Antonymie termínů literární vědy v letech 1922–1942

ASTA MITKEVIČIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

Důležitým obdobím ve vývoji terminologie literární vědy jsou třicátá a čtyřicátá léta 20. století, kdy se rychle vytvářela a byla vytvořena současná litevská terminologie tohoto vědního oboru. S terminologickým systémem souvisí jeden ze sémantických jevů – antonymie. Cílem této studie je představit hlavní aspekty antonymie v terminologii literární vědy daného období. Antonymní termíny byly hledány v nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších učebnicích literární teorie a světových dějin literatury (viz seznam pramenů). Prostudována byla první litevská učebnice literární teorie – K. Bizauskas Literatūros teorija (přesněji řečeno její třetí, doplněné a opravené vydání z roku 1922; první dvě byla podstatně menšího rozsahu), stejně jako další významné odborné práce z literární teorie: M. Gustaitis Stilistika (2. vyd., 1927), J. Norkus Literatūros teorija (3. vyd., 1930) a J. Ambrazevičius Literatūros teorija (4. vyd., 1938); z prací o světových dějinách literatury pak učebnice V. Duba (1. vyd., 1923; 3. vyd., 1931) a dvoudílná Visuotinė literatūra J. Ambrazevičiuse, J. Griniause a A. Vaičiulaitise (4. vyd., 1942). Tato učebnice vyšla již v letech 1931–1932, pouze pod poněkud odlišným názvem (vybrané čtvrté vydání se od druhého příliš neliší: 1. díl – 1934; 2. díl – 1939)¹.

Antonymní termíny nejsou na rozdíl od termínů jiných sémantických kategorií – synonym a vícevýznamových termínů – terminologickými teoretiky ani praktiky kritizovány či hodnoceny s pochybnostmi. Antonymie zvláště napomáhá naplnění jednoho z požadavků kladených na termíny – systémovosti – a nezpůsobuje problémy při užívání ani problémy s ním související.

Teorie antonymie termínů vychází z pojetí antonymie² v obecné jazykovědě. Základ antonymních termínů tvoří logické a sémantické

¹ O pramenech se podrobněji píše v autorčiných článcích publikovaných v časopise Terminologija (viz č. 11, 12).

² Někteří teoretikové se pokoušejí používat zčásti širší, zčásti užší pojem neslučitelnosti, neboli inkompatibility (něm. Inkompatibilität, franc. incompatibilité), který se také nazývá inkonimie, heteronymie, diahi-

134

Asta Mitkevičienė | Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m.

protiklady. Samozřejmě ne všechny termíny, které jsou v textu stavěny proti sobě, jsou skutečnými (systémovými) antonymy. Důležitým (nikoli však jediným) znakem antonymních termínů je korelace (koreláty jsou podle K. Gaivenise „termíny náležející do jedné kategorie, ale protikladné podle některého podstatného znaku“) (Gaivenis 1989: 101). Antonymní termíny jako skupina korelátů jsou zmiňovány v ruské terminologii (viz např. Никитина 1987: 85, 1996: 16). Antonymie termínů souvisí s dichotomií pojmů a binárním dělením pojmů (Gaivenis 1989: 100; Лаврова 1979: 55) a méně s hierarchickou či jinou klasifikací pojmů (Gaivenis: tamtéž). V litevské terminologii, stejně jako v obecné jazykovědě, se antonymie obvykle považuje za vztah mezi jazykovými jednotkami téže úrovně. Podle názoru K. Gaivenise má však tento sémantický jev v terminologii některá specifika (viz tamtéž: 102).

V terminologické literatuře nejsou hranice mezi antonymními a neantonymními termíny vymezovány vždy stejně (zejména pokud jde o antonymii víceslovných termínů). R. Kvašytė v terminologickém slovníčku vedle lexikálních a slovotvorných antonym vyčleňuje skupinu terminologických antonym, kterou tvoří antonyma získávající protikladný význam v terminologickém systému, například psaný jazyk a mluvený jazyk (Kvašytė 2005: 12; srov. také Andriuškaitė 2001: 72–74). I v ruské terminologii jsou zastánci širokého pojetí antonymie termínů, při němž se nepřihlíží k sémantice slov tvořících termíny (viz např. Никитина 1997: 67). V zahraničních terminologických slovnících a slovníčcích (GTT; PTT) jsou antonymní termíny definovány jednoduše jako protikladné termíny, označení protikladných pojmů, bez uvedení jejich specifik či hranic. Tento článek se přidrží tradičního přístupu k antonymům. Termíny z oblasti literární vědy nalezené v pramenech, jako například lidová lyrika – literární lyrika Biz 167, ústní díla – písemná díla Nor 10, lidová píseň – individuální píseň Am 109 a podobně, se proto nepovažují za antonyma, přestože základem jejich vzniku je binární dělení pojmů³. Znak, podle něhož se jeden jev odlišuje od druhého na základě binární klasifikace, ne vždy předpokládá vznik antonymních termínů (Лаврова 1979: 57). Někdy lze asociativní termíny zaměnit za antonyma.

Antonymní druhové termíny vytvářejí v různých oborech početné skupiny antonymních termínů, teoretikové na ně však často zapomínají. V. Danilenko, jedna z prvních badatelek v ruské terminologii, která věnovala větší pozornost terminologické antonymii,

ponymie; diahponymie – jde o protiklady kohyponym (pro nás obvyklejších ekvonym), pro něž je rovněž charakteristická kontrárnost, méně často kontradiktornost (viz MLS 1993: 270). Tento názor však není rozšířený.

³Lze je nanejvýš chápat jako kontextová (situační) antonyma.

