POZNÁMKY, ÚVAHY, NÁVRHY, DROBNOSTI

TERMÍN VEDLE TERMÍNU. I

Karoserie, кузов, karoserie

Totorių kyząu „žievės krepsys“, pasiskolintas rusų (Фасмер 1967), naujoje dirvoje vešliai pumpuravo: кузовъ – „коробъ, гнутый, плетеный или обшитый по остову коробища, вместилище разнаго рода“. Кузовъ каретный, тележный – „вязана и обшитая клътка, на дрогахъ, для поклажи и сидѣнья“. Коробельный кузовъ – „судно вѣрнѣть, безъ отдѣлки и вооруженія“. || „корзина, мости́на, куженка, плетушка, плетеница; берестянка, кошель, котомка, лукошко, зобня, разнаго вида, для ягодъ, грибовъ ипр. || Кузовъ плвд. „наузень и наузникъ, кадочка, дуглянка, подвѣшиваемая съ узою въ лѣсахъ, для поимки дикихъ или бортевыхъ роевъ. || Кузово́къ, –во́чекъ, кузове́ня, –ве́нька, кузовня́, кузо́вка – „корзинка, лукошко, для носки чего на рукахъ“ || Кузовокъ – „рыба жаркихъ морей Ostration, округлая, въ видѣ кузова“ || „раковина Calceola“. Кузо́вка? кстр. „родъ гриба“ (Даль 1979). Iki automobilio dar buvo toli, bet kalba dirbo savo darbą. Skolintas naujažodis buvo ekspansyvus ne tik rusų kalboje, bet teko ir baltarusiams – кузов, lenkams – kuzub, kozub. Šie užliejo beveik visą lietuvių kalbos plotą – kūžavas, kuzāvas, kūžābas, kuzābas, kūzabas, kuzāpas. LKŽ VI 1962 pirmąją kelia reikšmę 1. „į medį įkeliamas iš stuobrio išskobtas ar iš žievės padarytas avilys“ – ryt. aukšt. kūzavas ir kuzavas (ir K. Sirvydo 1642 m. žodyno – Bárć. Mellificium sylvestre. Kuzáwas), Kuciūnų ir Upninkų kuzabas 1. Plačiai vartojama reikšmė „iš medžio žievės padarytas indelis uogoms rinkti, aukšlys“ – ryt. dz. kūzavas 3., lietuvininkų, Rudnios, Seredžiaus, Gudžiūnų, A. Juškos žodyno kūzabas, kuzabas 2., Skirsnemunės, Šimkaičių kūzapas 1. „Inkilo“ reikšmę turi tik žem. kūzavas ir kuzavas 2. Jau iš K. Sirvydo 1642 m. žodyno žinoma reikšmė „dėžė malūne, į kurią pilami grūdai malant“ (Kosz młyński nád kamieniem. Infundibulum. Kuzawas męlníčos) išlaikyta zanavykų – kuzabas 3. Kuzapas 2. Jurbarke yra „arpo dalis, pro kurią pilami javai arpuojant“. Širvintiškių ir molėtiškių kūzabas ir kuzabas yra 5. „didelė pintinė pašarui nešti, dok-

156

las; množství krmiva, které se vejde do žlabu.“ Molietiské kūżabas znamená také 6. přen. „břicho“. A 7. přen. „tlustý, břichatý člověk nebo zvíře“ je u kapsů (Bartninkai) a západních dzūků (Kučiūnai, Valkininkai) kūżabas. kūżabas z Valkininků a Liškiavy znamená 8. „taková ryba s velkou hlavou a velkýma očima“, a kūżabas (Kolbe) ve F. Kuršaitisově německo-litevském slovníku znamená 9. „kyjovitý klas orobince, palice“.

Nejzajímavější je, že kūżabas znamená 4. „karoserie vozu nebo saní“ v Sintautai (LKŽ VI 1962).

Tento cizí výraz litevštinu samozřejmě neobohatil a pro spisovný jazyk je zcela zbytečný. KarŽ 1919 a TechnŽ 1920 překládají кузов jako vežčios. RLŽ 1932: кузов – krežis, rėzgis; // (vozu) kėbulas, polingė; // (lodi) stiuobas. Kuzovas, ačkoli se v hovorové řeči v poválečných letech závislosti dlouho užíval, nebyl nikdy uznán ve spisovném jazyce ani v terminologii.

Polingė je známé z litevsko-německého slovníku F. Nesselmanna z roku 1853 – Wagenkasten, uvádí se také jeho původ – Ragainė (Ragnit). Užíváno v menší míře v písemnostech, avšak velmi nepřesné – kėbulas ve skutečnosti není „polingė“, nýbrž „antlingė“. DŽ 1954 a 1972: polingė viz kėbulas. Dnes se polingė už vůbec nepoužívá.

A odkud a kde se vzalo kėbulas? LKŽ V 1959 zaznamenává z Daukšiů kėbalas – „krokve, trám“; dále kėbla 2. „zařízení (kryžiokas) nasazované na přední nápravu kol nebo saní při přepravě klád“ Kupiškis, Pasvalys; kėblai 1. „dvojkolí (vozu)“ MTt IV 27 [to je slovo z oddílu Mežlavežtis v M. Katkusově Balanos gadynės: Po návratu s prázdným vozem najde člověk doma již naložený vůz na klády; ten stojí bez předních kol, místo nich je podpěra – jakýsi špalíček. Prázdný vůz sejmou z přední nápravy, tedy sejmou jej z „kėblů“; kėblai přisunou k naloženému vozu a zvednou jedno kolo tak, aby čep naloženého vozu vklouzl do otvoru nápravy přistaveného vozu; <…> M. Katkus. Balanos gadynė. Vilnius: Vaga, 1989, s. 21], 2. „čtyřhranná konstrukce sbíjená z latí a pokládaná na saně; „drogai“, „lugė“ Viduklė; kėblas 1. „horní část kol (vozu) (kolová skříň)“ Surviliškis; kėblas 3. viz kėblai 2. Pandėlys, kėblė 2. „brikutc, coreliai“ Krėkenava; kėblės Smilgiai (okres Panevėžys), kėblės Pagiriai (okres Kėdainiai), kėblos Ančiškis (okres Panevėžys), Pagiriai – „sbité desky kladené na saně, aby byly širší“; kėblos 1. „dřevěná část kol (vozu) bez kol a drangų“ Paberžė, Surviliškis, 2. „starodávný vůz, který měl místo drangų po jednom trámku na každé straně“ Surviliškis. A konečně kėbulas, zaznamenané již roku 1894 M. Micžinis

157

ve slovníku: kėbulas. m. vãgis, blukis. puldo kolasy, kablõk. му́ловще тельги, излучистый туловъ, кузовъ. Je příznačné, že – stejně jako kuzabas 8. – kėbulas 2. „ostencovitá ryba“ (Ostracion) rš. E. Fraenkel spojuje slova kėbla a kėblė (spolu s kebėža – „nemotorný, neobratný člověk, nemehlo, nešika, těžkopádný člověk“ LKŽ V 1959) se slovesem kabeiti (Fraenkel 1955–1965). Zcela možné je i bližší spojení slova kėbulo se slovesem kebti (kemba, kebo) „zachytit se, držet se“, obvykle apkebti Slovník A. Jušky, Dusetos, Jūžintai, Obeliai.

Kėbulas je uvedeno v RŽ 1948, DŽ 1954 jako „horní část vozu, automobilu; ‚karoserie‘“.

Poláci turkismus kuzub rovněž nepřijali do spisovného jazyka. Nejprve si však přece jen vypůjčovali: z francouzského carrosserie (< carrosse < z it. carrozza: carro „vůz“ < z lat. carrus „vůz“) – pol. karoseria. Potom vznikaly i domácí výrazy – nadwozie, skrzynia ładunkowa. Němci mají také Karosserie, in Wagenkasten, Wagenoberbau, … Angličané mají jen anglický výraz – (car) body. V litevském úzu se podle údajů LKŽ V 1959 v písemných textech poněkud užívalo slovo karoserė. Také TŽŽ 1936 uvádí karoserė „karoserie automobilu“. Samostatné heslo Kėbulo v LE XI 1957 nenajdeme – jen karoserija (fr. carrosserie) „karoserie, horní část vozu či automobilu, skříň“. Kolísání přetrvává v TechnŽ 1949: кузов – kėbulas, polingė, karoserija: опрокидывающийся кузов – apverčiamasis kėbulas ir капоссерия – kėbulas, karoserija. A také PolŽ 1959 кузов – kėbulas, karoserija. ALKPoLŽ 1958 car body – kėbulas, body – 2. kėbulas. Ve zcela zbytečně se karoserija vkládá do některých současných dvojjazyčných slovníků: carrosserie – (automobilio) kėbulas, karoserija PLKŽ 1976, Karosserie – automobilio kėbulas, karoserija VLKŽ I 1989, кузов – 2. (automobilio, vežimo) kėbulas, polingė, karoserija RLKŽ I 1967. Karoserijos není v TŽŽ 1951, ale je v TŽŽ 1969, 1985, 2001, přičemž ve výkladu hesla karoserijos v TŽŽ I 1999 dokonce chybí slovo kėbulas – to už je antikodifikace. LTE I 1976 uvádí jak kėbulas, ir kėbulas su priedais – ↑ karoserija (506), avšak LTE V 1979 má heslo kėbulo, v němž se o karoseriją vůbec nezmiňuje, ačkoli je samostatně uvedeno karoserija [fr. carrosserie – karoserie kočáru] – „karoserie vozidla s vnitřním a vnějším vybavením“. Proč by se věc s příslušenstvím měla nazývat jinak? K čemu jsou terminologii takové složitosti, které litevskou terminologii a systém pojmů odlišují od ostatních jazyků?! PolŽ 1984 кузов – kėbulas. Pouze kėbulas uvádí PATŽ 1995 – lehké osobní vozidlo – karoserie 134, autobusová karoserie 149, nákladní karoserie 148a. VL,LVKATŽ 1996 uvádí rovněž jen kėbulas – Aufbau, Karosserie, Kasten, Oberbau, Obergestell, Überbau, automobilio kėbulas – Wagenaufbau,

