Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

Rainer Eckert

Preparing document pages…

RAINER ECKERT

Vědecké výzkumné směry: balto-slavistika, baltistika, slavistika, historická morfologie baltštiny a slovanských jazyků, etymologie, frazeologie baltských a slovanských jazyků, lexikologie, jazyk baltské a slovanské folklorní tvorby, dějiny baltistiky a slavistiky.

K FRAZEOLOGII V BIBLI JOHANNA BRETKEHO

K frazeologii Bible Jana Bretkūna

POZNÁMKA

Úplný překlad Bible do litevštiny, který Johann Bretke pořídil na konci 16. století, obsahuje mnoho složitých prvků (idiomy, frazémy). Pokud jde o biblické frazeologismy, je důležité rozlišovat mezi dvěma kategoriemi: 1) prvky, které vycházejí z biblických idiomů; 2) prvky, které vycházejí z určitých situací.

Harald Burger ve své příručce frazeologie popsal účinnou metodu, jak identifikovat idiomatické výrazy ve starých překladech. Mimo jiné ukázal jeden typ ekvivalence idiomatického užití: „výchozí jazyk: jedno slovo – cílový jazyk: frazém“. Jediné slovo v Lutherově překladu Bible tak může v Bretkeho překladu odpovídat předložkovému spojení. Frazeologismy se navíc obměňují a často se vyskytují v různých podobách. Nakonec jsou uvedeny příklady frazeologismů se syntaktickou funkcí, jako jsou například pozdravné formule.

ANOTACE

První úplný překlad Bible do litevštiny z konce 16. století, který pořídil Johann Bretke, obsahuje mnoho složitých jednotek (idiomy, přísloví atd.). Pokud jde o biblické frazeologické jednotky, je důležité rozlišovat mezi dvěma kategoriemi: 1) jednotkami, které vycházejí

KLÍČOVÁ SLOVA: frazeologismus, frazém, frazeologické textéma, frazeologická varianta, překladový kalk, frazeologická schémata, figura etymologica, biblické frazeologismy.

KLÍČOVÁ SLOVA: frazeologismus, frazém, frazeologické textéma, frazeologická varianta, překlad, frazeologické schéma, figura etymologica, biblické frazeologismy.

Straipsniai / Articles

RAINER ECKERT

zpět k biblickým frazémům; 2) jednotky, které se vztahují k určitým situacím. Jednu z účinných metod zkoumání idiomatických výrazů ve starých překladech popisuje Harald Burger ve své Příručce frazeologie. Mimo jiné poukázal na následující typ ekvivalence idiomatických užití: „výchozí jazyk: slovo – cílový jazyk: fráze“. V Lutherově překladu Bible může jednomu slovu odpovídat předložkové spojení v Bretkeho překladu. Frazeologické jednotky se často vyskytují v různých variantách. Nakonec jsem uvedl příklady frazeologických jednotek, které mají funkci vět, například pozdravné formule.

ÚVOD

Na zdůvodnění tématu uveďme následující: Pokouším se pojednat o frazeologii v prvním úplném překladu Bible do litevštiny, který pořídil Johann Bretke, protože texty se neskládají pouze z „volných vět“ a ty zase pouze z více či méně „volných slovních spojení“, nýbrž také ze specifických (stereotypních) vět a specifických slovních spojení (ustálených, idiomatických). Kombinatorika, díky níž vznikají věty a texty, se tedy neomezuje na spojování elementárních (minimálních) jednotek, ale zahrnuje také celé bloky (neminimálních) jednotek, které se jako takové přímo podílejí na stavbě vět a textů. To platí i pro text Bible.

V této souvislosti je zvláště zajímavá řada sebereflexivních výpovědí v Bibli. Stačí připomenout citace, jako jsou obecná řeč nebo přísloví v Lutherově bibli, které Johann Bretke přeložil jako kalbefis (resp. kalbefys), respektive paſaka a prikalbefys, srov.:

(1) Ir anis ieme pinigus, ir dare, kaip buvo pamokiti. Schitai [toios paſpalitwas kalbeſis tarp Sżidu [iſcheio ta paſaka tarp Sżidu] ik ſchei dienai – Vnd ſie namen das geld, vnd theten wie ſie gelert waren. Solchs iſt eine gemeine rede worden bey den Jūden, bis auff den heutig tag – At illi, accepta pecunia, fecerunt, sicut erant docti. Et divulgatum est verbum istud apud Judaeos usque in hodiernum diem (Mt XXVIII 15) nebo

(2) Bila iam io Apaſchtalai, Schitai atwirai kalbi, ir ne kalbi ne wieno prikalbeſio – SPrechen 3u jm ſeine Jünger, Sihe, nu redelſtu frey heraus, vnd jageſt kein Sprichwort – Dicunt diſcipuli eius: “Ecce nunc palam loqueris, et proverbium nullum dicis” (Jn XVI 29). (Zde a dále uvádím příslušné citace z Vulgáty podle NVBS).

V příkladech (1) a (2) – a pravděpodobně i jinde – jde zřejmě nepochybně o textová místa s přeneseným významem. Přísloví se zde užívá v mnohem širším smyslu „podobenství, parabola“. Určitá ustálenost a sémantická specifičnost jsou jim však vlastní stejně jako jednotkám frazeologie.

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

Na mnoha místech biblického jazyka, který působí naléhavě a názorně, se užívá obrazných vyjádření. Obraznost, emocionalita a expresivita jsou však vlastní doménou frazeologie.

V poválečném období se frazeologie vyvinula v samostatnou lingvistickou disciplínu, jejíž výsledky výzkumu se však při jazykové analýze a také například v lexikografické praxi stále využívají nedostatečně. To platí zejména pro starší texty. Není ani náhodou, že se frazeologický výzkum po převratných událostech let 1989/1990 znovu intenzivněji zaměřil na sakrální texty. V roce 1996 se tak v polském Opolí konala první konference na téma „Frazeologie a náboženství“; její sborník vyšel roku 1997¹. V průběhu celého posledního desetiletí vyšla řada příspěvků o frazeologii v Bibli, o biblicismech ve frazeologickém inventáři různých jazyků a podobně, třebaže je třeba říci, že toto téma zaměstnávalo badatele i v předchozích obdobích.

Tyto práce stále zřetelněji ukazují, že frazeologie jednotlivých jazyků byla ve značné míře ovlivněna Písmem svatým, přičemž při vývoji frazeologie jednotlivých národních jazyků docházelo k zajímavému prolínání mezinárodních a národních prvků.

Po delší fázi rozpracovávání synchronního výzkumu frazeologie je konečně třeba tento výzkum doplnit diachronním (historickým) výzkumem frazeologie. V této oblasti již bylo dosaženo mnohého; připomeňme jen práce Haralda Burgera o historické frazeologii němčiny nebo přípravy historicko-etymologických popisů frazemiky jednotlivých slovanských jazyků, které provádí Valerij Mokienko se svým týmem (Бирих, Мокиенко, Степанова 1998). Historická frazeologie baltských jazyků je stále teprve v počátcích. K tomuto mladému badatelskému směru jsem přispěl monografií (Eckert 1991) a řadou článků o historické frazeologii litevštiny, lotyštiny a staré pruštiny. V tomto kontextu zaujímá zvláštní místo zkoumání frazeologie prvního úplného překladu Bible do litevštiny, který pořídil Johann Bretke.

Než přistoupím přímo ke zpracování tématu, je třeba krátce říci něco o pojmu frazeologie, který používám a který je podrobněji vyložen v monografii (Eckert, Günther 1992). Jako zastřešující termín používám frazeologismus (−my) pro jazykové jednotky, které se vyznačují

¹ Frazeologia a religia. Problemy frazeologii europejskiej 2, pod red. Andrzeja M. Lewickiego i Wojciecha Chlebdy. Warszawa: Energeia, 1997.

