LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, V LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

O VÝKLADU VÝZNAMŮ SLOVES S PŘEDPONOU V „LITEVSKÉM SLOVNÍKU“

J. PAULAUSKAS

Ve „Litevském slovníku“ jsou slovesa s předponou zařazena do heslových hnízd příslušných sloves bez předpony, avšak v abecedním pořadí jsou uváděna samostatně jako nezávislá slova s výklady významů a ilustračními větami¹.

Protože význam slovesa s předponou obvykle závisí na významu příslušného slovesa bez předpony a na významu předpony, je třeba při výkladu významu slovesa s předponou ve Slovníku přihlížet k významům těchto dvou komponentů, které sloveso s předponou tvoří.

Zachovává-li sloveso s předponou význam příslušného slovesa bez předpony, lze jeho výklad v mnoha případech založit buď na výkladu významu příslušného slovesa bez předpony (někdy pouze na jeho části), nebo jednoduše na příslušném slovese bez předpony, jehož význam je vysvětlen na příslušném místě. Ve „Litevském slovníku“ je to účelné a praktické i proto, že, jak již bylo uvedeno, slovesa s předponou jsou vedle sloves bez předpony téhož kořene.

Změní-li předpona zcela význam kořene slovesa s předponou (např.: duoti a parduoti; gauti a pagauti; tikti a sutikti apod.), nelze při jeho výkladu využít definici slovesa bez předpony ani jeho významu. Význam každého takového slovesa s předponou musí být definován samostatně.

Při výkladu významu slovesa s předponou je tedy třeba přihlížet k jeho vztahu k významu slovesa bez předpony.

Při výkladu významů sloves s předponou je důležité určit, jak různé předpony modifikují významy sloves bez předpony. U jednotlivých sémantických skupin sloves mohou předpony vyjadřovat obecné významy; například slovesa vyjadřující pohyb získávají při užití s předponou į- význam směru dovnitř (įeiti, įtraukti, įvežti). Významy těchto předpon lze při výkladu významů různých sloves s předponou formulovat jednotně. Po prohlédnutí mnoha výkladů významů sloves s předponou ve „Litevském slovníku“

¹ Tak se postupuje od III. svazku. V prvních dvou svazcích Slovníku nebyla slovesa s předponou v heslových hnízdech uváděna samostatně, nýbrž byla zařazována k významům sloves bez předpony.

215

„…ve slovníku“ lze konstatovat, že významy předpon se v nich vykládají trojím způsobem: 1) předložkovou konstrukcí, 2) příslovcem, 3) některým slovesem. V praxi se vyskytují i odchylky, ale obecně se při redakci Slovníku usiluje o orientaci na tyto tři způsoby výkladu, které se v tomto procesu ustálily.

Jestliže předpona dodává slovesu pouze význam ukončenosti děje a sloveso se tím stává dokonavým, vykládá se ve Slovníku pouze kořenový význam slovesa s předponou. Pouze k takto použitému vysvětlujícímu slovesu se připojuje předpona vykládaného slovesa (někdy i jiná předpona), která vysvětlujícímu slovesu rovněž dodává význam ukončenosti děje. Tento způsob výkladu se někdy používá i v jiných případech.

Lexikograf, který vykládá významy sloves s předponou, tedy formuluje výklad tak, aby vynikl jak kořenový význam slovesa, tak význam, který mu dodává předpona, i dokonavý děj označený předponou, musí řešit poměrně složitý úkol. Především musí určit význam předpony a propojit výklad tohoto významu s výkladem slovesa bez předpony, případně přímo s nepředponovou podobou příslušného slovesa; zároveň musí dbát na to, aby vykládané sloveso a sloveso použité ve výkladu byly téhož vidu.

Při výkladu významu slovesa s předponou je navíc nutné zohlednit úzký vzájemný vztah mezi významy slovesa bez předpony a předpony a vytvářet nedělitelné předponové významy, protože jen za této podmínky lze význam slovesa s předponou přesně pochopit a popsat.

I. Výklad významu slovesa s předponou je nejjednodušší, když se k výkladovému slovesu použitému při objasnění významu příslušného slovesa bez předpony připojí předpona vykládaného slovesa nebo některá jiná předpona. Tak postupujeme nejčastěji v případech, kdy má předpona vykládaného slovesa pouze význam ukončenosti děje. Např.: gelbėti — zachraňovat, vyprošťovat z nesnází a iš-gelbėti — vysvobodit, vyprostit z nesnází; gerinti — dělat lepším, opravovat, zdokonalovat a pagerinti — udělat lepším, opravit, zdokonalit; irti — hroutit se, rozpadat se na části a iš-irti — zhroutit se, rozpadnout se na části.

