Albina AUKSORIŪTĖ

Litevský jazykový ústav

MYKOLOGICKÉ TERMÍNY L. IVINSKÉHO

Laurynas Ivinskis (1810–1881), žymus lituanistinio XIX a. vidurio Žemaičių sąjūdžio veikėjas, lietuviškų kalendorių leidėjas, yra ir vienas iš žymiųjų XIX a. lietuviškų gamtos mokslų terminų kūrėjų.

L. Ivinskis se velmi zajímal o botaniku a mykologii. V roce 1873 připravil atlas hub, v němž podal jejich vědecký popis a řadu kreseb. Tento atlas byl vybrán na sjezdu botaniků ve Varšavě a odeslán na světovou výstavu, která se konala ve Vídni v roce 1873. Poté, co se atlas hub ve Vídni ztratil, autor jej později sestavoval znovu. Je možné, že část návrhů starého nebo nového atlasu se nachází v rukopisném oddělení Institutu litevské literatury a folkloru (LLTIR).

V LLTIR jsou uchovávány dvě části – Agaricus aeruginosus IV Pratella (F1–660) a Scaurus Agaricus rufo divaceus (F1–661), celkem 226 stran s kresbami hub, které vytvořil sám L. Ivinskis; je jich 769. L. Ivinskis věnoval každé houbě samostatnou složku, na jejíž první straně uvedl její latinský a vedle něj litevský, polský a někdy také německý, český či ruský název. Ve složkách jsou kresby a polské popisy hub. Popisuje se třeně, klobouk, šupiny, barva, vůně a chuť houby a uvádějí se místa výskytu. Houby byly popsány v letech 1868–1874 a v roce 1876. Pro litevskou terminologii je zajímavých 73 litevských názvů druhů hub, které uvedl L. Ivinskis.

V první části rukopisu Agaricus aeruginosus IV Pratella je uvedeno 76 popisů hub, litevské termíny však nejsou uvedeny u všech popisů. V této části je pouze 20 litevských názvů druhů hub z rodu Agaricus, jehož latinský název je Agaricus; ve složkách druhé části je litevských názvů hub mnohem více – 53.

Názvy rodů hub

V dochovaném rukopisu uvedl L. Ivinskis názvy hub 21 rodů. Mnohé názvy rodů vytvořil sám L. Ivinskis

48

neologismy, nejčastěji odvozeniny s příponami; názvy pouze dvou rodů byly nejspíše převzaty z tehdejší hovorové řeči: tapietajzis, lat. Merulius (~lapelaižis, dnes trob agr ybis) a pumpotaukšzlis, lat. Lycoperdon (~pumpotaukšlis, dnes pumpotaukšlis).

Termíny z atlasu hub lze porovnat s termíny z jiného rukopisu L. Ivinského, „Prigimtūmenė“, a s termíny užívanými Jurgisem Ambraziejem Pabrėžou (1771–1849). „Prigimtūmenė“ je nejrozsáhlejší přírodovědné dílo L. Ivinského; v jeho druhé části „Žolėmina“ autor předložil systematický seznam hub a rostlin. V „Prigimtūmenė“ (zkráceně Pr) se uvádí litevský termín spolu s jeho ekvivalenty v latině a na mnoha místech také v polštině a němčině. Uvedené rody lat. Merulius a Lycoperdon jsou vyčleněny i v „Prigimtūmenė“, kde L. Ivinskis vedle názvů těchto rodů uvedených v atlasu hub zařadil také jejich synonyma, např.: gajdkojis arba tapielażzis, lat. Merulius, pol. Stroczek, něm. Aderschwamm Pr 66, srov. gaidgrybis PB 124; pumpòta ukšlis (skužbezd is, kukūrbezd is), lat. Lycoperdon, něm. Flockenstreuling Pr 62, srov. pampotaukšlis PB 141.