Terminologija | 2006 | 13

135

antonymii uvádí příklady buď jednoslovných antonymních termínů, nebo jednoduše antonymních přídavných jmen, která vystupují jako vedlejší složky termínů (Даниленко 1977: 80–81). V učebnici terminologie B. Golovina a R. Kobrina jsou antonyma definována jako slova (Головин 1987: 58). Podle tradičního pojetí vzniká antonymie víceslovných termínů jako syntaktických jednotek v důsledku antonymie lexikálních jednotek (slov, z nichž se skládají). Antonymie syntaktických konstrukcí se v jazykovědě považuje za odvozený jev (viz РЯЭ 2003: 29). Není patrně náhodou, že většina jazykovědných slovníků a encyklopedií pojednává pouze o antonymních slovech (viz KTŽ; CODL; CEL; LST; Ахманова 1996 aj.).

Základní podmínky užívání antonym v jazyce, rozlišované ze syntagmatického hlediska, jsou pravidelný kontext a ustálené lexikální vztahy (Ermanytė 1995: 11). Složené antonymní termíny zjevně splňují druhou podmínku – jejich složky jsou spojeny ustálenými lexikálními vztahy. Lze tvrdit, že v textech literární vědy není porušována ani druhá podmínka – obě antonyma se často užívají v jedné větě nebo přinejmenším ve větách sousedních (srov. Perijodas vadinasi vientisinis, jei apima tiktai vieną mintį, ir – sudėtinis, jei apima sujungimą dviejų ar kelių minčių, kurios pasidalija tarp kilimo ir slūgimo Biz 35; Pagaliau Šekspyras sujungia tame pačiame veikale eiliuotinę kalbą su neeiliuotine AG 229) (v prameni – A. M.).

Podle formy se antonymní termíny dělí na termíny se společným kořenem (slovotvorné, kořenové) a termíny s různými kořeny (lexikální). Jak uvidíme, v terminologii literární vědy jsou antonymními vztahy vedle vlastních termínů literární vědy (próza – poezie) spojeny také obecné vědecké termíny (analýza – syntéza) a termíny z oblasti umění (fantastický prvek – realistický prvek), lingvistické termíny (shodný přívlastek – neshodný přívlastek) a další – neoddělitelná součást terminologie literární vědy.

NEPŘÍBUZENSKO-KOŘENNÁ ANTONYMA

Nepříbuzensko-kořenné antonymické termíny z literární vědy jsou založeny na čtyřech typech protikladů: kontradiktorickém (komplementárním), kontrárním, vektorovém a konverzním⁴. Kontradiktorický protiklad se v terminologii obvykle

⁴ Enciklopediniame rusų terminologijos žodyne (Татаринов 2006: 17) komplementarinio tipo antonimai skiriami nuo kontradikcinių. Lietuvių kalbotyroje (ir terminologijoje) kontradikcinės priešybės ir komplementarinės priešybės antonimai įjungiami į vieną grupę, nes manoma, kad kontradikcinė priešybė pasižymi komplementarumu (žr. Ermanytė 1995: 9–10). Apskritai kalbotyroje priešybių tipai skiriami ne tuo pačiu pagrindu. Vektorinės priešybės pamatas gali būti arba kontradikcinė, arba kontrarinė priešybė (žr. РЯЭ 2003).

136

Asta Mitkevičienė | Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m.

spojuje s dichotomií pojmů, zatímco kontrární protiklad s krajními pojmy terminologického pole (Kazlauskaitė 2004: 212, 215; Andriuškaitė 2001: 68–69). Termíny založené na kontradiktorickém protikladu je obtížné přesně odlišit od antonym založených na kontrárním protikladu. Obvykle se sleduje, zda existuje prostřední člen (vymezený na témže základě), či nikoli.

V pramenech nalezené nepříbuzensko-kořenné antonymické termíny nejčastěji vyjadřují kontradiktorický protiklad. Jednoslovné antonymické termíny kontradiktorického protikladu (A₁ – A₂⁵) mají kořeny cizího původu, např.: analytik – syntetik AGV 266, analýza – syntéza Gus 156, archaismus – neologismus Biz 43, Gus 19, Nor 20, Am 34, dedukce Gus 154 – indukce Gus 161, objektivita _Dub₃ 376, AGV 6 – subjektivita _Dub₃ 118, AG 131, optimismus _Dub₃ 72, AG 211 – pesimismus _Dub₃ 51, Dub₃ 271, AG 44, poetika Biz 129 – prozaika Biz 98, poezie Gus 4, Nor 4, Dub₃ 308, Am 23 / poēzija Biz 32 „krásná, obrazná literatura“⁶ – próza Biz 32, Gus 4, Nor 4, Dub₃ 308, Am 23 „nekrásná, neobrazná literatura“ (srov. poezie v próze Biz 97, próza v poezii Biz 97), realita AG 256 „skutečnost“ – fantazie AG 256 „výmysl“, realista _Dub₁ 112, Dub₃ 115 – idealista _Dub₁ 99, Dub₃ 170, realismus AG 254 – fantastika AG 253 „fantastičnost“; litevského původu, např.: jasnost – mlhavost AG 5, živost AG 205 / výraznost AG 205 – suchost AGV 6, zajímavost _Dub₁ 49, Dub₂ 275 – nudnost _Dub₃ 70, starobylost Nor 20 / archaismus Am 34 – novotvar Nor 20, Am 35, skutečnost – výmysl Nor 17; kořeny různého původu, např.: originál _Dub₃ 118, AG 195 – překlad _Dub₁ 40, Dub₃ 19, AG 198, skutečnost Gus 103 – fantazie Gus 113, obsah Biz 15, Gus 5, Dub₁ 4, Dub₃ 3, Am 9, AG 47 – forma Biz 15, Gus 4, Dub₁ 34, Dub₃ 45, Am 9, AG 47 atd. Dva různé protiklady (opozice) spojují tytéž termíny: próza Biz 80, Gus 4 „neečná řeč“ – básně Biz 80 / verše Gus 4 „řeč ve verších“, próza „nevešovaná díla“ – básně Biz 94, Nor 6. Antonymie jednoslovných termínů vychází z antonymie obecného jazyka, případně antonymické termíny vznikly čistě v jazyce vědy.

