terijus – „co si tu ještě pamatuji?“ Zde je malá ukázka: ichtyofauna, ichtyologie, ichtyosauři, iguanodonti, leguáni, mořská fauna, kapustňák, mořské řasy, lilijice, lachtani. Dodržuje se snad zásada, že byly vypuštěny odborné termíny charakteristické pro geografii vzdálenějších zemí? Vždyť ichtyosauři jsou jen jednou z čeledí plazů z řádu ptakopánvých dinosaurů, navíc vyhynulou. Uvedení zástupci mořské fauny rozhodně nejsou ničím tak výjimeční, aby je bylo třeba zvlášť zmiňovat (biologické termíny tvoří v tomto slovníku jen asi třetinu). Takto by se dalo pokračovat dál. Neobstojí ani možné ospravedlnění, že údajně bylo rozhodnuto nezařazovat do slovníku termíny srozumitelné všem. Pokud všichni žáci vědí, co znamená termín sídlo, pak stejně tak chápou i to, co je městys nebo samota.

Než se tedy začne psát slovník, je nutné vědět, komu je určen, k jakým účelům má sloužit a jaký bude jeho rozsah. Je-li určen škole, bylo by vhodné vyhnout se takovým vysvětlením termínů, jako je garždas „hrubá frakce sypkých a zpevněných hornin <...>“ (možná by bylo vhodnější vysvětlení v DŽ: „kameny obroušené a zaoblené mořskou či říční vodou“). Pokud nelze do slovníku zahrnout všechny termíny daného oboru, měly by se pečlivě vybrat podle míry abstraktnosti, četnosti užívání a místa ve struktuře termínů daného oboru. Užitečné by bylo abecední uspořádání synonym; řekněme, že žák najde v učebnici termín izohipsy, ve slovníku není vysvětlen a jak má vědět, že v tomto případě má hledat vysvětlení u hesla vrstevnice? Kdyby však našel odkaz „viz vrstevnice“, nedorozumění by nenastalo. Navíc je to účinný způsob, jak popularizovat české terminologické ekvivalenty: čtenář by věděl, že „zvlášť organizovaný veřejný prodej, obchod, který se pravidelně koná na určitém tržišti“ se nazývá dražba, jinak také aukce, a ne naopak.

Kromě toho by bylo třeba tvůrčím způsobem využít materiál z dříve vydaných publikací v tomto oboru. Pak by se neobjevovaly tak kostrbaté termíny jako kolísavé pohyby zemské kůry, když už v litevském překladu „Geografického slovníku“ S. Agapova stojí jednoduše kolísání zemské kůry. Má-li být tedy slovník skutečně užitečný žákům i dalším zájemcům o geografii, bylo by třeba jej zdokonalit; myšlenka připravit takovou publikaci je však opravdu dobrá.

Jurgita JĖRINAITĖ

II

V „Encyklopedickém geografickém slovníku“ sestaveném Stasysem Vaitekūnasem—

96

dyne” (Kaunas, “Šviesa”, 1994) straipsniai išdėstyti vienas po kito antraščių abėcėlės tvarka. Antraštės sukirčiuotos. Prie daugumos žodyno straipsnių, kurių antraštėje yra tarptautinių žodžių, pateikta etimonų. Žodynas skiriamas vidurinei bendrojo lavinimo mokyklai.

