Acta Linguistica Lithuanica

LVI (2007), 73 – 101

Substantivní konstrukce kaip jako analytický ukazatel označování predikativů^*

Loreta Vaičiulytė-Semėnienė

Institut litevského jazyka

Článek se s využitím typologických údajů a gramatických hierarchií zabývá substantivními konstrukcemi kaip v litevštině. Srovnávací konstrukce a apozitivní konstrukce na úrovni jmenné fráze jsou ponechány stranou a pozornost se soustředí na konstrukce kaip se statusem predikátů na úrovni věty, které vyjadřují buď primární, nebo sekundární predikaci, tj. sponové predikáty a sekundární predikáty se statusem modifikátorů. Zkoumané konstrukce kaip kódují komplementativní, depiktivní i okolnostní sekundární predikáty a také adverbiální výrazy. Tvrdí se, že vedle typických případů (komplementativních, depiktivních a okolnostních) sekundárních predikátů a adverbiálních výrazů existují také přechodné případy. Čím více je sekundární predikát vnitřně spjat s hlavním predikátem, tím spíše se vyjadřuje prostým pádem, ačkoli je možná alternace prostého pádu a analytického značení, a to jak jako případ morfosyntaktické variace, tak s jasným významovým protikladem.

* Článek je výsledkem stipendijního pobytu v Německu v roce 2007 (Oldenburg, Univerzita Carla von Ossietzkého). Autorka upřímně děkuje vedoucímu stáže, prof. habil. dr. Gerdu Hentschelovi, za všestrannou pomoc a rady. Děkuji také německým nadacím, které stáž financovaly, Alexander von Humboldt-Stiftung a Gemeinnützige Hertie-Stiftung.

Za kritické připomínky a podněty, které mě přiměly znovu promyslet a jinak interpretovat některá předchozí rozhodnutí v článku, upřímně děkuji váženému recenzentovi. Ty recenzentovy diskusní připomínky, které v tomto článku nevedly k žádným teoretickým závěrům, si autorka ponechává k podrobnějšímu projednání v budoucnu.

73

LORETA VAIČIULYTĖ-SEMENIENĖ

1. ÚVODNÍ POZNÁMKY

1.0. Ve výzkumu litevské gramatiky se konstrukce s kaip¹ probírají při pojednání o (primárních a sekundárních) jmenných predikativech² (v tomto případě substantivních) a okolnostech nebo při zkoumání vyjadřování apozice. V prvním případě se konstrukce kaip zkoumají – zhruba řečeno – na úrovni věty, ve druhém na úrovni jmenné fráze.

Ačkoli jsou konstrukce kaip tak či onak zmiňovány v rozsáhlejších gramatických pracích (např. v akademické Gramatice litevského jazyka z roku 1976, v Gramatice současné litevštiny z roku 2006, v Balkevičiusově práci Syntax současné litevštiny z roku 1963 a v Labutisově práci Syntax litevského jazyka z roku 1998) a jsou jim věnovány samostatné studie (např. Žukauskaitė 1961), při četbě těchto prací a současném zkoumání materiálu z korpusu Současné litevštiny³ Kaunaské univerzity VDU (dále KT) vyvstávají určité myšlenky, které chce tento článek právě představit.

1.1. Bez nároku na vyčerpávající přehled literatury je pravděpodobně třeba zmínit především studii Žukauskaitė z roku 1961 o užívání konstrukcí s kaip. Aniž bychom podrobně rozebírali vše, co bylo řečeno o užívání kaip ve větě složené a jednoduché, stojí zde vedle shrnujícího tvrzení autorky studie (Žukauskaitė 1961: 277), že konstrukce s kaip mohou ve větě fungovat jako přísudek, přívlastek (nejčastěji apozice), příslovečné určení příčiny a způsobu, za zmínku ještě několik jejích dalších myšlenek:

(i) Syntaktický vztah konstrukcí s kaip závisí na jejich pozici ve větě.

¹ Zde se nebudeme zabývat otázkou, jakou slovnědruhovou platnost má kaip v probíraných konstrukcích. Lze však říci, že v rozsáhlejších gramatických pracích o litevštině se kaip považuje za spojovací (Ulvydas, red., 1976: 556; Ambrazas, red., 2006: 492) či vysvětlující (Labutis 1998: 329) slovo, spojku (Balkevičius 1963: 123, 182; Žukauskaitė 1961; Ulvydas, red., 1976: 653 a násl.), částici (Balkevičius 1963: 217; Labutis 1998: 307) nebo – poněkud nesměle – předložku (Holvoet, Tamulionienė 2005: 135 a násl.).

² Terminas predikatyvas vartojamas, remiantis Holvoetu, Tamulioniene (2005): predikatyvas – tai predikatiškai vartojamas, sintaksiškai nuo veiksmažodžio priklausomas vardažodis; vardažodžio sintaksinė priklausomybė gali būti reiškiama dviem būdais: modifikavimu arba valdymu. Plačiau apie sintaksinių – modifikavimo ir valdymo – ryšių sampratą, kuria remiamasi straipsnyje, žr.: Holvoet, Judžentis (2003: 11–35; 2005: 11–38). Ten pat plg., kaip tradiciškai suprantami sintaksinių ryšių tipai.

³ Přístup online na adrese: http://donelaitis.vdu.lt.

74

Daiktavardinės kaip konstrukcijos

…textu: „stojí-li srovnávací konstrukce vedle podstatného jména, blíží se spíše přívlastku nebo přístavku⁴; u sloves nebo jiných slovních druhů, třebaže se s určovaným slovem shodují, je vztah srovnávacích konstrukcí⁵ chápán jako příčinný (zvýraznila L. V.-S.)“ (Žukauskaitė 1961: 251 a násl.; poněkud odlišně o příslovečných určeních způsobu: srov. tamtéž: 253, 257⁶).⁷ Srov.:

(1) My, jako správci a páni vašimi ustanovení, chtěli jsme vás pokárat a otcovsky poučit. (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 270.)

(2) Agutė přinesla Arvydasovi vodu na umytí, podala mu bílý ručník a usadila ho ke stolu jako hosta.⁸ (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 269.)

⁴ Pvz., Balkevičius (1963: 175; plg. Labutis 1998: 328tt; Ambrazas, red., 2006: 556t) priedelį apibrėžia kaip pažyminį, kuris parodo, kas yra jo pažymimasis daiktas arba reiškinys. Tuo priedėlis ir skiriasi nuo visų kitų pažyminių, kurie, kaip žinoma, aiškina pažymimąjį žodį, atsakydami į klausimus koks, kuris, kelintas, kieno, kiek... Tuo tarpu, anot Sirtauto (1981: 67), „priedėlis turi dvigubą gramatinį ryšį: susijęs su veiksniu ir jį apibūdina, determinuoja (be to, su juo suderintas), susijęs ir su tariniu“ (išskirta L. V.-S.)

⁵ Je třeba věnovat pozornost Žukauskaitėinu termínu srovnávací konstrukce, který se užívá i pro případy, kdy se dané věci navzájem nesrovnávají.

⁶ Pavyzdžiui, Žukauskaitė (1961: 252tt) aptardama kaip konstrukcijas, sakinyje einančias būdo aplinkybe (t. y. susijusias su tariniu), teigia, kad tokio tipo sakinyje, kaip (i) Skrynias kaip nulietas mažiau pardavinėjo (t. p.: 256), konstrukcija su kaip eina pažyminiu, o kitame puslapyje teikiamame pavyzdyje Petronelė, kaip matušės nuplakta, pasikūkčiodama verkė (t. p.: 257) greta derinamą įtakojančio daiktavardžio vartojama išskirtinė (') kaip konstrukcija autorės interpretuojama kaip būdo aplinkybė (plg. Petronelė pasikūkčiodama verkė, nes buvo matušės nuplakta; dar plg. toliau). Kita vertus, tuoj po pastarojo sakinio teikiamame Mirgėjo, kaip aukso deimantais apibertas, snieguotas žemės paviršius konstrukcija su kaip suprantama kaip pažyminys.

⁷ Například v němčině se na základě pozice konstrukcí s jako ve větě rozlišují predikativa s časovým významem od příčinných a podmínkových, srov.: Als Sekretärin des Rektors kannte unsere Nachbarin alle Dekane persönlich / Unsere Nachbarin als Sekretärin des Rektors kannte alle Dekane persönlich. Na rozdíl například od příčinných konstrukcí s jako, které mohou stát jak před určovaným členem, tak za ním, konstrukce s časovým významem a jako se zpravidla vyskytují pouze na začátku věty (podrobněji srov. Anders, Hentschel 2006: 234).

⁸ Podle Žukauskaitėina kritéria větné pozice by konstrukce s jako užitá v této větě měla být chápána jako příčinné příslovečné určení,

75

LORETA VAičULYTĖ-SEMENIENĖ

(3) Švagrová odvezla Veronė domů jako svou dceru... (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 251.)

(4) Měly by jim jako příbuzným oznámit Povilasovu smrt... (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 251.)

(5) Jako host se neodvážil ani zeptat... (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 251.)

(6) Všichni si mě budou vážit jako dědečka. (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 251.)

(7) Proto Blusius vždy chodil jako někdo cizí. (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 256.)

(8) Lichořeřišnice kvetly jako plamen. (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 252.)

(ii) Přístavky s jako, které často již nevyjadřují žádné srovnání, popisují věc nebo osobu z určitého hlediska, případně vyčleňují některý jejich rys (srov. Žukauskaitė 1961: 269).

(iii) Vedle typických přístavků a příčinných přístavků (Žukauskaitė 1961: 270) (tyto poslední popisují věc nebo osobu v hlavní větě a zároveň jsou s přísudkem úzce syntakticky spojeny a zdůvodňují obsah věty, např. Jako hrdinu tě pochopí a v hymnech svobody budou připomínat) či příčinných příslovečných určení se uznávají přechodné (neboli přechodové) konstrukce s jako (srov. Žukauskaitė 1961: 269).

