LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXIX (1998)

Vilija LAZAUSKAITĖ

Institut litevského jazyka, Vilnius

K DIALEKTISMŮM V „SLOVNÍKU SOUČASNÉHO LITEVSKÉHO JAZYKA“

Pirmojo „Dabartinės lietuvių kalbos žodyno“ (1954) Įvade (p. V) skelbta nuostata, kad „sutinkamai su praktiniu, norminamuoju Žodyno pobūdžiu, į šį Žodyną įeina <...> liaudies kalbos bei įvairių tarmių žodžiai, plačiau užtinkami literatūroje arba reikalingi kai kurioms sąvokoms reikšti, pvz., buklus, skubrus, namiegas“, nepakito rengiant ir kitus du šio žodyno leidimus. Pasirodžius antrajam „Dabartinės lietuvių kalbos žodyno“ leidimui (1972) tarmybės rengėjų ir recenzentų vertintos kaip bendrinės kalbos turtinimo šaltinis, nes, pasak A. Lyberio (1973: 4), visa tai, kas yra geriausia liaudies kalboje, liejasi į bendrinę kalbą ir ją turtina naujais žodžiais, posakiais, naujomis išraiškos priemonėmis. Kad tarminiai žodžiai buvo (ir tebėra) laikomi lietuvių kalbos turtu, papildančiu bendrinės kalbos žodžių lobyną, nurodoma ir kitų kalbininkų (Paulauskas 1979: 77). E. Grinaveckienė (1973: 5), pasidžiaugusi, kad žodynas teisingai sprendžia bene pačią sudėtingiausią mūsų laikų praktinę kalbos problemą – bendrinės kalbos ir tarmių sąveiką, pastebėjo, kad į žodyną „be reikalo bus pakliuvę kai kurie dialektizmai ar šnekamosios kalbos žodžiai“. Atkreiptas dėmesys į tarminių variantų atrankos problemą, nes bendrinėje kalboje atsirado daug variantų, tik išplečiančių jos žodžių fondą, o leksikos reikšmių fondui nieko neduodančių (Paulauskas 1979: 77).

Při zvažování otázek, jak uvádět nářeční slova, se zdůrazňují dvě věci: za slova spisovného jazyka je třeba považovat dialektismy označující pojmy, pro něž neexistují jiná vhodná slova (Paulauskas 1974: 43), a také zdomácnění dialektismů a rozšíření jejich užívání ve spisovném jazyce (Lyberis 1983: 148).

Tyto zásady je třeba považovat za nejdůležitější kritéria výběru dialektismů, k nimž se při přípravě třetího vydání „Slovníku současného litevského jazyka“ (1993) nakonec nepřihlédlo v plné míře. Porovnání prvního a třetího vydání slovníku ukazuje, že dialektismů přibývalo. Například ve druhém vydání slovníku se objevily dialektismy, které v prvním vůbec nebyly: jen těch, která začínají písmenem d, uvedl J. Paulauskas (1974: 43) několik: deinauti, dygmuo, dykoji, dylatė, dilikas, dosai a další. K. Morkūnas (1997: 43) upozornil na to, že ve třetím vydání jsou slova charakteristická pro tu či onu část území litevského jazyka, která nemají zvláštní značky, ačkoli se v nářečích užívají poměrně omezeně, např. kapōklė (2) 3. ‚vedega‘ a další. To vše ukazuje, že cíl stanovený v prvním vydání „Slovníku současného litevského jazyka“ (s. VI), totiž nezařazovat do slovníku úzce užívaná a pro spisovný jazyk málo potřebná terminologická slova, nebyl naplněn.

228

(např. šutrus ‚horký‘, klūkti ‚velmi prosit‘)¹ nebyl plně uskutečněn. Například ve druhém vydání slovníku bylo uvedeno žemaitské slovo 2 klūkti, ~ia, ~ė ‚velmi prosit, žádat‘, ačkoli materiál akademického „Slovníku litevského jazyka“ ukazuje, že se v nářečích užívá poměrně zřídka – J, Vdk, Užv (LKŽ VI 166). Ve třetím vydání se od něj opět upustilo. Ještě méně pochopitelné je zařazení homonyma klūkti, ~ia, ~ė žem. ‚lovit ryby v zimě tak, že se vysekají otvory v ledu a ryby se do nich plaší‘ ve všech třech vydáních slovníku. V akademickém slovníku je uvedena pouze jedna zkratka J (LKŽ VI 166).

Výběr terminologických slov, jejich účel, vztah k lexiku spisovného jazyka a další otázky se dosud zvažují z různých hledisek. Kolísavé uvádění dialektismů ve všech třech vydáních „Slovníku současného litevského jazyka“ a analýza dialektismů ve třetím vydání ukazují, že budoucí slovník spisovného jazyka potřebuje nová kritéria jejich výběru. Tím spíše, že slovník spisovného jazyka má být normativní. Jeho lexikum má zahrnovat různé jazykové vrstvy a z hlediska funkce by se mělo maximální množství informací vyjádřit minimálními prostředky (Zabarskaitė 1996: 106).

Kritéria výběru dialektismů

Ve třetím vydání „Slovníku současného litevského jazyka“ je uvedeno přibližně 2150 slov se značkami tarm., aukšt., dz., ryt., vak., žem. To představuje zhruba tři procenta všech slov uvedených v DŽ₃ (Grumadienė 1995: 15). Nejvíce jich má značky tarm. a žem. (celkem 698 a 687), označeními ryt., dz. a vak. je jich zřetelně méně (478, 161 a 111), zatímco značku aukšt. má jen několik (8). Největší část veškerého nářečního materiálu uvedeného v DŽ₃ tvoří podstatná a slovesná jména, přídavných jmen a příslovcí je podstatně méně.

