoznal, se zcela zbytečně vyskytují i dnes dokonce v naší spisovné litevštině, například „Je podobný chlupatému jelenovi hnědobílé barvy (= žalmarģis) LA 1996.

188

dlaň a dlaňovou plochu označují pouze jedním slovem дало́нь (srov. bělor. сала на далонь таўшчынёй; далонь звярбіць – грошьы буду лічыць – СБГ II 18), proto se i v těchto litevských nářečích k označení dlaně užívá pouze kalk z běloruského далонь – dėlnas, např. lašin'ai per dėlnu. Rod., Ram., Lz. Protože se v těchto běloruských nářečích naše zadní část paty a pata označují stejným slovem пятка, nazývají zde Litevci stejně jako Bělorusové zadní část paty i patičku jedním slovem užkulnis, např. sukienką ‚šaty‘ až po paty (srov. bělor. сукенка да пяткі). A taková věta vyslovená litevsky zní podle našeho mínění nezvykle, podivně, nenormálně, neživě, zatímco představitelům těchto nářečí, kteří už uvažují spíše bělorusky, připadá zcela dobrá a správná, aniž si uvědomují, že se tak z jejich nářeční slovní zásoby navždy vytlačují dobrá litevská slova dlaň a patička. Totéž platí i o ztotožňování slovesa kándžiotis s kramtytis a příslovcí tirštai s tánkiai. Protože se v těchto běloruských nářečích slovesa kándžiotis a kramtytis vyjadřují pouze jedním jejich slovem кусацца a příslovce tirštai a tánkiai zase pouze jejich slovem густа́, užívají Litevci v těchto nářečích při litevském hovoru podle vzoru běloruských nářečí a v důsledku uvažování v běloruštině všude jen kándžiotis a tirštai nahrazují výrazem kramtytis a tánkiai, např. místo gyliai kándžiojasi ar pievoj tirštai šieno říkají jen gyliai kramtosi, pievoj tánkiai šieno (srov. bělor. г’ілі кусаюцца; у лузе густа сена). Takovými a podobnými vyjádřeními se znovu výrazně poškozuje živost, přesnost, výstižnost a krása litevských vět – v těchto případech tato nářečí zjevně přicházejí o sloveso kándžiotis a příslovce tirštai. Jejich významy, stejně jako významy dalších slov, si přivlastňují slepé kalky z běloruštiny. Litevština se zde tak ničí a ochuzuje a je ohrožována její životaschopnost.

V těchto nářečích se vyskytují kalky z běloruštiny, jejichž každá morféma je zcela závislá na odpovídající běloruské morfémě a představuje nejpřesnější obraz jejího obsahu, vyjádřený litevskými (často už i běloruskými) slovotvornými prostředky. Patří k nim mnoho předponových sloves, jejichž lexikální význam je čistě běloruský. K vytvoření tohoto významu sloves s litevským vnějším pláštěm se použila předpona nezbytná pro běloruštinu, zpravidla běloruská nebo jí odpovídající litevská předpona (někteří se domnívají, že právě ona zde způsobuje vznik běloruského významu ve slově a je nejpodstatnějším znakem významu běloruského kalku), a různé přípony (například zdrobňovací a další, které vznikly vlivem běloruštiny), nejčastěji litevské; např. razaugdinėti ‘rašit, klíčit’, např. búl’bos razaugdinėja (srov. bělorus. бульба разрастаецца), razvesdinėti ‘ředit’, např. tėl’u pienu· raik’a vúnden’u razvezdzinėc’ (srov. bělorus. трэба вадой развясці), razsiklodinėti ‘rozprostírat se’, např. žolė rasiklodzinėja prag žamės (srov. bělorus. траўка расцілаіцца па зямлё), pririšdinėti ‘přivazovat’, např. рыбывяздзінеја beržal’ais stógu· in lotàs (srov. bělorus. прывязваюць страху), atmušdinėti ‘odštípnout’, např. sk’l’utù pirmucinės skiedras atmuždžinėja (srov. bělorus. склюгам шчэпкі адбіваюць), išpaisindinėti ‘okusovat’, např. miežūs išpaisindzinėja (srov. bělorus. ячмень выпойсывают) atd.

