LITEWUYCH KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVIII (1998)

Danuta ROSZKO a Roman ROSZKO

Institut slovanské filologie PAN, Varšava

O jazykové konfrontaci na příkladu litevštiny a bulharštiny

Výzkum, který zahájili autoři konfrontační bulharsko-polské gramatiky (Projekt 1981) a který se zaměřuje na přechod od analýzy významu k analýze forem porovnávaných jazyků na základě zprostředkujícího jazyka, získává stále větší popularitu. Zkušenosti autorů konfrontační bulharsko-polské gramatiky se zúročují v práci mezinárodního týmu kognitivní gramatiky, s nímž se ztotožňují nejen jazykovědci, logici a matematici z Polska, Bulharska, Francie, Německa, Belgie, Itálie...

Konfrontační výzkum v pojetí autorů konfrontační bulharsko-polské gramatiky spočívá v synchronním porovnání alespoň dvou jazyků na základě zprostředkujícího jazyka.

1. Co je zprostředkující jazyk?

Zprostředkující jazyk představuje společnou umělou významovou rovinu porovnávaných jazyků. Je to struktura, kterou lze v průběhu výzkumu rozvíjet a která se staví na roveň porovnávaným jazykům (v daném případě litevštině a bulharštině), srov. obr. 1.

Obr. 1.

Zprostředkující jazyk je pouze nástrojem, který napomáhá při popisu, nikoli jazykem popisu (metajazykem). V konkrétním případě je jazykem popisu polština; stejně dobře by jím mohl být jiný jazyk. Avšak důvody, jimiž jsme se řídili při výběru jazyka publikace, rozhodly, že jím bude polština, která není náhodou předmětem našeho výzkumu. Zprostředkující jazyk se konstruuje souběžně s postupujícím výzkumem. Zprostředkující jazyk je tedy dynamickou a pružnou strukturou. Na zprostředkující jazyk se klade požadavek vnitřní soudržnosti a jednoduchosti pravidel.

177

V konfrontačním výzkumu se popis struktur jednotlivých zkoumaných jazyků provádí na základě zprostředkujícího jazyka, což zajišťuje jednotnost popisu a plnou srovnatelnost výsledků.

Uplatnění zprostředkujícího jazyka ve výzkumu je neodmyslitelně spojeno s ryze teoretickými pracemi. V aplikované lingvistice se tento termín příliš nepoužívá. Teoretické základy zprostředkujícího jazyka spočívají v takzvané situační sémantice Barwise a Perryho, Russellově a Reichenbachově určité deskripci a extenzionální teorii modelů predikátové logiky prvního řádu. Srov. (Koseska i Gargov 1990). Termín zprostředkující jazyk byl zaveden poměrně nedávno, v roce 1969. Právě v tomto roce Selinker ve svém vystoupení na 2. Mezinárodním kongresu aplikované lingvistiky v Cambridge poprvé použil označení zprostředkující jazyk pro blíže nespecifikované kompetence v cílovém jazyce, které jsou výslednicí kompetencí v mateřském a srovnávaném jazyce. Srov. (Koseska i Gargov 1990) a tam uvedenou bibliografii.

2. Konfrontační výzkum a tradiční výzkum

V praxi vede uplatňování pravidel konfrontačního výzkumu založeného na zprostředkujícím jazyce k opuštění 1) výzkumu založeného na formách, 2) výzkumu spočívajícího v překladu forem jazyka A do jazyka B nebo naopak. Například tradiční (formální) popis kategorie určenosti-neurčenosti v případě litevštiny a bulharštiny by se z velké části omezil na popis morfologických ukazatelů v bulharštině, který by byl ze zřejmých (čti: formálních) důvodů omezen na nomen. Následovalo by konstatování, že v litevštině morfologické ukazatele této kategorie chybějí. Možná by se analyzovala vybraná zájmena a zkoušel by se překlad bulharských forem s členem do litevštiny. Tím by se dokázala teze, že bulharština (stejně jako jí podobné jazyky, např. francouzština, angličtina a němčina) je formálně bohatší než litevština, neboť vyjadřuje významy určenosti-neurčenosti pomocí členu -ąt. Je možné, že v tradičním výzkumu by se nezmínil bulharský člen edin, jehož rozlišení a popis v podstatě vděčíme autorům bulharsko-polské gramatiky (Koseska i Gargov 1990).