Přibližně třetinu podstatných jmen lze považovat za etnografismy, např. karinỹs (3b) dz. ‚úlem umístěný na stromě, budkou k chytání včelích rojů‘, kėkšis (2) ryt. ‚tyč s hákem‘, 2 mazginỹs (3b) 1. žem. ‚koš na nošení brambor, jablek a podobně‘, 2. žem. ‚koš připevněný v kuchyni nebo u stěny k ukládání nádobí a lžic‘, 3. dz. ‚věci svázané do šátku‘, pamautas (2) žem. ‚ohlávka bez udidla‘, rėzgė (2) dz. ‚koš na přenášení obilí a mouky‘, rintė (2) vak. 1. ‚rýhovaná deska, s níž se válečkem válí prádlo při jeho uhlazování‘, 2. ‚rýhovaná prací deska, valcha‘, sąmatas (1) ryt., dz. ‚provázek či řemínek k utažení postraňků při zapřahání‘, strustis, ~iės (4) vak., dz. 1. ‚zub tkalcovského hřebenu‘, 2. ‚překřížení koše‘ a další. Jen několik z nich je však ve slovníku uvedeno se značkou etnogr., např. darýtinis (1) etnogr. dz. ‚tvaroh smíchaný se sladkým či kyselým mlékem nebo se smetanou‘, palankynos

¹ Příklady uvedené v úvodu prvního vydání slovníku jsou v závorkách.

229

mn. č. (2) etnogr. dz. ‘návštěva rodičky’, pirmaryčiai mn. č. (1) etnogr. ryt., dz. ‘obřad probouzení novomanželů první ráno po svatbě’, sōdas (2) 3. etnogr. ryt., dz. ‘svatební slaměná ozdoba zavěšovaná u stolu’ a další.

Významnou skupinu tvoří podstatná jména se specifickým významem (označení věcí nebo jevů), např. bangas (4) dz. ‘prudký déšť s bouřkou’, blauždlaūža (1) žem. ‘doba, kdy v promrzlém blátě ještě praská’, čirškė (1) dz. ‘suchá větvička borovice nebo smrku, jehličí’, dalgėna (3b) ryt. ‘velké ocasní pero kohouta nebo jiného ptáka’, gaidūonė (1) nář. ‘bzučící hmyz’, iesmė (3) nář. ‘množství dřeva najednou vkládaného do pece’, irmedė (1) ryt. ‘nemoc vzniklá při prochladnutí, přepracování nebo leknutí; třes zimou, třesavka’, kimša (1) vak. ‘otvor ve střeše nebo stropě, jímž se na půdu chléva vhazuje seno nebo sláma’, kriōgis (2) žem. ‘trojúhelník sbíjený z klacků, nasazovaný praseti na krk, aby neprolezlo plotem, krávě, aby nesála, a dobytku, aby při pastvě neutíkal’, pūtra (1) vak. ‘nějaká shnilá věc (dům, strom)’, rūopis (1) žem. ‘hromada, v níž se uchovávají brambory a řepa’, šešiaūninkė (2) nář. ‘rodička během šesti týdnů po porodu’ a další. Některá z těchto podstatných jmen označují pojmy, pro něž v spisovném jazyce neexistují jiná pojmenování ani termíny, např. balymas (1) ryt. ‘loňská neposečená tráva’, dangùs (4) 3. nář. ‘horní část vnitřku pece’, skēršė (2) 3. nář. ‘dlouhá, široká starodávná pruhovaná sukně’, šēkštis (2) žem. ‘lať připevňovaná k bokům vozu, aby se do něj vešlo více’, trīnalas (3ᵇ) 2. dz. ‘kousek slaniny na potření pánve, aby se při smažení nepřipalovalo’, žindenė (2) vak. ‘kojící svině, klisna’ a další. Většina takových podstatných jmen však má ve spisovném jazyce běžnější, častěji užívané náhrady, např. dėrgna (1) nář. ‘nečas, plískanice’, gimulys (3ᵇ) nář. ‘novorozenec, nemluvně’, likštis, ~iēs m. (4) nář. ‘vada, nedostatek’, skyrà (4) žem. ‘rozdíl’, skivytas (2) vak., žem. ‘hadr, cár’, sōpė (1) ryt., dz. ‘bolest, bolení’, spandà (4), spánda (1) ryt., dz. ‘opěra, vzpěra’, spirgà (4) vak. ‘horko, sucho’, stalgītis, ~iēs (4) ryt. ‘velká chuť’ a podobně.

Po sémantické analýze sloves označených tarm., dz., ryt., vak., žem. je patrné, že většina z nich se vyznačuje expresivitou, např. čiōkšti, ~škia, ~škē dz. ‘prudce téci či pršet v proudech’, šliōti, ~ja, ~jo nář. ‘prudce něco dělat (bít, pršet, jít)’, tuliōti, ~ja, ~jo ryt. ‘hnát s křikem, halekat’ a další. Podrobnější zkoumání například dzūkijských nářečí ukázalo, že převládají slova vyjadřující pohyb nebo činnost, např. plūkti, plūnka, ~o ‘téci, proudit’, salvėti, salva, ~jo ‘pomalu téci, vytékat’ a další. Mezi slovesa označující zvuk patří dzūkijská slova popisující mluvení, např. kvōkšti, ~čia, ~tē ‘mluvit chraplavým hlasem, křičet’, švarnōti, ~ja, ~jo ‘mluvit nesmysly, tlachat’ a další. Slovesa označující světlo, fyzické či psychické vlastnosti a společenské vztahy jsou ve slovníku zastoupena jen několika kusy, srov. dzūkijská slova jūnkyti, ~o, ~ė ‘rozvíjet, učit’, nogėti, nōgisi, ~josi ‘chtít se, toužit’, žverblėti, žvērblà, ~jo ‘třpytit se, zářit’ a další (Lazauskaitė 1997: 130). Zajímavé je v tomto ohledu analyzovat také další slovesa označená jako nářeční. Například mezi žemaitskými vynikají slovesa vyjadřující destrukci, např. ingti, ~sta,

230

~o 1. ‘plešatět, línat’, 2. přen. ‘chudnout, upadat’, spilgti, ~sta, ~o ‘chřadnout bez slunce, slábnout’ a další. Expresivní slovesa obvykle nepřinášejí nový významový odstín, nýbrž označují to, co se běžněji vyjadřuje jinými slovy spisovného jazyka, např. dulbsti, ~čia, ~tė vak. ‘pomalu pracovat’, gorūoti, ~ūoja, ~āvo nář. ‘těžce jít, sotva se hýbat’, niógti, ~ia, ~ė dz., vak. 1. ‘rychle jít, běžet’, 2. ‘těžce nést, táhnout’, plūncinti, ~a, ~o nář. 1. ‘těžce jít, vláčet se’, 2. ‘bít’, šižinti, ~a, ~o žem. ‘znechucovat, dráždit’ a podobně.

