KLAUS GEYER

Jižní dánská univerzita v Odense

Oblasti výzkumu: jazyková variace, substandardní variety, digitální pragmatika, mediální lingvistika, genderová lingvistika, němčina jako cizí jazyk, odborná komunikace, audiovizuální překlad.

DOI: doi.org/10.35321/all83-12

CO SE LZE NAUČIT Z DIALEKTOVÝCH KONVERZAČNÍCH PŘÍRUČEK PRO LAICKOU DIALEKTOLOGII A LAICKOU LINGVISTIKU

Co se lze naučit z dialektových konverzačních příruček, které lze zařadit k nevědecké dialektologii a lingvistice

ANOTACE

Konverzační příručky pro cestovatele nebo obchodníky se obvykle zaměřovaly na standardní variety a správné užívání jazyka. Dialektové konverzační příručky jsou přinejmenším z hlediska němčiny poměrně mladým fenoménem. Zdá se, že plní jiný účel než běžné konverzační příručky: nejsou vytvářeny (a kupovány) proto, aby usnadňovaly komunikaci s lidmi, jejichž jazyk člověk dostatečně neovládá, nýbrž pouze pro zábavu. Tento článek zkoumá, jak dialektové konverzační příručky na makroúrovni i v detailech využívají laických jazykových postojů a přesvědčení k naplnění této funkce.

KLÍČOVÁ SLOVA: konverzační příručky, dialektové konverzační příručky, laická dialektologie, laická lingvistika, německé dialekty.

ANOTACE

Konverzační slovníčky pro cestovatele nebo obchodníky bývaly obvykle psány spisovným a správným jazykem. Dialektové konverzační příručky jsou poměrně novým fenoménem, zejména v němčině. Zdá se, že jejich účel je poněkud odlišný od účelu běžných konverzačních příruček, neboť první z nich nejsou vydávány (a prodávány) proto, aby usnadnily komunikaci s

248

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

lidmi, kteří jazyk dostatečně dobře neovládají, ale spíše jsou zaměřeny na pozitivní emocionální naladění čtenáře. Tento článek analyzuje, jak jsou v dialektových konverzačních příručkách z makrolingvistického hlediska podrobně využívány laické jazykové postoje v očekávání, že budou plnit uvedenou funkci.

KLÍČOVÁ SLOVA: konverzační slovníčky, dialektové konverzační příručky, laická (nevědecká) dialektologie, laická lingvistika, dialekty němčiny.

1. ÚVOD

Jazykové příručky pro cestovatele a obchodníky existují již mnoho set let, ale teprve se vznikem a rozvojem vzdělávacího a volnočasového turismu se ustálily jako stabilní textový druh – jehož základní struktury a tematickou úpravu však lze vysledovat od dneška až k ranějším vzorům. Moderní jazykové příručky se zpravidla orientují na standardní variety. Hovorový jazyk nebo slang se do nich zařazují jen výjimečně. Zvláštní skupinu jazykových příruček představují dialektové jazykové příručky, které již několik let uvádí na trh několik málo nakladatelství. Dialektové jazykové příručky se na první pohled zdají velmi podobné známým příručkám standardních variet, při bližším zkoumání se však ukazuje podstatný rozdíl ve funkci: zatímco standardní jazykové příručky slouží především jako pomůcky ke komunikaci, dialektové jazykové příručky mají zřejmě především bavit. Lze identifikovat celou řadu aspektů, kvůli nimž se textový druh dialektových jazykových příruček jeví jako hodnotný předmět výzkumu laické, respektive percepční dialektologie, obecně pak laické lingvistiky.

Tento příspěvek vychází ze širokého pojetí laické lingvistiky.^¹ Laiky a laičky je podle konceptu Folk Linguistics u Niedzielského a Prestona (2000: viii) třeba chápat jako „those who are not trained professionals in the area under investigation“ – pokud je předmětem jazyk, znamená to převážnou většinu jazykového společenství. Jazyk je přitom k laickému zabývání se obzvlášť předurčen, neboť je bezprostředně a bez speciálního vybavení či odborných znalostí poměrně dobře přístupný a je prakticky všudypřítomný. Členové jazykových společenství mají vlastní představy a názory na jazyk a jazyky, i když mohou být leckde silně ovlivněny školsky zprostředkovanými představami o normě a správnosti. Bez ohledu na to představují koncepce

^¹ Podrobněji k tomu Geyer 2021.

Straipsniai / Articles

249

KLAUS GEYER

laiků jako předmětu jazyk mimořádně relevantní oblast výzkumu pro lingvistiku. Laická lingvistika v zde používaném smyslu zahrnuje dvojí: jednak jde o pozorování jazyka laiky a laiky – a zpravidla pro laiky a laičky –, které z hlediska dat, metod, hypotéz, analýz a interpretací nesplňuje platné lingvistické standardy a je často vedeno spíše hodnotícím než poznávacím záměrem. Na druhé straně laická lingvistika zahrnuje také výzkum tohoto pozorování jazyka (vědeckou) lingvistikou. Například koncept lidové etymologie, v němž „historická jazykověda s trochou povýšenosti [...] vyjadřuje laické nesprávné etymologizování na rozdíl od vědecké etymologie“ (Augst 2002: 144), je tedy třeba chápat jako koncept genuinně laické lingvistiky.^² Za zmínku stojí také četné knihy jmen, které mají rodičům pomoci při volbě vhodně působícího křestního jména – často na základě „skutečného“, tedy historického významu – pro jejich dítě (např. Weitershaus 2004). Pravděpodobně nejvýznamnější oblastí laické lingvistiky v němčině jsou však aspekty jazykového kontaktu, jazykové variace a jazykové změny a jejich hodnocení. Patří sem například diskuse o anglicismech, o něco dříve o reformě pravopisu a v současnosti o genderování v jazyce. Změny jsou přitom zpravidla hodnoceny negativně. Vedle rozmanitých komunikačních a stylistických příruček^³ hrají v laické lingvistice velkou roli návody ke správnosti jazyka a jejím hranicím, k domnělé jazykové „logice“ nebo k populárním jazykovým „omylům“. Na straně výzkumu laického pozorování jazyka je vedle pro němčinu základní studie Antose (1996) třeba uvést především práce Prestona (od roku 1982) o laické či percepční dialektologii, mezi nimi zejména oba průkopnické svazky Handbook of Perceptual Dialectology (Preston 1999 a Long, Preston 2002). Pro němčinu již brzy přispěl inspirativní studií Hundt (1992). Laická dialektologie mezitím zasáhla i menší jazyková společenství, srov. například Aliūkaitė et al. (2017) pro litevštinu. Laická dialektologie tak představuje ústřední oblast laické lingvistiky.^⁴

² O tom, že takzvaná lidová etymologie je z lingvistického hlediska skutečně poučná a má své místo v rámci „synchronní etymologie“, pojednává Augst (1975, 2002).

³ Srov. také studii Strausse (2018) o příručkách rétoriky.

⁴ V posledních letech byly zkoumány z hlediska jejich laicky lingvistických konceptů i další lingvistické disciplíny, srov. Albury (2014) o jazykovém plánování a jazykové politice, příspěvky v Hardy, Herling & Patzelt (2015) o laickolingvistických diskurzech o jazyce v

250

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

Dialektové jazykové příručky však dosud zřejmě nebyly zkoumány z perspektivy laické lingvistiky, ačkoli, jak bude ukázáno dále, jde o nanejvýš přínosný počin.

Článek je strukturován následovně: v následujícím oddíle 2 je osvětlena textová forma jazykové příručky. Oddíl 3 se věnuje dialektovým příručkám Kauderwelsch nakladatelství Reise Know-How, které tvoří datový základ analýzy. Jsou zkoumány z perspektivy laické dialektologie (oddíl 4). V oddíle 5 je provedena exemplární mikroanalýza vybrané dialektové příručky („Fränkisch – Das Deutsch der Franken“). Oddíl 6 nakonec shrnuje výsledky a přináší výhled.

