LIETUVIŲ KALBOS LEKSIKOS RAIDA

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

O PŮVODU NÁZVŮ LITEVSKÝCH ŘEK DŪNOJUS A DNIEPRAS

A. VANAGAS

Současný soubor názvů litevských řek čítá více než osm tisíc názvů řek a jejich variant (včetně opakujících se). Tento systém několika tisíc názvů se utvářel během dlouhých staletí existence litevského národa (v určitém smyslu i národů baltských). Není proto jednotného původu: vedle litevských (baltských) názvů se v něm vyskytují také názvy řek cizího původu. Při zkoumání tvoření názvů litevských řek je nutné oddělit domácí hydronyma baltského původu od cizích, přejatých názvů. Nebaltský původ některých hydronym je zřejmý, u jiných se však mohou objevit různé pochybnosti. Nyní, když je litevská hydronymie, stejně jako celý soubor vlastních jmen, již poměrně pečlivě shromážděna, lze původ či tvoření nejednoho hydronyma objasnit důkladněji a v určitém smyslu přesněji než dosud (především s ohledem na množství a úplnost materiálu).

V tomto článku se budeme zabývat dvěma skupinami názvů litevských řek (a také dalších místních jmen). Jedna z nich podle našeho názoru vstoupila do litevského souboru vlastních jmen prostřednictvím Slovanů, zatímco cesta, kterou se dostala druhá skupina, není dosud zcela jasná. Místní jména patřící do této druhé skupiny však také souvisejí se současnou slovanskou hydronymií. Původ místních jmen obou skupin není zcela jasný.

a) Jedním z litevských hydronym, jejichž původ není zcela jasný, je Dunojus (2) 1. Čk., přítok Dubysy. 2. Gl., přítok Jotije. 3. Ks., ves Juodkonys. 4. Srd., přítok Naudupisu; a Dunãjus (2) 1. Akm., pravý přítok Dabikinė. 2. Grnk., ves Tendžiogala. 3. RdN., přítok Apašči. 4. Rs., ves Pakapurnis. 5. Skd. 6. Vn., přítok Bikavy. 7. Vn., přítok Šusties. 8. Vvr., pravý přítok Dumblė. Srov. Dumõjus || jezero Gudonys, Srj., ves Gudonys, a Dūnõjus, jezero, Lkm., ves Trainiškis. Dosud není jasné, zda jsou názvy řek v Litvě (a Lotyšsku: např. Dunajs, např. Dunaji, např. Dunaj-plava; srov. další místní jména s kořenem dun-, dūn-, která J. Endzelīns spojuje s lotyšským dunajs nebo litevským Dunõjus, Dūnõjus — viz J. Endzelīns, LV I 1. 238, 239, 243) Dunõjus, Dunãjus baltského původu, utvořené z kořene dun-, který je v lotyšském souboru vlastních jmen o něco častější, a přípony -ojus, -ajus¹, anebo jde o výpůjčky, nějakým způsobem spojené s názvem jedné z největších evropských řek Dunõjus. Zde je především třeba mít na paměti, že v litevském folkloru (nejčastěji v lidových písních) je široce rozšířeno obecné slovo dunõjus „velká voda“, např.: Uprostřed dvora široký dunojus Alvt. Zavolala na mě matička k dunõji a k moři Žrm. Na břehu moře hluboký dunojėlis, tam si mladá dívka bíle omývala tvář Lp. Za hlubokým mořem, za dunojėlis, tam je má milá u své matičky LKŽ II 606; dunãjus „tamtéž“: Matička mě poslala k dunaji pro vodičku. Uvnitř dunojėlius jsem vyšla LKŽ II 606. Vedle slov du-

¹ K příponám -ojus a -ajus srov. řeku Luk-õjus, řeku Or-õjus, řeku Ram-õjus, řeku Žiežm-õjus a řeku Blind-ajus, řeku Nik-ajus.

