LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, III

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

DÉLKA NEBO KVANTITA LITEVSKÝCH SAMOHLÁSEK A DVOJHLÁSEK

V. Vaitkevičiūtė

I DÉLKA, OKOLNOSTI, KTERÉ JI PODMIŇUJÍ, A JEJÍ VÝZNAM

Délkou samohlásky nebo dvojhlásky se rozumí čas potřebný k její výslovnosti. Délku samohlásek a dvojhlásek v litevštině, jsou-li všechny ostatní fonetické podmínky stejné, určují tyto okolnosti:

a) Povaha slabiky, v níž se nachází samohláska nebo dvojhláska: v otevřené slabice je o něco delší než v zavřené, např.: ve slově kišis (budoucí čas, 3. os.) ī = 18″, zatímco ve slově kiškis ī = 17″; ve slově šekė ē = 51″, zatímco ve slově šėkų ē = 50″. V zavřené slabice jsou samohlásky a dvojhlásky kratší než v otevřené, protože část energie se zde věnuje výslovnosti následující souhlásky.

b) Předcházející souhláska: po znělé souhlásce je samohláska nebo dvojhláska o něco delší než po neznělé, protože neznělé souhlásky se vyslovují s větším úsilím než znělé, např.: ve slově būs ū = 22″, zatímco ve slově pūs ū = 21″.

c) Přízvuk: táž přízvučná samohláska nebo dvojhláska je delší než nepřízvučná, protože se vyslovuje s mnohem větším úsilím než nepřízvučná, např.: ve slově kaši ā = 20″, zatímco ve slově kaši a = 17″.

d) Umístění přízvuku ve slově: čím dále je nepřízvučná slabika od přízvučné, tím kratší je její hláska, protože největší díl energie připadá na přízvučnou slabiku a slabiky stojící v její blízkosti, např.: ve slově akmuõ a = 15″, zatímco ve slově akmenyje a = 13″.

e) Počet slabik ve slově: čím méně slabik slovo má, tím delší jsou hlásky, z nichž se skládají, a čím více jich má, tím kratší jsou, např.: ve slově piniginiam t = 15″, zatímco ve slově piniginiame i = 13″. Důvodem je, že množství energie vyhrazené k vyslovení slova s určitým počtem slabik je omezené a stálé. Proto s rostoucí energií vynakládanou na výslovnost přízvučné slabiky trpí nepřízvučné slabiky; a čím je jich více, tím kratší a méně energicky se vyslovují².

ė) Kvantita hlásek tvořících ostatní slabiky slova: obsahuje-li slovo jednu nebo více dlouhých samohlásek či dvojhlásek, pak hlásky tvořící všechny slabiky tohoto slova

1″ neboli σ (sigma) = 0,01 s je časová jednotka, kterou se v experimentální fonetice vyjadřuje délka zvuku. V akustice 1″ (σ) = 0,001 s.

^² См. Л. В. Щерба, Русские гласные в качественном и количественном отношении, 151, С. - Петербург, 1912.

207

jsou o něco kratší než ve slově, které neobsahuje dlouhé samohlásky a dvojhlásky, protože výslovnost dlouhých vyžaduje více energie než výslovnost krátkých samohlásek, např.: ve slově kìbo o =39″, zatímco ve slově kỹbo o=34″.

f) Místo, které samohláska nebo dvojhláska zaujímá ve slově: v absolutním slovním konci jsou samohlásky a dvojhlásky mnohem delší než tytéž samohlásky a dvojhlásky v jiných fonetických pozicích, např.: ve slově sėkti ė=23″, zatímco ve slově sėktė ė=28″. Prodloužení samohlásek a dvojhlásek v absolutním slovním konci, typické pro litevštinu, ruštinu a další jazyky, se vysvětluje velmi pomalým, ničím nenarušovaným návratem mluvidel³. Samohlásky a dvojhlásky v poslední uzavřené slabice slova jsou také o něco delší než v jiných fonetických pozicích, avšak kratší než v absolutním slovním konci.