Taková pro naše oko (i ucho) nezvyklá slovesa nevyvolávají podezření ohledně jejich

189

zařazení mezi kalky. Podle našeho názoru jsou nepochybná, zřejmá a skutečná a ukazují, že běloruskému vlivu z litevské morfologie podléhají poněkud snadněji předpony, pomaleji přípony a nejpomaleji a nejváhavěji kořen, který může také po určitou dobu zůstat zcela nezměněný.

V těchto nářečích jsou kalky, které z pohledu litevštiny vypadají jako sotva vhodné k vyjádření zamýšlené situace a které pod silným běloruským vlivem zcela vytlačily litevské vyjadřovací prostředky a zaujaly jejich místo; někdy vytvářejí dvojznačnou nebo zcela nejasnou myšlenku, takže vzniká dojem, že člověk, který jich takto užívá, ve skutečnosti neumí litevsky. Například varpėlė lėja ‘dozrává’ gru·dukūs Rod. (srov. bělorus. жыта налівая); žvirbl’ai kala ‘zobou, klovou’ gru·del’ūs Rod. (srov. bělorus. вераб’і клююць зёрашкі); miltai minkštai ‘jemně’ sumálta Rod. (srov. bělorus. мука мя́хка сме́лена); mán sópa po šaukštel’ù ‘jamku pod hrudní kostí’ Lz., Rod., Ram. (srov. bělorus. мне баліць пад лыжачкай), jai margumà ‘skvrnitost, pihovatost’ in véido Lz., Rod. (srov. bělorus. ёй рабаццё на твары); miegmù daug nór’u Rod. (srov. bělorus. сплю ве́ле хачу) a mnoho dalších. Tyto kalky je podle našeho názoru nejspíš nejsnazší rozpoznat právě pro jejich značnou odlišnost od litevských způsobů vyjadřování.

Litevská slova a výrazy vyjadřující přeloženou běloruskou myšlenku mohou být v těchto nářečích někdy hodnoceny jako pro litevštinu ne zcela obvyklé, přesto však dosti litevské. Běloruská slova ńicki (но́гі, во́чы, нос), высо́кі (но́гі) se například v těchto litevských nářečích nepřekládají správnými litevskými slovy trumpas (trumpós kójos, trumpós ‘krátkozraké’ ákys) ani kum̃pas (kum̃pà nôsis, snãpas), ilgas (ilgós kójos, ilgós ‘dalekozraké’ ákys), nýbrž kalky – žemas (áukštas): žẽmos, áukštos kójos, žẽmos ákys, žẽma nôsis, žẽmas dz’ùbas².

Nepochybnými kalky jsou i jiná slova užívaná v těchto nářečích v nelitevském významu. Například sloveso nugrū́ti je známo v Rod., Lz. a Ram. ve dvou významech, které nejsou pro litevštinu typické: ‘změnit se’, např. kap šẽnsta šeškùs, nugrūna (srov. bělorus. спада́я) spalvà ‘barva’ a ‘opadat’, např. šãsas kap užgīs, nugrūš (srov. bělorus. адпада́ець). Zcela podobně se zde v cizím významu užívá i mnoho jiných slovních druhů, zvláště pak nejpohyblivějšího slovního druhu – sloves; například išaugti ‘vyrůst, vypěstovat’, išaugo gerai dúona Lz. (srov. bělorus. вы́рас до́бра хле́б), apstóti ‘napadnout’, např. niežai apstój vaikùs (srov. bělorus. капо́ста апсту́піла), badýti ‘bodnout’, např. k’àulb· bado kaklàn (srov. bělorus. ко́ляць кабана́), prisidairýti ‘podívat se’, např. mergìna pryglùdairìb ‘krásná’ (srov. bělorus. дзеўка прыгляда́цца харо́ша), padengti ‘oplodnit’, např. kumėlė padenkta (srov. bělorus. кабы́ла пакры́та), uždengti ‘zavřít’, např. mokì·klà uždenkta (srov. bělorus. школа закры́та), įsidúoti ‘podařit se’, např. mán dúona neinsiđau (srov. bělorus. мне хлеб не удаўся), prisidúoti ‘zdát se’, např. tì prizdúoda (srov. bělorus. там ве́льмі страшна – прыдае́цца), prisierdýti ‘vejít se’, např. galvón nepriserdo, kap mušć šėnu (srov. bělorus. мне ў го́лаву не прыходзіцця, каб біцъ ста́рага), nueiti ‘zmizet’,

