LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXIX (1998)

Aloyzas VIDUGIRIS

Institut litevského jazyka, Vilnius

K VYJADŘOVÁNÍ OPAKOVANÉHO DĚJE V JIHOVÝCHODNÍCH NÁŘEČÍCH LITEVŠTINY

Opakovaný (znovu se opakující, repetitivní či frekventativní) děj, někdy i stav, lze v jihovýchodních nářečích litevštiny stejně jako jinde vyjadřovat různými způsoby: slovy s určitými příponami, slovními spojeními, opakováním týchž slov apod. Neexistuje jednotný systém vyjadřování tohoto jevu.

Stejně jako v mnoha jiných nářečích lze i v jihovýchodních nářečích litevštiny opakovaný děj či stav vyjadřovat jak opakovanými, iterativními slovesy, tak slovesy s jiným zobecněným významem (LKG 1971: 24, 91–107; DLKG 1994: 283–291). Zde se nebudeme zabývat všemi těmito případy užití; zajímá nás spíše tendence k zániku takzvaného minulého frekventativního času a k nárůstu iterativních sloves s příponami -inėti, -dinėti, -dyti v nářečích jihovýchodního okraje litevského jazykového území. Takzvaný minulý frekventativní čas (praeteritum frequentativum) se tvoří z kmene infinitivu a přípony -dav- (o původu -dav- a obecněji formantu -d- viz Otrębski 1956: 222; Smoczyński 1989: 5–10). Jde o určitý variant minulého jednorázového času, avšak tradice jej považuje za samostatný čas, protože opakování není významem času, nýbrž způsobu děje (DLKG 1994: 291).

Formy minulého frekventativního času jsou podle všeho pozdním výtvorem litevského východního aukštaitského nářečí. Nenacházejí se ani v ostatních baltských jazycích, ani obecně v indoevropských jazycích (Zinkevičius 1981: 115–116). Žemaité místo nich mají spojení tvořené pomocným slovesem liuobėti a osobními tvary slovesa. Ani ve všech aukštaitských nářečích nejsou tyto formy rozšířeny stejně. Zdá se, že formy minulého frekventativního času se nevyskytují v textech M. Mažvydase (Urbas 1996); málo jich je v rejstříku Daukšovy postily (Kudzinowski 1977: 183 a násl.) a v lexiku Kristijonase Donelaitise (Kabelka 1964: 76 a násl.). A. Bezzenberger, který zkoumal písemné památky z 16.–17. století v Malé Litvě, zaznamenal také jen několik forem minulého frekventativního času (Bezzenberger 1877: 208).

Na jihovýchodních, zejména jižních okrajích litevského jazykového území jsou formy minulého frekventativního času vzácné nebo se již vůbec neužívají. Snad jen na východních okrajích východních aukštaitských nářečí (od Braslau až po Gervėčiai) jsou o něco častější.

Ve větě plní minulý frekventativní čas stejně jako jakýkoli jiný slovesný tvar obvykle funkci přísudku, např.: Míval jsem ji nejraději Vlk. A jezdíval jsem tam i chodíval Eiš., Za starých časů bývali lidé zdraví

183

nés Kb. Někdy se tvary minulého častého času tvoří pomocí od nich zastupujících derivátů s příponou -dinėti, např.: Dříve k nám často přicházíval Rdš. Náš (náš) kněz všude přijíždíval Lz.

Opakovaný minulý děj se zde poměrně často vyjadřuje ustrnulou, vloženou formou slovesa „bývalo“ bývalo nebo jejími variantami, např.: Bývalo, v té době klíčí cibule Sem. Bývalo, předeš, předeš, pec bolí Nč. Bývalo, srpy žali Brsl. V jižní Litvě se tato forma často zkracuje, např.: Dříve, bývalo, scházíme se a zpíváme Eiš. Bývalo, přichází k nám a sedí Pls, Rod. Poněkud rozšířenější je varianta bývalo, např.: Často, bývalo, spálí Str. Bývalo, jdi, [včely] bzučí Vlk. Bývalo, kámen (kámen) stojí na voze Mrs. Bývalo, orali jsme dřevěnými háky Kls. Někdy se tyto vsuvky užívají vedle přísudku vyjádřeného tvarem minulého opakovacího času, např.: Bývalo, říkával on Str. Bývalo, nebrával jsem Ldvn.

