ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLVII (2002), 31–40

Varianty příjmení obyvatel Kaunasu (mužů) v XVII.–XVIII. století

ALMA RAGAUSKAITĖ

Lietuvių kalbos institutas, Vilnius

Proces utváření příjmení mezi obyvateli Kaunasu nebyl v 17. a 18. století zdaleka dokončen, jak dokládají četné varianty zaznamenané v dokumentech. K této nestabilitě přispívaly různé faktory, zejména používání polštiny a latiny v úředních dokumentech a malá pozornost věnovaná přesnému zaznamenávání příjmení. Varianty příjmení ze 17. století jsou zde rozděleny do tří skupin: (1) pravopisné a fonetické varianty, (2) varianty lišící se koncovkami a (3) varianty s různými patronymickými příponami. Poslední dvě skupiny se označují jako morfologické varianty. Článek věnuje největší pozornost prvnímu typu. Podobná nestabilita, zejména v pravopisu a fonetice, se projevuje i v dokumentech 18. století.

0. ÚVOD

O utváření příjmení obyvatel Kaunasu se již psalo. Bylo zjištěno, že příjmení vznikala v jednotlivých skupinách místní komunity obyvatel Kaunasu v různou dobu. Objevila se domněnka, že nejdříve vznikla příjmení městské elity. Již v první polovině 16. století se osoby zapisované osobními jmény germánského původu (pravděpodobně Němci žijící ve městě) a někteří litevští obyvatelé Kaunasu zaujímající vyšší společenské postavení zřejmě mohli užívat příjmení. Ve druhé polovině tohoto století a v první polovině 17. století postupně získávali dědičná antroponyma také příslušníci středních a nižších vrstev městského stavu. Ve druhé polovině 17. století již měli příjmení všichni obyvatelé Kaunasu (Ragauskaitė 2002: 123–143). Jejich konečné ustálení však tehdy ještě nebylo dokončeno. Bylo zjištěno, že příjmení obyvatel města v 17.–18. století se vyznačují značnou variantností. VARIANTAMI příjmení se zde rozumějí různé podoby téhož příjmení (srov. Podol’skaja 1978: 41)¹. Jinými slovy, změna kteréhokoli prvku příjmení (koncovky, přípony apod.) již umožňuje hovořit o vzniku jeho nové varianty. Nejde o jev spojený pouze s kaunaským onomastikem. Variabilita příjmení byla zaznamenána také v onomastiku dalšího litevského města 17. století – Vilniusu, stejně jako v městských onomastikách Polska, Rusi

¹ Podobně vymezují obsah pojmu varianta příjmení i práce dalších autorů (srov. Zinkevičius: 1977; Bubak 1981: 251–257; 1986: 112–115, 151–152; Maciejauskienė 1997: 71 aj.).

32 |

ALMA RAGAUSKAITĖ

a dalších evropských států. Varianty osobních jmen obyvatel Vilniusu z počátku 17. století byly podrobně rozebrány a objasněny byly okolnosti jejich vzniku (Zinkevičius 1977: 55–59; 91–93). O variabilitě přípon v příjmeních polských měšťanů se psalo poměrně často (Bubak 1986: 37, 98, 112). Největší pozornost byla věnována teoretickým problémům klasifikace variant ruských příjmení příslušníků tohoto stavu (Krakalija 1974: 53–58; Gvozdeva 1990: 13–14; Kučerenko 1990: 45–46). Zkoumána byla variabilita jejich přezdívkových osobních jmen (Vizgalov 1973: 167–170). Byly analyzovány fonetické varianty ruských antroponym (Superanskaja 1969: 171–198; 1978: 414–430). Pozornost byla věnována variantám jejich historických jmen (Simina 1970: 189–194). Byla vytvořena klasifikace variujících lotyšských jmen (Dambe 1970: 218–219). Za aktuální se jeví také další výzkum vývoje příjmení obyvatel Kaunasu, jednoho z největších měst Litevského velkoknížectví.

Cílem tohoto článku je rozebrat příčiny vzniku variant příjmení obyvatel Kaunasu v 17.–18. století, porovnat je se současnými litevskými příjmeními a vymezit jejich hlavní skupiny. Kromě toho se pokusíme zjistit, jaký vliv měla na vznik dvojic variant specifika vybraných pramenů a další faktory.

Materiál pro článek byl shromážděn z 39 knih aktů města Kaunasu z let 1603–1800². Byly psány polsky a latinsky. Obsah dokumentů je různorodý. V knihách magistrátu se píše o rozhodnutích rady, dluzích obyvatel města a finančních záležitostech. Zaznamenány jsou zde také cechovní stanovy, soudní protokoly, závěti obyvatel a další dokumenty odrážející skutečnosti městského života. Kniha vojta obsahuje protokoly o menších soudních případech. V knihách přísedících jsou svázány stížnosti stran předložené tomuto soudu a protokoly projednávaných případů. Do knih zápisů aktů se zapisovaly různé kupní smlouvy, závěti, darování apod. Od 18. století se v těchto knihách evidovala rozhodnutí ústředních odvolacích, městských a dalších soudů a písemnosti různých úředníků adresované městu Kaunasu. Případy řešené lentvajty (zástupci vojta) byly zapisovány do samostatných knih. V knihách purkmistra se odráží činnost purkmistrů a městských pokladníků. Jsou v nich svázány zprávy o městských příjmech a výdajích i různé účty³.