V rukopisech atlasu hub je uvedeno nejvíce názvů druhů rodu lat. Agaricus, litevský název tohoto rodu je však zkrácen na pl. L. Ivinskis tím pravděpodobně zkracoval plauskį (dnes pievagrybis), neboť v „Prigimtūmenė“ se tento rod nazývá plàuskis, lat. Agaricus, pol. Bdta, bedłka, něm. Blätterpilz Pr 67. Slovo plauskis se ve „Slovníku litevského jazyka“ (LKŽ) nevyskytuje, může tedy jít o neologismus L. Ivinského. J. A. Pabrėža pro označení tohoto rodu užíval jiné slovo – budė PB 116.

Rod Boletus L. Ivinskis nazval skilėminis (~skylėminis: skylė ‚díra‘ + -ėminis, dnes baravykas). Toto slovo použil k pojmenování druhu lat. Boletus perennis – skilėminis twėrantėsis; jinde však název rodu Boletus zapisoval ve zkrácené podobě, takže lze usuzovat, že rod označovalo podstatné jméno ženského rodu, pouze na základě druhového přídomku, např. Boletus circinans, Boletus granulatus – Sk. rupsnòtinė, (srov. Bolétus granulátus – šilinis baravykas LBŽ 51). Nejpravděpodobněji tedy L. Ivinskis zde i v dalších názvech druhů zkrátil stejný název rodu, který uvádí v „Prigimtūmenė“: skilėmina, lat. Boletus, pol. Huba, něm. Röhrenpilz Pr 67. LKŽ uvádí ještě jinou variantu tohoto slova

49

variantu: skyliamynas I, Mt, KŽ „bot. hřib (Boletus)“ LKŽ XII 887, jehož nejstarším pramenem jsou označeny spisy L. Ivinského. Jde zřejmě o rozdíl ve čtení. Za hlavní název rodu Boletus navržený L. Ivinským je nejspíše třeba považovat jeho neologismus skylėmina, utvořený z podstatného jména skylė ‚díra‘ a varianty přípony -menė, -ėmina. L. Ivinskis vytvořil s uvedenou příponou a jejími variantami řadu neologismů také v „Prigimtūmenė“. J. A. Pabrėža navrhoval nazývat tento rod skylelių grybas (viz PB 151).

Pomocí varianty přípony -ėmina a dalších variant přípony -menė vytvořil L. Ivinskis ještě několik názvů rodů hub, např.: veliėmina, lat. Isaria (~velėmina: velti ‚plstit‘ + -ėmina), srov. veliėmina, lat. Isaria, pol. Włóknica, něm. Keulenschopf Pr 53, driekys PB 121; rūdmina, lat. Rubigo, Uredo (~rūdmina: rūdė ‚rez‘ + -mina), srov. rūdmina, lat. Uredo, něm. Staubbrand, Zellenbrand Pr 44, rudis PB 148; digminis, lat. Hydnum (~dygminys: dygus ‚pichlavý‘ + -minys, dnes dyglutis), srov. digminis, lat. Hydnum, pol. Kolczak, něm. Stachelpilz Pr 66, Hydnum – dyglutis, syn.: dygminas (Iv, Mln), diguonėitis (Iv, St) LBŽ 172, gylinykas PB 125.

L. Ivinskis navrhl názvy čtyř rodů hub utvořené pomocí přípony -enis, např.: gniaužtėnis, lat. Helvella (~gniaužtenis: gniaužta ‚zmuchlanina‘ + -enis, dnes bobausis), srov. gniaužtėnis, lat. Helvella (Helvelie), něm. Lorchel Pr 65, Helvėlla – bobausis (Mr), syn.: gniaužtenis (Iv) LBŽ 166, alvytė PB 111; mejsenis, lat. Gymnosporangium (~meisenis: meisa ‚maso‘ + -enis), srov. mejsenis, lat. Gymnosporangium, něm. Nacktspore Pr 45; szukenis, lat. Clavaria (~šukenis: šukos ‚hřeben‘ + -enis, dnes žagarūnas), srov. winėnis, lat. Clavaria, něm. Keulentrager Pr 63, buožys PB 117; pro označení rodu lat. Tremella užíval L. Ivinskis neologismus drebūnis, druh lat. Tremella mesenterica však nazval gaidkojėnis mejsietasis, pol. Kisielec pomarańczowy, něm. Gallertpilz (~gaidkojenis: gaidkojis + -enis, dnes raukšlinis žiūrytis).