² Dnes (DŽ, 952) je užívání výrazu žemažiūris, -ė rovněž oprávněně považováno pouze za slovanský kalk (srov. bělorus. ён ні́скі на во́чы, яro ні́скі зро́к).

190

např., māno sveikatà nuvėj (srov. bělorus. маё здароўе ўшло), razsieiti ‚rozejít se‘, např., bijo, kab siena nerasivėtu (srov. bělorus. расхадзілася сцяна), prigniaužti ‚přitlačit‘, např., kap pirštu prign’āuž’u, sópa (srov. bělorus. каб прыцісну, баліць), įleisti ‚vložit si‘, např., nastrūosa inláidži cukierku, tai gerai (srov. bělorus. у рот пускаць цукерку), išsielti ‚vysypat se‘, např., išsilėjo galvā – vienū šāšū (srov. bělorus. вылілася галава – адні стрўпы), lišti ‚hodit se‘, např., kas man landa, aš válgau (srov. bělorus. я ем што мне лезя), pérsimainyti ‚proměnit se‘, např., samtūkai ‚pulci‘ pérsmainys un žēbu· (srov. bělorus. паляўнікі пераменяюць на жаб), pamėsti ‚přestat, zanechat‘, např., pàmetem pōterus kalbēc (srov. bělorus. пакідалі пацеры гаварыць), atsimušdinėti ‚říhat‘, např., man acimużdžinėja kilbasā (srov. bělorus. мне адбіваецца кілбаса), primušdinėti ‚přibít‘, např., klūono duràs prymuždžinėja (srov. bělorus. дзверы прыбіваюцца), sumušdinėti ‚zploštit, rozdrtit‘, např., klūono āpasu· sumuždžinėja ir kūlia (srov. bělorus. збіваюць сярэдзіну умнаў), sunėšti ‚unést‘, např., negal’ū sunės’c’ to kvāpuļ’o (srov. bělorus. не зне́су гэтых пахаў), prispūsti ‚nafouknout se‘, např., ānas tokis pryspūti (srov. bělorus. ён надзьмуўшысь), žusplešdyti ‚namáhat se‘, např., béržo rāguitēs žusplēsdo (srov. bělorus. бярозавыя санкі задираюцца), razsiskirdinėti ‚rozcházet se‘, např., c’anai siena rasiskirdžinėja (srov. bělorus. сцяна разлучаецца), įsispirdyti ‚opírat se‘, např., insispirdo šaudūosna kuolālis (srov. bělorus. калёчек упіраецца), išspirti ‚napnout se; např., kárvės tešmuvà išpirtas (srov. bělorus. вымя выперта), dastóti ‚dostat‘, např., pęnsijų· džidelbr· dastós (srov. bělorus. даста́нець пэнсію), svilinti ‚pálit‘, např., mán svilina po pus’au (srov. bělorus. мне паліць у сярэдзіне), pravarinėti ‚odstranit, rozehnat‘, např., móka kvarābu· ‚nemoc‘ pravarinėc (srov. bělorus. уме́я хваро́бу прагнаць), išvažiuoti ‚vyvrátit se‘, např., kuōlas išvažāu (srov. bělorus. кол выехаў), verštis ‚otáčet se‘, např., viiko kaklas nėšverc’a – vieno káulo (srov. bělorus. шыя воўка не варочаецца), suvesdinėti ‚rozhněvat‘, např., ānas mus suvezdzinėj (srov. bělorus. ён нас звёў), vėstis ‚dařit se‘, např., mūm nėšvedė k’aulè·s (srov. bělorus. нам не вяльсь свіні), išvisti ‚narodit se‘, např., kumelis cik išvīrto ir stojos (srov. bělorus. жарабёк вываліўся і стаў), užvyti ‚zavát‘, např., žuvita kel’ai (srov. bělorus. забеены дарогі), a také příslovce pravės’au ‚chladněji‘, např., tėsta gūli pravės’au (srov. bělorus. ляжыць прахладней) atd. Bylo však zjištěno, že starší příslušníci těchto nářečí někdy vyjadřují zamýšlenou myšlenku dvěma způsoby – vedle původního čistě litevského slova s vlastním významem užívají i kalk z běloruštiny s přeneseným významem, např., blī’nā prybsvilė· / pryūdegė (srov. bělorus. блін прыпаліўся), padlágė klójas / stātos an bálk’u (srov. bělorus. падло́ра стаўіцца на бэлкі), jau ānas žudzīrė· / žūverte kójas (srov. bělorus. ён завярнуў ногі), luntà su luntù suspirdzinėja / susciūnka (srov. bělorus. дошка з дошкай спатыкаецца) atd. To je podle našeho názoru významný fakt, který ukazuje, že užívání kalků z běloruštiny zde ještě není všeobecné.