Straipsniai / Articles

RAINER ECKERT

vyznačují následující rysy: 1) specifickou sémantikou, 2) povahou nadslovního útvaru (tj. frazeologismy jsou z formálního hlediska větší než slovní tvary) a 3) svou zvláštní funkcí. Pokud jde o posledně uvedenou vlastnost, dělí se na: 1) frazeologismy odpovídající větnému členu = frazémy a 2) frazeologismy odpovídající větě = frazeotextémy.

Frazémy se vyznačují různými stupni idiomatičnosti, tj. jejich význam nelze (nebo alespoň ne zcela) odvodit z významu jejich složek. Jejich celkový význam existuje vedle doslovného významu, přičemž ten druhý se nerealizuje. Pro jejich užití je rozhodující frazeologický význam vzniklý přenesením. Frazémy se ve větě spojují se slovními tvary a fungují jako větné členy. Na tom je založeno jejich rozdělení do tříd frazémů (v jisté analogii k slovním druhům). Frazémy spolu se slovními tvary a volnými slovními spojeními vytvářejí věty.

Frazeotextémy jsou úplná sdělení. Lze je spojovat s větami (v souvětích) a spolu s větami vytvářejí texty. Patří sem například přísloví (parémie), aforismy, pozdravné formule atd. Označují skutečnosti a situace. Jejich sémantika je ve srovnání se sémantikou frazémů dvouvrstevná, neboť sestává z: 1) doslovného významu (odtud jejich přeložitelnost do jiných jazyků) a 2) zobecňujícího smyslu, který je rozhodující pro jejich užití.

Sémantika frazeologismy do jisté míry zpevňuje – tím získávají vysokou míru stability. Jednotlivé složky lze vypustit nebo nahradit jinými, tj. dochází k variabilitě frazémů a frazeotextémů. I to je výrazně odlišuje od volných slovních spojení a „volných vět“. Obraznost, expresivita, emocionalita a intenzita hrají v oblasti frazeologie mimořádně významnou roli.

V dalším se budu věnovat především frazémice a teprve na závěr se velmi stručně zmíním také o frazeotextémice (a zde především o některých příslovích).

NĚKTERÁ SPECIFIKA VÝZKUMU FRAZEOLOGIE BIBLE

1. Zásadně je třeba rozlišovat dvě kategorie biblických frazeologismů: 1) frazeologismy, které přímo vycházejí z jazykových jednotek v Bibli (Vladimir Gak je nazývá biblickými frazeologismy s cí-

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

tatcharakter (Гак 1996: 10)) und 2) Phraseologismen, die keine direkte Quelle in Form einer sprachlichen Einheit aufweisen, sondern eine bestimmte Situation (Begebenheit) aus der Heiligen Schrift widerspiegeln (Nach Gak – situative biblische Phraseologismen).

Nejprve následují dva příklady (jeden frazém a jeden frazeotextém) pro první uvedenou kategorii:

(3) werkļmas ir griežumas dantų – heulen und zeenklappen (Lk XIII 28). Tomuto frazému odpovídá v moderní litevštině dantų griežimas ‘ajmanavimas’ (LKŽ 60) a v dnešní němčině Heulen und Zähneklappern ‘všeobecný strach a zoufalství’ (MDL 212);

(4) ką raščiau, tatai raščiau – was ich geschrieben hab, das hab ich geschrieben (Jh XIX 22). Srov. lat. quod scripsi, scripsi. Frazeotextém má smysl: „Co se stalo, stalo se a už to nelze změnit“. Jde o aforismus, který údajně vychází z výroku Pontia Piláta, když odmítl změnit nápis, jenž měl být umístěn nad Kristovou hlavou na kříži. Do druhé kategorie, takzvaných situačních biblických frazeologismů, patří například následující příklad:

(5) moderní lit. atpirkimo ožys – o člověku, na něhož se svalí vina druhých (LKŽ VIII 1029): něm. Sündenbock: rus. козёл отпущения. Srov. následující pasáž z 3 Mojžíšovy XVI 22:

(6) Jog schitaipo Awins wifsus ių nuffideghimus ant sawens ing Pufchcze nu neſchtu, ir tepaliekt ghi puſtineie – Das also der Bock alle jre miſſethat auff jm in eine wildnis trage, und laſſe jn in die wuſte.

Posledně uvedenou kategorií frazeologismů, které vznikly až sekundárně na základě biblických situací (kontextů) a nesouvisejí s jazykovými jednotkami v biblickém textu, se dále zabývat nebudu.

2. Při posuzování biblických frazeologismů, které vycházejí z jazykových jednotek v textu Písma svatého, se jako podstatný problém ve srovnání například se zkoumáním frazeologie současných jazyků objevuje skutečnost, že nemáme jazykovou kompetenci v dřívějších jazykových obdobích a nemůžeme ani přesně určit stupeň idiomatičnosti určitých spojení. Z tohoto důvodu zůstává mnoho věcí hypotetických. Proto se podle mého názoru při historickém výzkumu frazeologie vychází z velmi širokého pojetí frazeologie, které zahrnuje nejen frazémy a frazeotextémy, ale také předfrazeologická spojení s nízkou mírou idiomatičnosti (například taková, která signalizují pouze určité stupně intenzity), a dokonce i pouhá ustálená (stabilní, stereotypní) spojení.

Straipsniai / Articles

R A I N E R E C K E R T

V tomto smyslu bych se rád krátce věnoval dvěma typům takovýchto obratů:

a) Takovým, jejichž základem je určité gramatické schéma (někteří badatelé je nazývají také frazeoschématem), jako jsou například typicky litevské obraty tvořené infinitivem II (būdinys) + určitou finitní formou slovesa, přičemž obě formy mají stejný kořen. Svým významem vyjadřují zesílení, intenzifikaci sémantiky obsažené ve slovesném kořeni, a proto by neměly být chápány pouze jako čistě gramatická kategorie. Srov. obraty typu gužė gužės v:

(7) iog Strowe (upe) warlemis gu̇žete gu̇žes (krebždes) – že řeka byla plná žab (2. Mojžíšova VIII 3)²;

obrat dengte apdenge v:

(8) Bei Aarons ischtieje fawa Ranką and Wandenu Ægypto, ir j[chejia] warles, iog Ægyptų Sẓemę dengte apdenge [apdengta ftoioi] – I vztáhl Áron svou ruku nad vody egyptské a vystoupily žáby, takže egyptskou zemi pokryly (2. Mojžíšova VIII 6).

b) V překladu Bible od Bretkeho lze nalézt větší počet obratů typu figura etymologica. Nejde ještě o plně rozvinutá frazémata, avšak v následujícím příkladu se zdá být patrná určitá sémantická specializace, která přibližuje tuto figuru frazému; srov.:

(9) Bet kaip tą Regeghima regeio, toiaus dumoiom eiti ing Macedonia... – Když však spatřil to vidění, hned jsme se rozhodli vydat do Makedonie... – Ut autem visum vidit, statim quaesivimus proficisci in Macedoniam (Skutky XVI 10);

(10) Tikejose regėjima regis (Vilentas, Epistolos ir Evangelios 156 – podle LKŽ XI 360). Srov. také dnešní něm. mít vize „předvídat budoucnost“ (WW 268) a lat. visa videre „vidět snové vize“.

3. Reformace považovala za jeden ze svých hlavních úkolů přiblížit lidem Boží slovo, a to v jazycích, kterým rozuměli a které používali. Překlad Bible Martina Luthera do rané nové horní němčiny měl, jak známo, velký význam pro šíření protestantského učení v severní, východní a jihovýchodní Evropě a pro následné první překlady Písma svatého do různých jazyků tohoto regionu. Do tohoto kontextu spadá vznik starého baltského písemnictví v 16. století, který se za-

² Siehe Rainer Eckert (1987: 20), wo zu der Wendung aus der Bibelübersetzung des Bretke noch. lit. krebždėte krebžda – von einem Gewimmel von Wildenten (LKŽ VI 487) und russ. kimša kišit – von einem großen Gewimmel, gestellt wird.