Kromě výše uvedené odvozeniny s příponou -ūnis, drėbūnis, lat. Tremella (~drebūnis: dreba ‚třese se‘ + -ūnis, dnes žiūrytis), srov. drėbūnis, lat. Tremella, Tremelle, něm. Gallertpilz Pr 63, žiūrytis PB 164, L. Ivinskis v atlasu hub použil ještě jednu odvozeninu s touto příponou pro označení rodu hub, vedle ní však uvedl také synonymum: ausūnis, bobausis, lat. Peziza (~ausūnis:

50

ausis + -ūnis, dnes ausūnis), srov. ausūnis (bōbausis), lat. Peziza, pol. Kustrzebka, něm. Becherpilz Pr 64, ausele PB 112.

Dva rodová jména jsou utvořena příponou -ėtras: dailiėtras, lat. Telephora (~dailėtras: dailus + -ėtras, dnes karpininkas), srov. dailiėtras, lat. Telephora, něm. Warzenpilz Pr 65, karpinys PB 128; rudiėtras, lat. Erineum (~rūdėtras: rūdė + -ėtras), srov. rudiėtras, lat. Erineum, něm. Trichterflocke Pr 48 a rudetras „bot. Erineum: Mt“ LKŽ XI 867, raudinininkas PB 148. Přípona -ėtras je stejně jako dříve zmíněná -mina vzácná. L. Ivinskis rád tvořil neologismy také pomocí vzácných a neproduktivních litevských přípon. Pomocí přípon -ėtras, -mina a jejich variant vytvořil i názvy minerálů a mnoha rodů rostlin.

L. Ivinskis vytvořil pro pojmenování rodů hub po jednom odvozeném názvu s příponami -elė, -einis, -muo a -urys, např.: miegėlė, lat. Cyathus (~miegelė: miega „obilnice“ + -elė, dnes miegė), srov. miegėlė, lat. Cyathus, pol. Kubek, něm. Becherpilz Pr 62, Cyathus – miegos (Iv) LBŽ 112, kylyszkuns~klyškūnas PTA 830; spatèjnis, lat. Spathularia (~spateinis: spatas „lopata“ + -einis, dnes skiauterýtė), srov. kāstuwis, lat. Spathulea, něm. Spatelpilz Pr 64; spjāudmuo, lat. Spumaria (~spjaudmuo: spjaudė + -muo), srov. spjāudmuo, lat. Spumaria, něm. Schaumpilz Pr 59, Spumaria álbā – putininkas (P), syn.: spiauda (Iv, St) LBŽ 332, putininkas PB 143; wingurīs, lat. Daedalea (~vingurys: vingis + -urys, dnes vinguris), srov. wingurīs, lat. Daedalea, něm. Wirrschwamm Pr 66, Daedálea cinérea – pilkasis vinguris (Iv) LBŽ 115, tink lunas PB 157.

Dva názvy rodů hub uvedené v atlasu hub jsou složeniny: 1) kautāgribis, žemtaukis, žemės taukāj, lat. Phallus (~kaulagrybis: kaulas + grybas, žemtaukis: žemė + taukai, dnes poniabudė). První slovo je neologismus L. Ivinského, zatímco další dva synonyma pravděpodobně převzal z hovorového jazyka. V „Prigimtūmenė“ je uveden pouze jeden termín: kautāgribis, lat. Phallus, pol. Sromotnik, něm. Gichtschwamm Pr 62, srov. také Ithyphallus impudicus – poniabudė, syn.: kiaulgrybis (Iv, Mn), žemės taukai (Ak, P, Kos) LBŽ 181, smirdek lis PB 152; 2) kietvilkis, lat. Scleroderma (~kietvilkis: kietas + vilki, vilkėti, dnes ankštenė), srov. kiètwil kis, lat. Scleroderma, pol. Tęgoskór, něm. Fellstreuling, Hartbovist Pr 61, Sclerodérma vulgáre – ankštenė (Iv) LBŽ 316, twyrtskuris~tvirts kūris PTA 867.