Celkem bylo z uvedených pramenů vypsáno 2911 různých označení mužů. Z dokumentů 17. století bylo shromážděno 1511 zápisů. Z nich je 1311 (86, 96% všech zápisů ze 17. století) dvoučlenných, např.: Albertus Baranowicz₃ 152)⁴, Grzegorz Bortkiewicz₁ 338), Georgius Demer₃ 77), Marka Fiedorowicza (GEN⁵; MS₁ 437), Matiasz Jodebelis (MS₁ 438), Marcin Kałfprowicz (S₃ 168), Walenty na Kielaycia (GEN; MS₁ 258), Andreas Lang (MS₁ 304), Jerego Matulewicza (GEN; MS₁ 313), Matyafu Milkožientysu (DAT; S₃ 286), Michael Nau gard (S₃ 321), Kaspra Oszkapaltis (MS₁ 286), Simon Pupeykiewicz (S₃ 129), Adam Wisztoklis (S₃ 429), Hanufla Zagiera (S₃ 148) aj.

² Jejich seznam je uveden na konci článku. Další kniha magistrátu Kaunasu z let 1636–1646 je uložena ve Státním archivu starých aktů Ruska v Moskvě (F. 356. Ap. 1. B. 19588). Nebylo možné ji využít.

³ Plačiau apie šio laikotarpio dokumentus žr. Kiaupa (1973: 125–140).

⁴ Všechna osobní jména uváděná v článku jsou metricky uspořádána. V závorkách se uvádí zkratka historického pramene a číslo folia.

⁵ Vyskytují se tyto zkratky názvů pádů: genitiv – GEN, dativ – DAT, instrumentál – INSTR.

XVII–XVIII A. KAUNIEČIŲ PAVARDŽIŲ VARIANTAI | 33

200 (13, 04%) měšťanů bylo zapsáno dvěma křesťanskými jmény a příjmením, např.: Augustyn Paweł Dowiata (S₃ 307), Jana Eufłachego Koiałowicza (GEN; S₃ 277), Marcin Jan Kozakiewicz (MS₁ 97), Jerzy Konftanty Mackiewicz (S₃ 491), Piotr Kazimierz Saurymowicz (S₃ 238), Chriftianum Franciscum Schacht (MS₁ 125), Joannem Alexandrum Stephanowicz (MS₁ 470), Kazimierz Michał Surwił (S₃ 79), Joannes Andreas Szymanowki (MS₁ 310), Kazimierz Stefan Urbanowicz (S₃ 444) a další.

Z 18. století bylo shromážděno 1400 osobních pojmenování; 1152 Kaunasanů (tj. 82,28% všech zápisů z 18. století) bylo zaznamenáno jménem a příjmením, např.: Antoniego Dukiewicza (GEN; AĮ₉ 560), Jan Faber (L₈ 71), Michael Fok (MS₂ 157), Bartłomiej Grudz (AĮ₉ 280), Maciejowi Hintzowi (DAT; AĮ₈ 72), Ernestowi Hirjzfeltowi (DAT; MS₂ 203), Michała Hofmana (GEN; MS₂ 202), Jana Kalofa (GEN; L₇ 109), Jana Kieyżera (GEN; L₈ 6), Joannes Kijter (MS₂ 157), Michał Kleyn (L₇ 132), Tomasz Pieczulewicz (AĮ₉ 197), Matys Reyter (L₁₁ 90), Jozef Rex (L₉ 140), Johan Szreyter (L₉ 100), Kryſztofowi Walterowi (DAT; MS₂ 147) a další.

Zřejmě z důvodů stručnosti bylo 128 (9,15%) měšťanů uvedeno pouze příjmením, např.: Augowiczowi (DAT; L₁ 71), Bartoszewicza (GEN; AĮ₁ 147), Jasiulewicza (GEN; L₁ 74), Markiewicza (GEN; AKA₂ 64), Mazurkiewicza (GEN; L₁ 48), Michalkiewiczowi (DAT; L₁ 48), Sokołowski (M₂ 324) atd.

Ve srovnání se 17. stoletím přibylo měšťanů se třemi antroponymy – dvěma křesťanskými jmény a příjmením. Takto bylo zaznamenáno 120 (8,57%) Kaunasanů, např.: Daniela Fryderyka Kantela (GEN; AĮ₂ 262), Janowi Krystyanowi Lerchowi (DAT; AĮ₃ 21), Janowi Krzyſztophowi Plewowi (DAT; MS₂ 147), Krystyan Henryk Pohibel (M₂ 353), Piotr Władysław Surwił (AĮ₂ 52), Martinus Joannes Szałtowski (AĮ₂ 54), Jan Krzysztoff Szrewer (AĮ₇ 49), Maciej Jozef Wieliczko (AĮ₂ 20), Stanislaw Piotr Wierzbicki (MS 435) a další. Jak je vidět, v 17.–18. století nebyli lidé vždy křtěni jménem jediného světce církve. To nebylo typické pouze pro obyvatele Kaunasu. Ukazuje se, že tyto způsoby zápisu lze v širším smyslu spojit také s tradicí pojmenovávání obyvatel dalších evropských měst. Má se za to, že byla zvláště rozšířená v Německu. V této zemi již v 15. století křtily privilegované měšťanské rodiny své děti dvěma jmény (Benson 1990: 195). Zajímavé je, že právě v mnoha případech byli dvěma křesťanskými jmény zapsáni i Němci žijící v Kaunasu, např.: Adam Jerzy Dyryng (L₇ 112), Jana Krystyana Gatermana (GEN; AĮ₇ 205), Andrzej Jakub Hirſzfeld (AĮ₂ 6), Jakub Frydrych Stolc (MS₂ 235), Jana Bernarda Szwarca (GEN; AĮ₃ 160), Karol Reinhold Wunderam (AĮ₁₀ 482) atd.

