ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XLI (1999)

Aušra ŽEMIENĖ

Vilniuská pedagogická univerzita

TVORBA MUŽSKÝCH PŘÍJMENÍ V RAGNITSKÉM OKRESE NA KONCI XVIII. A NA ZAČÁTKU XIX. STOLETÍ

Výzkum příjmení v litevské historické antroponymii vychází převážně z antroponymického materiálu Litevského velkoknížectví. Za zmínku stojí práce A. Salise (Salys 1983: 11–70), P. Skardžiuse (Skardžius 1956: 502–509), P. Jonikase (Jonikas 1973: 201–216), Z. Zinkevičiuse (Zinkevičius 1977: 19–77) a V. Maciejauskienė (Maciejauskienė 1991; 1993). Ačkoli pokladnice antroponymie Litevského velkoknížectví ještě není vyčerpána, údaje z výzkumu příjmení Malé Litvy by doplnily závěry studií litevského osobního názvosloví a podpořily rozvoj historické antroponymie. Dosud je těchto údajů bohužel málo. Antroponymické materiály Malé Litvy lze nalézt v pracích V. Kalvaičio (Kalwaitis 1910), J. Gerulise (Gerullis 1922), R. Trautmanna (Trautmann 1925), V. Fenzlaua (Fenzlau 1936) a ve studii historika A. Matulevičiuse (Matulevičius 1995: 213–222). Ze specializovanějších výzkumů lze však zmínit pouze články G. Kiškienė, které se zabývaly tvorbou příjmení v Malé Litvě (Kiškienė 1983; 1985; 1989; 1990).

Cílem tohoto článku je rozšířit výzkum antroponymie Malé Litvy analýzou tvorby mužských příjmení v ragnitském okrese na konci XVIII. a na začátku XIX. století. Jedná se o první publikaci, která zkoumá osobní jména vypsaná z historických pramenů Malé Litvy uložených v Ústředním evangelickém archivu v Berlíně (EZA).¹

Pramenem je matrika sňatků ragnitského kostela z let 1769–1822 „Verzeichniſs der getrauten Paare im Litaujſchen Kirchſpiel/Ragnit/de Annis 1769–1700, 1771, 1769–1822“². Stránky knihy byly očíslovány; celkem jich bylo 131. Kniha pokrývá přibližně 53 let (záznamy o sňatcích z let 1769–1822), z nichž bylo vybráno asi 4 700 zápisů příjmení (1 901 různých lexémů příjmení), které spolu se zápisy křestních jmen tvoří kartotéku přibližně 9 400 osobních jmen. Záznamy o sňatcích uvádějí křestní jména a příjmení manželů (někdy také jejich svědků nebo otce nevěsty) a názvy míst bydliště (vesnic). Někte-

¹ Podrobněji o EZA viz D r o t v i n a s V. Zdroje osobního názvosloví Malé Litvy v německých archivech. – Otázky litevské lingvistiky 38, 1997, 81–87.

² Mikrofiše knih poskytl prof. V. Drotvinas. Kódy mikrofiší jsou EZA 0 3604/1+, EZA 0 3604/2+, EZA 0 3604/3- Ragnit/Ostpreußen b)1769–1822 lit.

223

V jednotlivých zápisech lze nalézt také údaje o příbuzenských vztazích mezi manželi a jejich společenském postavení. Formule pro uzavření manželství mají několik typů:

(1) Nikelis Errikatis von Lepaloten ist mit Aguzfe Lutkwacze des Jokubs Lutkus in Pellenen... 24 Octbr.: in der Rimfa copuliert werden.

V prvním příkladu jsou uvedena jména a příjmení obou manželů i otce nevěsty a také názvy míst jejich bydliště.

(2) Mik. Danys e[in] Loß[mann] der Wittwer mit der Magd Ane Urbßate beyde von Preußen 28 Febr.:

Ve druhém příkladu se kromě již zmíněných označení manželů a názvů míst jejich bydliště (oba pocházejí z téhož místa) uvádí také ženichovo povolání (vorař).

(3) Anßas Pellinatis, der Dwaronatis von Bludißken, Stiefjohn, mit der von ihm... Magd Madl. Erkate von Dorlauken d[iem] 11 Nvbr.

Ve třetím příkladu jsou uvedena jména a příjmení manželů, jejich společenské postavení (statkář, služebná), názvy míst jejich bydliště a ženichův rodinný stav (nevlastní syn).

(4) Jurgis Skambraks e[in] Invalide vonraudeken, mit Erkme Maißimate... von Großen d[iem] 1 Xbr.

Tento zápis obsahuje jména a příjmení manželů, názvy míst jejich bydliště a údaj o společenském postavení ženicha (invalidní).