158

Wagenkasten, Wagenoberteil, sunkvežimio kėbulas – Lastwagenaufbau, také Karosserie – kėbulas. TechEnc I 2000 uvádí pouze kėbulas 210, II 2003 – pouze kėbulas, VLE II 2002 rovněž pouze kėbulas 311.

Kůl, kůlík, sloup

Nikdo by jistě nedokázal říci, jak se v litevštině (oddělené od 7. století) nazýval první kůl jakéhokoli dřevěného či kolového sídliště, mostu nebo hradu, předhradí či podhradí, zaražený do litevské půdy (nejspíš existovalo i (i)kalti, a nešlo o jediné slovo). Sotva to byl baslys, protože se pouze zasouvá (: besti), tedy zapichuje – snad postačoval jen pro nějakou lávku (je už v K. Sirvydově slovníku z roku 1642: Kot. Vallus. palus. i. stipes. sudes. Baslis tuynas). Možná mietas, protože se nejen zapichuje (ŽD 1943: 321), ale i zatlouká – srov. lotyšské miet „tlouci, zatloukat, zapichovat“ (Būga 1959: 256). Dost možná šlo o kuolas (: kalti Būga 1959: 345–346 nebo také kulti ŽD 1943: 26 „tlouci“, srov. kūlė 1. „palice“, 6. „kyj, hůl“ LKŽ VI 1962) – srov. první slovník K. Sirvydy (kolem roku 1620): Kot / palus, i, sudes. kuolas; Pal / palus, i, stipes, sudes, kuolas a slovník K. Sirvydy z roku 1642: pal / Palus, i. m. Kuotas (nors pal mostowy / Sublica, sublicium. Kaszka). Poměrně významný je jediný kuolas u K. Donelaitise v díle Metų:

Dočys, jak jsem už zmínil, jeho domek, když si zapálil dýmku a chystal se ulehnout, v noci před kohoutím kokrháním loni tak rozbořil, že z jeho domu zůstal sotva jediný kůl.

(K. Donelaitis. Spisy, Vilnius: Vaga, 1977, 236–237 – viz 269)

Může jít buď o kůl roubené stavby, nebo o sloup, případně základový sloup, ale ne o nějaký neurčitý „kůl, kolík“ (Kabelka 1964). Ve slovníku F. Kuršaitise je Pfahl [„kůl; sloup“ – J. K.] – kůlas.

Sotva byl do země zatlučen kůl – ten byl nejspíš jen roubený (a podlahy byly dlážděné). Nejspíš nešlo ani o trám – ten spočívá právě na kůlech, sloupech. Mohlo jít o šūlas 2. „svislý kůl stavby, vrat, plotu, mostu apod., sloup, podpěra“: Na kůlech stojí chalupa – Bože můj, to je ostuda: dříve se jen podlahová konstrukce pokládala na kůly! (Miežiškiai) LKŽ XV 1991. Významné je zde i svědectví ve slovníku K. Sirvydy z roku 1642: stup wkopany w ziemię / Palus in sepibus. szulas inkastas ziameu. Nelze vyloučit ani stulpas 2. „kůl, který podpírá či podpírá nějakou stavbu“: Na sloupech stojí stodola, kůlna (Slovník A. Jušky). Sloup mostu

159

pas (F. Kuršaičio žodynas) LKŽ XIII 1984, p. 1g. K. Sirvydo pirmojo žodyno filar / basis, columnen, columna. stulpas ir 1642 m. žodyno Filar / Columna, pila. Stulpas.

Mohly to být možná ještě stapas, pastapas. Takže různých litevských výrazů mohlo být a nejspíš také bylo na různých místech mnoho.

U Žemaitů to nejspíš mělo být kalstas „opěrka; sloup, kůl (= polis)“: Mūsų triscinis ant kalstais padarytas (ant stulpais) (Darbėnai). Přes řeku kdysi býval most, protože i dnes z vody stále vyčnívají trouchnivějící kalstai (kůly)vody (Salantai) LKŽ V 1959.

U některých výrazů ještě dobře neznáme jejich litevský původ. Již zmíněné kaška ve slovníku K. Sirvyda (také Most ná pálách / Sublicius pons Tiltas vnt kaszku) uvádí LKŽ V 1959 bez křížku (značky označující výpůjčku, která se v současném jazyce neužívá) – ¹kaška 6. „opěrný sloup, kůl, bidlo“ Vadokliai, Šeduva (bez K. Sirvyda). Pravda, v závorkách se naznačuje možný cizí původ – srov. pol. kaczka. Tento údaj o původu se však nepochybně hodí pouze k významu ¹kaška 1. „dřevěná zárubeň starých dveří; závěs, bĕgunas“ (slovník A. Jušky, S. Daukantas, M. Valančius. Mosėdis, Salantai, Barstyčiai, Surviliškis, Onuškis (okres Rokiškis)), stejně jako k variantám kaškė (L. Ivinskis, A. Kašarauskas, slovník A. Jušky) a k podobě kaczka, která není označena křížkem ani odvozována z pol. kačka 1. „dřevěná zárubeň dveří, bėgunas“, ale zcela se s ní shoduje; viz ¹kaška 1. [směr odkazu by měl být právě opačný – J. K.] Slovník A. Jušky (ir kačkos 1. Vaižgantas). Tuto nářeční kaška ir kačkos mají dialektologové sklon považovat za polonismy – „srov. pol. nář. kaczka [ve spisovném jazyce ‚kachna‘ – J. K.] ‚hák na konci ojí k zavěšení obojku‘ (LKA I 1977: 56). Pol. kaczka však nelze nijak vysvětlit ani probírané ¹kaška 6., ani kačka 2. „příčný trám mostu“ (slovníky P. Ruigia, K. Milka a F. Nesselmanna), ani ¹kaška 2. pp. pl. „tyč vkládaná do vozu po stranách, aby se lépe nakládalo chvojí, seno...“ (severní část východních Aukštaitů), kačka 4. „opěra saní“ (Linkmenys), kačkos 2. „sedadlo, opěra saní nebo vozu“, srov. kačka 4. (Kuktiškės, Utena, Daugailiai, Salakas, Dusetos), ¹kaška 3. „hlava hrábí“ (Anykščiai, Rūmiškės), kačka 3. „hlava hrábí, šiekšta“ (Krekenava, Birštonas, Kruonis), ¹kaška 4. „tyč, hůl, kaškinė“ (Biržai, Kupiškis), kaškinė „hůl, silnější než prut, rozvětvená, sukovitá“ (Kupiškis, slovník A. Jušky) a kačkinė viz kaškinė (Rokiškis, Traupis, Debeikiai, Kavarskas), kaškašieškštis „tyč k připevnění nákladu na vůz, senokartė“ (slovník A. Jušky (Viekšniai)). Méně jasné zůstávají ¹kaška 5. „zářez v mostním

160

trámu pro zárubeň“ (slovník A. Jušky) a kaškelė „půlkruh připevňovaný k radlici pluhu, aby lépe obracela drn“ (Kupiškis). Jinak jsou kaška nejspíš homonyma – domácí a přejaté slovo; navíc domácí kaška a přejaté kačka prošly kontaminací. Kaškos mezi slavismy ve své disertaci „Dic slawische Lehnwörter im Altlitauischen“ P. Skardžius neuvádí (Skardžius 1998: 157). Kaškinė P. Skardžius řadí mezi litevské deriváty (ŽD 1943: 264). Ve výzkumu slovotvorby starých písemných památek (Ambrazas 1993 a 2000) však kaškos chybí. K. Būga slovo kaška bez jakéhokoli vysvětlení uvádí v řadě výhradně litevských slov: vaškas, taškas, kaška, tuškas, puškas, blaškas, pliuškis (Būga 1961: 859). Kaškos litevský původ silně podporují kešai „dřevěné sedadlo s opěrou připevňované na saně“ (Vyžuonos, Tauragnai) a kešės „boky vozu; ohrada“ (Vyžiai, okres Šilutė). To ještě není etymologie, ale už lze říci, že kaška je litevské slovo užívané staviteli mostů snad nejen v době K. Sirvyda, ale i mnohem dříve. Kaška je doloženo v RLŽ 1932: свая – polis: мост на сваях – tiltas ant polių a. kašku.