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X I V – L X V

Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

zařadit a nakonec také mimořádný čin Johannese Bretkeho, první překlad celé Bible do baltského jazyka, totiž do litevštiny, v poslední třetině 16. století. Jako předlohu použil především Lutherův překlad, některé části však přeložil také z latiny. Zkoumání frazeologismů v takovém textu musí počítat s řadou zvláštností:

a) Především je pro něj samozřejmě příznačný zvlášť těsný vztah k předlohám. Posvátný text je třeba přesně dodržovat a volnost není jen tak přípustná. Zároveň však má překlad oslovit posluchače a čtenáře a být srozumitelný. V tomto napětí vyvstávají zvláštní problémy, když je třeba ve výchozím jazyce přenést frazémy (tj. v bezprostřední předloze) do cílového jazyka. Dnešní litevský frazém (sàvo) krỹžių nešti ‚velmi trpět‘ (FŽ 353) má již v Bretkeho Bibli předchůdce a variantu, které těsně navazují na Lutherovu předlohu:

(11) ir jei kas ne neſchaie krížaus sawa ir eit paskui manes: ne gal buti mana Apaſchtalas – Vnd wer nicht ſein Creutz tregt, vnd mir nachfolget, der kan nicht mein Jĕnger ſein – Et, qui non baiulat crucem suam et venit post me, non potest esse meus discipulus (Lk XIV 27);

(12) Kurſai mane nor ſekti, te uſsigina pats sawe ir teim Krížu ant sawes – Wer mir wil nachfolgen, der verleugne ſich ſelbs, vnd neme sein Creutz auff sich, vnd folge mir nach (Mk VIII 34). Srov. něm. sein Kreuz tragen; sein Kreuz auf sich nehmen ‚trpělivě snášet své utrpení‘ (MDI 271), které má rovněž předobraz v latině; přičemž lze jistě v případech, kdy se mluví o tom, že Ježíš nese svůj kříž, ještě hovořit o předfrazeologickém spojení.

V řadě dalších případů se těsně podle předlohy objevují navazující překlady slovesných frazémů, například bùrną laikýti ‚mlčet‘, doslova ‚držet ústa‘, a láužti širdį ‚(téměř) někoho zahubit žalem‘, doslova ‚lámat srdce‘:

(13) Bei ſchitai eſti pawarguliojo Nūdeia, jog Piktenibe sawa Burną turres laikiti – Vnd ift des Armen hoffnung, das die bosheit wird iren mund müſſen zuhalten – et erit egeno spes, iniquitas autem contrabet os suum (Hiob V 16);

(14) Ka darot, werkdomi, ir lauſzdami mano ſchirdi? – Was machet jr, das jr weinet, vnd brechet mir mein Hertz? – Tunc respondit Paulus: „Quid facitis flentes et affligentes cor meum?“ (Apg XXI 13).

Frazém bùrną laikýti není pro litevský spisovný jazyk charakteristický; podle údajů FŽ 114 se vyskytuje v západních a severozápadních nářečích a také u Kristijonase Donelaitise, Philipa Ruhiga, Johannese Brodowského

Straipsniai / Articles

R A I N E R E C K E R T

a Ievy Simonitytė. Mimochodem, Quandtova bible zde má velmi podobný výraz (sawo burną užlaikyti), který rovněž vznikl pravděpodobně pod německým vlivem, srov.:

(14a) Ir yra warg=dieno nuflitikkėjimas, kad piktenybe turrės sawo burna užlaikyti.

Pokud jde o frazém láužti širdį, nepodařilo se mi jej doložit z pozdějších pramenů. V Akademickém slovníku litevštiny (LKŽ XIV 884) jsou zaznamenány pouze frazémy se slovesy s předponou a s jinými významy, takže se domnívám, že Bretke zde v obou případech uvádí ekvivalenty něm. den Mund halten, resp. das Herz brechen, které těsně navazují na Lutherovu předlohu. Latinská předloha se slovesem affligere ‘násilně vrhnout; mrštit; srazit k zemi, zranit; sklíčit mysl; zarmoutit’ se formálně výrazně liší. V Quandtově bibli máme výraz typu ‘zarmoutit srdce’, srov.:

(14b) Bet Powil’s atfake: ką dárote jūs, werkdami, ir mano Birdį funkindami?

Bretke zpravidla frazémům v Lutherově předloze dobře rozumí a náležitě je překládá, byť ne zřídka v těsném napodobení Luthera. Níže uvádím jeden z mála neúspěšných případů převodu:

(15) Anis wiſzą ſawa Nora iſchpilde ant manes – Sie haben iren mut mit einander an mir gekü^elet – Aperuerunt super me ora sua (Jób XVI 10). Jonas Palionis zcela jistě neopravil ve svém komentáři v B RR 14 dosti nesrozumitelný překlad tohoto predikativního frazému u Bretkeho náhodou. Uvádí tam:

(16) Jie visą savo apmaudą išgiežė ant manęs, srov. litev. apmaudą giežti ant ko, kam ‘hněvat se; vybít si na někom zlost’. Dnešní něm. sein Mütchen an j-m kühlen znamená ‘vybíjet si na někom svou rozjařenou (špatnou) náladu (svou zlost)’. U Luthera se vyskytuje také nedeminutivní Mut, ale používá už i mütlein, srov. LSR III 664 (podrobněji k tomu viz: Eckert 2004).

b) Je třeba počítat s tím, že se výraz v předloze, tj. u Luthera, liší od dnešní němčiny, a podle toho posuzovat překladový ekvivalent u Bretkeho. V tomto ohledu jsou poučné následující příklady:

(17) ...wadinamas Hiobas, tas buwa praſtas ir geras [teiſus] Diewobians ir pikta wengis – der hies Hiob, Derſelb war ſchlecht und recht, Gottfürchtig, und meidet das böſe –...nomine Job, et erat vir ille simplex et rectus ac timens Deum et recedens a malo (Jób I 1);

(18) Er ne dabóieisi mana Tarno Hiobo? Neſa nera iem ligaus Sžemeie, praſtas ir geras /teiſus/, Diewo bijans ir pikta wengis – Nedbal jsi o mého služebníka Joba? Neboť

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

není mu v zemi rovného, prostý a upřímný. Boha se bojí... – Numquid considerasti servum meum Iob, quod non sit ei similis in terra, homo simplex et rectus ac timens Deum et recedens a malo (Jób I 8).

Rýmovaná neboli párová formule prostý a upřímný je známa již ve střední horní němčině a Luther ji v biblickém překladu používá několikrát; kromě výše citovaných míst také v 2 Sam XV 3 a v Žalmu XXV 21. K posledně uvedenému místu srov.:

(18a) Pratibe ir teifibe [to] teiffaugoia mane, nefa esch tawes laukiu – Prostý a upřímný mě ochraňovalo, neboť na tebe čekám (TE 84–85)³.

Novohornoněmecké spojení schlecht und recht mělo význam ‚prostý (=jednoduchý) a správný‘, srov. LSR III 853. Teprve po Lutherovi se jeho význam stále více posouval k negativnímu, srov. dnešní schlecht und recht ‚s námahou, nedokonale‘; mehr schlecht als recht ‚tak dobře, jak je to možné, ale nedokonale‘ (MDI 415). Bretke přesvědčivě překládá schlecht (=prostý⟧) pomocí výrazu prastas, patrně přejatého ze slovanských jazyků, který mohl mít také význam ‚jednoduchý‘ (vedle již spíše negativního ‚chudý, nepatrný‘), srov. Skardžius (1931: 176). Pro druhou složku párového výrazu užívá geras, případně teisus, které má mimo jiné také význam ‚poctivý, spravedlivý‘. V Quandtově Bibli se na obou místech pro toto zdvojené spojení objevuje wiernas ir teisus, přičemž wiernas je opět slavismus, který měl význam ‚věrný, věřící, poctivý‘, srov. Skardžius (1931: 236).

c) Úzký vztah překladatele k předloze nakonec vyvolává otázku přejímání, v případě frazeologie především překladového přejímání (kalkování), o němž však často není snadné rozhodnout. Lze snad předpokládat, že ve výše uvedených případech, například burną laikyti, širdį laužti, stejně jako u řady dalších příkladů, jde o kalky. Jednoznačně lze určit částečné nebo hybridní překladové výpůjčky, pro něž je příznačné, že jedna složka je přímo převzata (vypůjčena) z výchozího jazyka, zatímco druhá složka (nebo další složky) je přeložena, srov.:

(19) PONas ufžu ius Baiu mufch [bude bojovat] – Hospodin bude za vás bojovat... – Dominus pugnabit pro vobis (2 Mojžíš XIV 14). Pro bojovat užívá Bretke baju mušti, což lze odvodit z východoslovanského *bojb biti ‚svádět bitvu‘. Lit. mušti je překladem východoslovanského biti, zatímco bojb (pol. boj, bělorus., rus. boj) bylo jako bajus, bojus ‚boj, bitva‘ přímo přejato do litevštiny, a to podle dokladu

³ Toto dílo se mi dostalo do rukou teprve krátce před dokončením tohoto článku.