Jak se píše v předmluvě, „na rozdíl od dosavadních překladových (většinou z ruštiny) slovníků a příruček se v tomto slovníku upustilo od velmi lokalizovaných (místních) a speciálních termínů a pojmů, které jsou pro litevského žáka zbytečné a charakteristické pro geografii vzdálených zemí. Větší pozornost je zde věnována litevské geografické terminologii“ (s. 3). Autor však v rozporu s tím vysvětluje, co je Africká rozvojová banka, Dawesův plán, Evropské sdružení uhlí a oceli atd. Slovník navíc obsahuje termíny, které s geografií souvisejí jen málo, například: cholera „[řec. cholera < cholē – žluč + rhéo – téci], akutní nakažlivé střevní onemocnění <…>“ (s. 34). (O jiných nemocech se v tomto geografickém slovníku nehovoří. Proč je vybrána právě tato nemoc?), velkoobchodní cena „cena, za kterou výrobce prodává své zboží ve velkém množství jiným podnikům, organizacím nebo pro maloobchodní prodej. Velkoobchodní cena zboží je nižší než jeho maloobchodní cena, kterou platí individuální kupující“ (s. 41), maloobchodní cena „cena, kterou obyvatelé platí za zboží a služby. Vždy je vyšší než velkoobchodní ceny“ (s. 120), překližka „[něm. Furnier], deskový dřevěný materiál. Vyrábí se loupáním, řezáním a lepením. Překližka z lepených vrstev se skládá ze 3–9 tenkých listů březového nebo olšového dřeva slepených tak, aby směry dřevních vláken sousedních listů byly kolmé. Lepí se v horkých lisech. Její tloušťka je 1–12 mm <…>“ (s. 50), sazba „norma odměny za jednotku výkonu. Používá se při úkolovém systému odměňování <…>“ (s. 73), důchod „[lat. pensio – platba, dávka], prostředky k obživě pravidelně vyplácené starým lidem nebo lidem, kteří odpracovali zákonem stanovenou dobu (= odpracovali), invalidům a rodinným příslušníkům, kteří ztratili živitele“ (s. 147).

Je dobře, že je samostatně vysvětlen význam složek bio-, geo-, hydro-, mohly by však být vysvětleny také antropo-, sub-. Ne všechny termíny jsou upraveny podle obecných požadavků terminologie a jazykové kultury. Ve slovníku se dokonce objevují případy nerespektování usnesení Státní jazykové komise, například: bartėriniai (=natūriniai) barterovýliz in-gas (=ilgalaikė nuoma), pravopisné chyby: fiòrdas (=fjordas). Místo termínu radiozondas by se lépe hodil správný tvar radijo zondas. Neměli bychom používat přídavná jména s příponou -inis místo genitivu,

97

např.: ekonomická (=ekonomiky) reforma, státní (=státu) příjmy, státní (=státu) půjčky, státní (=státu) banka, státní (=státu) rozpočet atd. Na s. 224 je uveden termín jednotná energetická soustava (podle ruštiny единая энергетическая система). Vedle toho se autoři pokusili o nápravu – společná energetická soustava, ale oba tyto termíny jsou špatné. Místo nich by se hodil termín společná energetická soustava.

Ve výkladech termínů se vyskytují nesprávné termíny, například echolotas „elektronavigační (=elektronický navigační) přístroj k měření hloubky moře ultrazvukovými vlnami <...>“. Nebylo by snad lepší nahradit ekonomický termín kapitálové vklady (s. 89), uvedený ve veřejně přístupném geografickém slovníku, termínem kapitálové investice?

Ve slovníku jsou velmi kategorická, avšak nepřesná tvrzení, například „Mezinárodní jazyky jsou angličtina a francouzština“ (heslo „Jazyk“, s. 87); „Mezinárodními jazyky jsou angličtina a francouzština“ (heslo „Jazyky světa“, s. 145). Jsou však za mezinárodní považovány pouze tyto dva jazyky?

Zde není možné tento slovník podrobněji hodnotit. Tentokrát šlo pouze o to ukázat několik jeho zjevných nepřesností a chyb.

Gailutis LAUKAGALIS

ÚVAHY O SLOVNÍKU PEDAGOGICKÝCH TERMÍNŮ

V roce 1993 vyšel velmi potřebný výkladový překladový slovník „Pedagogické termíny“, který připravil prof. L. Jovaiša a v nákladu 3000 výtisků vydalo nakladatelství „Šviesa“¹. Jde o první výkladový slovník pedagogických termínů vydaný v Litvě; obsahuje přibližně 1000 běžnějších termínů teoretické a aplikované pedagogiky, její historie a metodologie. Prohlédli jej, vyznačili přízvuk a spolu s dalšími vědci recenzovali také jazykovědci. Publikace je užitečná jak pro vědce, tak pro přednášející, učitele i studenty připravující se na učitelské povolání.

V předmluvě slovníku se píše, že jde o „první pokus popsat a systematizovat pojmy vědy o lidské výchově v litevském jazyce“ (s. 3). Vždyť jsme však už dávno měli – pravda, poprvé vytištěnou z rukopisu jen o pár let dříve a nedokončenou – práci prof. St. Šalkauskise,

¹ J o v a i š a L. Pedagogikos terminai. K.: Šviesa, 1993, 264 p.

98