173

nōjus a dūnājūs se v litevských lidových písních vyskytuje mnoho dalších variant těchto slov, např.: dunojis „tamtéž“: …dunojin šal to vandenėlio Ld.²; dūnojus „tamtéž“: Matička mě poslala k dūnojů pro vodičku Vl. LKŽ II 606. Dūnojėlis teče přes dvorek Ld. Půjdu k tiše tekoucímu dūnoju Ld. Jel jsem den, jel jsem noc a dojel jsem k dūnojėlis Ld.; dunujėlis: Uprostřed dunujėlis Ld.; dūnavėlis: A odfoukl věneček do toho dūna dūnavėlis Ld.; dunava: A zvedl se severní vítr a odfoukl věneček do jezírka dunava Ld.; dujonaitis: Z dujonaitis vyplave kamínek LKŽ II 560; dujonėlis: Na okraji dujonėlis: Hoď kamínek do dujonėlis LKŽ II 560; dujūnas „taková voda, hluboká řeka, dunojus“ (v písni): A Bendorutė spadla do hlubokého dujūnas Jrb. LKŽ II 560. Srov. pruskolitevské donajus, dano jus³; donujėlis: Na druhé straně donujėlis Kdn. Ld.; donojėlis: Na druhé straně donojėlis Slč. Ld.; danujėlis: Na druhé straně danujėlis se zelenala loučka Ps. Ld.; duinojėlis: Ažú duino duinojėlis Ad. Ld. (a možná i duinajėlis: Ažú duina duinajėlis Ad. Ld. Až to duino duinajėlio Ml. Ld., třebaže zde může být samohláska a po n nářeční); daina: Matička mě poslala k řece daina pro vodičku Kltn. Ld.; dauni: Matička mě poslala k dauni [do řeky] pro studenou vodičku Ld. Slova dunojus, dunājūs, dūnojus a další, jak ukazuje několik zde uvedených příkladů, neoznačují nějakou konkrétní řeku, nýbrž vodu obecně⁴. Z nich vznikla v litevských lidových písních různá další slova (zpravidla v refrénech) s kořenem dun-, dūn-, užívaná téměř bez výjimky v kontextu, v němž se mluví o vodě, např.: dūnoja refr.: Hluboké jezírko dūnoja, řeka dūno dūnoja Ds.; dūnojo refr.: Dūnojo; dūnojo, dunojėlis teče, slyšel jsem, slyšel jsem, co tatínek povídá Sb.; dūnō: Ty hloupý chlapče, dūno dūnoj potůček, dūno dūnoj potůček. Dūnō dūna řeka dūna řeka lylio teče do jezírka Jž.; sudunti (-dūna, -duno) intr.: Potůček suduno, dūno, mými slzičkami, dūno LKŽ II 606; dunolaiški refr.: Dunojau, na kopci je dvůr, dunojau dunolaiški Kb. LKŽ II 606 (nebo dunala iške: Dunojau, na kopci je dvůr, dunojau dunala iške Kb. LKŽ II 589); duna: Tiše teče říčka duna Brž. Ld.; dunas „?“: Za tím duno dunojėlis Ml. Ld.; Matička mě poslala k dunan pro studenou vodičku, srov. donas: Matička mě poslala k donan pro studenou vodičku, ajai ajai k donan pro studenou vodičku Ld., srov. dūnelė „?“: Věneček plul do hlubokého dūnelėn, aj aj do hlubokého dūnelėn LKŽ II 602; dunūs,-i „?“ (slovo z písně): Dunios marios LKŽ II 606. Takový vývoj obecného slova dunojus, dunājūs ukazují i tato první slova různých variant jedné litevské lidové písně⁵:

„Do dunojů, do dunojů…“ „Dūno on, dūno on, dunojėlis teče…“ „Dunojau, dunojau, dunojėlis teče…“ „Dunojo, dunojau, dunujėlis teče…“ „Dūnojo, dūnojo, donujėlis teče…“ „Dunojo, dunojo, dunojėlis teče…“

^² Tento i další příklady, po nichž je uvedena zkratka Ld. (slova lidových písní), jsou převzaty ze sbírek folkloru Institutu litevského jazyka a literatury nebo ze systematického katalogu litevských lidových písní.

^³ Viz Chr. Bartsch, O litevské lidové slovesnosti, „Mitteilung der litauischen litterarischen Gesellschaft“, Heft 8 (II.2), Heidelberg, 1884, s. 107.

^⁴ Podle A. Jušky znamená dunojus „hlubina (v jezeře, řece), jezero“ (Литовский словарь А. Юшкевича с толкованием слов на русском и польском языках, I, С. Петербург, 1904, s. 366; podle O. Kollberga znamená dunajus „jakákoli masa vody: obrovský rybník, jezero, moře“ (Pieśni ludu litewskiego zebrął Oskar Kollberg, s. 212).

^⁵ Podle systematického katalogu lidových písní folklorního oddělení Institutu litevského jazyka a literatury (zde i dále).

174

Je zajímavé, že v litevských lidových písních se dūnojus, dūnojus a další jejich podoby často střídají s jinými obecnými nebo vlastními (říčními jmény) slovy. Takto začínají různé varianty známé lidové písně: Tyliai, tyliai dūnojelis teka; Tykiai, tykiai Nemunėlis teka; Oi tykiai, tykiai Širvintėlė teka Šk. Ld.; …Švento toja teka Ds. Ld.; Tykiai, tykiai upelė tekėjo; Tykiai, ramiai, upelis tekėjo; Tykiai, dūmiai upelė tekėjo; Oi gi tykiu, oi gi tykinu dūnojelis teka; Tykiai, ramiai Nemunėlis teku; Tykiai teka dūna upytėlė ir t.t. Nebo: Per kiemelį ežerėlis teka; Per dvarelį dūnojelis teka; Per kiemelį dunajėlis teka; Šalinėlis per kiemelį teka; Per kiemelį dūnojelis teka; Per laukelį upužėlis teka; Upelis, ežerėlis teka; Ežerėlis, upelis teka; Ežerėlin, ežerėlin srauni upė teka; Per upelį ežerėlis teka; Upelė teška į marelės kraštą; Dunajėlis ne upelis teka; Oi vyno, vyno upis teka; Per dvarelį Nemunėlis teka; Per dvarelį dūnojelis teka; Per kiemelį dūnojelis teka; Pro močiutės dvarą dūnojelis teka atd.