Vedle sloves, která se vyznačují expresivitou, bývají v DŽ₃ často uváděny také jejich příponové nebo koncovkové deriváty. Tyto deriváty označují osoby a mají negativní konotaci (stejně jako jejich základová slova), srov. palašiaūti, ~iāuja, ~iāvo vak. ‘shánět něco k pití zdarma’ a palašys, ~ė subst. (3^b) vak. ‘kdo shání něco k pití zdarma’; pliaūnyti, ~ija, ~ijo nář. ‘mluvit nesmysly, žvanit’ a pliaūnius, ~ė subst. (2) nář. ‘kdo žvaní’; tvoróti, ~ja, ~jo ryt. ‘mluvit nesmysly, křičet’ a tvorónas (2) ryt. ‘kdo plácá, křičí’; varėzgoti, ~ja, ~jo nář. ‘mluvit nesmysly, tlachat’ a varėzgà subst. (2) nář. ‘kdo žvaní, tlachal’ a další. Odvozeniny se v nářečích obvykle užívají ještě méně často než jejich základová slova, např. knėkšlýs, ~ė subst. (4) dz. ‘uplakánek, křikloun, fňukal’ LKŽ VI 216 (Lš, Sn) a srov. knėkšti, ~čia, ~tė dz. ‘slabým hlasem plakat’ LKŽ VI 216 (Sn, Lp, Mrs, Kb, Šn); purlà subst. (4) dz. ‘špinavý, zašpiněný člověk’ LKŽ X 982 (Rdm, Mrs, Krok) a srov. puržlìnti, ~a, ~o dz. ‘špinit cákáním, polévat’ LKŽ X 992 (Lp, Rdm, Lš, Lzd, Pns) a další. Všechna tato slova jsou pro spisovný jazyk značně neobvyklá.

Z nářečních slov uvedených v DŽ₃ se snad nejvýraznější expresivitou vyznačují přídavná jména, např. mūrglinas, ~à (3^b) dz. ‘špinavý, umazaný’, rakštìs, ~i (4) ryt., dz. 1. ‘pichlavý, bodavý’, 2. ‘nejasný, spletitý, obtížný’, skaugùs, ~i (4) žem. ‘lakomý’, uvėrùs, ~i (4) nář. 1. ‘drzý, vtíravý, neodbytný’, 2. ‘chtivý, žravý; chamtivý’ a další. Stejně jako označení osob mají nejčastěji negativní významový odstín.

Z toho, co bylo řečeno, tedy vyplývá, že do slovníku spisovného jazyka by neměly být zařazeny:

1. Značná část expresivní slovní zásoby, např. atlagénti, ~ēna, ~ēno ryt. ‘přikluset, pomalu přiběhnout’, dulbsti, ~čia, ~tė vak. ‘pomalu pracovat’, kluikti, ~ia, ~ė vak., kluókti, ~ia, ~ė žem. ‘naléhavě prosit, žebrat’, krēištis, ~iasi, ~ėsi žem. 1. ‘bránit se, vzpírat se, odporovat’, 2. ‘chystat se, hodlat’, tuliōti, ~ja, ~jo ryt. ‘hnát s křikem, halekat’, vaimétis, ~jasi, ~josi dz. ‘zdát se, přeludovat’, vampāžyti, ~ija, ~ijo nář. ‘mluvit nesmysly, tlachat’, žiubrēnti, ~ēna, ~ēno dz. ‘rychle žvýkat, jíst’ a další;

kemžỹs, ~ė subst. (4) vak. ‘chudák, zakrslík’, pasiūtùkailis (1) žem. hanl. ‘zuřivec, rošťák’, plūja subst. (4) ryt. 1. ‘tulák, vagabund’, 2. ‘tlachal’, terliūzas subst. (2) nář. 1. ‘nepořádník’, 2. ‘tlustý, obézní člověk’ a další;

agniùs, ~i (4) žem. ‘prudký, čilý, energický’, grauždùs, ~i (4) 2. dz. ‘zlý, drsný, krutý’, širdingas, ~a (1) 3. nář. ‘zlý, prudký’, vizgùs, ~i (4) žem. ‘čilý, obratný, živý’ a další.

231

Při uvádění expresivního nářečního materiálu lze v mnoha případech vystačit pouze s odkazem šnek. (to se týká především sloves s odkazem tarm.). Zvláště když jsou nářečním výrazům blízká slova hovorového jazyka, která se vyznačují expresivností, někdy hanlivým či znevažujícím odstínem (Lyberis 1983: 149).

2. Slova, která mají ve spisovném jazyce běžnější náhrady, např. áitas (1) ryt. „uličník, neposeda“, akėivos dgs. (1) ryt. „přelud, vidění něčeho neexistujícího, čáry“, ãmas (4) vak. „slib, hlas“, 1 nibrė (2) tarm. „rypák (zpravidla prasečí)“, smúrgas (3) žem. „nudle“, stãibis (1) žem. „lýtko“, veltỹnės dgs. (2) ryt. „zápas, wrestling“ a další;

ýlinas, ~à (3ᵃ) žem. „špičatý“, kutrùs, ~ì (4) tarm. „rychlý, čilý“,šliūkinas, ~à (3ᵇ) tarm. „špinavý, bahnitý“, tīm̃sras, ~à (4) vak. „tmavě hnědý (zpravidla o koních)“, ūmùs, ~ì (3) 2. ryt. „zelený, neusušený (o rostlinách, obilí)“, 3. ryt. „čerstvý“ a další;

2 áidėti, ~a, ~ėjo tarm. „dělat hluk, křičet“, gaksóti, gãkso, ~jo vak. 1. „trčet“, 2. „zírat“, niókti, ~ia, ~ė ryt. „rozhazovat, cuchat, plést“, parkílti, ~ýla, ~ilo žem. „vrátit se, přijít zpět“, pužóti, ~ja, ~jo dz. „kypět, stoupat, kvasit“, skū̃sti, skū̃ndžia, skū̃ndė 4. žem. „litovat, šetřit“, žabáinoti, ~ja, ~jo žem. „zamotat“ a další;

ikvãliai přísl. vak. „dostatečně“, nókabrazda přísl. tarm. „po hlavě, velmi rychle“, patarándom přísl. dz. „po hlavě“, tuõžyg přísl. žem. „najednou, současně, společně“ a další.