51

Při přehledu názvů rodů hub L. Ivinského je patrné, že v atlasu hub i v „Prigimtūmenė“ používal v zásadě stejné názvy; liší se pouze dva termíny: lat. Clavaria – szuk enis a winėnis Pr 63 a lat. Spathularia – spatėjnis a kaštūwis Pr 64. Tyto názvy se liší tím, že základem termínu uvedeného v atlasu hub je přejaté slovo, zatímco základem názvu používaného v „Prigimtūmenė“ je litevské slovo; navíc jsou použity různé slovotvorné formanty.

Názvy druhů hub

Názvy druhů hub uvedené v atlasu hub L. Ivinského jsou, stejně jako dnes používané názvy, dvouslovnými složenými termíny; liší se pouze slovosledem. U současných názvů druhů je druhový přívlastek na prvním místě a hlavní člen označující rod na druhém, např. tikrinis baravykas. L. Ivinskis zřejmě podle latinských a polských termínů používal opačný pořádek – nejprve kladl hlavní člen označující rod a poté druhový přívlastek, např. pumpōtaukšlis kraušžinis, lat. Lycoperdon pyriforme, pol. Purchawka gruszkowata, něm. Birnförmige Bovist (~pumpotaukšlis kraušžinis), srov. pampotaukšlis grūšlytis PB 141.

U téměř poloviny všech druhových názvů uvedených v atlasu hub jsou druhové přívlastek tvořeny přídavnými jmény s příponou -inis, např.: rū dmina skujinė, lat. Rubigo Pini, Uredo Pinus, pol. Śnieć jodłowa, něm. Brand, Staubbrand, Zellenbrand (~rūdmina skujinė); wingūris anžuolinis, lat. Daedalea quercina, Agaricus quercinus, Agaricus labyrinthiformis, pol. Siatkowiec dębowy (~vingurys anžuolinis, dnes ąžuolinis vinguris).

Názvy druhů v atlasu hub většinou označují charakteristický rozlišovací znak houby. Mnoho druhových přívlastků těchto termínů, vyjádřených přídavnými jmény s příponou -inis, ukazuje na souvislost daných druhů hub se stromy, např.: plàuskis apušinis, lat. Agaricus rimicoleus, pol. Bedłka osinowa (~plauskis apušinis); plàuskis glusninis, lat. Agaricus salignus, Pleurotus salignus, pol. Bedłka wierzhowa, čes. Massowky, něm. Grosser Weidenschwamm (~plauskis gluosninis, dnes gluosninė kreivabudė); mejšėnis kadagìnis, lat. Gymnosporangium junperi, Tremella juniperina, něm. Nacktpore (~meisenis kadaginis), srov. Gymnos-

52

porángium aucupáriæ – juniperinum – jeřábová jalovcová slizorůž LBŽ 161; plãuskis obulìnis, lat. Agaricus mali, Agaricus serotinus, pol. Bedłka jabłoniowa (~plauskis obuolinis); rudi̇etras papelìnis, lat. Erineum populinum, pol. Rdzawnik osinowy (~rūdėtras papelinis), srov. raudiniṅkas tapalinis PB 148. Pro tento druh použil L. Ivinskis přídavné jméno utvořené z výpůjčky z němčiny papelis (srov. pėplė, pãpelis, lat. Populus, pol. Topola, něm. Pappel Pr 146) a další.