V jihozápadní Litvě v okolí Kučiūnai, Veisiejů, Kापčiamiestisu, Leipalingisu, Liškiavy a Druskininků se nejčastěji užívá tvar būlavo (< *būdlavo), např.: Dříve bývalo jinak Lš. Būlavo, jdi ven, psi štěkají Kč. Būlavo, chodí a zpívá DrskŽ, Rtn. Varianty būlavos, būlavoc: Būlavos, dědeček pořád vypráví a vypráví DrskŽ. Būlavoc, ve Švendubrėn bylo nejlepší Rtn.

Poněkud častěji se vyskytují varianty tohoto tvaru būlau nebo būlo, např.: Būlau, vypráví staří Dv. Jak přijde, būlau, tak sedí Arm. Būlau, přijíždějí ãmys (oni) mūsųmp (k nám) Lt. Būlo, šli jsme brzy Dv. V noci kosí len, būlo DrskŽ. Būlo, ãnas přichází ke mně, k mé matce (k mé matce) LzŽ. Būlo, paliavòne (lov) dãro Arm. Būlo, jde (jde) na Pėtoro (29. června) kosit žito Zt. Būloc, jdeš, dostaneš, co chceš DrskŽ.

Vlivem spisovného jazyka mají tvary minulého častého času nyní tendenci se šířit. Tam, kam vliv spisovného jazyka nedosahuje nebo je nepatrný, se však poměrně omezeně užívají i ustálené tvary minulého častého času. Ustálené a zkrácené varianty zase ukazují, že jejich užívání zejména v jižních okrajových oblastech zaniklo. Tvary minulého častého času patrně z užívání vytlačuje prosazování sloves s opakovacím (iterativním) významem a příponami -inėti, -dinėti, -dyti. Vztahy mezi užíváním tvarů minulého častého času a jiných sloves s častým či zobecněným významem zkoumal polský jazykovědec R. Roszko (Roszko 1996: 51–62).

Slovesa s příponami -(d)inėti, -dyti vyjadřují opakování děje nejen v minulosti, ale i v přítomnosti a budoucnosti. Všechny tyto přípony, přesněji jejich deriváty, jsou známé a užívané v celém litevském jazykovém areálu. V dialektech jihovýchodního okraje, kde jsou obyvatelé více či méně dvojjazyční nebo vícejazyční, se však tvoření sloves těmito příponami a jejich užívání výrazně rozšířilo. Zvětšil se také jejich sémantický rozsah, tj. mohou vyjadřovat mno-

* Zkratky místních názvů podle akademického „Lietuvių kalbos žodynas“, sv. I–XVIII. 1941–1997.

184

honásobný děj, malou četnost opakovaného děje, postupnost a trvání (pokračování) aj. Značnou měrou záleží také na subjektu a objektu (na počtu jednajících osob a účastníků děje) a obecně na kontextu věty. Většina sloves, zejména těch s příponami -dinėti, -dyti, se tvoří zpravidla z předponových sloves. Přidání přípony mění také jejich vid: z dokonavých sloves se stávají slovesa nedokonavá. Tyto odvozeniny s příponami tedy nabývají dalšího lexikálního významu a zároveň se mění i gramaticky (Vidugiris 1961: 219–231).

Na druhou stranu může určitá část takových příponových derivátů, tj. sloves s příponami -inėti, -dinėti, -dyti, být novotvary a lze je považovat za jakési kalky(?), překlady slovanských sloves s příponami -avatb, -ivatb. Jejich zdrojem je patrně dvojjazyčnost či vícejazyčnost obyvatel jihovýchodního litevského pohraničí a stále silnější uvažování založené na slovanských jazycích. Deriváty s uvedenými příponami (jejich část) tedy mohou být výsledkem vlivu cizích jazyků, jen oděným do litevského hávu. Kromě toho mají dvojjazyční lidé často sklon užívat a zobecňovat vyjadřovací prostředky. Deriváty s těmito příponami se prosazují tam, kde si tradiční litevská nářečí vystačí se základovými slovesy nebo slovesy jinotvornými, rozšířeného významu. Většina těchto derivátů je dnes součástí systému okrajových nářečí a stala se vlastnictvím tohoto jazyka, běžným způsobem vyjadřování myšlenek. Možná jen nám připadají jako určitá exotika. Odlišit tyto novotvary by měla pomoci stará, v průběhu dlouhého času ustálená řada významů, jejich posloupnost (systém).

