Acta Linguistica Lithuanica 2025, roč. 92, s. 1–26 Odkaz na obsah / Odkaz na obsah ISSN 2669-218X (online / elektronicky)

RECEPCE REPERTOÁRU SURINKIMININKAI VE VYDÁNÍCH PRUSKÉ LITVY DRUHÉ POLOVINY 19. STOLETÍ

Recepce Surinkimininkai repertoáru v pruských litevských dílech druhé poloviny 19^th. století

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ Litevský jazykový institut E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0003-1949-0874 Oblasti vědeckého výzkumu: písemné dědictví surinkimininkai a moravského hnutí zaměřené na lituanistiku, kulturní a konfesijní kontext pruské Litvy v 18.–19. století, dějiny pietismu.

https://doi.org/10.35321/all92-09

ANOTACE

Cílem článku je zkoumat vliv zpěvníku surinkimininkai Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai na vydání pruské Litvy druhé poloviny 19. století a odhalit postoj duchovních litevských farností a pracovníků ve školství k repertoáru surinkimininkai. K analýze byly zvoleny tyto prameny: zpěvníky Frydricha Kuršaitise Giefmių bey Maldū=Knygos Karališkojo Prūſų Wajko (1854, Královec) a Trečioji Dalis Giefmių Knygų (1857, Královec), školní zpěvník Karla Wilhelma Otto Glogaua 64 Giefmes (1856, 1862, Tilsit), chrestomatie Karla Rudolpha Jacobyho Litauische Chrestomathie zum Schulgebrauch (1880, Klaipėda), čítanka Maximiliana Voelkela Litauisches elementarbuch (1898, Heidelberg), sbírka melodií Karla Theodora Waldemara Hoffheinze Giefmių Balfai (1894, Heidelberg, Tilsit) a publikace s hymnografickou tematikou uveřejněné v pokračujícím vědeckém díle Mitteilungen der Litauischen litterarischen Gesellschaft. Výzkum používá analytickou, komparativní a textologickou metodu.

KLÍČOVÁ SLOVA: zpěvník surinkimininkai, církevní zpěvník, vojenský zpěvník, školní chrestomatie, Litevská literární společnost v Tilsitu, pruská Litva 19. století.

ABSTRAKT

Článek si klade za cíl zkoumat vliv zpěvníku Surinkimininkai Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai na pruské litevské knihy druhé poloviny 19^th. století a odhalit postoj

Copyright © 2025 Inga Strungytė-Liugienė. Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek s otevřeným přístupem je distribuován podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která dovoluje neomezené použití, šíření a reprodukci v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek je publikací s otevřeným přístupem, šířenou podle podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, které umožňují neomezeně používat, distribuovat a reprodukovat obsah v jakémkoli médiu při uvedení autora a zdroje.

Obdrženo: / Došlo: 2024–12–22. Přijato: / Přijato: 2025–05–26.

1

duchovních v litevských farnostech, jakož i členů Litevské literární společnosti v Tilsitu (v níž byli zastoupeni představitelé luterské církve a pedagogové) k repertoáru Surinkimininkai. K analýze byly vybrány tyto prameny: zpěvníky Giesmų̄ bey Maldū=Knygos Karališkojo Prūfų Waijko (1854, Královec) a Trečioji Dalis Giesmjų Knygų (1857, Královec) Friedricha Kurschata, školní zpěvník 64 Giesmes (1856, 1862, Tilsit) Carla Wilhelma Otto Glogaua, antologie Litauische Chrestomathie zum Schulgebrauch (1880, Memel) Carla Rudolpha Jacobyho, čítanka Litauisches elementarbuch (1898, Heidelberg) Maximiliana Voelkela, sbírka melodií Giesmių Balfai (1894, Heidelberg, Tilsit) Carla Theodora Waldemara Hoffheinze a publikace o hymnografii ve vědeckém periodiku Mitteilungen der Litauischen litterarischen Gesellschaft. Ve výzkumu byly použity analytické, komparativní a textologické metody.

KLÍČOVÁ SLOVA: zpěvník Surinkimininkai, církevní zpěvník, vojenské a školní zpěvníky, školní antologie, Litevská literární společnost v Tilsitu, recepce, pruská Litva v 19^th. století.

ÚVOD

„Téměř cítím povinnost to veřejně zdůraznit, aby litevští inspektoři a duchovní zpozorněli a vážně se postavili proti takovému záměru, který Litevcům brání ve vzdělávání a rozvoji“^¹ – těmito slovy přijal kantorem v Pilkalnisu Kristijonas Gotlybas Milkus (Christian Gottlieb Mielcke, 1733–1807) první vydání zpěvníku surinkimininkai^² Kristijonase Endrikise Mertikaitise (~1775 – před 1856) Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai, vydané roku 1800 v Královci. Byla kantorova kritika účinná? Jaký byl postoj kněží litevských farností k repertoáru surinkimininkai? Pohlíželi na něj jako na tvůrčí produkci marginální skupiny, nebo naopak jako na texty prosazované vlivným společenstvím věřících, vhodné k posilování zbožnosti, pěvecké praxe a náboženského vzdělávání?

Zpěvník surinkimininkai Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai byl novým jevem v oblasti náboženské literatury, který proměňoval od 16. století utvářenou, více církevní tradici litevských hymnografických sbírek. Potřeba zvláštního vydání vznikla s rostoucím počtem věřících a s popularizací a rozšiřováním náboženských shromáždění zvaných surinkimai v litevských farnostech pruské Litvy. Sbírka písní se od počátku odlišovala od ostatních luterských zpěvníků pruské Litvy. Církevní, vojenské a školní zpěvníky (poslední dva vyšly ve druhé polovině 19. století) se vyznačovaly oficiálním schválením, stabilitou obsahu a systematickým vydáváním^³. Zpěvník surinkimininkai byl naproti tomu neoficiálním hymnografickým vydáním, které nebylo zasaženo cenzurou. Jeho sestavování nekontrolovalo královecké konsistoř ani jiné státní instituce. Zpěvník totiž nebyl určen k církevním bohoslužbám, nýbrž se používal soukromě v domácnostech a na shromážděních surinkimai konaných mimo kostel. Překladatelskou a redakční práci nevykonávala určená skupina duchovních, ale laici z nižší společenské vrstvy, kteří nedokončili univerzitní studia – vedoucí domácích bohoslužeb,

^¹ Mielcke 1806: XVI–XVII.

^² V článku se používají litevské pojmy surinkimininkai nebo maldininkai fungující ve vědeckém oběhu (srov. Gaigalatis 1905; Žostautaitė 1996; Barasa 2018; Strungytė-Liugienė 2019). Označují lokální společenství jižního pruského Litvy a jeho členy, více zdůrazňují jazykovou, národní a regionální příslušnost a lépe odrážejí sociální stránku náboženského hnutí surinkimininkai než pojem pietistai.

^³ Kaunas 1996: 61–63, 388.

2

nazývaní kazateli a učiteli („šulmistrai“). Neoficiální status zpěvníku poskytl sestavovatelům (K. E. Mertikaitisovi, Johannovi Ferdinandovi Kelchiovi (1801–1877)) svobodu bez omezení utvářet repertoár a samostatně rozhodovat o principech výběru děl litevských a německých autorů^⁴. Je třeba zdůraznit, že významnou roli nehrálo ani kvalitativní kritérium překladu, požadavky na veršovou stavbu a litevský jazyk (pokud jde o první vydání)^⁵. Sestavovatelům vyhovovala i práce méně gramotných autorů a překladatelů. Navzdory tomu vzbudila sbírka zájem věřících a zaznamenala velký vydavatelský úspěch.

Pro hodnocení repertoáru surinkimininkai je proto důležitým faktorem veřejné vyjadřování duchovních litevských farností v tisku; ti byli nepochybně znalci protestantské (evangelickoluterské, evangelickoreformované, moravské) hymnografie. Měřítkem může být také přebírání a publikování textů v jimi připravených vydáních. Cílem tohoto článku je analyzovat vliv repertoáru zpěvníku surinkimininkai na vydání pruské Litvy druhé poloviny 19. století. Úkoly spočívají v odhalení postoje představitelů pruské litevské církve a pracovníků ve školství k hymnografii surinkimininkai^⁶ a ve zkoumání obsahových souvislostí jejich knih a publikací se zpěvníkem surinkimininkai. K analýze byla zvolena vydání odlišná z hlediska žánru (sbírky písní a školní chrestomatie), aby bylo možné sledovat tendence dominance textů surinkimininkai v daném období.

Při výzkumu byly použity analytická, komparativní a textologická metoda. Analyzována jsou vydání, v nichž je doloženo, že píseň byla převzata ze zpěvníku surinkimininkai. Doklady byly nalezeny v německých předmluvách, rejstřících nebo komentářích vydání, v nichž je zpěvník surinkimininkai označován zpravidla pouze litevským názvem psalmų knygos nebo německým Psalmbuch, avšak bez uvedení konkrétního vydání zpěvníku (s jedinou výjimkou). Převzaté texty surinkimininkai jsou porovnávány s písněmi z různých vydání zpěvníku surinkimininkai Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai. K porovnání byla vybrána vydání zpěvníku surinkimininkai chronologicky bližší analyzovanému prameni. Výzkum dějin písní by nebyl úplný, kdyby nezahrnoval otázku identifikace autorů a překladatelů. V zkoumaných pramenech jsou písně uvedeny anonymně. Problém atribuce je řešen s ohledem na příručku Alberta Friedricha Wilhelma Fischera Kirchenlieder-Lexicon (1967), dějiny písní a zpěvníků Eduarda Emila Kocha Geschichte des Kirchenlieds und Kirchengesangs (4, 1868) a německé protestantské zpěvníky z Královce a dalších zemí Pruského království (později Německé říše), v nichž je doloženo autorství písní. Příjmení překladatelů jsou uváděna na základě výzkumu autorky publikace^⁷.

⁴ O repertoáru zpěvníku surinkimininkai viz Michelini 2009b: 220–245; 2010; Strungytė–Liugienė 2009: 189–204; 2012: 83–101; 2016: 83–118.

⁵ Strungytė–Liugienė 2019: 158–168.

⁶ Pojem hymnografie surinkimininkai zahrnuje soubor písní, vymezuje jejich textovou a/nebo hudební podobu a jejich použití.

⁷ Srov. Strungytė–Liugienė 2014: 31–34.

