BALTŲ KALBŲ VEIKSMAŽODŽIO TYRINĖJIMAI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

V. AMBRAZAS

POZIČNÍ MODELY AKUZATIVU S PARTICIPIEM V LITEVŠTINĚ

0.1. Ačkoli je slovosled v litevštině poměrně volný a obvykle se nepovažuje za jednoznačný ukazatel syntaktické funkce, v určitých případech, například při rozlišování atributivních a predikativních vztahů mezi slovy, může nabývat rozlišovací funkce. Skutečnost, že atributivní přídavná jména a participia v litevštině obvykle stojí před určovaným slovem, v mnoha případech umožňuje určit jejich funkci a vztahy k ostatním slovům. Řekněme, že v psaném jazyce rozlišujeme pouze podle slovosledu atributivní spojení krásný večer od predikativní konstrukce večer krásný. Takový slovosled je zřejmě založen na obecné tendenci vyjadřovat predikativní vztahy slovy v postpozici; na druhé straně svědčí o daleko pokročilém procesu významové diferenciace nominálních konstrukcí. V tomto ohledu se litevština výrazně liší od mnoha jazyků, v nichž atributivní přídavná jména a participia, stejně jako predikativní, obvykle stojí za určovanými slovy¹.

Slovosled hraje důležitou úlohu také v polopredikativních konstrukcích, tj. v takových, v nichž slova spojená vzájemným vztahem netvoří větný základ. Převládající formou vyjadřování polopredikativních vztahů v litevštině jsou participia a jim blízká přechodníková příčestí.

Cílem tohoto článku je prozkoumat vztah mezi slovosledem a syntaktickou funkcí slov v polopredikativních konstrukcích akuzativu s participiem a s transgresivem (tzv. accusativus cum participio). Tyto konstrukce, hojně doložené ve starých písemných památkách od 16. století, nebyly výrazněji ovlivněny jinými jazyky² a jejich vývoj lze sledovat po celé období písemné tradice. To umožňuje zkoumat úlohu slovosledu při vyjadřování polopredikativních vztahů také diachronně a sledovat, jak souvisí změny syntaktických vztahů mezi členy konstrukce s jejich pozicí.

0.2. V konstrukci akuzativu s participiem rozlišujeme 3 hlavní členy: slovesný (V), jmenný (N) a participiální člen (P). Všechny tři členy jsou součástí slovesné fráze. Jmenný a participiální člen, které jsou mezi sebou spojeny polopredikativním vztahem, jsou zároveň podřízeny slovesnému členu. Například v konstrukci vidím otce přicházet není slovesu vidím podřízeno pouze podstatné jméno otce, ale také participium přicházejícího, protože funkce ani jednoho z nich neodpovídá funkci celého spojení jména a participia³.

¹ Plg. J. Greenberg, Universals of Language, Cambridge (Mass.), 1966, p. 85, 100 tt. ² Žr. aut., „Lietuvių kalbotyros klausimai“, XI, p. 56—57. ³ Šiuo atžvilgiu vardažodžio ir dalyvio galininko formų santykiai atitinka egzocentrinius santykius, plg. L. Bloomfield, Language, New York, 1933, p. 194; B. Bloch and G. L. Trager, Outline of Linguistic Analysis, Baltimore, 1942, p. 76; Л. С. Бархударов, Структура простого предложения современного английского языка, М., 1966, p. 39—40.

169

Pořadí členů konstrukce je v mnoha případech relevantní. Zvláště důležitá je pozice P vzhledem k N. Řekněme, že konstrukci vidím přicházejícího otce máme sklon interpretovat jinak především kvůli odlišnému postavení těchto členů: stojí-li participium před jmenným výrazem, pojí se s ním jako atribut a nemá přímý vztah ke slovesu (samozřejmě, pokud tento vztah nevyplývá z kontextu či intonace). Naproti tomu postpozitivní participium obvykle není podřízeno jmennému výrazu, nýbrž je s ním ve vztahu podobném vztahu přísudku (srov. vidím: otec přichází). Polopredikativní funkce participia v této konstrukci je tedy ve většině případů podmíněna jeho postpozicí. Obdobná úloha pozice je patrná i v odpovídajících konstrukcích jiných příbuzných jazyků⁴.

1.1.0. V současném spisovném jazyce je užívání akuzativu s participiem již značně omezené; navíc se zde místo akuzativu participia nejčastěji užívá transgresiv. Tato konstrukce je nejhojněji doložena v písemných památkách 16.–17. století, kde se vyznačuje velmi rozmanitou stavbou a širokým rozsahem užití. Proto je při zkoumání pozice jejích členů vhodné nejprve přehledně představit údaje ze starých písemných památek.

V písemných památkách 16.–17. století jsou zastoupeny všech 6 možných pozičních modelů trojčlenné konstrukce. Kromě toho zde nacházíme i oba možné modely dvojčlenné konstrukce (bez vyjádřeného N). Kvantitativní rozložení těchto modelů v různých textech ukazuje tabulka 4.

Z údajů v tabulce vyplývá, že konstrukce s postpozicí P vzhledem k N ve starých písemných památkách nejen převažují, ale tvoří přibližně 95% všech případů (včetně dvojčlenných). Postpozice participia je tedy velmi výrazným ukazatelem jeho polopredikativní funkce.

1.1.1. Nejčastěji stojí ve konstrukci akuzativu s participiem sloveso na prvním místě, za ním následuje akuzativ jmenného výrazu (zájmena) a třetí místo zaujímá participium. VNP je hlavním pozičním modelem této konstrukce, ve starých písemných památkách zastoupeným v 84,9% všech příkladů. Stylisticky je neutrální a není podmíněn žádnými zvláštními rysy stavby věty ani širšího kontextu.