Antonymie uvedených termínů určuje vztahy mezi složenými termíny, které se s nimi tvoří a jejichž vedlejší složky jsou antonymické (takový vztah lze

⁵ V tomto článku se používají tyto symboly: A₁ a A₂ – antonymické jednoslovné termíny nebo antonymické hlavní či řídící složky složených termínů; a₁ a a₂ – antonymické shodné složky složených termínů; x – neantonymická složka termínu (u víceslovných termínů složky).

⁶ V litevské literární vědě je primární antonymickou opozicí poezie – próza „krásná, obrazná literatura“ – „neobrazná, účelová literatura“ (srov. TŽŽ 1936). V jednom z pramenů zkoumaného období jsou také pojmy poezie a próza (AG 212), v tomto případě nikoli jako termíny, rovněž protikladně vyjádřeny významovými významy.

Terminologija | 2006 | 13

137

graficky znázornit jako A₁ – A₂ → A₁x – A₂x), např.: jazyk poezie – jazyk prózy Am 26, teorie poezie Biz 129, Am 26 – teorie prózy Biz 98, Am 26, poetické dílo Nor 4, Am 25 / poetické dílo Biz 32 – prozaické dílo Biz 32, Nor 4, Am 25; prvek skutečnosti Dub₃ 214 – prvek fantastiky Dub₁ 187, Dub₃ 281, nebo je antonymie složených termínů s ní přímo spojena (jednoslovné termíny a složky příslušných složených termínů jsou příbuzné) (lze vyjádřit A₁ – A₂ ↔ a₁x – a₂x), např.: analytická metoda výkladu Biz 116 – syntetická [metoda výkladu] metoda Biz 117, deduktivní úvaha – induktivní úvaha Gus 155, veršovaný příběh Nor 6 – prozaický příběh Nor 67, objektivní vyprávění – subjektivní vyprávění Biz 153, původní bajka – překladová bajka Nor 67, poetický prvek – prozaický prvek Gus 107, poetické zobrazení – prozaické zobrazení Gus 79, realistické [historického románu] směřování – idealistické směřování AGV 163, reálné pozadí AG 93 – fantastické pozadí AGV 109, reálný cestopis – fantastický cestopis Gus 99, skutečné prostředí – smyšlené prostředí AG 3, dále také poetický výraz – prozaický výraz Biz 31, poetické dílo – prozaické dílo Biz 48, poetický popis – prozaický popis Gus 101, poetické dílo – prozaické dílo Biz 94 atd.

Antonymie dalších složených termínů je založena na přídavných jménech nebo příčestích s opačným významem, různého původu⁷, s nimiž se často tvoří více než jeden termín. Litevskými antonymy ve funkci vedlejších složek termínů jsou vyjádřeny takové protiklady termínů jako obecný popis „popisuje se skupina podobných objektů“ – individuální popis „popisuje se jeden objekt“ Biz 110, Gus 100, obecná teorie literatury – individuální teorie literatury Biz 15, duchovní výmluvnost „související s náboženstvím“ – světská výmluvnost „nesouvisející s náboženstvím“ Gus 168, vnější obraz – vnitřní obraz Biz 130, citová lyrika – rozumová lyrika Am 106, citově založený smích – intelektuálně založený smích Gus 201, hlavní novela – vedlejší novela Nor 70, hlavní téma – vedlejší téma Am 78, kladná postava – záporná postava Nor 59, Am 82, přímý význam Biz 59, Nor 25 – přenesený význam Biz 59 / přenesený význam Nor 25, jednoduché souvětí – složené souvětí Biz 35, jednoduchá věta – souvětí Gus 90, společenský motiv Am 105 – osobní motiv Am 106 atd. V pramenech se vyskytují také složené termíny spojené antonymickými vztahy, jejichž složky antonymického cizího původu jsou např.: kolektivní tvorba – individuální tvorba

⁷Často je obtížné určit, které výrazy patří do obecné slovní zásoby a které do odborné slovní zásoby.

138 Asta Mitkevičienė | Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m.

AG 134, kolektivní poezie – individuální poezie Dub₃ 14, komplikovaný charakter Dub₃ 210 – elementární charakter Dub₁ 112 / elementární charakter Dub₃ 187, konkrétní vyprávění – abstraktní vyprávění Am 82, antonymní složky s kořeny různého původu, např.: samostatná scéna – kolektivní scéna AG 202, obecný styl – individuální styl Gus 179, světové dějiny – církevní dějiny Gus 142 atd. Protikladné druhy se označují podle různých zobecněných znaků, např.: „samostatný – obecný“, „souvislý – složený“, „náboženský – nenáboženský“, „dobrý – špatný“, „složitý – jednoduchý“ apod.

Složené termíny s antonymními základními členy představují další případ terminologické antonymie. Jejich základními členy jsou jednoslovné antonymní termíny, například realismus charakterů AG 229 – nepřirozenost charakterů AGV 81 (A₁ – A₂ → xA₁ – xA₂), anebo slova, která nejsou v literární vědě terminologizována, např.: blízkost životu – vzdálenost od života Dub₃ 231, [vyjadřování myšlenek] různorodost Biz 137 – jednotvárnost vyjadřování myšlenek Biz 136, náhlost událostí – pomalost událostí Am 52 (srov. náhlá událost – pomalá událost Am 52), délka slabik – krátkost slabik Gus 59 (srov. dlouhá slabika – krátká slabika Gus 47, Am 68, dlouhá slabika – krátká slabika Gus 60, Nor 39, Am 68). Opačné členy dalších nalezených složených antonym mohou fungovat jako jednoslovné termíny, v analyzovaných pramenech se to však nerealizuje, a proto lze hovořit pouze o složených antonymech, např.: okázalost výrazu – jednoduchost výrazu AG 5 (antonymní členy litevského původu), psychologická věrohodnost AG 193 – psychologická nepřirozenost AGV 67 (antonymní členy s kořeny různého původu) aj. Antonymní termíny s významově protikladnými základními členy se svou povahou neliší od jednoslovných antonymních termínů.