2. TEXTOVÝ DRUH JAZYKOVÁ PŘÍRUČKA

Jazykové příručky je třeba považovat za poměrně mladý textový druh, který se začíná etablovat teprve v souvislosti s průvodci (např. Baedeker) během nastupujícího turismu v polovině 19. století – a zároveň za textový druh, který by se, jak se Nadobnik (2019: 415) domnívá, mohl kvůli překladovým aplikacím a podobným pomůckám již brzy stát zbytečným.

Krátký pohled na historické předchůdce odhaluje pozoruhodnou strukturální kontinuitu. Dun-chuangské rukopisy z konce 10. století našeho letopočtu podle Shaika (2014) obsahují konverzační pomůcku pro cestovatele na Hedvábné stezce a pro (buddhistické) poutníky v jazycích čínštině, sanskrtu a sákštině (východoíránský jazyk). Ještě o něco starší jsou Kasseler Glossen z počátku 9. století s jazykovou dvojicí latina a stará horní němčina v bavorském dialektu. Obsahují například následující, z dnešního pohledu vlastivědný, úryvek (Glück 2002: 68):

Římané jsou pošetilí, moudří jsou horší; moudrosti je málo, v římském jazyce mají více pošetilosti než moudrosti. Tolik jsou lidé pošetilí, moudří jsou horší; málo je pošetilosti v lidech, mnoho mají pošetilosti, a přesto moudří.

„Vlachs jsou hloupí, Bavoři jsou chytří. Moudrosti je u Vlachů málo, mají více hlouposti než moudrosti“

(frankofonním) internetu nebo Cruz-Ferreira (2011), respektive Pasquale (2011) a Pasquale & Preston (2013), o laických lingvistických představách o osvojování a výuce prvního, respektive cizího jazyka.

Straipsniai / Articles

251

KLAUS GEYER

Z konce 9. století pocházejí zase Altdeutschen Gespräche, „jakýsi rozhovorový sešitek obsahující německé hospodské dialogy s překlady do latiny“ (Glück 2002: 68).

Ústřední roli ve vývoji textového druhu jazykových příruček hraje opakovaně zmiňovaná (např. Hendricks 2014: 29; Gernentz et al. 1988: 21–23) italsko-německá jazyková kniha Liber in volg a ro Georga von Norimberka, který byl podle Edera (2010: 57) také prvním jmenovitě známým učitelem němčiny jako cizího jazyka. Kniha, napsaná pro italské obchodníky přicházející do styku s horní němčinou, se skládá ze tří částí: na začátku jsou podle věcných oblastí uspořádaná slova a výrazy, po nichž následuje seznam sloves s určitými flektivními tvary a nakonec dva „obchodní dialogy“ (Pausch 1972: 37). Pozdější, již tištěná díla k osvojování němčiny se strukturou jazykové příručky Georga von Norimberka skutečně inspirují (srov. Glück 2002: 419n.).

V moderní době představuje jméno Baedecker od 19. století symbol počínající demokratizace cestování. Ta vytváří zcela novou potřebu cestovních průvodců, čímž nabývají na významu i pomůcky k jazykovému dorozumění. V nakladatelství Baedecker vychází roku 1836 poprvé The Traveller’s 2019 Manual of Conversation in English, German, French and Italian, roku 1864 následují vydání pro německy a francouzsky mluvící a roku 1883 Kurzer Leitfaden der russischen Sprache nebst Gesprächssammlung und Vocabular (francouzské vydání Manuel de langue russe 1893, anglické Manual of the Russian Language 1914) (srov. Hinrichsen 1983, 1991). Zvláštností cestovního průvodce Baedecker Schweden und Norwegen nebst den wichtigsten Reiserouten durch Dänemark; Handbuch für Reisende z roku 1879 zůstává, že od počátku obsahoval oddíl „K dánské-norské a švédské jazykovědě: gramatika, frazeologie, seznam slov pro potřeby cestování“, jak tomu u moderních cestovních průvodců většinou bývá dodnes.

Specializované jazykové příručky však nejsou jen poměrně mladým textovým druhem, dosud jsou také jen málo prozkoumány, přinejmenším z lingvistické perspektivy. Výjimku představuje nedávno publikovaná práce Nadobnika (2019), která se sice zaměřuje na srovnání německých a polských jazykových příruček, přesto však přináší také celou řadu podstatných pozorování o tomto textovém druhu obecně.

Nadobnik při zohlednění digitálních technických možností definuje jazykovou příručku obecně jako příručku vhodnou především pro cestování (nebo k jiným komunikačním cílům, také k autonomnímu učení), která slouží jako pomůcka k vyhledávání (nejčastěji v podobě kapesní knihy, ale také ve formě datových a/nebo zvukových nosičů, například aplikace pro iPhone nebo

252

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

souboru MP3) s modely jazykového jednání v typických každodenních situacích (vedle dalších údajů mj. o výslovnosti, gramatice a vlastivědě, také se seznamy slov či slovníkem) pro všechny, kdo nemají žádné nebo jen malé znalosti cizích jazyků (Nadobnik 2019: 141).

Nezávisle na materiální podobě média lze podle Nadobnika (2019: 135) za konstitutivní prvky jazykové příručky považovat: 1) úvodní část s úvodem a obsahem a 2) modely komunikačních jednání (modelové věty, dialogové sekvence, dialogy) jako základní prvek. Za další ústřední prvky je třeba považovat 3) slovníček ve formě seznamů slov nebo malých slovníků (v písemné podobě a případně také obrazový), 4) stručnou gramatiku a 5) údaje o výslovnosti, které jsou a) zprostředkovány přepisem výslovnosti pomocí transliterace nebo fonetické transkripce a/nebo b) demonstrovány pomocí zvukových nosičů, jako jsou audiokazety, CD nebo soubory MP3. K tomu přistupují 6) grafické prvky, jako jsou například mapy, ilustrace, fotografie, tabulky a obrazové tabule sloužící na jedné straně k ukazování, a 7) další prvky, jako jsou například vzorové dopisy nebo vlastivědné a kulturněvědné informace na straně druhé.

V následujícím oddíle jsou nyní představeny jazykové a dialektové příručky Kauderwelsch.

3. KAUDERWELSCH JAZYKOVÉ A DIALEKTOVÉ PŘÍRUČKY

3.1. Jazykové příručky Kauderwelsch

Jazykové příručky Kauderwelsch nakladatelství Reise Know-How je třeba chápat v kontextu nastupující individuálního turismu s batohem v 70. letech, kdy cestovatelé s malým rozpočtem, ale velkým zájmem o lidi a každodenní kulturu – a nikoli primárně o vysokou kulturu a pamětihodnosti – navštěvovaných, domněle exotických zemí museli konstatovat nepoužitelnost tradičních cestovních a jazykových příruček.

Straipsniai / Articles

253

KLAUS GEYER

Po několika předchůdcích ve skupině autorů „Globetrotter schreiben für Globetrotter“ byla roku 1981 uvedena na trh první cestovní příručka a krátce nato, od roku 1983, také první jazyková příručka Kauderwelsch, svazek „Indonesisch (Bahasa Indonesia)“. Volba označení Kauderwelsch pro tuto řadu může zpočátku překvapit, neboť například Digitální slovník německého jazyka (dwds.de) uvádí jako význam Kauderwelsch „zmatený a nesrozumitelný, chybný jazyk“ a Dudenův online slovník (duden.de) „nesrozumitelný jazyk nebo způsob mluvy smíšený z několika jazyků“; negativní de- a konotace (dwds.de: „hanlivé“) je však v řadě nakladatelství obrácena v pozitivním smyslu: „Jazykový výsledek pokusu dorozumět se s osobami, jejichž jazyk člověk neumí“.^⁵

V současnosti (červenec 2020) zahrnuje řada jazykových příruček 248 svazků, které jsou nabízeny jako kapesní knihy ve formátu A6 o rozsahu 120–160 stran, většinou za cenu pod 10 eur. Příručky jsou dostupné také elektronicky ve formátu PDF a z velké části jsou doplněny audiomateriálem, který sestává ze zvukových souborů písemně uvedených modelových slov a vět. Podle údajů nakladatelství zahrnuje řada 137 „úředních jazyků“ (viz kauderwelsch sprachführer), přičemž u pluricentrických jazyků s velkými jazykovými společenstvími existuje značně diferencovaná nabídka: 18 titulů pro španělštinu, 14 pro angličtinu, 12 pro arabštinu, 7 pro francouzštinu; dále je k dispozici 18 jazykových příruček němčiny jako cizího jazyka, 11 slangových jazykových příruček, několik kulinářských jazykových příruček a také řada Dialekt – pro dialekty němčiny.