Někteří badatelé litevského folkloru se domnívali, že se v lidových písních slova dūnojus, Nemunėlis, upelė, ežerėlis a další střídají podle zeměpisné oblasti písně (v místech s větším počtem jezer se užívá slovo ežeras, blíže k Nemunu Nemunas, Nemunėlis, u moře marios, jūra atd.). Tento názor není zcela neopodstatněný, lze jej však poněkud upřesnit. Především je třeba říci, že písní zpívaných po celé Litvě, v nichž se dūnojus střídá s jinými slovy, je poměrně málo. Areální písně se k určení zeměpisného rozšíření užívání dūnojaus hodí méně. Z nejoblíbenějších a téměř po celé Litvě známých písní, v nichž se dūnojus střídá s jinými slovy, lze uvést tyto: „Anoj pusėj Nemunėlio pievelė žaliavo“, „Kas subatos vakarėlį“, „Tykiai, tykiai Nemunėlis teka“, „Siuntė mane motinėlė į dūnų vandenėlio“. Nejznámější z těchto čtyř písní jsou první dvě, zatímco třetí a čtvrtá jsou méně oblíbené. Je pravda, že oblibu a rozšíření písně lze určit jen přibližně, protože všechny písně „putují“. Některé z nich, včetně těchto čtyř, proto mohly do toho či onoho místa Litvy dorazit velmi nedávno a různými cestami. Naše poznámky o zeměpisném rozšíření těchto písní a jejich variant tedy nic nevypovídají o místě jejich vzniku ani o směrech migrace, ukazují pouze jejich rozšíření v posledních třech až pěti desetiletích. O těchto čtyřech písních jako celku lze říci, že výraznější střídání dūnojaus s jinými slovy v závislosti na fyzickogeografických vlastnostech oblasti není patrné. Například v písni „Tykiai, tykiai Nemunėlis teka“ se slovo Nemunėlis nejčastěji nahrazuje slovem ežerėlis v poměrně málo jezernaté oblasti – ve střední části severní Litvy (v okolí Mažeikiai, Joniškis, Pušalotas, Linkuva aj.). V nejjezernatějším, severovýchodním cípu Litvy se slovo Nemunėlis velmi často (v některých okolích – Smalvos, Dūkštas, Daugėliškis, Tverečius, Mielagėnai aj. – vždy) nahrazuje výrazy upelė, upelis. Jižně od řek Nemunasu a Neris se slovo Nemunėlis jiným slovem téměř nenahrazuje.

V písni „Siuntė mane motinėlė į dūnų vandenėlio“, která je v Žemaitsku téměř neznámá, se slovo dūnojaus nahrazuje jiným slovem zřídka a až na několik výjimek pouze v severovýchodní Litvě (nejčastěji se nahrazuje slovy upelė, upytėlė apod.).

Slovo dūnojaus se v písni „Kas subatos vakarėlį“ střídá s jinými slovy jen zřídka, výraznější změny v závislosti na fyzickogeografických vlastnostech oblasti však nejsou patrné.

Asi nejčastěji ze čtyř uvedených písní se dūnojaus střídá s nejrůznějšími jinými slovy v písni „Anoj pusėj Nemunėlio“. Je zajímavé, že v severovýchodní Litvě,

175

tedy v obzvlášť jezernatém cípu Litvy, se v písních dūnoju, Nemunėli velmi často nahrazuje výrazy ežeras, ežerėlis. Ani zde však není patrná žádná jasná zákonitost. Například slovo Nemunėlis se místo slova dūnojus často vyskytuje nejen v okolí Jurbarkas, Raudonė a Kaunas, ale také v okolí Mažeikiai, Vieksniai, Akmenė a Laižuva.

Kartografické znázornění střídání dūnojaus s jinými slovy v těchto čtyřech písních navíc neukazuje, jak se domnívali někteří badatelé folkloru, že se slovo dūnojus v lidových písních nejčastěji vyskytovalo v oblastech sousedících s Poláky a Bělorusy a směrem na sever a severozápad postupně řídlo, přičemž uvolňovalo místo slovům upeliui, ežerėliui, marelėms apod. Je pravda, že v písni „Siuntė mane motinėlė“ je dūnojus obzvlášť častý jižně od Nemunasu a Neris, ale zdá se, že i samotná píseň je zde oblíbenější. V písni „Tykiai, tykiai Nemunėlis teka“, jak již bylo uvedeno, nahrazuje Nemunėlį slovo dūnojus až na několik výjimek pouze severně od Nemunasu a Neris.

V písních „Kas subatos vakarėlį“ a „Anoj pusėj Nemunėlio“ je dūnojus severně od Nemunasu a Neris asi častější než jižně od nich. To by naznačovalo, že se dūnojus v litevských lidových písních vžil pravděpodobně již poměrně dávno.

Co znamenají v litevských lidových písních tak často se vyskytující slova dūnojus, dunājūs, dūnōjus a další a jaký je jejich vztah k říčním jménům Dunōjus, Dunājus? Jsou to domácí, baltské odvozeniny, anebo nějak souvisejí se jménem evropské řeky Dunōjus? Je zajímavé konstatovat, že stejné nejasnosti ohledně Dunōjaus v hydronymii a dūnojaus ve folkloru či nářečích jako u Litevců vyvstávají především u Bulharů, Slovinců, Poláků, Rusů, Ukrajinců, Čechů a dalších slovanských národů. Ve slovanských jazycích je nejen mnoho řek jménem Дунай, Дунаеџ apod.⁶, ale velmi rozšířeno je také apelativum dunajъ (дунай, dun’aj, dunaj apod.), které znamená „řeka, proud, hlubina, řečiště, prudký tok; neznámá a vzdálená řeka, velmi prudká nebo velmi hluboká a klidná; rybník, kanál, stojatá voda; hluboká jáma plná vody, pramen, zřídlo, vodní propast“ atd.⁷. Je nápadné, že slovo Dunōjus, které se užívá jako hydronymum i apelativum, není ojedinělým případem: především v některých slovanských jazycích je tomu zcela podobně se slovem Visla, které označuje nejen řeku (pol. Wisła), ale užívá se také jako apelativum: pol. wisła „řeka, velká voda, každá velká řeka, potok, povodeň“⁸. Určitou analogii lze spatřovat také v litevském slově Nėmunas, které označuje nejen řeky (Nėmunas — dvě řeky, Nemunėlis — čtyři řeky, Nemuniūkas ř., Nemuny kštis ř.), ale i obecně řeku či vodu (srov. nemunai, nėmunai: Toho jara nemunai neopadly Grg. Po zelených lukách budeme jezdit, po nemunėliais poplujete, poplujeme. Přes jezírka, přes nemunėliais připlouvá šedý koníček Drsk.; nemunaičiai: Na kopci břízky, pod svahem nemunaičiai; nemunėlis: Na kopci nemunėlis, pod kopcem dunojėlis LKŽ K).