Často se používá pouze část výkladu slovesa bez předpony – slovesa-synonyma (nebo synonymum) použité ve výkladu, případně jen popisný výklad (bez synonym) či jeho část. Např.: kedenti — před česáním načechrávat (vlnu), škubat a iškedenti — vyškubat; galabyti — usmrcovat, zabíjet a nugalabyti — zabít; kietėti — stávat se tvrdým, tuhnout, zpevňovat a sukietėti — stát se tvrdým; kiaulinti — nazývat někoho sviní, nadávat mu a apkiaulinti — vynadat; jaugti — dělat nepořádek; převracet; cpát, hromadit něco na jedné hromadě bez ladu a skladu; šlapat (po světnici) a sujaugti — naházet, nakupit bez ladu a skladu.

Tento způsob výkladu významů sloves s předponou se příležitostně uplatňuje i tehdy, když předpona vykládaného slovesa kromě významu ukončenosti děje vyjadřuje také nějaký další význam.

Význam předpony slovesa může zůstat nevysvětlen i tehdy, když se význam vzácného slovesa vykládá známějším slovesem nebo když se takové obecněji známé sloveso použije ve výkladu. Např.: užkemėroti — zaneřádit; apgleižnyti — ohmatávat; kerbti — nedbale vázat a prikerbti — nedbale přivázat.

216

Zde je třeba zmínit také slovesa, jimž předpony dodávají význam směru. Jak víme, tyto významy předpon jsou nejvýraznější a lze jim porozumět i bez slovesa. Méně často užívaná slovesa pohybu s předponami vyjadřujícími směr proto lze rovněž vysvětlovat běžněji užívaným slovesem se stejnou předponou. Např.: kink- linti – pomalu kráčet a parkinklinti – pomalu se vrátit; kervinti – pomalu, neobratně jít; keblinti, joti a atkervinti – pomalu, neobratně přijít, přijet na koni.

Použití předpony u vysvětlujícího slovesa není časté. Kromě uvedených případů by bylo těžké uvést další. Předpony totiž mají různé významy, které mohou dodat témuž slovesu. Sloveso s předponou lze proto vysvětlit pouze jiným slovesem s předponou jen tehdy, když předpony obou sloves mají jeden, nanejvýš dva shodné a velmi výrazné významy. Význam předpony je nejčastěji třeba objasnit jinými formulacemi. Samozřejmě nelze stanovit přesnou hranici mezi významy slovesných předpon, které je třeba vysvětlovat, a těmi, jejichž vysvětlení není třeba. Obecně je lepší vysvětlit i významy předpon, kterým lze porozumět bez vysvětlení, než ponechat nejasné významy nevysvětlené.

Je třeba říci, že ve „Slovníku litevského jazyka“ se vyskytují případy, kdy význam předpony zůstal náležitě nevysvětlen. Např.: pagainioti – poštvat; pagaišti – zdržet se; pakemeruoti – mávat rukama nebo něčím jiným; pajaukinti – navyknout. Slovník neuvádí zdrobňovací význam těchto sloves, který jim dodává předpona pa-, a to je nedostatek vysvětlení. Také pouze ilustrace, nikoli vysvětlení ukazuje, jaký význam dodává předpona pra- slovesu pragirkščioti, vysvětlenému výrazem pragirtuati, ačkoli ve skutečnosti znamená utratit při popíjení, všechno propít. Jednoslovné vysvětlení výrazem pragirtuati je tím méně vhodné, že u hesla pragirtuati není význam „utratit při popíjení“ vůbec uveden, protože v dostupném materiálu chyběl. V uvedených a podobných případech je třeba význam předpony vymezit opisně.

II. Význam předpony se opisným způsobem vysvětluje poměrně často.

Na začátku byly uvedeny tři výrazné varianty opisného vysvětlování významů slovesných předpon, které je vhodné zde probrat jednotlivě.

1. Při vysvětlování slovesa s předponou se použije předložková konstrukce a výklad odpovídajícího slovesa bez předpony (nebo jeho část – synonymum), přičemž sloveso (nebo synonymum) ve výkladu obvykle přejímá předponu vysvětlovaného slovesa. Např.: joti – cestovat, jet na koni a prajoti – projet kolem na koni; kasti – hrabat; rýt; dělat jámu… a įkasti – zarýt, vložit do země; kelti – brát, tlačit něco vzhůru; umisťovat něco na vyvýšené místo… a užkelti – položit za něco nebo na něco; dribti – padat, řítit se a išdribti – vypadnout z něčeho.