Téměř ve všech okrajových oblastech etnické jihovýchodní Litvy se vedle sebe mohou užívat iterativní slovesa se všemi uvedenými příponami, jen jejich vzájemný poměr není všude stejný. Někde se více prosadila slovesa s jednou příponou, jinde s jinou.

Dále se podle jednotlivých přípon probírá tvoření, užívání, význam a rozšíření těchto sloves.

Přípona -inėti se stejně jako v jiných litevských nářečích používá i v nářečích jihovýchodního okraje k tvoření sloves s opakovacím, častým významem. Deriváty s příponou -inėti se obvykle tvoří z tvarů minulého jednorázového času, např.: beginėti: bėgo, buvinėti: buvo, darinėti: darė, davinėti: davė. Jejich základní význam se kromě opakovacího charakteru většinou neliší od původních sloves, z nichž jsou utvořeny, např.: bėginėti 1. pobíhat, běhat sem a tam: bėgti: Pobíhá, poletuje kolem Dbč. Proč pobíháte, běháte, já vás předběhnu (předstihnu) DrskŽ. Je třeba běhat za dítětem a prosit ho, aby jedlo (jedlo) Zt. Když je teplo, krávy pobíhají (jsou v říji) Zt. 2. spěšně chodit, pracovat: Už třetí rok běhá s těmi ovcemi Vrnv. Ona je o pět let mladší, takže teď (ještě) běhá jako zajíc Zt. 3. pobíhat, rozmnožovat se (o dobytku): Kráva běhá – odveď ji (odveď) k býkovi (k býkovi) LzŽ. Proč ta kráva běhá DrskŽ. Naše kravička běhá, je třeba ji odvést k býčkovi Rod. Na trhu se všechny krávy naběhaly (poběhaly se) Zt.

Sloveso bėginėti si zachovává blízké významy s různými předponami vyjadřujícími směr, např.: 1.Obíháme vesnici (ves, dědinu) a a pak jdeme (ei-

185

domů) domů Zt. Lidé vyběhli rozhlédnout se, kde hoří LžŽ. Chtěli jsme se proběhnout po dvoře (dvůr) Dv. Proběhni se kousek kolem domu DrskŽ. Až vyjde slunce, všichni se proběhnou Rod. 2. Dokud všechno oběhneš (připravíš) i večer Btrm. 3. Nevěděli jsme, že se ovce zahnaly Sn. Kumetė už se zaběhla Dglš. Jsou vaše (vaše) kráva už zabřezla? LžŽ. Která kráva nezabřezne, ta nebude mít mléko Zt.

Ze všech významů se pouze třetí význam slova beginėti nebo beginėtis, ačkoli se široce užívá v jihovýchodní Litvě, považuje za dialektismus (v DLKŽ 1993 není uveden). Ekvivalenty ve spisovném jazyce jsou begiōtis, lakstýtis, vaikýtis aj. (Lyberis 1980: 202). Všechny významy slova beginėti spolu úzce souvisejí, takže je obtížné předpokládat nějaký vnější vliv. Snad se v některých okrajových nářečích podle příkladu běloruského бегаць ‚běhat‘ побегаць ‚proběhnout se‘ užívá nezvratná forma. Obecně se slovesa s příponou -inėti, ať už bez předpon, nebo s nimi, navzdory některým dodatečným významům či jejich odstínům většinou shodují se sémantickou strukturou významů základových sloves. To ukazuje, že slovesa s příponou -inėti se užívají nejčastěji a patří k nejstarším.