Je třeba upozornit také na to, že odkaz srov. v mnoha případech vzbuzuje pochybnosti, zda nářeční slovo vůbec patří do slovníku spisovného jazyka, např. kiáukė (1) dz. srov. kuosa, medžiõkas (2) ryt., dz. srov. medkurpė, pãviešis (1) žem. srov. viešnagė, pùtelis (1) žem. srov. putinas, rážas (2) ryt. srov. ražulys, skeliáud(r)a (1) tarm. srov. skeveldra, spáugas (3) aukšt. srov. spuogas a další;

eškùs, ~ì (4) tarm. srov. ėdrus, pãtisas, ~à (3ᵇ) ryt. 3. srov. pratisas, slìnkas, ~à (4) žem. srov. tingus, sparùs, ~ì (4) tarm. srov. spartus a další;

dvakinėti, ~ja, ~jo ryt. srov. dvoklinėti, pláusti, ~džia, ~dė tarm. srov. plauti, niáugėti, ~ja, ~jo tarm. srov. rau gėti, ribúoti, ~úoja, ~ãvo dz. 1. srov. raibuliuoti, 2. srov. riedėti 1–2, skrūpsėti, skrū̃psi, ~jo vak. srov. skrūpsoti a další.

3. Slova, která se užívají zřídka a na malém nářečním území, např. dabà (4) tarm. „ozdoby“ LKŽ II 199 (Pnm), gùlas (4) dz. „strom ležící v bažině nebo jezeře“ LKŽ III 705 (Vlk, Asm), ilg vakaris (1) žem. „dlouhý večer“ LKŽ IV 55 (Bržr), tvorõnas (2) ryt. „ten, kdo staví ploty, křikloun“ LKŽ XVII 338 (Trgn), vãbolė (1) žem. „potemník“ LKŽ XVII 767 (Krkl, Mžk), valgà (4) ryt. 1. „jídlo, jedení“ LKŽ XVII 1049 (Ln), 2. „zásoba potravin, jídlo“ LKŽ XVII 1049 (Grš) a další;

ėdráuti, ~áuja, ~ãvo dz. „požírat, okusovat“ LKŽ II 1046 (Vlk), varangótis, ~jasi, ~josi tarm. „kroutit se“ LKŽ XVIII 129 (Lp), vãrškanoti, ~oja, ~ojo žem. „mačkat, zvrásňovat“ LKŽ XVIII 311 (Vkš, DūnŽ) a další.

4. Slova, která mají v akademickém „Slovníku litevského jazyka“ pouze označení DŽ, např. įsagtė (3ᵃ) dz. „rozepínací poutko“ LKŽ III 144 (DŽ) a další.

232

5. Slova užívaná v DŽ₃ ve významech, které v akademickém slovníku nejsou. Například u slova 1 rénta (1) vých. jsou v DŽ₃ uvedeny tyto významy: 1. „prázdné řeči, tlachání“, 2. nář. „ten, kdo mluví zřetelně a pomalu“, 3. nář. „tlachal“, zatímco ve „Slovníku litevského jazyka“ druhý význam chybí (LKŽ XI 455).

6. Slova převzatá do akademického slovníku z jiných slovníků, která se však v poslední době v nářečích neužívají, např. urėti, ūra, ~jo vých. „běžet v houfu, valit se“ LKŽ XVII 528 (NdŽ, FrnW, DŽ) aj.²

Gal pravartu pasinaudoti G. Kirvaičio (1984: 55) siūlymu iš žodyno „išmesti nemažą tarmybių ir šiaip retai vartojamų, pasenusių žodžių. Žodžiu audrotie, blisti, dagoti, keleivystė, laiškus, slasnos, slaptė, šaras, tviega, vystas nesupras nė vienas gatvėje užklaustas žmogus“.

Navrhují se tedy tato hlavní kritéria výběru nářečních výrazů:

1. Rozšíření nářečního výrazu v literatuře a slovnících (XIX–XX. století), např. mėdžlie-pis (1) nář. viz „javor“ LKŽ VII 999 (LzP, Vaižg, Kos 135; Ak, Sb, Rm, An, Brž, Vj, Kp, Pnd, Pšl …), uverius, ~i (4) nář. 1. „drzý, vlezlý, vytrvalý“, 2. „chamtivý, žravý, lakotný“ LKŽ XVII 571 (Š, DŽ, NdŽ, KŽ, V. Myk–Put, V. Krėv; An, Ktk, Rk, Lkm, Dglš, Drsk, Šmn, Ds, Vlk, Vdšk, Žl, Blnk …) aj.

2. Ustálenost slova v nářečích, např. spalgėna (1) vých. dz. viz „brusinka“ LKŽ XIII 312 (Smn, Užg, Brb, Lš, Žln, Dg, Vlk, Dv, Rod, Pb, Ml, Vdš, Dgp, Ob, Pn, Gdr, Dbg, Drsk, Ps, Pv, Glv, Trgn …), vaikis (2) žem. 1. „mladík, hoch“, 2. „čeledín, sluha“ LKŽ XVII 867 (Krž, Skdv, Dov, Krg, Akm, Skd, Vgr, Plt, Jdr, Šts, Pln, KlvrŽ, Vn, Šv, Rdn, Als, Trk, Trkn, Bdr, Krš, Všv, Bržr, End, Rt, Pp, Krtn, Lkž …) aj.