(iv) „Obecně jsou přístavky spojeny také s přísudkem a bez spojky jako se neužívají“ (Žukauskaitė 1961: 271)⁹, např.:

(9) Jako odpověď se náhle vztyčila jedna rudá vlajka.... (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 271.)

(10) Ale co bych si teď při odchodu mohl vzít jako zálohu... (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 271.)

(11) Během nemoci jako starostlivá, dobrá pracovnice zařídila pohřební výbavu

tačiau, kaip teigia pati autorė (Žukauskaitė 1961: 267), „šią konstrukciją, tik priežastiškai susietą su tariniu, reikia laikyti priedėliu“ (išskirta L. V.-S.) (dar plg. toliau).

⁹ Zůstává nejasné, jak Žukauskaitė chápe přívlastek. Pokud bychom předpokládali, že Žukauskaitė chápala přívlastek tradičně, tj. jako jmenný shodný přívlastek vyčleňovaný na úrovni spojení, pochybnosti vyvolává autorčina myšlenka, že může souviset také s přísudkem. Srov. ještě poznámku 4.

76

Daiktavardines kaip konstrukcijos

drabužius ir pasiruošė tolimon kelionėn. (Cituojama pagal Žukauskaitė 1961: 271.)

(12) JAKO každá ŽENA se velmi bála našich myší. (Citováno podle Žukauskaitė 1961: 271.)

Z toho, co bylo řečeno v referativní podobě, je důležité, že Žukauskaitė dosud nerozlišuje jmenné konstrukce s jako, které označují – v tradičním pojetí – přísudkový přívlastek¹⁰; konstrukce interpretuje buď jako příslovečné určení, nebo jako přívlastek, tj. vyčleňovaný jak na úrovni jmenného spojení, tak na úrovni věty (srov. např. věty (2), (5), (7)–(12)).

1.2. Jonas Balkevičius v Dabartinės lietuvių kalbos sintaksėje, která vyšla o dva roky později (1963), uvádí konstrukce s jako jako jeden ze způsobů vyjádření (i) jmenné části složeného (tj. sponového) a (ii) jmenné části jmenného přísudku (jmenného predikátu, neboli – řečeno tradičně – přísudkového přívlastku), např. (i) Petr chce, aniž si to uvědomuje, sám být JAKO ten dávný LITEVEC; (ii) Vždyť brzy poprvé v životě překročím práh školy JAKO PEDAGOG), (způsobová) příslovečná určení (např. JAKO ZLODĚJ se Kedulis vplížil do své chalupy), přívlastky (přístavky) (např. Vždyť jsem jako SIROTEK vyrůstala v ponurém sirotčinci) (Balkevičius 1963: 110, 123, 165, 182n, 218n). Při pojednání o způsobových příslovečných určeních vyjádřených konstrukcemi s jako Balkevičius (1963: 219) tvrdí, že „existují přirovnání, která při vyjadřování způsobového příslovečného určení přísudku zároveň označují i vlastnost podmětu. Např. [...] Za námi se jako nějaká ZEĎ tyčí temný les. [...] Taková přirovnání lze, pokud svým významem souvisejí těsněji s podmětem než s přísudkem, považovat za přívlastky podmětu; pokud je však s podmětem spojují vztahy nikoli atributivní, ale predikativní, lze je považovat za jmenné části jmenných přísudků.“ ¹¹ Balkevičius (1963: 124) dále upozorňuje ještě na několik věcí:

(i) Jmenný predikát jmenného přísudku, vyjádřený konstrukcí s jako, „někdy označuje takový stav podmětu, který je zároveň i tím stavem přísudku

¹⁰ Plg. Ambrazas, red., (2006: 490): „tarininis pažyminys yra sakinio dalis, toje pačioje sakinio sklaidos pakopoje turinti dvilypius prijungiamuosius ryšius: su tariniu ir su veiksniu ar papildiniu“.

¹¹ Srov. „Je-li opěrným slovem [tj. slovem, k němuž se bezprostředně připojuje srovnávací výraz, neboli jinak řečeno konstrukce s jako] určitý slovesný tvar, připojuje se srovnávací výraz k němu, nebo s ním společně tvoří jmennou část přísudku“ (Ulvy das, ed., 1976: 657).

77

LORETA VAIČIULYTĖ-SEMENIENĖ

příčina příčina nebo účel děje nebo stavu vyjádřeného spojkou (zvýraznila L. V.-S.)“ (Balkevičius 1963: 124), např.:

(13) Celému kolektivu továrny je znám JAKO PRŮKOPNÍK práce.

(Citováno podle Balkevičius 1963: 124.)

(14) Cesta do Vilniusu byla tedy zvolena JAKO nejlepší PROSTŘEDEK k přerušení tohoto nebezpečného vztahu. (Citováno podle Balkevičius 1963: 124.)

(15) Tato manifestace se konala JAKO PROJEV protestu proti uzavření „Zemědělské společnosti“. (Citováno podle Balkevičius 1963: 124.)

(ii) Přístavek s jako na rozdíl od přístavku bez něj „nejen ukazuje, co je označovaný předmět, ale zároveň označuje, že stav tohoto označovaného předmětu je současně také určitou okolností, nejčastěji označující příčinu nebo hledisko (zvýraznila L. V.-S.)“ (Balkevičius 1963: 182).

(iii) Namísto instrumentálu stavu, kterým se vyjadřuje nestálý, po určitou dobu trvající stav předmětu, se někdy užívá konstrukce jako (Balkevičius 1963: 109n., 123).

Podle Balkevičiusova názoru tedy označování konstrukcí jako souvisí s rozdíly ve významu (trvalý vs. dočasný stav) nebo v gramatických funkcích (atributivní přívlastek vs. predikativní doplněk vs. příslovečné určení). Na druhou stranu se opět uznává, že funkční rozdíly, například mezi přívlastky (atributivy), příslovečnými určeními a jmennými predikativy vyjádřenými konstrukcemi jako, nejsou ostře odděleny, tj. existují přechodné případy (srov. Balkevičius 1963: 123n., 219).

1.3. V současné litevské mluvnici se kromě několika konstatování, že konstrukcemi jako lze vyjadřovat přístavek (Ambrazas, red., 2006: 492)¹² nebo že mohou nahrazovat valenční aktant slovesa (tj. aktant vyžadovaný slovesem; podle Ambrazase, red., 2006: 603, predikativní přívlastek), o tom více pojednává kapitola o rozvitých větách, konkrétněji oddíly věnované predikativnímu přívlastku (Ambrazas, red., 2006: 627) a (kvalitativním) přirovnávacím výrazům (Ambrazas, red., 2006: 634n.). Uvádí se, že konstrukcí jako, která nevyjadřuje srovnání, lze vyjádřit predikativní přívlastek, jenž „pouze označuje stav subjektu či objektu vzhledem k ději“ (Ambrazas, red., 2006: 627), např.:

¹² Taip pat ir Lietuvių kalbos sintaksėje (Labutis 1998: 329t) apsiribojama konstatavimu, kad priedėlis su pažymimuoju žodžiu gali būti jungiamas ir su kaip.

78

Daiktavardinės kaip konstrukcijos

(16) Přijel do hlavního města JAKO VYSLANEC. (srov. … vyslancem.) (Citováno podle Ambrazas, red., 2006: 627.)

(17) Celé okolí si vážilo Motiejuse JAKO schopného MISTRA. (Citováno podle Ambrazas, red., 2006: 627.)

Naproti tomu srovnávací konstrukce jako může ve větě zastávat funkci příslovečného určení (způsobu)¹³ (srov. větu (8)), jmenné části jmenného přísudku (např. Sodžius byl JAKO jedna RODINA), predikativního atributu (srov. větu (7)) (srov. Ulvydas, red., 1976: 659) nebo atributu některého větného členu (např. Doprovázeli ji průvodci – tři bratři JAKO DUBY a jejich přátelé. Samostatně se pojednává o typu srovnávacích konstrukcí s jako, v nichž se srovnávají věci a označuje se jejich totožnost v určitém ohledu, např.:

(18) Stará Pikčiurnienė byla v celém okolí známá JAKO dobrá BABIČKA. (Citováno podle Ambrazas, red., 2006: 634.)¹⁴

Je vidět, že v Gramatice jsou konstrukce s jako – zhruba řečeno – pojednávány podle toho, zda vyjadřují srovnání, nebo nikoli (srov. případ predikativního atributu).

1.4. Podobně jako v Gramatice současného litevského jazyka byly konstrukce s jako zkoumány také v akademické Gramatice litevského jazyka (Ulvydas, red., 1976: 659n.). Aniž bychom opakovali, co již bylo řečeno, rádi bychom zde upozornili ještě na několik tvrzení obsažených v této druhé gramatice:

(i) Mnohá srovnávací spojení vyjadřující totožnost zároveň udávají i příčinu děje (stavu), např. Auksė se jí vyhýbala JAKO pyšné PANÍ; srov. větu (18) (Ulvydas, red., 1976: 661n.).

(ii) Srovnávací spojení, která se bezprostředně pojí s podstatnými jmény, aby se ukázalo, že nejsou závislá na slovesu, bývají v písemném projevu často oddělována interpunkčními znaménky a obvykle stojí hned za řídícím slovem (Ulvydas, red., 1976: 673).

¹³ Akademinėje Lietuvių kalbos gramatikoje (Ulvydas, red., 1976: 521tt), be būdo ir kt. aplinkybių, atskirai aptariamos ir lyginamosios aplinkybės, kuriomis eina lyginamieji posakiai. Labutis (1998: 307) taip pat skiria kokybės (būdo) aplinkybių specifinę atmainą – lyginamąsias aplinkybes.

¹⁴ Lietuvių kalbos gramatikoje (Ulvydas, red., 1976: 661) aptariant tokio tipo sakinius teigiama, kad kaip konstrukcija „nusako lyginamų daiktų tapatumą ir rodo veiksmo atžvilgį (išskirta L. V.-S.)“.