Podle našeho názoru je v těchto nářečích nespočet kalků z běloruštiny, které jsou pro litevštinu jako celek zbytečné, avšak pro tato litevská nářečí už skutečně nezbytné (svá litevská slova s vlastním významem už bohužel téměř zapomněla), např., mán gerai gi·vėnasi (= žije se mi dobře, srov. bělorus. мне добра жывецца), mán širdis mušasi (= bije, srov. bělorus. сэрца б'ецца), mán sveikatà nupūole· (= zeslábl jsem, srov. bělorus.

191

zdaróye ūpala), mán nezdúoda válgi·c’ (= nemohu jíst, srov. bělorus. mne ne ūdáeicė eści), mán tokìs válgrìmas nepraeina (= mi nejde, srov. bělorus. не праходзіць такая яда) atd.

V těchto nářečích se vyskytují kalky, jejichž běloruský (slovanský) původ se může zdát poněkud podezřelý, nejistý. K takovým máme sklon řadit podstatná jména drebuliāi a supyklà ‚houpající se místo v bažině‘, např., un drabul’ù bál tos sámānos āugo; un drabul’ù stojos. Rod. – LTT 1994: 59 (srov. bělorus. на траціне белы мох рос; стаў на траціну), l’ùne supi·klà. Aps. (srov. bělorus. у люне траціна), degmatìs ‚horko‘, např., nog degmacìes vaìko ausèl’e susmorčūjiì. (srov. bělorus. з гарачыны вушкі яго зморшчыліся), žilainė ‚rašeliniště‘, např., tì· tok’à žilainė, niẽkas neáuga. Rod. (srov. bělorus. там такі сівак, нічто не расце) atd.