Tento způsob vysvětlení je poměrně vzácný; používá se u sloves označujících pohyb, jimž předpona dodává určitý směrový význam.

2. Význam slovesné předpony se častěji vysvětluje příslovcem. Příslovce a synonymum vysvětlovaného slovesa se stejnou předponou lze použít při vysvětlování sloves s významem směru. Např.: atlėkti – přiletět blíž; išvaryti – vyhnat, vystrnadit ven; nukarinti – spustit dolů; apkrauti – obložit něčím dokola.

K vysvětlení téhož slovesa s významem směru lze použít jak předložkovou konstrukci, tak příslovce. Např.: prikeverzoti – přiblížit se k něčemu.

217

Příslovce se užívají zvláště často při výkladu předponových sloves s různými vedlejšími významy předpon.

Při definování sloves, kterým předpona dodává zdrobňovací, intenzifikační aj. významy, se přebírá výklad slovesa bez předpony, pouze se k němu kromě příslovce vyjadřujícího příslušný vedlejší význam předpony kiek, truputį, daug a podobně připojí také předpona vykládaného slovesa. Např.: krėsti — dávat, házet něco hustého a atkrėsti — odložit, odhodit trochu něčeho hustého; kratyti — sypat, vysypávat něco sypkého a nukratyti — odsypat trochu; kratyti — prudce pohybovat ze strany na stranu, třást, a užkratyti — utřást k smrti; krauti — dávat na hromadu na něco či někam a prikrauti — přidat hodně; karšti — pomocí určitých nástrojů načechrávat, česat vlnu před předením a pakaršti — trochu načechrat vlnu hřebenem.

Slovesa, jejichž předpona vyjadřuje zdrobňovací, intenzifikační, překonávací aj. významy, se často vykládají příslovcem a slovesem téhož kořene, které však má jinou předponu, obvykle vyjadřující završení děje. Např.: pergąsdinti — velmi vyděsit; prikentėti — hodně vytrpět; užkelti — zvednout příliš vysoko; prakepti — trochu narychlo upéct; pagrubti — trochu zhrubnout; apginti — dříve vyhnat za něco; prakelti, užkelti — vstát dříve než někdo; apgerti, nugerti — vypít víc než někdo; pergyventi — přežít někoho; persikerėti — příliš se napást.

V „Lietuvių kalbos žodyne“ se vyskytují také takové výklady předponových sloves, které nezohledňují vid vykládacího slovesa. Např.: pakiauknoti — trochu štěkat (= trochu zaštěkat, zaštěkáváním se ozvat); parglūdinti — jít domů (=doplížit se, dovléci se domů); iškezlinėti — nějakou dobu kulhat (=nějakou dobu chodit kolébavou chůzí). Za nevhodný je třeba považovat také výklad, v němž je jedno vykládací sloveso bez předpony — nedokonavé, zatímco druhé má předponu — je dokonavé, stejně jako vykládané sloveso. Např.: paglamžuoti — trochu mačkat, pomazlit (=trochu pomazlit, pohladit).

3. K výkladu významu slovesné předpony se užívá jiné sloveso, které v některých případech vykládá význam předponového slovesa spolu s příslušným přechodníkem slovesa bez předpony, v jiných případech s jeho infinitivem.

a) Význam předponového slovesa se vykládá příslušným přechodníkem slovesa bez předpony a jiným slovesem, které zdůrazňuje význam předpony.

Předpony mohou kromě směrového významu dodat také význam pohybu slovesům, jejichž kořenový význam pohyb nevyjadřuje. Předponu vykládaného slovesa přebírá pohybové sloveso užité v definici. Např.: įdainuoti — vstoupit či vjet za zpěvu; parbildėti — vrátit se za rachotu; atklegoti — přijít s křikem; kemėruoti — mávat rukama či něčím jiným, gestikulovat, a įkemėruoti — vejít dovnitř a přitom něčím mávat.

Tento způsob výkladu významů předponových sloves se široce užívá při definování sloves s různými vedlejšími významy předpon.

Předpony mohou slovesu dodat význam poškození, vyčerpání, usmrcení nebo umírání, ačkoli význam příslušného slovesa bez předpony se takovému dodatečnému významu vůbec nepodobá. Tyto významy předpon se vykládají slovesy, jejich předpona však nemusí být stejná jako předpona vykládaného slovesa. Např.: išbristi — poškodit broděním; perdžiūti — zkazit se vysycháním; pradainuoti

218

(hlas) – zkazit zpěvem; užpūsti (kosa) – zkazit foukáním; prarymoti (ruce) – unavit se opíráním; nusikaroti – unavit se žebráním; nugnaibyti – zabít zabitím; užkapoti – zabít sekáním; nukarkuoti – usmrtit oběšením.