79

LORETA VAIČIULYTĖ-SEMENIENĖ

(iii) „Konstrukce s kaip spojené s podstatnými jmény [...] mohou vyjadřovat také totožnost pojednávaných pojmů v určitém ohledu, např.: Verutė byla jakožto elegantnější KOMORNÁ představena hostům, aby jim posluhovala. Takové konstrukce se považují za přístavky“ (Ul vydas, ed., 1976: 673). „Vystupují-li s připojovacím slovem kaip, výčleněné přístavky nejen charakterizují věc či osobu označenou řídícím slovem, ale zároveň uvádějí, z jaké příčiny (zvýraznila L. V.-S.; např. Vilius jakožto válečný HRDINA okamžitě dostal stavební materiál), nebo v jakém ohledu (např. A královna má takové podivné myšlenky, které se jí, jako MATCE, snad vůbec nehodí) je charakterizována“ (Ul vydas, ed., 1976: 556; srov. (i)).

1.5. Ze shrnutí vyplývá, že ve výše zmíněných pracích litevské lingvistiky se užívání konstrukcí kaip spojuje s rozlišováním gramatických funkcí (přívlastek vs. predikativní přívlastek vs. příslovečné určení) a významů příčiny, účelu a ohledu, které tyto konstrukce vyjadřují.

2. PODSTATNÁ JMÉNA S KONSTRUKCÍ KAIP Z HLEDISKA SYNTAXE

2.1. Konstrukce podstatného jména s kaip mohou vyjadřovat gramatické funkce jak na úrovni věty, tak na úrovni jmenné fráze. Podle úrovní predikace se ve jmenné frázi, tj. v případě přívlastku (přístavku) s kaip, predikace vyjadřuje na nižší úrovni věty (angl. downgraded predication), jinými slovy, takové konstrukce s kaip netvoří hlavní predikaci věty. Na úrovni věty mohou konstrukce kaip vyjadřovat hlavní (primární) i sekundární (doplňkovou) predikaci; odpovídají tomu primární a sekundární predikativa podstatného jména s kaip (angl. secondary predicate, něm. sekundäre Prädikate). Hlavní predikace věty se vyjadřuje obligatorními predikativy spony, označovanými konstrukcemi podstatného jména s kaip; v takových větách tedy spona ve funkci predikátu řídí aktant (vyžaduje jej), který je označen konstrukcí kaip.

Sekundární – doplňkovou – predikaci věty lze vyjadřovat sekundárními obligatorními a volnými¹⁵ predikativy podstatného jména s kaip¹⁶ a s konstrukcemi kaip.

¹⁵ Apie laisvųjų vs. būtinųjų predikatyvų apibrėžtį plačiau žr. Holvoet (2003); Holvoet, Tamulionienė (2005).

¹⁶ Srov. pojem predikativního přívlastku v Gramatice současné litevštiny (Ambrazas, ed., 2006: 603n., 627), kde se nerozlišuje mezi sekundárními obligatorními a volnými predikativy.

80

Daiktavardines kaip konstrukcijos

cemi fungujícími ve větě jako příslovečná určení.¹⁷ Jedním ze zásadních rozdílů mezi sekundárními (obligatorními a volnými) predikativy a příslovečnými určeními je možnost jejich sémantické vazby na jeden z argumentů hlavního predikátu, jinými slovy konceptuální vazby k referentu: sekundární predikativa jsou kopulativním vztahem (lat. copula) spojena s jedním z argumentů hlavního predikátu (něm. Partizipantenbezug, Referentenorientierung; angl. participant-oriented), příslovečná určení pouze se samotným predikátem (něm. Ereignisbezug, Vorgangsorientierung; angl. event-oriented) (podrobněji srov. Schultze-Berndt, Himmelmann 2004; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005; Hentschel 2005).

Na úrovni věty se sekundární – obligatorní i volná – predikativa podobají obligatorním predikativům (spony), která vyjadřují hlavní predikaci: jak již bylo uvedeno, jsou kopulativním vztahem spojena s jedním z argumentů hlavního predikátu, který je z morfosyntaktického hlediska řídícím členem shody¹⁸. Ve vztahu k hlavnímu predikátu se však latentní kopulativní vztah vlastní obligatorním a volným sekundárním predikativům liší.¹⁹ S jedním z argumentů hlavního predikátu jsou „skutečným“ kopulativním vztahem spojena volná jmenná predikativa; sekundární predikace, kterou vyjadřují, je fakultativní (nepovinná) (srov. níže větu (22) Do Paříže se vrátil jako HRDINA ≈ Vrátil se do Paříže. A zároveň byl hrdinou (/hrdina)). Sekundární obligatorní predikativa naproti tomu vyjadřují obligatorní predikaci; konkrétněji řečeno, sekundární obligatorní predikativa ve větší či menší míře

¹⁷ O tom, že za sekundární predikativa je třeba považovat nejen volná určení spojená s predikátem modifikačním vztahem (angl. adjuncte), ale také doplnění řízená predikátem, tj. vyžadovaná (angl. complementative), viz např. Nichols (1978); Aarts (1995); Holvoet, Tamulionienė (2005). Odlišný názor viz Fehrmann (1994: 91–93).

¹⁸ O shodě a termínech řídící člen shody (angl. agreement controller, agreement trigger), řízený člen shody (angl. agreement target) a jejich definicích podrobněji viz Corbett (1998: 1; 1999: 103; 2001: 2). Shoda se zde chápe v širším smyslu, tj. nikoli jako kopírování podoby řídícího členu shody, nýbrž jako výběr podoby řízeného členu shody s ohledem na řídící člen shody.

¹⁹ I na úrovni jmenné fráze existuje mezi přívlastkem (predikátem) a jeho řídícím slovem kopulativní vztah, např.: Jonas jako (starostlivý) syn vždy pomáhá rodičům; srov. Jonas vždy pomáhá rodičům. Je starostlivým synem. Přesto, jak již bylo uvedeno, se atributivní vztahy rozlišují na nižší úrovni větné struktury; nesouvisejí s časovými a modálními významy vyjadřovanými hlavní predikací věty.

81

LORETA VAIČIULYTĖ-SEMENIENĖ

významem hlavního predikátu; latentní predikativ spony, který vyjadřují, tvoří spolu s hlavním predikátem komplexní predikaci (srov. Schroeder 2003: 29nn.; Hentschel 2006: 147; Holvoet, Tamulionienė 2005: 130) (srov. dále větu (21) V případu jsem uznán JAKO POŠKOZENÝ ≈ *V případu jsem uznán. A zároveň jsem poškozený (/poškozeným).

Syntakticky se sekundární obligatorní predikativy liší také od volných: první jsou podobně jako predikativy spony argumenty řízenými hlavním predikátem (sponou nebo plnovýznamovým slovesem) – komplementy (angl. complement; něm. Komplemente), (srov. věty (19)–(21)), zatímco druhé jsou modifikátory hlavního predikátu – suplementy (něm. Supplemente) (srov. věty (22), (23)).²⁰

(19) Prof. A. Minkevicius neustále působil JAKO ŠÉFREDAKTOR biologické řady (C) sborníku prací Litevské akademie věd (srov.... šéfredaktorem).²¹ KT.

(20) Tento zločin se podařilo objasnit během několika dnů, protože člověk, kterého si lupiči vybrali JAKO PROSTŘEDNÍKA (srov.... prostředníkem²²) při prodeji uloupeného nákladu, udělal chybu. Navrhl jej koupit téže společnosti, které uloupený náklad patřil. KT.

(21) Ačkoli jsem byl v případu uznán JAKO POŠKOZENÝ (srov.... poškozeným²³), A. Stašaitise vůbec nemohu obviňovat. KT.

(22) [Jis] byl povýšen na vyššího důstojníka. V roce 1796 již velel francouzské armádě v Itálii. Tam zvítězil v mnoha důležitých bitvách a do Paříže se vrátil JAKO HRDINA (srov.... hrdina,... hrdinou). V roce 1798 vedl výpravu do Egypta, ta však byla poměrně neúspěšná. KT.

²⁰ Srov. poznámku 2. Také pokud jde o termíny řídící slovo, řízené výrazy, modifikované slovo, modifikátor, viz podrobněji Holvoet, Judžentis (2003: 14).

²¹ Sližienė (1994: 183) valentingumo požiūriu, be subjekto vardininko, skiria įnagininku reiškiamą sintaksinį aktantą. Skirtingos nuomonės žr. Holvoet, Tamulionienė (2005: 135).

²² Valentingumo požiūriu Sližienė (1998: 303) rinkti „balsuojant paskirtį“, be subjekto vardininko ir tiesioginio objekto galininko, skiria įnagininku ir / arba prielinksnine konstrukcija su į reiškiamą sintaksinį aktantą.

²³ Sližienė (1998: 249) valentingumo požiūriu, be subjekto vardininko ir tiesioginio objekto galininko, skiria galininku ir / arba įnagininku reiškiamą sintaksinį aktantą.

82

Daiktavardinės kaip konstrukcijos

(23) Pro vedoucího katedry ochrany životního prostředí Pranase Baltrėnase je letošní září výjimečné. Nový akademický rok začíná profesor poprvé jako RYTÍŘ ŘÁDU VELKÉHO LITEVSKÉHO KNÍŽETE GEDIMINA, KT.

Status modifikátoru mají ve větě také příslovečná určení, tj. obvykle (ne však vždy, srov. Pranukas se dnes cítí skvěle (srov. jako mrtvola)) nejsou argumenty predikátu.²⁴ Jak však bylo uvedeno, příslovečná určení se na rozdíl od volných predikativů vztahují k predikátu věty, tj. specifikují děj vyjádřený predikátem. K odlišení příslovečných určení od volných predikativů se v anglických gramatikách široce používá takzvaný test do so („dělat“), nominalizace aj., např. Jonas rychle přečetl knihu; srov.: Jonas přečetl knihu a udělal to rychle; rychlé přečtení knihy (podrobněji srov. Hentschel 2006).