Pramen je psán německy s latinskými vsuvkami a v zápisech litevských příjmení je patrný vliv němčiny. Ve fonetice se tento vliv projevuje určitými souhláskovými skupinami, které nejsou pro litevštinu charakteristické, např. Schmidtke, nivelizací samohláskových fonémů uo/o a ė/e, např. Jożuatis – Juożwaitis, Sedatis – Sėdaitis apod. Zápisy pořizovalo více osob, proto se příjmení zapisují velmi nejednotně a vyskytuje se mnoho grafických rozdílů, které nejsou podmíněny pozičními variantami, např. Tumoßatis / Tumoſatis, Kriçons / Kryçons, Ennulene / Enullatis, Jagomaſtate / Jagomoſtene / Jegomaſtat apod. Časté varianty příjmení dokládají, že příjmení v 18. století, ačkoli se již stala nezbytnou součástí označení osoby, ještě neměla pevné právní postavení, které by zajišťovalo jejich přesnost a stálost (srov. také Maciejauskienė 1991: 117).

Téměř všechna označení osob (asi 98%) jsou dvoučlenná, např. Erdmons Kemßatis, Anßas Pellinatis, Jokubs Lutkus. Shodné druhé členy označení otce a syna ukazují, že druhé osobní jméno v dvoučlenném označení již získalo status příjmení, např. syn Jons Lenkait, otec Kriſtup Lenkait. V 18. století se tedy v Malé Litvě, stejně jako ve Velké Litvě, již definitivně ustálilo dvoučlenné litevské označování osob křestním jménem a příjmením (srov. Maciejauskienė 1991: 112).

Nejčastější vzorec dvoučlenného označení osob je následující: křestní jméno + příjmení. Na s. 121–131 se pořadí označování mění, protože se mění způsob registrace osob v knize. Na těchto stranách jsou osoby zapisovány do sloupcové tabulky, v jejímž prvním sloupci („Name und Stand“) se nejprve uvádí příjmení a poté křestní jméno. V ostatních sloupcích jsou osoby zapisovány v obvyklém pořadí: první člen – křestní jméno, druhý člen – příjmení.

224

Jméno pouze jednoho muže tvoří dvě křestní jména a příjmení: Anusis Anfas Gurblys. Zde Anusis je zdrobnělou podobou křestního jména Anfas. Lze se domnívat, že člověk byl doma oslovován prvním, zdrobnělým jménem, zatímco druhé bylo jménem úředním.

Pojetí tvoření příjmení. Při pojednání o tvoření příjmení je třeba zdůraznit, že se svou povahou a charakterem zásadně liší od tvoření apelativní slovní zásoby.

Zaprvé, všechna příjmení vznikla z osobních jmen: z patronymik tvořených patronymickými příponami nebo z různých jiných jmen (přezdívek, starých dvoukmenových osobních jmen, osobních jmen vzniklých z apelativních přízvisek apod.) – (srov. Maciejauskienė 1991: 228). To neumožňuje hodnotit příjmení jako odvozeninu. Například příjmení vzniklé z patronymika není odvozeninou, pouze obsahuje nějaký afix. Srov. také apelativum karalaitis a příjmení Adomaitis. V prvním případě je základem tvoření karalius a slovotvorným afixem přípona -aitis. Apelativum karalaitis je tedy odvozeninou (derivátem) s příponou -aitis. Ve druhém případě by bylo chybné považovat příjmení Adomaitis za odvozeninu s příponou -aitis, protože touto příponou bylo vytvořeno pouze patronymikum, které se později (asi v 17.–18. století) stalo příjmením. Uvedená přípona je tedy afixem tvoření patronymik.

Zadruhé, po ustálení příjmení (od 18. století) probíhal proces jejich stabilizace: odpadávání patronymických přípon, polonizace apod. (Maciejauskienė 1991: 117). Jedním z důsledků tohoto procesu bylo prosazení nelitevských přípon v litevských příjmeních.

Projednávat tedy tvoření příjmení (z hlediska tvoření apelativ) nemá opodstatnění. V. Maciejauskienė v této souvislosti upřednostňuje dokonce jiný termín – „specifika výzkumu tvoření příjmení“ (srov. „specifika původu příjmení utvořených různými způsoby“) apod. (Maciejauskienė 1991: 205).