g) Přízvuková intonace: hlásky tvořící dlouhé slabiky, které mají cirkumflexovou intonaci, jsou delší než tytéž hlásky s akutovou intonací, např.: ve slově dýgė (příčestí minulého činného, ženský rod) ī=22″, zatímco ve slově dỹgė (sg. gen.) „druh rašeliníkového mechu“ ī=24″; nešioti ō=34″, zatímco ve slově nešiõte ō=39″.

h) Tempo řeči: při rychlé řeči jsou hlásky tvořící slabiky slova kratší než při pomalé řeči.

i) Kvalita samohlásky: krátké a odpovídající dlouhé samohlásky, které se nacházejí ve stejných fonetických pozicích, mají vždy různou délku, např.: ve slově pùs ī=21″, zatímco ve slově pũs ū=32″; v různých fonetických pozicích však někdy mohou mít dlouhé a krátké fonémy stejnou délku (viz tabulky dlouhých a odpovídajících krátkých fonémů). Taková shoda délky dlouhých a krátkých samohláskových fonémů ještě neznamená jejich neutralizaci, neboť dlouhé a krátké samohlásky litevštiny se liší nejen délkou, ale i dalšími rysy: kvalitou, napětím mluvidel, energií atd. Zanikne-li jeden rys z celého souboru, zatímco všechny ostatní zůstanou zachovány, dlouhé a krátké samohláskové fonémy se neneutralizují. Délkou se liší také samohlásky a dvojhlásky zcela odlišné kvality. Samohlásky s nízkou a střední výškou jazyka jsou zpravidla delší než samohlásky s vysokou výškou jazyka, protože po samohláskách s vysokou výškou jazyka začíná o něco dříve uzávěr nebo úžina souhlásky⁴.

Délka hlásky tvořící každou slabiku tedy závisí na souboru podmínek: mění-li se fonetická pozice, mění se poněkud i délka hlásky. Pro nepřízvučné samohlásky a dvojhlásky litevštiny, které si vždy zachovávají svou kvalitu, je charakteristická kvantitativní redukce neboli zkracování. Délka dlouhých a krátkých samohlásek a dvojhlásek kolísá: dlouhé samohlásky a dvojhlásky mají poměrně široké rozpětí kolísání, zatímco u krátkých samohlásek je o něco užší (viz příslušné tabulky). V téže fonetické pozici je však délka hlásky stálou hodnotou.

Všechny zde uvedené okolnosti nemají na délku hlásky stejný význam. U dlouhých a odpovídajících krátkých samohlásek, které tvoří samostatné fonémy rozlišující významy slov a jejich tvarů, např.: à: ã ve slovech kàs: kãs; ė: ē ve slovech mės: mės; ī: ī ve slovech tīko: tỹko (srov. týkoti); ū: ū ve slovech pùs: pũs; ò: ō ve slovech lòtas (jednotka hmotnosti): lótas (srov. lótį), má rozdíl v délce fonemickou funkci, a je proto nejvýznamnější. Všechny ostatní výše uvedené okol-

³ Viz tamtéž, 132.

⁴ Viz tamtéž, 132.

208

Okolnosti, v jejichž důsledku se poněkud mění délka hlásky tvořící slabiku, pouze ukazují kvantitativní kolísání téže fonémy v různých fonetických pozicích, nemají však fonémový význam a jsou méně důležité.

II Délka samohlásek⁵

1. Délka samohlásek přední řady

Foném i. Délka dlouhého fonému ī s vysokým stupněm otevření a přízvukem kolísá přibližně od 22″ do 36″, zatímco bez přízvuku od 20″ do 32″ (viz tab. 1).

Přízvučná: 1 — absolutní konec; 2 — 1. otevřená slab., 2. zavřená slab., absolutní konec; 3 — 2. otevřená slab., 3. zavřená slab.; 4 — 4. otevřená slab.; 5. 36″, 22″, 24″, 34″, 36″, 22″, 32″, 35″, 34″. Nepřízvučná: 1. otevřená slab. 2., 2. zavřená slab. 1., absolutní konec; 2. otevřená slab. 1., absolutní konec; 2. otevřená slab. 3., 1. otevřená slab. 3. 20″, 28″, 32″, 20″, 29″, 28″, 22″.