⁶ Žr. T. Lehr-Splawiński, Rozmieszczenie geograficzne prasłowiańskich nazw wodnych, „Rocz. sł.“ XXI, cz. I, p. 11; П. Маштаков, ДБ, p. 248; В. Топоров, О. Трубачёв, ЛАГВП, p. 224.

⁷ Žr. B. Ślaski, Dunaj i Wisła, „Sl. occ.“, t. 16, p. 183; T. Lehr-Splawiński, Rozmieszczenie…, p. 11; M. Jurkowski, Rzeka, potok i jej synonimy w języku ukraińskim, „Sl. or.“, roč. XII, Nr. 3, p. 462; V. Jagić, Dunav-Dunaj in der slavischen Volkspoesie, AslPh, I, p. 299—333.

⁸ Viz M. Rudnicki. Etymologies du nom de la Vistule et de la dénomination Veneti, „Premier Congrès International de Toponymie et d’Anthroponymie. Actes et mémoires“, Paris, 1938, s. 205 (týž „Sl. occ.“, sv. 17, s. 132); B. Ślaski, Dunaj i Wisła, „Sl. occ.“, sv. 16, s. 186; T. Lehr-Splawiński, Rozmieszczenie…, s. 7.

176

Podobného původu jsou pravděpodobně i litevská obecná slova alaušai || alaušos „místo, kam přiteklo mnoho vody; kaluž“: Kad pripylė, tai alaušai ant dirvų stovi Užp. Žiūrėk, ant stalo alaušus padirbai Užp. Kiek jų turto — alaušai gėrybės! Ds. Ant laukų alaušai stovi vandenio Užp. LKŽ I 76; srov. alaušą „člověk nevalný, tlachal“: Klausyk tu to alaušos — grūdelis jam kalnu pavirsta Ds. Jak je patrné z příkladů, všechna tato obecná slova jsou známa ve velmi malé oblasti (Užpaliai, Dusetos). Právě v těchto končinách se nacházejí dvě jezera jménem Alaūšas (Alaūšas), jedno jezero jménem Alaūšai a řeka jménem Alaūša⁹.

Lze tedy důvodně předpokládat, že nejde o ojedinělý, zcela izolovaný jev, nýbrž o velmi specifický typ tvoření apelativ a hydronym. Pokud jde o litevská slova Nėmunas a nemunai, zdá se nepochybné, že obecné slovo je pouze metaforicky užívaným názvem největší řeky země, zatímco některá jména jiných řek (Nėmunas, Nemunykštis, Nemunėlis) jsou nejspíše druhotně utvořena a souvisejí se jménem velkého Nemunu (v jednom či druhém případě snad zprostředkovaně, přes apelativum nėmunas, nemunėlis). Podobné je to i se slovy Visla, visla¹⁰. Pouze ohledně Dunaj (název evropské řeky) a slovanského dunajb panují rozdílné názory. Někteří se domnívají, že slovanské apelativum dunajb nemá s názvem řeky Dunaj nic společného a pochází z ide. *dheu- || „běžet, téci“¹¹; jiní se domnívají, že hydronymum Dunajb, široce rozšířené ve slovanských jazycích, vzniklo z názvu evropské řeky Dunaj; z Dunaje pak vznikala jména řek jako Дунай, Дунаец apod.¹². Definitivní řešení tohoto problému bránila skutečnost, že původ názvu evropské řeky Dunaj byl dosud velmi nejasný. Vznik názvu řeky Dunaj (rus. Дунай, rum. Dunăre aj.) byl vysvětlován velmi různě. Někteří badatelé považovali evropský Dunaj za keltské jméno¹³, jiní za íránsko-skytské¹⁴, další za thrácko-dácké¹⁵, další za slovanské¹⁶, jiní se domnívali, že jde o jméno neindoevropského původu (gruzínského¹⁷) atd. Z mnoha prací o názvu evropské řeky Dunaj

⁹ K původu těchto hydronym viz K. Būga, RR, I, p. 311, 500; III, p. 407, 414, 424 aj.

¹⁰ Tamtéž.

¹¹ K. Zierhoffer, Nazwy miejscowe północnego Mazowsza, Wrocław, 1957, p. 162–163; T. Lehr-Splawiński, Rozmieszczenie..., p. 11; T. Lehr-Splawiński, O pochodzeniu i pra-ojczyźnie słowian, Poznań, 1946, p. 73.

¹² Viz M. Vasmer, REW, p. 380 (tam také literatura); B. Топоров, О. Трубачёв, ЛАГБИ, p. 224.

