СОЦИАЛИНĖS LINGVISTIKOS PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XIX (1979)

Nijole Mjarkene

FUNKČNOST A VÝUKA RUSKÉHO JAZYKA V OBLASTI VYSOKÉHO ŠKOLSTVÍ LITEVSKÉ SSR

Otázky funkčního rozvoje jazyků se v poslední době staly předmětem studia sociolingvistiky. Rozhodující úloha v rozvoji a řešení problému fungování jazyků náleží sovětské jazykovědě (Desherijev J. D., 1966, 1968).

V souvislosti s rozvojem společenských funkcí národních spisovných jazyků v sovětském období zesílila pozornost lingvistů věnovaná důkladnému studiu otázek fungování jednotlivých národních jazyků. Těmito otázkami se zabývají také práce litevských jazykovědců (Kruopas J., 1967; Michalčenko V. J., 1975).

Neprozkoumanou však zůstává otázka rozdělení společenských funkcí ruštiny a litevštiny v jednotlivých oblastech společenského života litevského národa. Této otázce nebyl věnován žádný zvláštní výzkum. Zejména nebyla prozkoumána tak specifická oblast používání ruštiny, jako je oblast vysokoškolského vzdělávání, zvláště v podmínkách vědeckotechnické revoluce. Údaje o fungování ruštiny v různých republikách jsou k dispozici pouze v práci J. D. Desherijeva (1976). Nebyl proveden rozsáhlý výzkum, který by osvětlil zvláštnosti fungování druhého jazyka v uvedené oblasti a otázky interakce litevštiny a ruštiny při výuce ruštiny. Na druhé straně již v současnosti existují určité vědecké předpoklady pro výzkum tímto směrem. V. J. Michalčenko zkoumala otázky rozvoje národně-ruského bilingvismu a zabývala se také IV. stupněm rozvoje litevsko-ruského bilingvismu¹. Podle jejího názoru „analýza dotazníkového materiálu a údaje z rozhovorů s informanty svědčí o rozšiřování funkcí druhého jazyka ve čtvrtém stupni ve srovnání s ostatními stupni bilingvismu“ („Vývoj...“, 1976, s. 340).

Aktuálnost nastoleného problému a potřebu studia uvedené otázky zdůrazňují i další autoři. „Je zákonité, že v současné etapě rozvoje naší společnosti se znalost ruštiny stává vnitřní potřebou každého sovětského člověka, tím spíše odborníka s vysokoškolským vzděláním. Je třeba analyzovat aktuální problémy výuky ruštiny na vysokých a středních odborných školách naší republiky a nastínit cesty k dalšímu zlepšení této důležité součásti procesu vzdělávání a výchovy při přípravě odborníků“ (Žukavskas K., 1976).

Prozkoumejme problémy fungování ruštiny v oblasti vysokoškolského vzdělávání na pozadí celkového poměru společenských funkcí litevštiny a ruštiny v republice.

V sovětském období dosáhl litevský národ velkých úspěchů ve všech oblastech hospodářského, sociálního a kulturního života. To nemohlo

¹ Připojujeme se k rozlišení čtyř stupňů rozvoje bilingvismu, které je uvedeno v metodické literatuře i v této knize („Vývoj...“, 1976).

53

nemohlo se neprojevit v litevském jazyce, zejména v jeho slovní zásobě a frazeologii, které se ocitly pod vlivem nových jevů v životě litevského národa. Sovětská skutečnost a leninská národnostní politika otevřely nové možnosti rozvoje litevského jazyka, zejména jeho společenských funkcí. Z 22 oblastí užívání, které vymezil J. D. Dešerijev (1976, s. 299), má v 18 hlavní roli litevský jazyk. Vedle litevštiny hraje v životě Litvy důležitou roli také ruština. Hlavním typem bilingvismu se stal litevsko-ruský bilingvismus (Vidugiris A., Karaliunas S., 1972).

Litevština se používá ve všech oblastech společenského a kulturního života republiky. Je také hlavním vyučovacím jazykem na vysokých školách v Litvě. Lze vymezit několik funkcí, které ruština plní v oblasti vysokého školství: a) ruština jako vyučovací předmět; b) ruština jako vyučovací jazyk; c) ruština jako prostředek k osvojení odbornosti; d) ruština jako prostředek mezietnické komunikace.