V Litvě, zejména v okrajových nářečích vilnišské skupiny, se však poměrně často objevují i případy užívání přípony -inėti, která není pro litevštinu charakteristická, např.: Toj lepioškà (placka) razcirinėja ** (drolí se, rozpadá se), válgyc nemōžna (nelze) Ad. Nezvālija (nedovoluje) jiem grāfas atadavīnėt pjāut' pievų Aps. Sāko itai visiem itep i(š)sidavinėja (zdá se, zjevuje se) Grv. Daūgis niūkė (řekl, vyprávěl), kad prisdavinėjo(zjevovalo se) Aps. Prisidavinėja tį kās Brsl. Niēkas nevāikšto pirciñ, sāko susdavinėja (zjevuje se, srov. běloruské выдаваца, прыдаваца ‚zjevovat se‘) Pst.. Tadū atadinginēja košį Aps. Reikia gi, pademinēju (pomáhám) Ad. Vienà do nebaigia (zpívá), kità pradėminėja (začíná) Ad. Drenažis uždėminėja (pokládá) Ad. Jau ateininėja namóp Lz. Anės išeininėja ir ateininėja in naktieś Brsl. Tai išeininėja (odchází, připadá) jiem po dù gektarūs Aps. Ūpė apeininėja ratū Ad. Ānys sulānda žemėsin ir pavasarį išėjinėja (vylézá) Ad. Siuvimo kūrsus praėjinė(jo) Ad. Prisejinėja (připadá, dostává se) ragutėlėm maistas timpt (táhnout) Ad. Šaltu ūndeniu užgerinėja Str. Ažiminėja gaspadorius šienų dėl sāva kėltavų (dobytka) Aps. Regy (podívej se), ānas i(š)sijuokinėja iš tavį Str. Tai ānas mōka ažkatbinėt rōži Aps. Lenkai norėjo šitų kalnų raskasinėt (zkoumat) Aps. Unsikliuōdė (zamotali se) arkliai, tēp va lig šiōl atsikliuotojinėjau (rozmotával jsem) tį tuōs ārklius Grv. Ėjo pōnam atkurtinėt (odpracovat) ažū žemį Nmč. Gerai ažkrucinėjom (vydělali jsme), rūblis kadāibinis (starodávný) dideli pinigai būvo Str. Maža užkrutinėja Tyr. Vaikūs kap sugāuna [víly] tai ažkutinėja (lechtají) Aps. Šeimū vienà išlaikinėjau Ad. Kai palyjinėja, tai būna grybų Ad. Tadū

** Značnou část příkladů s příponou -inėti, zaznamenaných během expedice v roce 1972, si mohli opsat A. Bal priešaitis, I. Erman ytė, K. Pakalka.

186

susirinkinėjom (chystali jsme se)razmušinėti (bojovat) Aps. In karvį priraudojinėjų (naříkám, svěřuji se) Pst. Apsėda žukai ir žiedus nurijinėja Ad. Aš gvōltu rękc, kad duris atspyrinėtų Str. Aina pasispyrinėdama lazdu Ck. A(ž)siprašinėję (zvali), sako, bus vakarėlis Grv. Traukinėlis a(ž)siturinėja (zastavuje se), kap aina Utenōn Str. nyn išvažiauinēs miestan Ad. Važiuoja išvežinėt miško Aps. Z uvedených příkladů je patrné, že slovesa s příponou -inėti se tvoří nejen z forem minulého jednorázového času, ale i z forem přítomného času, srov. dėminėti: dė́ti, dė́ma (dėma), dė́jo; eininėti: eiti, eina, ėjo; iminėti: imti, ima, ėmė.

Slovesa s příponou -inėti se zvláště pevně uchytila v jihovýchodních okrajových oblastech severních vilnišských nářečí, od Strūnaičiai až po Breslauju. Užívání odvozenin s touto příponou je zde natolik zobecnělé a časté, že slovesa s jinými příponami jejich konkurenci neustojí. Toto užívání přípony -inėti se zřejmě rozšířilo v letech vynucené mnohojazyčnosti. Během expedice do okresu Breslauja v roce 1956 ještě nebyla tendence k takovému užívání přípony -inėti zaznamenána. Jinde jsou slovesa s touto příponou mnohem méně častá a jejich užívání se téměř neliší od užívání v hlavních nářečích a ve spisovném jazyce. Zato se tam prosazují slovesa podobného významu s příponami -dinėti nebo -dyti.