3. Systematičnost. Vedle sloves ustálených v písemných pramenech a nářečích je třeba uvádět také jejich rozšířené předponové odvozeniny, např. tėšti, tėšia, ~ė dz. „o vemeni: před porodem zduřet“ LKŽ XVI 128 (Lp, Lzd, Smn, Mrs, Btr, Skdt, Kč, Vrnv, Užp, Klt, Krok) a srov. pritešti „velmi zduřet“ LKŽ XVI 129 (Arm, Lp, Švn, Krsn, Smn, Al, Alv, Klt, Osn, Vlk, Srj). Poslední odvozenina není v DŽ₃ uvedena. U slovesa mūginti, ~a, ~o nář. „1. pohybovat, viklat, 2. pobízet, podněcovat“ je v DŽ₃ uvedena poměrně zřídka užívaná předponová odvozenina įmūginti, ~a, ~o nář. „s námahou zasunout pohybováním“ LKŽ VIII 383 (Ml).

4. Neshoda významů. S označeními dz., ryt., vak. nebo žem. by se měla uvádět ta slova, která se ve spisovném jazyce užívají v jednom významu, avšak v nářečí v jiném, přičemž pro tento význam obvykle neexistuje slovo spisovného jazyka, např. gomurys (3ᵃ) 1. „horní část ústní dutiny“, 2. vých. „horní část vnitřku pece“, stulpas (4) 1. „silná tyč zaražená nebo upevněná v zemi“, 2. „podpěra stavby“, 3. „něco podlouhlého a vztyčeného“, 4. dz. „seník“ aj. Stejně tak i v případě, kdy se slovo v nářečích užívá v různých

² V akademickém „Slovníku litevského jazyka“ se u slova švirkštelėti, -ja, -jo 2. dz. „zapísknout“ neuvádějí nářeční doklady LKŽ XV 599 (Š, DŽ, NdŽ), ačkoli se například v textech L. Gutauskase toto slovo užívá často.

233

významy, např., gróbas (1) 1. nář. ‘žebro’, 2. nář. ‘střevo’, šautas (2) 1. nář. ‘polévka z listů, zelná polévka’, 2. dz. ‘špatný zápach, pot’, vármas (4) 1. nář. ‘komár’, 2. dz. ‘ovád, střeček’ atd.

Zohledníme-li navržené zásady výběru, v novém slovníku spisovného jazyka by zůstala skutečně méně než polovina slov uvedených v DŽ³ (tj. asi jedno procento rozsahu DŽ³). Především by bylo třeba vyřadit téměř všechna příslovce, která mají ve spisovném jazyce obvyklejší náhrady, značnou část přídavných jmen a sloves a také podstatná jména, která se vyznačují pouze expresivitou (tím spíše, že jde o normativní slovník spisovného jazyka).

Uvádění nářečních výrazů

Stanovení kritérií pro výběr nářečních slov ještě neřeší všechny problémy spojené s jejich uváděním ve „Slovníku spisovné litevštiny“. Především, jak upozorňuje K. Morkūnas (1997: 44), „čtenář může nyní chápat obsah značek dz., ryt., vak. různě: od poloviny šedesátých let se místo dělení litevských nářečí podle K. Jaunia a A. Salise začalo používat dělení A. Girdenise a Z. Zinkevičiuse (vylepšená varianta dělení A. Baranauskase), v němž dzūkština zcela chybí a území východních a západních aukštaitských nářečí se značně rozšířila. Poslední tři značky – dz., ryt., vak. – ve skutečnosti spíše označují hlavní etnografické oblasti Aukštaitie“. Pak vyvstává otázka, zda je vůbec nutná značka aukšt. (zvlášť když ji najdeme jen u 8 slov, z nichž do slovníku spisovného jazyka by se v nejlepším případě zařadila jen 2 nebo 3).

Na druhou stranu by značka aukšt. mohla být uvedena namísto značky tarm. v případech, kdy se nářeční slovo užívá pouze v oblasti aukštaitských nářečí, např. pakaša (3^b) tarm. ‘sklizeň brambor’ LKŽ IX 158 (Dkš, Tr, Lel, Grl, Sdk, Ktk, Švnč, Slm).

Ne vždy je jasné, proč je u některých slov uvedena značka tarm. a u jiných ryt., dz. nebo vak., žem. atd. Analýza rozšíření slov označených tarm. ukazuje, že často lze uvedenou značku nahradit kombinací dvou značek, např. rãktis, rãkas, rãkesi tarm. ‘líhnout se z vajec’ LKŽ XI 112 (Skr, Als, Kv). V tomto případě lze místo tarm. uvést také žem., vak.³ Vždyť ve velmi podobných případech se volí kombinace značek (vak., dz.), a nikoli značka tarm., např. pèršelis (1) vak., dz. ‘neosetý pruh půdy, úhor’ LKŽ IX 848 (Kps, Krok, Gdl, Al, Rdm). Někdy je v akademickém „Slovníku litevského jazyka“ obecně příliš málo materiálu, aby bylo možné posoudit výběr značek, např. pužóti, ~ója, ~ójo dz., vak. ‘kypět, kvasit’ LKŽ XI 152 (Kt), vėjapjūta (1) 3. b. tarm. ‘větrem skácený strom’ LKŽ XVIII 572 (Gs, Žlb) atd.

³ Takových případů je v DŽ³ více, např. vampážyti, ~īja, ~ījo tarm. ‘tlachat, žvanit’ (LKŽ XVIII 76 (Rs, Trk, Jrb).

234

Příloha 1. Použití nářečních výrazů v DŽ₃ (na základě údajů z LKŽ)

ryt. dz. vak. dz. vak. žem. žem. vak.

Na základě údajů lingvistické geografie byla provedena analýza rozšíření častěji užívaných nářečních výrazů, které mají v DŽ₃ značky ryt., dz.; vak., dz.; vak., žem. a žem., vak. (viz přílohu 1). Aby se zjistilo, zda jsou uvedené kombinace značek vždy oprávněné, vycházelo se z materiálu akademického „Slovníku litevského jazyka“ (viz přílohu 2).