Byla (a jsou) i nepochybné cizí výpůjčky.

Nejprve je zde již zmíněn kůl K. Sirvydy z roku 1642: kůl tuinas: Kol. Vallus. palus. i. stipes. sudes. Baslis tuynas ir Kot ostry / záciosány / ábo żelázem násádzony. Stylus. Smaylas tuynas. LKŽ XVI 1995 ²tuinas – bez křížku, ale uvedeno z běloruštiny. тын, polsky тyn. Rusky тын – kůly, kůlový plot RLKŽ IV 1985 – společná slovanská výpůjčka ze starohornoněmeckého tûn „plot, ohrada“ (dnešní německé Zaun také „ostnatý plot“), srov. staroislandské tún „usedlost; dvůr, zahrada“, irské dún „pevnost“ (Фасмер 1973; Fraenkel 1955–1965). Tuinas se užívá téměř u všech východních Aukštaitů (a okrajově i Žemaitů) ve významech: 1. „plotová tyč, proutěná lať (obvykle ze smrkové větve)“, 2. „kůl, tyč (obvykle plotová, zatloukaná svisle)“, 3. „kůlový plot, tyčová ohrada“ (tuinai) LKŽ XVI 1995. Význam „kůl“ nemá. Žemaitská varianta tuino (s okrajovým výskytem u Aukštaitů) <stuinis> LKŽ XIII 1984 však znamená nejen „plotovou tyč, kůl“ (Alsėdžiai, Šiaulėnai), ale také 2. „sloup“: Most postavený na stuiniais J. Jablonskis (Alsėdžiai). To pochází z jihu (ačkoli oni sami je převzali ze západu).

A ze západu přinesli výraz ze střední dolní němčiny pāl (dnešní něm. Pfahl) Žemaité z jihozápadního okraje (Nemakščiai, Palanga), kteří mají kalstą!; doloženo je také v BsMt II 248 (Padovinys) a v písemných pramenech se od slovníku M. Miežinise (1894) rozšířilo pōlis (RLŽ 1932 pōlis) LKŽ X 1976. Německé Pfahl je výpůjčka z latinského palus „tyč, kůl, bidlo; sloup“ (: pangere 1. „zatlouci; <…>“) LoLietŽ 1996. Možná proto je pōlis zařazeno do TŽŽ 1969 a 2001 – v druhém vydání se dokonce uvádí nikoli

161

německý, nýbrž latinský etymon – palus. Polis pro nás rozhodně není mezinárodní slovo. Pro románské jazyky nejde o výpůjčku, nýbrž o zděděné latinské slovo – ital. palo, franc. pal „bidlo, kůl: pilota“ (ale také techn. pilot „pilota“, pile 2. „podpěra mostu“, pilier 1. „sloup, pilíř, podstavec“, pilori „pranýř“ PLKŽ 1976; < lot. pila 1. „sloup, opěra“ LoLieŽ 1996; pozdně lat. pilare – odtud pilorius). Angl. pale 1. 1) „kůl, bidlo“ (a pole 1 1. 1.) „tyč, bidlo, sloup, hůl“), ale techn. „pilota, sloup“ je pile II 1. (a pillar 1. 1.) „sloup, kolona; podpěra, opěra“) ALKŽ 1975. Poláci mají také filar 1) archit. „sloup, pilíř“: filar mostowy „pilíř mostu“, ale také pal 1. „bidlo, kůl“, 2. stav. „pilota“ LeLieŽ 1979. Lotyši mají rovněž germanismus pālis, ale také vlastní slovo balsts 1. „opěra, podpěra, podpora, [po]strčení“: tilta balsti „pilíře mostu“ LaLieŽ 1977 662.

Rus. свая je domácí slovo (: вить „plést, kroutit“, srov. винить: вити, вая́ть „kovat“, srov. свайка 1. „malá hračka (ruská lidová hra)“, 2. „kolík (pro tesařské práce)“ RLKŽ IV 1985 a савок „kůl sloužící jako otočný čep při skládání dříví“ (Фасмер 1971; КЭСРЯ 1971).

Před 80 lety byl polis přijat Terminologickou komisí (VĮ 1924: 61).

Tiktai polis teikiamas TechnŽ 1949, PolŽ 1959 ir 1984, StatŽ 2002. Bendrojoje norminamojoje leksikografijoje terminas irgi yra tik polis – pōlis tech. „sija, raštas, įkaltas į žemę statiniui atremti“ DŽ 1954, pōlis tech. DŽ 1972; vėliau aiškinime pridėtas ir lietuviškas sinonimas – „strypas, įkaltas į žemę statiniui atremti, kalstas“ DŽ 1993. Kalstas DŽ yra kaip paprastas žodis – žem. „kalamas raštas, stapas, polis“ DŽ 1954; DŽ 1972 – be žem., o DŽ 1993 – 1. „paramstis“, 2. „stulpas, polis“, nors kalstakalė DŽ 1954 ir 1972, kaip ir pōliakalis DŽ 1954, pōliakalė DŽ 1972, žymima termino pažyma – tech., tik DŽ 1993 kalstakalė jau be tech. ir be aiškinimo – „poliakalė“. Kalstas gana dažnas verčiamuosiuose žodynuose: kalstas – свая (polis) [ir polis – (tilto) свая] LRKŽ 1971, kalstas – свая [ir polis tech. – свая] LRKŽ 1988, свая – polis, stapas, pastapas, kalstas tam. RLKŽ IV 1985, kalstas – pile (polis) LAKŽ 1991, kalstas – pālis, balsts [ir polis – pālis] LieLaŽ 1995.

Stavební termín je tedy výpůjčka polis. Podoba polius, která se vyskytovala dokonce i ve slovnících, už zanikla. Termín polis se natolik vžil, že se užívá i metaforicky, například: Proto je Kant odhodlán vybudovat optimisticko-etický světový názor na pilířích, které do země zatloukla etika (A. Šveiceris. Kultūra ir etika, Vilnius: Mintis, 1989, 201).

162

Ve slovnících se uvádí také: stapas „podpěrný trám zatlučený do země; pilot“: mostní stapai DŽ 1954 a 1972, „podpěrný trám; pilot“ DŽ 1993, „podpěrný trám, pilot, podpěra“: Pod praskajícím trámem je postaven podpěrný sloup (slovník A. Jušky). Mostní podpěry (DŽ) LKŽ XIII 1984; свая – pilot, stapas, pastapas, kalstas nář. RLKŽ IV 1985, avšak DŽ 1954 pastapas – tech. „podpěra ke zpevnění podzemních výkopů“, DŽ 1972 – „sloup na podepření, podpěra; kolona“: podpěry podzemních výkopů, podpěry svatyní, DŽ 1993 – „sloup na podepření, podpěra“: Trám je nalomený, drží ho jen podpěra. LKŽ IX 1973 pastapas ze žemaitštiny (a paståpas) a písemných pramenů má významy: 1. „sloup na podepření, podpěra“ || „zpevňovací podpěra podzemních výkopů“ DŽ || „sloup budovy“ Vl, Vydūnas || přen. „opěrná, podpůrná věc, opora“: Nikdy nemůže bloudit, neboť pravda je mu kmenem a oporou (Postila M. Daukši, 547), 2. „konec kůlu, konec tyče“, 3. „určitý kus dřeva, noha, jíž se podpírají mútvy“. Přisuzovat tedy stapo a pastapo význam synonym k výrazu polio není na základě údajů živého jazyka podloženo (SinŽ 1980). Umělé a zbytečné je raštabslis TechŽ 1920 (свая), stejně jako Materiál pro slovníček železniční nomenklatury (rukopis, kolem roku 1933) LKŽ XI 1978.