Jazykové příručky Kauderwelsch se podle úvodu ke svazkům (zde jako příklad svazek 54 Litauisch z roku 1999) chápou jako „mluvní příručky“, s jejichž pomocí se člověk může naučit „skutečně“ mluvit a rozumět jazyku „lidí na ulici“ (Jähnert 1999: 6). Zdůrazňuje se, že se klade malý důraz na zprostředkování či formulování gramatických pravidel. Gramatické jevy jsou označovány pomocí poněmčených termínů známých z německé základní školské didaktiky: 1., 2. atd. pád (pro nominativ, genitiv atd.), před- a přípony (ve smyslu prefixů a sufixů), předložky (pro prepozice), příčestí (pro participia)

⁵ Etymologie slova Kauderwelsch není jednoznačně objasněna: druhá část kompozita –welsch ve významu „románský“ není problematická, na rozdíl od kauder-. Jako možné významy se uvádějí rétorománština obyvatel Churu (hornoněmecky Kauer), kteří údajně byli známí svou činností potulných obchodníků a podomních obchodníků, nebo kaudern ve významu „mluvit nejasně, klokotat (jako krocan)“ (srov. Kluge 1989; Duden 2014).

254

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

atd., což je postup, který pouze zdánlivě zpřístupňuje předmět jednodušším způsobem. Vyhýbání se domněle obtížným cizím slovům je vykoupeno koncepčními zmatky, například mezi tempem a časem nebo rodem a pohlavím atd. Pozoruhodnou lingvistickou zvláštností jazykových příruček jsou překlady uvedených modelových frází a vět slovo od slova: výchozí jazyk je zobrazen polotučně bez segmentace jednotek pod hranicí slova, pod ním následuje řádek s lexikálními a gramatickými glosami slov a nakonec řádek s idiomatickým překladem do němčiny, srov. následující příklad z Jähnerta (1999: 74):^⁶

Ar gālima rūkýti?

FW možné kouřit?

Smím kouřit?

Toto znázornění jazykových struktur bez explicitní metajazykové informace, například v podobě gramatických pravidel, má uživatelům jazykových příruček umožnit samostatně tvořit pomocí slovníčku nové věty podle existujících vzorců.

3.2. Kauderwelsch dialektové příručky

Pro řadu Kauderwelsch ^{Dialektführer} v zásadě platí stejné strukturální a redakční principy jako pro jazykové příručky; pouze se upouští od glosování, pravděpodobně proto, že není považováno za nutné. Jako cílová skupina jsou uváděni „přistěhovalci“, kterým mají být zpřístupněny „cizorodě znějící hlásky a výrazy“ dialektů. Že nejde ani tak o pomůcku při komunikaci s místními obyvateli jako spíše o médium s funkcí zábavnou, je patrné především z opakovaných odkazů na pojmy „humor“, „jazykové lahůdky“ a „obrazný jazyk“ / „jazyk jako pohled na svět“, srov.

^⁶ Zkratka FW v glosáři znamená „tázací slovo“ (tázací částice); diakritika ˜ a ´ se obvykle nepíše, označuje místo a způsob slovního přízvuku.

^⁷ Výslovně upozorňujeme, že podobné produkty nabízejí i jiná nakladatelství, srov. např. řady „Langenscheidt humorvolle Sprachführer: [X] für Anfänger“ (s [X] = Bairisch, Schwäbisch, Ruhrpott, Sächsisch, Fränkisch, Kölsch, Badisch); „Meine ersten 270 Wörter auf [X]“ (s [X] = Saarländisch, Bairisch, Hessisch, Schwäbisch, Fränkisch, Schweizerdeutsch, Kölsch, Trierisch) z nakladatelství Anaconda Verlag Köln; „Polyglott Dialektführer: [X]“ (s [X] = Bairisch, Schwäbisch) z nakladatelství Gräfe und Unzer, Mnichov.

Straipsniai / Articles

255

KLAUS GEYER

laicky dialektologicky poučný popis této řady (exemplárně z kauderwelsch bairisch, internetové informace ke Kölblovi 2009):

Kauderwelsch Dialekt představuje německé dialekty a nářečí. Originální slova, rčení, slovní hříčky a průpovídky, které existují v každém nářečí, zvláštní humor lidí a jejich způsob mluvy – to vše činí region pestrým a zajímavým. Díky jednoduchému fonetickému přepisu se téměř každý dialekt může naučit i nezkušený člověk. Dialekt však nikdy není jen jiným způsobem mluvy, ale odráží také jiný způsob myšlení, cítění a života. Proto se dialektové příručky Kauderwelsch po krátkém úvodu do hláskových a gramatických zvláštností zaměřují přímo na regionálně typické fráze a rčení. Lehkovážné průpovídky a jazykové lahůdky ukazují půvab tohoto většinou obrazného hovorového jazyka.

Řada Kauderwelsch Dialekt v současnosti zahrnuje 13 svazků (stav v červenci 2020). Pokrývají velkou část německojazyčného území. V názvech používají částečně označení běžná v dialektologii (např. Sächsisch, Bairisch), částečně laicky lingvistická označení (např. Ruhrdeutsch), zejména tehdy, když se na dialektový region odkazuje označením městského centra (např. Kölsch, Berlinerisch); hranice vůči urbanolektu přitom nejsou vždy jednoznačné. Z dialektologického hlediska tak téměř nevyhnutelně dochází k nepřesnostem: svazek 106 „Bairisch“ se například zabývá pouze bavorskou variantou bavorštiny, nikoli bavorštinou v dialektologickém smyslu, která na východě a jihu dalece přesahuje Bavorsko; vídeňština (sv. 78) patří stejně jako tyrolština (sv. 236) do bavorské dialektové oblasti. Svazek 186 „Fränkisch“ pojednává o východní franštině, tedy o dialektu v regionu na severu Bavorska známém jako Franky, nikoli však o rýnské či moselské franštině, střední franštině nebo dolní franštině. Svazek 116 nazývá alsaštinu „němčinou Alemanů“, přičemž svazky 71 „Schwiizertüütsch“ a 127 „Schwäbisch“ se rovněž věnují alemanským dialektovým regionům. Označení dialektů je přesto třeba chápat jako laicky lingvisticky salientní, jak bude diskutováno v následujícím oddíle 4. Označení Kölsch lze pro většinu mluvčích němčiny jistě lépe lokalizovat a spojit s určitou představou než (odborně) dialektologické označení Ripuarisch.

Z hlediska recepce je zajímavé, které dialekty se v řadě objevily jako první a které byly přidány později. To může jistě souviset i s náhodnými okolnostmi, jako je dostupnost vhodných autorů v

256

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

této souvislosti, přesto je nápadné, že nejprve byly zpracovány německé dialekty nepocházející ze Spolkové republiky⁸: švýcarská němčina (pod názvem Schwiizertüütsch) jako z průměrné západoněmecké perspektivy nejobtížněji srozumitelná varieta, saský dialekt jako stereotypní reprezentace „východoněmecké němčiny“ a vídeňština jako zástupce němčiny v Rakousku. Z hlediska recepce je dále zajímavé, které svazky vyšly v obzvláště velkém počtu nových vydání, tj. byly obzvláště úspěšné.⁹ Jsou to svazky Schwiizertüütsch, Wienerisch, Plattdüütsch a Bairisch, které mají nejvíce nových vydání; všechny jsou však také již dlouho na trhu. Tabulka 1 podává přehled svazků řady Kauderwelsch Dialekt.