Straipsniai / Articles

RAINER ECKERT

u Fraenkela (LEW I 30) u Bretkeho a v Kniga Nobaznistes. V jazyce litevského folkloru je ostatně běžná figura etymologica mūši mūšti ‚svádět boj, válčit‘, srov.:

(20) Aš buvau didžiam kare, ten didį mūšį mušė, ten kardų tvorą tvėrė (z lidové sbírky L. Rhesy podle LKŽ VIII 454–455). Také východoslovanské *biti bojb představuje figuru etymologicam, která je vzhledem k střídání samohlásek v kořeni jistě velmi stará. Dokládají ji následující příklady, u nichž je již patrný určitý významový posun, srov.:

(21) starobělorus. боем бул ‘bil při rvačce, bitce’ (GSBM 120; příklad pochází z 15. století);

(22) rus. dial. Чему ж меня отец-мать не учила – До кровавого боя не била ‚Proč mě rodiče neučili / Nebili mě, až do krve‘ (okolí Smolenska – podle SRNG 66). Vysvětlení baju muš ti pomocí kariauti ‚vést válku‘ odkazuje na původní význam spojení. Skardžius (1931: 37) odvozuje starolitevské bajus, bojus od bělorus. boj nebo pol. boj. Zdá se mi, že jako zdrojový jazyk přichází v úvahu především východoslovanština. Zajímavé je, že Quandtova Bible zde má také karauti (odpovídající raně novohornoněmecké předloze streiten a Vulgátě pugnare):

(22a) Pons Diew’s karáus už jus...

d) Nelze vyloučit, že Bretke v řadě případů nabízí pro jednotlivé slovní tvary v Lutherově textu opisná vyjádření, která představují slovní spojení. Zda jsou ustálená, nebo dokonce mírně idiomatická, lze těžko posoudit. Srov. něm. frönen – lit. dirbti per baudžiavą:

(23) Eikitegi dirbkite per baudzevą (opraveno z baudžiwą) – Tak tedy jděte a věnujte se otročině (2 Mojžíš V 18);

něm. pfeifen – lit. giedojome wamzdeis:

(24) Giedaiame iumus wamzdeis (wam/ḑziu) a ne schakinieiat – Pískali jsme vám, a vy jste netančili – Cantavimus vobis tibiis, et non saltastis (Lk VII 32).

KE ZJIŠŤOVÁNÍ FRAZÉMŮ V BIBLICKÉM TEXTU BRETKEHO

1. Harald Burger se podrobně zabýval identifikací frazémů ve starších německých textech (Burger a další 1982: 346–382) a věnoval se přitom zejména indiciím, které lze vyvodit z překladových textů

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

(op. cit.: 356–360). Z jeho typologie ekvivalencí bych se chtěl zaměřit pouze na jeden typ, pro který jsem v materiálu, který jsem shromáždil, nalezl četné příklady.

Jde o typ „výchozí jazyk: jedno slovo – cílový jazyk: slovní spojení“, přičemž je třeba přihlédnout ještě k dalším kritériím svědčícím o pravděpodobném frazeologickém charakteru slovního spojení v cílovém jazyce. V Bretkeho biblickém překladu lze nalézt značný počet příkladů, které tvoří dvě podskupiny:

a) Ve výchozím jazyce (Lutherově textu) se vyskytuje předložka rané nové horní němčiny fur „před“, které ve staré litevštině odpovídá spojení po akim (doslova: „před očima“); to se pojí s označeními osob, institucí, národů atd., která jsou v gen. sg. nebo gen. pl., srov.:

(25) ...idant mano Wardą neſchotu po akim Pagonų ir karalių, ir po akim waikų Iſrael – aby nesl můj název fur pohany, i fur krále, i fur syny Izraele – ut portet nomen meum coram gentibus et regibus et filiis Israel (Sk IX 15);

(26) Po akim Karaliaus ne tieſa dariti (...) ira ne apikanta. Nefa per teiſibe Sołtas ira pałtiprinamas – (1546) Fur den Königen páchat nepravost, je ohavností. Neboť spravedlností se upevňuje trůn – Abominantur reges agere impie, quoniam iustitia firmatur solium (Př Sal XVI 12). U tohoto příkladu lze předpokládat, že Bretke použil biblické vydání z roku 1546, a nikoli vydání z roku 1522; tam totiž čteme: Es iſt der könige grewel wo ſie gottlos handeln. Denn durch gerechtickeyt wird der thron gefertiget. Ani latinská předloha neposkytuje důvod k užití po akim, pouze Lutherův překlad z roku 1546.

b) V mnoha příkladech se předložka rané nové horní němčiny fur „před“ vyskytuje ve spojení se zájmeny a odpovídajícím způsobem starolitevské spojení po akim:

(27) Ir kada iſchwilawo (iſhwiſdawo) io ne cʒistos Dwaſias, parpuldawo po io akim, ſchauke, ir biloio. Tu eſi Diewo Sunus – A kdykoli ho nečistí duchové spatřili, padali fur ním na zem, křičeli a říkali: Ty jsi Syn Boží – Et spiritus immundi, cum illum videbant, procidebant ei et clamabant dicentes: „Tu es Filius Dei!“ (Mk III 11);

I zde je důvodem užití po akim právě Lutherův překlad.

(28) Jei paſſėdes walgiſi ſu Ponu, tad dabokes. Kas po tawa akim ira – Když sedíš a jíš s pánem, dávej pozor, koho fur před sebou máš – Quando sederis, ut comedas cum principe, diligenter attende, quae apposita sunt ante faciem tuam (Př Sal XXIII 1). I zde se domnívám, že Bretke nejspíše použil Lutherovo vydání z roku 1546 (právě citované), ačkoli i vydání z roku 1522 obsahuje fur: So mercke drauff was fur dyr ſtehet. Latinská předloha má však zde ještě výstižnější ante faciem „před tváří“.

Straipsniai / Articles

R A I N E R E C K E R T

c) V některých případech Bretke reprodukuje výraz vyskytující se u Luthera u tebe před tvýma očima:

(29) Kas po tawa akim ko ƒtow? – Wer gilt bey dir etwas? – Quid ad te? (Hiob XXXV 3);

(30) Neƒa ir tarnƒibes po tawa akim ne tamƒibes ira. Ir naktiſ ƒzib kaip diena, tarnƒibe ira kaip ƒchwieƒibe – Denn auch finƒternis nicht finƒter iſt bey dir, vnd die nacht leuchtet wie der tag, Finƒternis iſt wie das liecht – etiam tenebrae non obscurabuntur a te (Ps 139 12).

d) V řadě případů výraz po akim ira vyjadřuje existenci, přítomnost něčeho:

(31) ...neƒa Piuwe po akim ira – denn die Erndte iſt da – quoniam adest messis (Mk IV 29);

(32) Schi tai, hadina po akim ira, kaip Sunus ƒzmog aus ingi rankas Griefchnuj tur buti iſchdu- tas – Sihe die ƒtund iſt hie, das des menƒchen Son in der S✓nder hende vberantwortet wird – ecce appropinquauit hora (Mt XXVI 45). Die Ausgabe von 1522 hat etwas abweichend: ƒihe, die ƒtund iſt er bey komen (d.h. ist herbeigekommen) ähnlich wie in der lateinischen Vorlage (sich nähern, herankommen).