Pozornost upoutává skutečnost, že v záznamech kaunaských soudních spisů jsou titíž Kaunasané zmiňováni vícekrát. Ukázalo se, že část spisů byla postupována soudu vyšší instance. Totožnost osob v záznamech z různých let pomáhají určit jména měšťanů a názvy jejich funkcí a řemesel. Z uvedených příkladů je zřejmé, že jde výhradně o varianty příjmení týchž osob, např.: Bartłomieij Hryşkaitis – uczciwego Bartłomieia Hryşkiewicza mieszczanina kowien(skiego) (GEN; VSM 82); uczciwy Kasper Perkunelis szwiec i mieszczanin kowien(ski) (MV 216) – uczciwy Kasper Perkunowicz szwiec i mieszczanin kowien(ski) (MV 62); p(an) Kazimierz Hofzkiewicz radca kowienski (SV₂ 105) – p(ana) Kazimierza Ofzkiewicza (GEN; SV₂ 127); Antoniemu Narodzkiemu radcie miasta Kowna (DAT; SV₂ 254) – Antoniemu Narockiemu radcie kowien(skiemu) (DAT; SV₂ 254) atd.

34 |

ALMA RAGAUSKAITĖ

Při rozboru variant příjmení Kaunasanů budou jejich podoby porovnávány se současnými příjmeními⁶. Nejprve jsou uvedena příjmení strukturálně nejbližší, potřebná k doložení kolísání forem. Protože se zkoumají varianty příjmení z konkrétního města, zohledňuje se také lokalizace současných příjmení. Samozřejmě nelze zapomínat, že lidé migrovali v každé době. Do velkého města, jako je Kaunas, přicházeli a natrvalo se zde usazovali také obyvatelé jiných měst a vesnic. Jak bylo uvedeno, všichni Kaunasané již nejspíše měli příjmení v 17. století. Proto začíná rozbor podob příjmení tímto stoletím⁷.

1. VARIANTY PŘÍJMENÍ V 17. STOLETÍ

1.0. Od 17. století byly v pramenech zaznamenány různé varianty příjmení. Byly klasifikovány do tří skupin: 1) varianty příjmení vzniklé v důsledku grafických a fonetických rozdílů, 2) varianty příjmení lišící se koncovkami a 3) varianty příjmení s různými patronymickými příponami. Varianty posledních dvou skupin se zde nazývají MORFOLOGICKÉ.

1.1. Bylo shromážděno mnoho variant vzniklých v důsledku rozdílů v zápisu a výslovnosti. Jsou uvedeny v abecedním pořadí: roku 1607 Maciey Balicki (V₁ 231) | roku 1606 Maciei Belicki (V₁ 19), srov. dnešní příjmení Balickis a Belčickis; roku 1610 Jan Barankiszki (VSM 438) | roku 1610 Jan Berankibkis (VSM 438), srov. pouze současné příjmení Berãnkis; roku 1665 Georgio Cajimiro Barowjki (S₃ 160) | roku 1668 Georgio Cajimiro Borowjki (S₃ 288), srov. dnešní příjmení Barãuskas, Barõvskis a Barõuskas, Borõvskis; roku 1610 Joannes Casprowicz (M₅ 561) | roku 1610 Joannes Casprowicz (M₅ 562), srov. dnešní příjmení Kasparãvičius; roku 1625 Jakub Daugelis (MV 150) | roku 1626 Jacobi Dagiel (MV 308), srov. dnešní příjmení Daugelis a Dagėlis; roku 1662 Joannes Dembkowjki (S₃ 6) | roku 1672 Joannes Dempkowski (S₃ 340), srov. pouze příjmení Dempkãuskas; roku 1668 Macia Gor/kiego (GEN; S₃ 298) | roku 1663 Mathie Gur/jki (S₃ 23), srov. dnešní příjmení Gòrskis a Gùrskas, Gùrskis; roku 1670 Jofepho Jau czykiewicz (S₃ 406) | roku 1670 Jofepho Jauczukiewicz (S₃ 406), dnes taková příjmení nemáme; roku 1625 Jerzego Labanow/kiego (GEN; MV 136) | roku 1627 Jerzego Labunow/kiego (GEN; MV 398), srov. dnešní příjmení Labanãuskas, Labanovskis a Labunãuskas, Labunõvskas, Labunõvskis; roku 1612 Mathias Plekaitis (S₁ 5) | roku 1617 Mathie Pla- kaitys (S₁ 522), srov. dnešní příjmení Plekaitis a Plakys; roku 1631 Joannis Raczkiewicz (S₂ 173) | roku 1640 Joanis Roczkiewicz (S₂ 248), srov. dnešní příjmení Račkėvičius a Rockã, Ročkãitis atd.; roku 1625 Woyciecha Rudzianskiego (GEN; MV 154) | roku 1627 Woyciecha Rudzin/kiego (GEN; MV 390), srov. dnešní příjmení Rudžiãnskas a Rudzinskas; roku 1666 Kafpra Zydkiewicza (GEN; S₃ 257) | roku 1666 Gafparum Zytkiewicz (S₃ 256), srov. dnešní příjmení Žydkẽvičius a Žitkẽvičius. Jak již bylo uvedeno, právní a správní dokumenty města psali v 17. století lidé, jejichž mateřštinou obvykle nebyla litevština. Příjmení, respektive jejich podoby, zaznamenávali velmi nejednotně. Některá z uvedených příjmení jsou

⁶ Dabartinės pavardės pateikiamos iš: Vanagas, red. (1985–1989).