V akademickém roce 1976/77 tvořily na vysokých školách republiky skupiny s ruským vyučovacím jazykem 11% celkového počtu akademických skupin. Ruština se na vysokých školách navíc používá jako prostředek k osvojení odbornosti, protože odborné literatury v litevštině je v různých vědních oborech nedostatek. V republice se samozřejmě vydávají učebnice pro vysoké školy. V roce 1970 vyšlo v pobaltských republikách 400 publikací pro vysoké školy (Dešerijev J. D., 1976). V současnosti objem vědeckotechnických informací velmi rychle roste, takže prakticky nelze přeložit veškerou základní světovou vědeckou a politickou literaturu do jazyků svazových republik (včetně litevštiny). Budoucí odborníci se navíc musí seznámit s vědeckými výsledky badatelů z jiných svazových republik. To vše přispívá k rozvoji národně-ruského bilingvismu a k rozšiřování slovní zásoby o odbornou terminologii. Zajímavé jsou otázky, jak široce se ruština používá jako prostředek k osvojení odbornosti, jaký je v této oblasti poměr funkcí mateřského a druhého jazyka a jak se rozdělují oblasti užívání ruštiny a litevštiny.

Užívání ruštiny jako prostředku k osvojení odbornosti úzce souvisí s jejím využíváním jako vyučovacího předmětu: bez dostatečného rozsahu a úrovně znalostí ruštiny nemůže budoucí odborník číst literaturu z příslušného vědního oboru, která se zpočátku vydává právě v ruštině. Výuka ruštiny na vysoké škole, stejně jako ve škole, proto musí být cílevědomá. V širokém smyslu je cílem výuky druhého jazyka „cílevědomé utváření národně-ruského bilingvismu“ (Žuravlev V. K., 1976). Ačkoli IV. stupeň rozvoje národně-ruského bilingvismu teoreticky představuje úroveň dokonalého ovládání prvního i druhého jazyka, v podmínkách republiky se plně ospravedlňuje jeden z hlavních úkolů stanovených vysokoškolským programem („Program…“, 1965) — doplnit mezery ve znalostech druhého jazyka, které bilingvní studenti získali v předchozích stupních rozvoje bilingvismu. V tomto případě bude ruština vyučovacím předmětem. Výuka ruštiny na vysoké škole tedy nakonec není samoúčelná, nýbrž představuje cílevědomé utváření bilingvismu na nejvyšším stupni jeho rozvoje, tj. rozvíjení schopností a dovedností pravidelně používat mateřský jazyk a ruštinu v každodenní praktické činnosti. V této souvislosti zůstávají aktuální problémy interference, neboť při vzájemném působení jazyků (mateřského

54

a druhého) vystupuje do popředí vliv mateřského jazyka. Interference se neutralizuje výukou druhého jazyka na střední škole. K tomu bezpochyby přispívá typologická blízkost litevštiny a ruštiny. Praxe však ukazuje, že přetrvávající projevy vlivu mateřského jazyka se objevují i nadále, což následně ovlivňuje správnost a kulturu řeči studentů.

Lze vymezit i druhý nejdůležitější úkol vysokoškolské výuky: zajistit, aby si studenti osvojili vědecký styl příslušného oboru. Dostupné programy praktického kurzu do jisté míry počítají s prací s odbornou slovní zásobou, ta je však zastoupena nedostatečně. Bylo zjištěno, že většina bilingvních studentů zná základní ruské termíny, avšak přibližně 16% zkoumaných neovládá ani základní ruské termíny svého oboru, což jim prakticky znemožňuje používat druhý jazyk při osvojování odbornosti („Rozvoj...“, 1976, s. 339). To má nepříznivý vliv na přípravu budoucích odborníků, protože odborná literatura z různých vědních oborů není k dispozici v úplném rozsahu.

Vyvstává problém sestavení slovního (terminologického) minima nezbytného pro četbu odborné literatury v druhém jazyce. Dosud nebyla prozkoumána otázka určení role internacionalismů při četbě a vnímání textů z daného oboru.

