LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XL (1998)

Asta KAZLAUSKIENĖ

Univerzita Vytautase Velikého, Kaunas

TRVÁNÍ SAMOHLÁSEK V OTEVŘENÉ A ZAVŘENÉ SLABICE V JIŽNÍM ZÁPADNÍM AUKŠTAITSKÉM NÁŘEČÍ

1. V. Vaitkevičiūtė (1960: 207–208) při popisu fonetických okolností určujících délku samohlásek ve spisovné litevštině uvádí, že v zavřené slabice jsou samohlásky a dvojhlásky údajně kratší než v otevřené, protože část energie se věnuje také souhlásce; v zavřené koncovce jsou podle jejího názoru samohlásky delší než v jiných pozicích, avšak kratší než samohlásky v otevřené koncovce. Podle V. Vaitkevičiūtė jsou tedy ve spisovném jazyce nejdelší samohlásky v otevřené koncovce, kratší v zavřené koncovce a nejkratší uvnitř slova. Novější výzkumy trvání samohlásek uvnitř slova a v otevřené koncovce v jižním kaunaském nářečí západní aukštaitštiny (dále jen PVA) (Kazlauskienė 1998) však ukazují, že nářečí, na jehož základě vznikl spisovný jazyk, se vyznačuje kvantitativní redukcí koncových samohlásek. Samohlásky v otevřené koncovce tedy v nářečí PVA rozhodně nejsou delší než samohlásky vnitřní. Zbývá nyní zjistit, zda v nářečí PVA¹ závisí trvání samohlásek (zejména koncových) na charakteru slabiky (otevřenosti či zavřenosti).

1.1. Trvání samohlásek v zavřených a otevřených koncovkách bylo zkoumáno ve slovech²: renkà·s „renkąs“ – renkā, „renką“, rankàs „rankas“ – rankà „ranką“, rẽp.kas (zkrác. préz. 3. os. „renkasi“) „renkas“ – rẽj.ka „renka“, lenkẽ·s „lenkiąs“ – lenkẽ. „lenkią“, lẽj.kae.s „lenkės“ – lẽj.kae. (činné příčestí minulého času, mn. č., nominativ) „lenkė“, silkẽ·s „silkes“ – silkè (sing. instrumentál) „silke“, lẽj.kæs (zkrác. préz. 3. os. „lenkiasi“) „lenkias“ – lẽn.kæe „lenkia“, ni.kšti·s „nykštės“ – ni.kšti· „nykštį“, ká.rti.s „kartys“ – ká.rti „kartį“, ru·kštis „rūgštis“ – ru·kšti „rūgštį“, bá·rtis „bartis“ – bá·rti „bartį“, rú·kštu.s

¹Tato práce vychází pouze z těch západních aukštaitských kaunaských mluvčích, kteří podle převládajícího názoru (např.: Salys 1946: 51–52; Zinkevičius 1966: 118 a násl.; LKT 1970: 28–29; LKA 2 1982) nekrátí koncové samohlásky.

² Při transkripci příkladů se vycházelo z názoru, že před tvrdými souhláskami, samohláskami zadní řady a na konci slova je nízká samohláska přední řady [e] širší, např.: rẽ·sto. „ręsto“, rẽ·sti „ręsti“, rẽtù „retų“, sár.tæ. „sartę“, svíæste (sing. lokál) „sviete“. Samozřejmě tomu tak není ve všech nářečích PVA. Zhruba od Lekėčių, Višakio Rūdė, Kazlų Rūdė a Marijampolė směrem na východ se obvykle (bez ohledu na měkkost následující souhlásky) rozšiřuje pouze kmenové přízvučné dlouhé nebo polodlouhé [e]. Protože pouze dvě mluvčí pocházely z těchto míst, byla zvolena varianta odrážející výslovnost většiny mluvčích. Při uvádění zkoumaných slov byla zaznamenávána pouze měkkost souhlásek užívaných před samohláskami zadní řady. Protože již bylo zjištěno (Kazlauskienė 1998), že se v nářečí PVA zkracují nepřízvučné dlouhé koncové, a dokonce i kmenové samohlásky (s výjimkou samohlásek před krátkou koncovkou, např.: dra·sa „drąsą“, ru·pi „rūpį“, ti·ki „tykį“, tre·ši „trešį“, ke·dæ „kėdę“), jsou tyto samohlásky označeny jako polodlouhé.

113

„rūgštūs“ – rú·kštu... „rūgštu“, ru·kštùs „rūgštus“ – ru·kštù „rūgštu“, bú·stus „būstus“ – bú·stu „būstu“.