Výraz polis je tedy termín, kalstas je běžné slovo ze žemaitského nářečí, avšak jasně motivované (což splňuje požadavek na nový termín, není-li převzatý), a ve slovnících vydávaných jako normativní se objevuje už dlouho, byť ne jako termín. Posuny ve prospěch litevštiny v jazykové a terminologické politice nejsou příliš výrazné, ale lze je do jisté míry pozorovat. Máme-li stanovenou perspektivu politevštění terminologie a promyšlenou strategii důsledných kroků, měli bychom kalstas nejprve zavést do litevské archeologie – právě zde by se živý jazyk stal základnou, jakožto nejnutnější a nejsrozumitelnější. Menší (a nedůsledný) posun je patrný v hydrotechnické terminologii: pile – 1. polis, stapas, pole – 1. stiebas; stulpas; atrama, 2. gairė, 3. polis, pile-driver – poliakalė, driver – 2. tech. poliakalė; plūktuvas; varytuvas, bet pile driver – poliakalė, kalstakalė, hammer – 2. stat. tvoklė; poliakalė, kalstakalė, 3. tech. nauj. kalstag­rąžtis (vrták, který zatlouká), ram – 1. poliakalė; tvoklė; kalstakalė, jack – 4. tech. spaustuvas; kalstagrąžtis, jach – drill (jachhammer) – kalstagrąžtis HidrotechŽ 2000.

Ankstesnių žodynų įlaidinis polius – шпунтовая свая PolŽ 1984, sheet [interlocking, grooved] pile, sheeter – Spundpfahl – palplanche – шпунтовая свая StatŽ 2002 negerai, nepagrįstai keičiamas: grooved pile – įlaidas; junglusis polis, interlocking pile – sujungtieji įlaidai; junglusis polis, sheet pile – įlai-

163

dinis polius; įlaidas, sheeter – stat. įlaidinis polis; įlaidas, spraustas (srov. také piling – 2. štětová stěna, stěna z deskového štětování, stěna z propojených ocelových štětovnic, stěna z deskového štětování, stěna z propojených ocelových štětovnic, štětová stěna / záporová stěna, dolní záporová stěna / štětová stěna (např. u vývaru), přední záporová stěna / štětová stěna (např. před vývarem),..., dokonce stěna z propojených štětovnic (např. kovových štětovnic), stěna z ocelových štětovnic. Tento nedostatek dále zhoršuje a posiluje skutečnost, že se výraz įlaida(s) v tisku obecně používá ve významu „pilotu“: Mohutná <···> beranidlo <···> zatlouká do dna laguny ocelové štětovnice, <···> Drg 1984 97 4; do dna laguny zatloukli 2700 tun kovových štětovnic a spáry mezi jejich stěnami dokončují zasypávat zeminou T 1985 228 1. Štětovnice je ve skutečnosti „výstupek jednoho dílu, jímž se spojuje s drážkou druhého dílu <···>. Dřevěné, kovové, plastové nebo železobetonové prvky spojené štětováním a zatlučené do zeminy tvoří souvislou štětovou stěnu“ TechEnc II 2003, drážka – Falz – rainure – шунгъм, цементъ StatŽ 2000.

Termín polis; kalstas se tedy již osvědčil jako kandidát; výraz įlaidas je třeba bezodkladně odstranit jako chybný.

Kohoutek a jeřáb

Že je litevština archaická, to je radostí pro indoevropeistiku a důvodem k národní hrdosti. Že se jazykové myšlení a způsob vyjadřování národa, zuboženého nevolnictvím a okupacemi, ani v moderní době, kdy se utvářel a ustaloval spisovný jazyk, dobře nevzpamatovaly a zůstaly ztuhlé jako rosol – to by mělo být důvodem k pláči, ale není tomu tak – jsme otupělí a spokojení...

Roku 1879 psal klaipėdský list Lietuviszka ceitunga: Zakázal svému učni... pohnout kohoutkem tavicího kotle. To je význam 7 slova gaidys „kohoutek“ v LKŽ III 1956. Jde samozřejmě o význam převzatý z němčiny Hahn, nikoli o výraz vytvořený samotnými litevskými obyvateli Malé Litvy. Už roku 1870 uvádí I. díl německo-litevského slovníku F. Kuršaitise Hahn – 3) Hahn an einer Röhre – capas (Zapfen), gaidys, roku 1874 – II. díl: II Krahn 2) Zapfen am Fass – onkis – jde o výpůjčku zdrobnělé podoby německého slova Hahn, totiž Hahnchen. V polsko-litevském slovníku A. Lelise z roku 1919 se uvádí slovo živého jazyka: kran – <···>; (dřevěný) parvagys – srov. ’pervagis, pervagys 2. „dřevěný kohoutek, zátka k vypouštění tekutiny ze sudu“ (Žemaité) || „žlábek na odtok šťávy“ (Veiviržėnai) LKŽ IX 1973.

164

TechnŽ 1920 кран – čiaupas. Následující období líčí rozporuplně a ne zcela přesně badatel J. Jablonskise A. Piročkinas: „Poučné může být i opravování slova kranas; v poslední době se mu také někteří začínají vyhýbat, stejně jako první [Terminologická] komise, která je nahrazovala slovy pervągis, čiaupas. Komise vedená Jablonskisem [druhá – nová] [od 21. 3. 1925] vrátila slovo kraną, pravda, a jeho náhrady ponechala v závorkách: „antgalai su kranais (pervagiais, čiaupais)“. Z toho můžeme usuzovat, že ani komise nebyla vždy jednotná: zřejmě se našli členové, kterým se tato nová slova líbila. Je to však důvod, abychom po 60 letech nahradili slovem čiaupas rozšířenou výpůjčku kranas?“ (Piročkinas 1986: 27). Na jiném místě si autor protiřečí a píše: „Přece jen se jedno či druhé Jablonskisem zavržené novotvoření různými cestami dostalo do spisovného jazyka“ – vedle čiaupu, se zde uvádějí klijuotė, mostas, sankasa, sraigtas (Piročkinas 1986: 56). Autor se nezabývá těmito „různými cestami“ a zbytečně tak věc zatemňuje. Historie je však dlouhá.

RLŽ 1932: кран – čiaupas, laidukas, volė; <···>. V. Kamantauskas jau taiso: kranas (lenk. кран) – čiaupas; (gerve) keliamasis (KL 1933). Bet TŽŽ 1936 čiaupo net nemini: kranas 1. (ol.) „prietaisas skysčiams arba dujoms išleisti iš rezervuaro ir sulaikyti“ (2. (vok.) „prekių kilnojamoji mašina“). Padėtį atitaiso LEnc V 1937 – čiaupas, KP 1939: kranas (gud., lenk. кран) – čiaupas, -ai. LKŽ II, 1947 ¹čiaupas 1. „vamzdelio pavidalo latakėlis, įkalamas į medį sulai tekėti“ (Kupiškis), 2. „kranas, snapas (indo)“ (raštai), o LKŽ II₂ 1969 – 1. „kranas, indo snapas“. LKŽ VI 1962 ¹kranas „prietaisas skysčiams ar dujoms iš rezervuaro, indo išleisti ar sulaikyti; čiaupas“ (Viduklė, Vaižgantas), ²кранус (vok. Krahn) „sunkumų keliamoji mašina“. TechnŽ 1949 кран – 1. čiaupas, TŽŽ 1951 kranas² (ol. kraan) – „č i a u - p a s, prietaisas <···>“.

Nahrazování slova krano slovem čiaupu tedy začalo poměrně pozdě a trvalo dlouho. V normativním kodifikování zaostával i DŽ – kranas 1. „zařízení <···>; kohoutek“, čiaupas 2. „trubice s určitým zařízením pro vypouštění kapalin z nádrže; jeřáb“ DŽ 1954, čiaupas – 1. „zařízení <···>; jeřáb“ DŽ 1972. To zaostávalo za terminologickými slovníky – TechnŽ 1949 a PolŽ 1959: кран – 1. čiaupas, ALKPolŽ 1958 cock – čiaupas. Z setrvačnosti se kranas v různých slovnících udržel ještě velmi dlouho: кран – 1. čiaupas, laidukas, kranas RLKŽ I 1967, kranas – 1. кран: vodovodní kranas – водопроводный кран, ačkoli také čiaupas – кран: vodovodní čiaupas – водопроводный кран LRKŽ 1971 a rovněž LRKŽ 1988, Hahn² – 1. čiaupas, kranas VLKŽ I 1989, cock – 4) kranas, čiaupas ALKŽ 1975, krānsᵃ

165

– jeřáb, kohoutek LaLič 1977, dokonce кран – kohoutek, „jeřáb“ (ale кран экспертного торможения – železniční nouzová brzdová páka) RLKŽ II 1983. Není náhodou, že Z. Zinkevičius ještě v roce 1992 mezi jinými uvádí jeřáb a píše: „Některá cizí slova tohoto druhu, která byla tehdy důrazně vytlačována ze spisovného jazyka, se ještě i dnes občas vyskytují, zejména v hovorové řeči“ (Zinkevičius 1992: 289).

Tento ocas se vlekl už v době, kdy byl jeřáb rozhodně nahrazen pouze výrazem kohoutek: jeřáb – nesprávný tvar, viz „kohoutek“ KPP 1976, кран – 1. kohoutek: vodovodní, vzduchový, umyvadlový, koupelnový, palivový, brzdový, směšovací, požární; ventilový, šoupátkový, plovákový, korkový, kulový, trojcestný kohoutek (2. dopravní prostředek: jeřáb) PolŽ 1984, jeřáb² nesprávně: kohoutek TŽŽ 1985, jeřáb 2. viz kohoutek DŽ 1993, jeřáb² – kohoutek TŽŽ 2001. Ani zde však není vše důsledné: KPP 1985 a TT 1992 jeřáb neopravují, výraz jeřáb „kohoutek“ nebyl zařazen do TŽŽ I 1999.

