YOUCAT: LIETUVIŠKAS JAUNIMO KATEKIZMAS. Vilnius: Katalikų pasaulio leidiniai, 2011, 306 p.

AUŠRA RIMKUTĖ

Žemaitijská kolej

V roce 2011 vydalo nakladatelství Litevské biskupské konference Katalikų pasaulio leidiniai v nákladu 10 000 výtisků katechismus určený mladým lidem YouCat: lietuviškas jaunimo katekizmas (dále jen YouCat). Publikace je považována za mimořádný a patrně největší křesťanský vydavatelský projekt, který na podnět papeže Jana Pavla II. pomáhali uskutečnit biskupové z celého světa. Hlavním úkolem duchovních bylo napsat katechismus katolické církve aktuálně, nově a jazykem mladých lidí. Přípravu katechismu pro mládež vedl vídeňský arcibiskup Christoph Schönborn. YouCat vydaný rakouskými biskupy (angl. Youth Catechism of the Catholic Church) připravovalo více než 200 teologů a učitelů náboženství, kněží i laiků. Pomáhali jim mladí lidé ve věku 16–26 let – žáci a studenti. Kniha již vyšla ve 25 jazycích; katechismus byl z němčiny do litevštiny přeložen Teresėlė Danguolė Šniūrevičienė.

YouCat se skládá z předmluvy – dopisu papeže Benedikta XVI. mladým lidem – a ze čtyř částí katechismu: 1. Čemu věříme; 2. Jak slavíme křesťanská tajemství; 3. Jak žijeme v Kristu; 4. Jak se máme modlit. Na konci knihy je tematický rejstřík, který uvádí, kde hledat definice náboženských pojmů a co znamenají zkratky názvů biblických knih, dokumentů všeobecných církevních koncilů a dalších pramenů užívané v katechismu.

234 Aušra Rimkutė |

Katechismus pro mládež je, jak je pro katechismy typické, připraven ve formě otázek a odpovědí (PR 2007: 472), od tradičních a obvyklých katechismů se však liší tím, že na okrajích obsahuje množství obrázků, definic náboženských pojmů, myšlenek světců a učitelů víry, spisovatelů, filozofů aj. a také různé komentáře, které mají mladým lidem pomoci lépe pochopit konkrétní otázku a odpověď na ni.

V předmluvě ke katechismu pro mládež píše papež Benedikt XVI., že „nejen kontinenty a kultury jejich národů jsou rozmanité, ale i v každé společnosti existují jednotlivé ‚kontinenty‘: dělník uvažuje jinak než rolník, fyzik jinak než filolog, podnikatel jinak než novinář, mladý člověk jinak než starý. Proto se náš jazyk a způsob myšlení musely povznést nad všechny tyto rozdíly, bylo třeba hledat společné rysy různých způsobů myšlení, styčné body. A postupně nám bylo jasné, že tento text bude třeba přenést do různých světů, jako by se překládal do jejich jazyka, abychom porozuměli způsobu myšlení lidí a mohli odpovědět na jejich otázky“ (s. 8–9).

Při srovnání YouCat s Katechismem katolické církve vydaným v roce 1997 jsou patrné rozdíly v terminologii. Například katechismus pro mládež uvádí tyto dary Ducha svatého: moudrost, rozum, rada, síla, poznání, zbožnost, bázeň Boží (s. 176), zatímco v Katechismu katolické církve se místo poznání uvádí vědění (KBK 1997: 388). Katechismus vydaný v roce 2011 uvádí tyto hlavní hříchy: pýcha, lakomství, smilstvo, hněv, závist, nestřídmost, lenost a naprostá lhostejnost (s. 179), zatímco Katechismus katolické církve nepoužívá termín nestřídmost, nýbrž nestřídmost v jídle a pití (KBK 1997: 392). Odlišně jsou pojmenovány také plody Ducha svatého. V YouCat se uvádí, že plodů Ducha svatého je devět: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání (s. 76). Katechismus katolické církve jich uvádí dvanáct: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, mírnost, vlídnost, věrnost, skromnost, sebeovládání, čistota (s. 387). Tyto rozdíly ukazují, že obsah a rozsah některých náboženských pojmů nejsou ustáleny ani na počátku 21. století a že se o nich vedou spory.