¹³ M. Förster, Der Name der Donau, ZsPh, I, p. 23–24; M. Vasmer, REW, I, p. 380 (keltsko-latinský); B. И. Георгиев, Исследования по сравнительно-историческому языкознанию, M., 1958, p. 254; Wł. Georgijew, Нынешнее состояние ономастических исследований в Болгарии, „I międzynarodowa slawistyczna konferencja onomastyczna“, Wrocław-Warszawa-Kraków, 1961, p. 13; A. Л. Погодинъ, Изъ истории славянских передвижений, С.-Петербургъ, 1901, p. 85; B. Топоров, О. Трубачёв, ЛАГБИ, p. 224.

¹⁴ P. Kretschmer, Zum Balkan-Skythischen (I. Der Name der Donau), „Glotta“, XXIV, 1936, p. 1 ir kt.; A. A. Зализняк, Проблемы славяно-иранских языковых отношений древнейшего периода, ВСЯ, вып. 6, p. 45; R. Meister, Der Name der Donau, KZ, 78, 1/2. Heft, p. 55.

¹⁵ Literaturu viz G. Ivănescu, Origine pré-indo-européenne des noms du Danube, „Contributions onomastiques“, Bucarest, 1958, p. 127.

¹⁶ T. Lehr-Splawiński, O pochodzeniu..., p. 73; T. Lehr-Splawiński, Rozmieszczenie..., p. 11; K. Zierhoffer, Nazwy miejscowe północnego Mazowsza, p. 162; J. Rozwadowski, Studia nad nazwami wód słowiańskich, Kraków, 1948, p. 247–251. Další literaturu viz G. Ivănescu, cit. dílo, p. 125.

¹⁷ H. Я. Марр, Лингвистически намечаемые эпохи развития человечества и их увязка с историей материальной культуры, „Сообщения ГАИМК“, 1, Л., 1925, p. 40. (Nebo

12. Užsak. Nr. 174

177

Vyniká nedávno vydaná práce Vl. Georgijeva¹⁸. V ní je nejen poměrně zdařile vysvětlen vztah mezi *Dānavi(s) (starší forma jména Dunaje) a rumunským Dunăre a slovanskými Dunajъ a Dunav (tento vztah byl dosud velmi nejasný), ale také původ samotného názvu evropské řeky Dunōjus (a zároveň slovanského Dunaj) je vysvětlen patrně nejpřesvědčivěji. Podle názoru Vl. Georgijeva měl evropský Dunaj tři významnější názvy: 1) dolní tok se nazýval Ἴστρος (thrácké jméno); 2) horní tok (a část středního toku) — Dānuvius < ide. *dānu-io- (keltské jméno); 3) dolní tok a část středního toku (přibližně od Budapešti či Bělehradu) měly podobné dácko-míské jméno *Dānavi(s) < ide. *dānaw-jo-. V dácko-míském jazyce se dlouhé přízvučné ā po 3.–4. století n. l. změnilo v ō (tedy *Dānavi(s) > *Dōnavi(s)). Později v dácko-míském jazyce intervokalické v pravidelně zaniklo a *Dōnavi(s) > *Dōnai(s). Slovanské Dunajъ (srov. rus. Дунай, pol. Dunaj, chorv. Dunaj) mohlo vzniknout pouze z podoby *Dōnai(s), protože praslovanština neměla foném ǭ (srov. stsl. цкоуна < řec. εἰκών, būky < got. bōka). Z toho plyne ještě jeden pro naši otázku důležitý závěr: protože archetyp kořene názvu evropské řeky Dunōjus je *dān- > *dōn (nebo *dān-), mohla litevská varianta názvu evropské řeky Dānuvius, Dunōjus, vzniknout pouze ze slovanského Dunajъ (< *Dōnai(s)), neboť kdyby litevské Dunōjus nepocházelo ze slovanského, měli bychom v kořeni jinou samohlásku.²²

Skutečnost, že slovanský Dunajъ je výpůjčkou nejspíše z dácko-mýsijského *Dōnai(s) a litevské Dunōjus ze slovanského Dunajъ, ještě neznamená, že četné další slovanské hydronymy s dun- (Дунай, Дунаец aj.) a apelativum dunajъ, jakož i litevská místní jména Dūnōjus, Dunajus, Dunōjus a apelativa dūnōjus, dunājus, dunōjus, souvisejí s názvem evropské řeky (sl. Dunajъ, lit. Dunōjus). Jak bylo uvedeno, někteří badatelé se domnívají, že slovanské Dunajъ a dunajъ vznikly nezávisle na názvu evropské řeky Dunajъ. Také litevské hydronymum Dunōjus se pokoušeli zkoumat bez spojitosti s názvem evropské řeky Dunōjus. Takovému výkladu však odporuje mnoho skutečností. Pokud jde o slovanské názvy řek s dun- (Дунай, Дунаец) a apelativum dunajъ, je třeba souhlasit s M. Fasmerem, V. Toporovem, O. Trubačovem a dalšími (viz výše), že slovanské apelativum dunajъ je pouze metaforicky užívaným názvem největší evropské řeky, zatímco ostatní slovanské hydronymy (Дунай, Дунаец apod.) jsou pozdějšího, sekundárního původu. Zdá se nám, že také názvy litevských řek Dunājus, Dunōjus a apelativum dunōjus, dunōjus (podobně jako Nėmunas, Nemunėlis a ne-

H. Я. Марр, Избранные работы, III, p. 37); G. Ivănescu, cit. dílo, p. 131—136. (Recenzi tohoto článku viz ВЯ, 1960, č. 2, p. 141).

¹⁸ Вл. Георгиев, Дунай, Дунаве, Dunāre, „Studia linguistica in honorem Thaddaei Lehr-Spławiński“, Warszawa, 1963, p. 87—90.