Jeřáb „kohoutek“ pochází z nizozemského kraan „studniční páka“ (< „naviják“). V jiných jazycích je motivace poněkud odlišná – „kohout“: německy Hahn, anglicky (stop) cock (také tap tap, americky faucet), polsky kurek (a také kran, ještě zawór kurkowy nebo czopowy), česky kohout(ek). Zvířecí motivaci má také francouzské robinet – podle berana z příběhů středověkých bajek jménem Robin. Kohoutek je příkladem zdařilé terminologizace nářečního slova s poměrně jasnou motivací: čiaupti¹.

Zvedací stroj jeřáb má z etymologického hlediska jednoznačně ptačí motivaci: „Již ve 14. století dali Němci jméno jeřába zařízení k nakládání nákladu na loď (der Kran, jeřába dnes Němci nazývají der Kranich)“ (Sabaliauskas 1994: 97). Stejně je tomu v angličtině Crane, francouzštině grue, italštině gru, češtině jeřáb, polštině żuraw a ruštině журавль. Už ve staré řečtině granos „jeřáb“ znamenalo také „zařízení ke zvedání těžkých břemen“ (КЭСРЯ 1971; Sabaliauskas 1994: 97).

¹ Alespoň tak se to na první pohled zdá. Jsou však i pochybnosti. Ačkoli rodák ze Subačia P. Skardžius v KP 1939 schválil výraz kohoutek, sestavovatelka kupiškisského slovníku K. Vosylyte zná slovo kohoutek pouze z LKŽ II₁, novější doklady nejsou (rozhovory autora s K. Vosylyte 2004-12-13 a 14). Očekávané spojení kohoutek čiaupti není doloženo. Kohoutek by mohl být také přepracovanou podobou polského czop 1) „čep, kolík“ LeLič 1979 – srov. žemaitské polonismy téhož významu čepas 2. a čapas, německý vliv v litevštině Malé Litvy (a v přilehlé oblasti) capas 3., dále 4. „výlevka džbánu, vědra nebo lahve, <…>“ (Pilviškiai, Nemunaitis)“ LKŽ II₂ 1969. Navzdory pochybnostem o původu je kohoutek ve spisovném jazyce již pevně ustálený; pokud bude užíván jako termín, prosadí se definitivně i v hovorové řeči, kterou používají vzdělaní instalatéři.

166

Že je jeřáb motivován „jeřábem“, lze pochopit snad i z obrazu – srov.: Krk jeřábu natahuje samotný zvedací jeřáb T 1976 285 4. Teď je tu tradiční stavební nepořádek, jeřáb jako obrovská volavka, <...> L a M 1976 33 7. Nebyla snad možnost a pokus nazývat jeřáb jeřábem? Ptačí motivace nástrojů a zařízení je velmi typická i pro litevštinu – srov. gerve 4. „páka; násada páky; přehazovačka“ (Biržai), 5. „bramborová motyka, okopávačka“ (Telšiai, Gadūnavas, Laižuva), 6. „část mlýnského kamene“ (P. Sragys), 7. „kolík držící mlýnský kámen u mlýnské podpěry“ (Sidabravas, Pašvitinys, slovník A. Jušky), 13. „zahnutá rukojeť kosy“ (Rietavas), gervelė 1. „nástroj na okopávání nebo pletí brambor“ (Akmenė, Laižuva, Viekšniai), 2. „část mlýnského kamene, liška“ (okres Rokiškis, Onuškis, Kupiškis, Užpaliai, Klaipėda), 3. „příčná tyčka v mlýnském kameni, o niž se opírá mlýnská osa (vřeteno)“ (Jūžintai), 4. „provázek ke zvedání horního mlýnského kamene“ (Šimonys), 5. „kolík ke zvedání mlýnských kamenů“ (okres Rokiškis, Panemunis, Kupiškis), 6. „část tkalcovského stavu“ (Kupiškis), 7. „tenká destička k navlékání tkaniny do paprsku“ (Salamiestis, Suvainiškis), 8. „rukojeť lopaty, vidlí nebo jiného nástroje s násadou“ (Sudeikiai, Duokiškis, Salos, Lazūnai), 9. „hřeben střechy, hřebínek“ (Kupiškis), 10. „klín (= klín – J. K.) na štípání klád“ (Šimonys) LKŽ III 1956. Ve slovníku F. Kuršaitise II Krahn – 1) zvedací stroj, krōns. podle Mielcheho: gērbe. Ve slovnících P. Ruigia, K. Milkausse a F. Kuršaitise je pták „jeřáb“ geršė 2. (1. „volavka, čáp“ v Bibli L. Rezy, ve slovníku F. Kuršaitise). Ve slovníku anglicko-litevském A. Lelise crane – jeřáb, gerve.

Z RLŽ 1932 lze doložit ještě jedno podobně motivované pojmenování zdvihacího zařízení: кран – <...>; // zdvihací zařízení s navijákem, kaklis. Kaklis pochází ze slovníku K. Sirvydase z roku 1642: Kierat / kormy co wyciąga z dołu. Ergata, ea. Kaklis kuriuo ką ištraukia. Výraz kaklis se vyskytuje také ve slovníku F. Nesselmanna – Krahn, das Instrument, mit dem Lasten auf die Schiffe gehoben werden.

Nelze zapomenout ani na polonismus německého původu ¹kāparas 1. „zařízení ke zvedání těžkých předmětů, páka“ (polsky kafar < německé nářeční kapfer) Krosna, Daukšiai, Marijampolė, Pilviškiai, Vilkaviškis, Veliuona, Gruzdžiai, Užventis, Kupiškis, kāpara Luokė (LKŽ V 1959), pouze kaparai SD 83 viz ¹kāparas 1. – chyba: jde o rostlinu kaparis.

F. Kuršaičio žodyne (1874) kronas – regioninis skolinys, LKŽ VI 1962 fiksuotas ir iš Švėkšnos. Bendrinėje kalboje jis negalėjo turėti perspektyvos. Kranas jau yra A. Lelio 1919 m. lenkų–lietuvių kalbų žodyne (kran), visiškai įtvirtinamas TŽŽ 1936 – kranas 2. (vok.) „prekių kilnojamoji mašina“. Netapęs gerve, kranas negijo ir kito atitikmens kaip kai kurios kal-

167

… v polštině je také jeřáb, obvykle však zvedák; lotyšsky jeřáb, ale také zdvihací zařízení. Keltuvas je uvedeno v TechnŽ 1920 (podvěsný jeřáb), později jako synonymum jeřábu – TechnŽ 1949, RLKŽ I 1967, dokonce PolŽ 1984. LKŽ V 1959 uvádí zdvihací zařízení ve významu 1., odborně „zařízení ke zvedání těžkých břemen“, podle RLŽ 1932 122, spisů M. Šalčiuse a Tiesa z roku 1952 (nejde však o „jeřáb“). DŽ 1954 a 1972 uvádějí u zdvihacího zařízení také význam 2. „zařízení ke zvedání těžkých břemen“: nákladní výtahy, a také význam 4. „zdvihací stroj; výtah“. DŽ 1993 uvádí význam 1., odborně „zařízení ke zvedání těžkých břemen“: kladkostroj, šroubový, výložníkový, důlní a kolejový výtah (2. „lanovka“, 3. „výtah“, <…>). V terminologii se však používá jedině jeřáb.

Kranas „kohoutek“, který se už dávno začal nahrazovat litevským termínem, byl v terminologii patrně nahrazen rychleji, ale v běžné řeči přetrval příliš dlouho a způsobil problém, jak jej odlišit od krano „zdvihací stroj“. Protože stejný problém existoval i v ruštině, řešení bylo v podmínkách dvojjazyčnosti jednoduše diktováno ruštinou: кран водопроводный – vanden­tiekio čiaupas, кран подъемный – kėlimo kranas PolŽ 1959 (v podstatě tak už TechnŽ 1949). Tak je tomu až dodnes v mnoha dvojjazyčných slovnících: кран – 2. keltuvas, keliamasis kranas, <…> RLKŽ I 1967, кран – 2. кран: кėlimo kranas – подъемный кран LRKŽ 1971 (stejně tak LRKŽ 1988), кран – kranas: подъемный кран – kėlimo kranas RLKŽ II 1983, Kran – keliamasis kranas VLKŽ I 1989, grue – 4. tech. kėlimo kranas PLKŽ 1976, kranas – 1. (kohoutek) robinet, 2. (zdvihací) grue LPKŽ 1992, crane – 2) keliamasis kranas ALKŽ 1975, crane – 2) tech. keliamasis kranas ALKŽ 1998, DALKŽ 1998, DAKŽ 2001, kranas – 2. (zdvihací) crane LAKŽ 1979 a 1991, NLAKŽ 2002, dźwigarka ir dźwignik – tech. keliamasis kranas, domkratas LcLičŽ 1979, kranas – (zdvihací) dźwig LicLcŽ 1991, celtnis – 1. keliamasis kranas LaLičŽ 1977, kranas: keliamasis kranas – krāns, celtnis LicLaŽ 1995. Dokonce i KPP 1976, ačkoli kranas je nevhodné r. „kohoutek“, uvádí: keliamasis kranas // keltuvas. Určitou oporou či potvrzením toho všeho by mohl být, samozřejmě jen formálně, výraz kėlimo kranas LTE V 1979. Ale i tomu už odzvonilo – kranas „periodický zdvihací stroj <…>“ TechEnc II 2003.