3

Práce zkoumající recepci repertoáru surinkimininkai zatím neexistují. Za zmínku stojí publikace badatele pruských litevských zpěvníků Guida Micheliniho „Sbírky písní sestavené Jonem Pipirem v německém kontextu“ (2009). Autor se v práci dotkl otázky původu litevských zpěvníků, když analyzoval dějiny sbírky písní luterského kněze Jona Pipirase (1833–1912) a její vztah k německým pramenům. G. Michelini odhalil, že J. Pipiras doplnil knížku Pasiuntinýstės arpos (1890) pěti texty ze zpěvníku surinkimininkai Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai. Kněz převzal po jedné písni halského pietisty Karla Heinricha von Bogatzkiho, reformovaného kněze Friedricha Wilhelma Krummachera a několik písní anonymních autorů. Podle G. Micheliniho J. Pipiras některé texty modifikoval z hlediska struktury a obsahu^⁸. Italský badatel ve své monografii Dějiny zpěvníků Malé Litvy: od Martyna Mažvyda do konce 19. století (2009) zkoumal školní zpěvník K. W. O. Glogaua, jakož i zpěvníky připravené F. Kuršaitisem a jejich repertoár. Zmínil se o souvislosti zpěvníku surinkimininkai Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai s knihami těchto duchovních. V Micheliniho výzkumu však přetrvává určitá nejasnost; nepopsáno zůstalo vydání školního zpěvníku K. W. O. Glogaua 64 Giefmes z roku 1862^⁹. Autorovi se také ve všech případech nepodařilo identifikovat autory německých písní^¹⁰.

1. PÍSEŇ SURINKIMININKAI V ZPĚVNÍCÍCH F. KURŠAITISE

Zpěvník surinkimininkai a jeho repertoár znal královecký kněz F. Kuršaitis (1806–1884). Lze se domnívat, že k němu přihlédl při sestavování specializovaného zpěvníčku Giesmių bey Maldū=Knygos Karališkojo Prūsų Waiſko (vyšel roku 1854, bez not), určeného litevsky mluvícím vojákům pruské Litvy. K této domněnce vede komentář, který sestavovatel zanechal. F. Kuršaitis na konci zpěvníčku při stručném představení původu korpusu textů zmínil, že píseň označená číslem 92 byla převzata ze zpěvníku surinkimininkai (něm. littauſche Pfalmbuch):

Č. 92 je z litevského žaltáře, který byl ostatně převzat z běžného litevského zpěvníku^¹¹.

Bylo zjištěno, že do vojenského zpěvníku sestavovatel zařadil dílo luterského kněze z Berthelsdorfu a německého náboženského autora Johanna Andrease Rotheho (Johann Andreas Rothe, 1688–1758) „Radau, radau jau Gruntą ſawo“, přeložené anonymem z originálu „Ich habe nun den Grund gefunden“.

G. Michelini ve své monografii uvedl, že F. Kuršaitis se při sestavování vydání opíral o zpěvník vydaný v Královci pro německé vojáky Kirchenbuch für das Königliche Preußische

⁸ Michelini 2009a: 154. ⁹ Srov. Michelini 2009b: 209–212. ¹⁰ Srov. Michelini 2009b: 201. ¹¹ Kuršaitis 1854a: 154.

4

Krigsheer¹². Podle německé předlohy nepřepsal ze zpěvníku surinkimininkai celý text J. A. Rotheho, nýbrž pátou strofu místo deseti.

Překlad písně J. A. Rotheho byl poprvé uveřejněn ve druhé části zpěvníku surinkimininkai, která byla jako příloha připojena k vydání zpěvníku Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai vydanému v Tilsitu roku 1825¹³. Při přípravě zpěvníčku pro vojáky tedy měl F. Kuršaitis na stole vydání z období mezi lety 1825 a 1850. Srov. píseň J. A. Rotheho (1.–3. a 5. strofa) ve zpěvníku surinkimininkai s její variantou v Kuršaitisově zpěvníčku:

1. Radau, radau jau Gruntą fawo.‖ Laikys amžʼnay tas Inkarą. ‖ Nẽs į Ronas įkibtʼ‖jis gawo. Cƶe Gruntas buvo wiffada. Tas‖ Gruntas amžinay ƒtowẽs, kad ir wfikas ƒu=‖ gaibʒtʼ turẽs. 2. Tas Grunts yrʼ amžʼna Malonybe, perll wiffą Umą einanti; jis Mẽilẽs Tojo yr Di=‖dybe, kurs Griekinin̄kams dūdafi; Kuro be ‖ luʒtʼ wiffadʼ Sʒirdis, ar eitumʼ Iopʼ, ar nʼ lleitumʼ wis. 3. Kad ne prapultumʼ Diews norẽjo. Iſill nor, kad butʼ mums gẽlbẽta. Todẽley ir Su=‖nus atẽjo, todẽl wẽl ʒenge Danguna; todẽl‖tuzgẽnʼ dar wis uʒ wis į mufû kietafes Sʒirdis. ‖

1. Rądau, rądau‖ jau Gruntą‖ fawo, laikys amžʼnay tas ‖ Inkarą, nẽs į Ronas įkibtʼ ‖ jis gãwo, czę jis gulėjo wi=‖ fada. Tas Gruntas amžinay‖ ƒtowẽs, kad wifas Swietas ‖ lufebkẽs. ‖ 2. Tas Grunts yrʼ amžʼna ‖ Malonybe, per wifą Umą ‖ einanti. Iis Mẽilẽs tojo ‖ yr Didybe, kurs Griekinin=‖ kams dūdafi, kurio be lubtll wifad Sʒirdis, ar eitum ‖ Iop, ar nʼ eitumʼ wis. ‖ 3. Kad ne prapultum, ‖ Diews norėjo, jis nor, kad ‖ but mums gẽlbẽta. Todẽ= ley ir Sunus atẽjo, todẽl ‖ wẽl ʒenge Danguna; todẽll tuzgẽnʼ jis wis uʒ wis įl mufû kietafes Sʒirdis. ‖

¹² Michelini 2009b: 195–207.

¹³ O vydání tilžské tiskárny z roku 1825 a datování druhé části viz Strungytė–Liugienė 2019: 152–156.

5

5. Do té hlubiny, když jsem byl ponořen, krví důvěřuji. Vzpomínaje na své hříchy, hledím v srdci na Boha. Neboť bez Zákona nacházím u jeho milosti, slitování. = ¹⁴.¶

5. Į Gėlmę tą nufigramę= didams Kriftaus Krauju nufi= tiku; Griekų aß fawo atſimę= dams į S̆irdį Diewo nužiu= riu. Nẽs be Liowôs randu priell jo Malonės, Sufimillimo¹⁵.¶

Je třeba říci, že sbírka surinkimininkai neměla na F. Kuršaitise velký vliv. Se zpěvníkem souvisí pouze výše zmíněný text. Jak však uvidíme dále, píseň J. A. Rotheho, která přišla z knihy věřících, se ve druhé polovině 19. století prosadila v publikacích různého určení a stala se uznávaným a téměř reprezentativním dílem repertoáru surinkimininkai.

Téhož roku zveřejnil F. Kuršaitis v periodickém listu Keleiwis iš Karaliaučiaus publikaci „Žalnieriškofios Giesmių bei Maldų Knygos“, v níž informoval o vydání nového zpěvníku zvlášť určeného litevským vojákům pruské Litvy. V rozsáhlém článku královecký kněz podrobněji hovořil o pěvecké praxi a jejím významu pro „evangelické křesťanství“, zdůraznil užitek žalmů Starého zákona a nových písní, v jejichž středu stojí příběh Spasitele Ježíše Krista. Autor věnoval pozornost každodenní náboženské praxi a sebekázni, zdůrazňoval, že každý křesťan musí mít zpívané knihy osobně a texty písní se „pufėtìnay iß Galwôs mokėt[i]“¹⁶. Když hovořil o písních, vyjádřil pozitivní názor i na zpěvník surinkimininkai, ačkoli uznal, že některé litevské překlady jsou horší než německé originály:

Taygi mums yra Giefmes did ey brangus Skarbas, kurį mufû ėwangelìßkoji Bažnyčia ney už kązin ką ne norėtu pardûti. Sßime Dalyke kaip ir daug kitûle yra ypaczey Wokėczey labai bagoti. Jie tur Tytweik daug gražių ir ßłow nû Giefmiû, wifokiơfa Knygofa randamû. Ale Diewui dėkuy! ir Lietuwininkai ne ſtokoj ßito Skarbo. Per Pono Diewo Meilingumą yra gers Dalykėlis gražiu Giefmiû iß Wokìßko i Lietuwißką ißwerftû, ir randasi taip mufû giedamofa Knygofa, kaip ir ewangelìßkûfe Pſalmûfe ſurinktos [zvýraznění autora]. Rods kita Giefmė lietuwißkay ne taip gražey ißwerſta, kaip ta wokißkay randas, ale tacżiau mės ne norim nedėkingi buti, bet džiaugtis, kad mums Wießpats tiek suteikęs¹⁷.

Královecký kněz se k repertoáru surinkimininkai vrátil později, když připravoval samostatnou přílohu církevního zpěvníku Pagerintos Giefmių Knygos Trecżioji Dalis Giefmių

¹⁴ Wiffokios naujos Giefmes arba Ewangelìßki Pſalmai 1850: 495.

¹⁵ Kuršaitis 1854a: 75, č. 92.

¹⁶ Kuršaitis 1854b: 87.

¹⁷ Kuršaitis 1854b: 87.

6

Knygų (1857; bez not). Do této přílohy F. Kuršaitis zařadil tutéž píseň náboženského autora J. A. Rotheho „Radau, radau jau Gruntą fawo“. Vedle ní uvedl i pramen: „JB Pfalmû Knygû imta“¹⁸.

Obecně lze říci, že píseň J. A. Rotheho vybraná z repertoáru věřících se v padesátých letech 19. století zpívala při luterských církevních bohoslužbách a s jejím obsahem se mohli seznámit i litevští vojáci sloužící v armádě Pruského království.

2. REPERTOÁR SURINKIMININKAI VE ŠKOLNÍCH KNIHÁCH

Repertoár surinkimininkai se postupně prosazoval ve školních knihách. Texty surinkimininkai příznivě hodnotil tilžitský superintendent K. W. O. Glogau (1805–1875). Dokládají to jeho snahy doplnit zpěvník lidových škol (něm. Volksschulen) 64 Giefmes Szuilems¹⁹ texty ze zpěvníku surinkimininkai a předložit je s melodiemi v číselné notaci²⁰.