Tabulka 1

Foném i. Délka krátkého fonému i s vysokým stupněm otevření a přízvukem kolísá přibližně od 13″ do 21″, zatímco bez přízvuku od 9″ do 16″ (viz tab. 2).

Přízvučná: 1 — zavřená slab., absolutní konec; 2 — 1. zavřená slab., 1. otevřená slab., absolutní konec; 3 — 1. a 2. otevřená slab., absolutní konec; 4 — 3. otevřená slab.; 5 — 3. otevřená slab.; 10. 19″, 21″, 17″, 18″, 19″, 16″, 20″, 15″, 13″. Nepřízvučná: 2. zavřená slab. 1., 2. otevřená slab. 2., absolutní konec 1., 1. otevřená slab. 3., absolutní konec 1., 1. otevřená slab. 3., 2. otevřená slab. 4., 3. otevřená slab. 7., 4. zavřená slab. 7. 14″, 14″, 16″, 13″, 15″, 11″, 11″, 9″, 11″.

Tabulka 2

⁵ Zde uvedené tabulky udávají v sigmách délku každé samohlásky a dvojhlásky v nejdůležitějších fonetických pozicích. Čísla v záhlaví tabulek 1, 2, 3 atd. označují počet slabik slova, v němž se samohláska nebo dvojhláska nachází. Zkratky zavř. slab. = v zavřené slabice, otevř. slab. = v otevřené slabice, abs. konec = na absolutním konci. Číslo před těmito zkratkami (např. 1. otevř. slab.) označuje pořadí slabiky ve slově, v níž se samohláska nebo dvojhláska nachází; číslo za těmito zkratkami (např. 2. zavř. slab. 1.) označuje pořadí přízvučné slabiky ve slově. Znaménko ˊ před číselnou řadou označuje délku samohlásky nebo dvojhlásky s cirkumflexovou intonací, zatímco ~ s akutovou intonací. V tabulkách jsou uvedeny délky samohlásek a dvojhlásek po neznělé souhlásce nebo mezi neznělými souhláskami.

14. Kalbotyros klausimai, III

209

Foném ė. Délka přízvučného dlouhého fonému ė středního stupně otevřenosti kolísá přibližně od 30″ do 49″, zatímco u nepřízvučného od 17″ do 29″ (viz tab. 3).

Přízvučná; Nepřízvučná; 1; 2; 3; 4; uzavř. sl.; 1. otevř. sl.; 2. uzavř. sl.; p. v.; 2. otevř. sl.; 33″; 36″; 30″; 33″; 48″; 49″; 49″; 1. otevř. sl. 2.; 1. otevř. sl. 3.; 2. otevř. sl. 3.; p. v. 1.; 1. otevř. sl. 2.; 2. otevř. sl. 3.; 21″; 28″; 21″; 19″; 26″; 29″; 17″; 20″

Tabulka 3

Foném e. Délka přízvučného krátkého fonému e středního stupně otevřenosti, který se vyskytuje pouze v mezinárodních slovech, kolísá přibližně od 17″ do 25″, zatímco u nepřízvučného od 14″ do 19″ (viz tab. 4).

Přízvučná; Nepřízvučná; 2; 3; 4; 5; 6; 1. otevř. sl.; 3. otevř. sl.; 2. otevř. sl.; 5. otevř. sl.; 25″; 22″; 20″; 18″; 17″; 1. otevř. sl. 2.; 1. otevř. sl. 3.; 2. otevř. sl. 3.; 3. otevř. sl. 4.; 19″; 14″; 19″; 18″; 16″; 14″

Tabulka 4

Foném ę. Délka přízvučného krátkého fonému ę středního stupně otevřenosti kolísá přibližně od 18″ do 27″, zatímco u nepřízvučného od 14″ do 21″ (viz tab. 5).