Tvoření příjmení souvisí se specifiky příjmení jako vlastního jména. Za skutečné příjmenotvorné afixy se s ohledem na zvláštnosti vzniku, vývoje a stabilizace příjmení považují osobní (patronymické) přípony -aitis, -onis, -ūnas, -ėnas (Maciejauskienė 1991: 216). M. Ramonienė tyto přípony označuje také jako „přípony charakteristické výhradně pro příjmení“ (Ramonienė 1992: 124). K patronymickým příponám se řadí také slovanské -ovič, -evič. Tyto přípony se nejprve ustálily v patronymikách a při utváření příjmení se v mnoha z nich zachovaly. Je však třeba zdůraznit, že přípony -ovič, -evič mohly v litevských příjmeních vzniknout i jinak: mohly být uměle připojeny při polonizaci příjmení, anebo jde o příjmení s těmito příponami převzatá (Maciejauskienė 1991: 180–181; 1993: 40; 1996: 60).

V souvislosti s tvořením příjmení je třeba zmínit také zdrobňovací přípony -elis, -ulis, -utis, -ukas atd. Problematické bývá také posouzení jejich významu: tyto přípony mohly mít jak patronymický význam (přípony příjmení otce a syna jako osob různého věku a z různých generací), tak zdrobňovací význam (přípony s tímto významem se užívají k odlišení příjmení osob, které nejsou příbuzensky

225

spřízněny a jejichž příjmení signalizují různé mimojazykové rozdíly) – (srov. Maciejauskienė 1987: 87; 1991: 89). Zdá se, že u některých příjmení z pramene, který zkoumáme, mají uvedené přípony zdrobňovací význam (srov. Deiwiks ir Deiwikatis, Bastikas ir Bastikatis), jejich význam však bývá většinou obtížné určit (může být zdrobňovací i patronymický).

Vzhledem k tomu, že specifika tvoření příjmení souvisejí nejen se zvláštnostmi jejich původu a vývoje, ale také s procesem jejich stabilizace, jsou důležitá i příjmení s příponami typu -sk-, která vznikla polonizací litevských příjmení různého původu. Jak již bylo zmíněno, touto nepřirozenou cestou vznikla také některá příjmení s příponami -ovič, -evič.

Všechna ostatní příjmení lze v kontextu tvoření příjmení podmíněně považovat za „primární“. Jejich strukturu určil slovotvorný proces, jímž vznikla slova, z nichž byla utvořena.

Je třeba zdůraznit, že problém hodnocení tvoření příjmení, stručně pojednaný v tomto článku, odráží pouze názor části badatelů litevských osobních jmen (A. Butkus, V. Maciejauskienė, M. Ramonienė). Zastánci druhého přístupu se nechtějí omezovat na slovotvornou analýzu na úrovni vlastního jména a rozkládají útvar až na morfologicky nerozčlenitelnou strukturu (srov. Zinkevičius 1977: 235).

Mužská příjmení. Ve zkoumaném prameni je zaznamenáno 876 mužských příjmení³. Celkem 516 z nich (58,9%) je utvořeno litevskou patronymickou příponou -aitis a jejími variantami -ait, -atis, -at. Příjmení jsou dále uvedena podle četnosti variant přípony.

-atis (322 příjmení): Abromatis², Adomatis 30, Akrutatis 3, Allifatis 3, Allyfatis, Anduzatis 3, Anusfatis, Armonatis, Auflilatis 2, Awizatis, Afʒmonatis 2, Bajoratis 8, Bakatis 5, Bakkatis, Balcʒunatis, Baltrunatis, Baltruʒatis 3, Banatis 31, Bannatis 3, Barcʒatis 7, Barʒtatis, Bastikatis, Beginatis 5, Bekeratis, Benelatis 3, Benulatis, Betkatis, Blaʒkatis, Bonelatis, Boʒatis 4, Bofatis 3, Braʒatis 5, Braʒatis 2, Broʒatis 3, Budkeratis, Burgʒatis 2, Butkeratis 7, Buʒatis 4, Cʒelwatis, Cʒeponatis, Cʒeputatis, Cʒokatis, Deiwikatis 3, Derwatis 2, Dikʒatis, Ditʒmonatis, Difʒeratis 4, Dolakatis, Domantatis 3, Domatis, Dowatis, Dowidatis 11, Dudatis 8, Duddatis, Dujatis 3, Dumatis 2, Dumoʒatis 4, Dumʒatis, Dwaronatis 4, Endrejatis 24, Endrulatis, Enduʒatis, Enskatis, Enullatis, Enʒelatis 3, Enʒulatis, Enʒelatis 4, Enfelatis, Errikatis 14, Esʒelunatis, Gaigalatis 3, Gallinatis 2, Garnatis 10, Gavenatis, Gawenatis 2, Gemʒatis, Gidulatis, Girrulatis 4, Girrullatis, Graʒtatis, Greinatis 2, Grigalatis 7, Grigatis 3, Grigg alatis, Griggatis, Gud datis 6, Guderatis, Guduratis, Jakʒtatis, Jekʒtatis 2, Jokubatis 11, Jokuʒatis, Jonatis 16, Jonikatis, Jonkatis, Jonukatis

³ Počítají se pouze lexémy různých příjmení, protože opakující se příjmení, zejména ta, která patří téže osobě, by bránila co nejpřesnějšímu zachycení obrazu jejich tvoření. Podle V. Maciejauskienė je tento obraz důležitý z různých důvodů – ukazuje rysy tvoření příjmení v konkrétním místě a lze jej srovnat s obecným kontextem tvoření příjmení (Maciejauskienė 1993: 40).