Jestliže uvidíš, že mě Syřané přemáhají, přijď mi na pomoc BrB I Kron 20, 12 (Wenn mir die Syrer zu starck werden LB)⁵. V tomto jsem slyšel, že Filip se dobře naučil číst BrP I 316. Lidský rozum si představuje / či myslí, že tento (295) svět zůstane navěky MT 235 – 235^a. (Učitel) ukazuje svým učením, že je lze snadno splnit a uskutečnit (pokazuia / że náuka ich tacno może byddź wypetniona) SP II 136. Její synové povstávají a blahoslaví ji VEE 169³ (IRe Soene… preisen sie selig LB).

Výjimečné postavení tohoto modelu lze vysvětlit obecnějšími zákonitostmi slovosledu v litevštině. Pozici N po V podmiňuje pro litevštinu typická postpozice předmětného akuzativu vůči slovesu, zatímco pozici P po N již zmíněná postpozice predikativního členu.

Ostatní poziční modely se na rozdíl od hlavního pojí s určitými zvláštnostmi struktury a významu, a proto je vhodné pojednat o nich samostatně.

⁴ Plg. D. Müller, Studies in Modern Syntax, Winterthur, 1957, p. 33, 44; B. E. Коваленко, Именные средства выражения предикации, Львов, 1969, p. 173.

⁵Článek používá stejné zkratky pramenů jako „Lietuvių kalbos gramatika“, kterou připravil Ústav litevského jazyka a literatury (I—1965, II—1971), pouze Bible J. Bretkūnase (1579—1590) je označena BrB, Postila (1591) — BrP a zpěvník (Giesmes Duchau­nas, 1589) — BrGD. Zkratka LB označuje vydání Bible M. Luthera z roku 1549 (Wittemberg, Hans Lufft), zatímco W označuje šesté vydání Malé postily J. Vujeka (1617).

170

1.1.2. Model NVP, jehož příklady tvoří 5,8%, zaujímá podle četnosti druhé místo. V mnoha příkladech je přesunutí N před V jasně motivováno stavbou věty. Jmenný člen zde často tvoří akuzativ zájmena kuris, které funguje jako spojovací slovo vedlejší věty, a proto jí také začíná. Tato funkce zájmena kuris zcela znemožňuje jeho použití po slovese, např.:

Je to tedy ten Syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? BrB Jon 9, 19. Židé, které Ambrož S. zmiňuje jako takové DP 456⁷. Také čteme o králi Saulovi / o němž Písmo říká, že kraloval v Izraeli dva roky SP I 136¹². A první hlas, který jsem slyšel, jak se mnou mluví jako polnice, pravil ChB Apr 4, 1.

Ze stejného důvodu se předřazuje i tvar zájmena kas užitý jako spojovací slovo, např.: nieko notguldinedami iżg to ką riagimę santi duszios' sawoms' naugingo (sic!) DP 512¹⁵.

V dalších příkladech reprezentujících model NVP bývají jmenným členem rovněž nejčastěji akuzativy různých zájmen (zejména zájmena 3. osoby jis). Odkazují na pojmy uvedené v předchozí části věty nebo v předchozí větě, a tím konstrukci propojují s kontextem. Tato pro zájmena typická vazba na předchozí kontext motivuje také jejich častější předřazení v konstrukcích akuzativu s participiem.

Duch nemá tělo ani krev / jak se domníváte, že mě vidíte, jako bych je měl DP 194¹⁴ (iāko widžičie že ia mam W 330), též MP 168³⁶. Potom ji spatřil / bývalou chudou / která neměla ani svou pravou hlavičku SE 75²³. Duch nepřichází k nikomu jinému / pouze k apoštolům Kristovým / neboť evangelista je nazývá shromážděnými v domě BrP II 141. Jinou zase najdeš narozenou z prostého a chudého rodu BrP II 276⁷.

Kvůli vazbě na předchozí kontext se předřazují také spojení ukazovacích zájmen s podstatnými jmény, např.:

Pán… říkával. Hle, tato panna bude těhotná… A tato panna Maria, praví Lukáš, byla z domu… Davidova BrP I 334. Velikým hříchem byla potupa ženy… nebýt plodná… Takovou ženu Židé označovali za Bohem prokletou BrP II 263. O takovém člověku říkáme, že je tělesně posedlý ďáblem, který… jej těžce trápí BrP LI 280.

N se předřazuje také ze stylistických důvodů. Ocitne-li se v neobvyklé pozici, je více zdůrazněno a zvýrazněno. Ve veršovaných textech je jeho předřazení tu a tam dáno také požadavky rytmu a rýmu.

Juk keturius Wirus palaidus regia Vgnije waikschczoi encius BrB Dan 3,25 (v originále jinak: Sehe ich doch vier Männer loß im Few er gehen LB). O kaip Saulas Dowidą regeia ischenti pris ch Philistų, kalbeia ghis BrB I Sam 17,55 (Da aber Saul David sahe ausgehen LB). Berneli thinai atrade suwistita bei prakarte gulinti / ne usztil anu… Szožiu BrP I 96. Bernėli sake grąžuj Ten prákartė begulinti RG 184. …Kursai mus tokiosu priegadosu pagulduius / szinai negalinczus perkešti Mž 563 (GCh II).

V překladových textech mohlo být N někdy přesunuto na začátek konstrukce také vlivem jazyka předloh. Například v postilách M. Daukši a Anonymní postile z roku 1600 je slovosled téměř všech příkladů reprezentujících model NVP stejný jako na příslušných místech postil J. Vujeka a M. Rėye.

⁶ Podobně také DP 32⁴⁸, 34³¹, 374³¹.

⁷ Podobně také BrP II 97, 248, I 161, 302–303 aj.

171

Model NVP je tedy ve starých písemných památkách inverzní. Nejčastěji je podmíněn zvláštnostmi větné stavby a širšího kontextu nebo je stylisticky příznakový. 1.1.3. Model NPV je třetí nejčastější (4,2%). Obvykle se užívá tehdy, když chceme více zdůraznit spojení N a P nebo je propojit s předcházející větou, větným členem či některou jeho částí. Inverzní povahu tohoto modelu podmiňuje již zmíněná tendence litevštiny odsouvat objektové pády či konstrukce za sloveso.