Recidyvas yra LeLičŽ 1979: dźwig – 2) tech. kranas, gervė ir kran – 2. gervė, kranas. Čia veikiausiai yra lenkų kalbos, griežtai neskiriančios „krano“ ir „gervės“ poveikis – plg. кран – dźwig, dźwignica (żuraw lub suwnica) WST 1973, kran II „rodzaj dźwigu; żuraw“ SWO 1997. Lietuvių kalboje panašus neskyrimas yra retenybė, atsitiktinumas: кран – 2. keltuvas, kelia-

168

masis kranas, trauktuvė, gerve RLKŽ I 1967. Trauktuvė žinoma iš K. Sirvydo 1642 m. žodyno: windā / Tractoria machina, tractorium organum. Trauktuvė. Reikšmė žr. trauktuvas 1. „prietaisas kam aukštyn traukti, kelti, kėliklis“ trauktuvė dar vartota 1853 m. F. Nesselmanno žodyne, XIX a. rankraštiniame D. Sutkevičiaus ir L. Ivinskio žodynuose, o reikšmę „suktuvas“ – A. Šolco ir J. Talmanto 1929 m. kišeniniame vokiečių–lietuvių kalbų žodyne.

Jeřáb má v litevské technické terminologii název jiného mechanismu: jeřáb, naviják – „zdvihací mechanismus, který zvedá náklad lanem nebo řetězem navíjeným na buben. <···> Δ s konkávním třecím bubnem se nazývá špíl nebo kabestan; <···>. Špíly se vytahují rybářské sítě, vagony a přitahují se jimi lodě ke břehu. Δ se často montuje do jeřábů, výtahů, zdvihadel a skrývkových strojů“ LTE IV 1978. Jeřáb tedy jeřáb může být součástí jeřábu. Z hlediska motivace lidové terminologie je výraz jeřáb zcela srozumitelný, naviják je jasnější, má však jinou nevýhodu – navijáků je mnoho různých typů. LTE se nepodařilo dosáhnout jednotnosti – ačkoli se uvádí jeřáb (a špíl je pouze zmíněn ve vysvětlení), „naviják s vodorovnou hřídelí, na níž se navíjí lano za účelem zvednutí kotvy a přitažení lodi k molu“ se už nazývá brašpil LTE II 1977. TechEnc II 2003 výraz jeřáby neuvádí, TechEnc I 2000 má výraz brašpil, naviják. J. Banaitis uvádí 4 samostatné termíny: jeřáb – лебедка – winch, naviják – ворот, вьюшка – reel, winch, špíl (lodní jeřáb) – шпиль – capstan, brašpil – брашпиль – windlass.

Cisternová loď a tank

„V roce 1886 byla spuštěna na vodu první cisternová loď – německá loď „Glückauf“, dlouhá 90 m, a na počátku 20. století se ropa po mořích přepravovala už téměř výhradně cisternovými loděmi“ (Kopaliński 2001). Teprve TŽŽ 1936 se však objevuje tankeris (angl.) – „loď uzpůsobená k přepravě různých kapalin bez jejich samostatného obalu (nádoby)“. V TechnŽ 1949 není ani mankep, ani mank, ALKPolŽ 1958 tanker neuvádí, ačkoli uvádí ir tank – 1. rezervuaras, bakas, cisterna, 2. baseinas, ir tank car – vagonas-cisterna; sunkvežimis-cisterna, tank truck – sunkvežimis-cisterna. Teprve DŽ 1954 už uvádí tanklaivis „loď s nádržemi pro přepravu kapalných nákladů“. Bylo převzato podle německého Tankschiff. Tanklaivis se uvádí v PolŽ 1959 a 1984, JŽPTŽ 1992, JTLŽŽ 1994. V tisku se už 50 let stále objevuje – většinou v překladech – také tankeris. Velmi nečekaně se tankerис objevil ve StatŽ 2002.

169

Aby byl odvozený výraz tanklaivis srozumitelnější a pevněji zakotvený, potřebuje motivaci. Dlouho mu chyběla, případně byla nedostatečná či nesrozumitelná. TŽŽ 1936 uvádí tankas 2. „obrovská nádrž zapuštěná do země k uchovávání benzinu, petroleje a jiných kapalin“, DŽ 1954 tankas pouze ve vojenském významu. ALKPolŽ 1958 uvádí tank – 1. rezervuaras, bakas, cisterna, nikoli tankas. V DŽ 1972 má tankas už dokonce význam 1. „velká nádoba k uchovávání a přepravě kapalin či plynů“: benzino tankai, ale v DŽ 1993 je tento význam už až druhý a bez ilustrace. A TŽŽ 1985 uvádí tankas 2. „cisterna, nádrž“. Není tedy jasno – vždyť jsou tu i samotná tato vysvětlující slova cisterna, rezervuaras; kde, k čemu a jaký je vlastně ten tankas – snad benzino tankas je právě benzinezis? Nevysvětluje to ani encyklopedie: tanklaivis – „‹⋯›. Náklad se nalévá do několika nebo několika desítek nádrží umístěných mezi příčnými a podélnými přepážkami a z nich se čerpá potrubím pomocí čerpadel“ LTE XI 1983. Jsou-li to rezervuarai, proč tanklaivis, a je-li to tanklaivis, proč se těm nádržím neříká tankai? A jaká je souvislost s bojovým strojem tankų?

Je tedy třeba vrátit se k původu. Anglické tank „nádrž, zásobník, cisterna“ je výpůjčka z portugalského tanque [někteří odvozují z estanque < estancar „zadržovat“ (srov. stagnum 1. „stojatá voda; jezero; louže, močál, bláto, tůň“, 2. „umělý rybník, nádrž, bazén“ LoLičŽ 1996) < z vulgární latiny stantire „zastavit (tok)“ / „rybník, nádrž; koryto; zásobník, nádrž“ (Webster’s Dictionary Unabridged 1981; Webster’s Comprehensive Dictionary 1996), jiní z hindského tankh „nádrž, zásobník“ (Sabaliauskas 1994: 349). Zcela novou stránku v dějinách tohoto slova otevřeli před téměř 90 lety odborníci na vojenskou techniku a vojenství: „Prvním tankem použitým v bojových akcích byl britský „Mark I“ (v bitvě na Sommě 15. 9. 1915)“ (Kopaliński 2001) [jiné zdroje uvádějí pozdější dobu – rok 1916 (LTE XI 1983)]. „Anglické slovo tank, znamenající cisternu, se zpočátku používalo k oklamání nepřítele“ (Kopaliński 2001). Toto tajné krycí označení se však pevně vžilo. „Ve francouzském tisku bylo slovo tank poprvé použito 22. září 1916“ (Sabaliauskas 1994: 349). Ujalo se i u nepřátel, Němců – používalo se Tank, teprve později nahrazené německým slovem francouzského (dále latinského) původu Panzer (také Panzerkampfwagen), ačkoli význam „nádrž, zásobník, cisterna“ výrazu Tank zůstal zachován. Francouzsky se tank označuje také jako char de combat („bojový vůz“), char d’assaut („útočný vůz“), char blindé („obrněný vůz“). Polské tank je už zcela zastaralé – nyní dabar czołg (czołgać się – „plazit se; lézt, ploužit se“), také „tankista“ – czołgista, ale také panczneny; a tank „nádrž, zásobník“

170

Ve slovnících se označuje psn. (užívá se pouze fot. „vývojková miska“) – nyní zbiornik, a proto také „tanker“ častěji nikoli tankowiec, nýbrž zbiornikowiec, ačkoli se užívá tankować „zásobovat palivem (o lodích, lokomotivách)“.

Tanko dar nėra KarŽ 1919, STŽŽ 1923, SNŽŽ 1924. Paplito tarmėse kaip palyginimas: Tos bobos didybė – kaip tankas Kupiškis. Kaip tankas ta karvė Vainutas; taip pat reikšmę „kas labai stambus, tvirto sudėjimo“ (Želva, Miežiškiai), net 4. prk. „batas trumpu aulu“ (Salantai, Lenkimai, Mažeikiai, Tirkšliai) – plg. танкетка – 1. storas puspadis, 2. dg. танкеты, сторападзіі баталіі (moteriški) RLKŽ IV 1985, suvalkiečių branavykai („šarvuočiai“) „darbiniai batai“ (ZŠŽ 2003).