⁴ Číslo za příjmením udává, kolik takových příjmení je zaznamenáno v prameni.

226

2, Jonuƒatis, Joɣatis, Joɣuatis, Joɣulatis, Joɣupatis 4, Joɣuwatis 2, Jurgelatis, Jurguttatis, Jurgƒatis 3, Jurkatis 3, Jurratis, Kairatis, Kanapinatis 2, Kasperatis 2, Kaupatis, Kayratis 2, Kellotatis 17, Kemƒatis, Kerbƒtatis, Ketatis 2, Keydatis 2, Kisƒelatis 12, Kifƒkatis, Kleinatis 2, Klibingatis, Kolatis, Krapatis, Krauleidatis, Krizatis 2, Kromatis 7, Kropatis 6, Kroppatis, Kullatis 2, Kummutatis, Kuppatis, Kurpatis, Kurreƒatis, Kwederatis, Laiwatis, Lakƒatis 4, Larinatis, Lebbudatis, Ledatis, Leitwaratis, Lekƒatis, Lengwenatis, Lengwinatis 2, Lenkatis 4, Lenkneratis, Leƒkatis, Lopƒatis, Loratis 2, Lorencɣatis 15, Loɣeratis, Lukoƒatis, Lutkatis 2, Macatis 5, Macɣalatis, Macɣatis, Macɣulatis, Macɣullatis 2, Maldiƒatis, Maldukatis, Mandwidatis, Marratis, Masatis, Mattukatis, Mauricɣatis 3, Mecɣullatis, Mercɣatis 2, Mergimatis, Mertinatis 4, Mertinkatis, Meƒkatis 23, Mikatis 2, Mikelatis, Mikkatis, Mikkelatis 3, Mikkutatis 4, Mikkuttatis, Mikolatis 3, Milkeratis 3, Moteɣatis 2, Motekatis 4, Moɣatis 2, Nauɣokatis 3, Nikelatis 3, Nikkelatis 2, Nurmonatis, Nüboratis 2, Obriejatis 3, Obromatis, Palentinatis, Pecɣatis, Pellinatis, Penuldatis, Peteratis 7, Petratis 2, Pintatis 2, Piƒkolatis 3, Pladdatis, Plauƒinatis 2, Plauƒinnatis, Plutatis 2, Pluttatis 5, Podɣuwatis 3, Ponatis, Ponelatis, Ponulatis, Pracatis 2, Pranatis 2, Prankatis 3, Pranskatis, Praɣatis 3, Preiekƒatis, Preikƒatis 7, Pruƒatis 3, Pukmonatis, Puknatis 6, Purmonatis, Purratis 3, Puslatis 6, Puƒlatis, Pylipatis, Pyplatis, Ramonatis, Raƒakatis 2, Rederatis, Reinakatis, Restatis, Rikteratis 3, Roɣatis 2, Ruddatis 3, Ruddikatis, Rumelatis 5, Rummelatis, Rūwartatis, Sarrapinatis, Sauskoɣatis, Sedatis 26, Sedlauskatis, Seimatis, Silainatis, Simonatis 9, Skerratis, Skirbstatis, Skirputtatis, Sobatis, Spikeratis 4, Sprogatis, Staƒulatis, Staƒullatis, Stenkatis 4, Stepputatis, Stugatis 2, Subergatis, Sudergatis 5, Suldatis, Suttatis, Swillimatis 2, Sɣakatis 2, Sɣaltifɣatis, Sɣamatis 3, Sɣammatis, Sɣattatis 6, Sɣautatis 3, Sɣedatis 2, Sɣelmatis, Sɣelnatis, Sɣelwatis 5, Sɣeppaldatis, Sɣernatis, Sɣillatis, Sɣillupatis, Sɣimatis 12, Sɣimkatis 2, Sɣimmatis 2, Sɣinikatis, Sɣlanatis 2, Sɣneideratis 10, Sɣrainatis, Sɣtenkatis, Sɣteƒulatis, Sɣteƒullatis, Sɣtuldorpatis, Sɣulmiftratis 5, Tautoratatis 12, Tenikatis 11, Tennikatis, Tewelatis 8, Ticɣkatis 7, Tolksdorpatis, Tonatis, Tonnatis, Treinatis 2, Tumoƒatis 2, Tumofatis, Tunatis 6, Tunnatis, Turkatis 6, Turkkatis, Urbantatis 6, Urbƒatis 11, Urbƒatɣatis, Uredatis 5, Uƒkurratis, Waitekatis, Waittatis, Wallatis 3, Wanuƒkatis, Wartatis, Wasƒlatis, Wederatis 3, Wellikatis 3, Wenuƒkatis, Widdatis, Wikswatis 2, Ynɣɣatis, Zamaitatis 5, Zɣemaitatis 2, Zentelatis 9, Zillatis, Zweratis, Zwirblatis, Zɣdatis 2; -at (132 příjmení): Adomat 15, Allijat, Allyjat, Bajorat, Banat 3, Bannat 5, Barɣat, Benelat, Benulat 3, Bertulat, Braƒat 3, Butkerat 4, Cɣelwat 3, Domantat, Domuƒat, Dowidat 5, Dumƒat, Dwaronat 2, Endreɣat 9, Endrikat, Enskat, Fifchat, Gailat, Garnat, Gedrat 2, Girrulat 4, Graƒtat 2, Greɣlat, Grigallat 2, Gudd at 6, Jegomafɣat, Jefikat, Jokubat 2, Jonat 3, Jonekat, Josupat, Joɣupat, Jurgat 2, Kalwat, Kaupat 2, Kellautat, Kellotat 4, Killat, Kisƒelat 4, Kifƒkat, Knattat, Koknat, Kolat, Kromat 3, Kropat 2, Kryɣat, Kubutat, Kullat, Kurƒelat, Lakƒat, Lekƒat, Lengwenat, Lenkat 3, Leƒat, Lopƒat, Lorat 2, Lorencɣat 3, Macat 4, Makkat, Mallulat, Mattikat, Mattiɣat, Mattijat, Mauricɣat, Mergimat, Mertinat, Meƒkat 4, Micɣkat, Mikkat 2, Mikkelat 2, Mikkutat, Milkerat, Moteɣat 3, Moɣurat, Nobarrat