Druhé složky druhových názvů označují: 1) podobnost houby s něčím, např.: pumpōtaukslis buožìnis, lat. Lycoperdon globosum, pol. Purchawka kulista, rus. Дождевик шарообразный, něm. Kugelstaubpilz (~pumpotauklis buožinis); spatẽinis šaukštìnis, lat. Clavaria spathulata, Spathularia flavida, pol. Łopatnica żółtawa, něm. Keulenträger (~spateinis šaukštinis, dnes žlutá špachtlovka) a další; 2) stanoviště houby, např.: plãuskis dirvinis, lat. Agaricus agrarius, pol. Bedłka rolowa, rus. Поляный пластиночник, něm. Feldblätterpilz (~plauskis dirvinis); szukenis tankminis, lat. Clavaria fastigiata, pol. Goździeńec skupiony (~šukenis tankminis); winguris tvorinis, lat. Daedalea sepiaria, pol. Siatkowiec płotowy, něm. Zaunpilz (~vingurys tvorinis, dnes plotníkovec), srov. tinklunas tvorinis PB 157 a další; 3) charakteristickou vlastnost houby, např.: plãuskis grasinis, lat. Agaricus narcoticus, pol. Bedłka ckliwa (~plauskis grasinis); plãuskis seilìetinis, lat. Agaricus salivaceus, pol. Bedłka ślinnik, rus. Вонючий пластиночник, něm. Speiblätterpilz (~plauskis seilėtinis), plãuskis rupsnìnis, lat. Agaricus asper, pol. Bedłka chropowata, něm. Rauherblätterpilz (~plauskis rupsninis) a další.

Základovými slovy většiny přídavných jmen utvořených s druhovou příponou -inis jsou podstatná jména, vyskytují se však i ojedinělá taková přídavná jména odvozená od přídavného jména, např.: plãuskis įvarìnis, lat. Agaricus varius, pol. Bedłka różnoksztaltna (~plauskis įvarinis); plãuskis palšìnis, lat. Agaricus praecox, Pholiota praecox, pol. Bedłka miejska, něm. Frühschwamm (~plauskis palšinis); pumpōtaukslis galvotinis, lat. Lycoperdon excipuliforme, pol. Purchawka fiolowata (~pumpotauklis galvotinis), srov. pampotauklis venterytis PB 141, anebo příčestí, například plãuskis veltìnis, lat. Agaricus pruinatus, Merulius tubaeformis, villosus, pol. Bedłka szronowata (~plauskis veltinis).

53

Druhovými členy názvů druhů v jiné skupině jsou kvalitativní přídavná jména. V termínech tohoto typu, které uvádí L. Ivinskis, se používají pouze adjektivní tvary se jmennou koncovkou, např.: žlutý tapialtažis, lat. Merulius aureus, Merulius Vastator, pol. Stroczek niszczący, něm. Faltenschwamm (~žlutý lapelāižis), srov. gaidrybys pudytojas PB 124; pruhovaná miegėlė, lat. Cyathus striatus, pol. Kubek porysowany, něm. Becherpilz (~pruhovaná miegėlė, dnes rievėtoji miege), srov. kylyszkuns nywletasias-kyliskūnas rievėtasis PTA 830 a další. Takové termíny tvoří přibližně jednu čtvrtinu názvů druhů hub v atlase.

