ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLVII (2002), 55–87

Laryngální hiát v baltsko-slovanských jazycích¹

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

Jagellonská univerzita, Krakov

Článek se zabývá zacházením s takzvaným laryngálním hiátem v baltských a slovanských jazycích. Jde o případy, kdy došlo ke ztrátě laryngály mezi vysokou samohláskou i nebo u a samohláskou sufixální. Tato konstelace je charakteristická pro formace na nulovém stupni, založené na kořenech typu *Cei̯H-/*Ci̯eH- nebo *Ceu̯H-/*Cu̯eH-. Když se k plnostupňovému kořeni typu *CeH- připojí vokalický sufix, laryngála nezanechává žádnou stopu (její zánik vede ke kontrakci nebo ke vzniku sekundárního diftongu), zatímco podobná situace, kdy po i, u dojde ke ztrátě laryngály, vytváří hiát, který byl následně v baltských a slovanských jazycích odstraněn vložením homorganického klouzavého prvku i̯, u̯.

ÚVOD

Termín laryngální hiát (něm. Laryngalhiat) se užívá pro situaci, kdy se laryngální souhláska (lrg.) nachází za vysokými samohláskami i, u a před sufixální samohláskou, schematicky *iH-V, *uH-V. Tato fonémová konstelace je typická pro slovní formy na nulovém ablautovém stupni (SZ). Jde o deriváty od kořenů typu *Cei̯H-/*Ci̯eH nebo *Ceu̯H-/*Cu̯eH-, tedy takových, které ve svém složení obsahují diftong plus lrg. Zacházení se sekvencemi *iH-V, *uH-V se totiž zásadně liší od případu *eH-V, kdy se vokalický sufix připojuje k plnostupňovému kořeni (SP) *CeH-. Zatímco v *eH-V lrg. beze stopy mizí, což vede ke kontrakci samohlásek (s dvojím výsledkem: kontrakční délkou nebo sekundárním diftongem, podle kvality sufixálního V²), v případě *iH-V, *uH-V má zánik H za následek hiát. Jeho zvláštnost spočívá v tom, že se neodstraňuje kontrakcí, nýbrž vložením homorganické klouzavé souhlásky za i, u, totiž i̯, u̯. Důsledkem takového zacházení jsou sekvence 1. *[ijV], historické [ijV] na místě praindoevropského *[iHV], a 2. *[u̯V] > hist. [uvV] na místě praindoevropského *[uHV]. Například:

[ijV]: staroslověn. bijenъ „bitý“ z *bi̯e.no- ⇐ *bʰiH-eno-, formace na SZ-V k *bʰe̯iH-C. Srov. SZ-C biti, bitù.

[ijV]: litev. bijóti(s) „bát se“ z *bi̯u̯ā- < *bi.HaH- < *bʰiH-eh₂-, formace na SZ-V k *bʰe̯iH-, véd. bháyate. Srov. SZ-C lotyš. bitîes „bát se“.

[uvV]: staroslověn. zabъvenъ „zapomenutý“ (-en- analogické místo *-on-), z *bu̯.ana- < *bhu.h₂.a.no- < *bhuh₂-eno-, formace na SZ-V k *bʰu̯eh₂-. Srov. SZ-C byti, bylù.

¹ Tento článek rozvíjí referát, který jsem přednesl v Komisi jazykovědy Polské akademie věd, krakovské pobočce, dne 28. února 2001.

² Srov. na jedné straně délky: lat. lēnis „mírný“ < *leh₁-en-; mās „muž, samec“ < *maHōs < *meh₂-ōs; flōs „květ“ < *bʰloHōs < *bʰleh₁-ōs. Na druhé straně diftongy: řec. πλεῖστος „nejpočetnější“ < *pleh₁-istho-; litev. dienà „teplá“ < *dein-i̯ < *dʰeh₁-in- (véd. dhénuk „kráva“ < *dʰeh₁-inu-); lat. laevus „levý“, řec. λαῖ(ϝ)ός, staroslověn. lēvъ < *lāiu̯o- < *leh₂-iu̯o-; litev. sausas „suchý“ a staroslověn. suxъ < *saHusos < *seh₂-usos (řec. (h)αῦος); litev. káulas „kost“ < *kau̯H.lo- < *kaHulo- < *keh₂-ulo- (lat. caulis).

56 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

[uvV]: lit. buvo „byl“ z *bu. ųą < *bhuh₂-eh₂-, formace SZ-V k *bʰu̯eH-. Srov. SZ-C búti, būdamas.

Jak je vidět, slabičná struktura historických forem odpovídá struktuře prajazykové: bi.je.nъ jako *bʰi.He.no-, *bu̯e.nъ jako *bʰu.He.no- atd. Historické spiranty j, v sice pokračují v prajazykových klouzavých souhláskách *i, *u, je však třeba zohlednit, že zde nejde o fonémy přímo zděděné z ie. prajazyka, jako např. v případě lit. lejù < *lei̯H-e-, vejù < *u̯ei̯H-e-, stsl. zovǫ < *gʰeu̯H-e-, lit. sravà < *sreu̯-, nýbrž o segmenty sekundárního charakteru, vzniklé teprve v období, jehož hranice vymezuje oslabení a zánik laryngálních fonémů. Fonémy j a v v sekvencích ijV a uvV proto považujeme za nepřímé svědectví o přítomnosti intervokalického laryngálu a v tomto smyslu je geneticky odlišujeme od j, v objevujících se po jiných než i, u samohláskách.

Hlavním cílem této studie je co nejúplněji zmapovat ty baltské a slovanské morfémy, které obsahují klouzavé souhlásky i, u na místě laryngálních fonémů. Uspořádání materiálu je následující. Pro každý morfém se vytváří ablační hnízdo, v němž se na prvním místě uvádí alomorf s ij, uv, náležející k SZ-V. Poté se srovnává s alomorfem s dlouhými samohláskami (ī, ū) z pozice SZ-C, aby se ukázalo, že o komplementaritě těchto dvou forem stupně zániku kořenů typu eiH/ieH, respektive euH/ueH, rozhoduje povaha iniciály sufixu, V nebo C. Dále se uvádí stupeň e (SE) ie. kořene, obvykle v podobě, v jaké jej uvádí LIV (1998), a vypisují se jeho balto-slovanské reflexy. Po SE následují – v některých heslech – deriváty utvořené od ijV, uvV stupněm o (SO). Dělí se na předvokalické (ai-V, au-V) a předkonsonantické (ai-C, au-C).

Ablační hnízdo morfému také ukazuje, jak primární formy s ijV, uvV vytvářejí své deriváty. Jde o tři skupiny forem: 1. praesens infixované na SZ, 2. deriváty na prodlouženém stupni ījV, ūuV (označené jako WSZ-V), 3. deriváty na stupni o (SO). Infixované litevské sekvence typu *Cinį, *Cunų se foneticky mění na Cij, Cuv (gīja, būva), poté denazalizují na Cīj, Cūv (gīja, bija, būva, klūva). Tam, kde se k tomu naskýtá příležitost, se upozorňuje na přítomnost paralelních „praesens na -na“ (gīna, lýna, būna, klūna), neboť posledně uvedené musí být kvůli cirkumflexu a formantu -na považovány za produkt zkřížení inovativního typu -(ȳ)ja, -(ū)va se starším typem -(ī)na, -(ū)na, který reprezentovaly zděděné infixované formace sahající do období před zánikem prevokalických laryngálů, např. *līna z *li-n-H-e-, *būna z *bʰu-n-H-e-. – Deriváty typu WSZ-V jsou v litevštině např. palyjėti ⇐ lij-, papjūvėti ⇐ pjuv-, ve slovanském např. stsl. upijati sę ⇐ pij-, pokryvati ⇐ krīv-. – Pokud jde o deriváty na SO, jsou to většinou deverbální nomina s kořenem ve tvaru aiV (⇐ vb. ijV) nebo auV (⇐ vb. uvV), např. lit. bajùs od bij-, gajùs od gij-, sajùs od sij- a lot. krava, stsl. krovъ od *kru̯-, stsl. rovъ od rъv- (v celém souboru materiálu bije do očí poměrně slabé zastoupení typu auV).

Někdy se stává, že hledaná forma SZ-V není v materiálu doložena. V takovém případě se WSZ-V bere za základ vnitřní rekonstrukce, srov. např. hesla *miį-, *žį-, *liuu-. V dosavadních analýzách se vyskytovaly případy, např.

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 57

uvádění formy yj palyjēti s y (lyti) nebo yj prs. lyja. Podobně se u papjūvéti uvádělo ūv ve spojení s āu vb. pjāti (viz např. Otrębski 1965: 366). Pokud jde o slovanský materiál, např. byvati bývalo analyzováno podle byti jako by-vati (místo správného *bū-ā-). Takové případy byly v rubrice WSZ-V opraveny.

Čtyři exkurzy připojené na konci článku upozorňují na některé morfologické inovace, které byly, jak se zdá, nepřímo podmíněny laryngálním hiátem. Jsou to: (1) infixované praesens od anitových kořenů typu šlyja, srūva, (2) nominální sufix - yś jako alomorf -ijas, (3) sufix infinitivu -yti, (4) slovanský sufix -aviti.

1. KLouzavá souhláska i V V POZICI *I.HV

1.1. *b̑ij- I < *bʰiH-

SZ-V *b̑ij-: lit. bijóti(s) ‚bát se‘, lot. bijât(iēs), stpr. biātwei³ z *bi.ǰā- < *bi.HaH- < *bʰiH-eh₂-.

SZ-C *b̑i-: lot. bitìēs ‚bát se‘, préz. bìstuōs (⇒ intenz. bìstītiēs), pret. dial. bìduōs (variant k bijuōs).

SE *bʰȇiH- ‚dostat se do strachu‘ (LIV 58), srov. véd. bháyate ‚bojí se, má strach‘.

Odvozeniny. bai̯-V: 1. osoba sg. *boja-, csl. bojati se ‚bát se‘ (préz. bojiti̯u se) se jeví jako reflexivum, které bylo vytvořeno k *bojati, formě, jež měla dříve tranzitivní význam (kauz. ‚strašit‘) vůči praslov. bĭj-, srov. výše lit. bijóti(s)⁴. – 2. stpr. pobaint kauz. ‚potrestat‘. – 3. lit. baĵùs ‚bázlivý, bojácný‘; bàju: Mirt nebus bajù ‚Zemřít nebude strašné‘.

Odvozeniny. bai̯-C: ibajdýti kauz. ‚vyděsit, zastrašit‘ (lot. baidīt ‚strašit‘), báime f. ‚bázeň, strach‘, baisà ‚strach‘ (⇒ baisus ‚strašný‘), bailỹs m. ‚bázlivý, zbabělý člověk‘.

1.2. *b̑ij- II < *bʰiH-

SZ-V *b̑ij-: 1. csl. bĭjenú ‚bitý‘ z *bi.ǰe.no- ⇐ *bʰiH-eno-, 2. csl. bijetú ‚bije‘ (ESJS 63, Stang 1942, 46) < *bi.ǰe- ⇐ *bʰiH-e-, sekundárně změněné na csl. bijetú analogií podle inf. bi-C (viz níže brijetú).

SZ-C *b̑i-: 1. csl. biti ‚bít‘, bitù ‚bitý‘, nižùbiti ‚srazit dolů‘, ubiti ‚zabít‘, zabiti ‚utlouci‘, 2. lot.būt ‚schieben‘, iter. bidīt ‚schieben, rücken, schiebend stossen; stopfen‘, lit. dial. býdyti ‚nutit vstát, plašit, hnát‘ (viz Urbutis 1981: 109).

SE *bʰȇiH- ‚bít‘ (LIV 57).

Odvozeniny. *bai̯-V: csl., razboi m. ‚nájezd, loupež‘, uboi m. ‚vražda‘; slov. *boji, pol. bój (etym. význam ‚bití se‘).

³ Čti [bijá:tvei].

⁴ Méně pravděpodobná je zděděná povaha slovanské osnovy boj-, totiž jako pokračování indoevropského perfekta *-bʰoiH- (srov. véd. bibhāya-), jak se obvykle přijímá v literatuře (viz Vaillant 1966: 393) a naposledy ESJS 72.

58 |

W O J C I E C H S M O C Z Y Ń S K I

1.3. *bii- III < *bʰih₂-

SZ-V *bii-: lot. biju préteritum ‘byl jsem’. S odkazem na doložené v optativu slov. bimū (1. pl.), bi (2.3. sg.) antekonsonantické SZ *bī- lze podle zde přijaté analytické zásady odvodit *bii-ā- z *bʰiH-eh₂-, a *bi-C z *bʰiH-C. Pokud nyní ve světle významově rovnocenného alomorfu *bʰuh₂-V (srov. lit. buvai, starolat. buvu, stsl. ⁰būvenŭ) upřesníme kořenové H jako h₂, dostaneme *bʰih₂-V, tedy SZ *bʰieh₂-⁵. To ve spojení se skutečností, že varianta *bʰih₂- / *bʰuh₂- se vyskytuje také v germánštině, keltštině a italštině (viz LIV 83), vede k hypotéze, že v západoindoevropských dialektech se praindoevropské *bʰueh₂- ‘růst, vznikat, stávat se’ rozštěpilo disimilací labiál na dvě podoby, bʰu > bʰi, a že se obě používají v balto-slovanských jazycích komplementárně v paradigmatu slovesa ‘být’, totiž v jeho slabých tvarech. Dále, je-li správná hypotéza, že v tvarech conditionalis starolit. na -biau ‘-bych’, -bei ‘-bys’, *-bi ‘-by’ (pl. -bime, -bite)⁷ je obsaženo pomocné sloveso *biiu > -biau (1 sg.), *bijai > -bei (2 sg.) a apokopované *bijā > *-bi (3. os.), najdeme v tom důkaz pro pralitovsko-lotyšský původ tématu *bijā-⁸.

1.4. *brii- < *bʰriH-

SZ-V *brii-: prasl. *brĭjetŭ se ‘holí se’ < *bri.ie- ⇐ *bʰriH-e-; stsl. brijetŭ se je mladší forma; jeho dlouhé i pochází z analogie podle inf. bri-C (srov. výše bijetŭ)⁹.

SZ-C *brī-: stsl. briti se ‘holit se’ (britva f. ‘břitva, nástroj na holení’), chorv. arch. brīti, brĭjem, sekundárně brĭjati.

SE *bʰreiH- ‘řezat’ (LIV 77). V praslovanštině se význam zúžil na ‘holit vousy’.

1.5. *gii- I < *gʷih₃-

SZ-V *gii-: 1. lit. atgijo ‘ožil’, iżgijo ‘uzdravil se’, lot. dziju z *gi.ia- < *gʷih₃-eh₂-, 2. odvozenina pagijelis m. ‘rekonvalescent’, 3. lit. prs. infixované gija/gija ‘zotavuje se’ z *gi-n-i- (variantní forma gyna vzniklá kontaminací staršího *gina < *gʷi-n-H-e a mladšího gija).

⁵ Srov. *gʷih₃- k *gʷieh₂- ‘žít’ s.v. *gii-.

⁶ Jiní předpokládají, že k disimilaci došlo v tématu *bʰū-ī-e- a že ji vyvolalo sufixální -i-, > *bʰī-ī-e-, viz Klingenschmitt (1982: 222, pozn. 72) a LIV 84. K tomu je třeba říci, že právě ve vztahu k balto-slovanským jazykům se model *bʰū-ī-e- neosvědčuje, protože se zde (alespoň u primárního slovesa) vyhýbá spojení sufixu -ie- s kořeny zakončenými na -ū- a -i- (< *-uH-, *-iH-), srov. např. chybějící trīja k rīti ‘polykat, požírat’, tļyja k tļīti ‘pršet’.

⁷ Por. nusidētum biau, būtumbei, tarnāutum bime, sakōtum bime, Zinkevičius (1981: 122n).