227

2, Norbutat, Nūborat, Palentinat, Paulat 2, Peterat, Plaušinat, Powilat, Pracat, Preikšat 8, Puknat, Purrat 2, Ramonat 2, Razat, Rederat, Rozat, Rumelat, Sedat 7, Simonat 6, Somelat, Stašulat 8, Stecjunat, Stenkat 4, Sudergat 2, Swillumat, Szelwat 4, Szernat, Szimat, Szymkat, Szlaunat, Szneiderat 8, Szokat, Szulmjrat, Szulsat, Tenikat 3, Tewelat 2, Ticžkat 2, Tomulat, Tonekat, Treinat 2, Tummolat, Turkat 2, Urbšat 3, Wadžat, Welleikat, Wellikat, Widrat, Žamaitat 7, Žemaitat, Žentelat 2, Žigat, Žillat, Žydat;

-ait (26 příjmení): Bamelait, Bastekait, Bemelait, Bennelait, Brozait 3, Enšelait 3, Errekait 2, Gidulait, Guddušait, Jokabait 2, Jožupait, Jurgait 4, Kalwait 3, Lenkait 3, Lolait 5, Milk erait, Nikkelait, Peterait, Rumelait, Rummelait, Simonait, Somelait, Stašulait, Tenikait 4, Tewelait, Užkurait 2;

-aitis (24 příjmení): Adomaitis, Bemelaitis, Bendikaitis, Bražaitis, Brozaitis 3, Gludaitis 2, Jožuais, Jurgaitis 6, Jušaitis, Kalwaitis 9, Kellotaitis, Lolaitis 9, Lorencžaitis, Milk eraitis, Motejaitis, Nikkelaitis, Racžuwaitis 2, Sudergaitis, Sžneideraitis, Tenekaitis, Urbžaitis, Uredaitis, Užkuraitis, Žarraitis.

15 příjmení s příponou -aitis (a jejími uvedenými variantami) má formant -uv-: Docžuwatis, Docžuwait, Endruwatis, Endruwaitis, Endruwait 2, Jožuwatis, Lenūwatis 2, Radžuwatis 2, Radžuwat, Raudžuwatis, Smilguwatis, Stippruwait.

V mužských příjmeních vznikl tento formant podobně jako v ženských příjmeních (LPŽ I 278). V ženských příjmeních je -uv- poměrně častý. Je vykládán jako reflex vzniklý z dvouslabičných mužských příjmení u-kmenového typu. Příjmení tohoto typu uvádí také V. Kalvaitis v „Lietuviškų vardų klėtelėje“ (Bludžuwaitis, Jožuwaitis – Kalwaitis 1910: 8, 11), ačkoli badatelé osobních jmen z Velké Litvy (Z. Zinkevičius, V. Maciejauskienė), stejně jako badatelka osobních jmen z Malé Litvy G. Kiškienė, se o formantu -uv- v mužských příjmeních nezmiňují. Podle autorů „Lietuvių pavardžių žodyno“ jsou „takové odvozeniny známy pouze ze západní Litvy“ (LPŽ I 278).