Pouze podmíněně lze k antonymům s různými kořeny zařadit antonyma dílo s fabulí – dílo bez fabule Am 78.

Lze diskutovat o kontradiktorické povaze některých termínů, například když jsou členy antonymních termínů kvalitativní přídavná jména, např.: kladná postava – záporná postava Nor 60, AGV 60, dlouhý zvuk – krátký zvuk Biz 81 (dlouhý zvuk – krátký zvuk Nor 39, Am 70), silná zápletka – slabá zápletka Am 82, nebo odvozeniny takových přídavných jmen, např.: složitost charakterů – jednoduchost charakterů Dub₁ 112, Dub₃ 187, délka zvuků – krátkost zvuků Gus 64 aj. V lexikologii se takové dvojice přídavných jmen a jejich odvozenin považují za antonyma kontrárních protikladů, avšak uvedené termíny nemají v literární vědě prostřední člen (termín). Zdá se, že přesnější-

Terminologija | 2006 | 13

139

by bylo ponechat je mezi antonymními termíny kontradiktorického protikladu. Mezi názvy antonymních estetických kategorií a antonymy souvisejícími s estetickým hodnocením literárního díla, např.: krása – ošklivost Dub₃ 265, obdiv Dub₁ 99 – odpor Dub₃ 363, názvy nálad, např.: radost Am 107, AG 131 – smutek Am 106, AG 128, jásot – žal AG 52 aj., lze rovněž spatřovat rysy jak kontradikce, tak kontrárnosti: tyto dvojice termínů nemají rovnocenné prostřední členy (termíny), avšak popření jednoho členu ještě nepředpokládá tvrzení členu druhého; například to, co není krásné, ještě nemusí být ošklivé apod.

Termíny literární vědy tvořící kontradiktorický protiklad označují značně rozmanité pojmy a jejich názvy lze zařadit do několika významových skupin. Nejvýrazněji vystupují antonymní názvy vlastností.

Termíny kontrárního protikladu označují krajní pojmy terminologického pole. Tento typ protikladu se vyskytuje mezi krajními termíny pojmenovávajícími různé části (děl nebo textových jednotek), ve vztahu „začátek – konec“, např.: úvod Biz 117, Nor 11 / předmluva Am 11, AG 241 – závěr Biz 117, Nor 11, Am 11 / závěr Nor 11 / finále AG 242, začátek (předmluva, úvod) – konec (závěr) Gus 153, začátek věty – konec věty Am 60, zápletka Dub₃ 37, AG 256 – rozuzlení Dub₃ 236, AG 258 (zápletka dramatu – rozuzlení dramatu Biz 182, zápletka intriky – rozuzlení intriky Am 79) aj.

Zvláštní pozornost si zaslouží názvy protikladných žánrů tragédie Biz 185, Nor 58, Dub₁ 35, Dub₃ 175, Am 115, AG 13 a komedie Biz 185, Nor 58, Dub₁ 115, Dub₃ 241, Am 115, AG 13. V literární teorii sledovaného období se rozlišují tři hlavní žánry moderního dramatu: tragédie, komedie a drama, přičemž komedie a tragédie jsou krajními pojmy terminologického pole. Základem vzniku těchto antonym však mohl být kontradiktorický protiklad; po dlouhou dobu byly tragédie a komedie hlavními dramatickými žánry. Formálně vzato, antonymní opozice spojuje druhové termíny klasická tragédie Biz 187 „antická tragédie“ – klasická komedie Biz 194 „antická komedie“, pseudoklasická komedie Biz 195 – pseudoklasická tragédie Biz 190 aj., jejich protikladnost je však nejspíše čistě asociační povahy. S antonymičností termínů tragédie a komedie souvisí antonymie názvů účastníků literárních procesů tragik Dub₁ 105, Dub₃ 181, AG 60 „autor tragédií“ – komik Dub₁ 115, Dub₃ 191, AG 89 „autor komedií“, jakož i antonymní vztah názvů vlastností tragičnost Dub₁ 161, Dub₃ 274 – komičnost Dub₁ 134, Dub₃ 66. Tragédie a komedie mají příbuzná slova v postavení vedlejších termínových členů (A₁ – A₂ → a₁x – a₂x), např.:

140

Asta Mitkevičienė | Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m.

tragická postava – komická postava AG 251, tragická maska – komická maska Biz 185, AG 56, tragický mýtus Dub₃ 175 / trag ický mýtus Dub₁ 101 – komický mýtus Dub₁, Dub₃ 175, tragické dílo – komické dílo Nor 47, není však vždy jasné, zda protiklad vyplývá z hlavního, nebo vedlejšího významu antonymních slov.

Vektorová opozice souvisejících nekořenových termínů není v literární vědě příliš mnoho a ani ty nejsou rozmanité. Označují děje opačných směrů (směr „nahoru – dolů“), např.: [periody] vzestup – [periody] pokles Biz 34, Gus 89, zvýšení hlasu – snížení hlasu Am 57, vzestup děje – pokles děje AG 246, stejně jako názvy objektů s vlastnostmi opačných směrů, například zvýšený hlas – snížený hlas Gus 92.

Slovesná antonyma otázka Am 55, AGV 156 a odpověď Am 55, AGV 157 jsou konverziva.