⁷ Při rozboru variant příjmení kaunaských měšťanů v 17.–18. století se tak či onak vycházelo z prací Z. Zinkevičiuse, J. Bubaka, V. Macijauskienė a dalších (viz Zinkevičius 1977; Bubak 1981: 251–257; 1986: 112–115; 151–152; Macijauskienė 1990: 263–273; 1991: 118–151; 1993: 34–99; 1997: 71–88).

XVII–XVIII A. KAUNIEČIŲ PAVARDŽIŲ VARIANTAI

35

různě pozměněny. V důsledku interakce slovanských a litevských jazyků se pravidelně nerozlišují samohlásky a a e, a a o, o a u. Zaměňují se souhlásky b a p, t a d. Příjmení se tedy zapisovala tak, jak je písař slyšel a jak mu dovolovala jeho gramotnost pochopit.

1.2. Do druhého typu variant příjmení lišících se koncovkami bylo zařazeno jen několik případů. Jsou to: roku 1615 Valentin Burniškis (S, 368) | roku 1615 Valentin Burniško₁ (S₁ 367), srov. pouze současná příjmení Burnys, Būrnikas aj.; roku 1609 Matys Czernis (VSM 245) | roku 1609 Matys Czernius (VSM 246), srov. pouze současná příjmení Černis, Černys a Černius; roku 1607 Andrzej Raudos₁ (V₁ 257) | roku 1607 Raudis (V₁ 220), srov. současná příjmení Raūdas a Raūdis, Raudys. Variant této skupiny není mnoho, protože v cizojazyčných textech se příjmení často zapisovala bez koncovek.

1.3. Ve třetí skupině jsou podoby příjmení s různými patronymickými příponami. Podrobněji byly rozděleny do tří podskupin: 1) varianty příjmení s kolísajícími litevskými patronymickými příponami, 2) varianty příjmení s různými slovanskými patronymickými příponami a 3) varianty příjmení s patronymickými příponami různého původu.

1.3.1. Do první podskupiny byly zařazeny podoby příjmení s různými litevskými patronymickými příponami. Je třeba zmínit jen několik takových případů, např.: roku 1612 Georgius Brandziun (S, 25) | roku 1613 Georgius Brandzaytis (S₁ 89), dnes se taková příjmení nevyskytují; roku 1626 Matysowi Dylonowi (DAT; MV 259) | roku 1626 Macieia Dyluna (GEN; MV 274), srov. pouze současné příjmení Diliūnas; roku 1621 Joannes Perdaytis (S₁ 745) | roku 1621 Joannes Perdonis (S₁ 748), dnes tato příjmení nejsou známa. Mimochodem, varianty tohoto příjmení zaznamenal také J. Oksas (2000: 183). Je zřejmé, že písaři jiných jazyků zaměňovali nejen slovanské, ale i litevské patronymické přípony -aitis, -onis, -ūnas. Vliv mohla mít ještě další okolnost. Kaunaští v soudních řízeních na počátku 17. století mluvili litevsky. Když se obhajovali nebo žalovali ty, kdo jim ublížili, museli se sami představit. Litevsky vysvětlovali, kde žijí, komu slouží, čí jsou příbuzní apod. Domnívám se, že si tehdy nebyli příliš vědomi své identity a mohli sami sebe označovat různě. Proto se v soudních aktech ustálily takové tendence v užívání litevských patronymických přípon.

1.3.2. Do druhé podskupiny patří případy užití týchž příjmení s různými slovanskými patronymickými příponami: roku 1609 Piotr Bartromieiewicz (VSM 251) | roku 1610 Piotr Bartłomiejowicz (VSM 436), srov. pouze současné příjmení Baltramiejūnas; roku 1626 Jozęph Borowicz (MV 297) | roku 1628 Jozeph Borewicz (MV 435), srov. pouze současné příjmení Baravičius; roku 1625 Adam Dominikiewicz (MV 123) | roku 1625 Adam Dominikowicz (MV 105), srov. pouze současné křestní jméno Dominykas⁸; roku 1625 Stephanowi Dwilowiczowi (DAT; MV 174) | Stephana Dwilewicza (GEN; MV 173), srov. současná příjmení Dvylavičius, Dvylovičius ir Dvilėvičius; roku 1608 Banis Grygowicz (VSM 86) | roku 1608 Bania Grygiewicza (GEN; VSM 21). Srov. současná příjmení Grigavičius, Grigovičius ir Grigėvičius; roku 1607 Piotr Gulbinowicz₁ (V₁ 278) | roku 1607 Piotrowi Gulbiniewiczowi (DAT; V₁ 158). Srov. pouze současná příjmení Gulbinavičius, Gulbinovičius; roku 1626 Krzysztoff Jeremiaszewicz (MV 204) | roku 1626 Krzysztoffa Jeremiaszowicza (GEN; MV 182), dnes se taková příjmení nevyskytují; roku 1626 Jana

⁸

Dabartinis vardas nurodomas iš: Kuzavinis, Savukynas (1994).