Je ovšem také třeba konstatovat, že Bretke v několika málo případech překládá slovní spojení z jejich očí jako pa akim iu a před mou tváří jako mano akim, tedy zcela doslovně:

(33) Girpelnei ne iſſilaika po tawa akim – Die Rhurredtigen beſtehen nicht fur deinen Augen – neque permanebunt iniusti ante oculos tuos (Ps 5 6);

(34) Eƒch Wieƒchpati wiƒsada tureiau po mano akim – (1546) Ich habe den HERRN allezeit furgeſetzt fur mein angesichte (Apg II 25). Die Luther-Ausgabe von 1522 hat hier: Ich hab den herren allȝeyt furgeſeſt fur meyn gesicht (Apg II 25).

Otázku, zda byla varianta po akim // po akiu doložena již v Bretkeho době, se mi nepodařilo zcela objasnit. Jolanta Gelumbeckaitė (2002: 167–168) se ve své monografii domnívá, že pa akiu bylo opraveno na pa akim v následujícím příkladu:

(35) ...nuleida pa akiu (verbessert in: pa akim) Jesaus – mitten vnter ƒie fur Ihesum – summiserunt... ante Iesum (Lk V 19).

Z dostupných podkladů jsem nemohl rozhodnout, zda tomu tak je i v následujících příkladech:

(36) ... ir nuwede ghi po akiu (po akim) Rodos –...vnd ƒureten jn fur den Rat – et adduxerunt in concilium (Apg VI 12);

(37) Ir atwadina anus po ƒawo akiu (po sawo akim) – vnd ƒtelleten ƒie fur ſich (Apg IV 7). Schließ- lich kommt es zu einem Wechsel der Konstruktionen į akis // po akim ‘entgegen’:

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X I V – L X V

Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

(38)...ir kaip ne mȧgzas furtmas prieſch mus buwo (po akim, į akis) wissa nussitikȩghima sziwato pametem – (1546) a ne malá bouře nás zastihla a veškerá naděje na náš život byla ta tam – et tempestate non exiqua imminente (Apg XXVII 20). Mimochodem, toto místo zní ve vydání Lutherovy Bible z roku 1522 odlišně od právě citovaného znění: a ne malá nepřízeň nám doléhala na krk, a veškerá naděje na náš život byla ta tam. Také Vulgáta má zde jiné znění. Je třeba zdůraznit, že po akim // į akis je zde vzhledem ke svému významu třeba považovat za samostatné ve vztahu k frazému po akim ‚před‘.

Je zajímavé, že typologické vztahy mezi raně novohornoněmeckým fur ‚před‘ a starolitevským po akim lze srovnat s etymologiemi lat. coram a řec. ἐν-ώπιον; srov. latinskou předložku coram ‚tváří v tvář; v přítomnosti; před‘, která se odvozuje od co(m) ‘mit’ + ōram, ke ōs, ōris ‚ústa, tvář, otvor‘⁴, a řeckou předložku ἐν-ώπιον ‚1. naproti; 2. před; 3. ve vztahu k; 4. v přítomnosti‘, která zase souvisí s řeckým ὤψ, ἡ, Pl τα ὦπα ‚pohled; vzhled; pl. oči, tvář‘; srov. homérské εἰς ὦπα ἰδέασθαι ‚pohlédnout do tváře; podívat se do očí‘. Podrobněji viz Eckert (2004: 51–62).

2. Důležitým kritériem pro určení frazému je podle mého názoru nalezení variant frazému (v biblickém textu u Bretkeho, v jiných starolitevských jazykových památkách a také v jazyce předlohy). Volná slovní spojení varianty nevytvářejí. Dále uvádím jen několik příkladů z většího počtu případů, srov.:

a) Lutherův substantivní frazém heulen und zeenklappen⁵, dnešní podoba Heulen und Zähneklappern ‚všeobecný strach a zoufalství‘ (MID 212), je u Bretkeho zastoupen těmito variantními obraty:

(39)...werkſmas ir grieſzumas dantų – Da wird ſein heulen vnd zeenklappen – Ibi erit fletus et stridor dentium (Lk XIII 28): kaukim as ir dantu drebeghimas (Gallus: kaukim as ir dan-tu klabeghimas) (Mt XIII 42). B. Vilentas má verksmas ir griežimas dantų (podle LKŽ XVIII 760), zatímco současná litevština uvádí již zkrácenou variantu dantų griežimas (FŽ 129).

b) Slovesný frazém griežti dantis ant ko, respektive griežti dantimis ant ko, doslova ‚skřípat zuby (zubami) na někoho‘, s frazeologickým významem ‚zlobit se na někoho‘, je doložen na tomto místě:

⁴ Siehe Alois Walde (1910: 191). Für den wertvollen Hinweis auf latein. cōram und griech. ἐν-ώπιον in der Diskussion zu meinem Vortrag bin ich Frau Prof. Dr. Jolanta Gelumbeckaitė (Frankfurt) sehr dankbar.

⁵ Keith Spalding (HDGFU III 1319) uvádí u Hanse Sachse tuto variantu: heulen, grießgramen und zeenklappern.

Straipsniai / Articles

RAINER ECKERT

(40) Kaip tai girdeio, eio iemus per schirdi, ir griežę dantis (dantimis) ant jo – (1546) Když to uslyšeli, proniklo jim to do srdce a skřípali na něj zuby – Audien-tes autem haec, dissecabantur cordibus suis et stridebant dentibus in eum (Apg VII 54). Vydání z roku 1522 má poněkud odlišné znění: Když to uslyšeli, zlomilo jim to srdce a skřípali na něj zuby. Starolitevské griesze dantis zřejmě představuje morfologickou variantu griesze dantimis. Nový akademický slovník litevské frazeologie (FŽ 131–132) uvádí celou řadu variant tohoto frazému: danįti giẽžti, danįti griežti, dančių griežti, dantis griežti und dantimis griežti – všechny s významem ‚zlobit se; být rozzlobený‘. A. Kurschat (LDW I 646) zaznamenává ještě variantu sàvo iltį grięžti ant ko (doslova ‚skřípat svým očním zubem na někoho‘) ‚zlobit se na někoho‘.

c) Bretkeho ekvivalenty německého zu Herzen nehmen: deti širdina a deti širdiesp(i): jsou:

(41) Vezmi si k srdci mé naučení – Vnd nim zu herczen meine Lere – Inclina aurem tuam et audi verba sapientium, appone autem cor ad doctrinam meam (Spr Sal XXII 17);

(42) ...a živý si to bere k srdci (Pred VII 3).

d) Adverbiální frazém iš visos sylos se u Bretkeho vyskytuje také ve variantě iš visų sylų, srov.:

(43) Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a ze všech svých sil – Du solt Gott deinen HERRN lieben, von gantzem hertzen, von gantzer ſeele, von allen krefften... (Lk X, 27). Poznámky k textovému vydání Nového zákona (Range Ed 488) upozorňují na sandhi v wissa silas (< visos sylos) a také na znění v předlohách: Luther – von allen krefften, Vulgáta – et ex omnibus viribus tuis.

3. Vodítka k určení frazému poskytuje zakotvení určitého obrazu a obratu, který jej vyjadřuje, v konkrétní kultuře a jazyce; tento obrat se přitom zřetelně odlišuje od podobných, avšak samostatných obratů v jiných jazycích a kulturách. To platí zejména pro frazémy, které nabývají určitého symbolického charakteru. Srov. například starozákonní „mléko a med“, zastoupené spojením „země oplývající mlékem a medem“ = ‚země bohatství, hojnosti, blahobytu a mimořádných možností; země zaslíbená‘, srov.:

(44) ...a vyvedu je z této země do dobré a rozlehlé země, do země oplývající mlékem a medem –...und fie ausfure aus dieſem Lande, in ein gut vnd weit Land, In ein land, darinnen milch vnd honig fleuſſt... – et educam de terra illa in terram bonam et spatiosam, in terram quae fluit lacte et melle (2 Mose III 8).