K tomu, abychom je pokládali za kalky, nás podle našeho názoru opravňuje několik jejich vlastností. Drebulių sémantika dává určitý důvod považovat toto slovo za přímý ekvivalent bělorus. траціна, za jeho kalk, neboť drebuliāi stejně jako bělorus. траціна nejvíce souvisí s významem běloruského slovesa траці́ ‚pohybovat sem a tam nebo nahoru a dolů‘ (ТСБМ V 541–542). Tento názor plně podporuje i to, že slovo drebuliāi v tomto významu není doloženo v LKŽ II₂ 674. Při bližším pohledu na obsah slova supyklà se však zdá, že i jeho význam je bližší bělorus. траціна než litev. liūnas, neboť ve skutečnosti má širší význam než liūnas. Jelikož supyklà označuje objekt, který se stejně jako bělorus. траціна houpe, chvěje působením vnějších sil, zatímco pohyby objektu označovaného výrazem liūną se poněkud liší – jsou mírnější, slabší – liūnas se sám kolébá, pohupuje, naklání, srov. také liumpynė ‚místo, kde se půda pohupuje‘, liumpėti ‚naklánět se, kývat se‘ (LKŽ VII 611–612). To by byla jedna z možností, jak usuzovat, že supyklà mohla dát vzniknout běloruskému траціна. Na druhé straně je třeba supyklà považovat za nové slovo těchto nářečí (přípona -ykla je pro Litevce obecně nová – srov. Skardžius 1943: 601). Kromě toho není supyklos v tomto významu doloženo v LKŽ XIV 195. Tyto vlastnosti slova supyklos ovšem nevylučují možnost považovat je za kalk. Za kalk lze patrně označit dėgmatì ‚velké horko‘ především kvůli neobvyklému tvoření slova. Vzhledem k tomu, že se v běloruských nářečích téměř vedle sebe užívají dvě podstatná jména od téhož kořene го́рач a гарачыня ve stejném významu ‚velké horko‘ (viz СБГ I 465, 424), domníváme se, že přímým litevským ekvivalentem bělorus. го́рач mohlo být slovo degumà téhož významu (zejména proto, že odvozeniny s příponou -uma jsou zde časté a označují nikoli abstraktní, nýbrž konkrétní věcné objekty, např. tankumà ‚hustý porost‘, tamsumà ‚temný kout‘, tolumà ‚dálka‘ aj. – Rod., srov. též LKK XXX 137); podle příkladu bělorus. го́рач se zde v litevštině chápe jako nesufixální slovo, zatímco pro vyjádření významu bělorus. гарачыня byla použita druhá přípona -tis, která stejně jako první označuje konkrétnější objekty než přípona -ynas (srov. LKGr I 290; srov. také zde užívané slovo se stejnou příponou nėkėstis ‚nenávist‘). Zdrojem slova degmatìs tedy nejspíše bylo slovo *degumatìs. Považovat dėgmatì za slovo odvozené od dėgmečio (dėgmetis), jak k tomu směřuje výklad LKŽ II₂ 367, podle našeho názoru stěží dovoluje nejen jeho přízvukování, ale i sémantika.

192

Za kalky lze žilainė ‘šlynynę’ považovat především patrně na základě popisu její barvy, který odpovídá čistě běloruskému nářečnímu příkladu, srov. žilainė – to je jejich cibák. Šlỹnas je ve skutečnosti modrošedý, zatímco zkoumaní Litevci tuto barvu na rozdíl od mnoha jiných litevských nářečí v Litvě označují jako žila; srov. také litevské pilka vārna, žila vārna v izolovaných litevských nářečích a běloruské cibák варо́на. Tato okolnost podporuje předpoklad, že běloruské cibák může být zcela možnou příčinou vzniku žilainė. Žilainė navíc litevská nářečí dosud neznala a její přípona -ainė se na rozdíl od litevštiny nepřipojuje k podstatným jménům (srov. Skardžius 1943: 286–287), nýbrž stejně jako v běloruských nářečích k přídavným jménům. Uvedené vlastnosti slova žilainė tedy patrně nebrání tomu, abychom je zařadili mezi kalky. Takové kalky jsou bezpochyby nejnebezpečnějšími výpůjčkami pro každý jazyk, a tím spíše pro jeho izolované nářečí. Zvláště jsou-li četné a každým dnem jich přibývá. Právě ony se nejvíce podílejí na degeneraci, ba dokonce zániku systému každého mateřského jazyka.