Analyzováno bylo také trvání vnitřních samohlásek v zavřených a otevřených slabikách. K tomu byly vybrány tyto minimální páry slov: sùktas (sing. nom.) „suktas“ – sùkas (zkrác. préz. 3. os. „sukasi“) „sukas“, suktàs (pl. akuz.) „suktas“ – sùkas (sloveso „sukasti“, bud. čas 3. os.) „sukas“, kã·pta (neos. rod) „kepta“ – kẽ·pa „kepe“, kepti (trpné příčestí minulého času, mn. č., nominativ) „kepti“ – kẽpi „kepi“. Pro experiment byly vybrány příklady, v nichž se porovnávala kvantita samohlásek před jednou závěrovou souhláskou a před kombinací třené a závěrové souhlásky: suskì „suskiu“ – šùki „Šukiu“, sùskis „suskis“ – sùkis (sloveso „suktis“, rozkazovací způsob, sing. 2. os.) „sukis“. Kromě toho se chtělo porovnat také trvání samohlásek před jednou třenou souhláskou a před kombinací třené a závěrové souhlásky. K tomu byla zvolena slova: pẽ·štù „peštu“ – pešù „pešu“, pešti (inf.) „pešti“ – peši (budoucí čas, 2. os.) „peši“.

1.2. Z těchto slov byly sestaveny krátké věty s jasným významem a podobným rytmem, v jejichž středu se nacházela zkoumaná slova. Věty přečetlo 8 představitelů kaunaského nářečí (2 ženy a 6 mužů; 4 kapsové a 4 zanavské). Jejich průměrný věk byl 62 let.

1.3. Trvání hlásek bylo měřeno na osobním počítači typu IBM pomocí programu pro počítačové zpracování řečových signálů „KALBAM 43“, který na Vilniuské univerzitě připravil P. Kasparaitis (programovací jazyk TURBO-PASCAL, v. 6.0)³. Slova přečtená mluvčími byla ukládána do paměti počítače a na obrazovce se zobrazoval oscilogram vytvořený programem. Po poslechu lze oscilogram rozdělit na jednotlivé hlásky, jejichž délku měří samotný program

1.4. Výsledky měření byly zpracovány metodami matematické statistiky: počítal se aritmetický průměr (x̄), směrodatná odchylka (s), variační koeficient (v), 95% interval spolehlivosti (÷). Významnost výsledků byla ověřována také Studentovým kritériem. Statistická analýza dat byla provedena pomocí programu „STUDENT“, který sestavil A. Girdenis (programovací jazyk TURBO-PASCAL, v. 7.0). Vzorce používané programem jsou dobře známy z jiných prací z experimentální fonetiky⁴.

2. Výsledky výzkumu ukazují, že poměry kvantity samohlásek v otevřených a zavřených koncovkách jsou přibližně tyto: [−]/[— #]⁵: [−]/[— s] = 1: 1,2; [≃]/[— #]: [≃]/[— s] = 1: 1,1; [−]/[— #]: [−]/[— s] = 1: 1,3; [˘]/[— #]: [˘]/[— s] = 1: 1,3. Samohlásky v zavřených koncovkách jsou tedy v průměru 1,2krát delší než samohlásky v otevřených koncovkách. Při srovnání těchto poměrů lze usuzovat, že rozdíl v trvání krátkých samohlásek v otevřené a zavřené koncovce je větší.

2.1. Poměry kvantity koncových samohlásek s cirkumflexovou intonací jsou ve zkoumaných pozicích následující: [ã·]/[— #]: [ã·]/[— s] = 1: 1,1; [ẽ·]/[— #]: [ẽ·]/[— s] = 1: 1,1; [ĩ·]/[— #]: [ĩ·]/[— s] = 1: 1,2. Při srovnání poměrů kvantity samohlásek s cirkumflexovou a jinou intonací (viz kap. 2) je patrné, že jde o nejmenší rozdíl v trvání. Pravděpodobně to ovlivnily zkoumané příklady (ręnkã·s – ręnkã·, leņkẽ·s – leņkẽ·, ni.kštĩ·s – ni.kštĩ·), neboť dva páry tvořila činná příčestí přítomného času, která se bohužel užívají stále méně, zatímco otevřená koncovka třetího páru

³ Trumpą jos aprašymą žr. (Girdenis ir kt. 1995: 15–21).

⁴Veškerá měření hlásek a statistické výpočty byly provedeny na katedře obecné lingvistiky VU.

⁵Takový symbol označuje pozici, kterou zaujímá samohláska: [−] – dlouhá nepřízvučná, [˘] – krátká nepřízvučná, [≃] – cirkumflexová, [˘] – krátká přízvučná samohláska, [— #] – otevřená koncovka, [— s] – zavřená koncovka, [— C] – pozice uvnitř slova.

114

sekundární (ni.kšti „nykštý“), je patrně sama o sobě delší než primární. Na druhou stranu může délka samohlásek koncovek s cirkumflexovým přízvukem záviset na povaze slabiky méně.