…Je třeba znát Krista… vzkříšeného. A Pána našeho… neskloněného k zemi | ani nehřešícího či neklesajícího | nýbrž… z mrtvých vzkříšeného | to tedy z těchto šesti věcí skutečně víme BrP II 7. A ty, kteří ho tak činili, nalezli, jako při sbírání dříví, a přivedli ho BrB IV Moz 15 (Und die in drob funden hatten | da er holtz las LB). Poručil, aby Hetmona… ti, kdož přijdou na zem, se mu vyznali KN 139¹³. S. Pavel… plnost božství tělesně přebývající učí MT 27¹⁸. Odmítá se blud Aristotela | i jiných filosofů | kteří říkali, že svět je od věků | a že navěky zůstane MT 46¹⁷.

Model NPV je někdy podmíněn také vztahem slovesa k následujícím konstrukcím, např.: Szmones isch pradzio Swieto sirguses | ir dabar serganczes | kosznas szinna | netiktai isch ludimo raschto | bet ir isch koszno paties pertirimo BrP II 459; tím se předchází velké vzdálenosti mezi spojením P a N a slovesem V.

Na přesunutí N na první pozici a jeho souvislost s předcházejícím kontextem poukazují také ukazovací zájmena stojící u podstatného jména, např.:

Ale přijít prostým a nuzným způsobem… Neboť tento první příchod, tak unavený, jaký byli svatí proroci… předpověděli BrP I 8–9. Oni věří pouze tomuto životu, který žijí DP 584³¹ (tylko ten žywot byc wierzą W 995). Ale že by se něco takového říkalo litevsky, o tom nevím BrP II 517.

Přesunutí jmenného členu na začátek konstrukce může být podmíněno větnou stavbou, například ve větách tázacích nebo ve větách s podobou nepřímé otázky.

Ka mane sati saka pulkai? BrB Luk 9, 18 (originale kitaip: Quem me dicunt esse turbae?). O jūs kurių manė santi (465) sákote? DP 465–466 (kim mě byč powiádácie W 776). Paszlawinti tie tarnay | kurius kad atays Ponas jaucziančius ras SE 288²².

Přesto se při přesouvání jmenného členu dopředu častěji volí model NVP. Někdy je pořadí NPV dáno potřebou symetrického uspořádání větných členů, např.: Tu Maria pirmái Angelo ne regeusi | nei ghi kalbanti girdeusi | manens deleí ir deleí mana kalbeghimo issigandai. BrP I 336. Ó sargas katados pabudęs ir duris kalines atwertas iszwidęs, isztraukie kalawiją ChB Apd 17, 27.

Ve starých písemných památkách je model NPV rozložen velmi nerovnoměrně (srov.: 1% BrB, 4% BrP a 11% DP, 20% SE, 22% MT). Místy lze vyšší četnost tohoto modelu částečně vysvětlit vlivem předloh, který jej podporoval. Například je nejrozšířenější v překladu S. Vaišnora „Žemčiūga“ z latiny, v níž je postpozice slovesa po accusativus cum infinitivo (stejně jako obecně po objektových konstrukcích) velmi obvyklá. Příklady modelu NPV v Postile M. Daukši nejčastěji svou slovoslednou stavbou odpovídají konstrukcím polského originálu. To ovšem v žádném případě nedokazuje, že by tento model byl přejatý.

172

Ve všech třech dosud probíraných modelech stojí P za N. Případy s antepozicí participia tvoří pouze 3,2% všech příkladů. Zaslouží si pozornost především proto, že participium s polopredikativní funkcí zde zaujímá pozici charakteristickou pro atributivní slovo.

1.1.4. Model VPN je doložen v mnoha textech z 16.–17. století. Ačkoli je vzácný, je zastoupen konstrukcemi s tvary participií obou druhů a různých časů.

a) Rychle se chystejte k Hostině, aby přišli k němu, tehdy chtějíce získat sobě velikou mzdu a dary BrB Mak 16, 19. Neboť když by věděli, že mají na sobě tolik nepravostí Vln 6—7. Máme také přijímat tělo i krev | jako vidíme, že to činí všichni praví křesťané BrP II 414.

b) Učinili jsme tak | jako nyní vidíme, že činí tito celníci a velcí hříšníci BrP II 225. Neboť někteří se domnívali | že potěšili toho, kdo s ním mluvil, Ježíše SE 248₁₈.

c) Čím tě potěšíme, abychom dosáhli věčného života? MT 253₁₄. Vězte, že za devět dní budou Velikonoce BrP Ip 356. Vypráví a oznamuje andělům … stále na zemi … budou a zůstanou lidé. BrP I 90—91.

d) Věřme pevně | že nám jsou skutečně odpuštěny všechny hříchy BrP I 263. Kdo tedy nevěří, tomu se odpouštějí hříchy MT 138₁₈. Slyš | že bez zásluhy a z nezaslouženého milosrdenství Božího jsou nám odpuštěny hříchy MT 72₁₁.

e) Když Salna uslyšela, že Holofernovi byla sťata hlava, vyděsí se BrB Judit 15, 1. Mahieius… píše | Poté, co byla Kristu přinesena nemocná žena s kostní chorobou. Jsou to vlákna… o nichž píše sv. Petr a říká, že jimi jsou spoutáni zlí andělé neboli ďáblové (říká… že ti andělé mají být spoutáni) SP I 373₁₅.