Jak je možné se s nimi v jazyce (nářečí) setkat a rozpoznat je? Jaké jsou jejich hlavní typické znaky? V čem spočívá jejich charakteristika a klíč k jejich identifikaci? Jak ukazuje řada zde uvedených nesporných kalků užívaných v námi zkoumaných izolovaných litevských nářečích v Bělorusku, tyto kalky jsou ve skutečnosti slova, která z nutnosti nářečí uměle spojují dvě části: první je litevská forma, pod níž se skrývá běloruský obsah, do níž je tento obsah oděn – význam, který je vlastní běloruštině. Taková dvojznačná slova jsou v těchto nářečích skutečně běžná a hojná; na první pohled vypadají zcela neškodně, téměř jako jiná slova litevského jazyka. Ve skutečnosti však v sobě skrývají význam slova, který litevštině není vlastní a byl převzat z běloruštiny, a vydávají se za domácí; z jejich nitra se na povrch šíří, ba dere zhoubná nálož, ničitel litevskosti slova. Ve skutečnosti zde neplní žádnou kulturní úlohu a neukazují, čemu pozitivnímu se izolované litevské nářečí od Bělorusů přiučilo. Je to skutečná výbušnina naplněná cizím vlivem a hluboko skrytá, stálý zdroj bělorusizace nářečí, zastřený vnější krásou její litevské formy. Vnitřní zdroj ve skutečnosti působí tak prudce a jeho vliv každým dnem sílí natolik, že časem znehodnotí i jeho krásný vnější obal a učiní jej bezcenným, nevýrazným, ba nicotným; srov. pamušti ‘zabít’ (např. vagiai jų pamušė, srov. bělorus. набілі), razvírti ‘uvařit’ (např. razvírė kopūstai; srov. bělorus. развары́лась капуста), žėmas nosiūkas ‘zahnutý zobák’ (např. varno žėmas nosiūkas, srov. bělorus. у варо́ны nícki носік), po vienai šaliai ‘na jedné straně’ (např. tarpupėdžiai šeši – po vienai šaliai trys ir po kitai trys, srov. bělorus. на адной старане) a další.

Takto nepodloženě rozšířený význam slova narušuje věrnost jeho formy a obsahu mateřskému jazyku; takové slovo se mění v jazykový odpad a jím znečištěné izolované nářečí, které se za současných podmínek vůbec neupravuje ani nelitevizuje, se mění v neobdělanou půdu, stále více se přibližující úplnému zániku, nezvratnému zarůstání bělorusismy.

Základy pro rozpoznávání četných nesporných kalků užívaných v izolovaných nářečích Běloruska, které zde uvádíme, a místo, kde spočívají jejich charakteristické

193

rysy i způsob jejich objasnění, se již poněkud rýsují. Jde téměř o tatáž kritéria rozpoznávání, na jejichž základě jsme určovali litevské kalky v běloruských příhraničních nářečích (viz Baltistica 1990: 165). Především je důležité rozpoznat a odhalit, co je ve významu takových slov vrozené a vlastní, a vycítit, co bylo získáno zvenčí. K vyřešení tohoto úkolu je proto nutné velmi dobře ovládat svůj mateřský jazyk, posoudit vztahy mezi významy jeho slov jak v rámci celého litevského jazyka, tak ve vztahu k běloruštině a jejím nářečím, vymezit rozdíly a shody mezi významy podezřelými z bělorusismů, proniknout do veškerého vyjadřování v obou jazycích, umět vzájemně porovnávat příslušné významové odstíny slov a určit míru jejich významové blízkosti. Je tedy nutné velmi dobře ovládat jazyk, který je ovlivňován cizím jazykem (v tomto případě mateřštinu), i cizí jazyk, který působí na izolovaná litevská nářečí. Pouze při porovnávání systémů obou jazyků, rozdílných i totožných způsobů jejich vyjadřování se poměrně úspěšně ukazují sklony a cesty vzniku a utváření takových kalků. To však samozřejmě není vše. Ačkoli výsledky našich výzkumů zatím zřejmě neposkytují další informace k charakteristice běloruských kalků, domníváme se, že jejich další zkoumání objasní a odhalí nové a spolehlivější rozlišovací znaky.