Bylo zjištěno, že do vydání školního zpěvníku z roku 1856 se dostal překlad písně Heinricha Jonathana Werenberga (1651–1713) „Unverfälchtes Chriftenthum“ „Ak, tikrafis Krikščionum’s“²¹ a také píseň barokního autora Paula Gerhardta (1607–1676) „Tikt Swẽczias ał ant Swieto“ (originál „Ich bin ein Gaft auf Erden“), kterou přeložil kněz z Joneikiškiai (Naujieji) Kristijonas Lovynas²². V rejstříku písní „Prirodijimas Giefmjû“ K. W. O. Glogau poznamenal, že tyto písně pocházejí z „Psalmû=Knygû“. Sestavovatel neuvedl konkrétní vydání, o které se opíral, ale doplnil číslování písní podle pramene. Do přílohy byla převzata první strofa písně „Krift aus Kraujas ir Teifybė“ (originál „Chrifti Blut und Gerechtigkeit“). V rejstříku je uvedeno, že tato píseň pochází z „Psalmû=Knygû“, kde má číslo 158.

Ve vydání školního zpěvníku z roku 1862 bylo navíc vytištěno dalších pět písní spojovaných s repertoárem surinkimininkai. V předmluvě ke třetímu vydání „Zur 3ten Auflage“ se uvádí, že počet písní vzrostl na 80. Do tohoto vydání se dostalo 16 písní z různých knih: z církevního zpěvníku (něm. Kirchengefangbuch), ze zpěvníku určeného vojákům (něm. Militaĭrgefangbuch), ze starší části zpěvníku surinkimininkai (něm. Pfalmbuch) a vlastní překlad sestavovatele:

Šestnáct nově přidaných písní bylo převzato z církevního zpěvníku, ze starší části žaltáře a z vojenského zpěvníku; pouze u krásné písně „Probuď se, duchu prvních svědků“ (č. 77) jsem nenašel vhodný překlad, a proto ji vydavatel vytvořil tak věrně a plynule, jak to jen bylo možné²³.

¹⁸ Kuršatis 1857: 38, č. 45. ¹⁹ Při popisu zpěvníku se vycházelo z exemplářů z let 1856 a 1862 (tj. druhého a pátého vydání), protože exempláře vydání z let 1855, 1858 a 1860 nejsou známy, viz LB I 113–114, č. 300–303; LBP 26, č. 301; LB II(2) 127–128, č. 3262. ²⁰ O melodiích v číselné notaci ve zpěvníku K. W. O. Glogaua viz podrobněji Strungytė-Liugienė 2023: 159–180. ²¹ Glogau 1856: 30, č. 38; srov. Wifókios naujos Giefmes arba Ewangelifki Pfalmai 1856: 533, č. 277. ²² Glogau 1856: 50, č. 63; srov. Wifókios naujos Giefmes arba Ewangelifki Pfalmai 1856: 219, č. 101. ²³ Glogau 1862: [2].

7

Výzkum odhalil, že K. W. O. Glogau doplnil přílohu „Pridėjimas I“ těmito písněmi: „Ak, jeib Liežuwjú ab turėczau“ Johanna Mentzera (1658–1734) (originál „O, daß ich tausend Zungen hätte“), kterou přeložil K. Lovynas²⁴, a anonymní překlad písně Johanna Eusebia Schmidta (1669–1745) „Žėngk toliaus:; Žion žėngk toliaus“ (originál „Fahre fort:; Zion! fahre fort im Licht“)²⁶. V rejstříku písní uvedl, že překlad K. Lovynase pochází z „Pſalmų=Knygų“, kde byl vytištěn pod číslem 54²⁷. Číslování Schmidtovy písně je v rejstříku vydání z roku 1862 uvedeno chybně. Informace byla zaměněna s písní „Žmogaus jau Kūną pakalkim“²⁸

Druhá příloha „Pridėjimas II“ rovněž obsahuje písně převzaté ze zpěvníku surinkimininkai. Zde byla vytištěna modifikovaná verze písně vůdce Moravské církve Nikolausa Ludwiga von Zinzendorfa (1700–1760) „Ich will’s wagen“, začínající pátou strofou „Pilnos Rankos“²⁹. U písně zůstal komentář, že ji lze nalézt ve zpěvníku surinkimininkai pod číslem 155: „[W]eiždek Pf. Knyg. Nr. 155: Ak tikt dryfu: 5 Perßelis: „Pilnos Rankos“³⁰. Zde se také objevila píseň zastánce křesťanských misií Gustava Friedricha Ludwiga Knaka (1806–1878) „Eikim Bėn, eikim Bėn“ (originál „Laßt mich gehn“)³¹ spolu s komentářem, že text je ve zpěvníku surinkimininkai pod číslem 348: „Weiždėk Pf. Knyg. Nr. 348“³².

Publikování písní surinkimininkai ve zpěvníku dokládá, že žáci byli s repertoárem věřících seznamováni již v nejnižších třídách lidových škol. Je důležité zdůraznit, že zpěvník K. W. O. Glogaua byl vydáním, které prošlo schválením a cenzurou; jeho obsah sestavovatel koordinoval s královeckou konsistoří a úřady Gumbinnského okresu. Písně hodnotitele ani kněze litevských farností nepohoršily, soudě podle toho, že zpěvník zaznamenal úspěch a dočkal se více než jednoho dalšího vydání. Je zajímavé, že školní zpěvník neměl pevně stanovený soubor textů. Byl doplňován novými díly, což ilustruje pružnost knih tohoto druhu, pokud jde o korpus textů.

Písně ze sbírky surinkimininkai zařadil kněz klaipėdské církve a předseda Litevské literární společnosti v Tilsitu K. R. Jacoby'is (1817–1881) do školní chrestomatie Litauische Chrestomathie zum Schulgebrauch (1880, Klaipėda). Potřeba takové učební pomůcky vznikla po rozhodnutí zařadit do gymnázia v přístavním městě výuku litevského

24 Glogau 1862: 67, č. 71; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelifßki Pſalmai 1861: 106, č. 54.

25 Znak <;:> označuje opakování fragmentu textu nebo fráze. Je častý ve zpěvníku surinkimininkai.

26 Glogau 1862: 68, č. 72; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelifßki Pſalmai 1861: 606, č. 322.

27 Glogau 1862: 91.

28 Glogau 1862: 93.

29 Glogau 1862: 81, č. III; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelifßki Pſalmai 1861: 314, č. 155.

30 Glogau 1862: 81.

31 Glogau 1862: 81, č. IV; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelifßki Pſalmai 1861: 650, č. 348.

32 Glogau 1862: 81.

8

výuky jazyka³³. Chrestomatie sestavená K. R. Jakoby’em byla žádaná; používalo ji nejen klaipėdské gymnázium, ale i další školy pruské Litvy³⁴.

Je třeba poznamenat, že sestavovatel při přípravě knihy kombinoval světská a náboženská díla. Vedle Ezopových bajek, ukázek z Metų Kristijonase Donelaitise, litevských lidových písní, hádanek, přísloví, pohádek, vlasteneckých děl a děl opěvujících pruského panovníka doplnil knihu fragmenty ze Starého a Nového zákona a písněmi ze surinkimininkého zpěvníku Wijókios naujos Giefmes arba Ewangelijbki Pfalmai³⁵. Sestavovatel věnoval surinkimininkinským textům druhou kapitolu chrestomatie „Evangelische Psalmen“. Do této kapitoly vybral čtyři písně (bez not), které se podle K. R. Jakoby’ise rády zpívají při surinkimininkých shromážděních, na zvláštní, většinou velmi krásné melodie:

Tyto písně se vedle písní obsažených v církevním zpěvníku rády zpívají při surinkiminech, tj. při soukromých pobožnostech, na zvláštní, většinou velmi krásné melodie³⁶.

Sestavovatel texty opsal z vydání surinkimininkého zpěvníku, které vyšlo v Klaipėdě roku 1876. O konkrétním vydání se zmínil na začátku kapitoly: „Memel 1876, gedruckt und verlegt von Heinr. Holz“³⁷.

³³ Juška 2003: 693.

³⁴ Juška 2003: 695.

³⁵ V Juškově knize Mažosios Lietuvos bažnyčia (XVI–XX) (1997) se chybně uvádí, že písně byly do chrestomatie převzaty z „knihy D. Hollaze Evangelškas malonės davadas, která vyšla roku 1876 v Klaipėdě (přeložil K. Lovynas)“ (Juška 1997: 282). Později vydaná autorova monografie Mažosios Lietuvos mokykla (2003) tuto chybu opravila (viz Juška 2003: 694).

³⁶ Jacoby 1880: 32.

³⁷ Jacoby 1880: 32.

9

Obrázek 1. Surinkimininká píseň „Išzeik, duszélé, džiaugkisi“ (autor P. Gerhardt) v knize K. R. Jacoby’ise Litauische Chrestomathie zum Schulgebrauch (1880, Klaipėda)

10

Obrázek 2. Surinkimininká píseň „Ißeik, Dubele, džiaugkiſi“ (autor P. Gerhardt) ve zpěvníku Wiſókios naujos Gieſmės arba Ewangeliſki Pſalmai (1876, Klaipėda)

Analýza ukázala, že kněz do chrestomatie zařadil překlady Gotfryda Ostermejera (Gottfried Oster meyer, 1716–1800), který aktivně působil v oblasti náboženské literatury³⁸: „Be cė́so, Dė́we, tu esį“ klaipėdského Simona Dacha (1605–1659) (originál „Du Gott! bist außer aller Zeit“)³⁹ a „Iszeik, duszėlę, dzaúgkisi“ P. Gerhardta (1607–1676) (originál „Geh’ aus, mein Herz, und suche Freud’“)⁴⁰. Obě písně pocházejí ze starší (první) části zpěvníku. K. R. Jacoby’is vybral do chrestomatie dvě anonymní písně z druhé části zpěvníku: „Dė́we, juk ant iszgánimo“⁴¹ a „Vė́ną mùszant kad girdì“⁴².

Sestavovatel chrestomatie zachoval stejné rubriky jako klaipėdské vydání. Píseň P. Gerhardta „Iszeik, duszėlę, dzaúgkisi“ zařadil pod rubriku „Apė liaúpsę ir dekawônę“,

³⁸ Juška nepřesně uvedl počet překladů G. Ostermejera: „<...> je uvedeno <...> žalmů z žaltáře vytištěného H. Holzovým nákladem v Klaipėdě roku 1876, čtyři písně přeložené G. Ostermejerem“, Juška 2003: 694. V chrestomatii jsou vytištěny dva, nikoli čtyři jeho překlady. Ostatní díla souvisejí s anonymními autory.