Přízvučná; Nepřízvučná; 1; 2; 3; 4; 5; 6; 10; uzavř. sl.; p. v.; 1. uzavř. sl.; 1. otevř. sl.; 1. otevř. sl.; 3. otevř. sl.; 5. otevř. sl.; 26″; 27″; 23″; 25″; 24″; 24″; 27″; 20″; 26″; 18″; 27″; 1. otevř. sl. 2.; 1. otevř. sl. 3.; p. v. 1.; 2. otevř. sl. 3.; 2. otevř. sl. 4.; 2. otevř. sl. 3.; p. v. 3.; 1. otevř. sl. 7.; 21″; 19″; 16″; 21″; 16″; 14″; 15″; 19″; 15″

Tabulka 5

210

Foném ē. Délka dlouhého fonému ē středního stupně otevřenosti pod přízvukem kolísá od 43″ do 51″, zatímco u nepřízvučného od 33″ do 35″ (viz tab. 6).

Přízvučné: 1 — 50″ v uzavřené slabice; 1 — 51″ v dlouhé otevřené slabice; 2 — 50″ v 1. uzavřené slabice; 51″ na konci slova; 3 — 43″ v dlouhé otevřené slabice; 49″ v 2. otevřené slabice. Nepřízvučné: na konci slova 1. — 35″; na konci slova 1. — 33″.

Tabulka 6

2. Délka samohlásek zadní řady

Foném ū. Délka dlouhého fonému ū vysokého stupně otevřenosti pod přízvukem kolísá přibližně od 26″ do 46″, zatímco u nepřízvučného od 13″ do 29″ (viz tab. 7).

Přízvučné: 1 — 29″ v 1. uzavřené slabice, na konci slova 32″ a 39″; 2 — 28″ v 1. otevřené slabice, 27″ v 1. uzavřené slabice, na konci slova 46″; 3 — 27″ v 1. otevřené slabice, na konci slova 44″; 4 — 26″ v 1. uzavřené slabice. Nepřízvučné: 24″ ve 2. 1. otevřené slabice; 23″ v 1. 2. uzavřené slabice; na konci slova — 29″; 20″ ve 3. 1. otevřené slabice; 18″ ve 2. 1. otevřené slabice; 13″ v 7. 6. uzavřené slabice.

Tabulka 7

Foném u. Délka krátkého fonému u vysokého stupně otevřenosti pod přízvukem kolísá přibližně od 17″ do 24″, zatímco u nepřízvučného od 12″ do 19″ (viz tab. 8).

Přízvučné: 1 — 21″ v 1. uzavřené slabice; 2 — 20″ v 1. otevřené slabice, 19″ v 2. uzavřené slabice, na konci slova 23″; 3 — 17″ v 1. uzavřené slabice, 18″ v 2. otevřené slabice, na konci slova 24″; 4 — 20″ v 1. uzavřené slabice. Nepřízvučné: 17″ ve 2. 1. otevřené slabice; 15″ v 1. 2. uzavřené slabice; na konci slova 1. — 19″; 14″ ve 3. 1. otevřené slabice; 15″ ve 2. 1. otevřené slabice; na konci slova 1. — 18″; 14″ ve 3. 2. otevřené slabice; 12″ v 5. 1. otevřené slabice; 12″ v 6. 1. otevřené slabice.

Tabulka 8

211

Foném ō. Délka přízvučného dlouhého fonému ō střední výšky kolísá přibližně od 34″ do 48″, zatímco délka nepřízvučného kolísá od 15″ do 39″ (viz tab. 9).

1 2 3 4 10 Přízvučná uzavř. slab. 1. otevř. slab. 2. otevř. slab. 38″ 34″ 48″ 48″ 39″ Nepřízvučná 1. otevř. slab. 2. 1. uzavř. slab. 2. a. g. 1. 1. uzavř. slab. 2. 1. uzavř. slab. 3. 3. otevř. slab. 1. 6. otevř. slab. 8. 32″ 29″ 39″ 28″ 27″ 26″ 15″

Tabulka 9

Foném o. Délka přízvučného krátkého fonému o střední výšky kolísá přibližně od 23″ do 26″, zatímco délka nepřízvučného kolísá od 16″ do 21″ (viz tab. 10).