Ukazuje se tedy, že běžný bojový tankas je druhotný, zatímco ten původní my, přejímající cizí slova, vlastně nemáme, kromě… slovníků a velmi specializovaných oblastí. Je pravda, že oficiální tisk za světlých časů psal nadšeně o skvělých tankus dokonce i na kravských farmách: Kai prijungs pieno liniją, pienas tiesiai iš karvės stiklo vamzdžiais per aušintuvus tekės į tankus TMtr 1973 3 1. ŽŪMTŽ 1983 je nesrovnatelně zdrženlivější: манк для молока – pieno cisterna, манкохлади-тель молока – ž. ū. pieno aušinamoji cisterna, ačkoli аэротенк – aerotankas. HidrotechŽ 2000 uvádí tank – 1. baseinas; rezervuaras; vandens talpykla, 2. bakas, cisterna, bunkeris, tik aeration tank – 1. mot. aerotankas (ir aerotank), 2. vndt. aerobaseinas, methane tank – nuot. metantankas, kdežto StatŽ 2002 uvádí metano tankas – methane carrier – Metant – methanier – танк сжиженного метана (ale také metantankas, stovinimo reaktorius, rovněž aerotankas), butano tankas – butane carrier – Butant – butanier – танк бутана. Pro Poláky to není tankas, nýbrž kamera: метатенк viz метатанк – komora fermentacyjna, gnilna, аэротенк viz аэротанк – 1. inž. san. komora napowietrzana, 2. kotł. odmulnik, zbiornik odmulin WST 1973. Také v litevštině by se zde dalo obejít bez tanko (přinejmenším metatanką je třeba opravit na metano tanką), ačkoli nahradit aerotanko něčím jako aero rezervuaru – mezinárodního slova dalším mezinárodním slovem – by nebylo snadné.

Angl. tanker znamená nejen 1. tanklaivis, nejen 2. cisterna, autocisterna DALKŽ 1998, DAKŽ 2001, nejen 2. železn. amer. cisterna ALKŽ 1975, ale také 3. letectv. degalų lėktuvas DALKŽ 1998, DAKŽ 2001, ačkoli přesně terminologicky jde o танк-заправщик, replenishment tanker, velmi nesprávně litevsky tanklaivis pilstytojas JTLŽŽ 1994 (zcela možný je i vzdušný tanklaivis MkslL 2002 22 14, ačkoli hned vedle stojí velmi nepovedené tankeras – degalus nešantis orlaivis).

171

Nebo by snad tanklaivis jakožto ne zcela jednoznačný nebyl ani potřebný? Vždyť existuje také naftovežis, mazuvežis, benzinevežis (může jít o automobil i loď!), stejně jako angl. oiler, franc. pétrolier. Jenže právě v tom je háček: ten tanklaivis může jednou přepravovat ropu, jindy mazut, obecně jakoukoli kapalinu, a dokonce může v různých nádržích současně přepravovat různé kapaliny. NATO TŽ 2001 oiler / pétrolier – „vojenský nebo civilní tanker s veškerým potřebným vybavením k doplňování paliva plavidlům“ – tanklaivis.

Aby byl tanklaivis srozumitelnější a motivovaný, je důležitější mít aerotanką či metano tanką než tanklaivio tanką, jaký už má ruština; svou strukturou i výpůjční politikou je přece jen litevštině bližší než mnohé jiné: танк II тех., „speciálně vybavená nádrž nebo oddíl pro skladování či přepravu kapalin“ АРиРАС„ЛДП“ 1969, танк₂ – „speciálně vybavená nádrž pro skladování či přepravu kapalin“ ССИС 1993. Ruská terminologie танкер (нефтеналивное судно) КПС 1955 zpočátku neměla oporu v танк, později ji však získala – танк судовой ПС 1976 ir 1989. V litevské námořnické terminologii se postupuje podobně: mank – nádrž, vana, rezervoár JŽPTŽ 1992, nádrž – mank – tank, compartment JTLŽŽ 1994. Existuje dokonce diptankas – дuптанк– deep tank JTLŽŽ 1994. Mimochodem, diptankas je doložen už velmi dávno: diptankas námoř. „hluboká nádrž na dopravních lodích, používaná k naplnění vodním balastem“ TŽŽ 1951 (a 1969), diptánkas „nádrž na balastní vodu na lodi“ TŽŽ 1985 ir 2001. Tanklaivio tanko v TŽŽ 1951 ir 1969 vůbec není, zatímco TŽŽ 1985 ir 2001 uvádějí tankas 2. – rovněž zcela neurčitě jako „nádrž, rezervoár“. Tuto nesrovnalost je třeba odstranit – tanklaivio tankas je potřebnější a opodstatněnější než nepatřičný anglicismus – lodní diptankas.

A nyní – jak ukazuje lexikografická technika dokladů citovaných zde a jak už bylo dávno třeba – jsou bojový tankas a tankerový tankas homonyma. V litevské lexikografii se to – už poměrně dávno – zohledňuje pouze v překladových slovnících (například ALKŽ 1975, RLKŽ IV 1985).

Závěry

1. Slovo kuzovas, tatarská slovanita, se v mnoha variantách a významech užívá téměř ve všech nářečích, do technické terminologie však neproniklo. Kėbulas je terminologizované litevské nářeční slovo (označující odpovídající či podobnou část vozu). Karoserija ve významu „karoserie včetně příslušenství“ je zbytečné slovo, které nemá místo v mezinárodní soustavě pojmů a termínů.

172

2. Přejaté slovo polis se důsledně užívá v terminologii, a dokonce i v běžném jazyce. Objevují se však již pokusy realizovat dříve promarněnou možnost terminologizovat žem. kalstas (zatím by šlo pouze o litevský ekvivalent polio, nikoli o náhradu).

3. Čiaupas se užívá od roku 1920 (dříve u Litevců východního Pruska německý výpůjční překlad významu gaidys), nejvíce se ustálil v terminologii, nejméně v hovorovém jazyce. Dokud byl „čiaupas“ kranas (a ještě dlouho poté), „zvedací stroj“ byl keliamasis kranas; nyní je to kranas.

4. Tanker se objevil dříve (1886) než tank (1915) – zpočátku tajné krycí označení, později se neodlučitelně vžilo (ačkoli v některých jazycích bylo nahrazeno vlastními slovy). V roce 1936 je již doloženo tankerį, zatímco v roce 1954 tanklaivis (z něm. Tankschiff). Aby byl tanklaivis motivovaný a jednoznačný, je třeba i jeho základ tankas (homonymum) – „nádrž nebo oddíl lodi pro přepravu kapalin“.

LITERATURA A PRAMENY

ALKPolŽ 1958: Novodvorskis A. Anglų–lietuvių kalbų politechninis žodynas, Vilnius.

ALKŽ 1975: Anglų–lietuvių kalbų žodynas. Sudarė A. Laučka, B. Piesarskas, E. Stasiulevičiūtė, Vilnius.

ALKŽ 1998: Svecevičius B. Anglų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

Ambrazas S. 1993: Daiktavardžių darybos raida 1, Vilnius.

Ambrazas S. 2000: Daiktavardžių darybos raida 2, Vilnius.

Būga K. 1959: Rinktiniai raštai 2, Vilnius.

Būga K. 1961: Rinktiniai raštai 3, Vilnius.

DAKŽ 2001: Piesarskas B. Dabartinės anglų kalbos žodynas, Vilnius.

DALKŽ 1998: Piesarskas B. Didysis anglų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

Drg – Přátelství (noviny).

DŽ 1954: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ 1972: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ 1993: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

Fraenkel E. 1955–1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch, Göttingen.

HidrotechŽ 2000: Baškys K., Šulga V. Anglų–lietuvių kalbų hidrotechnikos terminų žodynas, Vilnius.

JTLŽŽ 1994: Banaitis J. Jūrų technikos, laivybos, žvejybos lietuvių–rusų–anglų kalbų žodynas, Klaipėda.

JŽPŽ 1992: Velička A. Jūreivystės, žvejybos ir politechnikos terminų žodynas, Klaipėda.

173

Kabelka J. 1964: Kristijono Donelaičio raštų leksika, Vilnius.

KarŽ 1919: Kariškas lietuviškai-rusiškas ir rusiškai-lietuviškas žodynėlis, Kaunas.

KL 1933: Kamantauskas V. Kalbėkime lietuviškai, Kaunas.

Kopalinski W 2001: Žodynas. XX amžiaus įvykiai, sąvokos ir mitai, Vilnius.

KP 1939: Kalbos patarėjas. Paruošė L. Dambrauskas, redagavo A. Salys ir Pr. Skardžius, Kaunas.