⁸ Dokładniej o tym Smoczyński (2001:51, 224n). Tam też o wcześniejszych próbach objaśnienia łot. bij-V

⁹ Proto je nepravděpodobné odvozovat brijetǫ z pie. *bʰriH-ie- v LIV 77. K sekvenci -iH-ie- viz poznámku v pozn. 6.

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 59

SZ-C *gi̯-: 1. lit. atgȳti „zotavit se“, lot. dzīt „uzdravovat se“, stsl. ožiti „ožít“ < *gʷih₃-C¹⁰. 2. gýdyti „léčit“ (etym. význam „způsobovat, že ožívá, uzdravuje se“), gȳvas „živý“.

SE *gʷei̯h₃- ⇐ *gʷjeh₃- „žít“ (LIV 192), srov. ř. βέομαι „budu žít“, původem conjunct. *gʷeih₃-o-.

Odvozeniny gai̯-V: 1. lit. gajùs „snadno a rychle se hojící, zotavující se“, atgajùs „čilý“. – 2. Ve slovanském jazyce byl od antevokalického alomorfu *gii-, psl. *ži̯j-V (srov. lit. °gijo) vytvořen SO goj-: caus. *gojiti „navracet k životu“, refl. *gojiti se „hojit se – o ráně“ (srov. výše bojati se). Pouze ze synchronního hlediska se gojiti jeví jako kauzativní odvozenina od intr. žiti „žít“ < *gʷih₃-C¹¹.

Odvozeniny gai̯-C: lit. gaivà f. „životnost“¹². (Skutečnost, že neexistují baltské reflexy *gei̯-V/ *gei̯-C, vylučuje možnost, že by gai- bylo odvozeno od kmene na SE).

1.6. *gii- II < *gʷiH-

SZ-V * gii̯-: lit. gijà f. „nit v osnově tkaniny“, lot. dzija „nit, příze“ z *g̑i.Hā < *gʷiH-éh₂. Srov. véd. jyá- f. „tětiva luku“, hom. ř. βίος m. „luk“ (etym. význam „opatřený tětivou“) < *bi̯i̯ó- < *gʷiH-ó-.

SZ-C *gi̯-: lit. gýsla f. „žíla“, srb. žica f. „nit, šicí nit“ < *gīkā.

SE *gʷi̯eH-, srov. véd. jyá f. „tětiva luku“ (Mayrhofer EWAI₁, 603).

1.7. *gli̯- < *gliH-

SZ-V *glii̯-: praslov. *glìjь, rus. nář. glej ‘jíl, jílovitá půda’, ukr. hlej ‘bahno, jíl’, bělor. hlej ‘bahno pod vodou’ (přejato do pol. glej ‘vrstva půdy popelavého zabarvení’ (viz Sławski SEJP₁ 282, Bańkowski I 430).

SZ-C *gli̯-: 1. lit. glyti̯s ‘hladký, rovný’, lot. glīts ‘hlatt, pěkný, úhledný, hezký’, 2. slov. glina ‘jíl’.

SE *glei̯H- ‘natírat, zůstávat přilepený’ (LIV 168): lit. glėjù (vedle glėju̯ prt. gliejau, inf. glėti vedle nář. glėti) ‘mazat, uhlazovat mazáním; lepit, vyplňovat díry jílem, lepit’, refl. ‘lepit se (k čemu), lnout’.

Odvozenina *glai̯-V: lit. glājus m. ‘tekutina lepkavé konzistence’ (LKŽ).

N.B. Stopa po starém infixovaném prs. *gli-n-H-é- ⇒ lit. glinù, resegmentovaném jako glin-ù, je nepowk. glin-, srov. prt. gliniaũ, inf. glīnti, obvykle s praeverbii ap-, už- ‘polepit, zalepit (jílem)’, viz LKŽ.

¹⁰ SZ typu gy-C se možná skrývá v nominálním složenině lit. dveigys ‘dvouletý (o koni)’. Tuto složeninu lze totiž interpretovat jako ‘žijící dva (roky)’, totiž za předpokladu, že člen -gy-s představuje alternativu antevokalického alomorfu *gii-V, prabalt. *gii̯as ‘živák’, který pokračuje v ie. nomen *gʷih₃-ó-, srov. řec. βίος ‘život, způsob života; prostředky k životu, potraviny; obilí’. Viz také Exkurs III.

¹¹ Upozorňuje na sebe absence lit. *gajyti. Slovanskému gojiti odpovídá významově lit. gýdyti (viz výše).

¹² Na základě gaiv-, vzniklého reanalýzou gaiv- + -a, bylo následně utvořeno vb. gaivinti ‘oživovat’ a nomina gaivàlas ‘živelná síla’, gaivùmas m. ‘oživení’.

60 | WOJCIECH SMOCZYŃSKI

1.8. *gni̯- II < *gniH-

SZ-V *gni̯-: praslov. *gnijetū přít. ‘hnije’ z *gnih₁-e-.

SZ-C *gnī-: staroslov. (sū)gniti ‘(z)hnít’ < *gnih₁-C. Vyrovnáním *gnīj- podle inf. gni-C vzniklo přít. gnijetū (srov. výše bijetū u biti, brijetū u briti).

SE *gne̯iH-. V LIV chybí. Co se týče typu pwk., viz výše *bʰeiH- a níže *leiH-, *pe̯iH-. Odvozenina *gnai̯-V: staroslov. (sū)gnojiti kauz. ‘(z)hnojit’¹³ (postverb. staroslov. gnoi, -ja m. ‘hnůj’). Odvozenina *gnai̯-C: staroslov. gnĕvù ‘hněv’, Zorn¹⁴. Co se týče sufixu, srov. litev. gaivà s.v. gii- I.

1.9. *ki̯i- < *kʷih₁-

SZ-V *ki̯i-: praslov. *či̯jo < *kʷih₁-e- ‘odpočívám’, přít. k čiti. Srov. *bījǫ:: biti, *lījǫ:: liti, *vījǫ:: viti.

SZ-C *kī-: staroslov. počiti ‘odpočinout si’ (k tomu novější přít. počijǫ) < *kʷih₁-C. Srov. také staroslov. čilŭ, srbochorv. čō, čes. čilý ‘čilý, statný’ (etym. význam ‘odpočatý’).

SE *kʷieh₁- ‘odpočívat’ (LIV 352), srov. avest. ši̯iāmā ‘radujme se’. Ve slov. chybí SE *ča- z *kē- < *kʷieh₁- nebo z *kʷi̯a- < *kʷioh₁-¹⁵. Srov. lat. quiētus ‘klidný, uklidněný; pokojný; soukromý’ < *kʷi̯éh₁-to- (k staroavest. ši̯āta- ‘šťastný’, staropers. ši̯āta- aj.), pf. quiēuī < *kʷi̯ē-uai (LIV 353). Co se týče typu pwk., srov. *gʷieh₃- s.v. gii- I.

Odvozenina *kai̯-V: staroslov. pokojiti ‘uklidnit, občerstvit, posílit’, pokojiti zakona ‘naplnit zákon’¹⁶, staropol. koji się ‘chladne, ochlazuje se’, koji się choroba ‘zmírňuje se’ (praslov. kauz. s etym. významem ‘způsobit, aby nalezl klid’, srov. Sławski SEJP II 329). Od toho pokoji m. ‘klid, pokoj’ jako postverb.

1.10. *kri̯i- < *kriH-

SZ-V *kri̯-: 1. lot. krijāt (< *kriH-eh₂-) „stahovat kůži; vykládat saně lipovým dřevem; navíjet přízi na navíjecí buben“ (ME II 278), 2. lot. krīja f. „lipová kůra, lýko; okraj, obruč síta, lýkový okraj síta, vratného síta; košík z lipového lýka; lipová destička“ (ME II 277; k tomu krijuôt „stahovat kůži“ jako mladší denominativum).

SZ-C *krī-: 1. lit. krýtis, -ties f. „síť na lovení ryb; naběračka na ryby“, s metatonií: krytis, -tiēs f. „ledová kra“ (etym. význam „kus, který se oddělil“). – 2. csl. krinǫ m. nebo krina f. „dřevěná nádoba, káď na vodu“, stsl. okrinǫ m. totéž (jinak ESJS 365: od anitového *(s)krej-).

SE *krejH-, tedy z přetvoření ie. *kreh₁- „prosívat, oddělovat“, srov. LIV 327. K SZ *kriH- byl v baltském jazyce technikou v̥rdhi dotvořen nový SP *kre̯iH-, odtud lit. dial.

13 Historicky vzato jde tedy o derivát od praslovanského tvaru na -ī-, nikoli na -i-, jak uvádí Vaillant (1966: 417).

14 K sémantickému vývoji viz Sławski SEJP I 304, ESJS 182.

15 Snad pokud s tímto kořenem spojíme slovo čăs „čas“, za předpokladu stavby ča-s̑ a etymologického významu „přestávka, chvíle oddechu“ (?). ESJS 98 s.v. časǫ takovou filiaci nebere v úvahu.

16 Derywat od prs. na -ū-, nie zaś -ii- (inf. -i-), jak u Vaillanta (1966: 417). Zob. wyżej gojiti, gnojiti oraz niżej *krojiti, *lojiti, pojiti.

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 61

krejù (krejaũ, kriẽti) „sbírat z povrchu; lovit v tekutině“, lot. kreju (krēju, krìet/krìēt) „sbírat smetanu z povrchu mléka“.

Drw. kraj-V: 1. lit. nomen krājus m. „boky síta, řešeta; obruč“. – 2. ps. *krojiți, pol. kroić „oddělovat pomocí ostrého nástroje“, rus. krojú, kroiť „prosívat obilí“, slovin. krojím, krojíti „štípat, trhat“¹⁷, staroslov. okrojenije n. „obřízka“. Ve staroslověnštině je kořen kroj- patrný v krai, -ja m. „břeh, okraj“.

Drw. kraj-C: lotyš. kraistīt „stahovat smetanu z mléka“, obecně „sbírat z povrchu; povrchně upravovat“ (ME_II 256), lit. kraitis m. „koš, krobia“.

1.11. *li̯- I < *liH-

SZ-V *li̯-: 1. lot. lija pret. ‘pršelo’, lit. įsilijo pret. ‘začalo pořádně pršet’ < *li̯.i̯ā- < *liH-eh₂-, 2. lit. infixové prs. lȳja/lī́ja ‘prší’ < *li-n-i̯- (variantní forma lȳna vzniklá kontaminací *lina < *li-n-H-e a lȳja), 3. substantiva: li̯imas m. ‘liják’, li̯ùngas dial. ‘deštivý, sychravý’, li̯ùndra f. ‘plískanice (počasí, kdy prší a mrzne’).

WSZ-V *li̯-: lit. palvėti ‘krátce zapršet’ ⇐ *li̯-ē-¹⁸.

SZ-C *lī-: lit. lýti ‘(o dešti) pršet, lít’ = lot. līt (k tomu prs. līst); lit. lýdyti kauz. ‘nechat na dešti, aby zmoklo’.

SE *le̯iH- ‘lít’ (LIV 363): lit. lejù, lieti ‘lít, vylévat’, lot. leju, liet (nové kauz. lit. líedinti kauz. ‘způsobovat, že se lije, vylévá, přelévá’).

Odvozeniny lai-V: lit. ãtlaja f. nebo ãtlajis m. ‘odlitek, mělčina, mělké místo v jezeře’, ãtlajus m. totéž, užúolaja f. ‘říční záplavová oblast’.

Odvozeniny lai-C: lit. láistyti iter. ‘polévat, zalévat; prolévat slzy’¹⁹.

Pozn. Srov. poznámku o ilajai m. pl. ‘hlína na zalepování děr’, laitas m. ‘hliněná mláticí podlaha’ na konci části I.

1.12. *li̯- II < *liH-

SZ-V *li̯-: 1. os. *lijọ préz. ‚liji‘, rus. l’ju spolu s lotyš. dial. lij ‚prší‘ (Endzelin 1922: §609), z *li̯.i̯e- < *liH-ē-, 2. os. *lijati z *liH-éh₂-, což vyplývá z přítomnosti ve staré běloruštině lijati (srov. výše lotyš. lija).

¹⁷ Dvojznačná formace v jihoslovanštině: buď kauzativum k *kr̥nēti se ‚odtrhávat se, oddělovat se, vyčnívat‘ (to je utvořeno na starém prézentu s infixem *kr̥nō < *kri-n-H-é-), nebo iterativum k praslov. *krejo (srov. lotyš. kreju).

¹⁸ Prodloužení laryngálně podmíněného redukovaného stupně -i̯- na -ī- nastává také v pavijėti (s.v. *u̯ii- I). Odpovídající -uu- ⇒ -ū- je v papijūvėti (s.v. *pi̯eu-) a pasiūvėti (s.v. *si̯eu-). Samohláska i se před naším sekundárním i chová stejně jako před jinými souhláskami, a to bez ohledu na to, zda jde o sonanty, srov. pagvėnti, pamny̌ti, patry̌nėti, pakylėti, nebo o obstruenty, srov. pabvėdti (brid- ⇐ bred-), paskrydėti, paslydėti (*slid- ⇐ *sle̯id-), pakrypėti (*krip- ⇐ kreip-), palypėti, panysėti (*niš- ⇐ neš-), palytėti (*lit- ⇐ leit-), pamygėti, pavyzdėti (*vizd- ⇐ veizd-), pavyzėti (*viz- ⇐ vež-). Podrobnosti u Otrębského (1965: §61nn.), je však třeba poznamenat, že primární kmeny těchto durativ uváděné autorem jsou někdy sporné, srov. krypsta k kypėti, liečia k *lȳtėti, šlysta k *shȳdėti.

¹⁹ Akut převzatý podle kmene lieti, aby se odlišil od laistyti ‚mazat, natírat, házet mokrou hlínu‘ (leisti).

62 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

WSZ-V *līj-: círk. slov. lijati ‚lít, -lévat‘²⁰, sekundární intenzivum na -vati: izlivati ‚vylévat‘. SZ-C *li-: círk. slov. liti, chorv. lĭti (se), dial. ljȉti, staropol. *lić ‚lít‘. SE *lejH- ‚lít‘ (LIV 363): círk. slov. lęjo ‚liji‘ < *lejH-je- (viz také výše *lii- I). Odvozenina * laj-V: praslov. *lojiti iter. ‚lít, vylévat‘, odtud círk. slov. loji, -a m. ‚lůj‘, slez. łój, čes. lůj jako postverbální podstatné jméno (etym. význam ‚tekutý, nálevný tuk‘). Ve slovanských jazycích není *lě-C.

1.13. *mii- < *miH-

SZ-V *mii-: lotyš. miju préteritum k mīt ‚měnit, vyměňovat‘, < *mi.iā- < *miH-eh₂-. WSZ-V *mii-: slov. mijati ‚míjet (o čase)‘ – předpokládá primární prézens *mījǫ (sę) ‚měním se‘? SZ-C *mi-: 1. lotyš. mīt ‚vyměňovat‘, zvratné mītēs ‚vyměňovat si navzájem, pohybovat se střídavě, měnit se‘; iterativum mistīt ‚vyměňovat častěji‘ < *mi-stī-. – 2. círk. slov. minǫti ‚minout (o čase)‘. SE *mejH-. LIV 383 uvádí pouze anitové *mej- ‚měnit; vyměňovat, obměňovat‘ (véd. ví mayante 3. mn. ‚mění se‘). V lotyštině bylo prézens *meju²¹ nahrazeno tvarem miju vlivem vyrovnání podle préterita miju. Odvozenina *maj-C: 1. litev. atmainà f. ‚změna‘, mainãi m. mn. ‚měsíční fáze‘²², 2. círk. slov. měna f. ‚výměna‘.