³⁹ Jacoby 1880: 37; srov. Wiſókios naujos Gieſmės arba Ewangeliſki Pſalmai 1876: 205, č. 99. ⁴⁰ Jacoby 1880: 32; srov. Wiſókios naujos Gieſmės arba Ewangeliſki Pſalmai 1876: 92, č. 53. ⁴¹ Jacoby 1880: 34; srov. Wiſókios naujos Gieſmės arba Ewangeliſki Pſalmai 1876: 403, č. 211. ⁴² Jacoby 1880: 35; srov. Wiſókios naujos Gieſmės arba Ewangeliſki Pſalmai 1876: 588, č. 321.

11

Píseň S. Dacha „Be czėsó, Dėwė, tu esi“ je označena jako „Gėsmė apė smertį⁴³“, „Dėwe, juk ant išgánimo“ jako „Apė Dėwo žodį“ a „Vėną mùszant kad girdį“ jako „Adýnų gėsmė“. Převzaté písně byly přepsány latinkou a strukturálně pozměněny; například z písně P. Gerhardta byly vypuštěny strofy 11, 12 a 15 a ze S. Dacha 4 strofy.

Je zcela pochopitelné, že K. R. Jacoby’is jako představitel církve rozhodl doplnit obsah chrestomatie kanonickými texty důležitými pro křesťanské společenství – fragmenty Písma svatého. Rozhodnutí vybrat surinkimininké písně ukazuje, že K. R. Jacoby’is znal jejich zpívaný repertoár a některé jejich texty oceňoval, přestože zpěvník nikdy neprošel oficiální kněžskou aprobací. Na druhé straně byli němečtí básníci P. Gerhardt a S. Dach významnými představiteli protestantské hymnografie barokní epochy; jejich díla byla zařazována jak do německých königsberských, tak do litevských církevních luterských zpěvníků.

Téměř po dvou desetiletích vyšla další publikace podobného typu pro školy, jejíž sestavovatel se rozhodl doplnit ji surinkimininkými písněmi. Při přípravě čítanky Litauisches elementarbuch (1898, 2. vydání⁴⁴) zohlednil obsah surinkimininkého zpěvníku starší učitel reálného gymnázia v Tilsitu a aktivní člen Litevské literární společnosti Maximilian Voelkel (Voelkel, do poloviny XIX. století – asi 1912). M. Voelkel sestavil čítanku z textů litevské krásné literatury a folklorních děl, využil také fragmenty Starého a Nového zákona, církevní písně, písně přeložené knězem F. Kurschatem, žalmy a zařadil modlitbu „Otče náš“. M. Voelkel doplnil čtvrtou část „Lesebuch“ dvěma písněmi (bez not), které souvisejí se surinkimininkým zpěvníkem. Do čítanky se dostal F. Kurschatem příznivě hodnocený překlad písně J. A. Rotheho „Radau, radau jau gruntą łáwo⁴⁵“ a „Eikim Bėn, eikim Bėn“ G. F. L. Knaka⁴⁶. U písně J. A. Rotheho poznamenal, že ji převzal z „Pſalmų Knygų“⁴⁷.

K přípravě čítanky M. Voelkela pobízel superintendent K. W. O. Glogau⁴⁸. Je velmi pravděpodobné, že před zahájením práce na knize se Voelkel seznámil s obsahem školního zpěvníku K. W. O. Glogaua. Je možné, že jeho rozhodnutí zařadit dílo tehdy slavného a na vrcholu popularity se nacházejícího německého náboženského autora G. F. L. Knaka ovlivnilo aktualizování této písně v již dříve vydaném zpěvníku K. W. O. Glogaua.

Je třeba zdůraznit, že písně plnily nejen náboženskou výchovnou funkci; žáci se při jejich zpěvu nebo čtení učili správně vyslovovat slova a rozvíjeli své jazykové dovednosti. K. R. Jakoby’is i M. Voelkel graficky (zvýrazněním nebo prozodickými znaménky) vyznačili přízvučnou slabiku slov, a chtěli tak zdůraznit jazykový aspekt školních knih.

^⁴³ smèr­tį opr. smèrti.

^⁴⁴ V prvním, 1879. vydání, surinkimininké písně nebyly.

^⁴⁵ Voelkel 1898: 91; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelijßki Pfalmai 1897: 479, č. 250.

^⁴⁶ Voelkel, 1898: 92; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelijßki Pfalmai 1897: 630, č. 348.

^⁴⁷ Voelkel 1898: 92.

^⁴⁸ Citavičiūtė 2004: 266.

12

3. LITEVSKÁ LITERÁRNÍ SPOLEČNOST V TILSITU A SURINKIMININKÉ PÍSNĚ

V posledních desetiletích XIX. století byla surinkimininká hymnografie předmětem zájmu členů Litevské literární společnosti (něm. Litauische Literarische Gesellschaft, působila v letech 1879 – asi 1923) v Tilsitu⁴⁹. Dokládají to snahy K. R. Jakoby’ise a M. Voelkela doplnit obsah školních knih surinkimininkými texty, stejně jako veřejné přednášky dalších členů společnosti, publikace připravené pro pokračující vědecký časopis společnosti Mitteilungen der Litauischen litterarischen Gesellschaft a vydávání sborníku.

Dne 11. října 1881 přečetl biskup K. T. W. Hoffheínz (1823–1907), který byl o rok později zvolen předsedou Litevské literární společnosti, na zasedání společnosti v Tilsitu referát o dějinách litevských luterských zpěvníků. Biskup upozornil na rukopisnou sbírku písní kantora K. G. Milka nalezenou na faře a v chronologickém pořadí, počínaje Martynasem Mažvydasem, pojednal o zpěvnících XVI.–XIX. století. K. T. W. Hoffheínz krátce představil také surinkimininký zpěvník vydávaný v Priekulė Wifokios naujos Giefmes arba Ewangelifki Pfalmai⁵⁰, který Litevci používají ve svých domácnostech a který je podle biskupova zjištění značně více ceněn než oficiální církevní luterský zpěvník⁵¹.

Staré Berentovy, Glaserovy a Schimmelpfennigovy tištěné knihy s jejich 542 písněmi se dodnes používají, opakovaně byly zlepšeny, opakovaně přepracovány, naposledy profesorem Kurschatem v Královci a nakonec precentorem Kelchem z Kretingy, avšak stále jsou pouze starými dvojitými knihami bez jakéhokoli vhodného uspořádání oddílů. Litevcům se nikdy skutečně nelíbily a nelíbí se jim ani dnes; proto ve svých domovech používají jiné knihy písní, jejichž název zní: „Wifokios naujos Giefmes arba Ewangelifki Pfalmai“⁵².

K. T. W. Hoffheínz se neomezil na referát přednesený na zasedání společnosti, ale spolu s pomocníky se věnoval aktivní činnosti – zaznamenával a zapisoval melodie luterských písní a publikoval je. K. T. W. Hoffheínz pochopil, že v Pruské Litvě musí být

⁴⁹ O povaze činnosti vědecké společnosti podrobněji viz Milius 1993: 42–87; Banytė-Rowell 2018: 117–130.

⁵⁰ [Hoffheinz] 1883: 46.

⁵¹ Podobný názor vyjádřil i další člen vědecké společnosti Johannes Sembrzycki. Roku 1889 publikoval v časopise Alpreussische Monatsschrift článek „C. G. Mielcke’s verschollenes litauisches Gesangbuch“, který zakončil latinským rčením: „Habent sua fata libelli!“ („Knihy mají své osudy“). Tímto rčením shrnul osud tří litevských zpěvníků Pruské Litvy (G. Ostermejera, K. G. Milka a K. E. Mertikaitise). Církevní zpěvníky G. Ostermejera a K. G. Milka postihl stejný osud – protože se nedočkaly příznivého hodnocení duchovenstva, skončily ve sběru. Výjimkou je sbírka litevských surinkimininků, která je podle Sembrzyckého dodnes velmi vysoce ceněna („noch heute das in hohem Ansehen stehende Hausgesangbuch der Litauer“) (Sembrzycki 1889: 369).

⁵² [Hoffheinz] 1883: 46.

13

shromažďovány a zapisovány nejen litevské lidové písně, ale také melodie náboženských písní. Stejně jako další členové společnosti zastával názor, že litevský národ může vymřít a spolu s ním i cenné dědictví – písně. Proto je nezbytné urychleně, společným úsilím zapsat a uchovat tento cenný materiál litevského obyvatelstva Pruské Litvy pro vědecké účely. Výsledkem tohoto záměru byla publikace „Proben litauischer Choralmelodien“, zveřejněná roku 1887 v měsíčníku společnosti Mitteilungen der Litauischen litterarischen Gesellschaft. K. T. W. Hoffheinz v publikaci zdůraznil litevské náboženské založení a zbožnost, které reprezentuje pěvecká tradice odlišná od německého zpěvu. Uveřejnil 17 melodií zapsaných na různých místech Pruské Litvy. K melodiím připojil i fragmenty textů – první sloky písní. Výzkum ukázal, že 6 ze 17 jednohlasých písní souvisí se surinkimininkým zpěvníkem Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai. Díla ze surinkimininkého zpěvníku K. T. W. Hoffheinz v publikaci označoval německou zkratkou „Pslmbch“ (nebo „Pslbuch“) spolu s číslováním textů ve zdroji (neuvedeném vydání surinkimininkého zpěvníku).

Ze surinkimininkého zpěvníku se do publikace dostaly tyto písně s melodiemi: „Ak Iezau, kurs Dangu“ (originál „Ach alles, was Himmel und Erde umschließet“)⁵³, „Ak jus Waikai Karalystės“⁵⁴ (originál Christophо Augusta Spolederia „O ihr auserwählten Kinder!“, přeložil Kristijonas Demkis), „Ak kur kelauji tu“⁵⁵ (anonymní), modifikovaná verze písně N. L. von Zinzen­dorfa „Aß tikt dryfū“ (originál „Ich will’s wagen“)⁵⁶. Všechna díla pocházejí z první části zpěvníku. Sbírka byla doplněna také písněmi z druhé části: „Ar tai ne Džiaugsmas bus“ (originál „Wird dann⁵⁷ nicht Freude sein“)⁵⁸ a „Triumph! Triumph! sżtay pergаlįs“ Benjamina Praetoria (1636–1674) (originál „Triumph! Triumph! es kommt mit Pracht!“)⁵⁹. Melodie těchto písní byly zapsány v Tilsitu a Vilkyškiai.