Na rozdíl od výše uvedeného by konfrontační výzkum založený na zprostředkujícím jazyce předložil zcela odlišný stav věcí (status quo). Nejprve by se vytvořil abstraktní zprostředkující jazyk sémantické (pozor: nikoli morfologické) kategorie určenosti-neurčenosti, poté by se důsledně provedl výzkum litevštiny a bulharštiny, jehož cílem by bylo nalézt všechny formy (na úrovni věty v širším kontextu) schopné vyjadřovat významy určenosti.

178

Dalším krokem výzkumu by bylo porovnání těchto ukazatelů v obou jazycích a uvedení závěrů vyplývajících z tohoto srovnání.

Obecná znalost sémantické kategorie určenosti-neurčenosti i znalost litevštiny a bulharštiny nám umožňuje konstatovat, že oba jazyky vyjadřují významy zmíněné kategorie. Pouze skutečnost, že se v bulharštině vyvinul člen -ăt a edin, zatímco v litevštině chybí jejich přesný morfologický protějšek, může být základem závěru o menší formalizaci ukazatelů určenosti-neurčenosti ve skupině nomen v litevštině. Nikdy však nemůže být záminkou k tvrzení, že litevština je znevýhodněna při vyjadřování významů této kategorie nebo že bulharština je k jejich vyjadřování předurčena.

3. Náčrt sémantické kategorie určenosti-neurčenosti

Strukturu sémantické kategorie určenosti-neurčenosti představíme ve formě schématu:

Obr. 2.

Tuto kategorii považujeme za větnou kategorii, a proto se rozhodně distancujeme od tradičního popisu, který spatřuje významy určenosti pouze ve formách nomen, nikdy však ve verbum. Z pochopitelných důvodů se tato kategorie skládá ze dvou základních významů: určenosti a neurčenosti. Určenost není nic jiného než jedinečnost, neurčenost pak představuje souhrn existenciálních a obecných významů.

Pro stručnost popisu použijeme logické formule:

Jedinečnost chápeme jako významy vyjadřované pomocí logické formule: (ix) P(x), (iX) P(X), což lze parafrázovat takto: „přesně tento prvek (x), přesně tato množina (X) splňuje predikát P.“

Příklad:

(1) Mano duktė gyvena Plocke.

(2) Yra atvažiavęs.

(3) Žmogus yra protingas. (pouze lidé a nikdo jiný).

Existenciálnost chápeme jako významy vyjadřované pomocí logické formule: (∃x) P(x), což lze parafrázovat: „existuje alespoň jeden (x), který splňuje predikát P.“

179

Příklad:

(4) Vaikai žaidžia kieme.

(5) Każkas na tebe čeká.

(6) Kartais grįžta anksčiau.

Obecnost chápeme jako významy vyjadřované pomocí logické formule (∀x) P (x), což lze parafrázovat: „každý (x) splňuje predikát P.“

Příklad:

(7) Kiekvienas mirs.

(8) Niekas tavęs neieškojo.

4. Poslední část našeho článku věnujeme výběrovému srovnání exponentů sémantické kategorie určitosti-neurčitosti v litevštině a bulharštině. Všímáme si, že většina bulharských příkladů nesouvisí s členem -ăt. Tím chceme ukázat, že rozsah sémantické kategorie určitosti-neurčitosti je výrazně širší než rozsah morfologické (formální) kategorie, neboť zahrnuje formy spojené s nomen i s verbum.

(9) Aš numam.

(10) Aš klausiu.

Ve větě (9) a (10) je osobní zájmeno aš a aš exponentem jedinečnosti.

(11) Моята дъщеря живее в Плоцк.

(12) Mano duktė gyvena Plocke.

Substantivní skupina s přivlastňovacím zájmenem a členem v bulharštině, stejně jako substantivní skupina s přivlastňovacím zájmenem v litevštině, je výrazem jednotlivosti. Pozor, bulharská forma bez členu ve větě (11) není možná.

(13) Иван чете книга в стаята си.

(14) Jonas skaito knygą kambaryje.

Formy чете a skaito vyjadřují jednotlivost stavu v současném výroku.

(15) Той понякога сънува кошмари.

(16) Kartais jis sapnuoja košmarus.

Existencialita je vyjádřena použitím forem понякога a kartais, které jsou součástí slovesné skupiny.

(17) Един човек може да ти каже за това.

(18) Apie tai vienas žmogus gali tau pasakyti.