Někdy se polopredikativní funkce participia projevuje v jeho vztahu k N. Například ve většině příkladů (a) a (b) stojí participium před zájmeny nebo spojeními zájmen a podstatných jmen, s nimiž se atributivní přívlastek obvykle neužívá. Polopredikativní funkci zde ukazuje také vztah V k N: jméno nemůže být považováno za přímý předmět slovesa (konstrukce *psal sebe, *věřil by sobě, *vidíme celníky, *oznámil lidi apod. jsou v citovaných větách sémanticky nemožné). V se tedy zde vztahuje zároveň k N i k P, přičemž takový vztah by nebyl možný, kdyby mezi N a P byl atributivní vztah. Zcela zřejmá je polopredikativní funkce P v příkladech, v nichž je vyjádřeno participiem slovesa být, např.:

Dále učí, že v jediném Božství jsou tři osoby. BrP II 238 Píše… říká, že nemůže posílat věci | k tomu, co… si vymyslel SP I 210₃. Ale vím, že jsi mi mnoha dobrými skutky prospěšný KN 265₁₄. Pomodli se, ne daleko odtud, za krále BrB Sir 7, 17—18.

V uvedených případech tedy zůstává syntaktická funkce anteponovaného P dostatečně zřetelná. Naproti tomu umístění P bezprostředně za V umožňuje více zdůraznit jejich sémantický vztah a těsněji spojit jimi označované děje. Do popředí se tak dostává děj označený P, nikoli jeho původce. Někdy se projevuje také vliv stavby celé věty, například když je s N spojen vedlejší člen vztažné věty a postponované participium by mělo být přesunuto za něj, na konec věty (např.: Kaip tatai tankei girdim kalbanczes tas szmones | kurios delei pikto kakio darbo | gadinamas ira BrP II 437), arba když už byla před N vyslovena slova, která souvisejí s tímto participiem a podněcují jeho užití.

173

okolnostní nebo objektové konstrukce (např.: Kristus… išchroda | ikki swieto galo busenczius bei gerus bei piktus krikschczonistie BrP I 24).

Když P stojí před N, které může být přímým objektem V, polopredikativní funkce participia není jasně diferencována a obvykle se projeví až ze smyslu věty (a). Stejně jako u výše zmíněných konstrukcí ji může zdůraznit okolnost, že P se nepoužívá bezprostředně před N, nýbrž před jeho zájmennými přívlasky (b). Mezi V a P se někdy uvádí objekt děje označeného P (c).

a) A spatří Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích BrB Mat 24, 30 (et videbunt Filium hominis venientem). A dále říká Jonas S.: viděl peklo kráčející za smrtí (widzial piekło idące za śmiercią) SP II 42₁₅.

b) Uviděl Pán přicházející nesčetné zástupy MP 179^a₁₇ (obaczyl Pan przyszte rozliczne błędy RP 121). Potom se vrátili do Jeruzaléma a nalezli shromážděných jedenáct SE84₁₈. Výběr …podobá se písemnosti o válce | v níž najdeš zmínky o všemožných válečných zbraních (w ktorym naydzieś wzmiankę wszelakiego oręża) SP I 13₄.

c) Máme …přijmout …jeho tělo i krev | jak vidíme, činí tak všichni opravdoví křesťané BrP II 414.

Zbývající dva ternární modely s prepozicí participia jsou zcela neproduktivní. Jejich vztah k modelu VPN je přibližně stejný jako vztah inverzních modelů s postpozicí participia k typickému modelu (VNP). Zde vidíme dokonce dvojí inverzi: inverzní je jak pozice participia (prepozice), tak slovesa (finální nebo vložená pozice).

1.1.5. Model PNV je ve starých písemných památkách zastoupen pouze ojedinělými konstrukcemi.

Člověku trpícímu kostní nemocí, jehož kosti nebo ruce jsou velmi oteklé BrP I 188. Proč se oblékáme do hadrů? Abychom neříkali, že zemřel. Kdyby přišel, aniž bychom čekali, a našel vás spící ChB Mork 13, 36. Když nás všechny spatřil uložené k zlému KN 227₂. Proto mě od této chvíle budou blahoslavit všechna pokolení DP 471₁₄ (budou mě blahoslavit W 106)⁸.

1.1.6. Model PVN byl ve všech zkoumaných textech doložen pouze těmito příklady:

Ape schita… Geribe… reiktu… misliti ir niekada isch schirdies sawa neischleisti | kaip tatai dariusi regim | netiktai ana schwenta Karaliu Dowido BrP I 236. O terp Krikścioniu ne suskaytitus regime neturelus (nepřepočitatelné množství vidíme | kteří jsou chudí | a nic nemají) SP II 210₃. Schiskat isch ta pagirtu sakis mane wissas gimines WP 141.

1.1.7. Kromě pojednaných trojčlenných konstrukcí se ve starých písemných památkách někdy vyskytují i dvojčlenné, skládající se pouze z V a P. V takových případech bývá N obvykle domyšleno z předchozí části věty, předchozí věty nebo z kontextu. Dvojčlenné konstrukce proto netvoří samostatný typ akuzativu s participiem, nýbrž je třeba je považovat za eliptické varianty uvedených trojčlenných modelů. Také v nich sloveso nejčastěji stojí před akuzativem participia (VP), např.:

A když Ježíš přišel, spatřili ho, (jak je uvedeno výše) již mrtvého! (z mrtvých vstal) Jeho kosti nezlomili BrB Jon 19, 33. Neříkám, že není ten, kdo | …nehaní svého bližního, když ho vidí páchat zlo | jak nás udávají nevinně | nespravedlivě obviňují | pomlouvají | a jinak těžce hřeší SP II 53₆. Vy, služebníci, je poznáváte | …jak nyní vidíte

⁸ Podobně DP 473₄₀, VEE 66₂₂; slovosled je pravděpodobně podmíněn latinskou konstrukcí beatam te dicunt.

174

přicházející | Teyp wel is zwisit atánti KN 166₁₉–₂₀. Slyšíme mluvit. Nemluví ten, kdo takto koná, nýbrž ten, kdo věří, nezahyne SE 129₂₀. Neboť když (písmo) bylo dvakrát za krále Saula, poznal dobře a svatě vládnoucího Pána podle Boží vůle SP I 136₂₃. (Člověk) 6. Neví o… zavržení a zkáze pro hříchy | v nichž Bůh vidí, že umírá bez pokání (vidí Bůh, že umírá bez pokání) SP I 116₁₈.