Zájem o surinkimininké písně neustával a neskončil jednorázovým zveřejněním publikace. K. T. W. Hoffheinz a jeho stejně smýšlející spolupracovníci pokračovali, jak plánovali, ve shromažďování a zapisování melodií. Po sedmi letech byla z prostředků společnosti vydána jeho rozsáhlá práce Giesmių Balfai (1894). Jde o sbírku 115 melodií náboženských písní zapsaných na různých místech Pruské Litvy, upravených pro varhany a harmonizovaných. Příprava takové sbírky byla předem promyšlenou a několika členy společnosti koordinovanou prací. Velkou část písní harmonizoval varhaník luterského kostela v Tilsitu Wilhelm Wollf. S přípravou pro tisk a dokončením práce pomáhal také Aleksandras Teodoras Kuršaitis (Alexander Theodor

53 Hoffheinz 1887: 398; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelifki Pfalmаi 1879: 303, č. 156. 54 Hoffheinz 1887: 398; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelifki Pfalmаi 1879: 236, č. 113. 55 Hoffheinz 1887: 399; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelifki Pfalmаi 1879: 177, č. 79. 56 Hoffheinz 1887: 404; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelifki Pfalmаi 1879: 302, č. 155. 57 dann corr. das. 58 Hoffheinz 1887: 401; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelifki Pfalmаi 1879: 709, č. 389. 59 Hoffheinz 1887: 405; srov. Wifókios naujos Giefmės arba Ewangelifki Pfalmаi 1879: 383, č. 195.

14

Kurschat, 1857–1944), Franz Siemering a Rudolf Schwedeʼ⁶⁰, který se mimo jiné věnoval i další činnosti – vědeckému popisu surinkimininkých zpěvníků.

K. T. W. Hoffheinz zahájil sbírku Úvodem, v němž zdůraznil výjimečnost litevských písní. Poukázal na rozdíly oproti německé pěvecké tradici. Podle něj mají tón a rytmika regionální zabarvení. Část melodií pochází z litevských lidových písní, jiné jsou přepracovanými starými církevními melodiemi a v některých lze rozpoznat také rysy německých melodií.

Odkud mají tyto melodie? – kdo to ještě může dnes vypátrat? Jistě mnohé vznikly ze starých Dainos=melodií, mnohé jsou, jak by řekli dobří němečtí skladatelé chorálů, zcela pozměněnými, zkaženými starými církevními melodiemi, mnohé mají ohlasy známých německých melodií⁶¹.

K. T. W. Hoffheinz si také všiml, že písně mohou být v litevských regionech prováděny na různé melodie nebo na různé varianty téže melodie:

Tím se vysvětluje také skutečnost, že tatáž píseň se v různých litevských oblastech zpívá částečně zcela odlišně a částečně se u ní objevuje táž melodie s často velmi výraznými odchylkami⁶².

Bylo zjištěno, že 29 ze 115 zaznamenaných melodií souvisí se zpěvníkem Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai. Výzkum ukázal, že této knize náleží nejvýznamnější místo v recepci surinkimininkých písní.

Sbírka byla sestavena podobným principem jako autorova dříve vydaná publikace. Konkrétní vydání surinkimininkého zpěvníku, o něž se K. T. W. Hoffheinz opíral, není v knize uvedeno; je zde pouze německý název (Pfalmbuch) a číslo písně v surinkimininkém zpěvníku.

Z hlediska výběru repertoáru se sbírka K. T. W. Hoffheinze vyznačuje rozmanitostí. Obsahuje texty odrážející ranou etapu vývoje surinkimininké hymnografie, kterou označují překlady děl německých pietistů XVIII. století do litevštiny. Početně ve sbírce K. T. W. Hoffheinze převládají písně mladší generace hallského pietisty, kněze v Bunzlau (dnes v Polsku, Bolesławiec) Ernsta Gottlieba Woltersdorfa (1723–1761), celkem 5. Dvě z nich přeložil surinkimininký kazatel a učitel Mikelis Jurkšaitis. Jsou zde díla zastánců hallského pietistického směru, jako byli K. H. von Bogatzky (1690–1774), C. A. Sporleder (1708–1763), Johann Ludwig Konrad Allendorf (1693–1773) a Joachim Lange (1670–1744). Do sbírky melodií byla zařazena „Amžę tu Dangaus⁶³“ K. E. Mertikaitise, sestavovatele surinkimininkého zpěvníku, a „Rādau, rādau jau Gruntą savo“ J. A. Rotheho, která se již ustálila v litevských bohoslužbách. Bylo rozhodnuto vybrat melodie, které sám K. T. W. Hoffheinz zapsal v Įsė a Skaisgiriai a podle nichž se provádí píseň vedoucího moravské církve N. L. von Zinzendorfa „Als likt

⁶⁰ Hoffheinz 1894: [II]. ⁶¹ Hoffheinz 1894: [I]. ⁶² Hoffheinz 1894: [I]–[II]. ⁶³ Hoffheinz 1894: 10–11, č. 14–15.

dryfu“ („Ich will’s wagen“), variant (viz tabulku). Tato píseň byla mezi Litevci obzvláště oblíbená a podle jejího rozšíření měla ve srovnání s ostatními písněmi dominantní postavení.

V následující tabulce jsou uvedeny identifikované surinkimininké písně ve sbírce K. T. W. Hoffheinze (1894). Údaje ze surinkimininkého zpěvníku jsou uvedeny podle vydání Wifokios naujos Giesmės arba Ewangelißki Pfalmai vydaného roku 1893 v Priekulė.

Tabulka. Surinkimininké písně ve sbírce K. T. W. Hoffheinze Giesmių Balƒai (1894) a ve zpěvníku Wifokios naujos Giesmės arba Ewangelißki Pfalmai (1893)

Autor písně | Píseň ve sbírce K. T. W. Hoffheinze (1894) | Píseň (strana a číslo) v surinkimininkém zpěvníku (1893, Priekulė)

Allendorf, Johann Ludwig Konrad (1693–1773) | „Ißkank Dubia“ (originál „Einfт ruht die Seel’ in Ieƒu Armen“), 54, č. 59. | 693, č. 373

Bogatzky, Carl Heinrich von (1690–1774) | „Pon’ lėžau miels, atwerk man tawo Ronas“ (originál „Nun öffne mir, mein Ieƒu, deine Wunden“), 90, č. 95. | 258, č. 117

Connow, Christian Friedrich (1612–1682) | „Kas Ieƒų tur fawÿi“ (originál „Wer Ieƒum bei fich hat“), 61, č. 66. | 523, č. 267

Lange, Joachim (1670–1744) | „Pone! kada budawofi“ (originál „Herr, wann wirft du Zion bauen“), 89, č. 94. | 603, č. 320

Meyfart, Johann Matthäus (1590–1642) | „Ieruſalę, aukßtais Dieẃ=Miefte“ (originál „Ierusalem, du hoch gebaute Stadt“), 51, č. 56. | 697, č. 376

Mertikaitis, Kristijonas Endrikis (~1775 – před 1856) | „Amžę tu Dangaus“, 10–11, č. 14–15. | 673, č. 363

Praetorius, Benjamin (1636–1674) | „Triump! Triump! ßtay pergalis“^⁶⁴ (originál „Triumph! Triumph! Es kommt mit Pracht“), 103–104, č. 109–110. | 399, č. 195, 602, č. 319

Rist, Johann (1607–1667) | „Sielwartai manę apftojo“ (originál „Jammer hat mich ganz umgeben“), 2 melodie, 95–96, č. 100–101. | 470, č. 237

^⁶⁴ Do druhé části surinkimininkého zpěvníku se Praetoriův překlad písně „Triump! Triump! ßtay pergalis“ nedostal celý; jeho pokračování je v písni označené číslem 319 „Adoms jau kelaf“ (viz Wifokios naujos Giesmės arba Ewangelißki Pfalmai 1893: 602).

16

Rothe, Johann Andreas (1688–1758)

„Rådau, rådau jau Gruntą savo“ (originál „Ich habe nun den Grund gefunden“), 92, č. 97.

495, č. 250

Sinold von Schütz, Philipp Balthasar; Creutzberg, Amadeus (1657–1742)

„Kas pergales, tam dėlī́u“ (originál „Wer überwindet, soll vom Holz genießen“), 62, č. 67.

658, č. 357

Sporleder, Christoph August (1708–1763)

„Ak, jus Waikai Karalytės“ (originál „O ihr auserwählten Kinder“), přeložil Kristijonas Demkis, 6, č. 9.

252, č. 113

Woltersdorf, Ernst Gottlieb (1723–1761)

„Daug Gero Wießpats mums darė“ (originál „Der HErr hat viel an uns gethan“), 27, č. 31.

107, č. 52

Woltersdorf, Ernst Gottlieb (1723–1761)

„Eikß­te, Kudikei mielieji!“ (originál „Kommt doch o ihr lieben Kinder“), 45, č. 49.

441, č. 228

Woltersdorf, Ernst Gottlieb (1723–1761)

„Eikß­te mieli Waikái“ (originál „Kommt, o lieben Kinder“), přeložil Mikelis Jurkšaitis, 46, č. 50.

41, č. 12

Woltersdorf, Ernst Gottlieb (1723–1761)

„Grunte Szirdies manofės“ (originál „In meines Herzens Grunde“), 47, č. 51.

701, č. 378

Woltersdorf, Ernst Gottlieb (1723–1761)

„Nekoks Garfas palinkimin“ (originál „Welch ein Schall erquickt mein Ohr“), přeložil Mikelis Jurkšaitis, 80, č. 85.

245, č. 110

Zinzendorf, Nicolaus Ludwig von (1700–1760)

„Aß tikt dryfu“ (originál „Ich will’s wagen“), ve sbírce začíná 5. slokou „Pilnos Rankos“, 86–88, č. 91–93.

318, č. 155

Anonym

„Ar tai ne Džiaugfmas bus“ (originál „Wird das nicht Freude sein?“), 12–13, č. 16–17.

725, č. 389

Anonym

„Ak Jezau, kurs Dangų“ (originál „Ach alles, was Himmel und Erde umschließet“), 4, č. 6.

319, č. 156

Anonym

„Ak pabuk, pabuk Dußelė“, 4, č. 7.

212, č. 91

Anonym

„Ak kur kelauji tu“, 5, č. 8.

193, č. 79

Anonym

„Dabar jau Princas dangißkas“⁶⁵, 22, č. 26.

