T E R M I N O L O G I J O S D A R B I N I N K A I

Antanė KUČINSKAITĖ

NĚCO MÁLO Z PRÁCE TERMINOLOGŮ V LITEVSKÉM JAZYKOVÉM ÚSTAVU

I. Rok 1945 – obnova Litevského jazykového ústavu při Litevské akademii věd

Na Litevském jazykovém ústavu Litevské akademie věd jsem začala pracovat počátkem roku 1945. Nedávno přehnuvší se válečná fronta (v létě 1944) ve Vilniusu mnohé zbořila a zničila. Obě budovy Litevského jazykového ústavu i Ústavu litevské literatury a folkloru (Antakalnio 6) však zůstaly nepoškozené. Zaměstnanci se bohužel rozutekli a s návratem nespěchali.

Zachovalo se také centrum Akademie věd (Karolio Poželos, dnešní Žygimantų 2, kde nyní sídlí knihovna Akademie věd).

Počátkem roku 1945 jsme na Litevském jazykovém ústavu začali pracovat ve třech: ředitel prof. Juozas Balčikonis a jeho dvě zaměstnankyně: Bronė Vosyl yte (zemřela roku 1972) a Antanė Kučinskaitė.

Dokud vláda definitivně neschválila centrum Akademie věd, ústavy ani jejich personál, pracovali jsme pár měsíců jako dobrovolníci; s blížícím se jarem jsme už byli uznáni za řádné zaměstnance (a dostávali jsme i jakýsi plat).

Každý rok přibyl jeden či dva zaměstnanci a začalo se řešit vytištění druhého svazku velkého akademického „Litevského slovníku“. V roce 1947 jsem byla vyslána do Kaunasu, abych dohlížela na tisk v tiskárně „Spindulys“. Druhý svazek „Litevského slovníku“ vyšel koncem roku 1947. Litevský jazykový ústav mě na pár let ponechal v Kaunasu – přidělil mě ke skupině lexikografů, kteří se odhodlali neprodleně vydat jednosvazkový „Slovník současné litevštiny“. V roce 1950 byla redakce „Slovníku současné litevštiny“ přeložena do Vilniusu, a tak jsem se vrátila i já. Byla jsem pověřena sepsáním pokynů k redigování velkého akademického „Litevského slovníku“.

75

2. První kroky terminologů v Ústavu litevského jazyka

V roce 1950 se z iniciativy schopného organizátora Jona Kruopase začala prosazovat myšlenka oživit terminologickou práci v Ústavu litevského jazyka, protože se stále častěji obraceli vědci různých oborů s žádostí o pomoc při řešení naléhavých otázek odborné terminologie. Pracovníků v Ústavu litevského jazyka bylo málo. V roce 1952 jsme terminologickou skupinu tvořili tři: docent J. Kruopas, Napalys Grigas a já.

3. Terminologové ústavu spolupracují s právníky

Jako první se praktickými otázkami normování terminologie začali zabývat právníci. Zkušený znalec práva, který měl velmi dobrý cit pro mateřský jazyk, docent A. Žiurlys se v roce 1952 obrátil na Ústav litevského jazyka s žádostí o pomoc lingvistů-terminologů. Prezidium Nejvyšší rady mělo naléhavě vydat čtyři zákoníky: trestní zákoník, trestní řád, občanský zákoník a občanský soudní řád.

Skupina vynikajících právníků se ze všech sil snažila, aby byly tyto čtyři zákoníky po věcné stránce i z hlediska kultury litevského jazyka vzorně připraveny k vydání.

Dvakrát týdně, nezřídka i častěji, jsme celé půldny zasedali v bytě A. Žiurlyse, terminologové ústavu společně s právníky, a snažili se formulovat právní ustanovení stručně, přesně a správně, jak to vyžaduje preciznost jazyka zákoníků.

Tyto diskuse pro mě byly velmi poučnými lekcemi. Úžasný Žiurlysův jazykový cit a schopnost vybrat nejvýstižnější slovo a nejlogičtější formulaci mě podněcovaly k tomu, abych při vytváření či zdokonalování vědeckých termínů neztrácel spojení s lidovým způsobem myšlení a s citem pro ducha litevského jazyka…

Při jednáních se znalci práva jsme se museli déle zastavovat u speciálních právních termínů. Někdy jsme narazili i na otázky syntaxe nebo prostě správnosti jazyka.

Například si vzpomínám, že už na prvním jednání mě zarazilo Bau-

76

v trestním zákoníku formulace trestu:

“<...> bude potrestán třemi lety odnětí svobody <...>”

Podle mého názoru je to nelogické: nejprve je třeba konstatovat trest (odnětí svobody) a teprve potom jeho délku. Tedy:

<...> bude potrestán odnětím svobody na tři roky <...>

Právníci se sice přeli, ale nakonec můj návrh přijali.

Ačkoli se ve všech čtyřech zákonících formulace, kterou jsem navrhl, používá důsledně, novináři v tisku i dnes nejprve zdůrazňují délku trestu a teprve potom nepřijatelnou formulací v běžném jazyce popisují samotný trest.

Možná zde má vliv úspornost hovorového jazyka, srov.:

– Kolik dostal? – Tři roky.