Mnohé názvy druhů této skupiny označují charakteristický znak houby, např.: oranžová rosolovka, lat. Tremella mesenterica, pol. Kisielec pomarańczowy, něm. Gallertpilz (~oranžová rosolovka, dnes raukšlinis žiūrytis), srov. rosolovka šupinatá PB 164; rýhovaná bedla, lat. Agaricus plicatilis, pol. Bedłka fałdowana (~rýhovaná bedla), srov. páchnoucí bedla PB 116; rozvětvená kuřátka, lat. Clavaria cristata, Clavaria rugosa, Goździeniec pasożytny (~rozvětvená kuřátka) aj. Druhové členy několika termínů popisují barvu houby, např.: černá chřapáčová houba, lat. Helvella nigricans, Helvella lacunosa, pol. Piestrzenica szara, rus. Сморчевикъ отменивший, něm. Dunkellorchel (~černá chřapáčová houba, dnes urvuotasis bobausis); žlutá trubkovitá houba, lat. Boletus citrinus, Boletus sulfureus, pol. Huba cytrynowa, rus. Дубовой скважникъ, něm. Eichschwamm (~žlutá trubkovitá houba, dnes jedlá žlutá hřibovitá houba); žlutavá tvrdohouba, lat. Scleroderma citrinum, pol. Tęgoskór żółtawy, něm. Fellstreuling, hartbovist (~žlutavá tvrdohouba, dnes běžná pestřec), srov. twyrtskuris Cytrunaawasis~tvirtskuris citrinavaisis PTA 867.

L. Ivinskis uvedl také několik názvů druhů, které vyjadřují vztahy druhu k jiným druhům, např.: drobný ostnitý houževnatec, lat. Hydnum Auriscalpium, pol. Kolczak połowkowy, rus. Шиповикъ половинный, něm. Ohrstachelschwamm (~drobný ostnitý houževnatec, dnes běžný uchojehličkovec), srov. uchový zámečník PB 125; běžný pýchavkovník, luční pýchavkovník, lat. Lycoperdon pratense, pol. Purchawka łąkowa, rus. Дождевикъ луговой (~běžný pýchavkovník, luční), srov. obloukovitý pýchavkovník PB 141; plivač

54

pãprastasis, lat. Spumaria Mucilago, pol. Szunek zwyczajny, něm. Schaumpilz (~běžný slizák pěnový), srov. putininkas glima PB 143.

U názvů druhů druhé skupiny se vyskytují ještě tři termíny, jejichž druhovou složku netvoří přídavná jména, nýbrž adjektivní příčestí, např.: gniaužtenis dėngtasis, lat. Helvella Monachella, Helvella spadicea, pol. Piestrzenica kryta, rus. Сморщевикъ монахообразный, něm. Nonnenlorchel (~gniaužtenis zahalený); skilėminis twērantėsis, lat. Boletus perennis, Ochroporus perenis, pol. Huba trwała, rus. Скважникъ постоянный, něm. Dauernder Röhrenpilz (~skilėminis vytrvalý, dnes žiemkentė sausapinėtė); veliemina kerėtoję, lat. Isaria mucida, pol. Włóknica pleśniowata, něm. Keulenschopf (~velemina čarovná), srov. driekys pelėjuotasis PB 121.

Druhovou složku sedmi termínů tvoří složená přídavná jména, která pravděpodobně vytvořil sám L. Ivinskis, např.: pliauskis baltgauris arba baltgauris, lat. Coprinus porcellanus, pol. Bedłka kopak arbo czubajka, rus. Коровякъ колпаковидный пластинчоникъ, čes. Knognik, něm. Schopfförmiger Mistchwamm, franc. Agaric fimetaire typhoide (~pliauskis baltgauris: bílý + chmýří); pliauskis baltitrynis, lat. Agaricus dealbatus, pol. Bedłka biała wa, něm. Ueberweisssterblätterpilz (~pliauskis baltitrynis: bílý + žloutek); pliauskis juòdgutis, lat. Agaricus atro-tomentosus (~pliauskis juodgūtis: černý + gutė „guotė“, dnes juodkotė meškutė), srov. budė juodinė PB 116; pliauskis juodkotinis, lat. Agaricus velutipes, Collybia velutipes, pol. Opieńka aksamitno-trzona, čes. Bedla aksamitonoha, něm. Sammetstieliger Blätterschwamm (~pliauskis juodkotinis: černý + třen + -inis), srov. budė aksomkoja PB 116; pliauskis lajbkòtis, lat. Agaricus dermocybe, pol. Bedłka krucha (~pliauskis laibkotis: štíhlý + třeň); pliauskis plaukogauris, lat. Agaricus floccosus, Agaricus squarrosus, pol. Bedłka nastroszona (~pliauskis plaukogauris: vlasy + chmýří), srov. budė kuškiuotoji PB 116; rudėtras beržotapinis, lat. Erineum voseum, pol. Rdza wn ik fiole-towy (~rudėtras beržolapinis: bříza + list + -inis).