T a b u l k a 1

Délka samohlásek otevřených a zavřených koncovek (ms) a její statistické hodnocení⁶

Příklady | n | x̄ (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | tₚ > tα [ræŋká:s] | 19 | 161,5 | 36,6 | 22,6 | 143,9÷179,2 | 0,88<t₀,₀₅=2,03 [ræŋká] | 20 | 150,9 | 38,7 | 25,6 | 132,8÷169,0 [leŋkė:s] | 14 | 186,5 | 39,8 | 21,3 | 163,5÷209,5 | 1,03<t₀,₀₅=2,06 [leŋkė] | 14 | 170,8 | 40,7 | 23,8 | 147,3÷194,3 [ni.kšti:s] | 18 | 123,5 | 34,8 | 28,2 | 106,2÷140,8 | 1,52<t₀,₀₅=2,03 [ni.kšti] | 18 | 105,4 | 36,6 | 34,7 | 87,3÷123,6 [≈]/[— s] | 51 | 155,0 | 44,2 | 28,5 | 142,5÷167,4 | 1,62<t₀,₀₅=2,01 [≈]/[— #] | 52 | 140,5 | 46,4 | 33,0 | 127,6÷153,4 [leŋ.kae:s] | 10 | 129,5 | 21,0 | 16,2 | 114,5÷144,5 | 0,78<t₀,₀₅=2,10 [leŋ.kae] | 10 | 121,8 | 23,1 | 18,9 | 105,3÷138,3 [ka:rti:s] | 18 | 83,2 | 15,8 | 19,0 | 75,3÷91,0 | 3,76>t₀,₀₀₁=3,61 [ka:rti] | 17 | 64,2 | 13,9 | 21,7 | 57,1÷71,4 [ru:kštu:s] | 18 | 94,2 | 17,2 | 18,2 | 85,6÷102,7 | 5,70>t₀,₀₀₁=3,60 [ru:kštu] | 18 | 64,7 | 13,6 | 21,1 | 57,8÷71,5 [—]/[— s] | 46 | 97,5 | 24,7 | 25,3 | 90,2÷104,9 | 3,52>t₀,₀₀₁=3,52 [—]/[— #] | 45 | 77,2 | 28,9 | 37,4 | 68,5÷85,9 [raŋkàs] | 23 | 89,9 | 18,3 | 20,3 | 82,0÷97,8 | 2,69>t₀,₀₁=2,69 [raŋkà] | 23 | 73,8 | 22,1 | 29,9 | 64,3÷83,4 [silkès] | 21 | 100,7 | 22,5 | 22,3 | 90,5÷111,0 | 2,40>t₀,₀₅=2,02 [silkė] | 21 | 83,7 | 23,4 | 27,9 | 73,1÷94,4 [ru:kštis] | 22 | 73,6 | 18,6 | 25,3 | 65,3÷81,9 | 4,04>t₀,₀₀₁=3,54 [ru:kšti] | 22 | 54,1 | 12,8 | 23,7 | 48,4÷59,8 [ru:kštùs] | 22 | 78,5 | 16,4 | 20,9 | 71,2÷85,7 | 4,85>t₀,₀₀₁=3,55 [ru:kštù] | 21 | 55,6 | 14,5 | 26,0 | 49,0÷62,2 [ˇ]/[—s] | 88 | 85,6 | 21,4 | 25,0 | 81,0÷90,1 | 5,67>t₀,₀₀₁=3,41 [ˇ]/[— #] | 87 | 66,8 | 22,3 | 33,3 | 62,1÷71,6 [reŋ.kas] | 19 | 78,0 | 19,7 | 25,3 | 68,5÷87,5 | 2,85>t₀,₀₁=2,72 [reŋ.ka] | 19 | 59,9 | 19,4 | 32,3 | 50,6÷69,2 [leŋ.kae:s] | 16 | 91,6 | 23,2 | 25,3 | 79,3÷104,0 | 2,11>t₀,₀₅=2,04 [leŋ.kae] | 16 | 76,3 | 17,5 | 22,9 | 67,0÷85,6

⁶ Význam symbolů používaných v tabulkách statistického hodnocení: n – počet měření, x̄ – aritmetický průměr, s – směrodatná odchylka, v – variační koeficient, 95% interval spolehlivosti – 95% interval spolehlivosti, tₚ – vypočtená hodnota Studentova kritéria, tα – kritická hodnota Studentova kritéria, α – hladina významnosti výsledků.