KOŘENOVÁ ANTONYMA

Antonymní vztahy spojují také složené termíny, které se liší pouze předponou ne- (velmi zřídka be-), např.: shodný přívlastek – neshodný přívlastek Gus 87, čistá stopa – nečistá stopa Am 67, rozšířený [první/závěrečný] člen – nerozšířený [první/závěrečný] člen Gus 93, rozvitá věta Gus 90 – nerozvitá věta Gus 89, přerušovaný děj – nepřerušovaný děj AGV 82, smysluplné slovo – nesmyslné slovo Am 76, zvučná řeč – nezvučná řeč Biz 78, správná řeč Biz 38, Nor 18 – nesprávná řeč Biz 38, Nor 19, přímý význam – nepřímý význam AGV 103 (postavy), přímá otázka – nepřímá otázka Gus 27, obrazné slovo – neobrazné slovo Am 24 (antonymní přímé významy určovaných slov); hluboký charakter AG 81 – mělký charakter AGV 169 (protikladné přenesené významy) aj. Slova fungující jako vedlejší členy některých antonym jsou zjevnými terminologickými antonymy, např.: veršovaná řeč – neveršovaná řeč Nor 6, Am 25, veršovaný epos – neveršovaný epos Am 90, přízvučná slabika – nepřízvučná slabika Biz 83–84, Gus 47, Nor 40, Am 63, slabika s přízvukem – slabika bez přízvuku Gus 47 aj. Protikladné vlastnosti se označují také kořenovými (jednoslovnými nebo složenými) termíny, např.: přirozenost AG 202 „realističnost“ – nepřirozenost AGV 38, složitost zápletky Dub₁ 203, Dub₃ 214 – jednoduchost zápletky Dub₁ 112, Dub₃ 187.

Termíny stálý přívlastek – nestálý přívlastek Am 41 lze považovat za kvaziantonyma – jejich protikladnost je aktuální pouze v určitých případech užití, napřík-

Terminologija | 2006 | 13

141

lad tehdy, když je třeba přísně rozlišit a pojmenovat protikladné pojmy. Sympatická postava – nesympatická postava AGV 55 (srov. antipatičtí), otřelé slovo – neotřelé slovo Am 21 představují pouze prosté popření, neboť podle K. Gaivenise musí být v případě antonymie „protiklad lexikálního významu vytvořený záporovým výrazem symetrický“ (1989: 99). Takové popření je v terminologii literární vědy relevantní. Za kvaziantonyma lze považovat také dvojice: eilės Gus 4 „veršovaná řeč“ – neelės Gus 147 „neveršovaná řeč“ (srov. proza Gus 4 „neveršovaná řeč“), dramatické dílo – nedramatické dílo Am 115, gramatický přízvuk – negramatický přízvuk Biz 83 – druhý člen dvojice pouze popírá první a bez něj nemá význam.

Termíny řeckého původu prolog Biz 183, Dub₃ 68, Am 113, AG 57 a epilog Biz 183, Dub₃ 68, Am 113, AG 180 tvoří dvojici antonym díky předponám s opačným významem.

Mezi kořenovými a nekořenovými antonymy se nacházejí složené antonymní termíny (v případě víceslovných termínů termíny se složenými členy). Na litevských antonymních adjektivech je založena antonymie termínů „jednohlasá strofa – „mnohohlasá“ strofa Dub₃ 131, jednoslabičná slova – víceslabičná slova Gus 40 (vztah „jeden – mnoho“); tvirtapradė priegaidė – tvirtagalė priegaidė Gus 60 (vztah „začátek – konec“). Do skupiny složených termínů se podmíněně řadí termíny řeckého původu sympatie – antipatie Nor 47, Am 24, AGV 6, monolog Biz 181, Gus 159, Nor 57, Dub₁ 149, Dub₃ 223, Am 80, AG 57 – dialog Gus 160, Nor 57, Dub₁ 74, Dub₃ 131, Am 80, AG 57 / dijalogas Biz 181. Poslední dvojice antonym je zajímavá tím, že člen mono- (znamená jeden, jednotný) a afix dia- (znamená vzájemnost) nejsou protikladné. Z termínů monolog a dialog a jejich odvozenin vznikla skupina termínů, které jsou také navzájem antonymy (A₁ – A₂ → xA₁ – xA₂ nebo A₁ – A₂ → a₁x – a₂x), např.: rétorický monolog – rétorický dialog AG 81; monologická forma – dialogická forma Am 14, monologický způsob psaní – dialogický způsob psaní Gus 98 aj.

Individuální novotvary M. Gustaitise [periody] pirmatakas „stoupající část periody“ – paskuitakas „klesající část periody“ Gus 89 (srov. první a poslední člen periody Gus 92) rovněž spojuje antonymie.

NEANTONYMICKOST TERMÍNŮ

Jedním ze specifik terminologie je zánik antonym z obecné slovní zásoby (Gaivenis 1989: 101, 102). V terminologii literární vědy se z antonym obecné slovní zásoby vyriškas ir moteriškas tvoří složené termíny-

142

Asta Mitkevičienė | Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m.

složené termíny [vyriškasis rimas (přízvuk připadá na poslední slabiku verše) – moteriškasis rimas (přízvuk připadá na předposlední slabiku verše) Biz 89, Nor 43 (vyriškas rimas – moteriškas rimas Gus 68, Am 72), vyriška cezūra „césura po přízvučné slabice“ – moteriška cezūra „césura po přízvučné a jedné nepřízvučné slabice“ Gus 48], ačkoli mají koreláty, za antonyma je nepovažujeme. Pojmenované pojmy nejsou ani dichotomické, ani krajní: podle umístění přízvuku vzhledem ke slabikám verše se rozlišuje také daktilinis rimas Biz 89, Gus 68 (daktiliškas rimas Am 72, daktiliškasis rimas Am 43), hiperdaktilinis rimas Gus 68; podle polohy césury vzhledem k přízvučným a nepřízvučným slabikám pak daktilinė cezūra Gus 48. Význam adjektiv vyriškas a moteriškas v uvedených termínech nesouvisí s významem jejich vedlejších členů.

Názvy etap antické komedie senoji atinė komedija_Dub ₁ 128 a naujoji atinė komedija_Dub ₁ 115 (srov. vidurinė atinė komedija_Dub ₁ 115), ačkoli jsou utvořeny z členů spojených antonymním protikladným vztahem, rovněž nelze řadit mezi antonyma – v terminologickém systému nejsou protikladné. Časový příznak („starý – nový“) je zde nepodstatný.