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

(45) ...do země /ing zeme/ Pienu ir Midumi plutancze... – do země, v níž teče mléko a med – ad terram fluentem lacte et melle (2 Mose III 17)⁶.

Vedle variant pienas ir medus, resp. pienas ir midus, se vyskytuje ještě medus ir sviestas „mléko a máslo“, které se v této podobě objevuje již v Lutherově předloze a ve Vulgátě:

(46) Ghis ne ischwijs Strowiu nei Vpių Ṁedumi ir Swieftu plustancziu – Nespatří potoků ani proudů vod, které tečou s medem a máslem – Non videat rivulos olei, torrentes melles et butyri (Job XX 17).

Párová formule s „medem a mlékem“ se vyskytuje také v Písni Šalomounově, v návaznosti na přirovnání obsahující označení pro medový sirup:

(47) Tawa lupos, miela Marti, ira kaip koris mædaus, mædus ir piens ira po tawa ließuwio... – Tvé rty, má nevěsto, jsou jako stékající medový sirup, med a mléko jsou pod tvým jazykem – Favus distillans labia tua, sponsa; mel et lac sub lingua tua (Pís Šal IV 11).

Na jiném místě Písně Šalomounovy jde pravděpodobně ještě o předfraseologické užití výrazů „medový sirup“, „med“, „víno“ a „mléko“, a tedy zároveň o výchozí situaci pro variantu „mléko a víno“, srov.:

(48) Esch sawa korio ir mædaus walĝiau, Esch sawa Wino ir Pieno geriau – Jedl jsem svou plástev i svůj med, pil jsem své víno i své mléko – comedi favum cum melle, bibi vinum cum lacte meo (Pís Šal V 1)

Keith Spalding (HDGFU V 1692) vermerkt, dass auch „Milch“ und „Wein“ in Juxtaposition vorkommen und zwar ebenfalls in der Bibel, vgl.:

(49) ...hory budou oplývat sladkým vínem a pahorky potečou mlékem – stillabunt montes mustum, et colles fluent lacte (Joel IV 18). Uvádí také spojení „mléko“ a „sladká krmě“, resp. „mléko a víno“ z barokních spisů, např.

(50) ústa mě občerstvila mlékem a sladkou krmí’;

(51) do země zaslíbené, kam stále proudí mléko a víno.

Quandova bible uvádí na výše citovaných místech stejná spojení, totiž pienas bey meddus, resp. meddus ir swi estas, srov.:

(51a) ...a vyvedu vás z této země do dobré a rozlehlé země, do země, v níž teče mléko a med (2 Mose III 8);

⁶ Zde Bretke místo jinak obvyklého starolitevského medus „med“ užívá poněkud odlišného midus „medovina, medový sirup“, které se významově velmi dobře hodí a představuje jistý přechod k variantám s „vínem“. Fraenkel předpokládá u midus výpůjčku z germánských jazyků (LEW 446–447).

Straipsniai / Articles

R A I N E R E C K E R T

(51b) aβ jus iβwellu...i žėme...kur pien’s bey meddus ʃklyfta (2 Mose III 17);

(51c) Jis ne mattys ʃtrowės, ney páuppes, meddumi ir ʃwieftu tékanʒes (Hiob XX 17);

Kazys Grigas behandelt in seiner Monographie Литовские пословицы (1987: 77–95) das litauische Sprichwort Kur mūšų nēra, veršiai midų geria (wörtlich: ‘Wo wir nicht sind, trinken die Kälber Honigtrank’; Sinn: ‘Wo wir nicht sind, ist es sehr gut’) und seine vielzähligen Varianten. Dabei streift er die biblischen Wendungen des Typs „Milch und Honig“ und verbindet das lit. Sprichwort Kur mūšų nēra, ten ir upės pienu plaukia damit. Er unterstreicht allerdings, dass letzteres ironisch gebraucht wird, was auf die biblischen Wendungen keineswegs zutrifft, allerdings ist der Einfluss der biblischen Wendung augenscheinlich. Von besonderem Interesse jedoch ist, dass Grigas unter Verweis auf meinen ersten Aufsatz zur historischen Phraseologie des Baltischen und Slawischen (siehe Eckert 1968: 79–81) für diese Sprachen eine alte Wendung „Honig & Bier trinken“ voraussetzt, der gegenüber das oben erwähnte litauische Sprichwort spezieller und jünger ist. Nach meiner Meinung existiert neben der biblischen (alttestamentlichen und möglicherweise mit der hebräischen Folkloretradition in Zusammenhang stehenden) Wendung „Milch und Honig“ bzw. „Honig und Wein“ eine davon völlig separat zu betrachtende Wendung „Honig & Bier“ (ostbalt. medus & alus; ursl. medъ & olъ) im Baltischen und Slawischen, die auf die Verknüpfung (und Opposition) der Bezeichnungen für das alte berauschende Süßgetränk und Bittergetränk zurückgehen. Es liegen hier von ihrem Inhalt gesehen ziemlich ähnliche Wendungen vor, die jedoch ganz verschiedenen Traditionen und damit zusammenhängenden Kulturen entspringen.

4. Při určování frazémů je užitečných několik dokladů z jedné jazykové památky, případně několik dokladů z různých jazykových památek téže epochy. Příkladem je ustálené přirovnání (nebo komparativní frazém) „A je bílý jako sníh“:

(52) Ir io Weidas buwa kaip Sӡiebai, ir io Rubas baltas kaip Sniegas – Vnd ſeine geſtalt war wie der bliʒ, vnd ſein Kleid weis als der ſchnee – Erat autem aspectus eius sicut fulgur, et veſtimentum eius candidum sicut nix (Mt XXVIII 3).

Z Postily Bretkeho z roku 1599 (II 399) je podle Klementiny Vosylyte (LKPŽ 250) znám následující doklad (v pravopisu již přizpůsobeném dnešní normě):

(53) Ir rūbas jo baltas kaip sniegai.

V překladu Bible Samuela Boguslava Chylinského zní totéž místo takto:

(54) Rūbai jo balti kaipo sniegas (Podle LKŽ XIII 250 rovněž v pravopisu přizpůsobeném dnešní normě).

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X I V – L X V

Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

K NĚKOLIKA PŘÍSLOVÍM A DVĚMA POZDRAVNÝM FORMULÍM

V tomto posledním oddíle bych chtěl učinit několik málo poznámek k phraseotextemice, a to k její důležité oblasti, parémiím neboli příslovím.

1. Nejprve se zastavme u německého přísloví Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, jehož zdrojem jsou podle „Slovníku přísloví“ Horsta a Annelies Beyerových (1987: 232) Šalomounova přísloví. Tam se píše:

(55) Kafasis dübe, ipuls. Ir kas raicӡoji (?) [místo přeškrtnutého ritta] akmeni, ant to puls (ateis) – Kdo jámu kopá, do ní spadne, A kdo valí kámen, na toho se přivalí – Qui fodit foveam, incidet in eam; et, qui volvit lapidem, revertetur ad eum (Přís Sal XXVI 27) a

(56) O kaſanſis dübe, pats ipuls. Ir ardanti tworą, kirmis (ſzaltis, ingels) įkas – Kdo však jámu kopá, sám do ní spadne, a kdo rozboří plot, toho uštkne had (Kaz X 8). Obě dokladová místa obsahují vždy ještě jedno synonymní přísloví. Smysl obrazného přísloví, které nás zajímá, lze pravděpodobně vyjádřit takto: „Újmu utrpí sám ten, kdo ji chce způsobit někomu jinému“.