¹⁹ A. Vaillant, Gramaire comparée des langues slaves, I, Paris, 1950, p. 120.

²⁰ Srov. také G. Ivănescu, cit. dílo, p. 126.

²¹ A. Vaillant, cit. dílo, p. 120; Вл. Георгиев, Дунай, Дунаве, Dunāre..., p. 88.

²² Latinská slova v germánských jazycích ukazují, že v určité době se ō mohlo změnit v ū i v germánských jazycích, srov. lat. Rōma > *Rūma, starosaské, starohornoněmecké Rūma; lat. Rōmāni > got. Rūmōneis (viz Сравнительная грамматика германских языков, II, М., 1962, p. 116), avšak vzhledem k tomu, že v germánských jazycích chybějí další hydronymy a apelativa s dunaj-, a vzhledem k méně intenzivním jazykovým kontaktům mezi baltskými a germánskými jazyky než mezi baltskými a slovanskými jazyky, je obtížné si představit, že by se název evropské řeky Dunōjus dostal do litevštiny prostřednictvím germánských jazyků.

Viz také K. Būga, RR, III, p. 671; E. Fraenkel, LEW, p. 111.

²³ Viz B. Savukynas, Ežerų vardai, LKK, V₁, p. 197.

178

munai, nemunėlis: Visla ir visla· Alaušai ir alaušai) spolu souvisejí a geneticky je nelze oddělit od jména evropské řeky Dunojus a slovanského apelativa dunajь. Toto apelativum, velmi rozšířené ve slovanských jazycích, zejména v lidové slovesnosti, mohlo proniknout také do baltských jazyků²⁴ jako svébytný symbol řeky či vody, poetický obraz. Je pravda, že staré slovanské výpůjčky mají v litevštině místo slovanského u zpravidla ū, srov. grūšia < spuća, kūmas < кум, dūlia < дуля, būbnas < бубен, tijūnas < тиюн²⁵. Při přísně fonetickém posuzování se může zdát, že litevské dun- neodpovídá slovanskému dun-. Tento nesoulad lze vysvětlit takto: litevské dunãjus, dunõjus (a lotyšské dunavas a místní jména Dunava ř., Dunajs jezero aj. — viz J. Endzelīns, LV I 1. 238) jsou pozdější výpůjčky, které se ze slovanských jazyků dostaly do baltských poté, co se slovanské dlouhé u zkrátilo. V litevštině je mnoho přejatých obecných slov, v nichž je místo slovanského u krátké u, např. bujà, burõkas < brus. буракъ, juká < brus. юха < pol. jucha, jupà < pol. jupa < brus. юпа, kupà < brus. купа < pol. kupa, kūtas < pol. kut, rujà < pol. ruja, šūtas < brus. шута²⁶. Jak bylo uvedeno, v lidové slovesnosti se vedle slov dunõjus, dunõjus často vyskytují také dunõjus, dunojėlis, srov. dūnavėlis. V litevském onomastickém fondu jsou také poměrně častá místní jména s dlouhým ū v kořeni, např.: Dūnãjus jezero Lkm., ves Trainiškis, Dūnãjus rybník Brž., ves Meilūnai, Dūnõjus jezero And., ves Laičiai, Dūnõjus jezero Vb., ves Medžiūnai, Dūnõjai jezero Užp., ves Viešeikiai, Dūnõjai jezero Všt., ves Pavištytis. Lze se domnívat, že obecná slova dunõjus a dūnõjus se ze slovanských jazyků dostala do litevštiny v různých obdobích: dūnõjus by bylo starší výpůjčkou než dunõjus. Takových slov, která se ze slovanských jazyků dostala do litevštiny v různých obdobích, je více, například pundùs (K. Būga, RR I 339) a pūdas (tamtéž, II 364), kuila (tamtéž, I 347) a kyla (tamtéž, 348), viešnė (tamtéž, II 660) a vyšnia (tamtéž) aj. O tom, že slova s kořenem dun- pronikla do litevské lidové slovesnosti později, svědčí i okolnost, že slova refrénu dūnoja, dūnojo, dūnõ, která jsou nejspíše podstatně starší než apelativa dunõjus, dunãjus apod., mají v kořeni dlouhé ū.

Později mohlo ze společných podstatných jmen dunõjus, dunãjus, dunõjus vzniknout několik názvů malých potůčků či bažin. Je těžké uvěřit, že by název evropské řeky Dunõjus, který se k Baltům dostal prostřednictvím Slovanů, už našel v baltském toponymickém fondu jiné, zcela samostatně vzniklé baltské Dunõjus. Pravda, na první pohled se může zdát, že litevská hydronyma Dūnõjus, Dūnõjus aj. lze považovat za baltsko-dácko-mysijskou (nebo baltsko-thráckou, baltsko-ilyrskou) izoglosu. Vzhledem k četným paralelám mezi baltskými a ilyrskými dalšími místními jmény²⁷ není taková izoglosa nemožná. Této domněnce však odporuje fonetika. Protože archetyp kořene evropského názvu Dunaj je *dān- > *dōn- (nebo *dān-), nemohl by být kořenovým vokálem baltských paralel tohoto jména ū ani u.

O sekundárním, pozdějším původu litevských místních jmen Dūnõjus, Dūnõjus, Dūnõjus, Dunãjus, která vznikla z přejatého obecného slova dunõjus aj., svědčí také úplná izolovanost kořene dūn-, dun- v litevském onomastickém fondu.