2 4 5 Přízvučná 1. uzavř. slab. 1. otevř. slab. a. g. 2. otevř. slab. 23″ 24″ 26″ 23″ Nepřízvučná 1. otevř. slab. 2. 1. otevř. slab. 3. 1. uzavř. slab. 2. 1. uzavř. slab. 3. 21″ 20″ 16″ 17″

Tabulka 10

Foném a. Délka přízvučného krátkého fonému a nízké výšky kolísá přibližně od 18″ do 29″, zatímco délka nepřízvučného kolísá od 10″ do 19″ (viz tab. 11).

1 2 3 4 5 6 10 Přízvučná uzavř. slab. a. g. 1. uzavř. slab. 1. otevř. slab. a. g. 1. otevř. slab. a. g. 23″ 28″ 18″ 20″ 29″ 18″ 27″ Nepřízvučná 1. uzavř. slab. 2. 1. otevř. slab. 2. a. g. 1. 1. otevř. slab. 2. 1. uzavř. slab. 3. 2. otevř. slab. 1. a. g. 1. 1. otevř. slab. 3. 1. uzavř. slab. 4. 4. uzavř. slab. 3. 1. otevř. slab. 3. 6 uzavř. slab. 5. 2. otevř. slab. 7. 5. otevř. slab. 7. 15″ 17″ 19″ 16″ 14″ 15″ 19″ 14″ 13″ 17″ 13″ 16″ 10″ 12″

Tabulka 11

212

Foném ā. Délka dlouhých fonémů ā s nízkou artikulační polohou podléhá kolísání přibližně od 35″ do 53″, zatímco nepřízvučné od 33″ do 40″ (viz tab. 12).

Přízvučná | 1: zavř. slab.; a. g. | 2: 1. otevř. slab.; 1. zavř. slab.; a. g. | 3: 1. otevř. slab.; 2. otevř. slab.; 2. zavř. slab.; a. g. | 4: 1. otevř. slab. | 5: 3. otevř. slab. | 39″; 35″; 47″; 53″; 47″; 41″; 37″; 42″; 41″; 37″ | Nepřízvučná: a. g.₁; 40″; a. g.₁; 33″

Tabulka 12

III DÉLKA DVOJHLÁSEK

Každá dlouhá samohláska je 1,5–2krát delší než odpovídající krátká. Dvojhlásky mají přibližně stejnou délku jako dlouhé samohlásky, tj. vyslovení dvojhlásky trvá stejně dlouho jako vyslovení dlouhé samohlásky. Rozsah kolísání délky dvojhlásek je menší než u samohlásek.

1. Délka čistých dvojhlásek

Foném ai. Délka přízvučného fonému ai se pohybuje od 32″ do 52″, zatímco nepřízvučného od 30″ do 34″ (viz tab. 13).

Přízvučná | 2: 1. otevř. slab. | 3: 1. zavř. slab.; 2. otevř. slab. | 34″; 32″; 41″; 44″; 52″; 42″; 48″ | Nepřízvučná: 1. otevř. slab.; a. g.₁; 30″; 33″; 34″

Tabulka 13

213

Fonetický segment au. Délka přízvučného segmentu au kolísá od 36″ do 50″, zatímco u nepřízvučného od 30″ do 34″ (viz tab. 14).

Tabulka 14

Fonetický segment ei. Délka přízvučného segmentu ei kolísá od 40″ do 56″, zatímco u nepřízvučného od 28″ do 36″ (viz tab. 15).

Tabulka 15

Fonetický segment eu. V mezinárodních slovech má přízvučný segment eu, který se vyskytuje velmi zřídka, délku přibližně 30″, zatímco délka nepřízvučného kolísá od 15″ do 21″ (viz tab. 16).

Tabulka 16

214

Fonetický segment oi. Délka přízvučného segmentu oi, který se vyskytuje v mezinárodních slovech, kolísá od 42″ do 51″, zatímco u nepřízvučného od 25″ do 30″ (viz tab. 17).

Tabulka 17

Fonetický segment ui. Délka přízvučného segmentu ui kolísá od 40″ do 50″, zatímco u nepřízvučného od 24″ do 28″ (viz tab. 18).

Tabulka 18

215

2. Délka diftongů

Foném ie. Délka přízvučného fonému ie kolísá od 30″ do 48″, zatímco délka nepřízvučného fonému kolísá od 23″ do 30″ (viz tab. 19).