– Jak ho odsoudili? – Na tři roky.

Úspornost hovorového jazyka se však často rozchází s normami spisovného jazyka. Ne všechno se hodí do odborného jazyka, zejména do předpisů právníků.

Z jednání s právníky mi utkvěl v paměti termín veika, který navrhl A. Žiurlys. Pro lingvisty je to neobvyklý novotvar, ačkoli je utvořen poměrně správně. Tedy veikti: veika, jako traukti: trauka, slaugyti: slauga...

A. Žiurlys vysvětloval, že právníci musí rozlišovat dva blízké pojmy veikla a veika. Činnosti širokého rozsahu budou veikla, zatímco činnosti s pasivnějším projevem budou veika.

A. Žiurlys také upozornil, že slovo liudininkas odporuje zákonitostem litevského slovotvorství. Účastníci jednání souhlasili, že právnickým termínem bude liudytojas.

Spolupráce s právníky, zejména pozdější projednávání „Slovníku právních termínů“, pro nás, nezkušené terminology Ústavu litevského jazyka, představovala dobrou praxi.

4. Počet terminologů roste, pracovní pole se rozšiřují

Vedoucí slovníkového oddělení docent J. Kruopas měl tolik organizační a administrativní práce, že se jen zřídka mohl účastnit zasedání terminologů s odborníky z jednotlivých vědních oborů, proto do

77

Do Terminologické komise Ústavu litevského jazyka a literatury zapojil další dva vědecké pracovníky: Vlada Bartusevičiuse a Vitu Labutise.

Vladas Bartusevičius byl sám sportovcem a dobře se orientoval při přípravě „Slovníku sportovních termínů“ do tisku, zatímco V. Labutis se brzy projevil jako skutečně nadaný terminolog. Spolu s A. Kučinskaite pečlivě posuzoval a poskytoval dobré rady při přípravě „Slovníku fyzikálních termínů“ do tisku.

V. Labutis spolu s A. Kučinskaite v roce 1970 posuzoval termíny z oblasti kuchařství a běžného jazyka. Na schůzích pořádaných ministerstvem obchodu se přezkoumávaly seznamy názvů zboží.

5. Hlavním pracovním polem Terminologické komise LKI je „Slovník lékařských termínů“

Terminologická komise věnovala nejvíce času a sil „Slovníku lékařských termínů“. Jde o rozsáhlou publikaci (téměř tisíc stran), pečlivě sestavenou ve třech jazycích: latinsky, litevsky a rusky.

Několik let Terminologická komise spolu se sestavovateli tohoto slovníku celé půldny posuzovala každý termín z hlediska výstižnosti, přesnosti a správnosti. Zasedání lékařů se po několik let nejaktivněji účastnila Antanė Kučinskaitė (ostatní členové Terminologické komise se střídali). V posledních letech se jako nadaný terminolog osvědčil Vitas Labutis. „Část rukopisu připraveného do tisku četli vědečtí spolupracovníci Terminologické skupiny Ústavu litevského jazyka a literatury K. Gaivenis a J. Klimavičius,“ píše se v předmluvě ke „Slovníku lékařských termínů“¹. Podle mého názoru to byli nejnadanější terminologové té doby.

Při posuzování lékařských termínů bylo třeba nejprve věnovat pozornost častějším chybám v jazyce lékařů, totiž: léky ne proti chřipce, ale proti chřipce ve smyslu „na chřipku“; bolestivé místo ne potřít, ale namazat; nemoc ne jako východisko

¹ Astrauskas V., Biziulevičius S., Pavilonis S., Vaitilavičius A., Vileišis A. Medicinos terminų žodynas. V.: Mokslas, 1980. P. 3.

78

(uxxo), ale zakončení; nikoli sergantieji, nýbrž ligoniai; nikoli patologanatomija, nýbrž patologická anatomie atd. atd.

Bohužel se lékaři takových chyb dodnes ještě nezbavili...

Při úvahách o samotných termínech bylo třeba řešit nejeden složitý případ tvoření slov. Například vrozené vady. Dítě se narodí s jedním okem, jinak řečeno – vienakis, ale je třeba tento jev pojmenovat. Sestavovatelé „Slovníku lékařských termínů“ navrhli termín vienakystė. Narodí se s jednou nohou – vienakojystė, s jednou rukou – vienarankystė atd. Zpočátku se takové termíny zdály nepřijatelné, přesto je však lékaři potřebují... Dokonce i bekrūtinakulystė! Nebo beždžiongalvystė! Když se člověk do případů tvoření slov hlouběji ponoří, takové tvoření se nezdá zavrženíhodné.

Vyskytují se velmi složité latinské termíny používané lékaři, např.: encephalomyeloradiculopathia – onemocnění mozku a míchy i nervových kořenů. Nelze pro ně najít litevský termín – ekvivalent. V litevštině lze pouze popisně vyjádřit význam latinského termínu. Podobných „kilometrových“ latinských termínů se v lékařské vědě vyskytuje nemálo.

Blahopřejeme autorce těchto vzpomínek

jazykovědkyni Antanė KUČIŪNIENĖ

u příležitosti jejího významného jubilea a přejeme jí

co nejdelší a tvůrčí léta.

79