Ve srovnání s příponou -aitis a jejími variantami se všechny ostatní přípony příjmení v prameni vyskytují jednotlivě. Jde o zdrobňovací přípony -utis (-ut), -ik(a)s, -ulis, -elis, -uk(a)s (17 příjmení): Balttutis 2, Jožunut, Jožuttis 2, Jožut, Pennuttis, Penuttis 4, Ražutis, Rumelutis, Baštikas, Deiwiks 2, Maciks, Pauliks 8, Germulis, Germullis, Grigullis 2; Dargelis 2, Pladuks 4; typu -sk- (16 příjmení): Albowskis, Biržinskis, Czeczewskis, Jankowskis 3, Jenkowskis, Karpowskis, Mikalowskis, Rabožauskas, Rakalowskis, Rimožauskas, Sabrowskis, Sakauskas, Sakaužkis, Sžedauskas 2, Słžedauskis, Žalinskas; patronymické – litevské -on(i)s, -ūn(a)s (15 příjmení): Balczuns 2, Datkuns 7, Daugzuns 2, Doczuns, Sarguns, Seruns, Witkuns, Wildkiuns, Witkiuns, Wittkiuns, Gozonis, Gozons, Guzons, Krijons 4, Kryzons 7, slovanská -ovič: Antonawiczas.

Dalších 311 (35,5%) mužských příjmení z okresu Ragainė lze podmíněně označit jako „primární“. Jsou to:

Adoms 2, Aguttiszkis, Akstins 2, Akštins, Aukžle, Auštins 6, Awižus, Awižžus 2, Ažmys, Bacžkus, Bajors, Baks 11, Balczus, Barczys, Bartuczkis 2, Bartmans, Bart-

228

myns, Baručzkis 2, Barutškis, Barštys 7, Beetkis, Bendiks 4, Benkmons 2, Berens, Berfškis 2, Betkis 4, Bludžus 20, Bražas 5, Brašas, Bredys 5, Buddarus 3, Budžus, Burba 4, Burblys 4, Cžeidys 17, Cžerkus, Cžinczils, Damalaks, Dangelis, Danys, Daugšys, Daunus, Derwa, Didkritys, Dilba, Ditfšmons 2, Difelys, Dolaks, Dolys, Dominiks, Domininks, Doutelis, Drukneris, Duda 3, Dwilyś, Dwyls 9, Dyczmons 2, Dytfšmons, Dyfelys, Egerts 12, Eibikis, Elknyś, Elksnys 6, Elkfnyś, Erkis 2, Fricžus, Gaigals 3, Gallinis 2, Gawena 7, Gendrolus, Gerkis 6, Gerkows, Girnus 5, Giwullys, Gloža, Golwin, Greže, Grežlys, Griežlys, Griežlys 4, Gronebergs, Grosmans, Gružas 5, Gruždas, Gruže, Gudjonis 6, Gurblys, Gurčius, Guža, Gywys, Jankis, Jaudiškys, Jegals, Jenkis, Juddus, Jukkalis, Juška 9, Kairys 15, Kakšys 20, Kalkaws 2, Kalkius 9, Kaupa, Kaups, Kebbel ys, Kerpe, Kisnerus, Klaudžus, Klosfas, Kokna 8, Kosgalwis 3, Kosgalwys 8, Kraufšus 5, Krepštikis 2, Krybarts, Kubbas, Kubrys 3, Kucžus, Kudžus 22, Kuja, Kundrots 3, Kuras, Kurras 24, Kužabas, Kužabs, Kušabs, Kylys 2, Laius, Laudžus, Laukans, Laukants, Laužas 14, Lekfžewis, Leperts, Lindžus, Ložerys 11, Lošere 7, Loferys 2, Ludkus, Luka 4, Lukošus 2, Lutkus 10, Lymants 2, Maašfwed s, Maddys 2, Maišims 2, Mans, Mantkus, Maskolus, Maurits, Megalys, Mercžus 2, Meyeris, Mikklaufas 3, Miklaufas 4, Možurs, Mošurs 6, Mülleris, Naujoks 4, Negrazus, Neweikis, Nikklaus, Nikklausšas, Nikklaufas, Niklausšas 5, Niklaufas 4, Nurmons, Nurna 2, Nüalis, Oginskis, Okfas 13, Osvalds, Oswalds, Oftwalds, Oftwaldts 2, Oftwalts, Pacžus, Padžus 4, Pakirnys, Palapys 2, Palenčius, Paltins 3, Patdžus, Pauliškis 10, Pašžkus 2, Pekis 4, Pelcžus, Peldžus, Pellinis, Pempe 33, Petkus 4, Pladdys 6, Plaušžinis 3, Pliwiški s 9, Pocžka 4, Pocžkus 2, Pocžus 4, Podžus 23, Puknus 2, Purkus 2, Puslys, Pušnus 7, Pyrags, Pùcžkus, Pùdžus 9, Pùška 2, Racžys, Ratkis, Raudys 2, Raudžus 2, Rafoks, Relings, Repšys, Restys 2, Resf tys, Reftys 3, Rimkus 24, Ringys 13, Rocže, Rocžys 33, Rotkis 3, Rožas, Rudakys, Ruddys 9, Ruikys, Rung 3, Runys, Sauskojis, Schieman, Seefalds, Sibbitis, Siemants, Siemons, Skalik, Skaliks 19, Skalliks 16, Skambraks 5, Skarus 4, Skepenas, Skulcžus 15, Skuldžus, Smilgius 2, Sonelis, Sonellis, Spoks, Stakelys, Statkus 2, Steins, Strasdas 4, Strasfus, Sukmons 7, Sutmons 3, Swillims, Sybarta, Sžalnas, Sžateika, Sžaudinis, Sžeidys, Sžilgalys 3, Sžilgalys 2, Sžillgallys 2, Sžimkus 3, Sžleiwys, Sžleudys, Sžlokfžnys, Sžlonys, Sžlyže 2, Sžmukfšts, Sžorifž, Sžorys 6, Sžrederis, Sžukys, Sžulkfždys 6, Sžulaks 13, Sžulikis, Sžwed s 3, Sžwirkfžlys 3, Sžönwalts, Tenikis, Tenys, Tietkis, Trikojis 6, Tydtkis 4, Tžwirkfžlys, Uppermons, Urbants, Urmons, Ušžballis, Užballis, Waddišus 2, Wadifus, Waitfšys, Walantejus 10, Walentejus, Wargas 14, Wasfillus, Wafškius, Wafžkys 3, Weimeris, Werkhys 2, Widra, Willaufas, Windžus 12, Wiržbžkis, Wolgemuts, Žabrys, Žalinskys, Želys, Žibriks, Žuks 2, Žygautis 2, Ükfas.