Pouze na jednom místě v Postile J. Bretkūna, které již rozebral E. Tangl⁹, označuje akuzativ participia děj bez jasně vymezeného činitele: Raupsais reta karta girdim Prusu szemie apsirgusi BrP I 188. Z kontextu lze zde rekonstruovat pouze obecné podstatné jméno „člověk“. Takové užití akuzativu participia však není typické ani pro Bretkūna, ani pro jiné autory 16.–17. století. Není-li činitel vymezen, obvyklejší jsou konstrukce s polopříčestími (viz 2.1.).

Ve starých písemných památkách bylo u dvojčlenných konstrukcí s předřazeným participantem (PV) zaznamenáno pouze těchto 5 příkladů:

Proto když vidíme člověka umírat | nebo slyšíme, že zemřel | tehdy nevěřme Bohu BrP II 411. Takovým zpětným předmětům hřích nepřísluší ti | kteří …věří v Krista, jenž sedí… a vyznávají, že je ve svátosti Večeře Páně skutečně přítomen svým tělem i krví. MT (PM) 32₁₃. Duše nevidíme v těle | ale z činů usuzujeme, že je v něm (zda tam úbožáka přece jen dosahujeme) SP I 97₅. Neřekl bys ji mrtvou, nýbrž jakoby spící v Bohu RG 539₁₄. U dveří už vidím Duškenė ležící RG 568—569.

Ve všech příkladech lze vypuštěné N snadno rekonstruovat z téže věty, v níž je pojem, který označuje, vyjádřen akuzativem nebo jiným pádem; elipsu N lze vysvětlit stylistickými důvody (zabraňuje se opakování téhož slova).

1.1.8. Pořadí členů konstrukce akuzativu s participiem se více obměňuje v pramenech, v nichž se tato konstrukce vyskytuje celkově méně často a je méně užívána. Například v „Knize zbožnosti“, kde je poměrně vzácná (méně než 3 případy na autorský arch), tvoří případy obvyklejšího slovosledu menšinu (4: 12, tj. 25%); podobně je tomu ve Vilentově Enchiridionu (3: 4). V „Knize zbožnosti“ je dokonce více příkladů modelu VPN s předřazeným participantem než typického VNP. V kancionálech J. Richtera a S. M. Slavočinského je invertovaných příkladů stejně jako typických. V textech M. Daukši, M. Mažvyda a M. Petkevičiuse je procento invertovaných konstrukcí výrazně vyšší než celkový průměr. Naproti tomu v pramenech, v nichž se akuzativ s participiem užívá hojně, je pozice jeho členů mnohem ustálenější. V Postile J. Bretkūna tvoří model VNP 87%, v překladu Bible dokonce 93,8% všech případů (v překladu Starého zákona je toto procento ještě vyšší). V tomto ohledu se poněkud liší „Žemčiūga“ S. Vaišnora, v níž je procento příkladů obvyklého slovosledu (VNP) nižší než průměrné (71%); lze to však částečně vysvětlit aktivním užíváním modelu NPV, souvisejícím s vlivem latinského originálu. To vše naznačuje, že existuje určitý vztah mezi rozšířeností konstrukce a stabilitou jejího pozičního modelu. Čím je konstrukce rozšířenější, tím ustálenější je pořadí jejích členů, a naopak. Je možné, že poziční stálost členů akuzativu s participiem pozitivně ovlivnila také standardizace této konstrukce na půdě spisovného jazyka.

⁹ E. Tangl, Der Accusativus und Nominativus cum Participio im Altlitauischen, Weimar, 1928, p. 47.

175

1.1.9. Z přehledu pojednaných pozičních modelů vyplývá, že kolísání slovosledu členů akuzativní konstrukce s participiem je dáno především vztahy konstrukce k celé větě nebo širšímu kontextu a stylistickými důvody. S lexikálními a morfologickými vlastnostmi jejích členů jejich pořadí přímo nesouvisí. Proto se v tabulkách při shrnutí údajů o rozložení pozičních modelů konstrukce podrobněji netřídí podle lexikálního významu slovesa ani podle morfologických skupin participií. Při podrobnějším pohledu si však lze všimnout, že u některých sloves, například najít, chtít, jsou případy inverzního slovosledu (zejména NVP) častější. Například v S. Vaišnorasově „Žemčiūze“ mají konstrukce se slovesem chtít převážně inverzní pořadí (7 příkladů NVP a pouze 3 VNP). Z 20 konstrukcí se slovesem najít užitých v J. Bretkūnasově Postile má 10 inverzní pořadí členů. V J. Bretkūnasově překladu Nového zákona v Bibli je podíl odpovídajících inverzních konstrukcí nižší (28%), stále však výrazně převyšuje celkový podíl (15%); podobný je i v B. Vilentasových Evangelijose ir epistolose (21%); naproti tomu v překladu Starého zákona téhož J. Bretkūnase je velmi nízký (asi 3%). V M. Daukšově a Anonymní postile z roku 1600 jsou případy inverze se slovesem najít častější než s jinými slovesy (DP — 44%, MP — 66%), avšak téměř ve všech příkladech je slovosled stejný jako na odpovídajících místech originálů, takže jej lze vysvětlit jejich vlivem. Ačkoli se údaje liší, jasně ukazují menší poziční stabilitu konstrukcí s uvedenými slovesy.

Konstrukce, v nichž lze N považovat za přímý objekt V (nejčastěji u sloves vidět, spatřit, zahlédnout, najít apod.), tvoří ve starých písemných památkách asi 21,4% všech příkladů akuzativu s participiem (587 z 2748). Mezi nimi se případy s interpozicí slovesa (NVP) vyskytují mnohem častěji než jinde (asi 11%). Zřejmě nevyhaslý vztah řízenosti mezi V a N oslaboval predikativní vztah mezi N a P, což vytvářelo příznivější podmínky pro interpozici V. Ukazatele četnosti ostatních pozičních modelů se od celkových hodnot příliš neliší (VNP — 81%, NPV — 4%, VPN — 1,5%, PNV — 0,8%, PVN — 0,19% a VP — 1,1%), a také podíl všech inverzních konstrukcí (9%) je jen o málo vyšší než celkový. Podle postavení svých členů tedy nebyly oba typy akuzativu s participiem v 16. — 17. století zřetelněji rozlišeny.