Přípona -dinėti je podle všeho složená, vzniklá spojením přípon -do (srov. -dyti) a -inėti (Skardžius 1943: 529). J. Otrębskis (Otrębski 1956: 414) považuje taková slovesa za odvozeniny s příponou -inėti, v nichž kořen slovesa od této přípony odděluje prvek -d-. Vývoj tvoření sloves s příponou -dinėti, známých již z litevských písemných památek 16. století, by byl následující: gauti: gaudyti: gaudinėti; gyti: gydyti: gydinėti nebo gydinėti; gulti: guldyti: guldinėti. Lze uvést další skupinu sloves s příponou -dinėti, u nichž tvoření jako by přeskočilo prostřední člen s -dyti, např.: duoti: duodinėti; stoti: stodinėti; važiuoti: važiuodinėti nebo važiuod inėti. J. Otrębskis se domnívá, že se zde -d- před -inėti objevilo proto, aby se zabránilo hiátu (Otrębski 1956: 415), ačkoli toto -d- mohlo vzniknout i analogicky.

Slovesa s příponou -dinėti se tvoří většinou od infinitivního kmene, např.: arti: ardinėti, bėgti: bėgdinėti, duoti: duodinėti, eiti: eidinėti (nikoli bėgo: bėginėti, davė: davinėti, ėjo: ejinėti). V litevském nářečí Zietela si slovesa s příponou -dinėti často zachovávají i přízvuk základových sloves, např.:dailydinėti: dailýti ‚dělit‘, dėdinėti: dė́ti, važiuodinėti: važiuóti.

Slovesa s příponou -dinėti s frekventativním či zobecněným významem se nejčastěji užívají v jižních litevských nářečích. Tyto odvozeniny se často užívají jakoby zcela zbytečně namísto sloves s příponou -inėti a frekventativním významem nebo základových sloves s rozšířeným významem. Nejčastěji se tvoří od základových sloves s předponami, neboť odvozeniny s příponou -dinėti bez předpon jsou mnohem vzácnější. Kromě toho nejčastěji zdvojují základní význam základových sloves, vzácněji označují určitý samostatný význam nebo významový odstín. Jejich významový systém bývá zpravidla chudší než významy základových sloves nebo sloves s příponou -inėti. Pro srovnání uvažujme sloveso bėgdinėti

187

1. běhat, pobíhat: Běhá po vsi (vesnici, osadě), jako by neměl vlastní domov LzŽ. Běhali jsme sem a tam Zt. 2. téci: Krev [z nohou] tekla DrskŽ. Jejich děti sem každý den přibíhají Lp. Přibíhá k tomu stromu (ke stromu) LzŽ. Přibíhá voják (voják) do našeho příbytku Zt. Přichází sem zdaleka pracovat (pracovat) DrskŽ. Přiběhne – všechno je rozházené a slepice pochytané Zt. Všichni jako zajíci utekli Mrp. Vyběhli se podívat na strýce Lp. Vyběhli na ulici (na ulici) podívat se na otce (otec) LzŽ. Vybíhá kdekdo Zt. Někdy i brambory vyběhnou (dojdou), později Zt. Seběhává do té hospody (do té hospody) Zt. Z fronty jsme utekli do lesa (do lesa) Rod. Sluníčko hřeje, už sníh odtává (taje) Pls. Copak, máji, copak. modrooká sestřička se přitulila (tulí se) LzŽ. Pasáček běhá domů Lp. Nepředbíhej ostatní – dej jim možnost promluvit Rod.