V katechismu pro mládež se užívá slovesné podstatné jméno -imas nu puolimas (s. 49); v Katechismu katolické církve se nevyskytuje – používá se termín nuopolis (KBK 1997: 27). Tento termín nenajdeme ani ve Slovníku religionistiky (RŽ 1991).

Terminologija | 2012 | 19 2 3 5

V recenzovaném slovníku se značně liší spojení se slovem víra, srov. víra v Matku Boží (s. 57), víra v Boha Otce (s. 29), víra v Ježíše Krista (s. 69) a víra v Nejsvětější Trojici (s. 29)¹ aj. Tyto rozdíly zřejmě vznikly v důsledku dvou variant užívaných v jazyce – věřím v Boha a věřím Bohu. Také v katechismu YouCat nacházíme jak vazby s akuzativem, tak vazby s předložkou v: Věřit v Něj [Boha] (s. 25), věřit Bohu (s. 26), věřím Církvi (s. 30), věříme v jednoho Boha (s. 33) a Věřím v Boha Otce (s. 13, 31), Věřím v Boha Otce všemohoucího (s. 29), Věřím v Ježíše Krista (s. 13, 51), Věřím v Ducha Svatého (s. 13, 29, 30, 73), věříme v jednoho Boha (s. 30, 33), věřit ve Stvořitele (s. 37), křesťané věří v Boha (s. 28) aj. Je třeba říci, že se již více než sto let vedou spory o to, která forma je náležitá, případně zda jsou přípustné obě. V roce 1909 se v Sejnech sešla první komise pro jazykovou úpravu modliteb – kněz Juozas Laukaitis, kněz Alfonsas Petrulis, kněz Aleksandras Dambrauskas (Adomas Jakštas) – a spolu s odbornými jazykovědci Kazimierasem Būgou, Juozasem Balčikonisem, Jonasem Jablonskisem a Jurgisem Šlapelisem projednávala také tuto otázku. Jazykovědci navrhovali obejít se bez předložky v, neboť se v latinském originále objevila nikoli podle latinského credo in Deum², ale vlivem polštiny³. Komise pro jazykovou úpravu modliteb však ve snaze najít kompromis se starším duchovenstvem rozhodla ponechat spojení s předložkou v (PMT 1909: 19, PP 1909: 109).

Jak uvádí kněz Vaclovas Aliulis: „Od počátku 20. století významní litevští jazykovědci opakovaně vyjadřovali nesouhlas s formou věřím v co a považovali ji za vliv sousedních Slovanů. Poláci totiž bez sebemenšího rozdílu v předmětu říkají: Ja wierzę tylko w Pana Boga, a ty w każde głupstwo wierzysz (doslova: Věřím jen v Pána Boha, zatímco ty věříš každé hlouposti). V církevní slovanštině se vieruju v používá pro všechny svátosti bez rozdílu, zatímco v živých jazycích ruském, běloruském, ukrajinském a dalších slovanských se výrazy vieriu / vieriu v apod. užívají jak pro posvátné věci, tak pro banalities. Protože v litevském úzu neviděli důsledný významový rozdíl mezi věřím v co a věřím co, otcové naší moderní spisovné litevštiny rozhodli, že autentická je forma bez předložky, a požadovali užívat věřím Bohu, nikoli však věřím v Boha“ (Aliulis 2000: 47–49; 2008).

¹ J. Klimavičius ve článku Jazyk katechismu – katechismus jazyka stručně pojednává o užívání slovesa věřit a abstrakta víra v Katechismu katolické církve (Klimavičius 2002: 108–109).