2.2. To, co bylo řečeno referativně, lze shrnout tak, jak ukazuje schéma 1.

Schéma 1. Přehled konstrukcí s jako

²⁴ Podrobněji o rozlišování suplementů z typologického hlediska viz např. Schultze-Berndt, Himmelmann (2004); Himmelmann, Schultze-Berndt (2005), Schroeder (2003).

83

LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ

Nejspíše by bylo vhodné hned říci, že navzdory binárnímu rozdělení neexistují mezi všemi rozlišovanými členy přísné hranice ani z hlediska syntaktického, ani funkčního; jinými slovy, vedle typických zástupců každé rozlišované skupiny existují přechodné, nejednoznačné (něm. ambig) či nejasné (něm. vage) případy (srov. např. Geuder 2002; Hentschel 2006; Renz 2006; Holvoet 2006). Dále se v zásadě pojednává o konstrukcích substantiva s kaip rozlišovaných na úrovni věty.

3. SUBSTANTIVNÍ KONSTRUKCE S KAIP Z FUNKČNÍHO HLEDISKA

3.1. Při funkčním pohledu na konstrukce s kaip bychom se nejprve chtěli co nejvíce vymezit vůči takovým typickým konstrukcím srovnávacího významu, které mohou plnit různé gramatické funkce, jako jsou: Sodžius buvo kaip viena šeimyna ≠ sodžius buvo viena šeimyna; Jis elgiasi kaip vaikas ≠ jis yra vaikas; Karvės parėjo kaip plokštės ≠ karvės buvo plokštės a podobně. Jinými slovy, dále se nehovoří o konstrukcích s kaip, jimiž se popisuje podobnost dějů, věcí či vlastností s jinými věcmi či vlastnostmi. Na druhou stranu se v Gramatikose (Ambrazas, ed., 2006: 634; Ulvydas, ed., 1976: 661n.) ke srovnávacím konstrukcím totožnosti řadí příklady typu (18), zde chápané, tradičně řečeno, jako doplňky podmětu, jinak též jako sekundární predikativy, jimiž se v zásadě nevyjadřuje srovnání a které zároveň souvisejí nejen s predikátem věty, ale také s jedním z jeho argumentů, srov.: (= 18) Senoji Pikči urmienė visoje apylinkėje garsėjo KAIP gera BOBUTĖ²⁵ ≈ Senoji Pikči urmienė garsėjo visoje apylinkėje [tuo, kad ji buvo gera bobutė (srov. věty (16)–(17); viz též níže).

Z toho, co bylo řečeno výše, vyplývá, že podle výše zmíněných prací o litevské jazykovědě (srov. 1.1.–1.3.) lze konstrukcemi s kaip označovat:

(i) V případě přívlastku (apozice) význam příčiny a hlediska.²⁶

²⁵ Šlįžienė (1994: 197) kaip konstrukciją laiko garsėti „kuo pasižymėti; būti, darytis garsiam tam tikroje aplinkoje, sferoje“ vienu iš valentinių (fakultatyviųjų) palydovų, kuris pagrečiui gali būti vartojamas su įnagininku, plg., Šalis garsėjo puošniu baroko STILIUMI; Kai kurie kompozitoriai garsėjo ir KAIP SMUIKININKAI.

²⁶ Pagal Flaate (1999: 10), funkciniu požiūriu kaip konstrukcijos, einančios greta savo derinimo daviklio ir kartu su juo užimančios vieną predikato argumento poziciją,

84

Daiktavardinės kaip konstrukcijos

(ii) V případě sekundárního (volného) predikativu význam příčiny, účelu či hlediska.

Pomineme-li predikativy s kaip srovnávacího významu, je třeba konstatovat, že o konstrukcích s kaip jako obligatorních predikativech se v zásadě nic neuvádí. Ve zmíněných gramatikách litevštiny se nesrovnávací konstrukce s kaip v podstatě neprobírají ani v souvislosti s příslovečným určením. Z toho vyplývá několik otázek:

(i) Označují se nesrovnávacími konstrukcemi s kaip obligatorní predikativy?

(ii) Jsou pro volný predikativ substantiva s kaip typické pouze významy příčiny (podobně jako u apozice) a účelu? Pokud ne, jaké další? Jsou pro substantivní konstrukce s kaip fungující jako volný predikativ typické pouze příslovečné významy?

(iii) Pokud jsou pro volný predikativ substantiva s kaip typické příslovečné významy, neužívají se probírané konstrukce také jako příslovečná určení (srov. 1.1. (iii))?

3.2. Nezbytné konstrukce podstatného jména s kaip

3.2.1. Nejméně pochybností zřejmě vyvolává status konstrukcí s kaip jako sekundárních nezbytných predikativů u takových sloves percepce či poznávání, jako jsou: rozumět, chápat, interpretovat, postulovat, charakterizovat apod., např.:

(24) Primitivní člověk chápal smrt JAKO ODDĚLENÍ ducha, tj. vydechnutého vzduchu, od těla. (Citováno podle Sližienė 2004: 198.)

(25) Tento člověk ze své čistě osobní myšlenkové chudoby a strasti spásy chápe filozofování JAKO RIZIKO, když je lidský duch povolán k existenčnímu rozhodnutí. KT.

O něco více nejasností vyvolává interpretace konstrukcí s kaip jako takových

nebo, řečeno Flaateho terminologií, adjacentní (podstatné jméno) kaip predikativy (něm. adjazente (substantivische) als-Prädikative) jsou restriktivní. Jinými slovy, na úrovni jmenné fráze jsou predikativy s kaip restriktivní, neboli – tradičně řečeno – mají význam zřetele. Restriktivní predikativy omezují (zužují) predikaci vyjádřenou větou a často, navzdory svému statusu modifikátoru, nemohou být ve větě vynechány.

85

LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ

typu jako ve větách (19)–(21). Nijolė Sližienė (1994: 183; 2004: 298) z hlediska valence u sloves tohoto typu, jako jsou dirbti, tarnauti apod., kromě nominativu rozlišuje valenční aktant vyjádřený instrumentálem, tj. aktant vyžadovaný predikátem. Axel Holvoet a Aurelija Tamulionienė (2005: 135n; srov. Flaate 2007: 80; Hentschel 2006: 147n) naproti tomu považují instrumentál použitý ve větě (19) (rozuměj také konstrukci s kaip) za sekundární volný predikativ a srovnávají jej s konstrukcemi, jako je (16).²⁷ Autorka článku (srov. také Vaičiulytė-Semėnienė, v tisku, a) se přiklání k názoru, že slovesa vyjadřující vykonávání určité funkce (něm. Funktionsverben) (dirbti, tarnauti, figūruoti²⁸ apod.) vyžadují valenční aktant označený podstatným jménem, které označuje společenské postavení, povolání, pracovní činnost osoby či věci, určitou funkci, kterou osoba či věc vykonává, nebo funkci, která je osobě či věci určena či přisouzena, apod. Přijmeme-li názor, že nezbytné predikativy jsou valenčními doplněními predikátu (tj. jsou predikátem vyžadovány a nelze je vypustit, protože věta se stane negramatickou nebo se změní význam predikátu) (srov. Holvoet, Judžentis 2003; 2005; Flaate 2007: 81; 88), je přesto třeba uznat, že mezi větou (= 19) Prof. A. Minkevicius nuolat dirbo kaip [...] redaktorius (/ redaktoriumi) ir Prof. A. Minkevicius nuolat dirbo existuje dostatečně zřejmý významový rozdíl.²⁹ Tento valenční aktant, často označovaný instrumentálem, lze někdy, jak se zdá, bez výraznějšího významového rozdílu použít také souběžně s konstrukcí kaip (srov. větu (26)), nebo – při užití v jiném významu – jej označit pouze konstrukcí s kaip (srov. věty

²⁷ Teigiama (Holvoet, Tamulionienė 2005: 135), kad „nepaisant leksinių ribojimų nematyti pagrindo, dėl ko tokius įnagininkus turėtume pripažinti veiksmažodžių valdomais būtinaisiais predikatyvais: nors su kai kuriais veiksmažodžiais šis įnagininkas yra reguliariai vartojamas, jis nėra jų reikalaujamas“. Plg. Balkevičius (1998: 81): „Vardininkas su jungtuku kaip gali atstoti predikatinį įnagininką, kai šis žymi veiksmo metu trunkantį būvį arba kaip ankstesnio virsmo rezultatą, pvz., Vaškelis ir Jakaitis [...] dirbo kaip laisvai samdomi darbininkai; [...] būdvardis [žodžių junginyje] funkcionuoja kaip pažyminys“.

²⁸ Srov. figūruoti „být, účastnit se někde; být předmětem pozornosti, úvah“, např. figūruoti teisme liudininku (Keinys, red., 2000: 156).

²⁹ Plg. Sližienės (1994: 182) skiriamą atskirą dirbti reikšmę „ką nors daryti, veikti“, pvz., Jis dieną naktį dirba. Dar plg. Kaip vyriausiasis Lietuvos mokslų akademijos darbų biologijos mokslų serijos (C) redaktorius prof. A. Minkevicius dirbo nuolat, kur konstrukcija su kaip gali būti suprantama kaip aplinkybinis (priežasties) predikatyvas.

86

Daiktavardines kaip konstrukcijos

(27)–(28). Na druhou stranu je třeba uznat, že jmenným konstrukcím s jako se lze vyhýbat kvůli jejich nejednoznačnosti (srov. také dále).

(26) Věda je jako průmysl, jehož specialisté v každém oboru slouží JAKO DODAVATELÉ specializované výroby (srov. … dodavateli specializované výroby). KT.

(27) Nebyla tam ani kanalizace, a tak Dovydané každé ráno před dveřmi vylévali obsah sudu, který všem sloužil JAKO TOALETA (*toaletou, ale: za toaletu). KT.