1.14. *nĭi- < *niH-

SZ-V *nii-: lot. niju prt. k nīt, nīt < *ni.iā- < *niH-eh₂-. SZ-C *ni-: lot. nīt, nīt ‚vykonávat krouživý pohyb‘, sviestu nīt ‚stloukat smetanu na máslo‘. SE *neiH- ‚vést, řídit‘, srov. véd. náyati ‚vede‘, chet. nēanzi 3pl. ‚řídí (vozí), posílají‘ (LIV 406). V lotyštině bylo prs. *neju nahrazeno tvarem niju v důsledku vyrovnání podle prt. niju. V LIV chybí zmínka o lotyšském vb.

1.15. *pii- I < *pih₃-

SZ-V *pii-: stsl. pijetǫ prs. ‚piju‘ < *pih₃-e- (alomorf *pih₃- z metateze *ph₃i-), srov. rus. pju, pješь (inf. pitь), p’jányj, ukr. pju (inf. pytý)²³. WSZ-V *pii-: stsl. upijati sę ‚opíjet se‘ (sekundární intenzivum na -vati: opivati sę totéž²⁴, k tomu pivo n. ‚nápoj‘ jako postverbální derivát).

²⁰ Stojí za to prozkoumat, zda lijati nemůže být reflexem prasl. *lъj-ē-, tj. formace paralelní k lit. patyjęti, viz výše.

²¹ Srov. lot. meju k miet ‚zatloukat kůl, kůl‘.

²² Absence akutového přízvuku dokazuje, že tato nomina byla odvozena od SZ-V *mii-, nikoli od SE-C *mej-. LIV 383 uvádí pouze anitové *mej- ‚měnit; zaměňovat, pozměňovat‘.

²³ Inaczej Stang (1942: 46), który (niesłusznie) operuje pierwiastkiem anitowym *pej-.

²⁴ Srov. stč. posmijati se vedle staršího posmijati se ‚posmívat se‘. Sekundární sufix -vati pochází z resegmentace, k níž došlo v typu oplivati stsl. ‚poplivat‘ ⇒ opli-vati (podle pli-noti ‚plivnout‘), poči-vati ‚odpočívat‘ ⇒ poči-vati (podle *poči-noti ‚ulehnout‘).

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 63

SZ-C *pī-: stsl. piti ‘pít’.

SE *peh₃- > *peh₃-i- (srov. zápis *peh₃(i)- ‘trinken’ v LIV 417).

Odvozenina *pai-V: slov. napojiti caus. ‘dát pít, napojit²⁵ (pozdější napoji, -a m. ‘nápoj’, srov. výše lojĭ ‘lůj’).

1.16. *pii- II < *piH-

SZ-V *pii-: 1. lit. pijo préteritum k pyti (viz níže), 2. infixové prézens pīja ‘nabývá mléka vemenem’ < *pi-n-i-²⁶, od *pi.ie- < *piH-é-.

SZ-C *pī-: 1. lit. pyti ‘nabývat mléka vemenem (o kravských vemenách)’, išpyti ‘rozmoknout (o půdě, kvasnicích)’; pýdyti caus. ‘masírovat vemeno před dojením, aby do něj přiteklo mléko’, 2. ps. *pitǫ ‘sytý, nasycený’ < *piH-tó-, které poskytlo základ denom. slovesa stsl. pitěti sę ‘sytit se, živit se’ (odtud caus. pitati ‘sytit, živit, krmit; vychovávat’) a substantiv stsl. pišta f. ‘pokrm’, chorv. pića, stpol. pica²⁷.

SE *peiH- ‘anschwell(en)’ (LIV 419), srov. véd. pāyate ‘tryská (o mléku)’. Alomorf na SO může být obsažen v lit. pěnas m. ‘mléko’ < *păina- < *pojH-no- (viz šiena s.v. šii- II).

V lit. není doloženo SO *pai- od pij-.

1.17. *prii- < *priH-

SZ-V *prii-: slov. *prĭjǫ ‘projevuji přátelství, přízeň’ – předpokládané na základě přítomnosti iterativa v SW prijati ‘přát někomu, být někomu nakloněn’²⁸. Rekonstrukce *pri.ie- < *priH-é-. Srov. véd. priyá- ‘milý, žádoucí; vlastní, počítaný mezi své’ (vedle prs. prináti ‘má z něčeho radost, je spokojen; těší se z něčeho’ < *pri-né-H-ti (Mayrhofer EWAI AII 189).

Srov. odpovídající SZ k *bʰeiH-, *leiH-, *ueiH-.

SZ-C *pri-: v bśl. nedoloženo. Srov. véd. prītá- ‘přátelsky naladěný’ < *priH-tó-, prīti- f. ‘radost, spokojenost’ < *priH-tí- (Mayrhofer EWAI AII 181).

SE *preiH- ‘těšit, prokazovat lásku’ (LIV 441): prs. cs. přējǫ, stčes. přěju (Trautmann 1923: 231). V baltských jazycích je lotyš. priēks ‘radost’ (ME III 393) < *prei-ka-. Co do stavby srov. lotyš. spēks ‘síla, moc; množství’, lit. spēkas ‘síla, moc’ (k spēju, spėti ‘mít volný čas’, suspėti ‘stihnout’ < *speh₁-) a csl. znakъ ‘Kennzeichen’ < *žnō-ka- (k znajǫ, znati ⇐ *gneh₃- ‘poznat’).

²⁵ Derywat od prs. na -ī-, nie zaś -ī- (inf. -i-), jak u Vaillanta (1966: 417). Zob. wyżej gojiti, gnojiti, *krojiti, *lojiti.

²⁶ Rekonstrukce pȳja jako *piH-ié- v LIV 419 je sporná/ Při pravidelném pokračování dané proformy bychom museli získat akutované †pýja. Taková forma by byla zcela nepravidelná, protože baltština nespojuje sufix -i̯e/o- se základy na *-iH-, srov. pozn. 6.

²⁷ Příslušnost psl. *pirъ, csl. piro ‘pohoštění, Gastmahl’ je sporná; stejně dobře může patřit k csl. piti ‘pít’.

²⁸ Vzhledem k tomu, že se prijati ničím neliší od iterativ, jako jsou csl. lijati ⇐ *līj- (s.v. *lii- II) a lit. palyjėti ⇐ *līj- (s.v. *lii- I), slov. mijati oproti lotyš. miju (s.v. *mii-), csl. upijati sę oproti pijętǫ (s.v. *pii- I), nevidíme důvod přijímat za Vaillantem (1966: 293) výpůjčku z gót. fijōn ‘být přátelský’.

64 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

1.18. *ri̯- I < *riH-

SZ-V *ri̯-: 1. lotyš. ri̯u préz., ri̯u préter. k rīt (viz), litev. nur̄jo préter. ‘spolknout, požár’, z *rih₂-e-, -eh₂-, 2. litev. infixovaný préz. rī̀ja/rīja < *ri-n-i- (vedlejší podoba rīna vzniklá kontaminací *rina < *ri-n-H- a rīja), 3. substantiva: litev. rījikas m. ‘žrout’, rījimas m. ‘žraní, požírání’.

SZ-C *rī-: litev. rýti ‘hltat, požírat’, lotyš. rīt totéž (intenz. ristīt ‘rychle požírat’)²⁹.

SE *reh₂- ⇒ *reh₂i-: Postava pwk. *rih₂- představuje metatetickou změnu z *rh₂i- jako SZ k *reh₂i-, to je zase abstrahováno z préz. *reh₂-ie-, srov. lotyš. rāju ‘kárám, hubuji’. V litevštině chybí SP *ro-C²⁹.

Drw. rai̯-V: litev. rajōti ‘žvýkat, přežvykovat’, rajùs ‘žravý’, prarajà f. ‘propast, sráz’.

1.19. *ri̯- II < *h₃riH-

SZ-V *ri̯-: praslov. *řijęnu < *HriH-en-, změněné v staroslověn. otъ-rivenŭ ‘odražený, zavržený’ (Vaillant 1966: 232), s v přeneseným ze synonymního otъ-rinovenŭ anebo také ze slovesa otъ-rūvati ‘odtrhnout’.

SZ-C *rī-: staroslověn. rǫti se ‘zřítit se, zhroutit se’, otъrinǫti ‘vyhnat, odvrhnout’, iter. otъ-rivati ‘vytlačovat, odstrkovat’, urivati ‘obklopovat’.

SE *h₃rejH- ‘valit se, vířit; téci’ (LIV 271). SZ ve védštině riṇāti ‘nechá proudit, nechá téci’, rīyate ‘proudí, teče’. Srov. WSE staroslověn. rějǫ, rějati ‘běžet, valit se (o vodě)’ (deriv. rě-ka ‘proud, řeka’).

Drw. rai̯-V: praslov. *rojī m., rus. roj, pol. rój (včelí); praslov. *vǫz-rojī m., pol. (w)zarój ‘místo, kde vyvěrá voda, pramen’.

1.20. *si̯- I < *siH-

SZ-V *si̯-: lit. sijóti „prosívat, propouštět sítem“, apsijóti „osévat zrnem“ < *si̯ā- < *sih₁-eh₂-. Pobaltská podoba *sih₁- představuje metatetickou formu *sh₁i- jako SZ k *seh₁i- (to je zase vyabstrahováno z prs. *seh₁-ie- ‚seje‘). Srov. stsl. sějǫ < *seh₁-ie-, inf. sěti vedle sějati³¹ ‚síti, prosívat‘.

SZ-C *sī-: lit. sýtas m. dial. ‚velké síto na prosévání obilí, řešeto‘.

SE *seh₁i- ‚vtlačit, vložit‘ ⇒ ‚síti‘ (LIV 469).

Drw. sai̯-V: lit. sajùs ‚čím lze mnoho zasít‘, které má za synonymum sėjùs, se synchronně spojuje s sėti ‚síti‘ (prs. sėju) a svědčí o smíšení kořenů označujících ‚síti‘ (*sē-) a ‚prosívat na sítu‘ (*si̯-). Kořenová forma saj- se má k sij- jako např. spar- k spir- (sparùs ‚bystrý, čilý‘ ⇐ spìrti mj. ‚naléhat, urgovat‘).

²⁹ ME₃ 540 spojovali po Osthoffovi s véd. riṇāti ‚nechává téci, nechává běžet‘, rīyate ‚teče, běží‘. Dnes LIV 271 připisuje védské formy pobaltské indoevropské *h₃eiH- ‚vlnit se, vířit‘ ⇒ ‚téci‘, ale neuvádí tam lit. rýti.

³⁰ Pokud jde o lit. rėju, jau, rieti vedle rėjau, rieti ‚hrabat, hrabat se‘, nejsnáze se to vysvětluje jako derivát typu vrddhi: *rēi-C < *reih₂- od SZ *rih₂-. Srov. pobaltské *reh₂(i)- ‚křičet, řvát‘ v LIV 543.

³¹ K sufixu *-ā- srov. lit. sėjo ‚sál‘ jako prt. dodatečně utvořené k prs. sėj-a, etymologicky sė-ja ‚seje‘ < *seh₁-ie-.

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 65

– Intonace litevského sietas ‘sito’ a srb.-chorv. sìto svědčí pro baltsko-slovanskou praformu *séi̯ta- < *séih₁-to-. Tu lze zase interpretovat jako vr̥ddhi-formaci k SZ *sih₁- (srov. výklad litevského siena s.v. sij- II)³².

1.21. *sij- II < *siH-

SZ-V *sij-: 1. litev. sijo préteritum ‘vázal’, 2. infixované prézens sȳja < *si-n-i-³³, 3. substantiva: sijā f. ‘trámek spojující konstrukci, spoj’ < *si.iā- < *sih₂-eh₂-; atāsija f. dial. ‘tyč nebo provaz spojující nápravy předních kol s ojí’, liter. ātsija totéž. – Podoba *sih₂- vznikla metatezí *sh₂i-, tj. SZ k nově vyčleněnému kořeni *sh₂ei-, který byl abstrahován z prézentu *sh₂-ei̯é- (litev. *sajù, srov. typ csl. stojǫ z *sth₂-ei̯é-, SE *steh₂-).³⁴ – Litev. dial. prézens sinù ‘vážu’ může mít prastarou infixovanou formaci *si-n-h₂-e-³⁵ od *sih₂- (inf. °sȳti), srov. véd. sināti ‘svazuje, poutá kopyta’ < *si-né-h₂-ti.

SZ-C *sī-: litev. sī-: užsī́ti ‘přivázat’, susyti ‘svázat s něčím’ < *sih₂-C. – Jako vr̥ddhi-formace vypadá litev. siena f. ‘stěna (pletená); hranice’ < *sei-nā < *sei̯h₂-neh₂-³⁶.

SE *seh₂-, srov. véd. ā́va sāt ‘rozvazuje’ (LIV 471). V baltském jazyce druhotné *sei̯h₂- od SZ *sih₂- (vr̥ddhi): litev. dial. sejù ‘vážu’ < *sei̯h₂-e-. O prézentní kmen sej- se opírá inf. sieti (chybí *sieti!) a préteritum sėjau. V souvislosti s tím je třeba u kořene v SE zaznamenat ztrátu jeho setového charakteru³⁷.

N.B. Přítomnost nově vyčleněného kořene sej- neumožňuje jednoznačně interpretovat litevské deriváty se SO jako založené na SZ-V sij-. Týká se to slovesa sáistyti ‘obvazovat’ (analogický akut) a substantiv pasaitas m. ‘pouto, provaz’, atāsaja albo atsajā f. (jde o variantu slova atāsija, viz výše).

1.22. *ui̯i- I < *uiH-

SZ-V *ui̯i-: litev. vijo préteritum ‘svinoval; hnal, popoháněl’ < *ui.iā- < *uih₁-eh₂-, nuvijóti iter. ‘odvíjet, rozvíjet’, ī̯vijas ‘křivý, vinutý, spirálovitý’, vijōklis m. ‘svlačec’.

WSZ *ūi-: litev. pavȳjė́ti ‘popohnat, trochu odehnat (např. slepice ze zeleninové zahrady)’, srov. palȳjė́ti a další paralely s.v. *lii- I.

SZ-C *ūi-: litev. nuvýti ‘ovinout, vytvořit vinutím; odehnat, zahnat’, įvýti ‘ovinout; vehnat, vrazit’.

SE *uei̯h₁- ‘zaměřovat svou pozornost na, usilovat o’ (LIV 609), srov. litev. vejù dial. ‘ženu, poháním; svinuji’ < *uéih₁-e-.

³² Mniej prawdopodobna jest hipoteza metatezy *séh₁i-to- > *séi̯h₁-to- (Smoczyński 2001: 150f.).

³³ K tomu nejednoznačné syjęti ‘být svázán’: derivát buď od prézentu syj(a), nebo SZ k sij- (srov. typ palȳjė́ti s.v. *lii- I).

³⁴ Méně pravděpodobná se zde jeví možnost *sh₂i- jako výsledek resegmentace prézentu *sh₂-i̯é-, srov. véd. ā́va syāti ‘rozvazuje’, chet. ishiyanzi 3pl. ‘vážou, poutají’.

³⁵ Z resegmentovaného sin-ù bylo utvořeno préteritum sin-iau̯ (nově vyčleněný kořen sin-).

³⁶ Tvoření jako u pienas ‘mléko’ ve vztahu k pūti, pija, pijo ‘hromadit mléko (o vemenech)’.

³⁷ Kdyby se v litevštině zachovalo zděděné SE, dalo by prézens †sóju < *sá-ie- < *séh₂-ie- (srov. klóju ‘stelu, pokrývám’ < *klā-ie- < *kléh₂-ie-, stóju ‘stávám se, stojím’ < *stā-ie- < *steh₂-ie-).