²⁴ Za slova dunojų převzatá z lidové slovesnosti Slovanů je pokládal A. Becenbergeris (A. Bezzenberger, Litauische Forschungen. Beiträge der Kenntniss der Sprache und des Volkstumes der Litauer, Göttingen, 1882, s. 18, poznámka 1); velmi opatrně Chr. Barčas (Chr. Bartsch, Über litauische Volksliteratur, s. 108).

Za výpůjčku ze slovanského dunojų jej pokládal „Lietuvių kalbos žodynas“, II, s. 606.

²⁵ Viz K. Būga, RR, I, s. 271; II, s. 621.

²⁶ Žr. P. Skardžius, Die slawischen Lehnwörter im Altltauischen, Kaunas, 1931.

²⁷ B. H. Топоров, Несколько иллирийско-балтийских параллелей из области топономастики, „Проблемы индоевропейского языкознания“, М., 1964, s. 52.

12*

179

Zajímavá je ještě jedna paralela. V baltských jazycích se vedle dūnaj-, dūnoj- vyskytuje také dūnav-, srov. litevské dūnavėlis, dunava, pruské Dunow (G. Gerullis, AO 32), lotyšské dunavas „malý potůček; pramen, zřídlo; nezamrzající voda“ LVV 518, Dunav-a ř. (J. Endzelins, LVI 1. 238). Podobné varianty jsou běžné také ve slovanských jazycích (srov. rus. Дунай, Дунаецъ ir Дунавец²⁸). Slovanské názvy řek Dunav- i Dunajь nejspíše pocházejí ze stejného evropského jména řeky Dunōjus, které má ve slovanských jazycích dvě podoby: Dunajь a Dunav, srov. rus., ukr. Дунай, chorv. Dūnai, slovin., čes., pol. Dunaj a starobulh. Доунавъ, starosrb. Доунавъ, bulh. Дунав, srb. Дунав, Дунаво²⁹. Jak bylo uvedeno, slovanské Dunajь nejspíše pochází z pozdější evropské podoby jména Dunaje v dácko-mysijském jazyce *Dōnai(s). Podle Vl. Georgijeva pochází slovanské Dunav rovněž ze starší dácko-mysijské podoby jména Dunaje *Dōnavi(s)³⁰. Mezi baltskými místními jmény Dūnav- (vedle Dūnaj-) a slovanským Dunav (vedle Dunajь) tedy nejspíše nejde o náhodnou paralelu. Lze se domnívat, že baltské Dūnav- je stejně jako Dūnaj- slovanskou podobou jména evropského Dunaje Dunav³¹.

Vznik litevských místních jmen Dūnōjus, Dūnājus, Dunājus aj. lze schematicky znázornit takto: *Dōnai(s) (dácko-mysijské pojmenování evropského Dunaje)→Dunajь (slovanské pojmenování Dunaje)→dūnojus, dūnajus, dunajus, dunojus aj. (litevská apelativa)→Dūnōjus, Dūnājus, Dunōjus, Dunājus (litevská místní jména).

b) Druhou skupinu říčních jmen, jejichž původ není zcela jasný, tvoří Dniėpras Šmn., přítok Lakme-nios, Doniėpras (2) Šln., přítok Šūšvė, Dunėprėlis (2) Jž., ves Čivylių. Do této skupiny patří také některá další místní jména, například Dunėpriai jezero RdN., ves Latveliai, Dunėpras jezero Jž., ves Čivylių. Lze předpokládat, že všechna mají stejný původ, ačkoli podle hláskoslovných zákonitostí litevštiny nelze kmeny dniepr-, doniepr-, dunepr-, dinepr- odvodit z jediného archetypu. Nejpravděpodobněji souvisejí s názvem ukrajinské řeky Dnepras. Jak známo, Dněpr se ve starověku nazýval Borysthēnēs (βορυσ-θενης), později vzniklé jméno Dniėpras mělo mnoho variant: Δανάπρις (Danapris), Дънѣпръ, Дънѣпръ, Непръ, Dnieper, Neper, Nieper, Niepor, Niper, Nyeper³². Jméno řeky Dnepras není slovanské. Jeho kořen an- < dan- (srov. Danapris) se obvykle spojuje s íránským danu- „řeka“ a osetským don „řeka, voda“³³. Litevská místní jména Dniėpras, Doniėpras, Dunėprėlis, Dunėpriai, Dunėpras jsou nejspíše odvozena z různých variant jména Dněpru. Litevským místním jménům jsou nejbližší varianty Днепр, Данап-рис, Дънѣпръ, ačkoli při srovnání litevských místních jmen s variantami jména Dněpru je patrný také částečný hláskový nesoulad (např. Doniepras – Danapris). Lze se domnívat, že se některá litevská místní jména později změnila, případně pocházejí z jiných, v písemných pramenech nezaznamenaných variant jména Dněpru. Kromě toho nemusela být všechna litevská místní jména přejata ve stejném období. Je důvod velmi hypoteticky předpokládat, že nejstarší výpůjčkou je říční jméno Doniėpras³⁴ (srov. Danapris). Možná se toto jméno řeky dostalo do litevštiny

²⁸ П. Маштаков, ДБ, p. 248.

²⁹ Вл. Георгиев, Дунай, Дунав, Dunāre..., p. 87.

³⁰ Tamtéž, s. 89.

³¹ O litevském Dunaj- a lotyšském dunavas slovanského původu viz též M. Vasmer, REW, s. 381.

³² П. Л. Маштаковъ, ДБ, p. 1.