Srovnáme-li údaje ze starých písemných památek, o nichž jsme zde pojednali, se současnými, vidíme, že stav akuzativu s participiem se výrazně změnil.

1.2.0. V současnosti se akuzativ s participiem ve spisovném jazyce užívá pouze tehdy, když lze N považovat za přímý objekt V. Jiné konstrukce se staly archaismy a vyskytují se pouze ve zvláštních případech se stylistickou funkcí. Výrazně se zúžila i sama oblast užívání akuzativu s participiem (zpravidla krásná literatura a folklor).

Poziční modely akuzativu s participiem v současné litevštině byly stanoveny na základě 1000 příkladů, shromážděných převážně z krásné literatury a folkloru. Jejich vzájemný poměr ukazuje tabulka 1.

1.2.1. Při přehledu současných údajů nejprve upoutá pozornost výrazně zvýšená produktivita konstrukcí s prepozicí participia. Model VPN zde tvoří dokonce 16% všech příkladů oproti 2,7% ve starých písemných památkách, tj. vyskytuje se více než pětkrát častěji. Zde je několik jeho typičtějších příkladů:

176

a) Byl už pozdní podvečer, když Papievis spatřil Alenina otce přicházet pěšinou od Jakūbavy VnA 18. Ve velmi krásné zahradě spatřila procházejícího se mladíka Lt III 290. Když vyšel na pole, ještě slyšel krásně zpívající ptáčky Sd (MLLG II 418). Ráno najdeš velmi špinavou světnici LKŽ I 655. Teď, Jonai, jdi do světnice. Tam najdeš ležící čarodějnici Lt III 389.

b) Syn, vida svého otce velmi zarmouceného... zeptal se Lt III 211. Otec se polekal, když spatřil přicházet takové pány Lt III 345.

c) Když mě maminka spatřila vstávat dříve než obvykle, zeptala se VenciPU 47. Když ji (bohyni moru) spatřili, jak jede přes vesnici, vyběhli na cestu MLLG II 62.

Tabulka 1

Slovosled členů participiální konstrukce v současném jazyce

Poziční model

Počet konstrukcí

%

VNP

795

79,5

VPN

140

14

NPV

10

1

NVP

50

5

VP

5

0,5

Vyšší produktivita modelu VPN pravděpodobně souvisí se změněným místem samotné konstrukce v systému syntaktických prostředků. S tím, jak se zužuje oblast užívání akuzativu s participiem, jsou tendence v pořadí jeho členů zřejmě stále více ovlivňovány atributivními spojeními. Protože nepřímé pády participií nyní obvykle stojí před podstatnými jmény, častěji se užívají před nimi i v případech, kdy je participium spojeno současně s podstatným jménem i se slovesem. Naproti tomu u zájmen, k nimž se participia, stejně jako přídavná jména, atributivně nepřipojují, si P obvykle zachovává postpozici. Příklady s P před zájmeny (c) se vyskytují velmi zřídka.

Polopredikativní funkce participia v konstrukcích modelu VPN s podstatnými jmény je celkově pociťována méně výrazně. Možnost chápat participium jako atribut mizí nebo se omezuje pouze tehdy, když před podstatným jménem stojí zájmena nebo číslovky (b).

1.2.2. Ostatní inverzní modely konstrukce jsou dnes zastoupeny poněkud méně často než v XVI — XVII. století a některé nebyly zaznamenány vůbec. Poměr hlavního modelu VNP k ostatním, který lze pokládat za ukazatel poziční stability konstrukce, se proto snížil poměrně málo (pouze asi o 7%).

2.1.0. Kromě akuzativu participia se v konstrukcích, kterými se zde zabýváme, užívá také neohebný participiální tvar — polopříčestí. Je užitečné podívat se, jak zařazení polopříčestí do této konstrukce ovlivňuje pozici jejích členů.

Ve většině písemností ze XVI — XVII. století není tvar polopříčestí ještě příliš rozšířený: nachází se pouze v 13,5% všech konstrukcí a v písemnostech některých autorů (například J. Bretkūna) jen ve 3,1%. Vzájemný poměr pozičních modelů konstrukcí s polopříčestími je znázorněn v tabulce 2.

12. 902

177

Tabulka 2

Pořadí členů konstrukce s polopříčestím v XVI—XVII. století

Poziční model | Počet konstrukcí |% VNP | 257 | 60,5 NVP | 20 | 4,7 NPV | 47 | 11,1 VPN | 40 | 9,4 PVN | 1 | 0,2 VP | 55 | 12,9 PV | 5 | 1,2

2.1.1. Poziční uspořádání členů konstrukce s polopříčestím je méně stabilní: model VNP zde představuje jen o něco více než polovinu všech příkladů. Naproti tomu dvoučlenný model VP zde tvoří 12,9%, a je tedy více než desetkrát častější než odpovídající konstrukce s participiem. Tento rozdíl souvisí s gramatickou povahou polopříčestí jako neohebného tvaru i se specifiky jeho vývoje: dvoučlenné konstrukce byly jedním z raných ohnisek šíření polopříčestí; proniklo do nich dříve než do konstrukcí s akuzativem podstatných jmen rodu mužského a ženského (v písemnostech J. Bretkūna a M. Daukšy jsou tyto konstrukce dosud velmi vzácné)¹⁰. Zde je několik příkladů tohoto modelu.

Kdo se spolčuje se zloději, slyší kletby, ale nic neprozradí BrB Pat 29,24 (slyší kletby LB). Vždyť nevíš, že tomu tak bylo vždycky BrB Hiob 20,4 (že tomu tak bylo odjakživa LB). Odpusťme... žádajícímu statečnost BrP II 500. Když uslyšel, že se Galilejci připomínají, zanechal je v klidu VEE 209. A proto říká, že jim může pomoci uniknout MT 264¹¹. Syn... když se vrátil a přiblížil k domu, uslyšel hudbu a tanec ChB Luk 15,25.