36

ALMA RAGAUSKAITĖ

Maciewicza (GEN; MV 166) | roku 1624 Jana Maciewicza (GEN; MV 65), srov. současná příjmení Maciejauskas, Maciejauškas, Maciejėnas, Maciejėvskis, Maciejovskis; roku 1610 Piotr Maciulowicz (VSM 484) | roku 1610 Piotru Maculiewiczu (DAT; VSM 484), srov. současná příjmení Maciulavičius ir Maculėvičius; roku 1610 Jakub Markowicz (VSM 480) | roku 1610 Jakubem Markiewiczem (INSTR; VSM 396), srov. současná příjmení Markavičius ir Markėvičius; roku 1606 Jana Mikołajowicza (GEN; V, 20) | roku 1607 Jan Mikotaiewicz (V, 154), srov. současná příjmení Mikolajunas, Mikolajūnas, Mykolajūnas; roku 1607 Jozef Pukienowicz (V, 233) | roku 1607 Jozefowi Pukienewiczowi (DAT; V, 236), srov. pouze současná příjmení Pukėnas, Pūkenas, Pūkenas, Pūkėnis, Pūkėnis; roku 1607 Mathias Szymkiewicz (M₁ 263) | roku 1610 Matys Szymkowicz (M₁ 558), srov. současná příjmení Šimkevičius ir Šimkavičius; roku 1670 Paulo Walo-wicz (S₃ 411) | roku 1673 Pawła Walewicza (GEN; S₃ 563), srov. současná příjmení Valavičius ir Valėvičius. Tyto varianty příjmení pravděpodobně vznikly vlivem tendencí v tvoření východoslovanských patronymik. Písaři jiných národností totiž považovali slovanské patronymické přípony -evič a -ovič pouze za „ruskou podobu koncovky označující syna“ (Jablonskis 1979: 243). Proto totéž příjmení zapisovali s oběma příponami.

1.3.3. Do třetí podskupiny patří varianty příjmení s patronymickými příponami různého původu: v letech 1604–1610 Gregorius Balwierun (M₁ 136) | v letech 1604–1610 Georgius Balwierowicz (M₁ 142), dnes se taková příjmení nevyskytují; roku 1606 Lenart Brai-dziewicz (VSM 74) | roku 1607 Leonardo Braidziun (VSM 401), tato příjmení se rovněž nevyskytují; v letech 1604–1610 Casparis Gruminaytis (M₁ 221) | v letech 1604–1610 Caspar Gruminowicz (M₁ 44), dnes se taková příjmení již nevyskytují; v letech 1603–1629 Marcin Janonis (MV 51) | v letech 1603–1629 Marcin Janowicz (MV 181), srov. současná příjmení Janónis ir Janavičius; roku 1684 Walentin Mijselunas (MS₁ 234) | roku 1684 Valentinum Mijselewicz (MS₁ 248), srov. současné příjmení Miseliūnas; v letech 1603–1629 Dominika Narkuna (GEN; MV 212) | v letech 1603–1629 Dominika Narkiewicza (GEN; MV 212), srov. současná příjmení Narki̇̄nas ir Narkėvičius; v letech 1603–1629 Janowi Niefłanayciowi (DAT; MV 57) | v letech 1603–1629 Jan Niefłanowicz (MV 86), taková příjmení se rovněž nevyskytují; v letech 1603–1629 Jana Stankuna (GEN; MV 155) | v letech 1603–1629 Jana Stankiewicza (GEN; MV 331), srov. současná příjmení Stankėvičius ir Stankūnas; v letech 1604–1610 Bernardus Szymkun (M₁ 128) | v letech 1604–1610 Ber-nardum Szymkowicz (M₁ 144), srov. současná příjmení Šimkūnas ir Šimkavičius. Zdá se, že soudní písaři nejčastěji pod vlivem ruské písařské tradice nahrazovali autentické litevské patronymické přípony užívané samotnými měšťany, tj. -aitis, -ėnas, -onis, -ūnas, slovanskými příponami -evič a -ovič.

2. VARIANTY PŘÍJMENÍ V 18. STOLETÍ

2.1. V 18. století se příjmení zapisovala také nepřesně a jejich podoby kolísaly. Zvláště mnoho variant týchž příjmení vzniklo v důsledku grafických a fonetických zvláštností, například: 1773–1775 m. ⁹ Alexander Anyżkiewicz (L₇ 125) | Alexander Anufzkiewicz (L₇ 100), srov. současná příjmení Aniškėvičius ir Anuškėvičius; 1768–1771 m. Jerzy Dymiṅski (L₄

⁹Jsou-li stránky dokumentů velmi zpřeházené, uvádějí se pouze přibližné chronologické hranice dokumentu uvedené v archivním popisu.