66 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

Drw. uąj-V: 1. lit. vajóti iter. „hnát, nahánět“, lotyš. vajât „pronásledovat“. Substantiva: vajīs m. „posel“, vajà f. „výhon, pastvina“ (stpr. wayos EV 282 „louky“), įvajųs m. „křivolaký“, 2. stsl. voi, -ja m. „bojovník; vojsko“.

Drw. uąj-C: lit. vãiras m. „kormidlo, řízení“, vainikas m. „věnec“ (= slov. věnьcь), zprostředkující derivát *uąj-ni- „vinutí, splétání“ (srov. véd. veṇíḥ „spletenec vlasů, cop“).

1.23. *uii- II < *uiH-

SZ-V *uii-: psl. *-vĭjetù přít. „svinuje, splétá, spojuje“ < *uḭ.ie- < *uih₁-éh₂-, srov. WSZ stsl. °vijetù.

SZ-C *uī-: 1. stsl. viti „vít, svinovat“ (-vinǫti³⁸), chorv. vìti, 2. lit. výti (viz výše) < *uih₁-C.

SE *ueih₁- „ovinout, zahalit“ (LIV 610). Srov. lit. vejà s.v. *uii- I.

Drw. *uąi-V: stsl. povoi, -ja m. „oděv, plášť k ovinutí“, slov. „pnoucí se rostlina, povijnice“.

1.24. *ži- II < *ǵhiH-

SZ-V *ži-: lit. žiōju, žiōti „rozevírat ústa“. Tato forma vznikla synkopou staršího *žijāti⁳⁹ = psl. *žijati (chorv. žjāti, žjām) < pbaltoslov. *ži.jā- < *ži.HaH- < *ǵʰih₁-eh₂⁴⁰.

WSZ-V *ži-: stsl. zijati „zívat otvorem“.

SZ-C *ži-: stsl. zinǫti „otevřít ústa, rozevřít se“, lat. hīscō < *ǵʰih₁-C. Toto SZ je metatetickou podobou staršího *ǵʰh₁i-C, spojeného s nekořenným prvkem *ǵʰeh₁-, který se objevil v důsledku reanalýzy ie-prs. *ǵʰeh₁-ie-, srov. stsl. žějǫ⁴¹. Chybějí deriváty na SO od žij- (na rozdíl od gij-, rij-, viz výše).

SE *ǵʰeh₁- ⇒ *ǵʰeh₁i- „otevřít ústa, zívat“ (LIV 153). Pozoruhodná je absence lit. *žėju, *žėti.

1.25. Laryngální hiát *-iHV nepřímo doložen v odvozenině o-stupně:

SZ-V *dij-

SZ-C *di-: lotyš. dīdīt ‘nechat tančit’.

SE *deih₁- ‘hnát, spěchat’ (LIV 91, řec. διένται): lotyš. deju, diet ‘skákat, tančit’.

Drw. *dai-C: lit. dainà 4. akcentová paradigmatická skupina ‘píseň’ < *dai-nā- (etym. význam ‘zpěv k tanci’?). Kdyby toto slovo bylo odvozeninou od SE, ukazovalo by akut (*dāina).

SZ-V *li- (viz výše s.v. *lii- I)

³⁸ Srov. staroslov. povinǫti sę ‘podřídit se, poddat se’, povinǫti být ‘být podroben, podléhat někomu’.

³⁹ Pro synkopu v předpřízvučné slabice srov. jako paralely: 1. niókoju ‘ničím, pustoším’ z *nijokōju, denom. slovesa od nījoks ‘žádný, ani jeden’, 2. nãuȳgi ‘cožpak ne?’ (< *ne-jau-gi). Viz Smoczyński (2001: 139, 252).

⁴⁰ Rekonstrukce denominativního kmene *ǵʰ.(i)eh₁-,ie-, navržená v LIV 153 k vysvětlení údajně zděděného prabaltského kmene *ž-ia- (> lit. žiō-), je málo pravděpodobná.

⁴¹ Rasmussen (1989: 52) widzi nierozszerzony SE *ǵʰeh₁- w nomen gr. χήμη ‘małż’; miarka (znacz. etym. ‘Gähnen’?).

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 67

SE *h₁eiH- ‘mazat, beschmieren’ (LIV 247, lat. linō, -ere, het. halina- ‘hlína’). Odvozenina *lai-V: lit. ilajai m. pl. ‘hlína na zalepování děr (v peci, hliněné podlaze)’. Odvozenina *lai-C: lit. laitas m. ‘hliněná podlaha’. Pozn. Sémanticky je to pro obě slova lepší lit. zařazení než s.v. *lii- I ‘lít, vylévat’.

SZ-V *sujj-

SZ-C *suj-

SE *suejH- ‘mizet’ (LIV 553, stwn. swīnan): chybí lit. *śvieti.

Odvozenina *suaj-V: lit. svaj-d ‘sen’ ⇒ svajōti, -ōju ‘snít; představovat si; mluvit nesmysly; bezcílně chodit; vát (o větru)’; lot. svajāt ‘žvanit, mluvit nesmysly, plácat’.

Odvozenina *suaj-C: *svái-ta f. ⇒ denom. svāitėti ‘blábolit, blouznit; mluvit nesmysly; bloudit’. Sem možná patří i lit. svai-gùs ‘omamný, opojný’ (denom. svaigštù, svaigti ‘omámit se, opájet se, ztrácet vědomí’).

2. SKLUZ U V POZICI *u.HV

2.1. *blių- I místo *bluų- < *bʰluH-

SZ-V *blių- (*liu zobecněné ze SE): lit. bliuvóti iter. ‘bečet, řvát, pobekávat’. Místo *bluvóti, to z *blu.uā- < *bʰluH-eh₂-. Paralely s.v. *diųu-, *skių-. SZ-C *bliu- ⇒ *blju- (*li zobecněné ze SE): lit. prabliūti ‘začít řvát’, subliūti ‘zařvat; vykřiknout’. Místo *blúti, srov. ř. γλύει ‘proudí, přetéká’. SE *bʰleuH-: lit. bliáuti ‘řvát, bečet’ < *bliąu-C, srov. ř. φλέει ‘přetéká’ (LIV 74).

2.2. *blių- II místo *bluų- < *bʰluH-

SZ-V *blių- (*liu zobecněné ze SE): stsl. bljīvati iter. ‘zvracet’ (také s praeverbii iz-, o-). Místo *blūvati, to z *blu.uā- < *bʰluH-eh₂-. Srov. hláskově pravidelné *lių ve stsl. pljīvati s.v. *(s)pių-. SZ-C *bliu-: chybějí slova. *bly- < *bʰluH- (srov. kryti, kryją s.v. *kruų-, tryti, tryją s.v. *truų-). SE *bʰleuH- ‘überströmen’ (LIV 74). Místo očekávaného psl. *blovǫ (*bljuti/*bluti)⁴² se ustálilo ve stsl. bljujo (bljīvati), s blju- náležitým pro antekonsonantickou pozici, viz výše litev. bliáuti ‘řvát’⁴³.

2.3. *bruų- I < *h₃bʰruH-

SZ-V *bruų-: 1. litev. zast., dial. bruvìs f. ‘obočí’, akuz. brùvį⁴⁴, také brùvē. – 2. stsl. brŭvĭ, -i f. ‘obočí; víčko; řasa’, pol. brew, brwi < pbsl. *bru.uin (akuz. sg.) < *h₃bʰruH-m̥.

⁴² Srov. rovǫ:: rjuti/ruti (předsl. *h₃reuH-), trovǫ:: truti (*treuH-) a anitové plovǫ:: pluti (*pleu-), slovǫ:: sluti (*kleu-).

⁴³ Ve významu ‘zvracet’ litevština zachovala staré sloveso: vēmti (vemiu) < pie. *u̯emh₁-.

⁴⁴ Nom. s kmenem na -i- byl rekonstruován podle formy akuz. sg. na *-im < *-m̥.

68

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

SZ-C *bru-, srov. véd. bhrū́h, akuz. bhrū́vam, řec. ὀφρύς, ὀφρύα ‘obočí’. SE *h₃bʰreuH-. Chybí psl. reflex *br̥āu-C.

2.4. *bru̯- II < *bʰruH-

SZ-V *bru̯-, viz WSZ-V.

WSZ-V *brū-: lit. brū́vėti, prs. -iù/-ė́ju ‚dřít, těžce pracovat, namáhat se‘ (LKŽ).

SZ-C *brū-: lit. brū́dyti ‚spěšně posílat‘⁴⁵: Brūdýk, kol išbrūdysi šeimyną į pievą suimti śieną prieš lietų, tj. ‚pospěš co nejrychleji‘ (LKŽ). Ve stejném významu se objevuje quasi-prymární vb. brū́du, brū́dau, brū́sti (LKŽ), které vypadá jako zpětný derivát od předchozího.

SE *bhreuH- ‚prorazit‘ (LIV 81): lit. briáutis, -jasi/-nasi ‚vnikat, lézt násilím‘, vedle bráutis téhož významu, s nepalatalizovaným r pocházejícím z prs. bráujasi, kde došlo k disimilačnímu zániku i před sufixem -i̯a- (srov. máuju s.v. *mu̯- II). Viz *bru̯- III.

2.5. *bru̯- III < *bʰruH-

SZ-V *bru̯-: psl. *brūvь, -i f. ‚lávka, můstek z klády položené přes potok‘, změněné asimilací samohlásek (ESJS 85) v *brǔvь: staroruské brū̆v vedle brūvь, sch. sh. brv, stčes. břev, gen. břvi. Šíře rozšířený je derivát na -no-: stsl. brīvno, brūvino n. ‚trám, břevno‘, stčes. břevno, stpol. birzwno. Etymologie je nejistá, viz ESJS 85. Snad souvisí s ie. *bʰreuH- ve významu ‚tryskat (o vodě vyvěrající z hlubin země)‘, srov. lit. briáutis ‚vnikat, lézt násilím‘, rus. brujá ‚silný proud vody‘, bruítb ‚prudce téci‘, dále ř. φρέαρ, -ατος n. ‚studna‘, gót. brunna m. téhož významu. Pak by zde mohlo jít o dřevo sloužící k obkládání stěn studny nebo pramene.

2.6. *bu̯- < *bʰuh₂-

SZ-V *bu̯-: lit. 1. bū́vo prt. ‚byl‘ < *bu.u̯á < *bʰuh₂-eh₂-, 2. prs. infixované bū́va/bū́va ‚bývá, je‘ < *bu-n-u- (variantní podoba bū́va vznikla kontaminací *būna < *bʰu-n-H- a bū́va), 3. lit. buvóti iter. ‚bývat někde, zdržovat se, pobývat‘, 4. stsl. zabūvenŭ ‚zapomenutý‘⁴⁶, 5. stpr. buwinayti 2 sg. imper. ‚bydli, žijte‘.

WSZ-V *bu̯-: 1. bū́vis m. ‚bytí, existence‘, 2. stsl. byvati ‚být, stávat se‘, byvati sę ‚dít se‘, zabývati ‚zapomínat‘, pribyvati ‚být u něčeho, přicházet‘. Je třeba zde předpokládat jako kmen psl. *būvati, paralelně k lit. buvóti? Srov. žyvati ⇐ žūvati, prs. zovo, *ryvati ⇐ rūvati, prs. *rovo.

SZ-C *bū-: 1. lit. būti ‚být‘, 2. stsl. byti ‚být‘, sch. biti.

SE *bʰuh₂-, sekundárně *bʰeuh₂- ‚růst, vznikat, stávat se‘ (LIV 83).

⁴⁵ Kauzativum na -dyti, jako např. pū́dyti vedle pū́ti a *pūvéti, viz s.v. *pu̯- I.

⁴⁶ To místo *zabūvonŭ, z *bu.ana- < *bʰuh₂-eno-. Viz níže *krīvenŭ, *mūvenŭ, *trīvenŭ.

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 69

Drw. *baų-V: praslov. *bovǫ, préz. „někde pobývám“ (srov. véd. bhávati „je, stává se, děje se“) je implikováno slov. baviti „bavit, weilen“, csl. izbaviti „vysvobodit, zachránit“, původem iter.-kauz. s dlouženým SO, *bōų-i-. Srov. plaviti ⇐ plovǫ, traviti ⇐ trovǫ⁴⁷. Pozornost budí absence litevského SO *bav-V/*bau-C.

2.7. *dinžų- < *dŋ́h-uh₂-

SZ-V *dinžų-: staropr. insuwis „jazyk“⁴⁸, lit. liežùvis⁴⁹. Jde zde o SZ sufixu *-ueh₂-: *dŋ́h-uh₂- k pie. *dŋ́h-ueh₂- (Rasmussen 1989: 88). Srov. véd. juhú- f. „jazyk; Agniho jazyk = plamen“ (Mayrhofer EWAIa, 591). – Ve slovanském jazyce se na základě praslov. *dęzuv-V vytvořilo nom. sg. *dęzy, od toho *dęzy-kū, které následně adideací k lizati „lízat“ (pie. *leiǵʰ-) změnilo svou podobu na *lęzykū a nakonec – nejasnou cestou – na języki (srov. lat. lingua místo starolat. dingua).

2.8. *džių- místo *duų- < *dʰuH-

SZ-V *džiu-: lit. džiuv- v l. (nu)džiūvo příč. k džiūti (LKŽ)⁵⁰, 2. os. sg. infixované džiūva místo *dūva; zděděný tvar byl *dūna < *dʰu-n-H-), 3. džiuvinti kauz. „sušit“ (LKŽ), 4. substantiva: džiuvėsis m. „okoralý krajíc chleba; vyhublý, vysušený člověk“, džiuvinys m. „to, co bylo určeno k sušení; sušené ovoce“.

WSZ-V *džiu-: příč. (nu)džiūvo „vyschl“.

SZ-C *džiu-: lit. džiūti „vysychat, usychat, vadnout“ (préz. džiūsta), lot. žūt. Srov. pūti s.v. *puų-.

SE *dʰeuH-: 1. lit. džiáuti (džiáuju, džioviau) „věšet k sušení, sušit“, lot. žāut < pbalt. *diāu-. – 2. Se změnou eų > oų sem patří praslov. *dovǫ, *duti „nafukovat se; foukat, vát“: csl. naduti se, dujeti se „nafouknout se“, srch. dūti, dūjem⁵¹. SW *dōų-V k *dōų-V je patrné v csl. podaviti „udusit; přitlačit, zničit“ (původně kauz. „zbavit dechu“; jinak ESJS 124, LIV 130).

N.B. 1. Baltské jazyky vykazují zobecnění počátečního dź- < *d₁- ze SE v celém paradigmatu, a proto zde chybějí alternanty s d-: *dū-C/*duų-V (SZ) < *dʰuH- a *dāų-C (SO) < *dʰoųH-. Na tomto pozadí musí být také džiuv- < *džiu- inovací namísto *duv-.

N.B. 2. Je-li možná souvislost lit. džiáu-/džiū- „sušit, schnout“ s pie. *dʰeuh₂- „dýmit, vykuřovat“ (viz Smoczyński 2001: 155), pak očekávané počáteční d- v pobaltské prajazyce může být případně doloženo ve dvou případech: zaprvé ve slovanském slovese diti

⁴⁷ Jinak ESJS 258, kde se izbaviti odvozuje od *jьzbyti stejně jako zabaviti od zabyti.

⁴⁸ Zánik d-, paralely k němuž představují lit. ilgas „dlouhý“ < *d’ilgas, z pie. *dʰl̥ghó- (srov. csl. dlъgъ, srch. dūg), a āšara „slza“, náležející ke kmeni *dašru < pie. *d(r)ak’ru, srov. ř. δάκρυ n., starolat. dacru-ma.

⁴⁹ Kořen se změnil vlivem analogie k liežùti „lízat“ (pie. *leiǵʰ-).

⁵⁰ Srov. supūvo „shnil“ k pūti (s.v. *puų-).

