LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVII (1997)

LEKSIKOGRAFIJOS IR LEKSIKOLOGIJOS PROBLEMOS

Sigita JANKAUSKAITĖ

VÝVOJ AFRIKÁT č, dž V KALTINĖNAISKÉM NÁŘEČÍ

Afrikáty spisovného jazyka č, dž se v mnoha žemaitských nářečích před koncovkou realizují jako t<*tja, d<*dja. Tato výslovnost se ustálila před *ā. Toto krátké a po jotu Žemaité před vznikem afrikát přehlásili a změnili na e (Zinkevičius 1966: 141). V „Raštais“ D. Pošky se afrikáty nevyskytují před ā, *ā, *ān, *ān, např. pauksztey, meldenos, norintem, szirde, pate. To znamená, že na počátku 19. století, kdy ještě nepůsobila spisovná jazyková norma, bylo užívání t>*tj, d<*dj v jihovýchodním nářečí dünininků patrně pravidelnější (Grinaveckis 1973: 291). V. Grinaveckis zjistil, že v písních S. Stanevičiuse (Viduklė) a v písemnostech S. M. Slavocinškého (Nemakščiai) a S. Valiūna (Raseiniai) se afrikáty neužívají pouze před krátkým koncovým -a (Grinaveckis 1973: 291). Podle V. Grinaveckise západní nářečí jižních Žemaitů nemají afrikáty před ā a *a, *ān, *ān, stejně jako střední Žemaité (Telšiai, Žarėnai, Nevarėnai, Luokė, Rietavas, Tverai, Varniai, Pavandenė, Laukuva, Kaltinėnai, Šilalė, Kvedarna, Švėkšna, Gardumas), např. m’ē·d’ē·<*m e-djā (~mēdžio), s o p ā t’ē<*p a t’ā (~su pačia) atd. E. Vitkauskas, který zkoumal jazyk S. Stanevičiuse, zaznamenal v písemné podobě viduklišského nářečí absenci afrikát č, dž před e, ei (<*ia, *iai): p a n t e y (~pánčiai), r u p e s t e i (~rūpesčiai), Ž e m a y t e y (~žemaičiai), p a u k s z t ę m s (~paúkščiams), d i d e m (~didžiám), s t a t s (~stačias), n u p u t (~nūpučia), p r a l e i d (~pralėidžia) atd. (Vitkauskas 1992: 55). To znamená, že ve druhé polovině 19. století se ve viduklėsko-nemakščiaiském nářečí afrikáty č, dž stále realizovaly jako t, d beze změny, zatímco dnes je podle V. Vitkauskase tento zákon značně oslaben, neboť byla zaznamenána taková výslovnost: p ā.ū. k š’ č’ e i, g a i d ž’ē.; s p ā. u d ž’ (Vitkauskas 1992: 59). P. Jonikas si všiml a na příkladech doložil, že již na počátku 20. století bylo v oblasti nářečí Pagramantis střídání skupin *dj, *tj značně nejednotné, např. s u d’ i-d’ ž’ ē n’ j e // d’ i d’ ē. n’ j e „s velkou“, k a r’ t’ š’ ē. n’ s’ e s // k a r t’ ē n’ s’ e s „hořké“ (Jonikas 1939: 24).

V kaltinėnaiském nářečí se realizace afrikát č, dž jako t, d před koncovkou u starších lidí ještě často zachovává. V tomto nářečí se v tvarech nominativu, dativu a instrumentálu množného čísla podstatných jmen často afrikáty nevyskytují, např. j á. u t’ e, j á. u t e m s, j á. u t’ e. s (~jaučiai, jaučiams, jaučiais), g a i d’ ē., g a i d’ ē. m s, g a i d’ ē. s (~gaidžiai, gaidžiams, gaidžiais), m’ ē. d’ e. (~medžiai), m’ ē. d’ e m’ s (~medžiams), m’ ē. d’ e. s (~medžiais), p ā. ū. k š’ t’ e. (~paukščiai), p ā. ū. k š’ t’ e m s (~paukščiams), p ā. ū. k š’ t’ e s (~paukščiais). Představitelé mladší generace vedle uvedených příkladů vlivem spisovného jazyka často vyslovují analogická slova s afrikátami, např. j á. u č’ e m s (~jaučiams), m’ ē. d’ ž’ e m s (~medžiams), g a i d’ ž’ ē. s (~gaidžiais).

206

Bez afrikáty č vyslovují Kaltinėňané nominativ jednotného čísla slov kmene jó zakončených na -ias, např. t’r’èc (~trėčias), stāč (~stãčias), p’íesc (~pėščias).

Kaltinėňané pravidelně užívají t, d místo afrikát spisovného jazyka č, dž také v příslovcích odvozených od přídavných jmen, např. stāt’t’e· (~stãčiai), skrād’d’e· (~skradžiai), grā.ū. d’e· (~graūdžiai).