(28) Svoboda je zaměřena na hodnoty, které, zdaleka nejsouce výlučně lidským výtvorem, mu slouží JAKO VŮDKYNĚ, NORMA a SANKCE. KT.

3.2.2. Odhlédneme-li od typických konstrukcí s jako v komparativním významu, které mají funkci predikativu při sponě kaip (srov. větu (29)), lze tvrdit, že pro zbývající konstrukce tohoto typu není charakteristické vyjadřovat hlavní predikaci (srov. větu (30)) (poněkud odlišně Vaičiulytė-Semėnienė, v tisku, a). Jinými slovy, konstrukce s kaip jsou charakteristické vyjadřováním sekundárních predikativů.

(29) Říká Sauliovi: „Dej se jednou do pořádku, uklidni se, buď JAKO ČLOVĚK!“ KT.

(30) Říkáš, že pokud [ty] nebudeš ČLOVĚKEM (srov. … člověk), tak nechceš být ČERVEM (srov. … červ). To je moc hezké, ale kdo je podle tebe člověk, když jím nejsi ty? Abys byl ČLOVĚKEM (srov. … člověk), musíš snad mít na čele nalepenou značku, tedy být ŠEVCEM, INŽENÝREM, KNĚZEM nebo HUDEBNÍKEM (*švec, inženýr, kněz, muzikant)? KT.

Pak ale může vyvstat otázka, jak interpretovat konstrukce s kaip ve větách typu (31)–(34).

(31) Zřídili jsme ještě jednu instituci a o této instituci se zde samozřejmě hlasovalo narychlo. Myslím, že by tato instituce mohla být JAKO organizační složka ministerstva. No, řekněme, povýšená na úroveň odboru, ale teď už to nechme být. Přesto děláme jednu chybu. KT.

(32) Zde [v Novém zákoně] je [Kristus] JAKO NAPLNĚNÍM všeho, co zjevení Starého zákona během svého tisíciletého vývoje započalo, připravilo a přislíbilo. KT.

(33) A. BASKAS. Jménem frakce sociálních demokratů vystupuji proti zrychlenému jednacímu postupu. (V sále šum) PŘEDSEDA. Váš výbor může být JAKO doplňkový VÝBOR. Dva výbory – rozpočtový

87

LORETA VAIČIULYTĖ-SEMENIENĖ

a finanční a hospodářský výbor. Sejm pravděpodobně nemá námitek proti tomu, aby byly dva výbory. KT. (34) Pravděpodobně výbor pro zahraniční věci? (Hlasy v sále) Ne výbor pro zahraniční věci, ale výbor pro státní a právní záležitosti – JAKO DODATEČNÝ. Dobře. Děkuji. Jsme dohodnuti. KT.

Jestliže by se například ve větách (31)–(32) konstrukce kaip dala interpretovat také jako srovnávací, ve větách (33)–(34) tomu tak sotva bude. Zdá se, že konstrukce kaip užívané ve větách tohoto typu by mohly být považovány za sekundární predikativy. V takovém případě by ovšem sloveso būti mělo být chápáno nikoli jako spona, nýbrž jako plnovýznamové sloveso, a kaip by bylo interpretováno jako částice s významem „pouze, jen“ nebo „navíc, kromě toho“.

3.3. Fakultativní (nepovinné) konstrukce podstatného jména s kaip

3.3.1. Volné predikativy s kaip

V typologické literatuře se v poslední době modifikátory vztahující se k jednomu z argumentů hlavního predikátu – sekundární volné predikativy (tradičně predikativní přívlastek) – dělí na resultativy versus neresultativy (nebo depiktiva v širokém smyslu) anebo na depiktiva (v úzkém smyslu), cirkumstanciály (angl. cirkumstantial) (dále okolnostní predikativy) a resultativy (podrobněji viz Hentschel 2005, 2006; Holvoet, v tisku; Irimia 2005: 23n; Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 3; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 4, Hinterhölz 2001: 100; Nichols 1981). Zde se uplatňuje úzké pojetí depiktivů, tj. depiktiva jsou stavěna do protikladu k okolnostním predikativům a resultativům. Aniž bychom zacházeli do přílišných podrobností, uveďme několik základních rozdílů mezi jednotlivými volnými predikativy.

3.3.1.1. U typických volných predikativů – depiktivů – se predikovaný děj (stav subjektu nebo objektu) v zásadě časově překrývá s dějem vyjádřeným hlavním predikátem (angl. temporal overlap, něm. zeitliche Überlappung / Koextension). Například ve větě (= 23) Profesor zahajuje nový akademický rok poprvé JAKO KAVALÍR ŘÁDU LDK GEDIMINA se depiktivem vyjadřuje stav věci (osoby) (profesor je kavalírem řádu LDK

88

Daiktavardinės kaip konstrukcijos

kavalír Řádu Gedimina) je omezena (platí) časovým intervalem hlavního predikátu (profesor zahajuje nový akademický rok), srov. Když profesor zahajuje nový akademický rok, je zároveň kavalírem Řádu Gedimina; věta neříká nic o tom, zda je profesor kavalírem Řádu Gedimina před zahájením nového akademického roku a/nebo po něm. Depiktiv zpřesňuje informaci o jednom z argumentů (referentů) hlavního predikátu v době jeho děje (profesor nezahajuje nový akademický rok jen tak, ale při jeho zahájení je zároveň poprvé také kavalírem Řádu Gedimina). Depiktiv spadá do dosahu modality a negace (angl. scope of negation) děje vyjádřeného hlavním predikátem, např. Profesor nezahajuje nový akademický rok poprvé jako rektor (tj. profesor zahajuje nový akademický rok poprvé již nikoli jako rektor) (srov. také věty (9), (22)–(23)). Depiktiva z hlediska času, modality a negace náležejí k hlavnímu predikátu a jsou součástí slovesné fráze (něm. VP-interne).

3.3.1.2. Resultativy jsou rovněž součástí slovesné fráze, avšak na rozdíl od depiktivů je jimi predikovaný děj (stav) důsledkem (nebo výsledkem) děje vyjádřeného hlavním predikátem. Jinými slovy, z časového hlediska se stav věci vyjádřený resultativy nekryje s intervalem děje vyjádřeného hlavním predikátem; stav vyjádřený resultativem je pro věc příznačný až po skončení děje popsaného hlavním predikátem, např. Dvůr je po příjezdu plný vozů (citováno podle Valeckienė 1967: 105) (podrobněji viz Himmelmann, Schultze-Berndt 2005 a tam citovanou literaturu; srov. také Hentschel 2005; Holvoet, v tisku). Vzhledem k tomu, že resultativy se obvykle nevyjadřují jmennými konstrukcemi s kaip, dále se jimi nebudeme zabývat.

3.3.1.3. S ohledem na cirkumstanciály rozlišované Johannou Nichols (1981: 18n) (a v pracích dalších autorů) Gerd Hentschel (2006) rozpracoval a zpřesnil typy okolnostních predikativů (cirkumstanciálů), jejich rozlišení³⁰

³⁰ Johanna Nichols (1981: 18t), aptardama rusų kalbos laisvuosius antrinius predikatyvus (angl. free predicate nominals), juos skiria – grubiai tariant – į aplinkybinius ir neaplinkybinius (angl. circumstantial vs. non-circumstantial), kurių pirmieji apibrėžiami kaip „an actant not governed by the verb. Also adverbial, in relational grammar oblique or non-term“ (Nichols 1981: 367) ir semantiškai toliau skirstomi į laiko, nuolaidos ir sąlygos; tuo tarpu antrieji (Nichols 1981: 19) – artimai susiję su būdo aplinkybėmis – žymi kiekį, kokybę, formą ir pan.

89

Loreta Vaičiulytė-Semėnienė

kritéria a vzájemné souvislosti. Adverbiální predikativy nejsou podobně jako depiktivy rezultativy, ale na rozdíl od depiktivů nespadají do dosahu negace děje vyjádřeného hlavním predikátem (tj. negován je hlavní predikát, nikoli však samotný predikativ) (srov. Nichols 1981: 42); jsou součástí věty, nikoli slovesné fráze (něm. VP-externe). ³¹ Adverbiální predikativy vyjadřují kromě časové souběžnosti s hlavním predikátem (srov. 3.3.1.1.) navíc podle Nicholse (1981: 11, 18, 349) (i) čas, (ii) přípustku, (iii) podmínku nebo (iv) příčinu (srov.: (i) rus. Rebionkom on žyl v Moskve; On provorovalsja kak kladovščik; (ii) rus. On i spjaščij ne mog zabyt’ ob ėtom; (iii) rus. Sladkij ėtot čaj vkusnyj; (iv) Kak predstavitel’ svoej sredy on pilal ljubov’ k francuzskoj kul’ture) (dále srov. Flaate 2007: 90; Hentschel 2006; Renz 2006: 46nn).³²

3.3.1.4. Jak již bylo uvedeno, v litevské lingvistice se běžně hovoří o volných příčinných predikativech (srov. věty (2), (5), (13)–(14)). Často se vyskytují také v Kaunaském korpusu. O jiných adverbiálních predikativech se však v litevské lingvistice mnoho neříká. Balkevičiusova zmínka o účelovém významu se patrně vztahuje k větám typu (15) nebo (35). O příčinném a účelovém významu by bylo možné hovořit také ve větě (36): Kromě toho, že Ruželė je Ildefonsovým přítelem, byl zapůjčen také proto, že byl vědeckým konzultantem a/nebo... byl zapůjčen k vědeckým konzultacím.

(35) Buožei potřebuje nezletilého jako levnou pracovní sílu. (Citováno podle Balkevičius 1963: 124.)