⁵¹ K tomu jako perfektivum csl. vъdnǫti „nabrat vzduch, povzdechnout si“; slov. dúniti o závanu větru, staropol. dunąć „zavát, zavanout“.

70 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

(prs. díjem) ‘vonět, vanout’ < ps. *dyti < *dʰuh₂-C, srov. typ scs. kyti, kyjǫ (s.v. *kruų-), ryti, tryjǫ (s.v. *truų-); za druhé v izolovaném litovském substantivu dūlis, -io m. ‘troud používaný při vykuřování včel’, od adj. *dūlas < *dʰuh₂-ló-⁵² (paralelní formace k dūmai m. pl. ‘kouř’ < *dʰuh₂-mó-, viz LIV 131).

2.9. *griuų- místo *gruų- < *gʰruH-

SZ-V *griuų-: 1. lit. grìuvo ‘zřítit se’, préteritum k grìūti, místo *gruv-ā- < *gʰruH-eh₂-, s r’ podle SE (viz), 2. infixové préz. grìųva ‘hroutí se’ < *gʰriu-n-u-, místo *gru-n-u-; ještě starší *grūna < *gʰru-n-H-, srov. variantu grìūna), 3. subst. gr(i)uvėsiai m. pl. ‘ruiny’.

SZ-C *grių-: lit. grìūti ‘zřítit se, padnout dolů, zřítit se’ (místo *grūti).

SE *gʰreHų- ‘zřítit se, vrhnout se dolů’ (LIV 182) ⇒ *gʰreuH-, pbalt. *gʰriāų-: lit. gríauti, griáunu, grióviau ‘převrátit a srazit, svalit, zbořit’.

2.10. *guų- < *guH-

SZ-V *guų-: 1. lot. guvu ‘uchopil jsem’, préteritum k gūt, od *gu.ųā- < *guH-eh₂; 2. v lit. chybí préteritum *guvaĩ, je zde však nomen guvìs ‘zdatný, hbitý; živý, rychlý jako jiskra’.

SZ-C *gū-: lot. gūt ‘uchopit, chytit, dostat’ (prs. gūnu a. gūstu⁵³), iter. gūstīt.

SE *geųH- ‘získat’ (LIV 167): lit. gáuti ‘dostat, obdržet’ zaujalo místo *gʰiāų-. Počáteční hláska byla vyrovnána podle SZ tvaru, přičemž prs. gáunu zde svědčí také pro vliv staré infixové formace *gunū < *gu-n-H-é- (podobně v případě

šáunu vedle infinitivu *šiáuti, viz s.v. *šuu-).

2.11. *klių- místo *kluų- < *kluH-

SZ-V *klių-: 1. lit. pakliùvo příč. k kliùti. Místo *kluv-ā- < *kluH-eh₂-, s l’ podle SE, 2. os. infixované kliųva ‘dostává se kam, do čeho; překáží’ < *klių-n-u-, místo *klu-n-u- (ještě starší *klūna < *klu-n-H-, srov. var. kliūna).

SZ-C *klių-: lit. kliùti ‘dostat se; překážet’.

SE *kleųH-, pbalt. *kliaų-: lit. kliáutis (kliáujuosi, klióviausi) ‘spojovat se, stýkat se, zaplétat se s někým; důvěřovat někomu’.

2.12. *knių- místo *knuų- < *knuH-

SZ-V *knių-, viz WSZ-V.

WSZ-V *kniū-: lit. kniūvynės f.pl. ‘rvačka’ (etym. význam ‘přetahování’). Sekundární varianta knyvynės ‘hádka, nesvár’. Počáteční kn- je utvořeno podle SE (viz).

SZ-C *knū-: lotyš. knūdu a. knūstu, knūdu, knūst „svědit“, āda knūd „kůže svědí“. Kmen na -d- zobecněný z prs. *knū-da < *knuH-dʰ-e-, etym. význam „škrábe se“. Vedle toho krátkovokalické knūd „svědí“, knūdēt, dosud nevysvětlené.

52

Srov. poznámku k púliai s.v. *puų-.

53

Nelze vyloučit analýzu *gun-stu, která vychází z obnoveného *gunu < *gu-n-H-e.

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 71

SE *kneuH- ‘škrábat’ (LIV 326, ř. χνύω ‘škrábe’), pobaltské *kni̯au-: lit. kniautis, kniąjuosi, knióviausi ‘bít se, přetahovat se s někým’, atsikniauti ‘(o strupu na ráně) oddělit se, odloupnout se’. Šířeji rozšířeno je kniausiu ‘hrabat se v něčem, rýt, převracet; hledat něco’, refl. ‘zanořovat se (rytím v zemi, slámě)’, kdysi náležející k infinitivu *kniau-séti.

2.13. *kruu- I < *kruH-

SZ-V *kruų-: 1. 1. os. *krùvenǫ ‘pokrytý’, csl. nepokrývenǫ ‘nepokrytý’⁵⁴ < *kru.ę.no- < *kruH-eno-; csl. pokrývati ‘pokrývat, zakrývat’ < *kruH-eh₂-, 2. lotyš. kruva ‘hromada (malkas kruva ‘hromada dřeva’); kopec, vyvýšenina’ (varianta kruva, s r přeneseným ze SE, viz níže), 3. nejistá je příslušnost lotyš. kruvesis m., které kromě ‘der Höcker’ (viz výše kruva) znamená také ‘hartgefrorener Kot auf dem Wege, Felde’, viz ME II 291 (zde srovnání s ř. κρύος ‘mráz’, κρύσταλλος ‘led’).

WSZ-V *krū-V: 1. csl. pokryvati iter. ‘pokrývat, zakrývat’, 2. lit. krūvà f. ‘hromada (kamení, dřeva, slámy, hnoje); zástup lidí’ (denom. krūvyti nebo krūvóti, krūvuoti ‘skládat na hromadu’).

SZ-C *krū-: 1. csl. kryti, kryją ‘pokrývat’ (paralela s.v. *trų-), 2. lit. krūšnis, -ies f. ‘hromada, kupa kamení’.

SE *kreųH-: lotyš. krąūt, krąūju ‘skládat dohromady, shromažďovat, nakládat’ < *kri̯ąu-C. Sekundární počáteční kr- v lit. kráuti ‘skládat, nakládat’ je důsledkem disimilace, k níž došlo v prézentním tvaru: *kriáuju > kráuju (srov. máuju místo *mjaúju a pozn. 56).

Odvozeniny *krąu-V: lit. pérkravinėti ‘přeložit, přetížit (vůz)’, kravuš ‘prostorný, mnoho pojmoucí’ (o voze, stodole), kravažai m. pl. ‘věci převážené při stěhování, náklady’, lotyš. krava f. ‘hromada’. — Ze slovanských jazyků srov. csl. krovъ m. ‘střecha, přístřešek; ochrana; stan, chýše; zastřešené místo’, csl. pokrovъ m. ‘přikrývka, střecha; ochrana, obrana’.

2.14. *kruų- II < *kruH-

SZ-V *kruų-: pobaltsko-slovanské *kruųina- < *kruh₂-V, srov. 1. lit. krūvinas ‘krvavý, zakrvácený’, 2. slov. krūvinъ ‘krvavý; příbuzný’ (pol. krewny), 3. csl. krŭvi, -ve f. ‘krev’, rus. krovь, původem starý akuzativ sg. k *kry, < *kru.ųin < *kruh₂-m̥.

SZ-C *krū-: spol. ky, švéd. krĩ, srch. nář. krĩ f. ‘krev’ < pobaltsko-slovanské *krūs. Srov. avest. xrū- ‘syrové, krvavé maso’, xrūra- ‘krvavý; krutý’ (lat. crūdus ‘syrový’).

SP *kréu̯h₂-s-, srov. véd. kravíṣ- n. ‘maso pokryté krví’, hom. ř. χρέας totéž < *kréua-s-. V balto-slovanských jazycích není po *kri̯ąu-C ani stopy. Naproti tomu etymologický alomorf *kri̯ąu- je patrný v lotyš. kreve f. ‘sražená krev, strup na ráně’, z *krave. Odvozeniny krevains ‘strupovitý’, krevelains totéž.

Odvozeniny *kraų-C: lit. kraujas m. ‘krev’ (také kraujai jako plurale tantum) je dvojznačné. Za prvé, kraų- může být SO k *kruų-. Protože tyto odvozeniny obvykle vykazují balto-slovanskou příponu -a-/-ā-⁵⁵, nikoli -i̯a-, mohl by krau-ja- být odvozeninou druhého stupně

⁵⁴ Srov. ještě prikrývenije n. ‘přikrytí, ochrana’, sŭkrýveno adv. ‘skrytě, potají’.

⁵⁵ Srov. lotyš. kruva, csl. krovъ s.v. *kruų-I.

72 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

z nějakého *kravas nebo *krava. Za druhé může kraų- stát na místě *krųų-, které před sufixem -ia- ztratilo kořenový segment a disimilační cestou, podobně jako vb. kraųju < *kriaųju (srov. lotyš. krāju, viz *kruu- I)⁵⁶. Měli bychom tu tedy kmen na SE. Chybějící akút nás nutí vycházet z antevokalického alomorfu, *kreuh₂-V- > *kriavas, *kriava. I v tomto případě by formace na -ia- byla až sekundární derivací⁵⁷.

2.15. *kuų- I < *kuH-

SZ-V *kuų-: csl. kŭvati ‚kývat hlavou‘ < *kuH-eh₂-. WSZ-V *kuų-: csl. kyvati ‚kývat hlavou‘, rus. kivát⁵⁸. SZ-C *kū-: 1. csl. (po)kynǫti ‚kývnout, pokynout hlavou‘, kyznĭ, -i f. ‚lest, machinace‘, 2. lit. kūjis m. ‚kovářské kladivo‘, cs. kyji m. ‚kyj, kladivo‘. SE *keh₁u- ‚wackeln‘ (LIV 306) ž *keuH-: csl. kovo, kovati ‚kovat, tlouct kladivem‘⁵⁹. V baltském jazyce se zobecnilo *kāu- na úkor *kiāu- v důsledku disimilačního zániku a ve formaci prér. *kiā-io⁶⁰: lit. káuti, prér. káuju/káunu, aor. kóviau (dříve kavaũ), ‚tlouct, bít, kovat‘, lotyš. kaût, prér. kaûju/kaûnu, aor. kâvu/kavu⁶¹.

2.16. *kuų- II < *kuh₁-

SZ-V *kuų-: prasl. *kųenŭ ‚pociťovaný‘ < *kuh₁-V⁶². Podle SE bylo nahrazeno slovem čuti ‚cítit; slyšet‘ výrazem *čivenŭ, srov. cs. učŭvenije, starosrb. čvenije (Vaillant 1966: 288); později obnoveno jako *čuvenŭ, srov. chorv. čuven ‚známý, uznávaný‘. – V baltském jazyce se jako odpovídající slovesné téma nabízí starolitev. kuv-ē- (nebo SW kūv-ē-) refl. ‚střežit se (hříchů), uniknout (záhubě), vyhýbat se (lidem)‘, psané <nusisukuvitie>, 3. os. préz. <kuwisi>⁶³, zůstává však obtížné vysvětlit vzájemný vztah významů slovanského a litevského výrazu.

SZ-C *kū- (bez reflexů). SE *(s)keuh₁- ‚vnímat, dívat se‘ (LIV 507): csl. čujo, čuti ‚cítit, vnímat‘ < *kiāu-C.

⁵⁶ Paralely: naũjas ‚nový‘ z *n̥iaų-ias < pie. *neu̯-io-s (srov. ión. řec. νεῖος, gót. niujis, véd. návya-, viz Smoczyński 2001: 122, 162); brájuos s.v. *bruu- II, máuju s.v. *muu-.

⁵⁷ Za předpokladu původního sufixu *-io- by se laryngála nacházela v antekonsonantické pozici, což by muselo vést k reflexu s akutem: *kráujas < *krouh₂-io- nebo *kráujas < *kreuh₂-io-. Srov. výše véd. kraviś a řec. κρέ(ϝ)ας.

⁵⁸ Por. Vaillant (1966: 284), gdzie też porównanie formalne ze stlit. kŭvētis. To ostatnie jest moim zdaniem bliższe *kuu- II, zob. niżej.

⁵⁹ Reflex ov je důsledkem praslovanské změny *eų v *ou. V jejím důsledku se v oblasti ablautu SE slévá se SO. Srov. níže etymologické formy na SE: plovǫ s.v. *pluu-, rovǫ s.v. *ruu-II, snovǫ s.v. *snuu-, trovǫ s.v. *truu-, zovǫ s.v. žųu- I.

⁶⁰ Srov. lit. kráuti oproti lotyš. kraût (s.v. *kruu-I).

⁶¹ LIV 308 rekonstruuje praindoevropský tvar jako *keh₂u- ‚bít, štípat‘ a přisuzuje csl. kovo strukturu *koh₂u- (původně reduplikovaný prézent na SO: *ḱé-koh₂u-). Podle téhož slovníku má být lit. káuju sekundárním prézentem na -ie- s vokalismem praindoevropského o: *koh₂u-ie-. Pochybné.

⁶² Srov. véd. ākuvátē ‚zamýšlí, něco si předsevzal‘.

⁶³ Zob. dokumentację z Punktay sakimu Szyrwida (1644) w Smoczyński (1989: 50).

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 73

Viz *skuu-.

2.17. *liųu- místo *luų- < *luH-

SZ-V *liųu-, viz WSZ-V.

WSZ-V *liųu-: lit. liūvis m. ‘ustání něčeho, přerušení něčeho’. Srov. homér. řec. λύω ‘osvobozuji’ < *lu.uō < *luH-ē-.

SZ-C *lū- < *luH-. Pravděpodobně sem patří jako deverbalní substantivum *lū-ka-, praslov. *łyko n. ‘líko’, srch. līko, rus. lýko, čes. lýko, pol. łyko⁶⁴, s etymologickým významem ‘to, co bylo odděleno, odtrženo’⁶⁵. (N. B. Jiný původ má naproti tomu lit. lùṅkas ‘líko’, lot. lûks. Jde o postverbální útvar od slovesa *lūṅku (*lū́kau, *lū́kti) ‘strhávat líko’, utvořeného od substantiva *lū́ka- ‘líko’⁶⁶).

SE *leuH- ‘odřezávat, uvolňovat’ (LIV 374, véd. lunāti ‘odřezává’⁶⁷), pobaltské *li̯āu-: lit. liáutis (liáujasi, lióvesi) ‘zdržovat se, přestat; snášet, snést’, lot. ļauties ‘přestat’, ļaut ‘dovolit, připustit’⁶⁸.

2.18. *mluų- < *mluh₂-

SZ-V *mluų-: csl. mlȳva f. ‘rámus, lomoz, hluk; zmatek, neklid, bouře’ < *mlu.uā- < *mluh₂-eh₂- (srov. véd. bruvánti 3. os. mn. č. préz. ‘mluví’, ptc. préz. bruvánt- < *mluh₂-ént- ‘mluvící’); bez mlȳvy přísl. ‘klidně, tiše’, mlȳvьnъ ‘hlučný, dunivý, neklidný’. – Od mlȳva bylo utvořeno denom. sloveso csl. mlȳvljo, -iti ‘dělat hluk, působit zmatek, vyvolávat nepokoje, podněcovat’⁶⁹, v jiných jazycích ‘mluvit’: stčes. mluviti, pol. mówić (dř. a nář. mołwić), rus. mółvitь.

SZ-C *mlū-. Snad je obsaženo ve slov. młynū m. ‘mlýn’ < *mlū-no- (předpokládaný etymologický význam ‘hluk, hlasitý zvuk kamenů třoucích se o sebe’).

Ve slovanských jazycích chybí SE-C *ml(j)u- < psl. *mli̯āu-C < *mleuh₂-⁷⁰ (srov. avest. mraomī ‘oznamuji, říkám’, véd. brávīti ‘mluví’)⁷¹. Ante-vokalickým alomorfem by bylo praslov. *mlov-⁷², srov. rovǫ, r(j)uti, trovǫ, truti.