XVII–XVIII A. KAUNIEČIŲ PAVARDŽIŲ VARIANTAI | 37

109 | Jerzego Tymin[kiego (GEN; L₂ 22), srov. současná příjmení Dimińskis a Timińskis; 1775–1776 m. Stan Dobrowskiemu (DAT; L₈ 77) | Stanisław Dombrow[ski (L₈ 91), srov. současná příjmení Dabráuskas a Dambráuskas, Dambráuskis, Dambraìskis, Dombráuskas, Dombròvskis; 1754–1759 m. Tomaża Dziękiewicza (GEN; L₁ 58) | Tomażowi Dzinkiewiczowi (DAT; L₁ 45), srov. současná příjmení Dzenkēvičius a Dzinkēvičius; 1763–1765 m. Symon Kałucki (L₃ 16) | Symon Kołucki (L₃ 15), srov. současné příjmení Kalùčkas; 1763–1765 m. Tomaża Kontakiewicza (GEN; L₃ 25) | Tomażowi Kantukiewiczowi (DAT; L₃ 119), srov. pouze současné příjmení Kantakēvičius; 1763–1765 m. Maciejowi Kopyłtowiczowi (DAT; L₃ 42) | Maciej Kopułowicz (L₃ 153), srov. pouze současné příjmení Kapulskis; 1763–1765 m. Franciszek Łoszakiewicz (L₃ 35) | Franciszek Łaźukiewicz (L₃ 15), srov. současná příjmení Lašakevičius a Lašukas; 1768–1771 m. Jerzemu Lugayłowi (DAT; L₄ 109) | Jerzemu Lungayło (L₄ 30), srov. pouze současné příjmení Liugáila; 1773 m. Antoniemu Miranowiczowi (DAT; L₆ 45) – Antoni Mironowicz (L₆ 126), srov. pouze současné příjmení Mironāvičius; 1776–1778 m. Piotr Morawski (L₉ 25) | Piotrowi Murawskiemu (DAT; L₉ 73), srov. současná příjmení Moráuskas, Moràvskis a Muráuskas; 1763–1767 m. Antoniemu Narockiemu (DAT; SV₂ 254) | Antoniemu Narodzkiemu (DAT; SV₂ 326), srov. současné příjmení Narockis; 1775–1776 m. Jan Pazienkow[ski (L₈ 64) | Jana Poziénkow[kiego (GEN; L₈ 45), taková příjmení se dnes nevyskytují; 1763–1765 m. Dominika Radziewicza (GEN; L₃ 2) | Dominikowi Rodziewiczowi (DAT; L₃ 182); 1763–1765 m. Jakuba Rodziewicza (GEN; L₃ 192) | Jakub Rudźewicz (L₃ 28), srov. současná příjmení Radzevičius, Rodzevičius a Rudzevičius; 1715–1737 m. Adama Stanisława Skuderewicza (GEN; AĮ₁ 134) | Stanisława Skuderowicza (GEN; AĮ₁ 145), dále srov. současné příjmení Skuderis; 1780–1781 m. Jozef Sosin[ski (L₁₁ 61) | Jozef Susinski (L₁₁ 213), dnes tato příjmení nejsou známa; 1773 m. Michal Taramowicz (L₆ 127) | Michał Tarymowicz (L₆ 25), srov. současné příjmení Tarimas; 1776–1778 m. Jan Zygmantowicz (L₉ 6) | Jan Zygmuntowicz (L₉ 76), srov. současná příjmení Zigmantāvičius a Zigmentāvičius, Zigmentovičius. Rozmanitost podob příjmení kaunaských obyvatel 18. století uvedených zde je překvapivá. Také v tomto století se pravidelně i nepravidelně nahrazovaly jedny samohlásky jinými. Bylo zjištěno, že samohláska a se v určitých případech mění na o, o → a, o → u, e → i. Souhlásky c a č, d a t, m a n se střídají různými způsoby. Vliv na to mělo změněné, nelitevské prostředí kanceláří města Kaunasu v 18. století. V tomto období proto vzniklo nejvíce variant příjmení s různými slovanskými příponami, jejichž fonetika není litevská.

2.2. Vyskytují se ojedělé morfologické varianty příjmení.

2.2.1. Byly zaznamenány případy kolísání mezi litevskými a slovanskými patronymickými příponami, např.: Krzystoffa i Anny Giedrayciow (GEN; AĮ₁₀ 402) | Giedrowiczowie (AĮ₁ 143), srov. současná příjmení Giedráitis a Giedrávičius.

2. 2. 2. Sklony k užívání slovanských přípon odrážejí tyto příklady: 1755–1763 m. Bartłomiejowi Maciulewiczowi (DAT; L₂ 177) | Bartłomiejowi Maczułkiemu (DAT; L₂ 139), srov. současná příjmení Maciulēvičius a Mačulskis. 1773 m. Samuelem Waśilewicz (MS₁ 234) – 1771 m. Samuel Wasilewski (MS₁ 158), srov. současná příjmení Vasilēvičius a Vasilēvskis.

Z uvedených variant je zřejmé, že i v 18. století užívání různých jazyků bránilo ustálení písemné podoby příjmení.