K objasnění této otázky by mohly přispět výzkumy terminologického minima a určení jádra terminologie jednotlivých vědních oborů, bez něhož není možná odborná komunikace v druhém jazyce ani četba odborné literatury.

Jsou zde zapotřebí zvláštní výzkumy zaměřené na vymezení terminologického minima a zjištění míry, v jaké si je studenti osvojili. Na druhé straně je důležité zjistit, zda student text ze svého oboru chápe a dokáže jej předat v druhém jazyce, přednést referát apod.

Podle našich pozorování se ruština na IV. stupni rozvoje národně-ruského bilingvismu používá jak jako vyučovací prostředek, tak jako prostředek mezietnické komunikace. K tomu do značné míry přispívají specifika současného studentského života (vzdělávací a poznávací exkurze, mezinárodní kontakty, rozvoj sportovního hnutí a umělecké amatérské činnosti, práce ve studentských stavebních oddílech, mnohonárodnostní akademické kolektivy aj.). Je třeba zjistit oblasti, v nichž se ruština používá jako prostředek mezietnické komunikace, a určit, pro které druhy řečové činnosti (čtení, poslech, psaní) je užívání jazyka mezietnické komunikace ve studentském prostředí charakteristické.

Odhalování specifik užívání ruštiny je aktuální, protože na současném stupni rozvoje sociolingvistiky nebyly její funkce v jednotlivých oblastech použití prozkoumány. Takové výzkumy pravděpodobně určí faktory ovlivňující hlavní aspekty a obsah výuky a zároveň pomohou vyučujícímu organizovat práci se studenty tak, aby si během výuky ruštiny osvojili jazykové znalosti a dovednosti nejdůležitější pro jejich další praktickou činnost. Takový výzkum má také teoretický význam. Podrobné a hloubkové studium stavu užívání ruštiny v této oblasti by pomohlo ukázat možné cesty k optimalizaci procesu osvojování druhého jazyka, což by přispělo ke zvýšení jazykové kultury.

Při úvahách o fungování jazyků v té či oné oblasti je třeba zohlednit její specifika i možnost či nemožnost množ-

55

vědecké interpretace statistických údajů. Kvantitativní vyjádření výzkumu ve vztahu k jednotlivým oblastem užívání ruštiny se bude lišit, protože jednotlivé oblasti se liší svým charakterem i rozsahem. Zatímco užívání ruštiny jako vyučovacího prostředku se týká pouze některých studentů a jeho parametry i vývojové tendence lze přesně stanovit, užívání ruštiny jako prostředku mezietnické komunikace se kvantitativně interpretuje velmi obtížně: údaje z dotazníků zachycují obraz konkrétního užívání ruštiny méně přesně. Do vztahu k ruštině jako vyučovacímu předmětu i jako prostředku osvojování odbornosti vstupují všichni studenti a právě takové fungování tohoto jazyka naléhavě vyžaduje zjišťování vzájemného působení jazyků v procesu výuky a problémů ruštiny jako prostředku mezietnické komunikace.

Protože ne všichni žáci středních škol dostatečně dobře dosahují III. stupně rozvoje národně-ruské bilingvnosti (Мажу-лис Ф., 1969; Михальченко В., 1971), zůstává aktuálním problém vzájemného působení jazyků a vlivu mateřského jazyka na ruský projev studentů. V projevu bilingvních mluvčích se vyskytují odchylky na fonetické, lexikální, gramatické a stylistické rovině („Развитие…“, 1976, с. 336—340). Na rozdíl od střední školy jsou však podobné odchylky příznačné nikoli pro všechny studenty, ale pouze pro ty, kteří si normativní ruštinu osvojili v nedostatečné míře. Proto je velmi aktuální zjistit: a) četnost odchylek na různých rovinách; b) sociální parametry určující přetrvávání interference po IV. stupni rozvoje národně-ruské bilingvnosti; c) úlohu vysokoškolské výuky druhého jazyka při utváření dovedností studentů v oblasti osvojování vědeckého stylu a terminologie příslušného vědního oboru; d) gramatická témata, jejichž nedostatečné osvojení vyvolává interferenci; e) specifika projevů interference při osvojování vědeckého stylu.