⁶⁴ Co do tvoření srov. slov. rykú ‘řev’, s.v. *ruu- II.

⁶⁵ Srov. litevské názvy pro líko: máukna ⇐ maũkti mj. ‘stahovat kůži, kůru’, karnà ⇐ kérti ‘odstávat, oddělovat se’, plaušà nebo plaušas ⇐ plýšti ‘trhat se, praskat’.

⁶⁶ Cytowanemu w kółko zrównaniu lit. lùks ze słow. łyko (zob. np. Trautmann 1923: 163) sprzeciwiają się prawa głosowe: ani słowiański nie zna †lǫkъ, ani litewski †lūkas w znaczeniu ‘łyko’.

⁶⁷ Bez baltského materiálu. Ten se nachází v LIV s.v. *leh₁- na s. 358.

⁶⁸ Dosud problematické lit. liūtas ‘lev’ může mít kmen lū-, který byl abstrahován z intr. préz. *liūva a. *liūna ‘trhá se; roztrhne se’ < *liu-n-u-. Nezávislé na tom je adj. liūtas ‘divoký’, převzaté z rus. ljuty (viz Fraenkel LEW 382).

⁶⁹ Co do tvoření srov. např. lit. krūvija, -yti ‘skládat na hromadu’ ⇐ subst. krūva ‘hromada, kupa’.

⁷⁰ Srov. csl. bljǫjo k *bhleuH-, pljǫjo k *(s)pie̯uH.

⁷¹ ESJS 485 uvádí na prvním místě rekonstrukci pie. *melu(H)-, což se nezdá být správné, protože (1) ve slovanských jazycích chybí SZ *mūlu- < *mlu(H)-, (2) sekvence i̯u v mlȳva připouští pouze odvození ze SZ zakončeného na *uH- (o souvislosti (u)v s laryngálním hiátem se ESJS nezmiňuje).

⁷² SW *mlav(iti), paralelní k plaviti ⇐ plovǫ, traviti ⇐ trovǫ, mohl dát postverbální *mlava, patrné v polském místním jménu Mława (srov. trava od traviti).

74 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

2.19. *muų- I < *muH-

SZ-V *muų-: 1. stsl. neomūvenu ‘neumyté’ < *mu.ue.no- < *muH-eno-; otūvenije n. ‘omytí’; starorus. movī f. ‘lázeň’ < *mūvī (Vaillant 1966: 282), 2. lot. *muvu ‘plul jsem’, préteritum k dial. prézentu myunu (*mū-nu)⁷³.

WSZ-V *mū-: stsl. omyvati ‘omývat’, umyvati ‘mýt’.

SZ-C *mū-: 1. stsl. izmyti sę ‘umýt se’, umyti ‘umýt’, srch. mūti, čes. mýti, 2. staroprus. aumūšnan ‘Abwaschung’ (od *aumūt ‘omýt, umýt’), 3. lot. dial. myustīs vedle myunu ‘plavu’, 4. mūdāt ‘plavit’, mūdāties ‘plavat, koupat se’, mūdināt ‘plavit (koně v řece)’.

SE *meųH-: v litevštině a lotyštině se místo *mių- (srov. níže typ lit. pjauti) ustálilo *māų-: lot. maūt, mauju/maunu⁷⁴, māvu ‘ponořovat se, plout’, kauz. maudāt ‘plavit’, lit. māudyti ‘koupat někoho’ (zde chybí primární sloveso⁷⁵).

2.20. *muų- II místo *mių- < *miųh₁-

SZ-V *muų-, viz WSZ-V.

WSZ-V *mū-: lit. mūvėti ‘nosit něco navlečeného či oblečeného (oděv, prsten), být oděn, oblečen’ (3. os. préz. mūvi)⁷⁶.

SZ-C *mū-: 1. lit. mūstyti ‘mávat, kmitat, pohybovat se, chovat se neklidně; kývat hlavou; odporovat, být neposlušný’ (intenzivum na -sty-; k tomu var. mūistyti(s), LKŽ), 2. substantiva: mū-kla ‘smyčka, oka na chytání ptáků’, mū-klas ‘smyčka z koňských žíní připevněná na tyči, sloužící k chytání štik’ (LKŽ); snad také mūksnis m. ‘doušek, hlt’ (Trimis mūksniais išgėrė kvartą pieno, LKŽ), pokud pochází z *mū-snis⁷⁷. Dosud se v souvislosti s mūti neuváděl nulový stupeň mū-C, viz Trautmann (1923: 172), Pokorny IEW 743, Fraenkel LEW 421, Rasmussen 1989: 115nn., LIV 402.

SE *mieųh₁- ‘(sich) bewegen’ (LIV 402⁷⁸). Baltské SE *miąų- se ve formaci prézentu *miąų-jō změnilo disimilačním zánikem i, proto lit. máuju, nikoli *májuju⁷⁹. Odtud se nepalatalizované počáteční m- rozšířilo na celé paradigma (včetně SZ-C lit. mū-). Srov. lit. máuti, máuju/máunu, móviau ‘navlékat (prsten, čepici), oblékat (kalhoty); oblékat a svlékat’, lot. maūt, mauju/maunu⁸⁰, māvu ‘obléci; nasadit postroj’.

73 Tak Endzelin (1922: §612). Zob. wyżej łot. guvu ‘chwyciłem’ do gūnu, gūt.

74 Přítomnost prézentního formantu -nu nás vede k tomu, abychom počítali s působením zaniklého infixálního prézentu *munū ‘oblékám se’ < *mu-n-Hé-. Srov. hypotézu o prézentu ‘unu ‘obouvám se’ s.v. *uų-.

75 Mohlo jím být intenzivní prézentní *mū-du ‘ponořuji se’ < *muH-dʰe-, od něhož je māud-yti jako kauzativum a lot. maud-āt jako iterativum na SO. Viz níže lit. pūdyti ‘způsobovat hnití’, pūdamas příč. préz. ‘hnijící’ ⇐ *pūda ‘hnije’ (inf. pūti). Pokud je tomu tak, pak ps. *mydło ‘mýdlo’ připouští analýzu *mūd-la- a následné oddělení od véd. mūtra-, avest. mūθra n. ‘moč, urina’ < *muH-tro-.

76 Srov. typ siuvėti s.v. *sjuų-.

77 Vsunutí k jako v alksnis, āuksnas, staroprus. lauxnos.

78 Srov. véd. múvati ‚tlačí, naléhá‘ < *miH₁u-e-, což je výsledkem metateze lrg. v SZ *miųH₁-, viz Eichner (1988: 135).

79 Paralely viz pozn. 56.

80 Přítomnost prézentního formantu -nu vede k předpokladu působení formy starého infixového prézentu *munū < *mu-n-H-.

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 75

2.21. *pi̯u̯- < *pi̯uh₂-

SZ-V *pi̯u̯-: lit. pjūvenos f. pl. ‚piliny‘ < *pi̯u.ue.nā-⁸¹ < *pi̯uh₂-en-. WSZ-V *pi̯u̯-: lit. papjūvėti ‚chvíli pálit‘ (srov. pasiūvėti s.v. *si̯u̯-); substantiva: lit. pjūvenos f. pl. ‚třísky; ostří kosy‘, pjūvis m. ‚řezání, pilování; zralé obilí připravené ke žni‘.

SZ-C *pi̯u̯-: lit. pjūdyti ‚štvat; dráždit, podněcovat‘⁸², subst. pjūklas m. ‚pila‘.

SE *pie̯uh₂-: lit. pjáuti, pjā́unu ‚řezat, pilovat‘ (intenz. pjáustyti), lot. plaũt ‚kosít; sklízet úrodu‘ (intenz. plaũstīt).

2.22. *plu̯- < *pluH-

SZ-V *plu̯-: 1. lit. plūvo, příč. min. k plūti (viz) < *plu.ǭ- < *pluH-eh₂-, 2. infixový prézent plūva < *plu-n-ų- (var. plūna naznačuje starší *plūna < *plu-n-H-), 3. pluvėti, plūva ‚být ponořen, tonout v něčem; bloudit‘, pluvénti ‚pomalu téct, plynout‘⁸³. – Ve slovanském srov. praslov. *plŭvěti, staročes. plvěti, plvu ‚téct, rozlévat se, rozpouštět se; tavit se (o vosku)‘, plúci ‚tavící se, tající‘, staropol. plwieć ‚kolísat, váhat‘ (přenesené užití), płwiących gen. pl. ‚fluctuantium‘; praslov. *ob-plŭv-itŭ ‚oplývající něčím‘ (kalk lat. abundans), staropol. opwity ‚hojný‘.

WSZ-V *plū-: církslov. plŭvati ‚plavat‘. Vztah kyvati ⇐ kūvati (s.v. *kuu- I) vyvolává otázku, zda není třeba předpokládat kmen *plŭvati, který existoval souběžně s *plŭvěti (viz výše).

SZ-C *plū-: 1. lit. plūti (préz. plūnu/plūvù, příč. min. pluvau̯) ‚být naplněný, rozlévat se‘, paplūti ‚dostat se pod vodu, do vody; rozplakat se; oplývat‘; subst. plūtis m. ‚plovák u sítě‘ (LKŽ). – 2. praslov. *plyti ‚téct‘, srbochorv. plīti, staropol. pyć, příč. min. pyło ‚(o kapalině) lít se, téct; seslat jako déšť‘ (SStp₁₇₈), k tomu praslov. *plynoti jako imperfektivum. SP *pleuH-⁸⁴: církslov. plovǫ, pluti, staročes. plovu, plūti ‚téct‘, srov. srbské rovo, ruti, trovǫ, truti.

Pozn. Formy s anitovým kořenem, které se v této rodině vyskytují, jako např. (1) lot. pluts, gen. pluta ‚tráva‘, (2) církslov. plŭtŭ ‚tráva‘, rus. plot, plotá (*plu-to-), staropol. płet, płtu m., staročes. plet, plti f. (*plu-ti-) ‚tráva‘, (3) církslov. plŭnije n. ‚proud, tok vody, pramen‘ (*plu-n-) mohou souviset s krátkým *plu- starého prézentu *plune- < *plu-n-H-é- (viz výše).

2.23. *pu̯u- I < *puH-

SZ-V *pu̯u-: 1. lit. (su)pūvo, préteritum k pūti ‘hnít’ < *pu.ǭ- < *puH-eh₂-, 2. přítomné tvary s infixem pūva/pūva < *pu-n-ų- (nahradilo *pūna < *pu-n-H-, srov. pūna), 3.

⁸¹ To je zřejmě namísto *pi̯u.ǭnā- < *pi̯uh₂-en-eh₂. Srov. csl. zabŭvenŭ s.v. *bu̯-.

⁸² Vedle toho pjūdyti ts. Nápadný vokalismus ū, který zde upoutává pozornost, lze vysvětlit za předpokladu nového kořene pju-, jenž byl abstrahován ze starého přítomného tvaru s infixem *pju-nu̯ < *pi̯u-n-h₂-é. Srov. poznámku k spjudóti s.v. *(s)pi̯u̯-.

⁸³ Srov. snuvěti, sŕiva vedle sruvénti ‘téci, proudit malým potůčkem’.

⁸⁴ LIV 438 rekonstruuje pouze *pleu- ‘plavat, vznášet se’ a nezohledňuje výše citovaný baltský materiál, který rozhodně svědčí o tom, že kořen byl s mobilem.

76 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

nomina: pùvenos f. pl. ‘hniloba, shnilé předměty’, išpuvìmas m. ‘shnítí, shnilost’, supuvìmas m. ‘zetlení, hniloba’, sámpuva ‘shnilý předmět’, lot. puveši m. pl. ‘hnis, Eiter’.

WSZ *pūu-: lit. išpùvėti ‘úplně shnít’ (LKŽ), pūvažìnai m. pl. ‘povalený hnijící hrách’ (LKŽ).

SZ-C *pū-: 1. lit. pūti (pūsta), lot. pùt (pùstu) ‘hnít’, 2. pūdyti kauz. ‘způsobovat hnití, hnít’, pūdamas ptc. přít. ‘hnijící’ ⇐ *pūda ‘hnije’ < *puH-dʰ-e-, 3. pūliai m. pl. ‘hnis, Eiter’ (odvozeno od adj. *pū-la- ‘shnilý’), 4. pūtra ‘něco nahnilého; fyzicky slabá bytost’.

SE *peuH- ‘hnít’ (LIV 432), prabalts. *p̄iau-C. Pouze nomina: 1. lit. pjáulas m. ‘prohnilé nebo zetlelé dřevo’, pjáulai m. pl. ‘trouchnivé dřevo k vykuřování včel’, 2. lot. praùls m. ‘moderní nebo zetlelý kus dřeva; hanlivé označení starého člověka’, vzniklé disimilací z *p̄ļāuls, to z *p̄i̯āulas (viz MEIII 379)⁸⁵.

2.24. *puu- II < *puH-

SZ-V *puu-: stsl. upūvati ‘důvěřovat, věřit’, rus. upovátь, ukr. upováty, slovin. ūpati, srch. ùfati se, čes. doufati, stpol. pwać, nadpwać a ufać. Toto sloveso může být denom. od zaniklého adjektiva *pūvъ < *puH-e/o- ve významu ‘důvěryhodný, věrohodný’⁸⁶. Pokud se tento adjektivní význam vyvinul ze staršího ‘čistý’⁸⁷, máme zde derivát kořene *peuH-/*puH-, srov. véd. punāti ‘čistí’, páyate ‘stává se čistým’. LIV 432 v této souvislosti nezmiňuje upūvati.

2.25. *ruu- I < *ruH-

SZ-V *ruu-: círk. rùvati ‘rvát, trhat’ < *ru.ū- < *ruH-eh₂-, stsl. rùvatva f. ‘rvání, trhání’, vūzdrùvanije n. ‘vytrhávání, vykořeňování’, rūvenikъ m. ‘jáma, díra s vodou’ (předpokládá ptc. *rūvenъ ‘trhaný’)⁸⁸.

WSZ-V *rū-: slovin. rývati iter. (pol. odtrhávat, vytrhávat). Srov. °kryvati ⇐ krūvati s.v. *kruu- I. Stpol. nomen rwocina f. ‘útes, abruptum’ (SSTP VIII 65).

SZ-C *rū-: 1. stsl. ryti, rýjo ‘rýt, kopat’, izdyriti ‘vyhloubit’ (paralely s.v. *kruu-, *truu-); srch. rìlo ‘rypák; ústa’, 2. lit. rūtis, -ties f. ‘jáma, sklep’ (sekundární podoba na místě *rūtis?).

SE *reuH-: pobaltské *r̄i̯āu- bylo nahrazeno podobou *rāu- v důsledku disimilace, k níž došlo v prs. tvaru *r̄i̯āu-ī̯ō, odtud: lit. ráuti, rãuju/rãunu (prt. róviau) ‘rvát, vytrhávat (i s kořenem)’, lotyš. raũt, raũju/raũnu (prt. rāvu). Intens. lit. ráustyti.

Drw. rau-V: 1. stsl. rovъ m. ‘příkop’, p(r)ěrovъ m. ‘jáma, jeskyně’, 2. starolit. ravalas ‘plevel’ (Dauksza), lit. ravà f. ‘rvání; doba trhání lnu’, išravos f. pl. ‘vyplevelený plevel’, ravùs ‘snadno se trhající’.

85 Lit. pãvalas ‘vyvrácený, hnijící strom’ (LKŽ), který na první pohled vypadá jako apofonický derivát na -alas od puv-, je ve skutečnosti výpůjčkou z pol. pował ‘vyvrácený strom’ (srov. walić się).