385, č. 188; 669, č. 362

Píseň „Dabar jau Princas dangißkas“ má v surinkimininkém zpěvníku dvě varianty. U druhé varianty (č. 362) zůstal komentář, v němž se uvádí, že není původní, nýbrž jde o překlad anonymního autora, který již zemřel

17

Anonym

„Dievą liaupinki, ak Dubią“, 30, č. 34.

320, č. 157

Anonym

„Eik, eik bėgk Danguna“ (originál „Fort, fort zum Himmel zu“), 44, č. 48.

303, č. 145

Anonym

„Kaip meilus ten Gywenimai“ („Wie lieblich ist die Wohnung dort“), přeložil Mikelis Jurkšaitis, 58, č. 63.

247, č. 111

Anonym

„Kas lėzui nor pafi̇dūti“ (originál „Wer will ein Jünger Iesu sein“), 60, č. 65.

196, č. 81

Anonym

„Stebuklings mans launikėl“, 97–98, č. 102–103.

316, č. 154

Anonym

„Sɠlownas Džiaug͂mas! Ak Linkim̃bẏe!“, 100, č. 105.

502, č. 254

Anonym

„Trumps Cɜi̇ėžas Bis“, 106, č. 112.

740, č. 397

Sbírka K. T. W. Hoffheinze byla nejrozsáhlejší, nikoli však jedinou publikací podobného typu. 24 melodií (mezi nimi i surinkimininkých písní) v Tilsitu, Priekulė, Lauksargiai a na dalších místech shromáždil a zapsal kantor kostela v Katinavě Albert Niemann (1846 – po 1913). Sbírku nazvanou 24 litthauische Choräle připravil k tisku hrabě Bülowas von Dennewitzas a vytiskl ji roku 1902 v Královci⁶⁶. Nejsou známy žádné údaje o tom, že by tato knížka nějak souvisela s vědeckou společností v Tilsitu (Niemann se účastnil činnosti společnosti „Birutė“ a vedl její sbor), avšak sestavovatele sbírky nepochybně ovlivnily myšlenky šířené vědeckou společností i iniciativy K. T. W. Hoffheinze a jeho spolupracovníků.

V době, kdy byly zapisovány a shromažďovány melodie litevských náboženských písní, se roku 1891 v měsíčníku společnosti objevila publikace „Zur Geschichte der litauischen Gefangbücher“ knihovníka působícího ve společnosti a školního inspektora Rudolpha Schwedeho. Schwede shromáždil materiál a ve své publikaci vědecky popsal litevské luterské zpěvníky Pruské Litvy a předložil první typologickou klasifikaci těchto publikací. Zpěvníky rozdělil do čtyř skupin: církevní, školní, vojenské a surinkimininké (něm. Pfalmbuch). Ze surinkimininkých zpěvníků věnoval největší pozornost analýze zpěvníku Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai. Schwede ve své publikaci

L. z T. Ve sbírce Giefmių Balfai je uvedena starší varianta textu (č. 188) (viz Wifokios naujos Giefmes arba Ewangelifki Pfalmai 1893: 385).

^⁶⁶ Ze 24 melodií souvisejí 4 s texty surinkimininkého zpěvníku. Ve sbírce jsou označeny zkratkou L. Ps. (z něm. litauische Psalmbuch). Do Niemannovy sbírky byly zařazeny dvě melodie písně C. F. Connowa „Kas Iezu tur sawy“ („Wer Iesum bei sich hat“), zaznamenané v Kintu a Būdviečiai, melodie písně N. L. von Zinzendorfa „Pilnos rankos“, zapsaná v Saugai. Do knížky se dostala melodie písně J. A. Rotheho „Radau, radau, jau Grünta sawo“, zaznamenaná v Priekulė. Do sbírky byly zařazeny varianty melodií Praetoriovy písně „Triump! triump! stai pergalys“ („Triumph! Triumph! Es kommt mit Pracht“), které byly vyslechnuty v Lauksargiai a Tilsitu, Niemann 1902: 15, č. 13a–13b; 19, č. 19; 20, č. 21; 22–23, č. 23a–23b.

18

zmínil několik vydání surinkimininkaiovského kancionálu – z let 1825, 1856 a 1876. Soudě podle popisu se s posledními dvěma seznámil důkladněji. Hovořil o struktuře kancionálu a jejích proměnách, o dodatku s melodiemi v numerické notaci^⁶⁷, vyzdvihl několik vydavatelů – Posta v Tilžitu, Heinricha Holze a Martynase Šernia v Memelu. Autor poznamenal, že část písní jsou překlady z němčiny a druhá část jsou originály. O nelitevských pramenech kancionálu hovořil stručně. Údajně lze ve třetí části kancionálu nalézt písně z lotyšského kancionálu („aus dem kurischen Gefangbuch“), velké množství textů pochází z litevského zdroje, periodika „Nūdidawimai apie Ewangelijos Praplatinimą tarp žydų ir Pagonų“^⁶⁸. Schwede se ve své publikaci dotkl také otázky atribuce. Z překladatelů a litevských autorů zmínil K. E. Mertikaitise, K. Demkeho, M. Jurkšaitise, G. Ostermejera a K. Lovyna. Usuzoval, že v novější době část písní z němčiny překládal J. F. Kelchis.

Jako překladatelé, popř. básníci, jsou uvedeni E. Mertikaitis, učitel Chriftian Demke, Michel Iurkßat, Gottlieb Oster­meyer, Chriftian Lovin. Z novější doby je mnoho překladů označeno písmenem K (Kelch?)^⁶⁹.

Autorství německých originálů však Schwedeho nezajímalo. Více mu záleželo na lituanistickém aspektu. Schwede tedy vyzdvihl a zdůraznil žádanou sbírku, Litevci dobře hodnocenou, mezi ostatními litevskými kancionály Pruské Litvy 19. století a ukázal její místo v celkovém panoramatu publikací tohoto žánru. Byl prvním autorem, který surinkimininkaiovský kancionál uvedl do vědeckého oběhu.

SHRNUTÍ

Výzkum odhalil, že surinkimininkaiovský kancionál Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai byl ve druhé polovině 19. století vlivnou publikací. Repertoár ovlivnil církevní a vojenské kancionály Pruské Litvy, knihy upravené pro školní potřeby i hymnograficky zaměřené práce členů Litevské literární společnosti v Tilžitu. Nezabránila tomu ani skutečnost, že kancionál neměl oficiální institucionální schválení. Hodnotu kancionálu zvyšovala jeho obliba, kladný postoj samotných Litevců k této knize a jejich hodnotící hlas, který představitelé církve Pruské Litvy ani pracovníci ve školství nemohli ignorovat.

Vazby na surinkimininkaiovský repertoár jsou patrné v kancionálu königsberského kněze F. Kuršaitise Giefmijų bey Maldū=Knygos Karalißkojo Prufų Waifko (1854, Královec). Ze surinkimininkaiovského kancionálu Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai se sem dostalo dílo berthelsdorfského luterského kněze J. A. Rotheho „Rądau, rądau jau Gruntą ſawo“. Po několika letech se F. Kuršaitis k tomuto textu znovu vrátil. Uveřejnil jej v dodatku církevního kancionálu Trecźioji Dalis Giefmijų Knygų (1857, Královec).

Surinkimininkaiovskými písněmi byl obnoven také školní program. Tilžitský superintendent K. W. O. Glogau se postaral, aby školní kancionál lidových škol 64 Giesmės

⁶⁷ Schwede 1891: 404–405. ⁶⁸ Schwede 1891: 404. ⁶⁹ Schwede 1891: 405.

(1856, 1862, Tilžits) byl doplněn o písně ze surinkimininkaiovského repertoáru spolu s melodiemi v numerické notaci. Záměr K. W. O. Glogaua opřít se o neoficiální kancionál nenarazil na odpor königsberského konzistoře ani úřadů Gumbinnenského okresu, s jejichž vědomím sbírka vyšla.

Texty ze surinkimininkaiovského kancionálu vybral memelský církevní kněz K. R. Jacoby pro školní čítanku Litauische Chrestomathie zum Schulgebrauch (1880, Memel) a tilžitský učitel M. Voelkel pro čítanku Litauisches elementarbuch (1898, Heidelberg). Výběr K. R. Jacobyho a M. Voelkela nebyl stejný, názory sestavovatelů se v této otázce lišily. K. R. Jacobymu připadala pozoruhodná díla barokních autorů S. Dacha a P. Gerhardta přeložená G. Ostermejerem a anonymní, snad původní litevské texty, zatímco M. Voelkel dával přednost překladům písní J. A. Rotheho a jeho současníka G. F. L. Knaka. K. R. Jacoby uvedl konkrétní vydání surinkimininkaiovského kancionálu, o něž se opíral. Texty opsal z vydání memelské tiskárny z roku 1876.

V posledních desetiletích 19. století byla v centru zájmu Litevské literární společnosti v Tilžitu také surinkimininkaiovská hymnografie. Předseda společnosti a církevní biskup K. T. W. Hoffheinezas spolu se spolupracovníky zveřejňoval zapsané melodie surinkimininkaiovských písní v průběžném vědeckém díle společnosti Mitteilungen der Litauischen literarischen Gesellschaft a ve sbírce vydané z podnětu společnosti Giesmių Balfai (1894, Heidelberg, Tilžits). Do sbírky zařadil 29 surinkimininkaiovských písní s harmonizovanými melodiemi upravenými pro varhany. Iniciativy členů společnosti a soustředěné úsilí zaznamenat melodie písní a zveřejnit je v tisku ukazují, že surinkimininkaiovská hymnografie byla považována za cenný materiál, který mohl posloužit vědeckým účelům.

Po prozkoumání přejímání surinkimininkaiovských písní a jejich publikování v pojednávaných tiskovinách jsou patrné tendence dominance děl daného období. Vynikají J. A. Rotheho „Radau, radau jau Gruntą ławo“, modifikovaná verze N. L. von Zinzendorfova „Aß tikt dryfu“, začínající strofou „Pilnos Rankos“, dále dílo tehdejšího náboženského básníka G. F. L. Knaka „Eikim Bėn, eikim Bėn“ a tvorba mladší generace hallských pietistů E. G. Woltersdorfa. Z litevských autorů lze vyzdvihnout kazatele, autora písní a prvního sestavovatele surinkimininkaiovského kancionálu K. E. Mertikaitise a jeho dílo „Amžę tu Dangaus“.

LITERATURA A PRAMENY

Citavičiūtė Liucija 2004: Karaliaučiaus universiteto Lietuvių kalbos seminaras [Litevský jazykový seminář na Královecké univerzitě], Vilnius: Litevský institut literatury a folkloru.