38 |

ALMA RAGAUSKAITĖ

3. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

Shrneme-li to, co bylo v tomto článku uvedeno, lze říci, že v XVII–XVIII století se utváření příjmení obyvatel Kaunasu ještě neuzavřelo. Svědčí o tom množství různých variant příjmení. Jejich vznik podmínily různé okolnosti. Především kanceláře městské rady v Kaunasu, vojvody a soudů konšelů vedly své knihy, v nichž byla zaznamenána příjmení obyvatel Kaunasu, nikoli v litevštině, nýbrž ve staré polštině a latině. Antroponyma měšťanů se tedy polonizovala, latinizovala apod. Již ustálené příjmení téže osoby proto mohlo být v různých zápisech soudního spisu nějak pozměněno. Na tento jev měla vliv specifika zkoumaných knih aktů. Obvykle se vedly z praktických důvodů, takže přesný zápis příjmení obyvatel Kaunasu nikoho nezajímal. Žalobce či obžalovaný, již zmíněný v jednom protokolu, mohl být v jiném protokolu téhož soudního řízení zapsán v jiné podobě příjmení. Tato variabilita souvisí zčásti také s neoficiálním označováním měšťanů. V XVII–XVIII století totiž mohli u kaunaských soudů mluvit a odpovídat na různé otázky. Je zcela možné, že se tito lidé sami označovali různě. V XVIII století, kdy se prostředí městských kanceláří stalo nelitevským, vznikly zvláště příznivé podmínky pro šíření různých podob téhož příjmení.

Na závěr lze uvést tyto závěry:

1. V XVII–XVIII století podoby příjmení měšťanů Kaunasu stále kolísaly.

2. Varianty příjmení z XVII století se dělí do tří skupin: 1) varianty příjmení vzniklé v důsledku pravopisných a fonetických zvláštností, 2) varianty příjmení lišící se koncovkami a 3) varianty příjmení s různými patronymickými příponami. Varianty posledních dvou skupin jsou v článku označeny jako MORFOLOGICKÉ. Nejvíce byly probírány podoby příjmení z první skupiny.

3. V XVIII století se podoby příjmení zaznamenané v knihách aktů města Kaunasu rovněž lišily. Zvláště často se vyskytovaly grafické a fonetické varianty příjmení.

ŠALTINIAI

AI₁ – 1693 m. aktų įrašų knyga. Vilniaus universiteto bibliotekos Rankraščių skyrius (toliau – VUBRS). F. 7. B. 13868, 1.

AI₂ – 1738–1749 m. aktų įrašų knyga. VUBRS. F. 7. B. 13868, 2.

AI₃ – 1743–1748 m. aktų įrašų knyga. VUBRS. F. 7. B. 13868, 3.

AI₄ – 1749–1753 m. aktų įrašų knyga. VUBRS. F. 7. B. 13868, 4.

AI₅ – 1747–1768 m. aktų įrašų knyga. Lietuvos valstybės istorijos archyvas (toliau – LVIA). F. SA. B. 13870.

AI₆ – 1763–1773 m. aktų įrašų knyga. LVIA. F. SA. B. 13871.

AI₇ – 1771–1781 m. aktų įrašų knyga. LVIA. F. SA. B. 13872.

AI₈ – 1780–1784 m. aktų įrašų knyga. LVIA. F. SA. B. 13873.

AI₉ – 1781–1788 m. aktų įrašų knyga. LVIA. F. SA. B. 13874.

AI₁₀ – 1789–1792 m. aktų įrašų knyga. LVIA. F. SA. B. 13877.

AI₁₁ – 1796–1798 m. aktų įrašų knyga. LVIA. F. SA. B. 13877.

AKA₁ – 1779–1781 m. archyvo knygų aprašas, 2. LVIA. F. SA. B. 18657.

AKA₂ – 1788–1809 m. archyvo knygų aprašas. LVIA. F. SA. B. 18653.

XVII–XVIII A. KAUNIEČIŲ PAVARDŽIŲ VARIANTAI | 39

B₁ – 1779–1780 m. burmistro knyga. LVIA. F. SA. B. 19625.

B₂ – 1780–1785 m. burmistro knyga. LVIA. F. SA. B. 19622.

L₁ – 1754–1759 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19588.

L₂ – 1755–1763 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19592.

L₃ – 1763–1765 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19602.

L₄ – 1768–1771 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19596.

L₅ – 1771–1773 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19599.

L₆ – 1773 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19601.

L₇ – 1773–1775 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19605.

L₈ – 1775–1776 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19606.

L₉ – 1776–1778 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19607.

L₁₀ – 1778–1781 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19627.

L₁₁ – 1780–1781 m. lentvaičio knyga. LVIA. F. SA. B. 19610.

M₁ – 1604–1610 m. magistrato knyga. VUBRS. F. 7. B. 13856.

M₂ – 1752–1786 m. magistrato posėdžių protokolai. LVIA. F. SA. B. 19587.

M₃ – 1786–1796 m. magistrato posėdžių knyga. LVIA. F. SA. B. 19560.

MS₁ – 1683–1773 m. mišri knyga: magistrato posėdžių protokolai, magistrato ir suolininkų teismų protokolai ir aktai. VUBRS. F. 7. B. 13867.

MS₂ – 1686–1776 m. mišri knyga: magistrato posėdžių protokolai, magistrato ir suolininkų teismų protokolai ir aktai. VUBRS. F. 7. B. 13867.

MV – 1603–1629 m. mišri magistrato ir vaito knyga. VUBRS. F. 7. B. 13855.

S₁ – 1610–1622 m. suolininkų knyga. VUBRS. F. 7. B. 13861.