Antonymní termíny byly shromažďovány z textů, ale v souvislém textu snižuje počet antonym rozmanitost syntaktických konstrukcí, srov. kompozicijos palaidumas AG 219 a griežta kompozicija AGV 72, proz os ritmas ir neritminga proza Gus 45 apod. A naopak, ačkoli by bylo snadné vytvořit antonyma k některému termínu, například k anoniminė epigrama_Dub ₁ 64, _Dub ₃ 114, laisvas ritmas Am 66, nepadorus anekdotas_Dub ₁ 206, tautosakos smulkusis epas Am 90 apod., ve zkoumaných pramenech se takové antonymum nerealizuje (vyskytují se pouze epigrama, ritmas, anekdotas, tautosakos epas). Skutečné užívání termínů tedy neumožňuje přeceňovat možnosti antonymie ani absolutizovat systémovost termínů.

NĚKTERÉ ZVLÁŠTNOSTI VYJADŘOVÁNÍ ANTONYMNÍCH TERMÍNŮ A SYNONYMIE

Již bylo řečeno, že antonymním vztahem mohou být spojeny termíny (nebo jejich složky) různého původu. Při porovnání antonymních termínů z hlediska jejich vyjádření lze pozorovat určité rozdíly, např.: charakterių realizmas AG 229 – charakterių nenatūralumas AGV 81, išviršinis veiksmas – vidaus veiksmas AGV 5, poetiškas veikalas Nor 5 – prozinis veikalas Nor 4, senybė Nor 20 / senžodis Am 34 – naujadaras Nor 20, Am 35, tragingas epizodas_Dub ₃ 17 – komiškas epizodas_Dub ₃ 69, „viengarsė“ strofa – „daugiagarsė

Terminologija | 2006 | 13

143

strofa Dub₃ 131 atd. Přesto se antonymní termíny v témže prameni vzájemně slaďují (zejména jsou-li v textu blízko sebe), srov. balso kilimas – balso slūgimas Am 57, balso pakėlimas – balso nuleidimas Am 57, balso pakilimas – balso nuslūgimas Am 64; išvidinis vaizdas – išviršinis vaizdas Biz 130, išvidinas (–is?) pasaulis Biz 137 – išviršinis pasaulis Biz 138; poėtinis posakis – prozinis posakis Biz 31, poētiškas pasakymas – proziškas pasakymas Biz 32 atd. Obvykle platí, že je-li jeden člen antonymního termínu adjektivum s určitým členem, má ho i druhý člen, a naopak; srov. vaizdingasis žodis – nevaizdingasis žodis Am 24. Ve vědeckém jazyce je třeba dodržovat jednotnost vyjadřování antonym, aniž by se porušila zásada ustálenosti termínů (Gaivenis 1998: 13).

Synonymie jazyka umožňuje pojmenovat stejné protikladné pojmy různými antonymními termíny (ačkoli terminologie právě synonyma nepotřebuje), např.: eilėta kalba – neeiliėta kalba Biz 94 (prozinė kalba Biz 80) // eiliuota kalba – neeiliuota kalba Nor 6, Am 25 (proziška kalba Nor 6) // eiliuotinė kalba – neeiliuotinė kalba AG 229; geras veikėjas – piktas veikėjas Biz 140 // gerasis veikėjas – blogasis veikėjas Nor 60, AGV 60 // teigiamas veikėjas – neigiamas veikėjas Nor 59, Am 82; poetiška kalba – proziška kalba Biz 31 // poėtinė kalba Biz 31 (poezinė kalba Am 25) – prozinė kalba Biz 31, Am 26; tikrenybė Gus 103 – fantazija Gus 113 // tikrovė – prasiman ymas Nor 17 // realybė – fantazija AG 256 atd. Synonymické antonymní dvojice jsou typické pro tentýž pramen i pro různé prameny. Jeden člen antonymní dvojice lze rovněž nahradit synonymem, např.: išviršinė [kūrinio] forma AG 47 – išvidinė forma AG 196 // vidaus forma AG 199; prasmingas žodis – beprasmingas žodis Am 76 // beprasmis žodis Am 109; turinys Gus 5 – forma Gus 4 // lytis Gus 4 (v témže prameni); sudėtinis periodas Biz 35, Nor 38 (sudėtinis periodas Gus 92) – vientisinis periodas Biz 35 (vientisinis periodas Gus 90) // ištisinis periodas Nor 38 (v různých pramenech) atd.

Obecné vztahy mezi antonymními termíny, například „realistický – nerealistický“, jsou v témže prameni i v různých pramenech vyjádřeny různě, např.: natūralus praman ymas Biz 137 – fantastinis praman ymas Biz 135, realinis elementas Dub₃ 39 / realistinis elementas Dub₃ 46, Dub₃ 72 – fantastinis elementas Dub₃ 44 / fantastiškas elementas Dub₃ 241 / stebuklingas elementas Dub₃ 291, realinis kelionraštis – fantastinis kelionraštis Gus 110, reališka apysaka Dub₃ 270, Dub₃ 280 – fantastiška apysaka Dub₃ 280, realusis pasaulis AG 16 / realus pasaulis AGV 130 / realistinis pasaulis AGV 286 – fantastinis pasaulis AGV 130 (srov. fantazijos pasaulis AG 16

144 Asta Mitkevičienė | Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m.

/ svět fantazie AGV 318) apod. Synonymie antonym a antonymických složek (zejména v témže prameni) pouze ztěžuje odbornou komunikaci. Nahrazení antonymního termínu synonymem lze ospravedlnit pouze tehdy, je-li cílem správnost, přesnost, jasnost apod.