Ačkoli se slovesa s příponou -dinėti svými významy nevyrovnají odvozeninám s příponou -inėti, v některých oblastech jim přesto představují vážnou konkurenci. Poměrně častá jsou v jihovýchodní části litevského jazykového území až po linii Trākai – Semeliškės – Ōnuškis – Drūskininkai. Nezřídka se jich užívá také v okolí Gervėčů, Strūnāiti, Adūtiškise, Kamōjise a Brėslauje. Příklady jsou nejrůznější: Dříve brambory nerozebírej Dbč. Rozebírá žitné stéblo, když kvete DrskŽ. Kde se sází máta, říkají tomu mátoviště Arm. Len zarůstá plevelem Nč. Tady se zabydleli (usadili se) oni Žrm. Už měsíc (měsíc) ubývá (couvá, zmenšuje se) LzZ. Kde bydlíte (žijete)? Dv. Kde začali bydlet, tam nikdo neprohledává Aps. Když jsme začali stavět, bylo to těžké Str. Krásně stlali peřiny Pst. Rodiče už si zvykají (přivykají, učí se spisovnému jazyku) od dětí Dbč. Později jí pomáhali Nč. S bábami se nescházím Brsl. Ona nespí, jen předstírá, že spí (předstírá) Rod. Často k nám chodí Dsm. Do koliby přicházela dívka k chlapci Trak. Převlékal jsem košili Ad. Za mlada jsme se scházeli Šlčn. Kočky pořád rozháněly (plašily) Arm. Sundává fotografii (fotografie) Azr. Tvoji bratři mu napovídali (namluvili) pracovat (pracovat) Grv. Nakládali si nakládanou zeleninu, aby byla kyselá Vrn. Hosté posedávají u stolu Dv. Ještě se vzpíráme, nezeslábli jsme Bn.

Někdy se slovesa s touto příponou vyskytují i se dvěma předponami, které jako by zesilovaly dojem opakovaného děje, např.: Začíná (začíná) zahrada kvést Zt. Pánové už zase běhají domů Zt. Tady se letos začíná ukazovat ve městě Arm. Začíná se vybírat brambory (brambory) Zt. Na dvoře prodávali půdu LzŽ. Všichni tam vyběhali (vyběhli) z vlaku (vlaku) Zt. Trochu utáhni (přitáhni) šroubky (šroubky) LzŽ. Skoro jsem zapomněl (málem jsem zapomněl) všechny hádanky (hádanky) Dv. Zdá se, že i tato slovesa jsou utvořena od základních sloves se dvěma předponami, např.: Teprve začala (začala) válka Zt. Nikdo mi nechce pomoct Zt. Málo jsme toho přidali (doplnili) Zt. Do rakve (do rakve) vloží (vloží) a pohřbí (pohřbí) Zt. Litevci byli trochu podobní Dv. Vlk se vklínil (vrazil se dovnitř)

188

do příbytku Dv. Zapomněl jsem, nepřichází to rychle (rychle) na mysl Dv. To samozřejmě není zvláštnost litevského jazyka.

Slovesa s příponou -dinėti vyjadřující opakovaný děj nejsou cizí mnoha litevským nářečím. Nejčastěji se však užívají na okrajových nářečních územích jihovýchodní Litvy v intenzivním kontaktu se Slovany, v okolí Dubičů, Noči, Pelės, Rūdiny, Ašavy, Armoniškės, Dievėniškės a Zietely.

Přípona -dyti se v litevských nářečích používá k tvoření frekventativních a kauzativních sloves, například: ardyti, gaudyti, girdyti, guldyti, spardyti. Na jihovýchodních okrajích se však hojně rozšířila slovesa s příponou -dyti vyjadřující opakovaný či trvající děj, která hlavní litevská nářečí neznají. Odvozeniny s příponou -dyti vyjadřují z hlediska času složitější děje než základová slovesa (Naktinėnė 1997: 159). Jsou jakýmisi zvláštními zkrácenými podobami přípony -dinėti, jejichž kořeny mají nejčastěji předpony, např.: Brambory je třeba rozebrat Grv. Straky nikam neulétly Grv. Matka včelám postavila nové úly Grv. Kdo ti tam pomohl? Grv. Kdyby to bylo vidět, nasadila by si to na hlavu Grv. A začalo strašit (zjevovat se) Grv. On už se vymlouvá, že kvůli němu nic není Grv. Galšiā nakupuje len Dv. Povodně zanechaly trhliny Vrn. Nezakrývej ho Rod. Koťátko šlo žrát (krmit se), zatímco kohoutek zůstal doma Grv. Zůstal jsem s malými dětmi Dv. Umyješ se a vylezeš z vody Dv. Kameny je třeba vybrat (vytřídit) LžŽ. Není nikdo, kdo by navlhčil nit (navlhčil) Str. Všude byla voda, ale teď odtekla Zt. Až se setmí, budeš moci přijít Pls. On ho honí (chce ho dohonit) Pls.