Z této skupiny se vyčleňují příjmení s příponou -iškis (Agutiškis, Jaudiškys, Pauliškis, Pliwiškis, Wiržbiškis). Význam této přípony lze určit poměrně obtížně. V případech, kdy je derivát s příponou -iškis odvozen od jiného antroponyma, může být tato přípona také patronymická (Maciejauskienė 1991: 241).

229

Souhrnné poznámky

Přehled osobních pojmenování doložených v pramenu z konce 18. až počátku 19. století z ragnitského okresu ukazuje, že v tomto období se v Malé Litvě již ustálilo dvoučlenné litevské pojmenování křestním jménem a příjmením. Typický vzorec pojmenování: křestní jméno + příjmení.

Převažujícím typem struktury mužských příjmení jsou příjmení s patronymickou příponou -aitis a jejími variantami -atis, -at, -ait. Velký počet příjmení s touto příponou v Malé Litvě odpovídá četnosti příjmení s touto příponou v jihozápadní části Velké Litvy. Zásadním rysem příjmení tohoto typu v Malé Litvě je jejich výlučnost ve srovnání s příjmeními tvořenými konkurenčními příponami -onis, -ūnas, -ėnas ve východní části Velké Litvy.

Deminutivní přípony příjmení v Malé Litvě (-utis, -ikas, -ulis, -elis, -ukas) jsou rozmanitější než přípony analogických příjmení vyskytujících se ve Velké Litvě, které jsou sice časté, ale málo rozmanité (-elis, -ėlis), srov. Maciejauskienė 1993: 96–97.

Pro příjmení z ragnitského okresu jsou velmi příznačné fonetické jevy monoftongizace (-aitis/-atis, -ait/-at), odpadávání koncovek (-aitis/-ait, -atis/-at) a zkracování koncovek.

Pojednaná příjmení z ragnitského okresu z konce 18. až počátku 19. století ilustrují pouze malou část antroponymie Malé Litvy. Další výzkum těchto pramenů (církevních matrik EZA) jistě odhalí další pravidelnosti v litevském osobním jmenném fondu a podpoří rozvoj litevské historické antroponomastiky.