Takto se vykládají také předponová slovesa vyjadřující předstižení v nějakém ohledu, odměnu apod. Např.: nuakėti – předstihnout při vláčení; apkalbėti, nukalbėti – překonat mluvením; peršaukti – překonat voláním; užgrybauti – získat, vydělat sbíráním hub; užbristi – vydělat broděním; išgulėti – zasloužit si, vyhrát ležením; įgerti – zadlužit se pitím; atgrėbti – odvděčit se hrabáním atd.

b) Význam předponového slovesa se vykládá infinitivním tvarem příslušného nepředponového slovesa a dalším slovesem, které vyjadřuje význam předpony. Je třeba poznamenat, že případů, kdy se ve výkladu vedle infinitivního tvaru slovesa bez předpony používá sloveso označující význam předpony, není mnoho, jsou však všechny jasné.

Když předpona dodává slovesu význam ukončení děje, lze jej vykládat slovesem (pa)baigti. Např.: atkalbėti – ukončit mluvení; pavalgyti – dojíst; išsirpti – ukončit zrání; atgedėti – ukončit truchlení; sukomplektuoti – ukončit kompletování.

Význam vysvětlujících formulací ukončit mluvení, ukončit jídlo atd. může být širší než význam předponových sloves, která se jimi vysvětlují, atkalbėti, pavalgyti atd. Ukončit mluvení znamená nejen konec děje, ale i jeho směřování ke konci. V prvním případě se uplatňuje dokonavý vid, a tím se shoduje s vysvětlovaným slovesem dokonavého vidu. Ve druhém případě ukončit mluvení označuje průběhový vid. Navzdory určitému nesouladu mezi vysvětlovaným slovesem a slovy výkladu z hlediska vidu lze tuto formulaci použít, protože vysvětlované sloveso s výrazným významem ukončení děje, který mu dodává předpona, nelze na základě výkladu ukončit mluvení chápat jako sloveso průběhového vidu.

Když předpona slovesa označuje začátek děje, předponová slovesa se obvykle vykládají slovesem pradėti nebo imti a infinitivním tvarem slovesa, které se vykládá, nebo jeho synonyma, bez předpony. Např.: praregėti – začít vidět; susidūbuoti – začít se houpat; užvesti (píseň) – začít vést; apsirgti – začít být nemocný; pajudėti – začít se pohybovat; sukibėti – začít se mísit.

Předponová slovesa vyjadřující schopnost či možnost vykonat děj označovaný prostým slovesem se rovněž vykládají infinitivním tvarem slovesa bez předpony spolu se slovesy průběhového vidu sugebėti, įstengti, mokėti nebo galėti. Předponová slovesa tohoto významu zůstávají průběhového vidu, stejně jako příslušná slovesa bez předpony, a proto se i jejich význam musí vykládat slovesy průběhového vidu. Např.: įpasakoti – umět (dobře) vyprávět; išganyti – umět pást; nustovėti – moci stát; paloti – umět štěkat; įkalinti – být schopen věznit; pakepėstuoti – být schopen jít nemotorným kolébavým krokem.

Je třeba říci, že zdaleka ne všechny významy předponových sloves lze vykládat podle nějakých předem stanovených pravidel. Mnohá předponová slovesa mají specifické významy, jejichž výklady nelze vtěsnat do žádných pravidel a které je třeba definovat jednotlivě. Např.: nugyti – odeznít (o kožní nemoci); pakišti – podvodně dát; sukirpti – nastříhat látku na díly, z nichž se bude šít oděv.

219

O výkladu významů předponových sloves ve „Slovníku litevského jazyka“

Й. ПАУЛАУСКАС

Shrnutí

Článek pojednává o výkladu pouze těch předponových sloves, která si zachovávají své „kořenové“ významy. Výklad takových sloves se obvykle skládá ze dvou složek, které spolu úzce souvisejí. Při výkladu „kořenového“ významu předponového slovesa se používá výklad významu odpovídajícího slovesa bez předpony nebo nepředponový tvar téhož slovesa. Význam předpony slovesa se vykládá buď předložkovou konstrukcí, příslovcem, nebo jiným slovesem. Kromě toho sloveso použité ve výkladu dostává předponu, aby se vykládané a vykládající sloveso nelišila také z hlediska vidu.

Článek uvádí několik konkrétních způsobů, jak jsou ve „Slovníku litevského jazyka“ formulovány významy předponových sloves.