86 Podstatné jméno typu stpol. pwa ‘důvěra, fiducia’ < *pūva zřejmě není primární, nýbrž je postverbální k pwać. K tomuto abstraktu bylo dotvořeno adj. *pūvъ, pol. pewny ‘jistý’, čes. slc. pevný ‘silný’.

87 Srov. hovorové pol. on jest czysty, tj. ‘neozbrojený, neškodný’ ⇒ ‘nebudící podezření’ (odtud krok k ‘budící důvěru’).

88 Není známo, zda sem patří lit. riuv- (místo *ruv-?) v įsiriuvėti ‘vykrmit se’ (LKŽ). Sémantická obtíž.

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 77

2.26. *ru̯u- II < *h₃ruH-

SZ-V¹ *ruu-: praslov. *rŭvati iter. ‘řvát’ < *ru.ā- < *h₃ruH-eh₂- (srov. véd. ruváti ‘řve’).

SZ-V² *rįu- (*ri- analogicky podle SE-C, viz níže): 1. praslov. *rjŭvati > *rjívati iter. ‘řvát’ ve staropol. rzwać, čes. řváti ‘řvát, křičet’. – 2. praslov. *rjŭv-īnŭ ‘řvoucí, zuřivě řvoucí; rozzlobený, svárlivý; vzrušený⁸⁹, srov. čes. rĭvini f. ‘hněv, zlost’, csl. rĭvinivŭ ‘rozzlobený, žárlivý’, pol. rzewny, rzewliwy, čes. řevný čas ‘doba říje’, rus. revnívyj ‘žárlivý’.

SZ-C *rū-: balto-slov. *rū-ka- > čes. rykŭ m. ‘řev’⁹⁰ (⇒ denominativum csl. rykati ‘řvát, pobrukovat’).

SE *h₃reuH- ‘řvát’ (LIV 272), balto-slov. *r̥i̯au-: csl. rovǫ, ruti ‘řvát, křičet’ (vŭzdruti ‘zařvat’); rovy příč. préz. akt. Vedlejší paradigma rev-/rju- je patrné v čes. revǫ, rjuti, starorus. revu, rjuti a staročes. řevu, řúti (srov. také slovin. rjóvem, rjuti, rus. revú, revéťb). Vzniklo přenesením počáteční skupiny rj- z inf. rjuti do préz. Následkem toho bylo foneticky pravidelné rov-V nahrazeno podobou *rjov-, odtud *rjev- (> rev-, řev-)⁹¹, viz Trautmann (1923: 241)⁹².

2.27. *śių- < *śiuH-

SZ-V *śių-: litev. siuvì préz., siuvaũ prét. k siūti ‘šít’, tot. šuvu⁹³, prét. šuvu. Rekonstrukce: *śių-u-V < *śiuH-V. Srov. také siuvėjas m. ‘krejčí’; siuvėlė f. ‘šev’; siùvena f. ‘hovězí veš’, viz piùvenos s.v. *pjųu-. – V slovanském srov. 1. csl. šivěnǫ ‘šitý’ < *siu.ue.na- < *siuH-eno- (viz výše šivěna), 2. csl. šiv-či ‘krejčí’, což vyžaduje jako derivační základ praslov. préz. *šīvǫ (= litev. siuvù), srov. starolitev. siuvikis m. ‘krejčí’ ⇐ siùva⁹⁴.

WSZ-V *śių-: 1. litev. pasiūvėti ‘trochu šít, občas se věnovat šití’, siūvis m. ‘šití; očko v jehle’, 2. slov. °šivati, pol. zszywać, wyszywać, které jako intenzivum předpokládá *šŭvati ‘šít’ (srov. pol. szwacz, szwaczka).

89 U Trautmanna (1923: 241) s.v. *rau̯ǫ chybí.

90 Srov. *lúka-, praslov. *lyko s.v. *liu-.

91 Srov. lotyš. plevināt ‘způsobit třepotání, pohybovat (vlasy, křídly)’ z *plav- oproti plau-, csl. plovǫ ‘pluji’, litev. pláuju ‘oplachuji, smývám’.

92 Vedle rjuti mohlo existovat intenzivum *rjujati. Ukazují na to takové postverbální deriváty jako starorus. rujene, rus. rujěne m. ‘doba říje (řevu) jelenů; název měsíce září’, chorv.-srb. rujan ‘září’, staročes. ruję f. ‘doba říje jelenů’, čes. rǐje ts., ‘rujen’ název měsíce října’ (pol. rują ‘doba a místo jelení říje’ vypadá jako sekundární místo *rzuja, srov. rzwać, rzwiec). Na postverbální *rju-va ukazuje starorus. rjuvitĭsja ‘coire’.

93 Vedle toho novější préz. šu-ju, které předpokládá synchronní resegmentaci šu-vu. Viz níže škuju vedle skuvu ‘šít’.

94 Zaskakująca jest wypowiedź Stanga (1966: 334): „Skt. śívati: syūtáh gibt einen Fingerzeig, dass das Prās. siùva keine alte Bildung ist“. Ze stanowiska teorii laryngalnych stlit. praesens śívvati ‘szyje’ tłumaczy się jako forma innowacyjna, wynika z metatezy spółgłoski laryngalnej w sąsiedztwie u: *śiuH-jé- > *siHų-jé-, zob. Eichner (1988: 135), LIV 493. Wynika z tego, że nie można jej brać za punkt wyjścia dla analizy lit. siùva. Podobną metatezę pokazuje refleks stlit. mìvati ‘sunię, pcha, trącą’, z *mih₁-u-é-ti < *miuh₁- (p.wk. *mieuh₁-), zob. wyżej *mu-.

78 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

SZ-C *śiu-: lit. siūti ‘šít’, lot. šūt, csl. sīti⁹⁵.

SE *śięuH-: chybí pbł. *śiąu-C, lit. *śiau-, ps. *šu-.

2.28. *skįu- místo *skuu- < *skuh₁-

SZ-V *skįu-: ps. *ščivati < *ščīvati, srov. pol. szczwać ‘poručit (psům), aby čenichali’, staročes. ščtývati. Počáteční šč- vzniklo vyrovnáním podle SE (viz níže). K įv viz žīvati s.v. *žiu-. Očekávaná forma je *skūvati < *sku̯a- < *skuh₁-eh₂-⁹⁶. Etym. význam ‘způsobit, aby psi ucítili čichem (lovnou zvěř)’. Kauzativní formace na -ā- ve vztahu ke csl. čujo, viz s.v. *ku̯-. SZ-C *skū- (bez reflexů). SE *(s)keuh₁- ‘cítit, vnímat’. Ps. *ščuję ‘štvu’ pokračovalo v préz. *skiąu-ie- (v baltských jazycích neznámé). Na tomto prézentu bylo vytvořeno nové infinitivní *ščūti: slovin. ščúti, pol. szczuć⁹⁷.

2.29. *skuu- < *skuh₂-

SZ-V *skuu-: lot. skuvu préz.⁹⁸, skuvu pret. ke skūt ‘holit’, < *skuh₂-e-, *skuh₂-eh₂-. SZ-C *skū-: lot. skūt inf. (k tomu nově préz. skīnu), iter. skūstīties ‘holit se; mýt se’. SE *(s)keuh₂- ‘pracovat ostřím, řezat, propichovat’ aj., pbalt. *(s)kiąu-: lit. kiáuras ‘děravý’⁹⁹, patrně také: skiáutas m. ‘odřezek’, skiáutė f. ‘odstřižek látky, odříznutá část’, lot. škāute ‘ostrá hrana, okraj’ (možná došlo ke smíšení s rodinou lit. skuti, skūsti ‘holit, trhat, loupat, škrábat, olupovat kůru’, pwk. *skeut-).

2.30. *snuu- < *snuH-

SZ-V *snuu-: ps. *snūvati ‘spřádat’ < *snu̯ā- < *snuH-eh₂-. Implikováno SZ-V -snyv- v csl. osnyvati ‘zakládat, ustanovovat’. Viz výše °byvati k būv-, °kryvati k krūv-, °myvati k mūv-, °ryvati k rūv-. SZ-V *snū-, viz výše. SE *sneuH- ‘otáčet, vinout’ (LIV 523), pbł. *sniąu-. Srov. csl. snovǫ (⇒ snovati) ‘příst, spřádat nit’. Odvozenina *snau-V se snad skrývá v csl. osnova f. ‘osnova, základ’. Srov. roví k rūv- s.v. *ruu- I.

⁹⁵ Csl. šijǫ je novotvar vytvořený podle inf. ši-ti, podobně jako myjo:: myti, vyjo:: vyti a bijǫ:: biti, brijǫ:: briti, gnijǫ:: gniti.

⁹⁶ Pokud jde o sekundární palatalitu ve formách SZ, srov. bl̥jvati s.v. *blu̯- II.

⁹⁷ LIV 507 *ščivati nezohledňuje, cituje pouze csl. čujo. Vaillant (1966: 295) nesprávně klasifikuje *šču-/*ščīv- jako „onomatopoický kořen“.

⁹⁸ Nové préz. skuju vzniklo diferenciací vůči pret. Srov. výše šiju vedle šavu ‘šiji’.

⁹⁹ LIV 508 s.v. skeuh₂- cituje chetitské formy a st. skunāti, āskunoti, ale baltských údajů si nevšímá. Chybné je spojování skuvu/skūt s řec. ἕω a s anitovým ie. pwk. *skeu- > MEu 908, Trautmann (1923: 268) a Fraenkel LEW 824 (libovolná hypotéza metateze *ks > sk, chybí vysvětlení alternace uv-V:: ū-C).

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 79

2.31. *(s)pịų- < *(s)piųH-

SZ-V *(s)pịų-: 1. stsl. pljivati ‘plivat, plivat ze sebe’ z prasl. *pjuvati < *pių̯ā- < *(s)piųH-eh₂-, pol. płwać. Podobně živati z prasl. *žjuvati (s.v. *žiu̯-). Viz také bljivati s.v. *bluų- II, *ščivati s.v. *skių-. – Slovanský kmen na -ā- při SZ naznačuje, že litevština mohla kdysi mít préteritum *spjivau, které bylo později obnoveno jako spjōviau. – 2. Stopa po litevském iter. *spjuvóti může být spjudóti ‘plivat, plivat ze sebe’ (LKŽ), protože jeho -d- lze vysvětlit sekundárním přikloněním k iter. spjáudyti téhož významu.¹⁰⁰

WSZ-V *(s)pịų-: 1. lit. spjúvis m. ‘plivnutí’, 2. prasl. *-pljivati ← *pljīv-, např. stsl. oplъvati ‘poplivat’, staročes. plivati, čes. plivat ‘plivat’.

SZ-C *(s)pịų-: prasl. *plji- ve stsl. plinǫti ‘plivnout’, perfektivum k plīvati ‘plivat’, viz Vaillant (1966: 232)¹⁰¹.

SE *(s)pięuH-: ‘plivat, plivat ze sebe’ (LIV 529), pobaltskoslovanské *(s)piāu-: 1. lit. spjáuti, spjáuju/ spjáunu (prét. spjóviau) ‘plivnout, plivat’, lot. splaut, splauju (prét. splāvu), 2. préz. stsl. pljǫ, círk. sl. pljǫm, rus. pljují.

2.32. *suų- < *suH-

SZ-V *suų-: lot. dial. suvēns ‘sele’ < *su.uen- < *suH-en- (jinak disimilováno v sivēns).

SZ-C *sū-: srov. avest. hūš ‘prasnice’, řec. ὗς, lat. sūs.

SE *seuH-: nejsou reflexy pobaltskoslovanského *śiau- (prasl. *šu-C).

2.33. *šluų- < *šluH-

SZ-V *šluų-: šlūvenos f. pl. ‘smetí, to, co bylo smeteno, smetky’ < *šlu.uen- < *k’luH-en-. Paralely: pūvenos s.v. *puų-, pjūvenos s.v. *pių-, šiūvena s.v. *šių-.

SZ-C *šlū- nedoloženo.

SE *k’leuH-: ‘čistit’ (LIV 298, lat. cluere). V lit. není doloženo *šláiuti, prt. *šluvau. Srov. však lit. šláuti (šliáuna, šlióve) v přeneseném významu ‘zasadit ránu, uhodit, udeřit’. Je pravděpodobné, že allomorf šlav- v prs. šlavù ‘zametám’ (žemaitsky), subst. sąšlavos, iššlavos, núošlavos f. pl. ‘smetí’ představuje SO k *šlu-.

2.34. *šuų- < *k’uH-

SZ-V *šuų-: pobaltoslovanské *šuų-e- < *k’uH-e- (lit. *šuv-C ‘sunę’ není doloženo).

WSZ-V *šū-: lit. šūvis m. ‘výstřel, rána’.

SZ-C *šū-: lit. šūtis, -ies f. ‘hromada, kupa’, šūsnis, -ies f. ‘hromada, kupa dřeva, chrastí’ (co do stavby srov. krūšnis ‘hromada, kupa kamení’ od krū-/kráu-).

¹⁰⁰ Jinou možností je hypotéza neokořene spju-, vzniklého reanalýzou *spju-nu (srov. spjáu-nu), jejímž východiskem bylo staré prs. infixové *spjunu < *(s)pių-n-H-é-.

¹⁰¹ Na rozdíl od toho, co uvádí ESJS 666, Vaillant l. c. nehovoří o „prodloužení redukovaného stupně“, nýbrž o stupni redukce: „Le thème pli- est issu de *pljū-, degré réduit de la racine *(s)pięu-, lit. spiáuju...“.

80 | WOJCIECH SMOCZYŃSKI

SE *k’əuH- ‘házet, tlačit’ (LIV 294), pbsl. šiąu-: 1. lot. šāuju/šāunu, šāvu, šāut ‘vykonat prudký pohyb určitým směrem; rychle tlačit nebo strkat; zasadit ránu nebo úder; střílet; rychle se vrhnout vpřed, spěchat, běžet; pršet’, 2. lit. šiaut(u)vas m. ‘tkalcovský člunek’, šiaulỹs m. ‘střelec’ (n. m. šiauliai, -iūs m.pl.) od *šiauti. – Přítomnost paradigmatu *sovo, *suti v praslovanštině se zdá vyplývat z takových odvozenin, jako je stsl. sov-ati ‘klouzat, strkat’ (iter. k sov-) a prs. sujo (od inf. *suti), srov. rus. sovátь, sujú. – Nápadný vztah lit. šaunu:: šauti (‘vrhnout se, vystřelit, vystřelit zbraň’) může být regularizací staršího vztahu *šunù:: *šiáuti, kde prs. bylo založeno na infixaci, konkrétně zděděné: *k’u-n-H-é- > *šu-n-é-, zatímco *šiáu-C odráželo pbalt. SE (srov. lot. šaūt). Srov. výše poznámku o gáu(nu) místo *giáu-102.

2.35. *truų- < *truH-

SZ-V *truu-: 1. stsl. *trúvenų ‘opotřebovaný, zničený’ < *tru.ue.no- < *truH-eno103, srov. pol. denom. trwonić místo *trwionić ‘opotřebovávat třením, žvýkáním, kousáním’ (denom. od ptc. *trwion); srch. trvènik m. ‘udusaná, vyšlapaná cesta’; csl. rastrъva f. ‘úbytek, ztráta’ (Trautmann 1923: 330). – 2. V litevsko-lotyšském jazykovém areálu je laryngálou podmíněn neopwk. trun-: lit. trūna, trunėti104 ‘uhnívat, trouchnivět’, lot. trunu, -ēju, trunēt ‘zvětrávat, uhnívat, trouchnivět; dřímat’. Základem mu bylo prs. s infixem *truna < *tru-n-H-, které bylo interpretováno jako kmen na -a-: trun-a. Následně se v litevštině analogickým vyrovnáním podle SZ *trū- objevilo trūnėti a odpovídající prs. trūni105. – Pozornost budí absence WSZ-V *trųn-106.