Tabulka 1: Přehled vydaných svazků v řadě Kauderwelsch Dialekt.

Název Číslo svazku Rok prvního vydání aktuální vyd. Schwiizertüütsch – němčina Švýcarů 71 1993 14. vyd. 2014 Sasky – pravá němčina 74 1992 8. vyd. 2012 Vídeňsky – jiná němčina 78 1992 11. vyd. 2019 Kolínsky – němčina katedrálního města 105 1996 4. vyd. 2009 Bavorsky – pravá spisovná němčina 106 1997 9. vyd. 2019 Alsasky – jazyk Alemánů 116 2001 1. vyd., vyprodáno Plattdüütsch – pravá severoněmčina 120 1998 9. vyd. 2017 Švábsky – němčina v Ländle 127 2000 6. vyd. 2011 Berlínsky – němčina hlavního města 139 2001 3. vyd. 2006, vyprodáno Ruhrská němčina – jazyk Porúří 146 2001 6. vyd. 2014 Franky – němčina Franků 186 2005 6. vyd. 2015 Hambursky – jazyk na Labi a Alsteru 227 2013 2. vyd. 2017 Tyrolsky – jazyk horského lidu 236 2019 1. vyd.

Další dva jazykové průvodce z nakladatelského programu jsou zde relevantní. Nevyšly však v řadě Kauderwelsch Dialekt, nýbrž mezi běžnými jazykovými průvodci. To je překvapivé zejména u svazku 229 „Rakousky – němčina alpské země“ (1. vyd. 2016), neboť tento svazek na rozdíl od „Schwiizertüütsch“ jako další národní variety němčiny nevychází jako dialekt v řadě Kauderwelsch Dialekt, nýbrž jako jazyk mezi Kauderwelsch jazykovými průvodci.

⁸ Všimněte si, že sídlo nakladatelství Reise Know-How je v Bielefeldu.

⁹ O výši nákladů však nejsou k dispozici žádné informace.

Straipsniai / Articles

257

KLAUS GEYER

Politicko-jazykovým očekáváním naopak odpovídá, že svazek 104 „Lëtzebuergesch – slovo od slova“ (1997, 6. vyd. 2018) je zařazen do řady jazykových průvodců.

4. KAUDERWELSCH DIALEKT A SALIENCE NĚMECKÝCH DIALEKTŮ

Laikologický rozměr dialektových průvodců Kauderwelsch má být v této části rozvinut pomocí rozšířeného konceptu salience. Salienci jako „subjektivně-attitudinální veličinu“ (Lenz 2014: 89) lze s Kerswillem a Williamsem (2002: 81) definovat jako „vlastnost jazykové položky nebo rysu, která způsobuje, že je určitým způsobem percepčně a kognitivně výrazná“; koncept salience se tedy zpravidla vztahuje pouze k jednotlivým jazykovým rysům. Zde však má být aplikován na celé soubory jazykových rysů, totiž na dialekty identifikované laickou lingvistikou. To, že pro dialektologické, respektive lingvistické laiky jsou percepčně a kognitivně výrazné zčásti jiné jednotky (tj. dialekty), než je tomu u odborníků, bylo mnohokrát potvrzeno v příslušných výzkumech; inventáře dialektů vytvořené dialektologickými, respektive lingvistickými laiky jsou navíc prostorově rozloženy jinak než izoglosově založené¹⁰ dialektologické mapy, jak ukazují odpovídajícím způsobem zhotovené dialektové mapy (srov. např. Hundt 2010).

Následující tři výzkumy mají ukázat shodu označení dialektů v názvech řady Kauderwelsch s výraznými laickolingvistickými koncepty.

Jako první je třeba uvést výzkum oblíbenosti, respektive neoblíbenosti německých dialektů, který provedl Institut pro demoskopii Allensbach (Allensbach 2008). Respondenti měli ze seznamu 17 označení dialektů vybrat vždy nejvýše tři položky. Seznam obsahuje následující označení dialektů, zde v pořadí podle nejoblíbenějších dialektů:¹¹

¹⁰ Na tomto místě by bylo smysluplnější hovořit o heteroglosách, protože je zobrazen rozdíl, nikoli shoda; srov. Sihler (2000: 170; zvýraznění v originále): „Technický název pro linii vymezující rozšíření jazykového rysu je isogloss. Jde o nešťastné novotvoření pro to, co má být vyjádřeno […], a dnes se příležitostně místo něj používá termín heterogloss.“

¹¹ Pořadí nejméně oblíbených dialektů se (kromě pozice saského dialektu) podstatně neliší – což naznačuje, že nejde o oblíbenost, nýbrž o známost.

258

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

Bavorsky – severoněmecké platt – berlínsky – švábsky – porýnsky – hesensky – sasky – fransky – falcky – badensko-alemansky – vestfálsky – meklenbursky – východopruský – durynsky – sársky – slezsky – pomořansky Seznam 1: Označení dialektů u Allensbacha (2008) v pořadí podle oblíbenosti dialektů

V upraveném seznamu 2 jsou kurzivou zvýrazněna označení dialektů, která se objevují také v řadě Kauderwelsch Dialekt; označení Bayerisch je přitom u Allensbacha považováno za ekvivalentní označení Bairisch u Kauderwelsch, stejně jako Norddeutsches Platt a Plattdüütsch a Westfälisch a Ruhrdeutsch.

Bayerisch (Bairisch) – Norddeutsches Platt (Plattdüütsch) – Berlinerisch – Schwäbisch – Rheinländisch (Kölsch) – Hessisch – Sächsisch – Fränkisch – Pfälzisch – Badisch-Alemannisch – Westfälisch (Ruhrdeutsch) – Mecklenburgisch – Ostpreußisch – Thüringisch – Saarländisch – Schlesisch – Pommerisch Seznam 2: Označení dialektů u Allensbacha (2008) v pořadí podle oblíbenosti dialektů ve srovnání s označeními řady Kauderwelsch Dialekt; shody kurzivou

U Allensbacha (2008) tedy z inventáře Kauderwelsch chybějí Hamburgisch, Schwitzertüütsch, Wienerisch, Tirolerisch a Elsässisch. Jednak jde o dialekty ležící mimo Německo, a proto nehrají v Allensbachově výzkumu žádnou roli.^¹² To, že na druhé straně není zastoupen hamburský dialekt, může být dáno tím, že jej Allensbach chápe jako standardní varietu, nikoli jako dialekt.

Druhý výzkum s názvem „Jak lidé v Německu přemýšlejí o jazyce“ (Gärtig, Plewnia, Rothe 2010) obsahuje vedle mnoha dalších aspektů také část (3.3) věnovanou sympatiím k regionálním varietám. Na rozdíl od Allensbacha měli respondenti zde používat označení, která si sami zvolili.^¹³

^¹² Skutečnost, že leží mimo Spolkovou republiku Německo, se však týká i dialektů Ostpreußisch, Schlesisch a Pommerisch, které Allensbach nabízel k výběru, tj. dialektů reprezentujících německou jazykovou oblast před koncem druhé světové války, což může působit značně zarážejícím dojmem. Vzhledem k nedostatku mluvčích jsou však tyto dialekty stejně sotva ještě známé, a proto ve výzkumu Allensbach pravidelně zaujímají konec seznamů možností: Respondenti – ať už vybírají oblíbené, nebo neoblíbené dialekty – volí pouze takové dialekty, s nimiž si dokážou spojit určitou představu.