Z ostatních vyčnívá deset názvů druhů – jde o apozitivní složené termíny, jejichž druhová složka je vyjádřena podstatným jménem, např.: pliauskis čyzdrenis, lat. Agaricus aurivellus (arachnoideus), pol. Bedłka złotogłowa, něm. Goldflammigerblätterpilz (~pliauskis čyzdrenis: čydras

55

„závoj“ + -enis); ptàuskis gutminas, lat. Agaricus rufodivaceus, lat. Bedtka żółto diwkowa (~pliauskis gūtminas: gūtė „guotė“ + -minas); ptàuskis padùlknis, lat. Agaricus penarius, Agaricus nitens, pol. Bedtka przyprószona (~pliauskis padulknis: zaprášit + -nis); ptàuskis rauduczas, lat. Agaricus sanguineus, pol. Bedtka krwisto-czerwona (~pliauskis raudūčias: červený + -ūčias); ptàuskis smìrdmenis, lat. Agaricus putescens, pol. Bedtka złowonna (~pliauskis smirdmenys: zapáchá + -menys). L. Ivinskis označoval apozitivními složenými termíny druhy latinského rodu Agaricus. Podstatná jména, která tvoří druhovou složku těchto názvů, jsou odvozeniny s příponami, z nichž většinu zřejmě vytvořil sám L. Ivinskis, např.: ptàuskis atskirūlis, lat. Agaricus Columbetta, pol. Bedtka samotna (~pliauskis atskirūlis: samostatný + -ūlis); ptàuskis geltōklis, lat. Agaricus lutescens, pol. Bedtka żółkniejąca (~pliauskis geltoklis: žloutnout + -oklis); ptàuskis gòbtūnis, lat. Agaricus armeniacus, pol. Bedtka brzoskwiniofarbna, něm. Aprikosenfarbigerblätterpilz (~pliauskis gobtūnis: zahalený + -ūnis); ptàuskis ptaukūtris, lat. Agaricus vaccinus, pol. Bedtka dziana (~pliauskis plaukūtris: vlas + -ūtris); ptàuskis musmiris raudūnis, lat. Agaricus rubens, Amanita rubescens, pol. Muchomor czerwónawy, bedłka szaro-czerwonawabub siwa, rus. Красноватый пластиночник, čes. Sediwa muchomorka, něm. Röthlicher Blätterschwamm (~pliauskis musmiris raudūnis: červený + -ūnis, dnes rausvoji musmirė).

Apozitivní složené termíny jsou v současné mykologické a botanické nomenklatuře poměrně vzácné. Typičtější jsou názvy druhů, jejichž druhovou složku vyjadřuje přídavné jméno. L. Ivinskis rovněž používal převážně termíny tohoto typu.

Závěry

Pro pojmenování rodů hub uvedených v atlasu hub vytvořil L. Ivinskis nejčastěji novotvary. Používal oba způsoby tvoření slov – odvozování i skládání. Nejvíce nových termínů vytvořil L. Ivinskis pomocí příponového tvoření slov. Názvy rodů hub tvořil nejen pomocí produktivních přípon litevského jazyka, např. -enis, ale také

56

s velmi málo produktivními: -mina, -ėtras. Pro označení rodů troudnatých hub je uvedeno pouze několik názvů.