Mezi phraseotextémy a frazémy existuje souvislost, která spočívá především v tom, že nemálo frazémů sestává z částí (segmentů) phraseotextémů, tj. jedním ze způsobů vzniku frazémů je osamostatnění částí phraseotextémů. Srovnejme v této souvislosti:

(57) Jus uſӡpūlat Sȳrata, ir kaſat Artimoiui iuſu Dūbe – (1545) A upadáte na ubohého sirotka a kopete jámu svému bližnímu – Super pupillum irruitis et subvertere nitimini amicum vestrum (Job VI 27). Bretke zde pravděpodobně také vychází z Lutherova vydání z roku 1545; vydání z roku 1524 má totiž poněkud odlišné znění: yhr fallet uber eynen armen wayſen, vnd rottet ewern nehſten aus.

2. Také přísloví mají často varianty, srov.:

(58) Ne wienas bernas ne gal dwiem ponam ſluſziti – Žádný čeledín nemůže sloužit dvěma pánům – Nemo servus potest duobus dominis servire (Lk XVI 13) a

(59) Newienas negal dwiem Ponam ſluſziti – Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům (Mt VI 24). Právě citované přísloví již vynecháním slova bernas vykazuje výraznější zobecnění.

3. Ačkoli se následující příklady od sebe zčásti značně liší, lze je přesto patrně považovat za varianty jednoho phraseotextému (zde přísloví):

Straipsniai / Articles

RAINER ECKERT

(60) Bet Jefus biloio jemus. Nera Prarakas be czel̄ties, tiktai Tiewifchkioia ir namie prieg ſawuiu – Ježíš jim však řekl, Prorok nebývá méně vážen nikde jinde než ve své vlasti a ve svém domě mezi svými – Et dicebat eis Iesus: “Non est propheta sine honore nisi in patria sua et in cognatione sua et in domo sua” (Mk VI 4).

(61) Prorok nikde nemá menší cti než ve své vlasti a ve svém domě – (1546) Prorok nebývá nikde méně vážen než ve své vlasti a ve svém domě (Mt XIII 57). Také zde se vydání Lutherova překladu z roku 1522 liší: Prorok nebývá nikde méně vážen než doma a mezi svými.

(62) Žádný prorok (prorok) není vítán ve své vlasti – Žádný prorok není přijímán ve své vlasti (Lk IV 24).

(63) Neboť sám Ježíš dosvědčil, že prorok ve své vlasti nemá vážnost – Neboť sám Ježíš dosvědčil, že prorok doma nic neznamená (Jh IV 44).

Je samozřejmé, že v Bretkeho překladu Bible se vyskytuje mnohem více přísloví a zde bylo možné pojednat pouze o některých příkladech. Obecně lze konstatovat, že příslovečný fond moderních evropských jazyků byl do značné míry utvářen parémiemi, které se objevují již v Bibli.

Pro úplnost na samý závěr uvádím ještě dva fraseotextémy s apelativní funkcí (zde: pozdravné formule):

(64) Giwenk ſu Diewu [weikas]! – Měj se dobře! (Apg XXIII 30). Zde je nutné přihlédnout k širšímu kontextu: jde o dopis, který vrchní setník napsal Klaudiovi Lysiasovi, jež je citován v této 23. kapitole a na jehož konci stojí zmíněná pozdravná formule. Alternativně připojený pozdrav (Swei-kas!) nenechává pochyb o tom, že Giwenk su Diewu! (doslova: „Žij s Bohem!“) je pozdravná formule. Ve zkrácené podobě se tato pozdravná formule vyskytuje ještě v následujícím příkladu:

(65) Su Diewu (!) – Mějte se dobře! –...abstinere ab idolothytis et sanguine et suffocatis et fornicatione; a quibus custodientes vos bene agetis. Valete (Apg XV 29). Rozšířený kontext uvádím podle Lutherova vydání z roku 1546: Abyste se zdržovali obětovaného modlám, krve, masa zardoušených zvířat a smilstva; budete-li se toho vystříhat, budete jednat správně. Mějte se dobře.

Samozřejmě by bylo možné uvést další příklady i pro tento typ fraseotextémů.

Z uvedeného vyplývá, že v úplném překladu Bible Johanna Bretkeho do staré litevštiny se odrazil veškerý bohatý a rozmanitý repertoár frazeologických jednotek obsažených v Písmu svatém. To se týká různých kategorií frazeologických

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

… jazykových jednotek, počínaje minimálními frazémy typu starolitevského po akim, přes různé třídy frazémů (jako substantivní frazémy, verbální frazémy, predikativní frazémy, adverbiální frazémy atd.) až po zvláštní typy, jako jsou párové formule, ustálená přirovnání, frazeoschémata, figurae etymologicae a konečně různé typy frazeotextémů (přísloví, pozdravné formule). Významný prostor ve studii zaujímá pojednání o reprodukci idiomatických spojení, která se vyskytují u M. Luthera, a o jejich překladech u Bretkeho; až na několik málo výjimek je lze označit za zdařilé. Problematika kalkování je podrobně rozebrána. Zvláštní pozornost je věnována problémům frazeologických variant a různým stupňům idiomatičnosti zkoumaných spojení.

Některé z uvedených problémů (například vztah mezi raně novohornoněmeckým fur ‘před’ a starolitevským po akim, jakož i ekvivalenty raně novohornoněmeckého seinen Mut / Mütelein / an j-m (ab)kühlen v Bretkeho Bibli, v dalších starolitevských památkách a v moderní litevštině) jsem dále zkoumal a popsal ve své studii Phrase and Idiom in Bretke’s Old Lithuanian Bible.

Na závěr bych rád zdůraznil jediné: ideálním případem by bylo, kdyby se podařilo vytvořit stručný monografický popis každého jednotlivého frazému a frazeotextému z Bible se zohledněním výchozího jazyka (Lutherovy Bible, ale také jejích předloh v latině, řečtině a hebrejštině) a cílového jazyka (staré litevštiny poslední třetiny 16. století). To by bylo ze všech hledisek uspokojivým základem pro diachronní výzkum litevské frazeologie.

LITERATURA

Beyer Horst, Beyer Annelies 1987: Sprichwörterlexikon. Leipzig: Bibliographisches Institut.

Burger Harald, Buhofer Annelies, Sialm Ambros 1982: Handbuch der Phraseologie. Berlin, New York: de Gruyter.

Eckert Rainer 1968: Minimale Textfragmente im Slawischen und ihre Entsprechungen im Baltischen. – Baltistica 4(1), 79–81.

Eckert Rainer 1987: Martin Luther und das frühe baltische Schrifttum. – Polata knigopisnaja sī (Priloženije Early protestantism in Eastern Europe, ed. by Veronica du Feu) 16, 6–25.

Eckert Rainer 1991: Studien zur historischen Phraseologie der slawischen Sprachen (unter Berücksichtigung des Baltischen) (Slawistische Beiträge 281). München: Verlag Otto Sagner.

Straipsniai / Articles

RAINER ECKERT

Eckert Rainer 2004: Phrase and Idiom in Bretke’s Old Lithuanian Bible. – Studies in Baltic and Indo-European Linguistics. In honor of William R. Schmalstieg, ed. by Philip Baldi, Pietro U. Dini. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 51–62.

Eckert Rainer, Günther Kurt 1992: Die Phraseologie der russischen Sprache. Leipzig–Berlin–München–Wien–Zürich–New York: Langenscheidt Verlag Enzyklopädie.

Frazeologia a religia (Problemy frazeologii europejskiej 2), pod red. Andrzeja M. Lewickiego i Wojciecha Chlebdy. Warszawa: Energeia, 1997.

FŽ – Frazeologijos žodynas, red. Jonas Paulauskas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2001.

Gelumbeckaite Jolanta 2002: Linksnių ir prielinksnių konstrukcijų sintaksė Jono Bretkūno Biblijos Evangelijoje pagal Luką (Opera linguistica Lithuanica 1). Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Grigas Kazys 1987: Литовские пословицы. Вильнюс: Vaga.

GSBM – Гістарычны слоўнік беларускай мовы, рэд. А. И. Жураўскі, вып. 2, Мінск: Навука і тэхніка, 1983.

HDGFU – Spalding Keith. An Historical Dictionary of German Figurative Usage 3, 5. Oxford: Blackwell, 1974, 1991.