115

Příklady n x̄ (ms) s (ms) v (%) 95% interval spolehlivosti (ms) tₚ < tₐ [bā́.r̥tis] 19 61,2 9,3 15,2 56,7÷65,7 5,80>t₀,₀₀₁=3,59 [bā́.r̥ti] 18 43,8 8,9 20,3 39,4÷48,3 [búː.stus] 20 61,7 16,5 26,7 54,0÷69,4 4,20>t₀,₀₀₁=3,57 [búː.stu] 20 42,9 11,3 26,3 37,6÷48,2 [—]/[—s] 74 72,2 21,3 29,4 67,3÷77,1 5,13>t₀,₀₀₁=3,43 [—]/[—#] 73 54,9 19,7 35,9 50,3÷59,5

Jak ukazují výsledky statistické analýzy uvedené v tabulce 1, rozdíly v délce samohlásek otevřených a zavřených koncovek s cirkumflexovým přízvukem nejsou statisticky významné. Rozdíly v průměrné délce porovnávaných samohlásek však nejsou malé ([āː]/[—s] − [āː]/[—#] = 10,6 ms; [ēː]/[—s] − [ēː]/[—#] = 15,7 ms, [īː]/[—s] − [īː]/[—#] = 18,1 ms), a při zvýšení počtu realizací by se projevily.

2.2. Poměry mezi nepřízvučnými dlouhými⁷ samohláskami otevřených a zavřených koncovek jsou přibližně následující: [eː]/[—#]: [eː]/[—s] = 1: 1,1; [iː]/[—#]: [iː]/[—s] = 1: 1,3; [uː]/[—#]: [uː]/[—s] = 1: 1,5. Statistická významnost těchto samohlásek se poněkud liší od významnosti samohlásek s cirkumflexovým přízvukem. Rozdíly v délce vysokých samohlásek [iː, uː] jsou ve zkoumaných pozicích statisticky významné: stanovené intervaly spolehlivosti se ani nepřekrývají a vypočtené hodnoty Studentova kritéria na hladině 0,001 převyšují nejvyšší kritické hodnoty tohoto kritéria. Pouze rozdíl v délce samohlásky [eː] je malý ([eː]/[—s] − [eː]/[—#] = 7,7 ms) a statisticky neprůkazný.

2.3. Přízvučné krátké samohlásky otevřených koncovek mají vůči odpovídajícím samohláskám zavřených koncovek přibližně tyto poměry: [ă]/[—#]: [ă]/[—s] = 1: 1,2; [ĕ]/[—#]: [ĕ]/[—s] = 1: 1,2; [ĭ]/[—#]: [ĭ]/[—s] = 1: 1,4; [ŭ]/[—#]: [ŭ]/[—s] = 1: 1,4. Rozdíly v délce všech krátkých přízvučných samohlásek otevřených a zavřených koncovek jsou statisticky významné, protože intervaly spolehlivosti délky se téměř nepřekrývají a vypočtené hodnoty Studentova kritéria jsou vyšší než kritické hodnoty tohoto kritéria.

2.4. Nepřízvučné krátké samohlásky jsou v otevřených koncovkách rovněž kratší než v zavřených. Jejich poměry jsou následující: [a]/[—#]: [a]/[—s] = 1: 1,3; [e]/[—#]: [e]/[—s] = 1: 1,2; [i]/[—#]: [i]/[—s] = 1: 1,4; [u]/[—#]: [u]/[—s] = 1: 1,4. Rozdíly v délce těchto samohlásek jsou statisticky průkazné: intervaly spolehlivosti nízkých samohlásek se mírně překrývají, intervaly vysokých samohlásek se nepřekrývají vůbec a vypočtené hodnoty Studentova kritéria převyšují kritické hodnoty tohoto kritéria.

⁷ Jak již bylo uvedeno, v nepřízvučných slabikách se dlouhé samohlásky zkracují, a proto se zde termín dlouhý používá podmíněně.

116

3. Ačkoli jsou cirkumflexní a krátké (přízvučné i nepřízvučné) samohlásky v uzavřených koncovkách delší než samohlásky v otevřených koncovkách, jsou však kratší než odpovídající vnitřní samohlásky⁸ (viz tab. 2).

Tabulka 2

Poměry kvantity některých vnitřních samohlásek a samohlásek v otevřených a uzavřených koncovkách⁹

Samohlásky | Pozice a poměry kvantity | P: U Otevřená koncovka | Uzavřená koncovka | Předposlední slabika [āˑ] | 1 | 1,1 | 1,3 | 1,3 [ēˑ] | 1 | 1,1 | 1,2 | 1,1 [īˑ] | 1 | 1,2 | 1,5 | 1,3 [≈] | 1 | 1,1 | 1,3 | 1,2 [à] | 1 | 1,2 | 1,4 | 1,2 [è] | 1 | 1,2 | 1,5 | 1,2 [ì] | 1 | 1,4 | 1,8 | 1,3 [ù] | 1 | 1,4 | 1,5 | 1,1 [ˋ] | 1 | 1,3 | 1,5 | 1,2 [a] | 1 | 1,3 | 1,5 | 1,2 [e] | 1 | 1,2 | 1,2 | 1 [ɪ] | 1 | 1,4 | 1,7 | 1,2 [u] | 1 | 1,4 | 1,8 | 1,2 [ˈ] | 1 | 1,3 | 1,5 | 1,2