V obou výše uvedených příkladech máme co do činění s existencialitou. Všimněme si, že bulharská forma един formálně odpovídá litevskému vienas. Ale platí to tak vždy?

(19) Една влюблена жена може всичко.

(20) Įsimylėjusi moteris viską gali.

180

Bulharské една z věty (19) nelze vyjádřit litevským vieną, protože se zde vyjadřují významy obecnosti. Kontext, případně jednotlivé významy konfrontované ve větě ve své interakci, tedy určují význam obecnosti. Někdy bývá absence jednoznačného prostředku v podobných příkladech spojována s takzvaným jazykovým nedořečením.

(21) Всички деца обичат Дядо Мраз.

(22) Všechny děti milují Dědu Mráze.

Всички a visi se stávají prostředkem vyjadřujícím obecnost.

Stejně tak jsou přijatelné věty:

(23) Децата обичат Дядо Мраз.

(24) Děti milují Dědu Mráze.

Někdy jsou z hlediska vyjadřování významů určitosti-neurčitosti označovány za jazykově nedořečené, vyjadřují podobné významy jako věty (21) a (22). Ačkoli se v některých popisech (Koseska a Gargov 1990) výslovně hovoří o jazykovém nedořečení u vět typu (23) a (24), podle mého názoru je možná poněkud odlišná interpretace. Věty (21) a (22) totiž kategoricky vyjadřují obsah „všechny děti mají rády Mikuláše“, zatímco (23) a (24) v takové míře nezdůrazňují rozsah zahrnující všechny děti, které byly, jsou a budou. Lze tedy říci, že je možné, že dítě, které potkáme, bude mít rádo Mikuláše. Tvrzení (23) a (24) samozřejmě nevylučují možnost, že potkáme dítě, které Mikuláše rádo nemá, předpokládá se však, že pravděpodobnost setkání s dítětem, které má Mikuláše rádo, je vyšší. Tato interpretace má blíže k existenčním významům, které lze vyjádřit následujícími větami:

(25) Някои деца обичам Дядо Мраз.

(26) Některé děti milují Dědu Mráze.

Z toho vyplývá, že jazyková struktura nestanovuje přesné hranice mezi obecností a existenčností. Tato hranice je plynulá, a v důsledku toho lze některé prostředky stejně dobře považovat, jako v našem případě, za prostředky vyjadřující význam obecnosti nebo existenčnosti.

Těchto několik příkladů nám umožňuje zorientovat se v rozsahu sémantické kategorie určitosti-neurčitosti. Jak je vidět, prostředkem vyjadřujícím tuto sémantickou kategorii se nestává pouze člen nebo zájmena. Prostředky této kategorie se stávají také tvary slovesa a slovesné skupiny, a dokonce i jev označovaný v některých pracích jako jazykové nedořečení (charakterističtější pro litevštinu než pro bulharštinu). Stojí za zmínku, že v litevštině se sporadicky vyskytuje forma analogická bulharskému -ăt, např.

(27) – Je bílá, zelená a modrá sukně. Vyberte si.... Kterou si vezmete? – Prosím, tu bílou.

181

Její použití je velmi omezené, do značné míry závislé na kontextu; rozsah významů se navíc omezuje na vyjadřování jednotlivosti.

Došlo 1997 12 01

LITERATURA

Projekt 1981: Projekt gramatyki konfrontatywnej bułgarsko-polskiej i serbskochorwacko-polskiej, – Studia polsko-południowosłowiańskie, Wrocław.

Koseska i Gargov 1990: Българско-полска съпоставителна граматика 2, Семантична категория определеност/неопределеност, София.

APIE LIETUVIŲ IR BULGARŲ KALBŲ GRETINAMĄJĮ TYRIMĄ

Santrauka

Gramatiko kategorijų gretinamasis tyrimas, pagrįstas semantinių sąvokų kalbos tarpininke, leidžia išsamiau ir tiksliau aprašyti kalbos vienetų reikšmes. Vadovaujantis tuo požiūriu straipsnyje norima parodyti, kad semantinė apibrėžtumo/neapibrėžtumo kategorija būdinga ir toms kalboms, kuriose ji neturi specialių morfologinių raiškos priemonių. Ta problema aktuali ir tarinio grupei, kuri tradiciniuose artikelį turinčių kalbų aprašuose šiuo atžvilgiu dar nenagrinėta.

182