Banytė-Rowell Rasa 2018: Litevská literární společnost v Tilžitu a archeologie [Litevská literární společnost v Tilžitu a archeologie]. – Kultūros paminklai 22, 117–130.

Barasa Darius 2018: Modlitebníci v Pruské Litvě: masovost, rozšíření a obraz ve 3. desetiletí 19. století [Modlitebníci v Pruské Litvě: rozsah hnutí, jeho šíření a obraz ve 20. letech 19. století]. – Senoji Lietuvos literatūra 46: Pietizmo idėjos ir surinkimininkų raštija Prūsijos Lietuvoje, redakční kolegium: M. Čiurinskas (vedoucí redaktor), O. Daukšienė, D. Dilytė, P. U. Dini, J. Gelumbeckaitė, D. Kuolys a další; sest. a připr. Ž. Sidabraitė, Vilnius: Litevský institut literatury a folkloru, 140–169.

20

vedoucí redaktor), O. Daukšienė, D. Dilytė, P. U. Dini, J. Gelumbeckaitė, D. Kuolys a další; sest. a připr. Ž. Sidabraitė, Vilnius: Litevský institut literatury a folkloru, 140–169. DOI: https://doi.org/10.51554/SLL.2018.28801.

[Hoffheinz Karl Theodor W.] 1883: Z dějin litevských „kancionálů“ [Z dějin litevských „kancionálů“]. – Naujafis Keleiwis 5, 32–33; 6, 39–40; 7, 46–47.

[Hoffheinz Karl Theodor W.] 1887: Ukázky litevských chorálních melodií [Ukázky litevských chorálních melodií]. – Mittheilungen der Litauischen litterarischen Gesellschaft 2(12), [393]–406.

[Hoffheinz Karl Theodor W.] 1894: Giefmiu Balfai. Litauiſche Kirchen-Gefänge [Melodie písní. Litevské církevní písně] sebral W. Hoffheinz, superintendent ve výslužbě v Tilžitu. <...>, Heidelberg: Carl Winters Universitäts-Buchhandlung. Gedruckt bei Otto v. Mauderode, Tilsit.

Fischer A[lbert] F[riedrich] W. 1967: Kirchenlieder–Lexikon [Lexikon církevních písní], reprofraf. dotisk vydání Gotha, 1878–1879, Hildesheim: Olms.

[Gaigəlatis Wilijus] 1905: Ewangelijſki Surinkimai Lietuwoje, Ißtyrinėjimai apie jû Pradžią, Augimą bey dabartinį Bu wį [Evangelická surinkimai v Litvě, studie o jejich vzniku, růstu a současnosti], upravil kněz Dr. W. Gaigalatis, Priekulė.

[Glogau Karl Wilhelm O.] 1856: 64 Giefmes Szuilėms [64 písní pro školy] z Giefmjų=Knygų iškirtos per Karališką Prowincôs=Szuil Kollėgijį Karaliaučiuje Sutarimė su Karališkuoju Konfiftoriju bey Karališkomfions Regierungenoms, o lietuwiſkay išleistos per C. W. O. Glogau, Tilžės Wyfku pą, (Antrą Kart’ Raštais išspauftos, ir wėl perweizdėtos.) Tilžėje. Raštais išspauftos prie I. Reylenderio. (Druck und Verlag von I. Reyländer.); LNMMB: mikrofilmas 299.

[Glogau Karl Wilhelm O.] 1862: 64 Giefmes [64 Hymny <...> pro školy], k nimž je připojeno ještě 16, takže jich je celkem 80, sestavených podle královské regulace, vybraných pro školy z Giefmjų=Knygų královskou provinční školskou = kolegií v Královci po dohodě s královským konzistořem a královskými vládami a vydaných litevsky C. W. O. Glogauem, tiskařem v Tilsitu (po páté vytištěno a znovu přehlédnuto). (Fünfte Auflage). V Tilsitu. Vytištěno u I. Reylendera. (Druck und Verlag von I. Reyländer.); KTUB: Cs 9745.

[Jacoby Karl Rudolf] 1880: Litauische Chrestomathie zum Schulgebrauch [Litevská chrestomatie pro školní potřebu], s XX. výroční zprávou gymnázia v Memelu vydal Rudolph Jacoby, farář při venkovském kostele v Memelu, Lipsko, komisní nakladatelství B. G. Teubnera. [Vyšlo tiskem u F. W. Sieberta v Memelu].

Juška Albertas 1997: Mažosios Lietuvos bažnyčia [Církev Malé Litvy], Klaipėda: Nakladatelství Klaipėdské univerzity.

21

Juška Albertas 2003: Mažosios Lietuvos mokykla [Škola Malé Litvy], Klaipėda: Nakladatelství Klaipėdské univerzity.

Kaunas Domas 1996: Mažosios Lietuvos knyga: lietuviškos knygos raida 1547–1940 [Kniha Malé Litvy: vývoj litevské knihy 1547–1940], Vilnius: Baltos lankos.

[Koch Eduard Emil] 1868: Geſchichte des Kirchenlieds und Kirchengesangs der chr iftlichen [Dějiny církevní písně a církevního zpěvu křesťanské], insbesondere der deutchen evangelifchen Kirche. <...>, čtvrtý svazek <...>, Stuttgart: Druck und Verlag der Chr. Belferſchen Verlagshandlung.

[Kuršaitis Frydrichas] 1854a: Giesmjų bey Maldū Knygos Karaliszkojo Prusų Waisko [Knihy písní a modliteb Královské pruské armády], Karaliaucziuje: Druck und Verlag der Schulzen Hofbuchdruckerei. VUB LR 1267 (bez titulního listu).

[Kuršaitis Frydrichas] 1854b: Zalnieriszkosios Giesmjų bey Maldū Knygos [Vojenské knihy písní a modliteb]. – Keleiwis iš Karaliaučiaus 22, 86–88.

[Kuršatis Frydrichas] 1857: Treczioji Dalis Giesmjų Knygų [Třetí část kancionálu], v níž se nachází značný počet nových křesťanských písní. Tyto z německého jazyka čerstvě přeložil a uspořádal F. Kurbatis, litevský kněz v Královci (souhrn všech nových písní, které se nacházejí ve Vojenské knize písní a mezi oněmi 64 písněmi určenými školám.), Královec: Druck und Verlag der Hartungſchen Buchdruckerei. LNMMB: 593939–593941.

LB I: Lietuvos TSR bibliografija. Serija A. Knygos lietuvių kalba [Bibliografie Litvy. Řada A. Knihy v litevštině] 1: 1547–1861, Vilnius: Mintis, 1969.

LB II(2): Lietuvos TSR bibliografija. Serija A. Knygos lietuvių kalba [Bibliografie Litvy. Řada A. Knihy v litevštině] 2: 1862–1904, 2: R–Ž, Vilnius: Mintis, 1988.

LBP 1990: Lietuvos bibliografija. Serija A. Knygos lietuvių kalba 1: 1547–1861. Papildymai [Bibliografie Litvy. Řada A. Knihy v litevštině 1: 1547–1861. Dodatky], Vilnius: Mintis.

Michelini Guido 2009a: Sbírky písní sestavené Jonem Pipirem v německém kontextu [Sbírky písní sestavené Jonem Pipirem v německém kontextu]. – Res humanitariae 5, 142–159.

Michelini Guido 2009b: Mažosios Lietuvos giesmynų istorija: nuo Martyno Mažvydo iki XIX a. pabaigos [Dějiny kancionálů Malé Litvy: od Martynase Mažvydase do konce 19. století], Klaipėda: Nakladatelství Klaipėdské univerzity.

Michelini Guido 2010: Pietistų „Psalmіų knygos“ istorinis kontekstas [Historický kontext „Knihy žalmů“ pietistů], Klaipėda: Nakladatelství Klaipėdské univerzity.

Milius Vacys 1993: Mokslo draugijos ir lietuvių etnografija (XIX a. antroji pusė – XX a. pirmoji pusė) [Vědecké společnosti a litevská etnografie (druhá polovina 19. století – první polovina 20. století)], Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií.

22

Mielcke C[hristian] G[ottlieb] 1806: Předmluva, Sė́nos ir naujos krikβčioniškos Giesmės [Staré a nové křesťanské písně], уpacзey Sennienſiems ant Gėroʃu didelėis Raβtais iβpáuſtos draug ʃu naujom’s Maldū Knŷgėlėmis, Karalauczuje: Knygdrukawonej’ Lebrekto Eringo, IX–XVII. VUB RSS: Lᵣ 777–778.

[Niemann Albert] 1902: 24 litauische Choräle [24 litevských chorálů] vybrané a zpracované podle rukopisné sbírky Niemanna, kantora v Katt enau, C. Grafem Bülowem von Dennewitz. <...>, Královec: Gräfe & Unzer, Buchhandlung.

Semb rzycki Johannes 1889: Ztracený litevský kancionál C. G. Mielckeho [Ztracený litevský kancionál C. G. Mielckeho]. – Altpreussische Monatsschrift 26, Královec: Verlag von Ferd. Beyer’s Buchhandlung, [366]–369.

Schwede R[udolph] 1891: K dějinám litevských kancionálů [Dějiny litevských kancionálů]. – Mitteilungen der Litauischen litterarischen Gesellschaft 16, Heidelberg: Carl Winters Universitätsbuchhandlung, 396–406.

Strungytė Inga 2006: Projevy surinkimininkaiovského hnutí v kancionálu Kristijonase Endrikise Mertikaitise „Wiffokies Naujas Giefmes arba Ewangel iški Pfalmai“ (1817) [Projevy surinkimininkaiovského hnutí v kancionálu Kristijonase Endrikise Mertikaitise „Wiffokies Naujas Giefmes arba Ewangel iški Pfalmai“ (1817)]. – Archivum Lithuanicum 8, 187–210.

Strungytė–Liugienė Inga 2009: Vazby kancionálů Kristijonase Endrikise Mertikaitise „Wissokies Naujes Giesmes arba Ewangeliszk i Psalmai“ (1817) a „Mažos Giesmju Knygeles“ (1819) na kancionál Frantze Alberta Schultze „Kern Alter und Neuer geistreicher Lieder, Als der Zweyte Theil“ [Vazby kancionálu Kristijonase Endrikise Mertikaitise „Wissokies Naujes Giesmes arba Ewangeliszk i Psalmai“ (1817) a „Mažos Giesmju Knygeles“ (1819) na kancionál Frantze Alberta Schultze „Kern Alter und Neuer geistreicher Lieder, Als der Zweyte Theil“]. – Archivum Lithuanicum 11, 189–204.