(36) A protože profesor Ruželė je starým vědeckým

³¹ Plg. Holvoet, Pajediene (2005: 97tt, 115), kur predikato ir sakinio aplinkybės (modifikatoriai) tarpusavyje skiriamos pagal tai, ar jos (ne)gali modifikuoti kalbos vienetus, neturinčius savarankiško sakinio požymių. Predikato aplinkybės „gali modifikuoti kalbos vienetus, kurie neturi savarankiško sakinio požymių (pvz., predikato aplinkybę meniškai gali modifikuoti laiko ir nuosakos požymių neturinčią struktūrą deklamuoti Maironio eilėraščius), o sakinio aplinkybės gali modifikuoti tik tokius kalbos vienetus, kurie turi savarankiško sakinio požymius (pvz., galbūt gali modifikuoti deklamavo Maironio eilėraščius, bet ne deklamuoti Maironio eilėraščius“ (Holvoet, Pajėdiene 2005: 115).

³² Plg. aplinkybinių predikatyvų raišką vokiečių ir lenkų kalboje in: Hentschel (2006). Pvz.: (i) Als Kind trug Peter eine Brille; (ii) Sogar als Ärztin konnte Magda nicht helfen; (iii) Als Aperitif verdirbt mir Magenbitter den Appetit; (iv) Als Schwerverletzter liegt Paul auf der Intensivstation. Apie tokio tipo konstrukcijų kaip priedėlių (vok. Apposition) sampratą plg. Schroeder (2003); Beckmann (1997: 164tt); Lawrens (1993).

90

Daiktavardinės kaip konstrukcijos

přítelem, byl tedy okamžitě zapůjčen od „Greitosios“ JAKO vědecký KONZULTANT (dočasně se pro něj vytvořilo takové pracovní místo). KT.

Nabízí se otázka, zda se v litevštině volnými predikativy s kaip vyjadřují i další adverbiální významy probírané v typologické literatuře. U přípustkových adverbiálních predikativů není mnoho pochyb: při negaci kladné věty s volným příčinným nebo účelovým predikativem se obvykle interpretuje jako přípustkový, srov. větu (14) Cesta do Vilniusu tedy NEBYLA zvolena JAKO nejlepší PROSTŘEDEK (≈ ačkoli to byl nejlepší prostředek) k ukončení tohoto nebezpečného vztahu. Naproti tomu záporná věta (36): Ačkoli profesor Ruzelė je starým vědeckým přítelem Ildefonsa, přesto nebyl zapůjčen od „Greitosios“ JAKO vědecký KONZULTANT by svědčila o výraznější účelové interpretaci predikativu s kaip (na rozdíl od věty (35)). V Kaunaském korpusu se vyskytuje také několik sekundárních predikativů s kaip, které by bylo možné interpretovat i jako podmínkové, srov.:

(37) Romualdas Ozolas, Unie středu: „Investice by měly do Litvy přicházet JAKO do slušné ZEMĚ.“ KT.

(37a) Kdyby Litva byla (je) slušnou zemí, měly by sem přicházet také investice.

(37b) Protože Litva je slušná země, měly by sem přicházet investice.

Podmínkový predikativ si však lze snadno představit v takové větě: Je dobře být nezatížen žádnými zákony o vojenské službě. JAKO VOJÁK bych nemohl ani stávkovat, ani veřejně vystupovat.

To, že konstrukcemi s kaip lze vyjadřovat časový predikativ, ukazuje frazeologizované spojení kaip gyvas, srov. větu (38). Je však třeba uznat, že časové predikativy s podstatným jménem a kaip jsou v litevštině vzácné, srov. věty (39)–(40). K vyjádření času se obvykle volí polovětná konstrukce s būti nebo vedlejší věta (srov. būdamas vaikas / kai buvau vaikas, daug sportavau), méně často časový predikativ vyjádřený kongruentním pádem podstatného jména (srov. Vaiko tu manęs nepažinojai).

(38) Úplné Anuprovo zmrtvýchvstání korunovala svatba Julytė. Takovou slavnost ještě nevidělo JAKO ŽIVÉ publikum vesnice Šilai, od usoplených až po mechem obrostlé starce. KT.

(39) Život to tak diktuje. Ale nechtěl bych být člověkem, který

91

LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ

přišel soudit ostatní. Budeme spolupracovat a uvidíme, kdo co dokáže. – Pamatujete si vás jako VEDOUCÍHO Privatizačního odboru. Nyní probíhá druhá etapa privatizace. Jak by podle vás měla pokračovat a jak by měla skončit? KT.³³

(40) Polák ho neprozradil a pokračoval s vojáky v kontrole dalších vagonů. Rafa šťastně dorazil do Berlína, přidal se k americkým vojákům a později jako najatý VOJÁK vedl boje proti komunismu v Africe, přičemž velkou část svého života zasvětil pomstě za okupaci Polska. KT.

3.3.1.5. Z toho, co bylo řečeno, tedy vyplývá, že konstrukce s podstatným jménem po jako mohou označovat depiktivy a okolnostní predikativy (časové, přípustkové, podmínkové, účelové a příčinné).

3.3.2. Konstrukce s jako jako okolnosti

Simonas Dikas Ve funkční gramatice (1989; 1997) rozlišuje čtyři úrovně modifikátorů (neboli Dikovým termínem satelitů (angl. satellites)) vztahujících se k predikátu (tj. příslovečných určení). Tato modifikující určení, která nevstupují do jaderné (angl. nuclear) predikace věty, tvoří predikaci obalovou (angl. core) nebo rozšířenou (angl. extended) (tj. nepatří k predikátu a jeho argumentům). Zde se omezujeme na modifikátory první a druhé úrovně, které rozlišuje Dik.³⁴ Modifikátory první úrovně jsou prototypické

³³ Schultze-Berndt, Himmelmann (2004: 42) tokio tipo pavyzdžius, kaip On pomnit menja gusarom, interpretuoja kaip depiktyvus. Autoriai (2004: 22) skiria 6 depiktyvų skyrimo kriterijus, kurių pirmasis apibrėžiamas taip: „it [the clause – L. V.-S.] contains two separate predicative elements, the main predicate and the depictive, where the event expressed by the depictive holds within the time frame of the event expressed by the main predicate (išskirta L. V.-S.)“ arba „depictives express a state that holds during the reference time of the event encoded by the main predicate“ (2005: 4, dar t. p.: 18). „In the case of circumstantials, other semantic links are evoked in addition to the basic pure temporal overlap. Following Nichols, these „other semantic links“ could be classified as condition, concession and temporal“ (Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 17).

³⁴ Trečiojo lygmens modifikatoriai yra propoziciniai arba, pagal Diką (1989: 252t; 1997: 297t) attitudinal satellites, kuriais reiškiamas kalbėtojo dalykų padėties vertinimas. Kitaip sakant, tai yra modalinės sakinio aplinkybės (plg. Hentschel 2005), pvz., LAIMEI, aš tave sutikau. Ketvirtojo lygmens modifikatoriai yra ilokuciniai (angl.

92

Daiktavardinės kaip konstrukcijos

(způsobu, prostředku, kvality apod.) modifikátory vztahující se k samotnému predikátu (něm. VP-interní adjunkty), které modifikují nebo specifikují událost vyjádřenou hlavním predikátem, neboli, řečeno Dikem (1989: 192n; 1997: 225n), stav věcí (angl. nuclear predication) jaderné predikace (angl. states of affairs (SoA), např. Onutě tančí jako pírko. Takové modifikátory spadají do dosahu negace predikátu (srov. 3.3.1.1.). Modifikátory druhé úrovně se rozlišují na úrovni věty (něm. VP-externí adjunkty); vyjadřují stav věcí z hlediska místa, času, výsledku, cíle, příčiny apod. (Dik 1989: 206n; 1997: 243n), např. Jonáš se VČERA VEČER setkal s Onutou NA KATEDRÁLNÍM NÁMĚSTÍ.³⁵ Taková příslovečná určení na úrovni věty jsou podobně jako příslovečné predikativy (srov. 3.3.1.3.) mimo dosah negace predikátu.

Ačkoli jsou srovnávací konstrukce s jako v článku ponechány stranou, je přesto třeba konstatovat, že mezi příslovečnými určeními způsobu, která jsou v takových konstrukcích ve větě obvykle vyznačována, tj. modifikátory predikátu první úrovně, a volnými predikativy neexistuje ostrá hranice; srov. věty (41)–(46). Řekněme, že pokud by se ve větách (41)–(42) konstrukce s jako dala parafrázovat takto: byli jsme přijati tak, jako se přijímají vážení hosté, nebo dopis střežil tak, jako by střežil ten nejvzácnější dar, pak ji lze zřejmě přinejmenším ve větě (42) interpretovat také jako predikativ příčiny: protože dopis střežil, neboť šlo o nejvzácnější dar. I věta (43) je dvojznačná: konstrukci se substantivem jako lze chápat jako srovnávací příslovečné určení způsobu ve významu „skvěle“, srov. pamatujeme si to tak, jako bychom si pamatovali dobrou lekci, anebo může

illocutionary satellites) (Dik 1989: 258t; 1997: 304tt) arba šnekos akto (plg. Hentschel 2006; Holvoet, Pajėdienė 2005: 95); jais modifikuojama ar specifikuojama šnekos akto ilokucinė vertė, t. y. reiškiamas kalbėtojo komentaras šnekos akto atžvilgiu, pvz., ATVIRAI KALBANT, Jis yra nemandagus.

K navrhovanému členění okolností (modifikátorů) v litevštině srov. Holvoet, Pajėdienė (2005); tamtéž viz také přehled názorů představených v dalších litevských gramatikách. Srov. také poznámku 32.

³⁵ Literatūroje (plg. Zifonun etc. 1997: 1122tt; Renz 2006: 11t) siūloma testų atskirų lygmenų modifikatoriams skirti. Pvz., pirmo ir antro lygmens modifikatoriams tarpusavyje skirti naudojamasi taip vadinamu vok. Es ist der Fall, daß…, angl. It is the case that…, lenk. To było… testu. Pvz., vok. Sie legten sich früh schlafen; plg. Es war früh der Fall, daß sie sich schlafen legten; lenk. Wcześnie położyli się spać; plg. Położyli się spać. To było wcześniej. Bet: Twarz powoli nabierała barwy stroju; plg. *To było powoli, że twarz nabierała barwy stroju.