S₂ – 1622–1640 m. suolininkų knyga. LVIA. F. SA. B. 13863.

S₃ – 1662–1673 m. suolininkų knyga. VUBRS. F. 7. B. 13865.

SV₁ – 1758–1762 m. suolininkų ir vaito teismo knyga. LVIA. F. SA. B. 19589.

SV₂ – 1763–1767 m. suolininkų ir vaito teismo knyga. LVIA. F. SA. B. 19593.

V₁ – 1606–1608 m. vaito knyga. VUBRS. F. 7. B. 13859.

VSM – 1608–1616 m. mišri vaito, suolininkų ir magistrato knyga. VUBRS. F. 7. B. 13860.

LITERATŪRA

BENSON, S. 1990: Variations in the Swedish forename system. Proceedings of the XVIIth International Congress of Onomastic Sciences 1. Helsinki, 13–18 August 1990, Helsinki: The University of Helsinki and the Finnish Research Centre for Domestic Languages, 194–201.

BUBAK, J. 1981: Процесс формирования польских фамилий в южной части территории малой Польши в XV–XVII вв. Proceedings of the International Congress of Onomastic Sciences 1. Cracow, August 21–25, 1978, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk–Łódź: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 251–257.

BUBAK, J. 1986: Proces kształtowania się polskiego nazwiska mieszczańskiego i chłopskiego, Kraków: Nakładem Uniwersytetu Jagiellońskiego.

DAMBE, V. [ДАМБЕ В. Ф] 1970: Варианты латышских имен. Никонов, В. А., Суперанская, А. В., ред., Антропонимика, Москва: Наука, 218–219.

GVOZDEVA, E. L. 1990: Морфологические варианты мужских календарных имен в русской деловой письменности XIV–XVI вв. Шоста республіканська ономастична конференція 4–6 грудня 1990 року. Тези доповідей і повідомлень. Теоретична та історична ономастика. Одесса: Інститут мовознавства ім. О.О. Потебні 13–14.

JABLONSKIS, K. 1979: Istorija ir jos šaltiniai, Vilnius: Mokslas.

KIAUPA, Z. 1973: Kauno miesto senojo archyvo likimas. Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. Serija A, 2 (43), 125–140.

40 |

ALMA RAGAUSKAITĖ

Krakalia, L. V. 1974: До питання класифікації буковинських антропонімічних варіантів. Мовознавство 2 (44), 53–58.

Kučerenko, L. I. 1990: Однорівнева і багаторівнева варіантність антропонімів. Шоста республіканська ономастична конференція 4–6 грудня 1990 року. Тези доповідей і повідомлень. Теоретична та і історична ономастика, Одесса: Інститут мовознавства ім. О.О. Потебні, 45–46.

Kuzavinis, K., Savukynas, B. 1994: Lietuvių vardų kilmės žodynas, Vilnius: Mokslas.

Maciejauskienė [МАЦЕЯУСКЕНЕ], V. 1990: Влияние языка источников на вариантность литовских фамилий в XVIII веке. Kondratiuk, M., red., Balto-słowiańskie związki językowe, Wrocław etc.: Ossolineum, 263–273. (Prace Slawistyczne, 81.)

Maciejauskienė, V. 1991: Lietuvių pavardžių susidarymas XIII–XVII a., Vilnius: Mokslas.

Maciejauskienė, V. 1993: Kriaunų parapijos XVII–XVIII a. asmenvardžiai. Lietuvių kalbos klausimai 32, 34–99.

Maciejauskienė, V. 1997: Lietuvių pavardžių varijavimas XIX amžiuje. Lituanistica 2 (30), 71–88.

Oksas, J. 2000: Buvusios Kauno evangelikų-liuteronų bažnyčios bei parapijos pastatų komplekso (senamiesčio 14 kvartalo) istoriniai tyrimai. Kauno istorijos metraštis 2, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas, 177–210.

Podol’skaja, N. V. 1978: Словарь русской ономастической терминологии, Москва: Наука.

Ragauskaitė, A. 2002: Kauno miestiečių pavardžių formavimasis XVI–XVIII amžiuje. Acta Linguistica Lithuanica 45, 123–143.

Simina, T. J. 1970: Бытовые варианты личных имен (по материалам древних письменных памятников и современной антропонимии Пинежья). Никонов, В. А., Суперанская, А. В., ред., Антропонимика, Москва: Наука, 189–194.

Superanskaja, A. V. 1969: Структура имени собственного. Москва: Наука.

Superanskaja, A. V. 1978: Новые русские имена. Онома 22, 414–430.

Vanagas, A., red. 1985–1989: Lietuvių pavardžių žodynas 1–2, Vilnius: Mokslas.

Vizgalov, P. I. 1973: Синонимия и вариантность прозвищ. Кузеев, Р. Г., Никонов, В. А., ред., Ономастика Поволжья 3, Уфа: Академия наук СССР. Башкирский филиал. Институт этнографии им. Н. Н. Миклухо-Маклая. Башкирский государственный университет, 167–170.

Zinkevičius, Z. 1977: Lietuvių antroponimika. Vilniaus lietuvių asmenvardžiai XVII a. pradžioje, Vilnius: Mokslas.

Alma Ragauskaitė

Lietuvių kalbos institutas

Vileišio g. 5, 2055 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Gauta 2002 08 14