ZÁVĚRY

V důležitých dílech z oblasti literární teorie a dějin světové literatury vydaných v letech 1922–1942 jsou patrné antonymické vztahy mezi termíny literární vědy a příbuzných oborů (jazykovědy, estetiky aj.), jakož i mezi obecnými termíny vědy a umění. Antonymické dvojice tvoří různé termíny: názvy vlastností, výrazových prostředků a textových jednotek, označení částí děl, názvy dějů aj. Literární věda sledovaného období má nejen vlastní antonyma (poezija – proza), která přešla do obecného užívání, ale také antonymické termíny založené na antonymii obecného jazykového fondu (tikrovė – prasiman ymas). Antonymie části víceslovných termínů závisí na antonymii jednoslovných termínů nebo slov jim příbuzných, u části z nich vychází protiklad z antonymie obecné slovní zásoby. Termíny utvořené z antonym obecné slovní zásoby však nemusí být antonymy (srov. vyriškas rimas – moteriškas rimas).

Antonymní termíny literární vědy jsou kořenně příbuzné i nepříbuzné. Antonymický protiklad vzniká mezi termíny různého původu – litevského, cizího či smíšeného – a mezi termíny s protikladnými složkami tohoto původu. Ve skupině kořenně příbuzných antonym zřetelně převažují termíny s litevskými antonymními složkami. Protože základem antonymie termínů je dichotomie pojmů a binární klasifikace, lze v textech literární vědy nalézt více antonym s kontradiktorickými protiklady než antonym s kontrárními či vektorovými protiklady nebo konverziv.

V terminologii literární vědy zřetelně převažují víceslovné antonymní termíny a antonyma s antonymními vedlejšími složkami jsou častější než antonyma s antonymními hlavními složkami. To bylo nejspíše z velké části způsobeno mimojazykovým faktorem – určitou soustavou vědeckých pojmů.

V terminologických pramenech zvoleného období jsou patrné určité skupiny dvojic antonymních termínů. Tvoří je základní antonymní termíny literární vědy a další související antonymní termíny, např.: poezija – proza, poezijos x – prozos x, poetinis x – prozinis x, poetiškas x – proziškas x; tragedija – komedija, tragizmas – komizmas, trag(i)nis x – kominis x, tragiškas x – komiškas x aj.

Terminologija | 2006 | 13

145

Během sledovaného dvacetiletí nebyly zaznamenány výraznější změny antonymie termínů. Jistě se postupem času ustálila ta či ona varianta nebo synonymum antonymního termínu, případně byly protikladné pojmy pojmenovány zcela jinou dvojicí antonymních termínů (jde o změnu vyjádření pojmů). Samotná antonymie je však stálým sémantickým jevem.

PAGRINDINIAI ŠALTINIAI

AG – J. Ambrazevičius, J. Grinius. Visuotinė literatūra. Pirmoji dalis, Kaunas, 1942.

AGV – J. Ambrazevičius, J. Grinius, A. Vaičiulaitis. Visuotinė literatūra. Druhá část. Kaunas, 1942.

Am – J. Ambrazevičius. Literatūros teorija. Poetika. Učebnice pro školy, Kaunas, 1938.

Biz – K. Bizaukas. Literatūros teorija. Učebnice pro vyšší školy, Kaunas, 1922.

Dub₁ – V. Dubas. Įvadas į bendrąją literatūrą, Kaunas–Marijampolė, 1923.

Dub₃ – V. Dubas. Literatūros įvadas, Kaunas–Marijampolė, 1931.

Gus – M. Gustaitis. Stilistika. Učebnice literární teorie, Kaunas–Marijampolė, 1927.

Nor – J. Norkus. Literatūros teorija. Pagrindiniai prozos ir poezijos dėsniai. Pro střední školu, Kaunas, 1930.

LITERATURA A DOPLŇKOVÉ ZDROJE

Andriuškaitė R. 2001: J. Balčikonio kalbotyros terminų antonimai. – Terminologija 8, 65–75.

AŽ 2003: I. Erm­antytė. Antonimų žodynas, Vilnius.

CEL 1997: The Cambridge Encyclopedia of Language. D. Crystal, Cambridge.

CODL 1997: The Concise Oxford Dictionary of Linguistics. P. H. Mathews, Oxford, New York.

DŽ₅ 2003: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. St. Keinys, Vilnius (e. leidimas).

Ermantytė I. 1995: Priešybė kaip semantinis ir loginis antonimijos pagrindas. – Lietuvių kalbotyros klausimai 35, 9–31.

Gaivenis K. 1989: Kai kurie antonimijos atvejai lietuvių terminologijoje. – Lietuvos TSR MA darbai. A serija 2 (107), 98–104.

Gaivenis K. 1998: Fizikos terminijos antonimai. – Fizikų žinios 14, 13.

GTT – B. de Bessé, B. Nkwenti-Azeh, J. C. Sager. Glosář termínů používaných v terminologii: http://www.benja-mins.com/ibp/additional/term_gloss.pdf

Kazlauskaitė G. 2004: Fonetikos terminų antonimijos bruožai. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos. Ats. red. St. Keinys, Vilnius, 212–218.

KTŽ 1990: K. Gaivenis, St. Keinys. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas.

Kvašytė R. 2005: Mokomasis terminologijos žodynėlis, Šiauliai.

LST 1988: Lexicon sprachwissenschaftlicher Termini. Herausg. R. Conrad, Leipzig.

MLS 1993: Metzler Lexikon Sprache. Herausg. H. Glück, Stuttgart.

PTT – Terminologický kurz Pavo. Glosář: http://www.terminplus.translationbureau.gc.ca/didacticiel_tutorial/english/glossary/index_c.html

TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas. Sudarė K. Boruta, Pr. Čepėnas, A. Sirutytė-Čepėnienė, Klaipėda.

TŽŽe 2002: Interleksis. Kompiuterinis tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. A. Kinderys, Vilnius (e. leidimas).

VaitkTŽŽe 2003: V. Vaitkevičiūtė. Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius (e. leidimas).

Ахманова О. С. 1996: Словарь лингвистических терминов, Москва.

Даниленко В. П. 1977: Русская терминология: Опыт лингвистического описания, Москва.

Головин Б. Н., Кобрин Р. Ю. 1987: Лингвистические основы учения о терминах, Москва.