93

Loreta Vaičiulytė-Semenienė

být spojena s tím (tj. s „přijetím březové kaše“) jako s propozicí, konkrétně s komentářem k události, srov. to – „přijetí březové kaše“ neboli výprask – byla dobrá lekce. Jinými slovy, v posledním případě se konstrukce jako shoduje s propozičním to a funkčně jde o volný (příčinný) predikativ. Naproti tomu navzdory shodě s ukazatelem shody je konstrukce se substantivem jako příslovečným určením ve větách (44)–(45), kde se mluví o způsobu užívání rostlin. Pozornost zasluhuje věta (46), v níž by s ohledem na interpunkci mohla být konstrukce jako na první pohled interpretována jako příslovečné určení účelu či způsobu:...vy upřímně (JAK upřímně?), JAKO VĚDEC, veden (tj. vedený – L. V.-S.) zvědavostí experimentátora, proměníš mě ve své médium. Tvrdit to by zároveň implikovalo myšlenku, že upřímně (a tím i konstrukce s jako) souvisí s predikátem, tj. jde o příslovečné určení způsobu. Tomu nasvědčuje i morfologické vyjádření typické pro příslovečná určení – označení příslovcem. Funkčně však upřímně souvisí spíše se subjektem (srov. vy jste upřímný) než s predikátem (srov.?upřímné proměnění; ale: nervózně si okusoval nehty, srov. nervózní okusování nehtů). Jinými slovy, v daném případě se vypovídá o stavu osoby v okamžiku děje, nikoli o způsobu provedení děje. Svědčí o tom i konstrukce s vy shodující se se subjektem, doplněná o jako³⁶. Stručně řečeno, v daném případě je konstrukce jako spíše volným predikativem. Věty tohoto typu umožňují hovořit o přechodných případech nejen mezi volnými predikativy a příslovečnými určeními, ale také o možném vztahu příslovcí jak k predikátu, tak k jednomu z jeho argumentů (podle Geuder 2002, orientované příslovce³⁷, nebo v tomto konkrétním případě transparentní (psychologická) příslovce; srov. Renz 2006).

(41) Poslední podnik, který jsme navštívili, byly „Kėdainių grūdai“. Přivítali nás tu JAKO vážené HOSTY – s orchestrem a písněmi. KT.

³⁶ Srov. tutéž větu s odlišnou interpunkcí: Tehdy jsem uvěřil, že váš zájem o mou vášeň nebude rétorický, že vy upřímně JAKO VĚDEC, veden zvědavostí experimentátora, mě proměníte ve své médium, kde by konstrukci jako bylo možné chápat také jako příčinný predikativ.

³⁷ Plg. Geuder (2002: 10t; dar plg. t. p.: 209): „In view of the fact that the relation between e- and x-predicates is so systematic, it is conceivable that certain adverbs might share individual-related meaning components of their x-predicating cognates – maybe because they are derived from them. It is adverbs with this property that I call oriented adverbs. This is to say, this particular notion of „orientation“ is always understood as orientation to an individual“.

94

Daiktavardines kaip konstrukcijos

(42) Vytas ukazoval ten krátký několikavětý dopis a říkal, že si ho schovával JAKO nejvzácnější DAR. A přítel má pravdu. Dostal jsem nespočet podobných darů. KT.

(43) Hledejme ty, kteří dostali „březovou kaši“. Velmi se zlobíte na své rodiče, když od nich dostanete „březovou kaši“? – Dokud je zadek ještě horký. Později si to připomínáme JAKO dobrou LEKCI. KT.

(44) Očištěné oddenky zvonků (150 g) uvařit v osolené vodě, nakrájet na kousky dlouhé 2–3 cm, osmažit na tuku a podávat JAKO PŘÍLOHU k pečenému nebo vařenému masu. KT.

(45) Kořen lopuchu lze jíst syrový JAKO SALÁT (od lopuchu se příliš neliší). Mladé listy se také používají JAKO ZELENINA. Lze z nich připravit saláty a přidávat je do polévek. Při přípravě salátu je třeba listy lopuchu na 1–2 min. ponořit do horké vody a nechat okapat... KT.

(46) Tehdy jsem uvěřil, že váš zájem o mou vášeň nebude rétorický, že vy upřímně, JAKO VĚDEC, vedeni zvědavostí experimentátora, mě proměníte, jak jste slíbili, ve své médium, v zájmu mého dobra, a pomůžete mi vyváznout z nevědomosti. KT.

Mezi modifikátory predikátu druhého stupně – příslovečná určení – by bylo možné částečně zařadit konstrukce typu jako, například ve větách (47)–(48), v nichž by jedním z významů byl účel: účel užívání nebo pěstování.³⁸ Kromě významu účelu může být konstrukce jako ve větě (48) pravděpodobně chápána také jako příčinný predikativ, srov. Libeček se v Litvě pěstuje proto, že je to kořeninová rostlina (srov. větu (42)). Případy jako (48) zůstávají z funkčního hlediska nejasné. Je třeba uznat, že příslovečná určení vyjádřená konstrukcemi jako jsou vzácná: ve většině případů lze konstrukce jako vzhledem ke shodě interpretovat také jako spojené s jedním z argumentů predikátu.

(47) Když píše o Germánech, říká, že „sbírají rukama bahno, prý rašelinu, a suší je, přičemž využívají více větrů než

³⁸ Srov. případy, kdy se konstrukce jako užívá jako valenční aktant predikátu s významem účelu, tj. jako obligatorní predikativ, např. Hodí se [byliny] do preventivních čajů, JAKO KOŘENÍ, k napodobení vůní bylin v místnostech, k aromatizaci vzduchu, do bylinných polštářků, do lázně, sauny, aromatických koupelí, do zeleně (KT). Sližienė (2004: 328) ve větách tohoto typu se slovesem tikt „být k něčemu vhodný, užitečný“ rozlišuje aktant účelu vyjádřený dativem a/nebo infinitivem.

95

LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ

slunce a usušenou používá JAKO CO k přípravě jídla a k zahřívání těla ošlehaného severním větrem.“ KT.

(48) Plody jsou ploché, žlutohnědé. Celá rostlina silně voní, je dekorativní. Libeček pochází z Asie. V Litvě se široce pěstuje JAKO kořeninová ROSTLINA. Surovinou jsou listy, oddenky a kořeny. Ve všech částech rostliny se nacházejí silice, třísloviny a organické kyseliny. KT.

4. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

Shrneme-li, co bylo řečeno, ukazuje se, že nesrovnávací substantivní konstrukce jako mohou vyjadřovat sekundární – obligatorní a volné depiktivní – predikativy a adverbiální predikativy i adverbiální určení. Konstrukce s jako se častěji používají k analytickému označování sekundárních predikativů. Toto tvrzení jako by zároveň implikovalo myšlenku, že stejné morfosyntaktické označení slouží k vyjádření různých gramatických funkcí a/nebo významů. Na jednu stranu ano, na druhou stranu lze z morfosyntaktického hlediska hovořit o vyjádření typickém (charakteristickém) pro jednotlivé sekundární predikativy a adverbiální určení, které se od sebe zároveň více či méně liší. Vzhledem ke dvěma hierarchiím predikativů, které rozlišuje Hentschel – PRIMÁRNÍ (tj. sponkový) (SUBSTANTIVNÍ) PREDIKATIV < SEKUNDÁRNÍ PREDIKATIV (< DEPIKTIV < KOMPLEMENT) (Hentschel 2005) (podle níž je instrumentál substantiva tím častější, čím dále vpravo se predikativ v hierarchii nachází) a předběžné hierarchii syntaktického a sémantického začlenění sekundárních predikativů do hlavní predikace (něm. syntakto-semantische Einbindung) (Hentschel 2006: 172) KOMPLEMENT < DEPIKTIV < ADVERBIÁLNÍ PREDIKATIV ČASU < ADVERBIÁLNÍ PREDIKATIV PODMÍNKY < ADVERBIÁLNÍ PREDIKATIV PŘÍČINY (podle níž je predikativ tím méně začleněn do hlavní predikace, čím dále vpravo je v hierarchii rozlišen) – a na základě údajů a analýzy litevštiny (srov. také Vaičiulytė-Semėnienė, v tisku, a, b; Holvoet, v tisku) bychom mohli tvrdit: čím méně je sekundární predikativ začleněn do hlavní predikace, tím příznačnější je jeho analytické označení – v daném případě substantivní konstrukcí jako. Konkrétně řečeno, ve vztahu k hierarchii KOMPLEMENT < DEPIKTIV < ADVERBIÁLNÍ PREDIKATIV jsou časové predikativy prostředníkem mezi typickými predikativy uvnitř slovesné fráze (VP-interne) a větnými predikativy (VP-externe): podle svého morfosyntaktického označení (jediným shodovým pádem nebo konstrukcí jako, srov. věty (38) –

96

Daiktavardines kaip konstrukcijos

(40)) souvisejí jak s depiktivy, tak s dalšími adverbiálními predikativy (podmínky, příčiny apod.), které se označují pouze konstrukcemi jako. Na druhou stranu mohou být depiktivy rozlišované uvnitř této hierarchie označeny podobně jako komplementy i jako tytéž adverbiální predikativy (času) či adverbiální určení. Tím se míní především označení instrumentálem. Jestliže je pro vyjadřování substantivních komplementů typický instrumentál, u depiktiv je tím typičtější, čím méně je daný depiktiv sémanticky typický (podrobněji k tomu srov. Vaičiulytė-Semėnienė, v tisku, b, a tam citovanou literaturu). Na druhou stranu se substantivní depiktivy označené instrumentálem (zejména méně typické, např. množstevní, způsobové apod.) vzhledem ke společným významům překrývají s (množstevními, způsobovými apod.) adverbiálními určeními, která se běžně označují instrumentálem. Totéž platí i o možném prolínání depiktivů a adverbiálních určení vyjadřovaných konstrukcemi jako. Přijmeme-li tedy názor, že mezi sekundárními predikativy a adverbiálními určeními neexistují ostré hranice ani z funkčního, ani z morfosyntaktického hlediska, mohli bychom tvrdit: čím více je sekundární predikativ začleněn do hlavní predikace, tím typičtější je pro něj označení jediným „čistým“ pádem, aniž by se vylučovalo užití samostatného pádu (shodového a/nebo instrumentálu) a/nebo analytického označení jako morfosyntaktických variant³⁹ či případů opozičního užití.