² Předložka in se do latiny nejspíše dostala překladem z řečtiny, do níž se výraz dostal z hebrejštiny (aramejštiny) (Zinkevičius 2000: 36).

³ Plačiau apie Poterių kalbos taisymo komisiją žr. Zinkevičius 2000: 176–189; Rimkutė 2006: 154–155.

236 Aušra Rimkutė |

Dar vienas diskutuotinas dalykas – termino atnaša vartosena. Kalbininkas Jonas Klimavičius straipsnyje Auka, apiera, atnaša: istorijos ir vartosenos bruožai rašo, kad terminas atnaša yra „lenkiškos (nors lotyniškos kilmės) apieros vertalinis pakaitalas (nors atsiradęs jau esant aukai), bet netikslus ir net ydingas: nuo lot. offero, obtuli, oblatum, offerre „nešti priešais; iškišti į priekį; atkišti; parodyti“ nušoka į „atnešti“ – paronimą affero, attuli, allatum, affere“ (Klimavičius 2005: 44, plg. Klimavičius 2002: 109). Todėl taisyti reikėtų šiuos terminus: atnaša (=auka) (p. 126, 127), šventoji atnaša (=auka) (p. 127), atnašavimo (=aukojimo) malda (p. 127), duonos ir vyno atnašos (=aukos) (p. 127), atnašų (=aukų) paruošimas (p. 176).

V katechismu je uvedeno více než 100 definic termínů. Definovány jsou nejen náboženské termíny, ale také termíny z psychologie, politiky, medicíny, sociologie a dalších oborů, které jsou potřebné při vysvětlování základních pravd víry. To je velmi chvályhodné, neboť to usnadňuje čtení katechismu. Termíny jsou pro snazší vyhledávání vytištěny tučně. Bohužel ne všechny uvedené definice dobře vystihují podstatu pojmů, jsou jasné, stručné a srozumitelné, zvláště pro mladšího čtenáře. Některé definice by bylo možné upřesnit, například termín duchovnost (lat. spiritualitas „duch“): formy zbožnosti Církve, které vznikly z různých způsobů života svatých, prostoupených Duchem Svatým. Hovoří se o benediktinské, františkánské či dominikánské duchovnosti (s. 273). Termín duchovnost by měl být definován především jako určitá vlastnost věřícího, nikoli jako forma či formy zbožnosti. Upřesnit by bylo možné také definici termínu paruzie (řec. parousia „osobní přítomnost“): Kristův příchod při Posledním (=posledním) soudu (s. 72), protože se tento termín používá pouze v Novém zákoně a v literatuře raného křesťanství (RŽ 1991: 284). Zavádějící je definice kreacionismu (lat. creatio „stvoření“): představa (lépe pojetí – pozn. aut.), že Bůh stvořil Zemi přímo a okamžitě svým působením, jako by kniha Genesis byla protokolem událostí a faktů stvoření (s. 37), srov. kreacionismus: koncepce tvrdící, že svět stvořil Bůh (VaitkTŽŽ 2003). Poněkud zvláštně se vysvětluje, kdo je katechumen (řec. kat’echein „učit“): již ve starověké církvi podstupovali ti, kdo chtěli přijmout křest v dospělosti – katechumeni – přípravu o třech stupních, katechumenát, tedy výuku pravd víry doprovázenou liturgií slova (s. 117). Velmi podrobně se popisuje, co je biřmování (lat. confirmatio „posílení, utvrzení“): stejně jako svátosti křtu a eucharistie je i biřmování iniciační svátostí Katolické církve. O Letnicích Svat