Лаврова Н. Н 1979: Антонимия лингвистических терминов. – Термин и слово, Горький, 54–64.

Никитина В. В., Смирнова С. В. 1997: Из наблюдений над типами антонимов в терминологии бизнесса. – Терминоведение 1–3, 66–67.

Никитина С. Е. 1987: Семантический анализ языка науки. На материале лингвистики, Москва.

Никитина С. Е., Васильева Н. В. 1996: Экспериментальный системный толковый словарь стилистиче-

146

Asta Mitkevičienė | Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m.

ských termínů, Moskva.

РЯЯ 2003: Русский язык: Энциклопедия. Под. ред. Ю. Н. Караулова, Москва, 28–31.

Татаринов В. А. 2006: Общее терминоведение: энциклопедический словарь. Москва.

ANTONYMY LITERÁRNÍCH TERMÍNŮ V LETECH 1922–1942

Článek se zabývá antonymickými termíny získanými z významných prací o teorii literatury a dějinách světové literatury vydaných v letech 1922–1942. Toto období představuje významnou etapu vývoje současné litevské terminologie literární vědy. Zdroji článku jsou: Teorie literatury (Teorie literatury) (1922) od K. Biz auskase, Stylistika (Stylistika) (1927) od M. Gustaitise, Teorie literatury (Teorie literatury) (1930) od J. Norkuse, Úvod do všeobecné literatury (Úvod do světové literatury) (1923) a Úvod do literatury (Úvod do literatury) (1931) od V. Dubase, Světová literatura (Světová literatura) (1942, 2 svazky) od J. Ambrazevičiuse, J. Griniuse a A. Vaičiulaitise. Antonymní jsou nejen „skutečné“ literární termíny (tragedija „tragédie“ – komedija „komedie“), ale také obecné termíny z oblasti vědy a umění (indukcija „indukce“ – dedukcija „dedukce“; realus fonas „realistické pozadí“ – fantastinis fonas „fantastické pozadí“) a některé termíny z příbuzných oborů, například lingvistiky (ilgas skiemuo „dlouhá slabika“ – trumpas skiemuo „krátká slabika“), estetiky (grožybė „krása“ – biaurybė „ošklivost“) atd., které tvoří nedílnou součást literární vědy. Z hlediska významu patří antonymické literární termíny do různých skupin termínů, například k názvům vlastností, prostředků vyjadřování, prvků textu, částí literárních děl, dějů atd.

Z hlediska vyjádření jsou antonymické literární termíny buď souvztažné termíny (slovotvorná antonyma) (eilutinis epas „básnický epos“ – neilutinis epas „nebásnický epos“), nebo nesouvztažné termíny (lexikální antonyma) (turinys „obsah“ – forma „forma“). Antonymní termíny (stejně jako antonymické termíny s opačnými prvky) mají stejný původ (litevský nebo cizí), případně původ smíšený. Ve skupině slovotvorných antonym zjevně převažují termíny s litevskými protikladnými prvky. Základem antonymie termínů je tedy princip dichotomie a binární pojmy; zkoumané antonymické termíny jsou častěji spojeny kontradiktorickým protikladem (originalas „originál“ – vertimas „překlad“) než protikladným protikladem (užuomazga „zápletka“ – atomazga „rozuzlení“), vektorovým (směrovým) protikladem (veiksmo kilimas „stoupání děje“ – veiksmo slūgimas „pokles děje“) nebo konverzním protikladem (klausimas „otázka“ – atsakymas „odpověď“).

Terminologie literární vědy v analyzovaných učebnicích zahrnuje nejen vlastní antonyma (například poezija „poezie“ – proza „próza“), která přešla do obecného (neterminologického) užívání, ale také antonyma, jejichž protikladnost souvisí se specifickou antonymií obecné slovní zásoby (tikrovė „skutečnost“ – prasimanymas „výmysl“). Antonymie některých víceslovných termínů vychází z antonymie jednoslovných termínů (nebo příbuzných slov) (srov.: poezija – proza → p o e z i j o s veikalas „básnické dílo“– p r o z o s veikalas „prozaické dílo“), někdy je protiklad založen na antonymii obecné slovní zásoby (g e r a s i s veikėjas „kladná postava“ – b l o g a s i s veikėjas „záporná postava“). Je třeba upozornit na skutečnost, že termíny vytvořené pomocí antonym ob-

Terminologija | 2006 | 13 147

... lexikální jednotky nemusí být vždy považovány za antonyma (srov. vyriškas „mužský“ – moteriškas „ženský“ a vyriškas rimas „mužský rým“ – moteriškas rimas „ženský rým“).

Mezi zkoumanými antonymy tvoří největší skupinu víceslovné termíny a antonyma s antonymickými podřazenými složkami jsou početnější než antonyma s antonymickými hlavními složkami. Může to být způsobeno především mimojazykovým faktorem – specifickým pojmovým systémem.

Ve zkoumaném materiálu jsou patrné některé skupiny dvojic antonym. Tyto skupiny tvoří klíčová (základní) literárněvědná antonyma a termíny s nimi související, například: poezija „poezie“ – proza „próza“, poezijos x – prozos x, poetinis x – prozinis x, poetiškas x – proziškas x („poetické“ x – „prozaické“ x); tragedija („tragédie“ – komedija „komedie“, tragizmas „tragičnost“ – komizmas „komičnost“, traginis x – kominis x, tragiškas x – komiškas x („tragické“ x – „komické“ x) atd.

Během sledovaného dvacetiletého období nebyly zaznamenány významné změny antonymie literárněvědných termínů. Jistě, postupem času byla zvolena ta či ona varianta nebo synonymum antonymického termínu, případně byly protikladné pojmy označeny zcela jinou dvojicí antonymických termínů. Antonymie sama je však stálým sémantickým vztahem.

Doručeno 2006-11-09

Asta Mitkevičienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

148 Asta Mitkevičienė | Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m.