Struktura názvů druhů hub u L. Ivinskise se liší od dnes používaných termínů tím, že se nejprve uvádí hlavní složka označující rod a poté druhová složka. Druhová složka názvů druhů hub se nejčastěji vyjadřuje přídavným jménem s příponou -inis nebo posesivním jakostním přídavným jménem. V atlasu hub se vyskytuje i několik přístavkových složených termínů.

L. Ivinskis důsledně používal stejná jména hub jak v dochovaných pracovních verzích atlasu hub, tak v díle „Prigimtūmenė“. Jím uváděné termíny se liší od názvů hub, které užíval J. A. Pabrėža žijící před ním; lze tedy tvrdit, že L. Ivinskis pracoval samostatně a nevyužíval práce J. A. Pabrėži.

Ačkoli atlas hub L. Ivinskise, zaslaný na světovou výstavu, zmizel a dochovaly se pouze jeho nevydané pracovní verze, několik názvů hub, které L. Ivinskis vytvořil, se vžilo a dochovalo se až do současnosti, např.: aũšuris, vinguris aj.

Zkratky

čes. – český dag. – dnes používaný název LBŽ – Lietuviškas botanikos žodynas / sestavila Komise pro botanický slovník pod vedením L. Vailionise, red. J. Dagys. Kaunas, 1938. pol. – polský LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas. Vilnius, 1956–1999. Sv. 1–19. LLTIR – rukopisné oddělení knihovny Litevského institutu literatury a folklóru lat. – latinský PB – Pabrėža J. A. Botanika arba taislius auguminis. Shenandoah, 1900. srov. – srovnej Pr – Ivinskis L. Prigimtūmenė (rukopis) fr. – francouzský PTA – Pabrėža J. A. Tayslós augimiu (rukopis) rus. – ruský něm. – německý viz – viz

57

Literatūra

1. Gaivenis K. Lietuvos augalų genčių ir rūšių pavadinimai // Lietuvių kalbotyros klausimai: Mokslo kalbos kultūros ir terminologijos problemos. Vilnius, 1985. T. 24. P. 165–178.

2. Gricius A., Matelis A. Lietuvos grybai: Afiloforiečiai 2(Aphyllophorales). Vilnius, 1996. T. 6. D. 2.

3. Matulionis P. Žolynas: Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas. Vilnius, 1907.

4. Mazelaitis J., Urbanas V. Lietuvos grybai. Vilnius, 1980.

5. Petkevičiūtė D. Laurynas Ivinskis. Vilnius, 1988.

6. Urbanas V. Lietuvos grybai: Kempiniečiai (Polyporales), žvynbaravykiečiai (Strobilomycetales), baravykiečiai (Boletales), guoteniečiai (Hygrophorales). Vilnius, 1997. T. 8. D. 1.

L. IVINSKIS’ MYCOLOGICAL TERMS

Summary

In the institute of Lithuanian literature and folklore there is a rough copy of Ivinskis’ atlas of mushrooms. It covers 226 pages and includes the author’s drawings. Ivinskis described mushrooms in Polish, but he also gave 73 Lithuanian names of the species of mushroom, which are important for Lithuanian terminology.

In order to name genera of mushrooms Ivinskis created neologisms. Most of them were made using suffixation. Ivinskis formed names of genera of mushrooms using not only common Lithuanian suffixes, e.g. -enis (gniaužtėnis), but also with rare ones -mina, -ėtras (rūdmina, dajliėtras).

The structure of Ivinskis’ names of the species is different from the structure of present-day terms. First of all he gave the name of the main component describing the genus and then the name of the species, e.g. pumpōtaukšzlis kraušzinis. The specific component of the names of species is usually an adjective with the suffix -inis or a definite adjective, e. g. wingūris anžuolinis, tapieżlajzis getōnāzis.

Ivinskis consistently used the same names of mushrooms both in his atlas of mushrooms and in “Prigimtūmenė”. He worked independently and did not make use of the works of J. A. Pabrėža.

Albina AUKSORIŪTĖ Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6 LT-2055, Vilnius El. paštas [email protected]

Gauta 2000 09 26

58