Slovesa s příponou -dyti ve frekventativním významu se užívají převážně souběžně s příponou -inėti nebo -dinėti zpravidla pouze na nejjihovýchodnějších okrajích. Nejvíce se tato přípona prosadila v nářečí Gervėčiai. Zde vytlačila všechny odvozeniny s příponami -inėti a -dinėti. Někdy se připojuje dokonce i k odvozeninám s příponou, např.: Proč jsi neotvíral dveře? Grv. Tam se zjevoval kozel (strašil) Grv. Do žita přidělali zeminu Grv. Přípona -dyti se někdy užívá také jinde a ne zcela jednotně. Například v okolí Rodūně, kde se tato přípona užívá souběžně s -dinėti, dávají některé mladší rodiny výrazně přednost příponě -dyti. Jinde je vzácnější. U jednotlivých slov byla tato přípona zaznamenána také v okolí Druskininků, Dubičů, Butrimonys (okres Šalčininkai), Valkininků a Marijampolė (okres Vilnius).

Místo závěrů. Na jihovýchodních okrajích litevského jazykového území, kde oslabilo užívání forem minulého opakovaného času, se nejvíce rozšířilo užívání sloves s příponami -inėti, -dinėti, méně často s příponou -dyti. Jejich hlavní funkcí je vyjadřovat opakovaný děj. V hlavních litevských nářečích se slovesa s příponami -inėti a -dinėti obvykle užívají právě a pouze v tomto významu.

Slovesa s příponou -inėti si nejlépe uchovávají svůj tradiční systém významů ve všech nářečích, i jihovýchodních. Užívání této přípony je omezeno pouze v jednotlivých nářečích, kde se prosadila slovesa s jinými příponami, například Žie-

189

telos a někdy i v jiných nářečích na okraji jižních aukštaitských nářečí s příponou -dinėti, zatímco v nářečí Gervėčiai – s příponou -dyti a podobně.

V důsledku rozšířené dvojjazyčnosti a vícejazyčnosti obyvatel v okrajových nářečích vyjadřují slovesa s příponami -inėti, -dinėti nebo -dyti již spíše zobecněný jednorázový, průběhový děj než děj opakovaný. V tomto významu se slovesa s příponou -inėti začala prosazovat východoaukštaitských nářečí, podél jihovýchodních okrajů severních vilniškých nářečí v okolí Apsu, Brėslauji, Vidžių, v okolí Adutiškisu a také v okolí Ažudievise, Kamojyse, Lentupise, Kliukščionise a v jihovýchodní části okolí Strūnaitise, kde žije smíšené obyvatelstvo. Odvozeniny s příponou -dinėti jsou rozšířeny především v jižní Litvě v okolí Dieveniškėsu, Butrimonys, někdy v okolí Dubičiaie a Druskininkai a ve všech oblastech za hranicemi Litvy, v okolí Ašiųža a Pėrvalka (okres Gardino), v okolí Armoniškėsu, Ašavy, Bālātņi nebo Varenāvy, Benekainys, Kaulėliškėsu, Nočie, Pelėšy, Rodūnie, Žirmūnų (okres Varenavo), Lazūnų (okres Vijos) a Zietely (okres Diatlovo). Slovesa s příponou -dyti se užívají v okrajových oblastech jižní Litvy, zejména v okolí Gervėčiai.

Došlo 25. 3. 1998

LITERATŪRA

Bezzenberger A. 1877: Beiträge zur Geschichte der Litauischen Sprache, Göttingen: Verlag von Robert Peppmüller.