KPP 1976: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė A. Pupkis, Vilnius.

KPP 1985: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė A. Pupkis, Vilnius.

LAKŽ 1979: P i c s a r s k a s B., S v e c e v i č i u s B. Lietuvių–anglų kalbų žodynas, Vilnius.

LAKŽ 1991: P i e s a r s k a s B., S v e c e v i č i u s B. Lietuvių–anglų kalbų žodynas. Spec. red. R. Dapkutė, Vilnius.

LaLicŽ 1977: B a l k e v i č i u s J., K a b e l k a J. Latvių–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

LE XI 1957: Lietuvių enciklopedija 11, South Boston.

LEnc V 1937: Lietuviškoji enciklopedija 5, Kaunas.

LeLieŽ 1979: V a i t k e v i č i ū t ė V. Lenkų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

LieLaŽ 1995: B a l k e v i č i u s J., B a l u o d ė L., B u o j a t ė A., S u b a t n i c k a s V. Lietuvių–latvių kalbų žodynas, Ryga.

LieLeŽ 1991: K a l ė d a A., K a l č i e n ė B., N i e d z v i e c k a M. Lietuvių–lenkų kalbų žodynas, Vilnius.

L ir M – Literatūra ir menas (týdeník).

LKA I 1977: Lietuvių kalbos atlasas I. Leksika, Vilnius.

LKŽ II 1947: Lietuvių kalbos žodynas 2, Kaunas.

LKŽ II₁ 1969: Lietuvių kalbos žodynas 2, Vilnius.

LKŽ III 1956: Lietuvių kalbos žodynas 3, Vilnius.

LKŽ V 1959: Lietuvių kalbos žodynas 5, Vilnius.

LKŽ VI 1962: Lietuvių kalbos žodynas 6, Vilnius.

LKŽ IX 1973: Lietuvių kalbos žodynas 9, Vilnius.

LKŽ X 1976: Lietuvių kalbos žodynas 10, Vilnius.

LKŽ XI 1978: Lietuvių kalbos žodynas 11, Vilnius.

LKŽ XIII 1984: Lietuvių kalbos žodynas 13, Vilnius.

LKŽ XV 1991: Lietuvių kalbos žodynas 15, Vilnius.

LKŽ XVI 1995: Lietuvių kalbos žodynas 16, Vilnius.

LKŽ XVIII 1998: Lietuvių kalbos žodynas 18, Vilnius.

LoLicŽ 1996: K u z a v i n i s K. Lotynų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

LPKŽ 1992: K a r s a v i n a I., K a i r i ū k š t y t ė S. Lietuvių–prancūzų kalbų žodynas, Vilnius.

LRKŽ 1971: Lyberis A. Lietuvių–rusų kalbų žodynas, Vilnius.

LRKŽ 1988: Lyberis A. Lietuvių–rusų kalbų žodynas, Vilnius.

LTE I 1976: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 1, Vilnius.

LTE II 1977: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 2, Vilnius.

LTE IV 1978: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 4, Vilnius.

LTE V 1979: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 5, Vilnius.

174

LTE XI 1983: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 11, Vilnius.

MkslL – Mokslo Lietuva (noviny).

NATO TŽ 2001: NATO terminų žodynas, Vilnius.

NLAKŽ 2002: Piešarskas B., Svečevicius B. Naujasis lietuvių–anglų kalbų žodynas, Vilnius.

Piročkinas A. 1986: Jono Jablonskio kalbos taisymai, Kaunas.

PATŽ 1995: Penkiakalbis automobilių terminų žodynas. Parengė R. Katalynaitė, A. Klibavičius, V. Kvietkauskas, R. Lapinskas, G. Paliulis, Vilnius.

PLKŽ 1976: Prancūzų–lietuvių kalbų žodynas. Sudarė A. Juškienė, M. Katilienė, K. Kazlauskienė, Vilnius.

PolŽ 1959: Rusų–lietuvių kalbų politinis žodynas. Red. kol. p-kas A. Novodvorskis, Vilnius.

PolŽ 1984: Rusų–lietuvių kalbų politechnikos žodynas. Sudarė G. Daugėla, spec. red. J. Stanaitis, Vilnius.

RLKŽ 1955: Lemchenas Ch. Rusų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

RLKŽ I 1967: Rusų–lietuvių kalbų žodynas 1. Paruošė V. Baronas, V. Galinis, Vilnius.

RLKŽ II 1983: Rusų–lietuvių kalbų žodynas 2. Sudarė Ch. Lemchenas, Vilnius.

RLKŽ IV 1985: Rusų–lietuvių kalbų žodynas 4. Sudarė J. Kardelytė, Ch. Lemchenas, J. Macaitis, A. Mankevičienė, Vilnius.

RLŽ 1932: Baron s J. Rusų lietuvių žodynas, Kaunas.

RŽ 1948: Lietuvių kalbos rašybos žodynas. Redagavo K. Gasparavičius, N. Grigas, J. Lazauskas, K. Ulvydas, A. Žirgulys, Kaunas.

Sabaliauskas A. 1994: Iš kur jie? Pasakojimas apie žodžių kilmę, Vilnius.

SinŽ 1980: Lyberis A. Sinonimų žodynas, Vilnius.

Skardžius P. 1998: Rinktiniai raštai 4, Vilnius.

SNŽŽ 1924: Norkus J. Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis, Kaunas.

StatŽ 2002: Statybos terminų žodynas. Moksl. red. A. Kudys, Vilnius.

STŽŽ 1923: M. ir S. Svetimų ir tarptautinių žodžių žodynėlis, Šiauliai.

SWO 1997: Słownik wyrazów obcych, Warszawa.

T – Tiesa (noviny).

TechEnc I 2000: Technikos enciklopedija 1, Vilnius.

TechEnc II 2003: Technikos enciklopedija 2, Vilnius.

TechnŽ 1920: Maciejauskas A. Techniko žodynėlis, Kaunas.

TechnŽ 1949: Novodvorskis A. Trumpas rusiškai-lietuviškas techninis žodynas, Kaunas.

TMtr – Tarybinė moteris (časopis).

TT 1992: Terminologijos taisymai. Parengė K. Gaivenis, A. Kaulakienė, St. Keinys, J. Klimavičius, Vilnius.

TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas, Kaunas.

TŽŽ 1951: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius.

TŽŽ 1969: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius.

TŽŽ 1985: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius.

TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius.

175

TŽŽ I 1999: Tarptautinių žodžių žodynas 1, Vilnius.

Webster’s Comprehensive Dictionary 1996: The New International Webster’s Comprehensive Dictionary of the English Language, Trident Press International.

Webster’s Dictionary Unabridged 1981: Webster’s Third New International Dictionary of the English Language Unabridged, Springfield, Massachusetts.

VI 1924: Vireliūnas A. Jurdai, arba terminai, Kaunas.

VLE II 2002: Visuotinė lietuvių enciklopedija 2, Vilnius.

VLKŽ I 1989: Križinauskas J. Vokiečių–lietuvių kalbų žodynas 1, Vilnius.

VL,LVKATŽ 1996: Žitkutė A. Vokiečių–lietuvių, lietuvių–vokiečių kalbų automobilių terminų žodynas, Vilnius.

WST 1973: Wielki słownik techniczny rosyjsko–polski, Warszawa–Москва.

Zinkevičius Z. 1992: Lietuvių kalbos istorija 5, Vilnius.

ŽSŽ 2003: Zanavykų šnektos žodynas. Vyr. red. A. Pupkis, Vilnius.

ŽD 1943: Skardžius P. Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius.

ŽŪMTŽ 1983: Rusų–lietuvių kalbų žemės ūkio mechanizacijos terminų žodynas. Parengė V. Gerulaitis, S. Lukėnas, Vilnius.

АПуРЛАС,“ЛДП“ 1969: Англо-русский и русско-английский словарь, „ложных друзей переводчика“. Под общим руководством В. В. Ажнюка, Москва.

Даль В. 1979: Толковый словарь живого великорусского языка 2, Москва [1881 м. II пар. ir pat. leidimo perspaudas].

КПС 1955: Краткий политехнический словарь, Москва.

КЭСРЯ 1971: Шанский Н. М., Иванов В. В., Шанская Г. В. Краткий этимологический словарь русского языка, Москва.

ПС 1976: Политехнический словарь, Москва.

ПС 1989: Политехнический словарь, Москва.

ССИС 1993: Современный словарь иностранных слов, Москва.

Фасмер М. 1967: Этимологический словарь русского языка 1, Москва.

Фасмер М. 1971: Этимологический словарь русского языка 3, Москва.

Фасмер М. 1973: Этимологический словарь русского языка 4, Москва.

Jonas KLIMAVIČIUS

Obdrženo 2004-10-25

Institut litevského jazyka

ul. P. Vileišia 5, LT-10308 Vilnius

E. paštas [email protected]

176