^¹³ Otázka v dotazníku zní: „25) Bez ohledu na to, zda sami případně mluvíte dialektem, respektive plattem: Existují druhy dialektu nebo plattu, které považujete za obzvlášť sympatické?“

Straipsniai / Articles

259

KLAUS GEYER

Výsledek uvádí seznam 3 s následujícími označeními dialektů, opět s bavorským dialektem jako nejoblíbenějším na prvním místě (Gärtig, Plewnia, Rothe 2010: 159):¹⁴

Bavorský dialekt – severoněmecký dialekt / platt – švábský dialekt – saský dialekt – berlínský dialekt – hesenský dialekt – kölsch – rýnský platt – platt – hamburský dialekt / hansovní dialekt – francký dialekt – badenský dialekt – falcký dialekt – dialekt z Porúří – alemanský dialekt – jiné dialekty v Bavorsku – rakouský dialekt – fríské dialekty – durynský dialekt – vestfálský platt – sárský dialekt – švýcarská němčina – […]

Seznam 3: Nejsympatičtější dialekty podle Gärtig, Plewnia, Rothe (2010)

Porovnání s označeními Kauderwelsch Dialekt poskytuje následující přehled (seznam 4); znovu jsou kurzivou zvýrazněna označení dialektů, která se objevují také v řadě Kauderwelsch Dialekt; i zde jsou některá označení považována za ekvivalentní: Norddeutsch / Platt s Plattdüütsch a Ruhrpott s Ruhrdeutsch.

Bavorský dialekt – severoněmecký dialekt / platt (Plattdüütsch) – švábský dialekt – saský dialekt – berlínský dialekt – hesenský dialekt – kölsch – rýnský platt – platt – hamburský dialekt / hansovní dialekt – francký dialekt – badenský dialekt – falcký dialekt – Porúří (dialekt z Porúří) – alemanský dialekt – jiné dialekty v Bavorsku – rakouský dialekt – fríské dialekty – durynský dialekt – vestfálský platt – sárský dialekt – švýcarská němčina – […]

Seznam 4: Nejsympatičtější dialekty podle Gärtig, Plewnia, Rothe (2010) ve srovnání s označeními řady Kauderwelsch Dialekt; shody kurzivou

Nejasný je opět status alemanského dialektu, který z dialektologické perspektivy zahrnuje zcela jistě také alsaský dialekt. Ve srovnání s Kauderwelsch dále chybí vídeňský dialekt – ten by však mohl být zahrnut pod Österreichisch –, stejně jako turisticky relevantní tyrolský dialekt (rovněž

Které to jsou? (možností více odpovědí)“ (Gärtig, Plewnia, Rothe 2010: 281; zvýraznění v originále).

Zkrácená verze (srov. Gärtig, Plewnia, Rothe 2010: 158), v níž je zde reprodukovaný podrobný seznam 40 označení zkrácen na 13 (vždy včetně údajů „žádný“ a „všechny“), náhle uvádí „Norddeutsch“ jako nejoblíbenější dialekt. Co všechno bylo pod „Norddeutsch“ shrnuto, však zůstává neprůhledné. Procentní hodnoty uvedené u Gärtig, Plewnia, Rothe (2010) nicméně naznačují, že do souhrnné kategorie Norddeutsch vstupují vedle „Norddeutsch / Platt“ také dialekty s označeními „Platt“, „Hamburgisch / Hanseatisch“, „Friesische Dialekte“ (!), „Hannover“, „Mecklenburger Platt“, „Norddeutsch, nicht Niederdt.“ a „Friesisch“ (!), což se jeví jako problematické zejména kvůli mísení dolnoněmeckých a hornoněmeckých variet.

260

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

(Österreichisch?). Němečtí respondenti zjevně u dialektů mimo Německo neprovádějí příliš jemné rozlišování.

Nejpodrobnější výsledky přináší výzkum Hundta (2010), který však na rozdíl od obou výše uvedených není reprezentativní, nýbrž explorativní. Probandi z pěti německých měst (Drážďany, Erlangen, Freiburg, Heidelberg, Kiel), která reprezentují různé dialektové oblasti, měli do mapy Německa zakreslit dialektové regiony a následně je pojmenovat. Výsledkem je 71 různých (laických) označení (od nejméně pěti uvedení), z nichž je v seznamu 5 uvedeno prvních 22 (s frekvencí uvedení > 10%) (srov. Hundt 2010: 196, 201f.):

Bayerisch – Sächsisch – Schwäbisch – Berlinerisch – Plattdeutsch – Schweizerdeutsch – Hessisch – Fränkisch – Norddeutsch – Österreichisch – Kölsch – Badisch – Hochdeutsch – Thüringisch – Ruhrpottdeutsch – Saarländisch – Rheinländisch – Alemannisch – Friesisch – Wienerisch – Hamburgerisch Seznam 5: Nejčastěji uváděná označení dialektů podle Hundta (2010)

Porovnání s označeními u Kauderwelsch, opět za předpokladu ekvivalentních označení (Bayerisch ~ Bairisch, Plattdeutsch ~ Plattdüütsch, Schweizerdeutsch ~ Schwitzerdütsch a Ruhrpottdeutsch ~ Ruhrdeutsch), ukazuje seznam 6:

Bayerisch (Bairisch) – Sächsisch – Schwäbisch – Berlinerisch – Plattdeutsch (Plattdüütsch) – Schweizerdeutsch (Schwitzerdütsch) – Hessisch – Fränkisch – Norddeutsch – Österreichisch – Kölsch – Badisch – Hochdeutsch – Thüringisch – Ruhrpottdeutsch (Ruhrdeutsch) – Saarländisch – Rheinländisch – Alemannisch – Friesisch – Wienerisch – Hamburgerisch Seznam 6: Nejčastěji uváděná označení dialektů podle Hundta (2010) ve srovnání s označeními řady Kauderwelsch Dialekt; shody kurzivou

V této studii účastníci rozlišují řadu označení, jako Bayerisch (Oberbayerisch, pořadí 26 oproti Niederbayerisch, pořadí 29) nebo Fränkisch (Mittelfränkisch, pořadí 31, Oberfränkisch, pořadí 32 a Unterfränkisch, pořadí 37), která se orientují podle názvů takzvaných vládních obvodů ve spolkové zemi Bavorsko jako administrativních jednotek pod úrovní spolkových zemí a výslovně tedy nejsou dialektologickými označeními. Za zmínku dále stojí, že ve výzkumu Hundta (2010) se objevují dokonce Tirolerisch a Elsässisch, a to na pořadí 48, respektive 51.

Straipsniai / Articles

261

KLAUS GEYER

Z výsledků tohoto srovnání lze konstatovat, že Kauderwelsch pro své dialektové jazykové průvodce zjevně vybral označení dialektů výrazná v laické dialektologii. Nenormativní pravopis – jako u Plattdüütsch a Schwiizertüütsch – přitom zřejmě slouží především k mírné, avšak prodej podporující exotizaci dialektů. Takové exotizace budou hrát roli i v následující analytické části.

5. ANALÝZA PŘÍKLADU: „FRANKY – NĚMČINA FRANKŮ“

V této části bude exemplárně analyzován jeden z dialektových průvodců Kauderwelsch, svazek 186 „Fränkisch – das Deutsch der Franken“ od Jense Sobische, a to ve 3. vydání z roku 2007; svazek má 144 stran. Autor zkoumaného svazku je sám mluvčím franského dialektu a již dříve působil jako autor jazykových (španělština na Kubě), respektive turistických průvodců (Kuba) v nakladatelství Reise Know-How. Není však lingvistou, nýbrž právníkem, což odpovídá obecnému konceptu jazykových průvodců. Dialektové průvodce Kauderwelsch však nepíšou pouze laici pro laiky; odstup od odbornosti je dokonce výslovně vyzdvihován jako pozitivní, když se konstatuje, že se autoři obejdou bez „zdlouhavých vědeckých pojednání o jazyce“ (Sobisch 2007: 5).

Pohled na recepci ukazuje, že se zdá, že zpracování a obsah této knížečky se kupujícím líbí. Dokládá to přehled dostupných recenzí na stránce amazon.de (stav k 30. červnu 2019).^¹⁵ K dispozici je zde osm recenzí, které všechny hodnotí dialektový průvodce pěti hvězdičkami z pěti. Níže jsou v chronologicky vzestupném pořadí anonymizovány jako (R1) až (R8) a reprodukovány v nezměněném pravopisu:

(R1) AK2 25. prosince 2018 klasse doporučeníhodné

(R2) M 5. ledna 2016 Praktisch V této knize najdete velmi mnoho franských výrazů přeložených do spisovné němčiny. Výzva pro nefranky a veselá četba pro Franky.