DLKG 1994: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

DLKŽ 1993: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Kabelka J. 1964: Kristijono Donelaičio raštų leksika, Vilnius: Mintis.

Kudzinowski Cz. 1977: Indeks - słownik do „Daukšos postilė“, Poznań: Wydawnictwo naukowe uniwersitetu im. Adama Mickiewicza w Poznaniu.

Lyberis A. 1980: Sinonimų žodynas, Vilnius: Mokslas.

LKA 1977: Lietuvių kalbos atlasas 1, Leksika, Vilnius: Mokslas.

LKA 1982: Lietuvių kalbos atlasas 2, Fonetika, Vilnius: Mokslas.

LKA 1991: Lietuvių kalbos atlasas 3, Morfologija, Vilnius: Mokslas.

LKG 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2, Morfologija, Vilnius: Mokslas.

Naktinienė G. 1997: Pietų aukštaičių ir rytų aukštaičių vilniškių priežastiniai veiksmažodžiai žodynuose. – Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 154–162.

Otrębski J. 1956: Gramatyka języka litewskiego 3, Warszawa: Panstwowe wydawnictwo naukowe.

Roszko R. 1996: Litewskie formy krotne typu eidavo (na przykład z gwary puńskiej).– Acta baltico – slavica 23, Warszawa: Slawistyczny ośrodek wydawniczy, 51–62.

Skardžius P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius.

Smoczyński W. 1989: Studia bałto-słowiańskie 1 (Prace komisji językoznawstwa 57), Wrocław – Warszawa – Kraków – Gdańsk – Łódź: Wydawnictwo Polskiej Akademii nauk.

Urbas D. 1996: Martyno Mažvydo raštų žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Vidugiris A. 1961: Veiksmažodžiai su priesagomis -inėti ir -dinėti Zietelos tarmėje. – Lietuvos TSR MA darbai, Serija A, 2 (11), 219–231.

Zinkevičius Z. 1981: Lietuvių kalbos istorinė gramatika 2, Vilnius: Mokslas.

1996 – 1998. 02. 10.

190

ÜBER DIE AUSDRUCKSMÖGLICHKEITEN DER FREQUENTATIVEN HANDLUNG IN DEN SÜDÖSTLICHEN LITAUISCHEN DIALEKTEN

Zusammenfassung

Bei der Untersuchung der südöstlichen litauischen Dialekte haben wir festgestellt, daß der Gebrauch der Formen des sog. frequentativen Präteritums (būtasis dažninis laikas) zum Ausdruck der frequentativen Handlung allmählich abnimmt. Ein wenig häufiger liegt als eingeschaltetes Wort die Form būdavo, manchmal būlavo oder ihre Kurzformen būdau, būdo, būlau, būlo vor. Indessen jedoch wächst die Zahl der Verben mit den Suffixen -ineti, -dineti, -dyti, die eine iterativ-durative Bedeutung haben.

Am besten ist das System der traditionellen Bedeutungen bei den Verben mit dem Suffix -ineti erhalten geblieben, die sich aus den Formen des Präteritums (būtasis kartinis laikas), seltener aus denen des Präsens entwickelt haben. In den eigentlichen Dialekten des Randgebietes wird der Gebrauch dieser suffigierten Ableitungen durch die aus dem Infinitiv gebildeten Verba mit dem Suffix -dineti oder -dyti eingeschränkt, die größtenteils von präfigierten Verben stammen.

Wegen der sich verbreitenden Zwei-bzw. Mehrsprachigkeit in den Randgebieten bezeichnen die Verba mit den Suffixen -ineti, -dineti oder -dyti häufig keine mehrmalige, sondern eine verallgemeinerte einmalige, sich fortsetzende Handlung. Verba dieser Bedeutung sind in dem Ostaukštaitischen der Vilniuser Randgebiete mit dem Suffix -ineti verbreitet, während solche mit dem Suffix -dineti in den südlitauischen Mundarten und nicht allein in diesen letzteren, sondern vor allem in dem Dialekt von Gervėčiai (am Mittellauf der Ašmena) gebräuchlich sind.

191