Toto rozdělení nemá jednotný základ (řekněme, že místní názvy pruského či kuršského původu mohou být také hydronyma, antroponyma, názvy odvozené od profesí apod.), poskytuje však úplný a souhrnný obraz původu a tvoření názvů sídel v Malé Litvě.

Ve druhém pododdílu této kapitoly „Proměny názvů míst“ je historicky osvětleno poněmčování kraje a později jeho rusifikace, která nakonec vytlačila baltské jazyky z tohoto území. Studie končí obsáhlým (devítistránkovým) resumé v němčině a seznamem názvů kostelních obcí, kterých zde bylo 210.

Na závěr recenze knihy je třeba říci, že badatelé místních názvů zde vedle autentického a cenného materiálu naleznou i věci hodné kritiky – sporné etymologie či jiné nepřesnosti v analýze názvů. Nikdo však nemůže popřít, že studie V. Pėteraitise „Místní názvy Malé Litvy a Tvanksty“, stejně jako první kniha tohoto autora „Malá Litva a Tvanksta“, znovu dosvědčuje baltský substrát Malé Litvy a představuje významný příspěvek do pokladnice studií baltské kultury.

Marija Razmukaitė

NA PAMÁTKU TERJE MATHIASSENOVI

(1938–1999)

Skandinávské baltisty pronásleduje jakýsi tragický osud. Ještě nedávno nám hrozné nemoci našeho století předčasně vzaly Nora Helgeho Rinholma a Islanďana Jörundura Hilmarssona. A nyní znovu truchlíme: po dlouhém utrpení rakovina 9. ledna 1999 definitivně zlomila také profesora Univerzity v Oslu Terjeho Mathiassena. Všichni tři byli nejen dobrými přáteli, badateli baltských jazyků a žáky velkého norského baltisty Christiana S. Stanga, ale také nejupřímnějšími přáteli našeho národa.

Mathiassen se narodil 12. dubna 1938 v Oslu. V roce 1957 dokončil gymnázium. Zpočátku chtěl studovat latinu a matematiku. Studium těchto oborů se však v dnešní době hůře kombinuje, a tak se Mathiassen rozhodl na Univerzitě v Oslu studovat rusistiku, germanistiku a norskou filologii. Kromě Chr. S. Stanga měl mezi svými učiteli také slavného norského íránistu Georga Morgenstierna. V roce 1962 dokončil všeobecné studium a získal magisterský titul. Jeho další zájem o slavistiku a zčásti i baltistiku lze říci, že předurčilo NATO. Během vojenské služby měl totiž Mathiassen příležitost absolvovat velmi kvalitní kurzy ruštiny pořádané NATO (absolvoval je společně s budoucím norským ministrem obrany). Mimochodem, takové kurzy absolvoval i výše zmíněný H. Rinholm. V roce 1964 strávil Mathiassen pět měsíců zdokonalováním v Leningradě. Zesnulý vzpomínal, že první vízum do Leningradu mu vydal litevský zaměstnanec sovětského velvyslanectví v Norsku Vytautas Burkauskas. V roce 1965 už byl Mathiassen kandidátem filologických věd. V letech 1966–1971 byl stipendistou Univerzity v Oslu–

247

…diant. V roce 1970 mu byl za disertaci „Studie dlouhého vokalismu ve slovanských a indoevropských jazycích“ udělen titul doktora filozofie. Brzy byla jeho disertace vydána jako samostatná kniha (Studien zum slavischen und indoeuropäischen Langvokalismus. Oslo, Bergen, Tromsø, 1974). Chr. S. Stang byl oficiálním oponentem disertace.

V roce 1971 se naplno rozvinula Mathiassenova pedagogická činnost. Na univerzitě v Oslu vyučoval ruštinu, církevní slovanštinu a kurzy litevštiny a lotyštiny i úvod do baltské filologie. Litevštinu a lotyštinu se naučil nejen teoreticky, ale i prakticky. V roce 1982 byla díky jeho úsilí na univerzitě v Oslu zavedena výuka litevštiny jako samostatného předmětu (dříve se litevština vyučovala nepravidelně jako součást indoevropeistiky). V roce 1991 zde také především díky jeho úsilí vznikla lektoráty litevského a lotyšského jazyka. Vyučovat sem přijížděli filologové z Litvy a Lotyšska.

V roce 1978 byl Mathiassen zvolen členem Norské akademie věd. V roce 1985 mu byl udělen titul profesora. Od roku 1987 byl členem Mezinárodního slavistického komitétu. V letech 1992–94 vedl projekt univerzity v Oslu na podporu pobaltských zemí. V roce 1996 jej Lotyšská akademie věd zvolila svým zahraničním členem.

Nemálo nejvýznamnějších Mathiassenových publikací souvisí s jeho pedagogickou činností. Především je třeba zmínit obsáhlou gramatiku ruštiny (Russisk Grammatikk, Oslo, 1990; 2. vyd. 1996) a „dvojčata“, jak je výstižně nazval lotyšský lingvista Janis Valdmanis, tedy gramatiky litevštiny a lotyštiny (A Short Grammar of Lithuanian. Columbus, 1996¹; A Short Grammar of Latvian. Columbus, 1997²).