Z mapy je patrné, že kombinace nářečních značek se někdy volí nepřesně; například nářeční výrazy medžiokas (2) ryt., dz. žr. medkurpė a sąmatas (1) ryt., dz. ‚provázek nebo řemínek k utažení postroje při zapřahání‘ se užívají v Radviliškisu, skerspjūvė (1) vak., dz. žr. skerspjūklis – v Pašvitinysu, okres Pakruojis, skivytas (2) vak., žem. ‚cár, hadr‘ – v Anykščiai (podrobněji viz přílohy 1 a 2). Nejsou-li nářeční doklady svědčící o širším užívání slov nahodilé, měla by se v těchto případech uvádět značka tarm.

Pozornost je třeba věnovat také polysémním slovům. Oblasti užívání jednotlivých významů nářečního výrazu se někdy neshodují; například rakštūs, ~į (4) ryt., dz. 1. ‚pichlavý, bodající‘ LKŽ XI 110 (Mrk, Ds, Sld, Rš, Trgn, Sdk, Dgšl, Tvr), 2. ‚nejasný, spletitý, obtížný‘ LKŽ XI 110 (Lzd, LTR (Vlk)), strustis, ~iės m. (4) vak., dz. 1. ‚zub tkalcovského hřebenu‘ LKŽ XIII 1004 (Jz, Ūd, Lš, Švn, Rmš, Žsl, Al, Kt, Bgt, Grš, Lp), 2. ‚proplétání v košíku‘ LKŽ XIII 1004 (Rtn, Dbč, Mrc). Jak ukazují uvedené údaje, kombinace značek se mají uvádět pouze u prvních významů nářečních výrazů. Materiál akademického slovníku ukazuje, že druhé významy uvedených slov jsou známy na malém území jižního aukštaitského nářečí; pokud se tyto významy mají vůbec zahrnout do slovníku spisovného jazyka, měla by se v obou případech užívat pouze značka dz.

Zdá se, že v případech, kdy se slovo široce užívá v nářečích, je třeba značky tarm., pokud je doloženo na malém území nářečí, nebo je zcela nevhodné je zařadit; případně se má užít konkrétní značka ryt., vak., dz. nebo žem. S. Keinys (1991: 95) se domnívá, že tyto značky „by se neměly chápat doslovně“, a navrhuje považovat nářeční výrazy za slova spisovného jazyka užívaná v užším rozsahu, která jsou typická pro určitou oblast užívání spisovného jazyka a pro jazyk vystěhovalců z této oblasti.

Někdy se vedle nářečních značek užívají také stylistické značky – menk., niek., např. góngalvis, ~ė dkt. (1) vak. niek. ‚výtržník, darebák‘ a srov. áitas (1) ryt. ‚výtržník, neposedný člověk‘; nepaeitūvas b. (2) vak., dz. menk. ‚člověk, který všechno dělá pomalu, loudal‘ a srov. čiópa (1) žem. ‚neohrabaný člověk‘ aj. Významově se uvedené dvojice příkladů příliš neliší. Zdá se, že by se mělo postupovat důsledně a v podobných případech uvádět vedle nářečních značek také stylistické, bylo by však lepší se posledních zcela vzdát, neboť expresivnost je charakteristická pro většinu nářečních výrazů v DŽ₃.

Nekyla abejonių, kad į bendrinės kalbos žodyną dėtini etnografizmai (Klimavičius 1997: 23). A. Lyberis (1983: 148) atkreipęs dėmesį į tai, kad daugelis tarminių žodžių grožinėje literatūroje kuria kaimo gyvenimo kolor itą, o dalis jų bendrinėje kalboje atlieka etnografizmų funkcijas. Beje, dažnai DŽ₃ apskritai nepateikta pažyma etnogr., pvz., raugtinė (3ᵇ) žem. 1. ‘kibiro talpos medinis indas su dangčiu sviestui ar rūgusiam pienui laikyti’, 2. ‘lauknėša’, ratūkai dgs.

235

(2) 2. vak., dz. ‚cívky pro navíjení nitě‘, kūltuvas (3^b) ryt. ‚cep‘ aj. O potřebnosti této značky by neměly být pochybnosti: nejprve by se měla uvádět značka etnogr. a poté značka označující určitou nářeční oblast, třebaže v DŽ₃ se vyskytují i případy opačného pořadí, například rytągonė (1) ryt., dz. etnogr. ‚pasení dobytka od východu slunce do snídaně‘. Zdá se, že by se mělo postupovat důsledně: uvedeme-li značku etnogr., značky tarm. vak., ryt., dz., žem. obecně nejsou potřebné. Snad by se uvedené značky měly připojovat pouze tehdy, když se slovo v nářečích užívá v různých významech, například geinys (4) etnogr. 1. dz. ‚provazové zařízení ke šplhání na strom při vybírání medu od včel‘, 2. ryt. ‚osnovní nitě tkaniny, sejmuté nitě‘, 3. ryt. ‚rytmický nástroj‘, 4. žem. ‚vory spojené z klád podle vzoru pro nakládání dřeva‘ aj. Při volbě značek ryt., vak., dz., žem., tarm. a aukšt. je třeba zohlednit nejen rozsah užívání slova, ale také vycházet z údajů lingvistické geografie. Značka tarm. se užívá i v případech, kdy se nářeční výraz ve spisovném jazyce dosud pevněji neustálil.

Příloha 2. Seznam míst uvedených na mapě

medžiokas (2) ryt., dz. viz medkurpė LKŽ VI 997 142 – Vabalninkas, okres Biržai 164a – Radviliškis 232 – Naujamiestis, okres Panevėžys 267 – Ėriškiai, okres Panevėžys 643 – Miroslavas, okres Alytus 684 – Veisiejai, okres Lazdijai.

pirmaryčiai dgs. (1) etnogr. ryt., dz. ‚obřad probouzení novomanželů první ráno po svatbě‘ LKŽ X 9 212 – Dūsetos, okres Zarasai 313 – Dūkštas, okres Ignalina 508 – Strūnaitis, okres Švenčionys.

rakštūs,~į (4) ryt., dz. 1. ‚pichlavý, bodající‘, 2. ‚nejasný, spletitý, obtížný‘ LKŽ XI 110 212 – Dūsetos, okres Zarasai 276 – Sudeikiai, okres Utena 315 – Rimšė, okres Ignalina 346 – Tauragnai, okres Utena 350 – Daugėliškis, okres Ignalina 381 – Saldutiškis, okres Utena 420 – Tverėčius, okres Ignalina 649 – Valkininkai, okres Varėna.