^¹⁵ U recenzí na Amazonu je kvůli nemožnosti ověřit autorství atd. bezpochyby namístě opatrnost. U těchto osmi recenzí však z mého pohledu nejsou žádné náznaky padělání.

262

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

(R3) AK1 18. června 2014

Trocha kauderwelsch...... ve Frankách nikdy neuškodí. Mimochodem, Franky, to je jiné Bavorsko – region, který se vždy cítí, podle mého názoru bezdůvodně, znevýhodňován. Knížečka mě má přivést „Horní Bavory“ na franskou úroveň. Všemocný no!;-)

(R4) D 17. ledna 2014

Jsem sám Frank a rozesmálo mě to – skvělý dárek – báječné výlety do mnoha oblastí Frank – to „frängisch“ je k popukání – téměř všechno je přesně tak, jak je popsáno v knize!!!

(R5) M 27. srpna 2013

dobře rešeršované, v malém formátu a skvělý dárek Knížečka, která má totiž malý kapesní formát, je dobře uspořádaná a opravdu nabízí mnoho franských rčení a měla by přinést mnoho úsměvů. Byl jsem opravdu překvapen, kolik známých rčení jsem v ní našel. Kromě toho kniha obsahuje zajímavé informace o Francích a dokonce nabízí i písňový repertoár. Zvláště přátelé z jiných regionů se s knihou dobře pobaví nebo ji budou považovat za nepostradatelnou pomůcku;) Cena je opravdu férová a dobře rešeršovaná knížečka stojí za každý cent. Je to skvělý dárek pro přátele nebo příbuzné z jiných regionů.

(R6) TS 13. listopadu 2012

Skvělý dárek pro nefranky Knihu jsem koupil jako „gag“ pro své nové známé. Pocházejí ze severu a já z Horních Frank, takže tu a tam ještě dochází k několika „komunikačním obtížím“;-), jako dárek měla velký úspěch!

(R7) A 19. září 2011

„dobrý nápad na dárek pro přistěhovalce“ „my“ = moji kolegové a já jsme tuto knížečku darovali k narozeninám nové kolegyni, která se nedávno přestěhovala do Norimberku z Dortmundu! Měla ohromnou radost a už si v ní pilně četla! Ale i pro Franka je to velmi zábavná četba:-)

(R8) SW 18. ledna 2007

Pět hvězdiček plus + Nenapadlo by mě, že lze o našem franském nářečí informovat tak zábavně! Autor umí představit Franky a jejich dialekt s optimální dávkou satiry!! Proto: Pět hvězdiček plus +

Straipsniai / Articles

263

KLAUS GEYER

Při vyhodnocení zaujmou zejména tři pozorování: Vlastní funkce jazykového průvodce, tj. pomoc při komunikaci, je tematizována pouze v R6 („komunikační obtíže“ s „novými známými“ – ovšem ironizovaně, jak ukazuje smajlík:)), v R7 („nedávno se do Norimberku přistěhovavší [...], nová [...] kolegyně z Dortmundu“) a okrajově zmíněna v R2 („výzva pro nefranky“) a R5 („přátelé z jiných regionů“). V popředí je zjevně humoristický obsah, srov. R2 „veselá četba“, R4 „k popukání“, R5 „mnoho úsměvů“, R6 „gag“, R7 „velmi zábavná“, R8 „dávka satiry“; také použití (stereo)typického franského nářečního výrazu „Allmä́chd na!“ (‘Ach jo, to je doba’, R3) probíhá humorným způsobem, jak objasňuje mrkající smajlík;-). Dialektový průvodce se navíc zjevně používá méně k vlastní četbě než jako dárek (R4, R5, R6, R7) a v této funkci je hodnocen velmi pozitivně, srov. „skvělý“ (R4, R5), „báječný“ (R5). Dialektový jazykový průvodce se tak jeví jako hybridní textový žánr, v němž stojí v centru zábavná funkce, doplněná kulturními a jazykovými informacemi. To do značné míry odpovídá sebepopisu na záložce obálky (zvýraznění v originále):

Franský dialekt je víc než jeden jazyk – mnohem víc! Přes všechny regionální rozdíly v jazyce mají Frankové jednu společnou vlastnost: Vždy přímo vyjadřují, co chtějí a co mají na mysli – a často to dělají poněkud drsně a přímo. Daleko od klišé podniká zde pravý Frank cestu zemí bocksbeutelů, která se nazývá také „lepší polovina Bavorska“. Více než 1000 slov a rčení z každodenní franské slovní zásoby, prakticky uspořádaných a názorně vysvětlených, pomáhá odstranit problémy s porozuměním a nabízí zábavný vhled. (Sobisch 2007, text na záložce obálky)

„Zábavný vhled“ je v podstatě konstituován strategií, nebo spíše – jelikož k tomu nemusí docházet nutně vědomě – praktikami, které lze označit jako alienaci (srov. Maas 1989; Geyer 2013), respektive exotizaci, a které působí mimo jiné na rovině grafie.

Jak je u německých dialektů pravidlem, ani pro franský dialekt (východofranský) neexistuje zavedená, natož normovaná grafie. Autoři dialektů, autoři sloupků, písničkáři a další zájemci proto musí pro daný dialekt vytvářet vlastní grafie. Protože jde především o zdůraznění fonetických zvláštností, setkáváme se zpravidla s takzvanými plochými, tj. silně výslovností orientovanými grafiemi (srov. Seifart 2006). Sobisch ve svém dialektovém průvodci

264

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

používá pro franský dialekt jako inventář znaků inventář standardní němčiny, rozšířený pouze o znak <å>, který reprezentuje kardinální vokál 6 /ɔ/.

Nejvýraznějším hláskovým znakem východofranského dialektu je nepřítomnost fortisových ploziv, s výjimkou /k/ na začátku slova před samohláskou (např. Kerwa ‘Kirchweih’). Vyskytují se tedy převážně pouze lenisové, respektive lenizované plozivy, psané jako <b, d, g>, často v – z perspektivy standardní němčiny – nezvyklém nakupení. Krátkost samohlásky se přitom stejně jako ve standardní němčině vyznačuje (nejméně) dvěma následujícími souhláskovými znaky, včetně geminát, v slabičné kodě, a to příležitostně, nikoli však důsledně také u přejatých slov, která ve standardní němčině tomuto vzorci neodpovídají, srov. Babbriga ‘Paprika’.

Lenisové psaní se používá také v slabičném začátku po <s> /ʃ/. Ve srovnání se standardní němčinou to neobsahuje žádnou dodatečnou ani odlišnou hláskovou informaci, protože ani tam se nevyskytuje fortisová ploziva, vyvolává to však – zejména v kombinaci s trigrafem <sch> pro /ʃ/ – grafematické odcizení: Schdern ‘Stern’, schbilld ‘spielt’.

Ačkoli tedy inventář grafematických znaků do značné míry odpovídá standardní němčině, kombinatorika znaků tomu neodpovídá a opakovaně se odchyluje také přiřazení fonémů ke grafémům. To je patrné zejména u asimilací a elizí, které jsou jakoby vyhláskovány – opět náznak ploché grafie; srov. např. Semf ‘Senf’, schdriggn ‘stricken’ (nikoli však schdriggn s velární plozivou <ng>) nebo gfalln ‘gefallen’; naproti tomu Jammerlabln (a nikoli Jammerlabbm ‘Jammerlappen’) bez asimilované bilabiální plozivy <m> ve výslovnosti (103).

/ŋ/ se většinou, a zejména také v kontaktu s velárními obstruenty, zapisuje digrafem <ng>, např. lachng ‘lachen’, dringng ‘trinken’ (zde se zjevným chybným zápisem <nngng>, 22).

Dalším příkladem alienujícího pravopisu jsou zkratky s vypsanými slabičnými názvy písmen, např. Be-Dse ‘PC’; i Peh-Zeh by zde ve standardní němčině působilo podivně. Nakonec je třeba zmínit ani hláskově, ani normativně odpovídající zápis <äöü> pro diftong <eu> ve slovech jako Lichebäöüd l ‘Lügenbeutel’ nebo Schbordsfräöünd ‘Sportsfreund’.