Terminologija | 2012 | 19

237

Tatáž Duch sestoupil na společenství učedníků; tak přichází i ke každému pokřtěnému, který prosí církev o milost Ducha svatého, a posiluje ho, aby byl schopen svým životem svědčit o Kristu (s. 120). Nepřesně je vymezeno, co je tabernákl (lat. tabernaculum „domeček, stan“): v katolické církvi se objevil tabernákl, obdobný Arše úmluvy Starého zákona, jako důstojné, význačné místo k uchovávání Nejsvětější svátosti (Krista v podobě chleba) (s. 131). Religijotyros žodyne uvádí, že jde o zařízení v katolickém kostele – schránku uprostřed oltáře (zpravidla hlavního) k uchovávání Nejsvětější svátosti (RŽ 1991: 371). Tato definice je mnohem jasnější. Upřesnit by bylo třeba definici termínu exorcismus (řec. exorkismos „přimět k odstoupení“): modlitba, která člověka chrání před zlým nebo ho od něj osvobozuje (s. 156). Exorcismus není modlitba, nýbrž obřad k vyhánění zlých duchů (RŽ 1991: 111). Jak je patrné z uvedených termínů a jejich definic, ne všechny definice vystihují podstatu termínu a ne všechny jsou logické, jasné a srozumitelné.

Autoři katechismu se pustili do nelehkého úkolu – vysvětlovat původ mezinárodních slov a výpůjček, někdy i jejich význam. Je škoda, že původ mezinárodních náboženských termínů je popisován nedůsledně; například se nevysvětluje původ mezinárodního termínu religija (s. 15), který pochází z latiny, zato se vysvětluje původ termínů misija (lat. missio „vyslání“) (s. 18), paruzija (řec. parousia „osobní přítomnost“) (s. 72) a dalších. Čtenář katechismu se může zmást, když se původ téhož termínu rozebírá vícekrát, například u staré výpůjčky bažnyčia. Na jednom místě se píše: „Církev (řec. ekklesia) – svolaní“ (s. 77), jinde: „Církev (řec. kyriake – náležející Pánu, staroslověnsky boznica – modlitebna) jsou svolaní (řec. ex kaleo, ekklesia) ze všech národů, kteří křtem náležejí ke Kristovu tělu“ (s. 77).

Při čtení byly zaznamenány i další nepřesnosti, například kolísání mezi určitými a neurčitými tvary: věčný život (s. 48) a ten věčný život (s. 94) (= ten věčný život); Poslední soud (s. 72) a Poslední soud (s. 42, 98) (= Poslední soud); někde by bylo třeba použít určitý tvar, například kardinální (=kardinální) ctnosti (s. 173), srov. božské ctnosti (s. 172), lidské ctnosti (s. 172), těžký (smrtelný) (=smrtelný) hřích (s. 178). Táž věc je označována nejednotně, například: Neposkvrněné početí Marie (s. 57), Neposkvrněné početí (s. 57) a Neposkvrněné Početí (s. 57) (= Neposkvrněné početí blahoslavené Panny Marie); Poslední večeře (s. 115), Večeře (s. 124) a večeře (s. 124) (= Poslední večeře). Doporučuje se užívat genitivní tvar, nikoli adjektivum s příponou -ní

238 Aušra Rimkutė |

adjektivum, například: velikonoční (= velikonoční) Beránek (s. 64), srov. Beránek velikonoční (s. 105). Opravit je třeba slovosled, který není pro litevštinu typický: Předmluva papeže Benedikta XVI. (=předmluva papeže Benedikta XVI.) (s. 3). Kromě všech zmíněných nepřesností byly zaznamenány i tiskové chyby: Laškas (=Laiškas) efeziečiams (s. 23), Hiteriui (=Hitleriui) (s. 69).