Strungytė–Liugienė Inga 2012: Písně mladých hallských pietistů v kancionálech Kristijonase Endrikise Mertikaitise Wissokies Naujes Giesmes arba Ewangeliszki Psalmai (1817) a Mažos Giesmju Knygeles (1819) [Písně mladých hallských pietistů v kancionálech Kristijonase Endrikise Mertikaitise „Wissokies Naujes Giesmes arba Ewangeliszki Psalmai“ (1817) a „Mažos Giesmju Knygeles“ (1819)]. – Res humanitariae 11, 83–101.

Strungytė–Liugienė Inga 2014: Dějiny surinkimininkaiovských kancionálů z první poloviny 19. století (geneze a jazyk): disertační práce [Dějiny kancionálů hnutí fellowshipu z 19. století (jazyk a geneze): disertační práce], Vilnius: Nakladatelství Vilniuské univerzity.

Strungytė–Liugienė Inga 2016: Otázka pramenů a repertoáru kancionálu Gottfrieda Ostermejera (1781) [Otázka pramenů a repertoáru kancionálu Gottfrieda Ostermejera (1781)]. – Senoji Lietuvos literatūra 42: Výzkum lituanistického dědictví Gottfrieda Ostermejera, č. 2, redakční kolegium: M. Čiurinskas (vedoucí redaktor), D. Dilytė, P. U. Dini, J. Gelumbeckaitė, D. Kuolys a další; sest. L. Citavičiūtė, O. Aleknavičienė, připr. a red. O. Aleknavičienė, Vilnius: Litevský institut literatury a folkloru, 83–118.

23

Strungytė-Liugienė Inga 2019: Dialog moderních iniciativ a tradice: hnutí surinkimininkai v Pruské Litvě: sborník článků [Dialog mezi moderními iniciativami a tradicí: hnutí „surinkimininkai“ v Pruské Litvě: sborník článků], připr. I. Strungytė-Liugienė, Vilnius: Litevský jazykový institut.

Strungytė-Liugienė Inga 2023: Protestantské knihy s melodiemi písní v numerické notaci v Pruské Litvě ve druhé polovině 19. století [Protestant Books with the Melodies of Hymns in Numerical Notation in Prussian Lithuania in the Second Half of the Nineteenth Century]. – Archivum Lithuanicum 25, 159–180.

[Voelkel Maximilian] 1898: Litauisches Elementarbuch von Maxim J. A. Voelkel [Litevská elementární kniha Maximiliana J. A. Voelkela], druhé nově zpracované a rozšířené vydání, Heidelberg: Carl Winter’s Universitätsbuchhandlung.

Wifſokios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai 1850: Wifſokios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai [Různé nové písně neboli evangelické žalmy], které byly až dosud zapsány po jedné i po několika do malých knížeček. <...>, pošesté vytištěno v Tilžitu u Endrikise Posta.

Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai 1856: Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai [Různé nové písně neboli evangelické žalmy], které byly nejprve zapsány po jedné i po několika do malých knížeček <...>, po sedmé vytištěno v Tilžitu u Endrikise Posta.

Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai 1861: Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai [Různé nové písně neboli evangelické žalmy], které byly nejprve zapsány po jedné i po několika do malých knížeček <...>, poosmé vytištěno v Tilžitu u Endrikise Posta.

Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai 1876: Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai [Různé nové písně neboli evangelické žalmy], které byly nejprve zapsány po jedné i po několika do malých knížeček <...>, Memel: Gedruckt und verlegt von Heinr. Holz.

Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai 1879: Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai [Různé nové písně neboli evangelické žalmy], které byly nejprve zapsány po jedné i po několika do malých knížeček <...>, Memel: Gedruckt und verlegt von Holz & Sžernus.

Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai 1893: Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai [Různé nové písně neboli evangelické žalmy], které byly nejprve zapsány po jedné i po několika do malých knížeček <...>, Priekulė: Gedruckt bei G. Traufchies.

Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai 1897: Wifókios naujos Gieſmės arba Ewangelijſki Pſalmai [Různé nové písně neboli evangelické žalmy], které byly nejprve zapsány po jedné i po několika

24

po jedné i po několika zapsány do malých knížeček <...>, Memel: Gedruckt und verlegt von Holz & Szernus Nachfolger.

Žostautaitė Petronėlė 1996: Evangelická surinkimai v Pruské Litvě [Evangelické Surinkimai v Pruské Litvě]. – Liaudies kultūra 4, 29–34.

Přijetí Surinkimininkai repertoáru v pruských litevských dílech druhé poloviny 19.^th století

SHRNUTÍ

Kancionál Surinkimininkai Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai představoval nový fenomén v náboženské literatuře a proměnil tradici pruských litevských hymnografických publikací, která existovala od 16.^th století. Potřeba zvláštní sbírky vznikla s rostoucím počtem věřících a s větší oblibou náboženských shromáždění (litevsky surinkimai) v litevských farnostech. Od počátku se pojednávaná sbírka písní lišila od ostatních luterských kancionálů Pruské Litvy. Její sestavování nekontrolovalo königsberské konzistoř ani státní úřady. Překlady a redakční práci neprováděla ustanovená skupina kněží, nýbrž vedoucí z nižších společenských vrstev bez univerzitního vzdělání, takzvaní sakytojai a učitelé. Neoficiální status kancionálu poskytl jeho sestavovatelům svobodu utvářet repertoár bez omezení a samostatně rozhodovat o výběru písní litevských a německých autorů. Je důležité poznamenat, že kvalita překladu i požadavky na veršování a litevský jazyk hrály druhořadou úlohu. Sestavovatelé se spokojili s prací méně zdatných překladatelů. Publikace nebyla určena pro bohoslužby luterské církve, nýbrž k soukromému použití doma a na shromážděních (surinkimai) konaných mimo církev.

Cílem tohoto článku je analyzovat vliv repertoáru kancionálu Surinkimininkai na publikace z druhé poloviny 19.^th století. Mezi cíle patří odhalit postoj sestavovatelů oficiálních litevských kancionálů, školních antologií a členů Litevské literární společnosti v Tilžitu (do níž patřili vysoce postavení duchovní a pedagogové z pruského litevského školského systému) k hymnografii Surinkimininkai a také prozkoumat vazby mezi obsahem knih a publikací, které připravili, a kancionálem Surinkimininkai. Pro analýzu byly vybrány publikace různých žánrů (sbírky písní a školní antologie), aby bylo možné určit převládající tendence surinkimininkaiovských písní v daném období.

Výzkum ukázal, že kancionál Surinkimininkai Visokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai byl ve druhé polovině 19.^th století vlivnou publikací. Repertoár ovlivnil sestavovatele litevských církevních a vojenských kancionálů, školní antologie v Pruské Litvě a hymnografická díla členů Litevské literární společnosti v Tilžitu. Nezabránila tomu skutečnost, že kancionálu chybělo oficiální institucionální schválení. Jeho hodnotu zvyšoval postoj Litevců ke knize a

25

jejich hodnotící hlas, který představitelé církve a pedagogové nemohli ignorovat.

Analýza ukázala, že pro königsberského kněze F. Kurschata byl surinkimininkaiovský kancionál zdrojem při sestavování vojenského kancionálu Surinkimininkai Giełmõ bej Maldū=Knygos Karališkojo Prūſū Waiſko (1854, Královec). Ze surinkimininkaiovského kancionálu Surinkimininkai převzal píseň J. A. Rotheho „Rądau, rądau jau Gruntą ſawo“, která byla později zařazena do samostatného dodatku Trečioji Dalis Giełmū Knygū (1857, Královec) k církevnímu kancionálu Pagėrintos Giełmū=Knygos.

Repertoár Surinkimininkai pronikl také do školních učebnic. Superintendent v Tilsitu C. W. O. Glogau zajistil, aby byl školní zpěvník 64 Giełmes (1856, 1862, Tilsit) doplněn o sedm hymnů z repertoáru Surinkimininkai spolu s melodiemi v číselné notaci. Proti Glogauově myšlence se nepostavilo königsberské konzistoř ani úřady gumbinnenského okresu, které sbírku schválily. Texty ze zpěvníku Surinkimininkai vybral C. R. Jacoby, duchovní memelské církve (celkem 4), pro školní antologii Litauische Chrestomathie zum Schulgebrauch (1880, Memel) a M. Voelkel, učitel z Tilsitu (celkem 2), pro čítanku Litauisches elementarbuch (1898, Heidelberg). Výběr textů C. R. Jacobyho a M. Voelkela nevycházel ze stejných kritérií; postoje sestavovatelů se v této otázce lišily. C. R. Jacobymu připadla pozoruhodná díla barokních autorů S. Dacha a P. Gerhardta, přeložená G. Ostermeyerem, a možná také původní litevské texty, zatímco M. Voelkel dával přednost přeloženým hymnům J. A. Rotheho a jeho současníka G. F. L. Knaka.

Členové Litevské literární společnosti v Tilsitu se zajímali o pěveckou tradici Surinkimininkai a jejich zpěvníkům věnovali pozornost v posledních desetiletích 19.^th století. Předseda Společnosti C. T. W. Hoffheinz spolu se svými spolupracovníky zařadil melodie hymnů Surinkimininkai do vědeckého periodika Společnosti Mitteilungen der Litauischen litterarischen Gesellschaft a do sbírky Giełmū Balſai (1894, Heidelberg, Tilsit), vydané pod záštitou Společnosti, která obsahovala 29 Surinkimininkai hymnů s harmonizovanými melodiemi upravenými pro varhany. Iniciativy členů Společnosti ukazují, že hymnografie Surinkimininkai byla považována za hodnotnou a užitečnou pro vědecké účely i v dlouhodobém horizontu.

Po prozkoumání přejímání hymnů Surinkimininkai a jejich výskytu v pojednávaných publikacích se ukazují převládající tendence určitých hymnů v daném období. Vynikají tyto hymny: „Rądau, rądau jau Gruntą ſawo“ od J. A. Rotheho, „Aß tikt dryſū“ od N. L. von Zinzendorfa, „Eikim Bėn, eikim Bėn“ od G. F. Knaka, hymny halleovského pietisty mladší generace E. G. Woltersdorfa a „Amžę tu Dangaus“ od prvního sestavovatele zpěvníku Surinkimininkai Viſokios naujos giesmės arba evangeliški psalmai K. E. Mertikaitise.

26