Vedle grafematické alienace je třeba zmínit jako další formu alienaci založenou spíše na stylu. Spočívá v tom, že se dialektální obrat v překladu reprodukuje ve vznešeném stylu. Stylový nesoulad vytváří představu (údajné) hovorovosti nebo zvláštní hrubosti dialektu. Následující příklad ilustruje tento jev jako reprezentativní příklad celé řady podobných obratů; adekvátní překlad by například zněl „Když hraje trumpetista, myslíš, že vyje pes.“:

Straipsniai / Articles

265

KLAUS GEYER

Když plechový škrabák hraje, myslíš si, že vyje pes.

Hra tohoto trumpetisty připomíná vytí psa.

Na obsahové rovině upoutává pozornost silná stereotypizace směrem k folklorizaci, která slouží humorizaci zmíněné například v textu na záložce. Právě tematické kapitoly jsou nadproporcionálně zaměřeny na témata či situace hostince a karetní hry, jakož i na nadávky a kletby. Makrostruktura dialektového průvodce se však celkově řídí konvenčním vzorcem tohoto textového žánru a tematické kapitoly se v zásadě dokonce značně překrývají s kapitolami v první části jazykového průvodce Georga von Nürnberga z roku 1424. Svazek začíná úvodem o jazyce, respektive dialektu, s informacemi o tom, kde a kolika osobami se dialektem mluví a jak je uspořádáno jeho vnitřní členění.

Na to navazuje kapitola o písmu, respektive pravopisu, a výslovnosti, po níž následuje přehled gramatiky chápané jako morfosyntax. Všechny tyto kapitoly mají nadpisy v dialektu (např. Kadde vo Frangn „Mapa Frank“ a Wie mer’s schbrichd „Jak se to vyslovuje“). Hlavní část tvoří tematické kapitoly o pozdravech a loučení, rodině a příbuzenstvu, číslech a dnech v týdnu, tématech práce, cestování, těla, nakupování, jídla a pití, počasí atd. Také tyto tematické kapitoly mají nadpisy v dialektu (např. Sävus! Un Adele „Servus! A sbohem“ pro pozdravy a loučení a Di buggliche Bagaasch „Hrbatá cháska“ pro příbuzenstvo). Každá z nich obsahuje krátké dialogické sekvence otázek a odpovědí a krátké seznamy slov; často jsou doplněny humornými (mezi)kulturními informacemi a úvahami. Na konci knížečky se nacházejí dva slovní rejstříky (jeden dialekt–spisovná němčina a druhý spisovná němčina–dialekt), bibliografické odkazy k dalšímu četbě a informace o autorovi (Der, wo’s gschriem häd „Ten, kdo to napsal“).

To, že svazek vykazuje řadu nekonzistencí, rozporů a chyb, které podtrhují jeho laickolingvistický původ, zde zmiňme jen okrajově (podrobněji viz Geyer 2021). Jako ilustrace může posloužit matoucí nekonzistentní zápis slova „hostinský“ jako Wed (24), Wädd (50) a nakonec Wärd (53).

266

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

6. VÝSLEDKY A VÝHLED

Na základě této analýzy Kauderwelsch dialektových jazykových průvodců obecně a exemplárně dialektového průvodce „Fränkisch“ se dialektové jazykové průvodce ukázaly na několika úrovních jako relevantní studijní objekt pro laickolingvistické zkoumání: Na obecné rovině se ukazuje, že výběr dialektů, a zejména jejich označení, vykazuje u Kauderwelsch dialektových jazykových průvodců zřetelné paralely s inventáři různých perceptuálnědialektologických studií zaměřených na mentální strukturování dialektového prostoru členy německého jazykového společenství. Jsou tedy oslovovány dialekty a označení dialektů salientní z laickolingvistického hlediska. Exemplární analýza obsahově odhaluje humornou stereotypizaci, respektive folklorizaci dialektu. Kromě toho je především zápis dialektu jako nenormované oblasti charakterizován praktikami alienace, respektive exotizace. Na metajazykové rovině je výslovně zdůrazňován odstup od odbornosti dané disciplíny při současném každodenním expertním vědění. To vše vede z perspektivy kupujících, respektive příjemců k velmi pozitivnímu hodnocení dialektového jazykového průvodce jako média zábavy, přičemž nesporně existující odbornělingvistické nedostatky prezentace dialektu, jako jsou nekonzistence, rozpory a chyby ve výkladu, ustupují do pozadí.

V tomto příspěvku bylo možné podrobně analyzovat pouze jednoho dialektového průvodce. Nepochybně by bylo žádoucí rozšířit empirickou základnu, například o další dialekty, podobné produkty jiných nakladatelství a v neposlední řadě i jiná média. Vedle zvukových materiálů k dialektovým jazykovým průvodcům se zde nabízejí například laická videa na YouTube, která by umožnila získat komplexnější porozumění vzájemnému působení laické dialektologie, respektive laické lingvistiky, a dialektových jazykových průvodců.

LITERATURA

Albury Nathan 2014: Představení lidové lingvistiky jazykové politiky. – International Journal of Language Studies 8(3), 85–106.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Geržotaitė Laura 2017: Jazyková variabilita a její hodnocení z hlediska perceptuální dialektologie: představy o variantách a místech, Vilnius: nakladatelství Vilniuské univerzity.

Straipsniai / Articles

267

KLAUS GEYER

Allensbach 2008 – Bavorštinu rádi poslouchají i mimo Bavorsko: Nejoblíbenější a nejméně oblíbené dialekty. Allensbachovy zprávy 2008 / 4, Allensbach: Institut pro demoskopii. http://www.ifd-allensbach.de/uploads/tx_reportsdocs/prd_0804.pdf.

amazon.de – www.amazon.de/Reise-Know-How-Sprachf%C3%BChrer-Fr%C3%A4nkisch-Kauderwelsch-Sprachf%C3%BChrer/dp/3894164743/.

Antos Gerd 1996: Laická lingvistika. Studie o jazykových a komunikačních problémech v každodenním životě. Na příkladu jazykových příruček a komunikačních tréninků, Tübingen: Niemeyer.

Augst Gerhard 1975: Úvahy o synchronní etymologické kompetenci. – Untersuchungen zum Morpheminventar der deutschen Gegenwartssprache, Hrsg. G. Augst, Tübingen: Narr, 156–230.

Augst Gerhard 2002: Lidová etymologie a synchronní etymologie. – Zeitschrift für Literaturwissenschaft und Linguistik 127, 144–147.

Cruz-Ferreira Madalena 2011: Osvojování prvního jazyka a vyučování. – AILA Review 24, 78–87.

Eder Ulrike 2010: Vývoj němčiny jako cizího jazyka před rokem 1945. – Deutsch als Zweitund Fremdsprache. Ein internationales Handbuch, Hrsg. H.-J. Krumm, Ch. Fandrych, B. Hufeisen, C. Riemer, 1. Halbband. Berlin, New York: de Gruyter, 55–62.

Duden 2014 – Duden Das Herkunftswörterbuch. Etymologie der deutschen Sprache, 5. vydání, Berlin: Dudenverlag.

duden.de – www.duden.de, Berlín: Bibliographisches Institut.

dwds.de – www.dwds.de, Digitální slovník německého jazyka, Berlín: Berlín-Braniborská akademie věd.

Gärtig Anne-Kathrin, Plewnia Albrecht, Rothe Astrid 2010: Jak lidé in Deutschland über Sprache denken, Mannheim: Institut für Deutsche Sprache.

Gernentz Hans Joachim (Hrsg.) 1988: Untersuchungen zum Russisch-niederdeutschen Gesprächsbuch des Tönnies Fenne, Pskov 1607. Ein Beitrag zur deutschen Sprachgeschichte, Berlin: Akademie-Verlag.