Tradice vydávání katolických katechismů v litevštině sahá do konce 16. století – první katechismus pro katolíky ve Velké Litvě připravil Mikalojus Daukša (1595, Vilnius). Až do dnešních dnů, tedy již více než čtyři a půl století, se katechismy překládají z latiny, polštiny, němčiny či jiných jazyků do našeho rodného jazyka. Jak již bylo zmíněno, YouCat byl přeložen z němčiny. Je třeba litovat, že překladatelka se měla téměř o co opřít – přestože byly vydány náboženské terminologické slovníky, například: Religijotyros žodynas (1991), Trumpas teologijos žodynas Česlovase Kavaliauskase (1992), Krikščioniškosios ikonografijos žodynas (1997), Religijotyros žodynas: pagrindinės sąvokos Gintarase Beresnevičiuse (2003), Naujasis teologijos žodynas Herberta Vorgrimlera (2003)⁴, avšak nejsou dostačující; slovníky je třeba aktualizovat, některé pojmy jsou vysvětlovány ateisticky, chybějí v nich ekvivalenty v jiných jazycích apod.

„Svůj jazyk je třeba neustále očišťovat a odstraňovat z něj vše nedokonalé,“ píše se v YouCat: lietuviškame jaunimo katekizme (s. 16). To platí i o jazyce věřících, který musí být srozumitelný nejen všem – mladým i starým –, ale také srozumitelný všem stejně. Uvedenými připomínkami a zaznamenanými drobnými nedostatky, které nijak nesnižují pečlivou práci překladatelky, bylo záměrem ukázat, že stále zbývá co zlepšovat a že jazyk věřících, včetně terminologie, jíž jazykově vstupují do vztahu s Bohem, se musí obejít bez „každodenního smetí a hříchů“ (Maceina 1982: 129).

LITERATŪRA

Aliulis V. 2000: Tikėti ką, tikėti į ką? – Sandora 3, 47–49.

Aliulis V. 2008: Tikėjimo išpažinimas: „tikėti Dievą“ ir „tikėti į Dievą“? Prieiga per internetą: www.vlkk.lt/lit/naujienos/naujiena.1092.html.

Beresnevičius G. Religijotyros žodynas: pagrindinės sąvokos. Vilnius: Tyto alba, 2003.

Kavaliauskas Č. Trumpas teologijos žodynas. Vilnius: Logos knyga, 1992.

KBK 1997: Katalikų Bažnyčios katekizmas. Kaunas: LKB Tarpdiecezinė katechetikos komisijos leidykla.

Klimavičius J. 2002: Katekizmo kalba – kalbos katekizmas. – Kalbos kultūra 75, 105–119.

Klimavičius J. 2005: Leksikologijos ir terminologijos darbai: norma ir istorija. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Krikščioniškosios ikonografijos žodynas. Vilnius: Vilniaus dailės akademijos leidykla, 1997.

4 Iš vokiečių kalbos išvertė Gediminas Žukas.

Terminologija | 2012 | 19

239

Maceina A. 1982: Iš minties pasaulio. – Aidai 2, 128–132.

PP 1909: Pataisy tieji poteriai. – Vadovas 14, 107–129.

PMT 1909: Prie maldų taisymo. – Vadovas 9, 17–37.

PR 2007: Pasaulio religijos: naujas populiarus žinynas. Vilnius: Alma littera.

Rimkutė A. 2006: Religijos terminijos tvarkyba Draugijoje. – Terminologija 13, 149–159.

RŽ 1991: Religijotyros žodynas. Sud. R. Petraitis. Vilnius: Mintis.

Šventasis Raštas: Naujasis ir Senasis Testamentas. Vilnius: Katalikų pasaulio leidiniai, 2009.

VaitkTŽŽ 2003: Vaitkevičiūtė V. Tarptautinių žodžių žodynas. Vilnius: Fotonija (e. leidimas).

Vorgrimler H. Naujasis teologijos žodynas. Kaunas: Katalikų interneto tarnyba, 2003.

Zinkevičius Z. 2000: Lietuvių poteriai: kalbos mokslo studija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Gauta 2012–11–04

Aušra Rimkutė Žemaitijos kolegija Muziejaus g. 29, LT-87356 Telšiai E. paštas [email protected]

2 4 0 Aušra Rimkutė |