³³ Viz A. A. Зализняк, Проблемы славяно-иранских языковых отношений древнейшего периода, ВСЯ, вып. 6, М., 1962, s. 45; T. Lehr-Spławiński, O pochodzeniu..., s. 61; M. Viasmer, REW, I. 354.

³⁴ Jestliže o mezi d a n není pozdější, vsunuté.

180

do jazyka se dostalo nikoli přes Slovany, nýbrž jde o výraz přinesený starými Balty žijícími v povodí Dněpru, anebo převzatý Litevci od těch baltských kmenů, které ve starověku žily v oblasti Dněpru. Podobně se do litevštiny snad mohly dostat i místní názvy s dniepr, dunėpr- apod., ačkoli cesta jejich proniknutí do litevštiny je celkově nejasná. Nemáme důkazy, že by šlo o pozdější, sekundární tvoření (jako Dunõjus, Dunãjus apod.).

Zkratky

aukšt. — aukštajština

brus. — běloruština

bulg. — bulharština

chorv. — chorvatština

dš. — pravý (přítok)

gn. — pastvina

got. — gótština

gr. — řečtina

int. — přítok

ir. — íránské jazyky

kr. — levý (přítok)

lat. — lotyština

liet. — litevština

lot. — latinsky

oset. — osetsky

pv. — louka

rum. — rumunsky

rus. — rusky

s. — stará

sl. — slovansky

vok. — německy

žem. — žemaitsky

AO — Staropruská místní jména shromáždil a jazykově zpracoval G. Gerullis, Berlín a Lipsko, 1922.

AšlPh — Archiv für slavische Philologie, Berlin, 1876 tt.

KZ — Časopis pro srovnávací jazykovědu v oblasti indoevropských jazyků, založený A. Kuhnem, Berlín a Gütersloh, od roku 1852.

LEW — Litauisches etymologisches Wörterbuch von E. Fraenkel, Göttingen, 1962.

LKK — Otázky litevské lingvistiky, Vilnius, 1957 a násl.

LKŽ — Slovník litevského jazyka, Vilnius, 1941 a násl.

LKŽK — kartotéka „Slovníku litevského jazyka“ Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR.

LV — J. Endzelīns, Latvijas PSR vietvārdi, Rīgā, 1956 tt.

REW — M. Vasmer, Russisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg, I, 1953; II, 1955; III, 1958.

Rocz.sl. — Slovanský ročeník. Krakov, 1908 a násl.

RR — K. Būga, Vybrané spisy, Vilnius, I, 1958; II, 1959; III, 1961.

Sl.Occ. — Slava Occidentalis, Poznań.

Sl. Or. — Savia Orientalis, Warszawa.

ВСЯ — Otázky slovanské jazykovědy, Moskva, 1957 a násl.

ВЯ — Otázky jazykovědy, Moskva.

ДБ — П. Л. Маштаков, Список рек Днепровского бассейна, С. Петербург, 1913.

ЛАГВП — V. N. Toporov a O. N. Trubačov, Lingvistická analýza hydronym Horního Podněpří, Moskva, 1962.

Poznámka: Zkratky názvů obydlených míst jsou stejné jako ve „Slovníku litevského jazyka“ (viz sv. III, Vilnius, 1956).

181

O PŮVODU NÁZVŮ LITEVSKÝCH ŘEK

Dinojis a Dniepras

А. ВАНАГАС

S h r n u t í

V tomto článku se pojednává o dvou skupinách litevských názvů řek: a) Dunõjus (čtyři řeky), Dunājūs (osm řek), srov. Dunājūs || Gudonių ežeras jezero, Dūnõjus jezero, Dūnājūs lug, Dūnõjus lug, Dūnõjai lug. Mezi těmito místními názvy a apelativy dunõjus, dunājūs, dūnõjus „velká voda aj.“ existuje určitá souvislost; srov. dūnõjis, dunujēlis, dūnavēlis, dujonēlis, dūjūnas, donajus, danojus, donajēlis, donojēlis, danujēlis, duinojēlis, refrény dūnoja, dūnojo, dūno, sloveso sdundti (-dūna, -dūno), dūma ³⁴, dūnas ³⁵, dūnūs ³⁶. V litevských lidových písních jsou velmi rozšířeny. Apelativa dunõjus, dunājūs, dūnõjus aj. se do litevského folkloru dostala ze slovanských lidových písní jako svébytný básnický obraz, symbol vody. Litevské místní názvy Dunõjus, Dunājūs, Dūnõjus, Dūnājūs jsou s největší pravděpodobností sekundárními útvary odvozenými od těchto apelativ.

b) Dniepras, Doniēpras, Duneprēlis, srov. Dunēprāi (louka), Dunēpras (louka). Geneticky jsou tyto místní názvy spojeny s názvem ukrajinské řeky Dněpr. Jak známo, název Dněpr měl v minulosti mnoho variant: Δανήπρ, Дънѣпръ, Дънѣпрь, Непръ, Dnieper, Niper, Nieper, Непер aj. Litevské místní názvy Dniepras, Doniēpras, Duneprēlis, Dunēpras možná vznikly z různých variant názvu Dněpr. Při srovnání litevských místních názvů s variantami názvu Dněpr jsou patrné částečné fonetické rozdíly. Lze předpokládat, že některé změny litevských místních názvů nastaly později.

Cesta, kterou název řeky Dněpr pronikl do litevské toponymie, není zcela jasná. Je možné, že názvy Dniēpras, Doniēpras aj. jsou odrazem oněch dávných dob, kdy Baltové obývali rozsáhlá území povodí horního Dněpru.

182