LITERATURA A PRAMENY

Aps. – Záznamy E. Grinaveckienė z dialektologických expedic do litevských nářečí v Apse (vesnice Juodelėnai a Damošiai), které se konaly v letech 1956, 1974, 1977, 1985 a 1991 (archiv autorky).

Baltistica 1990 – Baltistica 26(2), Vilnius: Mokslas.

DŽ – Slovník současného litevského jazyka, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijos leidykla, 1993.

LA 1996 – Litevská ozvěna, 21. března 1996, č. 56: 24.

LKG I – Gramatika litevského jazyka 1, Vilnius: Mintis, 1965.

LKK XXX – Otázky litevské jazykovědy 30, Vilnius, 1993.

LKŽ II₂ – Slovník litevského jazyka 2, Vilnius: Mintis, 1969.

LKŽ III – Slovník litevského jazyka 3, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1956.

LKŽ VII – Slovník litevského jazyka 7, Vilnius: Mintis, 1972.

LKŽ XIII – Slovník litevského jazyka 13, Vilnius: Mokslas, 1984.

LKŽ XIV – Slovník litevského jazyka 14, Vilnius: Mokslas, 1986.

LTT 1994 – Texty litevských nářečí, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Lz. – Lazūnų lietuvių šnektos dialektologinių ekspedicijų, vykusių 1958, 1959, 1966, 1972, 1982 metais, E. Grinaveckienės užrašai (autorės archyvas).

Ram. – Ramaškonių lietuvių šnektos dialektologinių ekspedicijų, vykusių 1960, 1992 metais, E. Grinaveckienės užrašai (autorės archyvas).

Rod. – Zápisky E. Grinaveckienė z dialektologických expedic do litevského nářečí v Rodūnii (vesnice Senieji Smilgiai), které se konaly v letech 1973 a 1982 (archiv autorky).

СБГ I – Slovník běloruských nářečí severozápadního Běloruska a jeho pohraničí I, Minsk: Navuka i technika, 1979.

СБГ II – Slovník běloruských nářečí severozápadního Běloruska a jeho pohraničí 2, Minsk: Navuka i technika, 1980.

СБГ IV – Slovník běloruských nářečí severozápadního Běloruska a jeho pohraničí 4, Minsk: Navuka i technika, 1984.

S k a r d ž i u s P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Lietuvos Mokslų Akademija.

194

Ústav litevského jazyka.

ТСБМ V – Výkladový slovník běloruského jazyka 5, Minsk: Běloruská sovětská encyklopedie jménem Petruse Brovky, 1983.

KALKY V IZOLOVANÝCH LITEVSKÝCH NÁŘEČÍCH ETNICKÝCH ÚZEMÍ NA ÚZEMÍ BĚLORUSKA

Shrnutí

V této stati jsou analyzovány kalky v izolovaných litevských nářečích Běloruska (Lazūnai, Rodūnia, Ramaškonys, Apsas), které vznikly pod silným vlivem běloruských nářečí, jež do těchto oblastí pronikla již před téměř sto lety. Vychází se z předpokladu, že tyto kalky se skládají ze dvou částí – vnější a vnitřní. Vnitřní část tvoří jeho význam, jeho obsah, podstatný prvek celého slova; vnější část tvoří forma, jeho podoba. Významy – obsah těchto kalků – jsou litevštině cizí a jsou přejaty z odpovídajících slov, respektive slovních spojení běloruských nářečí. Forma – vnější podoba – naproti tomu charakterizuje tyto výpůjčky jako litevské slovo, respektive litevské slovní spojení. Význam kalku je prvkem, který činí cizím nejen slovo (slovní spojení) litevského jazyka, ale nakonec přivádí k zániku celé nářečí.

Ve stati se uvádí, že kalky pronikly do těchto nářečí mnohem později než přejatá slova. Atmosféra jednostranné dvojjazyčnosti, jejímž výsledkem jsou tyto kalky a která se definitivně utvořila pozdě, podporovala vliv běloruštiny na litevská nářečí.

195