Přízvučné | 2 | 3 | 1. otevřená slabika | 2. zavřená slabika | první složka | 1. zavřená slabika | 2. otevřená slabika | 31″ | 30″ | 30″ | 32″ | 38″ | 48″ | 32″ | 33″ | Nepřízvučné | 1. otevřená slabika 2. | 2. otevřená slabika 1. | 30″ | 23″

Tabulka 19

Foném uo. Délka přízvučného fonému uo kolísá přibližně od 34″ do 52″, zatímco délka nepřízvučného fonému kolísá od 23″ do 29″ (viz tab. 20).

Přízvučné | 1 | 2 | 3 | 4 | první složka | 1. otevřená slabika | 1. zavřená slabika | první složka | 2. otevřená slabika | 2. zavřená slabika | 34″ | 52″ | 39″ | 39″ | 40″ | 38″ | Nepřízvučné | 1. otevřená slabika 2. | 2. otevřená slabika 3. | 2. otevřená slabika 2. | 2. otevřená slabika 1. | 3. otevřená slabika 4. | 2. otevřená slabika 4. | 29″ | 28″ | 27″ | 28″ | 23″ | 24″

Tabulka 20

IV ŘAZENÍ SAMOHLÁSEK A DIFTONGŮ PODLE DÉLKY

Nejdelší ze všech dlouhých samohláskových fonémů je foném nízké výšky ā (maximální délka 53″), následují fonémy střední výšky ē (maximální délka 51″), ė (maximální délka 49″) a ō (maximální délka 48″), po nich následují fonémy vysoké výšky ū (maximální délka 46″) a i, vyznačující se nejvyšší výškou (maximální délka 36″); ten je nejkratší ze všech dlouhých samohláskových fonémů.

Nejdelší ze všech krátkých samohláskových fonémů je foném nízké výšky a (maximální délka 29″), následují fonémy střední výšky e (maximální

216

délka 27″), o (maximální délka 26″), e (maximální délka 25″); po nich následují krátké fonémy vysokého stupně u (maximální délka 24″) a i — nejkratší ze všech krátkých fonémů (maximální délka 21″).

Nejdelší ze všech dvojhláskových fonémů je ei (maximální délka 56″), po ní následují fonémy ai a uo (jejich maximální délka je 52″); po nich oi (maximální délka 51″), dále následují au a ui (jejich maximální délka je 50″), po nich ie (maximální délka 48″) a poslední místo zaujímá foném eu (maximální délka 30″).

DÉLKA NEBO KVANTITA SAMOHLÁSEK A DVOJHLÁSEK V LITEVŠTINĚ

В. А. ВАЙТКЯВИЧЮТЕ

Resumé

Experimentální výzkum litevského vokalismu umožnil stanovit, že délku samohlásek a dvojhlásek v litevštině určují následující okolnosti: 1) charakter slabiky (v zavřené slabice je délka menší než v otevřené); 2) kvalita předcházející souhlásky (po znělé je délka větší než po neznělé); 3) přízvuk (přízvučná samohláska je delší než nepřízvučná samohláska téže kvality); 4) místo přízvuku ve slově (samohlásky a dvojhlásky ve slabikách blízko přízvuku jsou delší než ty, které jsou od něj vzdálenější); 5) počet slabik ve slově (čím více slabik, tím více se zkracuje délka všech samohlásek a dvojhlásek ve slově, a naopak); 6) pozice samohlásky a dvojhlásky (na absolutním konci slova jsou všechny samohlásky a dvojhlásky delší než v jiných fonetických pozicích); 7) intonace (samohlásky a dvojhlásky s přízvukem stoupavým jsou o něco delší než s přízvukem klesavým); 8) tempo řeči (při rychlém tempu řeči se všechny samohlásky a dvojhlásky ve slově zkracují); 9) kvalita samohlásky (samohlásky nízkého stupně jsou delší než samohlásky vysokého stupně).

Dále jsou v článku uvedeny tabulky délky každého fonému v základních fonetických pozicích a všechny fonémy jsou podle délky seřazeny do příslušné řady.

217