672a – Lazdijai 688 – Merkinė, okres Varėna.

šąmatas (1) ryt., dz. ‚provázek nebo řemínek k utažení postroje při zapřahání‘ LKŽ XII 92 79 – Grūžiai, okres Pasvalys 111 – Joniškėlis, okres Pasvalys 146 – Panemunėlis, okres Rokiškis 164a – Radviliškis 174 – Kupiškis 231 – Sidabravas, okres Radviliškis 234 – Miežiškiai, okres Panevėžys 241 – Užpaliai, okres Utena 275 – Vyžuonos, okres Utena 276 – Sudeikiai, okres Utena 315 – Rimšė, okres Ignalina 335 – Surviliškis, okres Kėdainiai 378 – Skudutiškis, okres Molėtai 454 – Kaltanėnai, okres Švenčionys 630 – Pivašiūnai, okres Alytus 670 – Dieveniškės, okres Šalčininkai 678 – Varėna 686 – Leipalingis, okres Lazdijai 688 – Merkinė, okres Varėna III – Leñtupis, Bělorusko IV – Gervėčiai, Bělorusko

236

sõdas (2)

3. etnogr. vých. dial. ‘svatební slaměná ozdoba, zavěšovaná u stolu’

LKŽ XIII 273

57a – Biržai

176 – Skãpiškis, okres Kupiškis

212 – Düsetos, okres Zarasai

238 – Šimonys, okres Kupiškis

241 – Užpaliai, okres Utena

312 – Šalakas, okres Zarasai

343 – Skiemonys, okres Anykščiai

449 – Žėlyva, okres Ukmergė

645 – Ál̃ovė, okres Alytus

699 – Dubičiai, okres Varėna

stavariúotas, -a (1) vých., dial.

‘který má stavariai’ LKŽ XIII 725

212 – Düsetos, okres Zarasai

312 – Šalakas, okres Zarasai

627 – Krōkialaukis, okres Alytus

686 – Leipalingis, okres Lazdijai

694 – Druskininkai, okres Varėna

697 – Marcinkonys, okres Varėna

VII – Nočia, Bělorusko

X – Aziérkai, Bělorusko

stōgas (3)

3. ryt., dz. ‘stotas’ LKŽ XIII 825

174 – Kupiškis

275 – Vyžuonos, okres Utena

276 – Sudeikiai, okres Utena

350 – Daugėliškis, okres Ignalina

383 – Vidiškės, okres Ignalina

415 – Linkmenys, okres Ignalina

454 – Kaltanėnai, okres Švenčionys

483 – Švenčionys

609 – Balbieriškis, okres Prienai

630 – Pivašiūnai, okres Alytus

677 – Perloja, okres Varėna

687 – Liškiava, okres Varėna

704 – Kabeliai, okres Varėna

IV – Gervėčiai, Bělorusko

VI – Varanavas, Bělorusko

náuda b. (1) vak., dz. iron.

‚dobrý, chvályhodný člověk‘ LKŽ VIII 578

514 – Lekėčiai, okres Šakiai

565 – Alksnėnai, okres Vilkaviškis

644 – Alytus

684 – Veisiejai, okres Lazdijai

VIII – Rōdūnia, Bělorusko

nepaeitùvas b. (2) vak., dz. menk.

„člověk, který všechno dělá pomalu, nikam nespěchá“

LKŽ VIII 660

468 – Veliuona, okres Jurbarkas

566 – Pilviškiai, okres Vilkaviškis

585 – Šunskai, okres Marijampolė

622 – Bartninkai, okres Vilkaviškis

631a – Dūsemenys, okres Trakai

649 – Valkininkai, okres Varėna

659 – Nemunaitis, okres Alytus

ratūkai množ. (2)

2. záp., nář. „kolečky ke zvedání nyčių“

LKŽ XI 245

547 – Žvirgždaičiai, okres Šakiai

605 – Keturvalakiai, okres Vilkaviškis

655 – Rudamina, okres Lazdijai

skėršpjūvė (1) záp., nář.

viz příčná pila

LKŽ XII 833 (příčná řezná plocha, příčný řez)

76 – Pašvitinys, okres Pakruojis

512 – Šakiai

530 – Griškabūdis, okres Šakiai

565 – Alksnėnai, okres Vilkaviškis

569 – Veiveriai, okres Prienai

603 – Pajevonys, okres Vilkaviškis

625 – Dauksiai, okres Marijampolė

642 – Simnas, okres Alytus

spaṅgas, -à (4) vak., dz.

„slepý“ LKŽ XIII 319

492 – Gelgaudiškis, okres Šakiai

513 – Lukšiai, okres Šakiai

530 – Griškabūdis, okres Šakiai

546 – Kudirkos Naumiestis, okres Šakiai

548 – Barzdai, okres Šakiai

584 – Vilkaviškis

585 – Šunskai, okres Marijampolė

605 – Keturvalakiai, okres Vilkaviškis

237

606 – Marijampolė 622 – Bartninkai, okres Vilkaviškis 627 – Ūdrija, okres Alytus 639 – Kalvarija, okres Marijampolė

strustis, ~iės m. (4) záp., dz. 1. ‘zub hřebenu’, 2. ‘proplétání košíku’ LKŽ XIII 1004 536 – Rumšiškės, okres Kaišiadorys 538 – Žasliai, okres Kaišiadorys 549a – Bagotoji, okres Marijampolė 591 – Jieznas, okres Prienai 627 – Ūdrija, okres Alytus 672 – Šventežeris, okres Lazdijai 686 – Leipalingis, okres Lazdijai 687 – Liškiava, okres Varėna 697 – Marcinkonys, okres Varėna 699 – Dubičiai, okres Varėna 702 – Ratnyčia, okres Varėna