Vyčlenění dvou momentů v procesu výuky ruštiny (doplnění nedostatků ve znalostech druhého jazyka, které bilingvní mluvčí získali v předchozích stupních rozvoje národně-ruské bilingvnosti, a také problém osvojení vědeckého stylu a terminologického minima) je podle našeho názoru velmi důležité a aktuální, neboť právě tyto momenty určují specifika vysokoškolské výuky ruštiny v současném období.

Takto široké vymezení otázky, které zohledňuje skutečný stav užívání ruštiny v oblasti vysokoškolského vzdělávání, by umožnilo nejen určit základní společenské funkce ruštiny a hlavní oblasti projevů interference, ale také v konečném důsledku vědecky zdůvodnit doporučení pro sestavení programu praktického kurzu ruštiny.

Литература

Kruopas J. Lietuvių literatūrinės kalbos vystymasis praeityje ir tarybiniais metais. – Kn.: Lietuvių kalba tarybiniais metais. V., 1967.

Видугирис А., Каралюнас С. К вопросу о типах двуязычия в Литовской ССР. – В кн.: Проблемы двуязычия и многоязычия. М., 1972.

Дешериев Ю. Д. Закономерности развития языков в советском обществе. – М., 1966.

Дешериев Ю. Д. Проблемы функционального развития языков и задачи социолингвистики. – В кн.: Язык и общество. М., 1968.

Дешериев Ю. Д. Закономерности развития литературных языков народов СССР в советскую эпоху. Развитие общественных функций литературных языков. – М., 1976.

Жукаускас К. Совершенствуем обучение русскому языку. – Tarybinė mokykla, 1976, Nr. 4.

56

Журавлёв В. К. Принцип учета соотношения функций русского языка и родного языка в методике преподавания русского языка нерусским. — В кн.: Тезисы докл. науч. конф. Нальчик, 1976.

Мажулис Ф. Об интерференции при изучении глаголов прошедшего времени. — В кн.: За развитие методики обучения русскому языку и литературе в литовской школе. Каунас, 1969.

Михальченко В. Ю. Особенности речи учащихся в условиях литовско-русского двуязычия. — В кн.: Взаимодействие языков в процессе обучения. Вильнюс, 1971.

Михальченко В. Ю. О функционировании языков в Литовской ССР. — В кн.: Социолингвистические проблемы развивающихся стран. М., 1975.

Программа по практическому курсу русского языка для национальных групп вузов союзных и автономных республик. — М., 1965.

Развитие национально-русского двуязычия. — М., 1976.

Кафедра русского языка Шяуляйский педагогический институт им. К. Прейкшаса

RUSŲ KALBOS FUNKCIONAVIMO IR DĖSTYMO LIETUVOS TSR AUKŠTOJO MOKSLO SFEROJE KLAUSIMU

Reziumė

Rusų kalba Lietuvos TSR aukštojo mokslo sferoje atlieka šias funkcijas: a) ji yra dėstymo dalykas, b) 11% akademinių grupių mokymosi kalba, c) specialybės įsisavinimo ir d) tautų bendravimo priemonė. Norint nustatyti pagrindines rusų kalbos visuomenines funkcijas, interferencijos pasireiškimo pagrindines sferas ir ypač moksliškai pagrįsti rusų kalbos praktinio kurso ir programos sudarymo rekomendacijas, siūloma išaiškinti štai ką: a) nukrypimų nuo norminės rusų kalbos dažnumą fonetikoje, leksikoje, gramatikoje ir stilistikoje, b) socialinius parametrus, sąlygojančius interferencijos išlikimą, įsisavinus IV laipsnio lietuvių-rusų dvikalbystę (baigus aukštąją mokyklą), c) antrosios (rusų) kalbos mokymosi reikšmę aukštojoje mokykloje, formuojant studentų mokslinio stiliaus ir atitinkamos mokslo šakos įsisavinimo įgūdžius, d) gramatines temas, kurias nepakankamai įsisavinus, pasireiškia interferencija, e) interferencijos pasireiškimą, įsisavinant mokslinį stilių.

1