2.1.2. V trojčlenných konstrukcích starých písemností je polopříčestí častěji v antepozici než participium. Protože atributivní funkce není polopříčestí vlastní, jeho pozice vzhledem k N neměla rozlišovací význam a vzhledem k nedávnému rozšíření tohoto tvaru nebyla ani příliš ustálená. Bylo-li třeba zdůraznit vzájemnou souvislost děje, polopříčestí se v XVI—XVII. století častěji než participium uvádělo hned za slovesem. V K. Sirvydasových „Punktuose sakymų“ tvoří takové konstrukce VPN přibližně třetinu všech příkladů.

Kacíři říkají, že Bůh rozsévá koukol hříchů SP I 288¹⁷. Svatý Chrysostomos odpovídá, že proto to učinil Kristus, protože apoštolové byli dobří SP II 40—41. Jestliže někdo vidí, že jeho bratr hřeší... ChB I Jon 5,16. A ten, který uviděl Ducha sestupujícího a spočívajícího na něm, ten je... ChB Jon 1,33. Svatí andělé oznámili pastýřům narození krále RG 20_15–18. Poté věřili, že přijde do pekla PK LVII.

¹⁰ Srov. autor, Baltistica, IV(2), 1968, s. 197 a násl., 201—202.

178

Jak vidíme, nejvýraznější poziční rozdíly konstrukcí probíraných zde, které odrážejí statistické údaje, jsou podmíněny odlišnými syntaktickými vlastnostmi participií a gerundií.

2.1.3. Popularita inverzního modelu NPV (např.: rožes žydint mátom RG 546₃) mezi gerundiálními konstrukcemi může alespoň částečně souviset se stylistickými a rytmickými faktory (např. v poezii, kde je mnohem častější), a v některých případech také s tendencí podporovanou latinskými originály umisťovat sloveso na konec věty (např. v „Žemčiūga“ S. Vaišnora, kde NPV zastupuje 26 ze 103 konstrukcí, tj. 23,3%).

2.2.0. V současnosti se akuzativní konstrukce s gerundii užívají mnohem šířeji než konstrukce s participii. Do jisté míry se změnily i vzájemné vztahy jejich pozičních modelů.

Poziční modely gerundiálních konstrukcí v současném jazyce byly určeny na základě 1600 konstrukcí, převážně převzatých z krásné literatury, folkloru a mluveného jazyka 20. století. Rozložení příkladů podle pozičních modelů ukazuje tabulka 3.

Pořadí členů gerundiální konstrukce v současném jazyce

Tabulka 3

Poziční model | Počet konstrukcí |% | VNP | 1260 | 79 | VPN | 114 | 7 | NPV | 39 | 2,5 | NVP | 63 | 4 | VP | 120 | 7,5 | PV | 4 | 0,2

2.2.1. Z tabulky je zřetelně patrná zvýšená poziční stabilita gerundiálních konstrukcí. Hlavní model VNP v současnosti výrazně dominuje a zaujímá podobné postavení jako mezi konstrukcemi s participii. Gerundiální tvar, který byl ve starých písemných památkách poměrně vzácný, se nyní stal standardním a může zastupovat participia ve všech případech jejich užití v této konstrukci. Relativní podíl binárního modelu VP je nyní menší nikoli proto, že by se tento model začal užívat méně často obecně, ale především proto, že se gerundium stalo běžným i v těch konstrukcích (například s akuzativy podstatných jmen mužského a ženského rodu), do nichž v 16. století teprve začínalo pronikat.

2.2.2. Standardizace gerundiální konstrukce patrně nezvýšila, ba dokonce poněkud snížila procentní podíl případů s předpozicí P (9,4: 7,01). Ačkoli postpozice gerundia (na rozdíl od participia) není relevantní pro jeho syntaktickou funkci, je podmíněna obecným sklonem litevštiny umisťovat predikativní člen za subjektový. Konstrukce s prepozitivním gerundiem jsou proto z hlediska současného jazyka stejně inverzní jako výpovědi, v nichž sloveso následuje po subjektovém nominativu (srov.: matau einant brolį ir matau: eina brolis). Souvislost stálosti pozičního modelu s rozsahem užívání konstrukce byla zaznamenána také při probírání příkladů se participii ze starých písemných památek (srov. 1.1.8.); lze ji zčásti

12*

179

180

Pozice členů konstrukcí s akuzativem a participiem v 16.–17. století

Poziční model | MŽ | Vln | VĖE | BrB ST | BrB NT | BrP | BrGD | DP | PK | WP (úpl.) | MT | MP | PsD | SP | SIG | KN | SE | MKr | CbB | Ev | RG | KM | Celkový počet |% | VNP | 12 | 3 | 54 | 873 | 243 | 637 | 8 | 92 | 7 | 2 | 162 | 30 | 8 | 49 | 15 | 4 | 44 | 1 | 55 | 21 | 11 | 1 | 2332 | 84,9 | NVP | 3 | – | 5 | 15 | 22 | 30 | – | 33 | – | 1 | 18 | 12 | 1 | 4 | 5 | 1 | 3 | 1 | 3 | 1 | 4 | 1 | 160 | 5,8 | NPV | 3 | 1 | – | 11 | 2 | 27 | – | 11 | 1 | 1 | 36 | 2 | 1 | 1 | 5 | 3 | 9 | 1 | 1 | 1 | 3 | – | 116 | 4,2 | VPN | – | 3 | 1 | 6 | 5 | 16 | – | 6 | 2 | – | 11 | 6 | 1 | 10 | 1 | 6 | 2 | 1 | 1 | 1 | 1 | – | 75 | 2,7 | PNV | – | – | 1 | – | 1 | 1 | – | 1 | – | – | – | – | – | – | 3 | 1 | 1 | – | 1 | – | 2 | 1 | 12 | 0,4 | PVN | – | – | – | – | – | 1 | – | – | – | 1 | – | – | 1 | 1 | – | – | – | – | – | – | 1 | – | 3 | 0,1 | VP | – | – | 3 | 3 | 10 | 6 | 2 | 9 | 1 | 1 | 1 | – | 1 | 5 | 2 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | – | 45 | 0,6 | PV | – | – | – | – | – | 1 | – | – | – | – | 1 | – | – | 1 | – | – | 1 | – | – | – | 2 | 1 | 5 | 0,2