LDW I–IV – Kurchat Alexander. Litauisch-deutsches Wörterbuch 1–4. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1968–1973.

LEW I–II – Fraenkel Ernst. Litauisches etymologisches Wörterbuch 1–2. Heidelberg: Vandenhoeck & Ruprecht, 1962–1965.

LKFŽ – Paulauskas Jonas. Lietuvių kalbos frazeologijos žodynas. Kaunas: Šviesa, 1977.

LKPŽ – Vosylytė Klementina. Lietuvių kalbos palyginimų žodynas. Vilnius: Mokslas, 1985.

LKŽ – Slovník litevského jazyka 1–2, Vilnius: Mintis, 1968–1969; 3–6, Vilnius: Státní nakladatelství politické a odborné literatury, 1956–1962; 7–9, Vilnius: Mintis, 1966–1973; 10–15, Vilnius: Mokslas, 1976–1991; 16–17, Vilnius: Nakladatelství vědeckých a encyklopedických publikací, 1995–1996; 18–20, Vilnius: Institut pro vědecká a encyklopedická nakladatelství, 1997–2002.

LSR I–IV – Röhrich Lutz. Lexikon der sprichwörtlichen Redensarten 1–4. Freiburg–Basel–Wien: Herder Verlag, 1973.

MDI – Wolf Friedrich. Moderne deutsche Idiomatik. München: Max Hueber Verlag, 1976.

NVBS – Nova vulgata Bibliorum sacrorum editio. Romae: Libreria Editrice Vaticana, 1979.

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Zur Phraseologie in der Bibel des Johann Bretke

Skardžius Pranas 1931: Die slavischen Lehnwörter im Altlitauischen. – Tauta ir žodis 7, 3–249.

SRNG – Slovník ruských lidových nářečí, red. F. P. Filin, sešit 3. Leningrad: Nauka, 1968.

TE – Textově kritické vydání překladu žaltáře do litevského jazyka od Johannese Bretkeho, pastora v Labiau a Královci ve Východním Prusku, podle rukopisu z roku 1580 a revidované verze tohoto žaltáře od Johannese Rehsy, pastora v Královci ve Východním Prusku, podle tisku z roku 1625, spolu s překladem žaltáře do německého jazyka od Martina Luthera podle vydání z roku 1545, za spolupráce Friedemanna Klugeho, s úvodem a v redakci Friedricha Scholze, Biblia Slavica, red. Hans Rothe a Friedrich Scholz, za spolupráce Christiana Hannicka a Ludgera Udolpha, série VI: Supplementum: Biblia Lithuanica, řada 2: ediční svazky, svazek 6, Paderborn, Mnichov, Vídeň, Curych: Ferdinand Schöningh, 2002.

Walde Alois 1910: Lateinisches etymologisches Wörterbuch, 2. Auflage. Heidelberg: Carl Winter Verlag.

WW – Slova a frazeologická spojení. Slovník německého úzu, red. Erhard Agricola za spolupráce Herberta Görnera a Ruth Küfnerové. Lipsko: Bibliographisches Institut, 1975.

Бирих Александр, Мокиенко Валерий, Степанова Людмила 1998: Словарь русской фразеологии. Историко-этимологический справочник. Под ред. В. М. Мокиенко, Санкт-Петербург: Фолио-Пресс.

Гак Владимир 1996: Специфика библейских фразеологизмов в русском языке. – Frazeologia a religia. Tezy referatów międzynarodowego sympozjum naukowego. Opole, 4–6 września 1996 r., 10.

PRAMENY

I. Ze Starého zákona jsem pro svůj výzkum použil pouze části, totiž ty, které jsou obsaženy ve vydání J. Palionise a J. Žukauskaitė Jonas Bretkunas. Rinktiniai raštai (zkráceně: B, RR), Vilnius 1983: 33–312. Zohledněna byla také příslušná komentářová část (s. 332–359).

II. Nový zákon Bretkeho biblického překladu jsem mohl prostudovat na základě dosud nevydaného edičního svazku 7 (zkráceně: Range Ed). Rád bych na tomto místě srdečně poděkoval prof. dr. Jochenovi D. Rangemu za laskavou ochotu zapůjčit mi tento svazek na určitou dobu.

Jedná se o vydání: Navias Testamentas Ing Lietuwischka Lieszuwi perraschitas per Jana Bretkuna Labguwos plebona 1580. Das Neue Testament in die litauische Sprache übersetzt von Johann Bretke, Pastor zu Labiau 1580. Edice rukopisu, sv. 7 a 8,

Straipsniai / Articles

RAINER ECKERT

Labiau i. Pr. 1580. Bd. 7: Evangelien und Apostelgeschichte. Bearbeitet von Jochen D. Range. Ferdinand Schöningh Paderborn–München–Wien–Zürich sowie um das Beiheft zu Bd. 7: Anmerkungen und Erläuterungen (S. 520–544) bearbeitet von Jochen D. Range.

III. Pro Lutherovu předlohu jsem zpracoval následující dílo: D. Martin Luthers Werke. Kritische Gesamtausgabe. Die Deutsche Bibel 1522–1546. Sv. 1 – Výmar, 1906; sv. 2 – Výmar, 1909; sv. 6 – Výmar, 1929; sv. 8 – Výmar, 1954; sv. 10, 1. polovina – Výmar, 1956; sv. 10, 2. polovina – Výmar, 1957; sv. 11, 2. polovina – Výmar, 1960.

IV. Quandtovu bibli cituji podle: Biblia Tai esti Wissas Szwentas Raßtas Seno ir Naujo Testamento, Karalaučiai, 1736.

[Poznámka autora: Tento příspěvek představuje přednášku, kterou jsem přednesl 27.09.2002 na mezinárodní konferenci „400 let litevské bible: filologické a teologické aspekty výzkumu Bretkeho“. Uvedenou konferenci uspořádal ve dnech 26.–29. září 2002 na Univerzitě Ernsta Moritze Arndta v Greifswaldu prof. dr. Jochen D. Range. Protože materiály této konference dosud (08.04.2011) nevyšly, považuji za nutné publikovat svou práci touto cestou. – R. E.].

K frazeologii Bible Jana Bretkeho

SHRNUTÍ

Cílem článku je pojednat o frazeologismech v překladu Bible Jana Bretkeho. Tento překlad obsahuje mnoho komplexních prvků, idiomů a frazémů. Článek rozlišuje dvě kategorie: prvky vycházející z biblických idiomů a prvky založené na určitých situacích. Uvádí řadu příkladů, které ukazují, že předložková konstrukce v Bretkeho překladu může odpovídat jedinému slovu v Lutherově Bibli. Z materiálu předloženého v článku je patrné, jak se frazeologismy obměňují a jak jsou vyjadřovány. Článek zmiňuje také frazeologismy plnící funkci věty jako pozdravné formule, např.: V Lutherově Bibli stojí: Gehab dich wol!: starolitevsky Giwenk su Dievu! (měj se dobře): lat.: Valete! (Sk 15,29). Bylo by důležité připravit stručný popis vyjádření každého biblického frazému v obou jazycích – zdrojovém i cílovém – a pojednat přitom o variantách a jejich specifických sémantických rysech.

Doručeno 8. dubna 2011.

RAINER ECKERT

Murtzner Ring 16, D-12681 Berlin, Deutschland

[email protected]

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

K FRAZEOLOGII V BIBLI JOHANNA BRETKEHO

K frazeologii Bible Jana Bretkūna

POZNÁMKA

ANOTACE

ÚVOD

NĚKTERÁ SPECIFIKA VÝZKUMU FRAZEOLOGIE BIBLE

KE ZJIŠŤOVÁNÍ FRAZÉMŮ V BIBLICKÉM TEXTU BRETKEHO

K NĚKOLIKA PŘÍSLOVÍM A DVĚMA POZDRAVNÝM FORMULÍM

LITERATURA

PRAMENY

K frazeologii Bible Jana Bretkeho

SHRNUTÍ

Document details