Z tabulky 2 je patrné, že poměry kvantity vysokých samohlásek jsou ve srovnávaných pozicích větší než u nízkých samohlásek (srov. [Vʲi]/[— #]: [Vʲi]/[— s]: [Vʲi]/[— C—] = 1: 1,3: 1,5 a [Vʲe]/[— #]: [Vʲe]/[— s]: [Vʲe]/[— C] = 1: 1,1: 1,2). Z toho vyplývá, že délka vysokých samohlásek závisí více na pozici. Není to překvapivý výsledek, neboť jak ukazuje výzkum vnímání samohlásek spisovného jazyka od A. Pakerio (1982: 96–102), pro rozlišení opozice dlouhých a krátkých vysokých samohlásek je důležitější kvalita, zatímco u samohlásek s nízkým jazykovým zdvihem je důležitější délka. Proto

⁸Délka vnitřních samohlásek byla měřena ve slovech: mā:sto „myslí“ ([āˑ] – 201,4 ms), grã:štu „vrtali by“ ([æˑ] – 208,7 ms), grì:štu „vrátili by“ ([īˑ] – 154,0 ms); pė.gręž.tù „přeprovrtali by“ ([æ] – 92,0 ms), pė.rgri.stu „převrátili by“ ([ì] – 88,1 ms), pãr.pu.stu „profoukli by“ ([ù] – 80,8 ms); rãsti (spis.) „najít“ ([à] – 103,0 ms), rùsti „rezivět“ ([ù] – 83,2 ms), trešti „třískat“ ([æ] – 123,1 ms), rišti (spis.) „vázat“ ([ì] – 98,4 ms); ratù „kolem“ ([a] – 91,8 ms), krutù „hýbu se“ ([u] – 76,4 ms), retù „řídkým“ ([e] – 93,3 ms), ritù „valím se“ ([ɪ] – 73,8 ms). Mluvčí, nahrávání a metodika měření délky byly stejné (viz oddíly 1.2 a 1.3). V závorkách je uveden průměr délky samohlásky.

⁹ P: U – poměr délky samohlásek předposlední slabiky a uzavřené koncovky.

117

kvantita vysokých samohlásek může záviset na pozici více než kvantita nízkých samohlásek.

Velmi zajímavé jsou výsledky srovnání délky dlouhých nepřízvučných samohlásek v kmeni a samohlásek v otevřených a uzavřených koncovkách. Pouze vysoká samohláska kmene [i·] je delší než samohlásky typu [i·] v otevřených a uzavřených koncovkách (jejich poměry kvantity jsou přibližně takovéto: [i·]/[— #]: [i·]/[— s]: [i·]/[— C] = 1: 1,3: 1,4). Vysoká samohláska kmene [u·] je delší než [u·] v otevřené koncovce, ale kratší než [u·] v uzavřené koncovce ([u·]/[— #]: [u·]/[— C]: [u·]/[— s] = 1: 1,2: 1,5). Nízká samohláska [e·] v předposlední slabice po přízvuku je kratší než samohláska v uzavřené, a dokonce i v otevřené koncovce [e·] ([e·]/[— C]: [e·]/[— #]: [e·]/[— s] = 1: 1,3: 1,4). To ukazuje, že nepřízvučné nízké samohlásky se v nářečí PVA výrazně zkracují.

4.0. Bylo by vhodné porovnat délku samohlásek v koncovkách a vnitřních samohlásek v otevřených a uzavřených slabikách. Přesné srovnání je však obtížné, neboť je těžké najít vhodné dvojice. Navíc při určování hranic slabik podle fonologického modelu slabiky (STR)¹⁰ ubývá i uzavřených vnitřních slabik. Uzavřené koncovky totiž existují pouze s konsonantem [s] a tento konsonant se uvnitř slova připojuje k následující slabice.

Pro experiment s vnitřními samohláskami byly vybrány tři skupiny příkladů: v první se srovnávaly samohlásky užívané před jedním (V-TV) a před dvěma závěrovými souhláskami (VT-TV), ve druhé před frikativou a závěrovou souhláskou (V-STV) a před jednou závěrovou souhláskou (V-TV), ve třetí před frikativou a závěrovou souhláskou (V-STV) a před jednou frikativou (V-SV).

4.1. Výsledky měření délky a jejího statistického vyhodnocení u příkladů první skupiny (zkoumaná samohláska se vyskytuje před jednou a před dvěma závěrovými souhláskami) ukazují, že typ slabiky (otevřená či uzavřená) patrně nemá výrazný vliv na délku vnitřních samohlásek, které nejsou součástí dvojhlásek (viz tab. 3).