Doručeno 15. 4. 1999

LITERATŪRA

Drotvinas V. 1997: Mažosios Lietuvos vardyno šaltiniai Vokietijos archyvuose. – Lietuvių kalbotyros klausimai 38, 81–87.

Fenclau V. 1936: Fenzlau W. Die Deutschen Formen der Litauischen Orts- und Personennamen des Memelgebiets, Hale / Saale: Max Niemeyer Verlag.

Gerullis G. 1922: Die altpreußischen Ortsnamen, Berlin und Leipzig: Vereinigung wissenschaftlicher Verleger, Walter de Gruyter u. Co.

Gottschald M. 1982: Deutsche Namenkunde, Berlin–New York: Walter de Gruyter.

Jonikas P. 1973: Lietuvių studentų pavardės XV–XVIII a. Europos universitetuose. – Litua-nistikos darbai 3, 201–216.

Kalwaitis W. 1910: Lietuwiškų wardų klėtele su 15000 wardų, Tilžėje: Spausdinta Otto v. Mauderodės.

Kiškienė G. 1983: Dėl priesagos lie. -ait- pavardžių būv. Rytų Prūsijoje. – Baltistica 19(2), 179–183.

Kiškienė G. 1985: Dėl XVIII a. Prūsijos lietuvių moterų pavardžių. – Baltistica 21(1), 37–41.

Kiškienė G. 1989: Dėl XVIII a. R. Prūsijos dv kamienių lietuviškų pavardžių. – Baltistica. Priedas 3(2), 312–314.

230

Kiškienė G. 1990: Dėl Rytų Prūsijos XVIII a. lietuvių pavardžių darybos. – Baltistica 26(1), 77–82.

LPŽ I – Lietuvių pavardžių žodynas 1, Vilnius: Mokslas, 1985.

Maciejauskienė V. 1991: Lietuvių pavardžių susidarymas, Vilnius: Mokslas.

Maciejauskienė V. 1993: Kriaunų parapijos XVII–XVIII a. asmenvardžiai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 34–99.

Maciejauskienė V. 1993: Lietuvių įvardijimas XIX a. pirmojoje pusėje. – Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 100–113.

Maciejauskienė V. 1996: Dėl lietuvių pavardžių su priesagomis -avičius, -evičius vertinimo. – Lietuvių kalbotyros klausimai 36, 60–70.

Matulevičius A. 1995: Tilžės apskrities lietuviai ir jų pavardės prieš 3 amžius. – Lietuvininkų kraštas, Kaunas: Spindulys.

Ramonienė M. 1992: Asmenvardžiai – mūsų kalbos dalis. – Lietuvių kalba mokykloje 4, Kaunas: Šviesa.

Salys A. 1983: Raštai 2, Roma: Lietuvių katalikų mokslo akademija.

Skardžius P. 1956: Die Bindevokale in den litauischen zweistämmigen Personennamen. – Festschrift für Max Vasmer, Berlin: Verlag Otto Harrassowitz Wiesbaden, 502–509.

Trautmann R. 1925: Die altpreußischen Personennamen, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht.

Zinkevičius Z. 1977: Lietuvių antroponimika: Vilniaus lietuvių asmenvardžiai XVII a. pradžioje, Vilnius: Mokslas.

DIE BILDUNG DER FAMILIENNAMEN VON MÄNNERN IM 18. – 19. JH. IN RAGNIT

Zusammenfassung

Aus einer Analyse der Anthroponymie im Kirchenbuch von Ragnit, geschrieben in den Jahren 1762–1822, geht hervor, daß im 18. Jh. die zweigliedrige Personenbezeichnung schon Norm geworden war.

Die Familiennamen von Männern werden meistens mit dem litauischen Suffix -aitis gebildet (516 von 876). Andere Suffixe sind folgende: -utis, -ikas, -ulis, -elis, -ukas (17), -sk- Typus (16), -onis, -ūnas (15), -ovič (1). Das Suffix -ait- herrscht also in Klein-Litauen vor.

Die deminutiven Suffixe sind in Klein-Litauen mehr differenziert als die häufigen, aber nicht so differenzierten deminutiven Suffixe in Groß-Litauen (-elis, -ėlis).

Für die Familiennamen sind folgende phonetischen Erscheinungen typisch: Monophthongierung (-aitis/-atis, -ait/-at), Weglassung (-aitis/-ait, -atis/-at) und Verkürzung der Endungen.

Die besprochenen Familiennamen zeigen uns nur einen kleinen Teil der Anthroponymie von Klein-Litauen. Weitere Erforschung der anthroponymischen Quellen des EZA (Evangelisches Zentralarchiv in Berlin) können mehr Erscheinungen aus Licht bringen, die für die ganze litauische historische Personennamenforschung sehr wichtig sind.

231