ŠALTINIAI

KT = Kauno Vytauto Didžiojo universiteto kompiuterinės lingvistikos centro dabartinės lietuvių kalbos tekstynas: http://donelaitis.vdu.lt.

LITERATŪRA

Aarts, B. 1995: Secondary predicates in English. In: Aarts & Meyer, eds., 1995, 75–101.

³⁹ Morfosintaksiniai variantai suprantami, pagal Hentschel (1992; 2001): morfosintaksiniai variantai – tai vienoje fiksuotoje struktūrinėje pozicijoje, kuri susijusi su ta pačia situacijos perspektyva, vartojamos dvi (mažiausiai) to paties semantinio argumento skirtingos morfosintaksinės formos, galinčios viena kitą pakeisti be reikšmės skirtumų. Tada vieno iš linksnių pasirinkimas priklauso nuo stilistinių, pragmatinių ir pan. niuansų.

97

Loreta Vaičiulytė-Semėnienė

Aarts, B. & Ch. F. Meyer, eds., 1995: The Verb in Contemporary English. Theory and description, Cambridge: Cambridge University Press.

Ambrazas, V., red., 2006: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Anders, S. & G. Hentschel 2006: Zur Syntax und Semantik polnischer Phrasen mit jako und substantivischer Ergänzung im Vergleich zu deutschen als. In: I. Bobrowski & K. Kowalik, red., Od fonemu do tekstu. Prace dedykowane Profesorowi Romanowi Laskowskiemu. Kraków: Lexis, 223–228.

Balkevičius, J. 1963: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Balkevičius, J. 1998: Lietuvių kalbos predikatinių konstrukcijų sintaksė. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Beckmann, F. 1997: Untersuchungen zur Grammatik der Adjunkte. Berlin etc.: Walter de Gruyter. (Studia Linguistica Germanica, 44.)

Boeder, W. & G. Hentschel, Hrsg., 2001: Variierende Markierung von Nominalgruppen in Sprachen unterschiedlichen Typs. Oldenburg: IBIS. (Studia Slavica Oldenburgensia, 4.)

Corbett, G. G. 1998: Agreement in Slavic. www.indiana.edu/~slavconf/linguistics/~corb.pdf

Corbett, G. G. 1999: Introduction. In: Agreement [Special issue of] Folia Linguistica 33 (2), 103–107.

Corbett, G. G. 2001: Agreement: terms and boundaries. www.surrey.ac.uk/LIS/ SMG/-projects/agreement/Papers/texas.pdf

Dik, S. 1989: The Theory of Functional Grammar 1, Berlin etc.: Mouton de Gruyter.

Dik, S. 1997: The Theory of Functional Grammar 2, Berlin etc.: Mouton de Gruyter.

Fehrmann, D. 1994: Sekundärprädikativische Strukturen im Polnischen. Wiener Slawistischer Almanach 33, 83–117.

Flaate, I. 1999: PRO-blematische als-Prädikative im Deutschen. In: Nordlyd: Tromsø University working papers on language and linguistics 27, 1–23.

98

Daiktavardinės kaip konstrukcijos

FLAATE, I. 2007: Die „als“-Prädikative im Deutschen. Eine syntaktisch-semantische analyse. Tübingen: Stauffenburg Verlag. (Studien zur deutschen Grammatik, 71.)

GEUDER, W. 2002: Oriented Adverbs. Issues in the Lexical Semantics of Event Adverbs. http://deposit.ddb.de/cgi-bin/dokserv?idn=964908301 http://w210.ub.uni.tuebingen.de./dbt/volltexte/2002/546/index.html http://w210.ub.uni.tuebingen.de./dbt/volltexte/2002/546/pdf/geuder-oriadverbs.pdf

HENTSCHEL, G. 1992: Konstanten der Kasusvariation. Zum Wechsel zwischen Nominativ und Instrumental sowie zwischen Akkusativ und Genitiv im Russischen. Göttingen. (Habilitacinio darbo rankraštis.)

HENTSCHEL, G. 2001: On defining „variable marking“ or „marking variation with nominal groups“. In: Boeder & Hentschel, Hrsg., 2001, 15–28.

HENTSCHEL, G. 2005: Morphosyntaktische Markierung sekundärer Prädikate. (Rankraštis.)

HENTSCHEL, G. 2006: Zur Klassifikation sekundärer Prädikate am Beispiel von als-Phrasen des Deutschen und jako-Phrasen des Polnischen. In: Slavistische Linguistik, 2005, München (spaudoje).

HIMMELMANN, N. P. & E. SCHULTZE-BERNDT 2005: Issues in the syntax and semantics of participant-oriented adjuncts: An introduction. In: HIMMELMANN & SCHULTZE-BERNDT, eds., 2005, 1–67.

HIMMELMANN, N. P. & E. SCHULTZE-BERNDT, eds., 2005: Secondary predication: The typology of depictives. Oxford: Oxford University Press.

HINTERHÖLZ, R. 2001: Semantic contraints on case assignment in secondary adjectival predicates in Russian. In: G. JAGER, A. STRIGIN, CHR. WILDER & N. NING ZHANG, eds., Papers on predicative contructions. ZAS Papers in Linguistics 22 (5), 99–112.

HOLVOET, A. 2003: Laisvieji predikatyvai ir jų sintaksiniai ryšiai. In: HOLVOET & JUDŽENTIS, red., 2003, 67–78.

HOLVOET, A. spaudoje: Secondary predicates in Baltic. In: W. BOEDER, G. HENTSCHEL & CH. SCHRÖDER, eds., Aspects of Secondary Predication (spaudoje).

99

LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ

HOLVOET, A. & A. TAMULIONIENĖ 2005: Antriniai predikatyvai. In: HOLVOET & MIKULSKAS, red., 2005, 117–172.

HOLVOET, A. & J. PAJĖDIENĖ 2005: Aplinkybės ir jų tipai. In: HOLVOET & MIKULSKAS, red., 2005, 93–116.

HOLVOET, A. & A. JUDŽENTIS 2003: Sintaksinių ryšių tipai. In: HOLVOET & JUDŽENTIS, red., 2003, 11–35.

HOLVOET, A., & A. JUDŽENTIS 2005: Sintaksinės priklausomybės tipai: papildymai ir patikslinimai. In HOLVOET & MIKULSKAS, red., 2005, 11–35.

HOLVOET, A. & A. JUDŽENTIS, red., 2003: Sintaksinių ryšių tyrimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. (Lietuvių kalbos gramatikos darbai, 1.)

HOLVOET, A. & R. MIKULSKAS, red., 2005: Gramatinių funkcijų tyrimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. (Lietuvių kalbos gramatikos darbai, 3.)

IRIMIA, M.-A. 2005: Types of secondary predication. Toronto Working Papers in Linguistics 25, 20–29.

KAZLAUSKAS, J., LAIGONAITĖ, A., URBUTIS, V., red., 1961: Dabartinė lietuvių kalba. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

KEINYS, S., red., 2000: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

LABUTIS, V. 1998: Lietuvių kalbos sintaksė. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

LAWRENS, B. 1993: Apposition. Begriffsbestimmung und syntaktischer Status. Tübingen: Gunter Narr Verlag. (Studien zur deutschen Grammatik, 44.)

NICHOLS, J. 1978: Secondary predicates. In: Berkeley Linguistic Society 4, 114–127.

NICHOLS, J. 1981: Predicate nominals. A partial surface grammar of Russian. Berkeley etc.: University of California Press. (University of California Publications – Linguistics, 97.)

RENZ, M. 2006: Partizipantbezogene Adverbien im Polnischen. Oldenburg, Magisterarbeit.

100

Daiktavardinės kaip konstrukcijos

Schroeder, Chr. 2003: Depiktive im Sprachvergleich Deutsch-Türkisch. Eine kontrastivtypologische Analyse. Wiesbaden [spaudoje; pasirodys Turcologica serijoje]

Schultze-Berndt, E., N. P. Himmelmann 2004: Depictive secondary predicates in cross-linguistic perspective. In: Linguistic Typology 8, 59–131.

Sirtautas, V. 1981: Sakinio dalys. Kaunas: Šviesa.

Sl žienė, N. 1994: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas I, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Sl žienė, N. 1998: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas II (1), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Sl žienė, N. 2004: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas II (2), Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Ul vydas, K., red., 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3. Vilnius: Mokslas.

Vaičiulytė-Semenienė, L. spaudoje, a: Die morphosyntaktische Markierung substantivischer sekundärer Prädikative im Litauischen. In: W. Boeder, G. Hentschel & Ch. Schroder, eds., Aspects of Secondary Predication.

Vaičiulytė-Semenienė, L. spaudoje, b: Depiktyvų semantiniai tipai ir jų morfosintaksinis žymėjimas. Baltų Filologija.

Valeckienė, A. 1967: Predikatyvinis pažyminys kaip atskira sakinio dalis. Lietuvių kalbotyros klausimai 9, 97–116.

Zifonun, G. et al. 1997: Grammatik der deutschen Sprache, Berlin etc.: Walter de Gruyter.

Žukauskaitė, J. 1961: Kaip vartojimas jungiamuoju žodžiu ir jungtuku. In: J. Kazlauskas, A. Laigonaitė, V. Urbutis, red., Dabartinė lietuvių kalba, 961, 217–278.

Loreta Vaičiulytė-Semenienė

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

101