V kaltinėnaiském nářečí, stejně jako ve větší části žemaitského dialektu, přešla slovesa kmene jó do kmene ō, např. áud (~áudžia), gā.ū.d (~gaūdžia), k ē.n. tam (~kenčiam), s’ūñtam (~siunčiam), l’é·idat (~lėidžiat), sná·udat (~snaūdžiat). Z. Zinkevičius uvádí, že Žemaité po ztrátě krátké nepřízvučné koncovkové samohlásky 3. osoby smísili tvary kmenů ia- a a-, srov. á.ud („áudžia“) a v’é.rd (~vérda). „Proto časem přepracovali celé časování kmene ia a zavedli koncovky kmene ā“ (Zinkevičius 1966: 142).

V kaltinėnaiském nářečí užívají t, d místo č, dž spisovného jazyka v genitivu jednotného čísla podstatných jmen kmene -jó- a v nominativu množného čísla jmen kmene ia-, např. já.ut’į (~jaučio), pā.u.kš’t’i (~paukščio), ā.ū.kš’t’i (~aukščio), mē·d’i (~medžio), gā.i.d’i (~gaidžio), pā·t’es (~pačios), mā.r’.t’es (~marčios), skā.u.d’es (~skaudžios).

Přesto se zdá, že u afrikát č, dž se spíše užívá nominativ plurálu slov kmene jā, neboť vedle uvedených tvarů pā·t’e·s, mā.r’.t’es, skā.u.d’es se častěji vyskytují tvary s afrikátami: pā·č’e·s, mā.r’.č’e·s, skā.u.d’ž’e·s.

V kaltinėnaiském nářečí si afrikáty vždy zachovávají přejatá slova, např. bažn’í·č’e (~bažnyčia), česnāks (~česnãkas). Afrikáty se vždy vyslovují ve substantivních slovech kmene ju, např. sùkč’ùs (~sùkčius), rā·č’ùs (~rāčius), pē·č’ùs (~pėčius), a také v odvozených podstatných jménech, např. barzdù.ō.č’ùs (~barzdõčius), kar’š’ī.n.č’ùs (~karšínčius). Ve slovech, v nichž afrikáty nestojí před koncovkou, se rovněž zachovávají, např. d’ž’a.ū.k.smas (~džiaugsmas), pā·n’č’uot’į (~pánčioti). Kaltinėňané vyslovují afrikáty také v onomatopoických slovech, např. č’ā.ud’ie’t’į (~čiūdėti), č’i.r’.škals (~čiirškalas), čā.iž’įt’į (~čaižyti), d’ž’e.r’.kš’t’į (~džeržkti).

Z toho vyplývá, že v kaltinėnaiském nářečí se t<*tj, d<*dj místo afrikát spisovného jazyka č, dž před koncovým *ā a *ā stále poměrně systematicky zachovávají, zvláště v řeči příslušníků starší generace. Mladší generace v uvedené pozici již častěji vyslovuje afrikáty č, dž. To znamená, že v kaltinėnaiském nářečí, stejně jako ve většině pohraničních nářečí, uvedený zákon realizace afrikát ustupuje.

LITERATŪRA

G r i n a v e c k i s V. 1986: Pietų žemaičių tekstai 2, Varniškiai, Vilnius.

G r i n a v e c k i s V. 1973: Žemaičių tarmių istorija (fonetika), Vilnius: Mintis.

J o n i k a s P. 1939: Pagramančio tarmė, Kaunas.

LKA II – Lietuvių kalbos atlasas 2, Fonetika, Vilnius: Mokslas, 1982.

V i t k a u s k a s V. 1992: Simono Stanevičiaus raštų kalba ir vidukliškių praradimai. – Aitvarai 3, 55–59.

207

Zinkevičius Z. 1966: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mintis.

EVOLUTION OF THE AFRICATES č, dž IN THE DIALECT OF THE KALTINĖNAI REGION

Summary

The africates č, dž in standard Lithuanian are pronounced as t<*tja, d<*dja before the endings *a, *a in a number of the Samogitian dialects. The famous modern scientists V. Grinaveckis, P. Jonikas, V. Vitkauskas, Z. Zinkevičius and others have described the existence of this law within the nineteenth and the twentieth centuries. It has been observed that at the beginning of the twentieth century the above law of affricates started losing its stingency. Only the representatives of older generation speaking the dialect of the Kaltin enai region pronounce t<*t′jā, *t′jā, d<*djā, *djā before the endings *a, *a instead of the general language affricates č, dž while representatives of younger generation quite often pronounce the affricates č, dž in the same position. Consequently, the above law of affricates in the dialect of the Kaltin enai region as well as in the majority of marginal dialects has become more flexible.

208