Mathiassen spolu s dalším norským lingvistou Siri Sverdrupem Lundenem redigoval „Rusko-norský slovník“ Valerije Berkova, vydaný v Moskvě v roce 1987 (Русско-норвежский словарь. Russisk-norsk ordbok). Snad se brzy dočkáme i dalšího lexikografického díla, na němž se Mathiassen rovněž podílel velkým dílem svou pečlivou prací. Takto o tomto díle hovoří jedna z jeho vedoucích, profesorka Evalda Jakaitienė: „Od roku 1996 byl jedním z vedoucích projektu nového Institutu východoevropských studií a orientalistiky univerzity v Oslu ‚Litevský-norský / norský-litevský slovník‘. Matiasenas nejen organizoval záležitosti projektového týmu, ale byl také vynikajícím poradcem, protože měl mimořádný cit pro barevné odstíny norských slov, byl nesmírně pracovitý a tentýž text opravoval mnohokrát, aby našel co nejpřesnější litevský ekvivalent norského slova. Slovník ještě není dokončen a jeho zpracovatelům budou neustále chybět kvalifikované připomínky, pronikavé rady a laskavá povzbuzení jejich kolegy“³.

¹ Sabaliauskas A., Valeika L. (Rec.). – Baltistica, 1997, 32 (1), 133–136.

² Rosinas A. (Rec.). – Baltistica, 1997, 32 (2), 256–258.

³ Jakaitienė E. Profesorius Terjė Matiasenas. – Gimtoji kalba, 1999, 2, 21–23.

248

Mathiassen publikoval v tisku různých zemí řadu článků o otázkách historické morfologie, fonetiky, syntaxe a lexika baltských a slovanských jazyků i o jejich jazykových vztazích.⁴

V roce 1981 přednesl Mathiassen na zasedání Norské akademie věd referát o jazycích a kultuře baltských národů. Referát byl publikován ve sborníku Norské akademie věd. Zúčastnil se mnoha vědeckých konferencí v Litvě, Lotyšsku, Švédsku, na Ukrajině, v Polsku, Německu, Kanadě a Spojených státech amerických.

Mathiassen navštívil Litvu mnohokrát. Když na podzim roku 1991 přijel do Litvy, těšil se, že tentokrát už nepotřeboval vízum. V roce 1994 strávil v naší zemi tři týdny spolu se svou ženou Annou Marií Mathiassenovou, kterou Litva také velmi zajímala. Zvlášť milý mu byl výlet na Kurskou kosu, nedaleko míst, kde jeho učitel Christian S. Stang kdysi spolu s Jurgisem Gerulisem zkoumal dnes již zcela zaniklé nářečí litevských rybářů.

Autor tohoto článku vzpomíná, jak 24. září 1975 cestoval spolu s profesorem Zigmasem Zinkevičiusem na letiště, aby tam přivítali Mathiassena. Tehdy norského lingvistu v Litvě nikdo neznal. Abychom na sebe upoutali pozornost neznámého člověka, drželi jsme v rukou jeho nedávno vydanou knihu. Když ji jeden z cestujících spatřil, usmál se a přistoupil k nám. Tehdy začalo Mathiassenovo přátelství s Litvou. Na toto setkání a na přátele, kteří ho tehdy přivítali, Terje Mathiassen pěkně zavzpomínal ve svém příspěvku na VIII. mezinárodním baltistickém kongresu ve Vilniusu (9. října 1997). Bohužel toto vystoupení bylo posledním setkáním lingvisty s naší zemí a jeho mnoha zdejšími přáteli. Těžko se smiřujeme s myšlenkou, že tento úžasný člověk, který toho pro Litvu tolik dobrého vykonal, už není mezi námi.

Algirdas Sabaliauskas

⁴ Mathiassen T. Die Personalendungen im baltischen Verbum unter besonderer Berücksichtigung der 2. P. Sg. lit. – lett. *je und die indoeuropäische Grundlage. Versuch einer neuen Deutung. – Norsk Tidsskrift for Sprogvidenskap, 1975, 29, 199–205; О происхождении форм причастий на -ęs, -ę в литовском языке, -is в латышском языке. – Baltistica, 1976, 12 (1), 43–50; Сколько было в прабалтийском основных типов словесного ударения – два или три? – Baltistica, 1983, 19 (2), 108–113; A Discussion of the Notion ‘Sprachbund’ and its Application in the Eastern Baltic Area (Slavic, Baltic, and West Finnish). – International Journal of Slavic Linguistics and Poetics, 1985, 31–32, 273–281; An Unorthodox View of the 1. P. Sg. Subjunctive (Optative) in Lithuanian. – Baltistica, 1993, 28 (1), 5–8; Prepozicinis nagų valdomas kilmininkas baltų, Pabaltijo suomių ir skandinavų kalbose (istorinė apžvalga). – Baltistica, 1993, 28 (2), 21–26; Nochmals zum ie- Komplex im Ostbaltischen. – Linguistica Baltica, 1995, 4, 41–53; Some Aspects of the History of Lithuanian and Latvian Grammatical Terminology. – Baltistica V Priedas, 1998, 169–176, a další.

249