Geyer Klaus 2013: Asterix snackt platt – Asterix redd boarisch: Dialektové grafie mezi důvěrností a alteritou v nářečních vydáních komiksů o Asterixovi. – Aktuelle Tendenzen der Sprachwissenschaft, Hrsg. M. Lachout, Hamburg: Verlag Dr. Kovač, 45–58.

268

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

Geyer Klaus 2021 (ersch.): Dialektové jazykové průvodce jako relevantní pramen pro laickou dialektologii. – Sprachliche Variation und Vielfalt | Linguistic Variation and Diversity, Hrsg. K. Geyer, S. Kraeva, E. Krasnopejeva, Berlin: Peter Lang.

Glück Helmut 2002: Němčina jako cizí jazyk od středověku do baroka, Berlín: de Gruyter.

Hardy Stéphane, Herling Sandra, Patzelt Carolin (Hrsg.) 2015: Laienlinguistik im frankophonen Internet, Berlin: Frank und Timme.

Hendricks Pepijn 2014: Innovation in Tradition: Tönnies Fonne’s Russian-German Phrasebook (Pskov, 1607), Leiden: Brill.

Hinrichsen Alex W. 1983: Konverzační příručka pro cestující aneb The Traveller’s Manual of Conversation... – Reiseleben 6, 18–20. Viz také http://www.bdkr.com/rul.php?art=134.

Hinrichsen Alex W. 1991: Baedekers Reisehandbücher. 2. vydání, Bevern: U. Hichrichsen.

Hundt Markus 1992: Postoje ke standardnímu jazyku zabarvenému dialektem. Empirický výzkum bavorštiny, hamburštiny, falčtiny a švábštiny, Stuttgart: Steiner.

Hundt Markus 2010: Zpráva o pilotní studii „Laikolingvistické koncepce německých dialektů“. – „Perceptual Dialectology“. Neue Wege der Dialektologie, Hrsg. Ch. A. Anders, M. Hundt, A. Lasch, Berlin, New York: de Gruyter, 179–219.

Jähnert Katrin 1999: Litevština slovo za slovem, 4. vyd., Bielefeld: Reise Know-How Verlag.

kauderwelsch bairisch – www.reise-know-how.de/de/produkte/kauderwelsch-buch/bairisch-echte-hochdeutsch-45006, Bielefeld: Reise Know-How Verlag Peter Rump.

kauderwelsch sprachführer – www.reise-know-how.de/produktreihe/kauderwelsch-sprachfuehrer-42848, Bielefeld: Reise Know-How Verlag Peter Rump.

Kerswill Paul, Williams Ann 2002: „Salience“ jako vysvětlující faktor jazykové změny: doklady vyrovnávání dialektů v městské Anglii. – Language Change: The Interplay of Internal, External and Extra-linguistic Factors, Hrsg. M. Jones, E. Esch, Berlin, New York: Mouton de Gruyter, 81–110.

Kluge Friedrich 1989: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, 22. vydání, Berlin, New York: de Gruyter.

Kölbl Richard H. 2009: Bavorština – pravá spisovná němčina, 7. vydání, Bielefeld: Reise Know-How Verlag.

Straipsniai / Articles

269

KLAUS GEYER

Lenz Alexandra N. 2010: K pojmu salience a dokazování salientních rysů. – „Perceptual Dialectology“. Neue Wege der Dialektologie, Hrsg. Ch. A. Anders, M. Hundt, A. Lasch, Berlin, New York: de Gruyter, 89–110.

Long Daniel, Preston Dennis (Hrsg.) 2002: Handbook of Perceptual Dialectology, Bd. 2, Amsterdam: Benjamins.

Maas Utz 1989: Ortografická alterita. O literárních nářečních grafiích. – Soziokulturelle Kontexte der Sprachund Literaturentwicklung. Festschrift für Rudolf Große zum 65. Geburtstag, S. Heinemann, G. Lerchner et al. (Hrsg.), Stuttgart: Heinz, 339–359.

Nadobnik Renata 2019: Jazykový průvodce němčinou a polštinou – dějiny textového žánru od jeho počátků do současnosti v kontrastivním zpracování, Hamburg: Verlag Dr. Kovač.

Niedzielski Nancy, Preston Dennis 2000: Lidová lingvistika, Berlin, New York: Mouton de Gruyter.

Pasquale Michael 2011: Lidová přesvědčení o osvojování a vyučování druhého jazyka. – AILA Review 24, 88–99.

Pasquale Michael, Preston Dennis 2013: Lidová lingvistika vyučování a osvojování jazyka. – Psycholinguistic and Sociolinguistic Perspectives on Second Language Learning and Teaching, K. Droźdźiał-Szelest, M. Pawlak (Hrsg.), Berlin: Springer, 163–174.

Pausch Oskar 1972: Nejstarší italsko-německá jazyková příručka. Tradice z roku 1424 podle Georga von Nürnberga, Vídeň: Böhlau.

Preston Dennis (Hrsg.) 1999: Handbook of Perceptual Dialectology, Bd. 1, Amsterdam: Benjamins.

Preston Dennis 1982: Perceptuální dialektologie: Mentální mapy dialektů Spojených států z havajské perspektivy. – Working Papers in Linguistics, University of Hawaii, Department of Linguistics, 14, 5–49.

reise-know-how.de – www.reise-know-how.de, Bielefeld: nakladatelství Reise Know-How Peter Rump.

Seifart Frank 2006: Rozvoj pravopisu. – Essentials of language documentation, J. Gippert, N. Himmelmann, U. Mosel (Hrsg.), Berlin: de Gruyter, 275–299.

Shaik Sam van 2014: Konverzační příručky pro cestovatele po Hedvábné stezce. http://idpuk.blogspot.com/2014/05/phrasebooks-for-silk-route-travellers.html.

Sihler Andrew 2000: Dějiny jazyka. Úvod, Amsterdam: Benjamins.

270

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Was man aus Dialekt-Sprachführern für die Laiendialektologie und Laienlinguistik lernen kann

Sobisch Jens 2007: Frankština – němčina Franků, 3. vydání, Bielefeld: Reise Know-How Verlag.

Strauss Lina 2018: Příručky rétoriky jako příklad laické lingvistiky. Diskurzní analýza, Stuttgart: Metzler.

Weitershaus Friedrich-Wilhelm 2004: Nová velká kniha křestních jmen: původ a význam 8000 křestních jmen, Mnichov: Bassermann.

Co se lze naučit z nářečních konverzačních příruček řazených k laické dialektologii a lingvistice

SHRNUTÍ

Tento článek analyzuje určité souvislosti mezi nářečními konverzačními příručkami a laickou (lidovou) lingvistikou či dialektologií. Konverzační slovníčky tradičně dodržují standardy spisovného jazyka, zatímco nářeční konverzační příručky představují poměrně nový jev, přinejmenším v němčině. Ačkoli všichni mluvčí německých nářečí pravděpodobně rozumějí normám spisovné němčiny a ze všech sil se snaží mluvit spisovně s osobami, pro něž je určitý dialekt cizí, není jasné, zda je jejich komunikační účel, stejně jako u jiných konverzačních slovníčků, stejný, tedy zda usnadňují cestovatelům komunikaci s mluvčími určitého jazyka (či nářečí). Nářeční konverzační příručky, většinou sestavené nekvalifikovanými odborníky a obsahující veselé, zábavné příběhy a/nebo folklorní prvky, jsou více zaměřeny na čtenáře, kteří dané nářečí používají nebo mu alespoň trochu rozumějí. Tento předpoklad je v článku podrobněji rozebrán na základě analýzy charakteristik nářečí, obecných i specifických textových struktur, jazykových aspektů, způsobu prezentace nářečí a konečně kulturních prvků typických pro oblast daného nářečí. Tak lze z perspektivy lidové lingvistiky porozumět koncepci analyzovaného nářečí a idejím zprostředkovaným v nářečních konverzačních příručkách.

Doručeno 17. srpna 2020.

KLAUS GEYER

Institut pro jazyk a komunikaci Jižodánská univerzita Campusvej 55 DK-5230 Odense M [email protected]

Straipsniai / Articles

271