naša (4) 1. zem., záp. ‘úroda, zralost, výnosnost’ LKŽ VIII 568 321 – Teneniai, okres Šilalė 361 – Skaudvilė, okres Tauragė 392 – Tauragė 468 – Veliuona, okres Jurbarkas 491 – Jurbarkas 513 – Lukšiai, okres Šakiai 514 – Lekėčiai, okres Šakiai 584 – Vilkaviškis

skivytas (2) záp., zem. ‘cár, hadr’ LKŽ XII 959 33 – Tirkšliai, okres Mažeikiai 305 – Anykščiai 364 – Raseiniai 392 – Tauragė 397 – Vadžgirys, okres Jurbarkas 490 – Sudárgas, okres Šakiai 491 – Jurbarkas 529 – Sintautai, okres Šakiai 565 – Alksnėnai, okres Vilkaviškis

vinis, ~iės (4) 2. zem., záp. ‘zub hrábí’ LKŽ kartoteka 392 – Tauragė 399 – Girkalnis, okres Raseiniai 426 – Plaškiai, okres Šilutė 491 – Jurbarkas

spāras (4) 1. záp., zem. viz gegnė LKŽ XIII 322 216 – Gargždai, okres Klaipėda 364 – Raseiniai 490 – Sudárgas, okres Šakiai 492 – Gelgaudiškis, okres Šakiai 548 – Barzdai, okres Šakiai 550 – Skriaudžiai, okres Prienai 566 – Pilviškiai, okres Vilkaviškis 639 – Kalvarija, okres Marijampolė

Obdrženo 1998 05 28

PRAMENY A LITERATURA

Slovník současné litevštiny (odpovědný red. J. Kruopas), Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1954.

Dabartinės lietuvių kalbos žodynas (ats. red. J. Kruopas), Vilnius: Mintis, 1972.

_DŽ₃ – Slovník současné litevštiny (odpovědný red. St. Keinys), Vilnius: Nakladatelství vědeckých a encyklopedických publikací, 1993.

G r i n a v e c k i e n ė E. 1973: Pokladnice spisovného jazyka. – Literatūra ir menas 6,5.

G r u m a d i e n ė L. 1995: „Dabartinės lietuvių kalbos žodyno“ tarmybės. – Leksikografijos problemos: semantika, etimologija, terminų faktų pateikimas, žodyno sudarymo principai. Konferencijos pranešimų tezės. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 15–16.

K e i n y s S. 1991: „Dabartinės lietuvių kalbos žodynas“ ir kalbos normalizacija. – Lietuvių kalbotyros klausimai 29, 92–98.

238

Kirvaitis G. 1984: Kokį norėtume turėti „Dabartinės lietuvių kalbos žodyną“. – Kultūros barai 8, 54–57.

Klimavičius J. 1997: Kas yra bendrinės kalbos leksika? Sampratos, nuomonės ir prietarai. Žodyno praktika ir teorija. Vartojimo reikmės ir problemos. – Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 20–32.

Lazauskaitė V. 1997: Dėl dėsuk-ybių pateikimo „Dabartinės lietuvių kalbos žodyne“. – Jaunųjų kalbininkų konferencija. Konferencijos tezės. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 13–15.

Lyberis A. 1973: Antrasis žodyno leidimas. – Tarybinis mokytojas 19,4.

Lyberis A. 1983: Žodžių atrankos problema „Dabartinės lietuvių kalbos žodyne“. – Lietuvių kalbotyros klausimai 22, 147–154.

LKŽ II₂ – Slovník litevského jazyka 2, Vilnius: Mintis, 1969.

LKŽ III – XVIII – Slovník litevského jazyka 3–6, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1956, 1957, 1959, 1962; 7–9: Mintis, 1966, 1970, 1973; 10–15: Mokslas, 1976, 1978, 1981, 1984, 1986, 1991; 16–18: Nakladatelství vědeckých a encyklopedických publikací, 1995, 1996, 1997.

Morkūnas K. 1997: Norminamasis žodynas ir lingvistinė geografija. – Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 40–45.

Paulauskas J. 1974: Aktualios leksikos norminimo problemos ir žodynas. – Kalbos kultūra 27, 40–49.

Paulauskas J. 1979: Leksikos variantų norminimas. – Kalbos kultūra 37, 77–80.

Zabarskaitė J. 1996: Bendrinės kalbos žodynas – realybė ar fantazija. – Metai 3, 105–107.

K PROBLÉMU DIALEKTISMŮ VE „SLOVNÍKU SOUČASNÉ LITEVŠTINY“

(„Slovník současné litevštiny“)

Shrnutí

Aufgrund des im „Dabartinės lietuvių kalbos žodynas“ (Vilnius,1993) vorliegenden Verzeichnisses (insgesamt 2150 Wörter, d. h. cca 3% der Lexik des ganzen DŽ₃ („Großes Wörterbuch der litauischen Sprache“) werden die Auswahlkriterien der Wörter erörtert sowie der Gebrauch der dialektalen bzw. stilistischen Hinweise. Die Analyse der Wörter mit den beigefügten dialektalen Hinweisendz., ryt., vak., žem., aukšt. und tarm. zeigt, daß in das Wörterbuch der Gemeinsprache Folgendes nicht aufzunehmen ist: 1) ein beträchtlicher Teil der „expressiven“ Lexik; 2) Wörter, die in der Gemeinsprache gebräuchlichere Äquivalente haben; 3) seltene, auf einer kleinen Fläche des Dialektes gebräuchliche Wörter; 4) Wörter, die im akademischen „Lietuvių kalbos žodynas“ durch DŽ allein gekennzeichnet sind; 5) DŽ₃ - Wörter, die mit im akademischen Wörterbuch nicht verzeichneten Bedeutungen auftreten; 6) Wörter, die aus anderen Wörterbüchern in das akademische Wörterbuch übertragen sind, doch gegenwärtig in den Mundarten nicht mehr gebraucht werden.

Při výběru dialektismů se jako nejdůležitější kritéria doporučují následující: 1) rozšíření dialektismu v literatuře a slovnících (19.–20. století); 2) rozšíření slova v nářečích; 3) systematičnost; 4) neshoda významů. S přihlédnutím k těmto výběrovým kritériím lze do akademického slovníku zařadit přibližně 1% dialektismů z DŽ₃.

239