Pouze ve slovech kã̄pta a kã̄pa je rozdíl v délce vnitřních samohlásek statisticky významný: intervaly spolehlivosti se jen málo překrývají a vypočtená hodnota Studentova kritéria při hladině 0,05 mírně překračuje kritickou hodnotu. Průměrné délky vnitřních samohlásek v ostatních třech dvojicích (sùktas – sùkas, suktȧs – sukàs, keptì – kepì) jsou velmi podobné a jejich rozdíly nejsou statisticky významné. Zdá se, že v otevřené slabice by vnitřní samohlásky měly být delší než v uzavřené slabice. To však lze pozorovat pouze u dvojice suktàs – sukàs¹¹.

¹⁰Viz k tomu (Girdenis 1985: 5–11; 1995: 115–121; Pakerys 1995: 286–288).

¹¹Mimochodem, ve slově sukàs se hranice slabiky shoduje s hranicemi morfémů (předpony su- a kořene budoucího času slovesa kąsti kas).

118

Tabulka 3

Délka samohlásek vnitřních otevřených a zavřených slabik (ms) a její statistické vyhodnocení

Příklady | n | x̄ (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | tₚ > tₐ [sùktas] | 15 | 65,9 | 12,8 | 19,4 | 58,8 ÷ 73,0 | 0,02 < t₀,₀₅ = 2,05 [sùkas] | 15 | 65,7 | 16,8 | 25,5 | 56,4 ÷ 75,0 [suktás] | 15 | 51,6 | 9,3 | 17,9 | 46,5 ÷ 56,7 | 1,73 < t₀,₀₅ = 2,05 [sukás] | 15 | 58,5 | 12,3 | 21,0 | 51,7 ÷ 65,3 [kǽ:pta] | 12 | 159,8 | 17,1 | 10,7 | 149,0 ÷ 170,7 | 2,26 > t₀,₀₅ = 2,07 [kǽ:pa] | 12 | 177,1 | 20,1 | 11,4 | 164,3 ÷ 189,9 [kepˈti] | 15 | 72,3 | 25,9 | 35,9 | 57,9 ÷ 86,6 | 0,18 < t₀,₀₅ = 2,05 [kepˈi] | 15 | 74,1 | 28,2 | 38,0 | 58,5 ÷ 89,7 [sùskis] | 12 | 83,8 | 9,9 | 11,8 | 77,6 ÷ 90,1 | 3,32 > t₀,₀₀₅ = 3,19 [sùkis] | 12 | 68,4 | 12,7 | 18,6 | 60,3 ÷ 76,5 [suškù] | 6 | 72,8 | 5,4 | 7,4 | 67,2 ÷ 78,5 | 3,93 > t₀,₀₀₅ = 3,58 [šukù] | 6 | 61,8 | 4,3 | 6,9 | 57,4 ÷ 66,3 [pẽšti] | 12 | 102,7 | 11,3 | 11,0 | 95,5 ÷ 109,8 | 1,49 < t₀,₀₅ = 2,07 [pẽši] | 12 | 95,8 | 11,5 | 12,0 | 88,4 ÷ 103,1 [pešti] | 9 | 79,4 | 11,1 | 13,9 | 70,9 ÷ 88,0 | 0,95 < t₀,₀₅ = 2,11 [peši] | 9 | 74,4 | 11,3 | 15,1 | 65,8 ÷ 83,1

Tyto protichůdné výsledky (jeden rozdíl v délce je statisticky významný, tři nejsou významné, u nichž lze jen stěží pozorovat tendenci k delším samohláskám v otevřené slabice) lze podle mého názoru vysvětlit pouze tím, že snad přízvučné samohlásky jsou v otevřené slabice delší než v zavřené, zatímco povaha slabiky nemá vliv na kvantitu krátkých samohlásek¹². Na druhou stranu je pro litevský spisovný jazyk (a tedy nejspíš i PVA), jak uvádí A. Girdenis (DLKG 1994: 36–37), charakteristická tendence k otevřeným slabikám, a proto se v souvislé řeči mohou zavřené slabiky měnit v otevřené. Zkoumání délky těchto příkladů zřejmě dovoluje předpokládat, že zde buď máme z fonetického hlediska otevřené slabiky, nebo povaha slabiky nemá vliv na kvantitu krátkých samohlásek.

4.2. Délka vnitřních samohlásek před frikativou a explozivou (V-STV) a před jednou explozivní souhláskou (V-TV) se, jak ukazuje statistická analýza rozdílů v jejich délce, liší o něco více.

¹² Samotné slovo kǽpta někteří mluvčí podle vlastního vyjádření používají velmi zřídka, nebo vůbec. Samohláska v něm proto mohla být vyslovena kratší než obvykle v této pozici. Možná na to mělo vliv velmi časté slovo keptà, „pečenou“.