Vztah pořadí členů participiálních a gerundiálních konstrukcí

Tabulka 5 (souhrnná)

Poziční model V písemných pramenech 16.–17. století V současném jazyce konstrukce s participii konstrukce s gerundii konstrukce s participii konstrukce s gerundii počet% počet% počet% počet% VNP 2332 84,9 257 60,5 795 79,5 1260 79 NVP 160 5,8 20 4,7 50 5 63 4 NPV 116 4,2 47 11,1 10 1 39 2,5 VPN 75 2,7 40 9,4 140 14 114 7 PNV 12 0,4 — — — — — — PVN 3 0,1 1 0,2 — — — — VP 45 1,6 55 12,9 5 0,5 120 7,5 PV 5 0,2 5 1,2 — — 4 0,2

vysvětlit onu na první pohled poněkud zvláštní okolnost, že procentní podíl případů s předřazeným VPN mezi příklady s gerundii se ukázal být nižší než mezi příklady s participii.

Závěry

1. Převládající poziční model konstrukcí s akuzativem a participiem VNP je podmíněn obecnými tendencemi slovosledu v litevštině (místem objektového akuzativu a predikativního členu ve větě). Postpozice participia, zjištěná u 95% konstrukcí nalezených v písemných pramenech 16.–17. století, odráží polopredikativní vztah mezi jmenným výrazem v akuzativu a participiem v akuzativu.

Ostatní poziční modely závisí na stavbě věty či širšího kontextu, lexikálním složení nebo jsou stylisticky příznakové, a proto je třeba je považovat za inverzní.

2. Hlavní poziční rozdíly konstrukcí s gerundii ve starých písemných pramenech (volnější slovosled, mnohem častější dvoučlenný model VP) lze vysvětlit syntaktickými vlastnostmi gerundia a jeho dosud poměrně omezeným rozšířením ve spojeních s akuzativem.

3. Nárůst poziční stability gerundiálních konstrukcí, pozorovaný v období písemné tradice, souvisí s rozšiřováním oblasti jejich užívání.

181

4. Slovosled členů konstrukcí akuzativu s participiem (polopříčestím) je syntakticky motivován. Rozložení pozičních modelů ve dvou synchronních řezech (v jazyce XVI.—XVII. století a XX. století) odráží obecné zákonitosti vývoje konstrukce.

В. АМБРАЗАС

POZIČNÍ MODELY AKUZATIVU S PARTICIPIEM (ACCUSATIVUS CUM PARTICIPIO) V LITEVŠTINĚ

Shrnutí

Na základě statistického výzkumu a srovnání údajů ze starolitevských písemných památek a současného jazyka jsou zkoumány vzájemné vztahy pozičních modelů konstrukce akuzativu s participiem nebo přechodníkem (accusativus cum participio). V této konstrukci je slovesu (V) podřízen akuzativní tvar jména (N) a participia (P), které jsou navzájem spojeny oboustranným polopredikativním vztahem.

Pozice tří hlavních členů konstrukce je syntakticky motivována. Polopredikativní funkce participia je do značné míry určena jeho postpozicí vůči jménu, která byla zjištěna u 95% obratů v písemných památkách XVI. a XVII. století a u 86% v současném jazyce. Ve vzácných případech, kdy participium zaujímá prepozici, je jeho polopredikativní funkce signalizována jinými strukturálními rysy (vazbou se zájmenem nebo se spojením zájmena a jména), povahou jeho vztahu ke slovesu (nemožností považovat jméno za přímý předmět slovesného děje), anebo zůstává syntakticky neurčitá.

Základní poziční model konstrukce VNP se opírá o obecné zákonitosti litevské věty: převažující postpozici předmětného akuzativu vůči slovesu a postpozici predikativního členu vůči subjektovému členu. Ostatní modely jsou podmíněny určitými strukturálními a sémantickými rysy okolí (kontextu), nebo jsou stylisticky příznakové.

Konstrukce s nesklonným participiálním tvarem na -nt nebo -us (přechodníkem), které v písemných památkách XVI.—XVII. století tvoří pouze 13% všech obratů s akuzativem, se vyznačují volnějším slovosledem a vyšší produktivitou dvoučlenného modelu VP. Tyto rozdíly jsou podmíněny gramatickými vlastnostmi přechodníkového tvaru (absencí shody a atributivní funkce) a také jeho raným rozšířením právě ve dvoučlenných obratech.

Při srovnání konstrukcí starolitevského a současného jazyka se ukazuje nárůst poziční stability obratů s přechodníkem, který nyní ve většině případů zaujímá místo skloňovaných participiálních tvarů. Na druhé straně mezi konstrukcemi se skloňovanými participiálními tvary přibývá obratů s prepozicí participia (VPN). Tyto údaje ukazují na přímou souvislost mezi poziční stabilitou a rozšířením zkoumaného obratu. Protože v současnosti je oblast užívání konstrukcí se skloňovanými participiálními tvary omezena pouze na případy, kdy je jméno přímým předmětem slovesa, lze nárůst konstrukcí s prepozicí participia vysvětlit vlivem odpovídajícího atributivního obratu. Změny ve vzájemných vztazích pozičních modelů tedy odrážejí obecné zákonitosti vývoje struktury akuzativu s participiem v období litevské písemné tradice.

Statistické údaje o pozičních modelech akuzativu s participiem a jejich vzájemných vztazích jsou uvedeny v tabulkách č. 1—5.