119

V příkladech suškù – šukù, suškis – šukis jsou rozdíly v délce vnitřních samohlásek statisticky významné: zjištěné intervaly spolehlivosti se nepřekrývají a vypočtené hodnoty Studentova kritéria překračují při hladině 0,005 kritické hodnoty. Delší jsou v těchto příkladech samohlásky před frikativou a explozivní souhláskou (V-STV).

Kdyby se délka samohlásek vnitřních otevřených a zavřených slabik (před jednou a před dvěma explozivními souhláskami) lišila, bylo by možné tvrdit, že ve slovech typu suškù probíhá hranice slabiky mezi frikativou a explozivní souhláskou. Vnitřní otevřené slabiky by pak byly kratší a zavřené delší (stejně jako koncovky). Délka samohlásek vnitřních otevřených a zavřených slabik se však neliší. Proto je třeba hledat jiné příčiny toho, proč je samohláska před frikativou a explozivou (V-STV) delší než před jednou explozivou (V-TV). V tomto případě měla na větší délku samohlásky nejspíše vliv následující frikativní souhláska, neboť jak ukazují výsledky výzkumu, samohlásky jsou v této pozici delší. Při artikulaci frikativní souhlásky se v ústní dutině vytváří úžina, zatímco při artikulaci explozivní souhlásky závěr (LKG 1965: 68–88; Mikalauskaitė 1975: 38–50; Pakerys 1995: 88). K jeho překonání je zapotřebí více energie než k překonání úžiny – v důsledku toho mohou být sousední samohlásky kratší¹³.

4.3. V příkladech pešti – peši, pešti – peši jsou rozdíly v délce samohlásek malé a neexistuje statistický důvod tvrdit, že se kvantita těchto samohlásek liší. Lze však pozorovat tendenci k delším samohláskám před frikativou a explozivní souhláskou než před jedinou frikativou. Jak ukazuje předchozí výzkum, samohlásky otevřené slabiky (V-TV) jsou o něco delší než samohlásky zavřené slabiky (VT-TV). Proto v příkladech pešti, pešti nemůže hranice slabiky ležet mezi frikativou a explozivní souhláskou, protože by pak zde byla delší samohláska zavřené slabiky, což by odporovalo výsledkům zkoumání délky samohlásek otevřených a zavřených slabik, o jejichž hranicích není pochyb. Lze tedy vyvodit, že v těchto slovech máme pouze otevřené vnitřní slabiky a hranice slabik jsou: pe-šti, pe-ši, pe-šti, pe-ši. Experiment tedy skutečně podporuje tvrzení fonologické teorie (Girdenis 1995: 115–121), podle nichž skupina ST slabiku neuzavírá.

4.4. Takové statisticky nevýznamné rozdíly v délce samohlásek otevřené a zavřené slabiky kmene by ukazovaly, že pravdu měli nejspíše A. Girdenis (1985: 6; 1995: 115–16) a A. Pakerys (1995: 282–283), kteří tvrdili, že neexistují fonetické rysy signalizující začátek a konec slabiky¹⁴. To potvrdila také

¹³ Na druhou stranu je při srovnání zkoumaných slov patrné, že suškù „suskù“ a suškis „suskis“ nejsou tak neutrální. Přestože bylo při nahrávání textů požadováno co nejneutrálnější zabarvení hlasu, mohly být vysloveny emotivněji než s nimi srovnávaná slova šukù „šuku“ a šukis „sukis“.

¹⁴Pravděpodobně ze stejného důvodu nebyly hranice slabik v litevštině experimentálně zkoumány. Je pravda, že se objevily pokusy o jejich výklad (LKG 1965: 122–126; Mikalauskaitė 1975: 71–75; Pakerys 1995: 281–288), k tomu však vedla sama specifika těchto prací. Podrobněji byly zkoumány pouze hranice slabik ve spisovném jazyce (Strimaitienė, Girdenis 1978: 61–68) a v severní žemaitštině (Kliukienė 1983: 50–60; 1992: 38–51)

120

Výzkum kvantity vnitřních samohlásek otevřených a uzavřených slabik v dialektu PVA. Z tohoto důvodu podle jejich názoru (DLKG 1994: 36–37; Pakerys 1995: 282–283) není rozlišování otevřených a uzavřených slabik v litevském spisovném jazyce účelné.

5.1. Souhrnně lze vyvodit tyto závěry.

1. V dialektu PVA jsou samohlásky uzavřených koncovek delší než samohlásky otevřených koncovek. Možná koncová souhláska uzavřené koncovky chrání samohlásku slabiky před zkrácením. Na druhou stranu může efekt délky samohlásek otevřených koncovek vznikat také díky plynulejšímu přechodu od samohlásky k pauze.

2. Délka vysokých samohlásek závisí více na pozici.

3. Samotná skutečnost zkracování koncových samohlásek v dialektu PVA se znovu potvrzuje. Téměř ve všech případech jsou samohlásky na konci slova (jak otevřeném, tak i uzavřeném) kratší než odpovídající vnitřní samohlásky.

4. Uzavřenost slabiky nemá větší vliv na délku vnitřních samohlásek, které nejsou součástí dvojhlásek. V otevřených slabikách (V-TV) jsou samohlásky jen o něco delší než v uzavřených slabikách (VT-TV).

5. Vnitřní samohlásky před frikativní a explozivní souhláskou (V-STV) jsou delší než před jedinou explozivní souhláskou (V-TV). Jelikož se délka samohlásek v nesporně uzavřených (VT-TV) a otevřených (V-TV) slabikách téměř neliší, lze v tomto případě poněkud větší délku vnitřní samohlásky před frikativní a explozivní souhláskou vysvětlit pouze vlivem frikativní souhlásky.

6. Délka vnitřních samohlásek před frikativní a explozivní souhláskou (V-STV) a před jedinou frikativní souhláskou (V-SV) se málo liší. Lze tedy tvrdit, že skupina souhlásek ST slabiku neuzavírá¹⁵.

Obdrženo 1998 05 18

LITERATŪRA

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1994.

G i r d e n i s A. 1985: Fonologinio skiemens riba: konstruktas ar realybė? – Kalbotyra 36 (1), 5–11.

G i r d e n i s A. 1995: Teoriniai fonologijos pagrindai, Vilnius: Petro ofsetas.

G i r d e n i s A. ir kt. 1995: Lietuvių kalbos ir jos tarmių prozodinių reiškinių ir fonemų alofonų analizė. Mokslinė ataskaita, Vilnius: VU.

K a z l a u s k i e n ė A. 1998: Balsių kiekybės santykiai pietinių vakarų aukštaičių tarmėje. – Kalbotyra 47 (1) (spausdinamas).

vidinės atvirosios sandūros. Matyt, skiemens ribas galima nustatyti tik remiantis fonologine analize. Šiuo aspektu lietuvių kalbos skiemenys išsamiai aprašyti (Girdenis 1995: 113–120; dar plg. Girdenis 1985: 5–11).

¹⁵ Baigdama noriu nuoširdžiai padėkoti prof. habil dr. A. Girdeniui už vertingus patarimus ir skatinimą atlikti šį tyrimą.

121

Kliukienė R. 1983: Atviroji sandūra ir jos fonetinė realizacija šiaurės žemaičių tarmėje. – Kalbotyra 34 (1), 50–60.

LKA 2 – Lietuvių kalbos atlasas 2, Fonetika, Vilnius: Mokslas, 1982.

LKG 1 – Lietuvių kalbos gramatika 1, Fonetika ir morfologija, Vilnius: Mintis, 1965.

LKT – Lietuvių kalbos tarmės. Chrestomatija, Vilnius: Mintis, 1970.

Mikalauskaitė E. 1975: Lietuvių kalbos fonetikos darbai, Vilnius: Mokslas.

Pakerys A. 1982: Lietuvių bendrinės kalbos prozodija, Vilnius: Mokslas.

Pakerys A. 1995: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika, Vilnius: Žara.

Strimaitienė M., Girdenis A. 1978: Priebalsių junginių trukmė kaip atvirosios sandūros indikatorius bendrinėje lietuvių kalboje. – Kalbotyra 29 (1), 61–68.

Vaitkevičiūtė V. 1960: Lietuvių kalbos balsių ir dvibalsių ilgumas arba kiekybė. – Lietuvių kalbotyros klausimai 3, 207–217.

Salys A. 1946: Lietuvių kalbos tarmės. Tübingenas.

Zinkevičius Z. 1966: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mintis.

THE LENGTH OF THE OPEN AND CLOSED VOWELS IN THE SOUTH-WESTERN AUKŠTAITIAN DIALECT

Summary

The results of the experiment show, that the vowels of the closed word-endings are longer than those of the open word-endings in the south-western Aukštaitian dialect. Both closed and open vowels in the word-endings, however, are shorter than the vowels in the word-middle. The final consonants in the closed word-endings of the dialect investigated might be preserving the stem vowel from the latter being shortened. On the other hand, the effect of the length of vowels in the open word-endings might happen due to a more smooth vowelpause shift.

The influence of the closed syllable on the length of word-middle vowels (those not constituting diphthongs) is the least. The word-middle vowels are longer in the position preceding both blown and explosive consonants (V-STV) than in the position preceding one explosive consonant alone (V-TV). However, in this case, the greater length of the word-middle vowel followed by both blown and explosive consonants is explained by the influence of the blown consonant only, because the cases with vowels followed by both blown and explosive consonants or blown consonant alone hasn’t shown big difference in vowel lengths and accordingly this is statistically insignificant. So, in the south-western Aukštaitian dialect the consonant ST group doesn’t close the stem.

122