SZ-C *trū-: 1. stsl. trъti, trъjo ‘třít’ (srov. ř. τρίβω ‘setřít, vyčerpat, zdolat’). – 2. lot. trū-dêt intr. ‘zvětrávat; uhnívat, hnít, trouchnivět’, původem patrně durativum stavu na -ē- k prs. *trūda < *truH-dʰe- (srov. lit. pū́da-mas:: pūti, s.v. *puu- I). Další odvozeninou je fakt. trūd-inât ‘způsobovat uhnívání, trouchnivění, hnití’ (zeme kaulus trūdina), viz MEiv 250.

SE *treuH- ‘obrušovat, spotřebovávat’ (LIV 593): stsl. trovǫ, truti ‘spotřebovávat’ (inf. místo *trjuti < *trjāu-C, srov. rjuti, s.v. *ruų- II)107. V litevštině se očekává SE *triáuti108. Nejasný je původ slovesa triaũnija, -yti nebo tráunija, -yti ‘hlasité kousání (jablka),

102 Srov. Stupeň *k’ųH- je v primárním prézentu nepravděpodobný.

103 Srov. výše stsl. *bъvenų, *krъvenų, *mъvenų a lit. pūvenos.

104 S variantou se sonorizací drūna/drūni, drunėti nebo drunija/drūni, druńyti, viz LKŽII 763, 766.

105 Srov. také délku v synonymním slovese dūlėti ‘uhnívat, trouchnivět’.

106 Lot. trūvēt ‘oplakávat, držet smutek’ sem nepatří; vzniklo disimilací z trūrēt, slovesa vypůjčeného ze střhněm. truren ‘truchlit’, viz MEiv 252.

107 Srov. SW *trǫ- ve stsl. traviti iter. ‘zpracovávat strávenou potravu’, stpol. trawić mj. ‘(o ohni a jiných silách) něco ničit, spalovat, spotřebovávat (hmotné statky), lehkomyslně je promrhávat’; trawny ‘úskočný, vychytralý, falešný’ (SStpIX 181n.).

108 Zde vyvstává otázka, zda triaũšėti, -ėja ‘drolit se (o vlasech, o ovčí vlně), chřadnout, chátrat’ vedle traušėti, -ėja ‘vypadávat (o žíních z koňského ocasu)’ není původem durativum stavu na -sēti, tj. *triáu-sēti.

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 81

‘ohlodávat (ořech)’, což vypadá jako denominativum. Jinak Fraenkel LEW 1114: v apofonii k trūnēti.

2.36. *u̯u- < *h₂uH-

SZ-V *u̯u-: pralit. příč. min. *ùvo ‘obul se’ < pbsł. *u.u̯ā- < *h₂uH-eh₂-. Srov. výše bùvo, guvu (fot.), plùvo, pùvo, siùvo. Na základě baltské opozice příč. min./inf. s SZ a préz. s SP (viz Stang 1966: 331) lze předpokládat, že příč. min. *ùvo mělo kdysi vedle sebe na jedné straně préz. tr. *avù ‘obouvám’ < *h₂euH-e- a na druhé straně préz. intr. *unù ‘obouvám se’ < *h₂u-n-H-ē- (srov. hypotézu préz. *munù ‘odívám se’ s.v. *mu̯u-). Historické lit. aunù = au-nù představuje kompromisní formaci, která vznikla zkřížením *av-ù a *u-nù¹⁰⁹.

WSZ-V *ū-: *ūvẽti, očekávané analogicky k muvéti(s) (viz s.v. *mu̯u- II), neexistuje.

SZ-C *ū- < *h₂uH-C, viz níže.

SE *h₂eųH- ‘(obuv) obout’ (LIV 245, orm. agaw ‘obléci se’): avēti ‘být obutý, nosit obuv’ (aviù, āvi). Srov. lit. auti ‘obouvat si nebo zouvat obuv’, což je inovace namísto očekávaného *ūti (SZ-C). SE i cirkumflex jsou zobecněny z antevokalických tvarů s vymizelou laryngálou, jako préz. *avù, durativum avē-, lit. āvalas, lotyš. apavi m. pl. ‘obuv’¹¹⁰.

2.37. *ži̯u- < *ǵiuH-

SZ-V *ži̯u-: stsl. živati ‘žvýkat’, staročes. žváti, staropol. żwać < ps. *žǔvati < pbsł. *ži̯u.u̯ā- < *ǵiuH-eh₂-. Paralelou je pljīvati s ps. *pljǔvati s.v. *(s)pi̯u-.

SZ-C *žiū- < *ǵiuH- (bsł. bez reflexů).

SE *ǵieuH- ‘žvýkat’ (LIV 148). V baltských jazycích pouze substantivní: lit. žiáunos f. pl. ‘čelisti’ < *ǵi̯āu-nā-.

2.38. *žu- I < *ǵuH-

SZ-V *žu-: 1. lit. žùvo, préteritum k žūti (viz níže) < *žu.u̯ā- < *ǵuH-eh₂-, 2. prs. s infixem žùvù < *žu-n-u- (starobylý tvar žinù může souviset se starším typem *žunù < *ǵu-n-H), 3. subst. pražùvelis ‚ztracený, zahynulý‘.

SZ-C *žū-: lit. pražūti ‚náhle zmizet z očí, přijít nazmar, zahynout; přijít o život, zemřít; promarnit se; upadnout do bídy, neštěstí; s velkým zaujetím pracovat, věnovat se nějaké činnosti‘. Kauz. starolit. žūdyti, žūdžiu ‚odsuzovat, trestat, ztrácet, hubit, zabíjet‘, lotyš. zudīties ‚starat se svědomitě, dělat si starosti‘, zūdīt ‚dělat si starosti, trápit se‘, zudināt kauz. ‚nechat ztratit, zničit, skrýt‘.

109 Jde o metaanalýzu prs. s infixem. Paralely: *gunu s.v. gu̯-, *munu s.v. *mu̯u-, *šunu s.v. *šu-, truna s.v. *tru-, jakož i sinù s.v. *ši̯-.

110 Nesprávná je rekonstrukce inf. *áuti, stejně jako odvození aúna z *(h₂)au-n-ə- v LIV 245, pozn. 7.

82 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

SE *ǵeuH- ‚uvést se do rychlého pohybu‘ (LIV 147). Chybí reflex psl. *žiau̯-C. Odvozeniny *žau̯: lit. žavúosi (žàvisi), žavėtis ‚být okouzlen‘, kauz. žavinti a. žavinti ‚okouzlovat, uchvacovat, čarovat‘, starolit. ‚zahubit pomocí kouzel‘.

2.39. *žų- II < *ǵʰuH-

SZ-V *žų-: stsl. žъvati ‚volat, přivolávat‘, pol. zwać < *žų̯ā- < *ǵʰuH-eh₂-. WSZ-V *žų-: slov. *zyvati, pol. wzywać, nazywać. SZ-C *žū-: srov. véd. hútá- ‚vzývaný‘ < *ǵʰuH-tó- (chybí lit. *žūtas, slov. *zytъ). SE *ǵʰueH- ‚volat‘ (LIV 160), sekundárně *ǵʰeuH-¹¹¹: stsl. zovǫ (inf. zъvati) ‚volám‘, staropol. zowę, zowiesz, zową, příč. přít. tako zowący ‚takzvaný‘ (srov. véd. hávate ‚přivolává‘). Chybí reflex *žiau̯-C.

2.40. *žų- III < *ǵʰuH-

SZ-V *žų-: pbalt. *žūvin AS f. ‚ryba‘ < *ǵʰuH-m̥, lit. AS žùvi (od toho žuvis jako inovativní nom. sg.). – Ze slovanského srov. psl. *žųveno, stpol. zwono n. místo *zwiono ‚plátek ryby odříznutý napříč tělem‘, rus. zvenó t., pol. (d)zwonka ‚kousek ryby‘, derivát od adj. *žuv-enǫ ‚rybí‘. Adj. *žūvenǫ se má k sb. psl. *zy < *žūs ‚ryba‘ jako *krъvenǫ (pol. przekrwiony) k sb. *kry < *krūs ‚krev‘. Chybí SZ-C *žūs ‚ryba‘ < *ǵʰuH-s. Viz s.v. *brų- a *krų-.

3. S H R N U T Í

Podle výše uvedených výkladů je třeba považovat segmenty (i)j, (u)v za stopu zaniklých laryngál stejné hodnoty jako vokalickou délku v odpovídajících alomorfech s ī, ū¹¹². Ze skutečnosti, že dvojí reflexy balt. bī-C/bjū-V, csl. bi-C/bjū-V, respektive lit. bū-C/buv-V, csl. by-C/b’bū-V, se redukují na původní jednotnost *bʰiH-, respektive *bʰuH-, vyplývá, že vznik alternace i-C/ji-V a ū-C/uų-V je prostým následkem zániku laryngál v prasbaltskoslovanském období. Naproti tomu přítomnost téže alternace v kořenech původem nelaryngálních, anitových (viz níže Exkurs I) se vysvětluje jako morfologická inovace z pozdějšího období. Z toho plyne požadavek, aby byly v pasážích historické fonetiky, které pojednávají o baltských, respektive slovanských souhláskách j, v, jasně rozlišeny dvojí původ každého z těchto fonémů; srov. tab. 1.

¹¹¹ Viz paralelu s.v. *bų-.

¹¹² A na druhé straně: jako délka ve formách silného stupně typu lit. dėĩ, csl. děti ‚klást‘ < pie. *dʰeh₁-C, lit. stóti, csl. stati ‚stanout‘ < pie. *steh₂-C a lit. dúoti, csl. dati < pie. *deh₃-C.

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 83

TABULKA 1. DVOJÍ PŮVOD BALTOSLOVANSKÉHO J, V.

pie. *i, *u

pie. *(i)H, *(u)H

lot. kreju < *krei̯H-e-

lot. krija, lit. krùja < *kriH-eh₂-

lit. lēju < *lēi̯H-e-

csl. lijǫ < *liH-ḗ-

csl. lějǫ < *lěi̯H-je-

lit. lijo < *liH-eh₂-

lit. vēju < *u̯ēi̯h₁-e-

stsl. vъjǫ < *u̯iH-ḗ-

stsl. zějǫ < *ǵhēh₁-je-

praslov. *zъjati, chorv. žěti, žjám < *ǵhih₁-eh₂-

stsl. zovǫ < *ǵhēuh₂-e-

stsl. zъvati < *ǵhuH-éh₂-

praslov. *bovǫ < *bheu̯h₂-e- (⇒ SW stsl. *baviti)

stsl. zabъvenǫ < *bhuh₂-eno-

4. EXKURZY

4.1. Exkurs I

Litevská infixovaná prézentia typu šlyja ‘opírá o něco’, srūva ‘teče, lije se’ pocházejí denazalizací z *šli-n-ja, *sru-n-ua. To dokazuje, že zde infixaci podlehly základy *šlī-, *sruu-. Z morfologického hlediska jde o základy „slabé“ ve vztahu k *šlēj- (srov. šlējǫ, šlējūosi), *sriau- (zde pouze srav-, stlit. srawanczio DP ‘tekoucího’), které jsou „silné“. Zvláštnost spočívá v tom, že 1° *šlī- stojí místo šli- (srov. pašlitas ‘šikmý, opřený šikmo’), zatímco *sruu- stojí místo sru- (srov. išsruvù/išsrūnù, -sruvaũ, -srūti ‘vycedit se’), a že 2° bychom od šli- očekávali spíše préz. *šli-nù, od sru- pak préz. *sru-nù. Skutečné formy šlyja, srūva se segmenty j, v je tedy třeba považovat za vzniklé analogií, konkrétně podle prézentních forem typu pyja ‘nalévá se mlékem – o vemeni’ < *pi-n-ia a typu būva ‘jsem, zdržuji se někde’ < *bu-n-ua. Struktura těchto posledně uvedených forem je oprávněna přítomností antevokalického SZ-V v podobách *pii-V, *bu̯-V, které alternovaly se SZ-C na ī, ū, srov. *pi-C < *piH-C (pýti ‘nalévat se mlékem; zvlhnout, rozmočit se’, SP *pejH- ‘vzdouvat se; tryskat’), *bū-C < *bʰuH₂- (būti ‘být’, SP *bʰu̯eh₂- a. *bʰeu̯h₂- ‘růst; stávat se’). Z výše uvedeného tedy plyne závěr, že v litevštině některé nelaryngalizované (anitové) kořeny zakončené diftongem *ei̯ nebo *eu̯ (*k’lei-, *sreu-) podlehly analogickému působení laryngalizovaných kořenů s *eiH nebo *euH, které v SZ-V vytvářejí alomorfy *ii-V, *uu-V, charakteristické pouze pro ně, s i a u jako reflexy laryngálního hiátu.

84 |

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

4.2. Exkurs II

Zřídka se objevující starolitevská přípona -ij-as (vienatijas, medijas/medija, prakijas/prekijas, žūklijas, treinijas/treinijā), známá i z jiných baltských jazyků (srov. lotyš. salijs, mālijs, prus. medies), je původně adjektivním formantem, který se substantivizací pronikl také do jmenných útvarů. Přípona -i̯a- je pokračováním ie. *i.h₂a- < pie. *-ih₂o- (nikoli *-iio-¹¹³). Za pozornost stojí, že se v litevštině podle alomorfismu ij-V/i̯-C k -ija- dotvořil antekonsonantický alternant v podobě -i-s. Vyskytuje se v řadě litevských nomin na -ỹs, např. arklỹs, gaidỹs, svetỹs. Morfologické vysvětlení litevské přípony -ỹs se zdá být lepší než fonetická hypotéza o kontrakci *-ijas v -ỹs. Zacházení s příponou *-ih₂o- je v litevštině specifické v tom, že vede ke vzniku dvou řad derivátů, starší na -ijas (zachované v reziduálním stavu) a mladší na -ỹs (produktivní). První z těchto přípon představuje přímé fonetické pokračování se zohledněním laryngálního hiátu, druhá je naproti tomu produktem morfonologické analogie.

4.3. Exkurs III

Výše byla u litevské formy dveigys (pozn. 10) zmíněna komplementarita antekonsonantické formy -gy-s vůči antevokalické *-gii-as, jakož i možnost dotvořit antekonsonantickou variantu s i na základě výchozího antevokalického kmene s ij. Zdá se, že vztah morfologické implikace typu ij-V ⇒ i̯-C může vysvětlit také výskyt dlouhé samohlásky i v příponě infinitivu litev. -yti, slov. -iti. Jde o příponu iterativně-kauzativních sloves, která v pie. tvořila prézentní kmen příponou *-éi̯e/o-. Smysluplné spojení přípony *-éi̯e/o- s inovativním -ī- infinitivu umožňuje hypotéza mezistupně -i̯i̯a-, srov. litevská prézentia na -i̯a u (denominálních) sloves na -yti, např. dalija, dalýti od dalìs. Podoba přípony -ija- na místě pie. *-éio- podle mého názoru odráží zúžení původního e před i – jde o případ anticipační asimilace¹¹⁴. Jakmile se v osobních tvarech sekundárního slovesa objevila zúžená sekvence -ii-, a to před vokalickými koncovkami, byla – jak se zdá – začleněna do systému alternace ii-V:: i̯-C, který se utvořil dříve v rámci primárního slovesa, srov. např. litev. lij(o) ‘lil’, ale inf. lý(ti), gij(o) ‘hojil se’, ale inf. gý(ti). Tímto způsobem vzniklo na základě prézentního -ij- -ī- jako alternant příslušný antekonsonantické pozici v infinitivním útvaru.

¹¹³ Niedawno S. Ambrazas (2000:134, 205) powtórzył młodogramatyczną rekonstrukcję sufiksu w postaci *-i̯-io-. Sugeruje to, że chodzi o pewien wariant sufiksu pie. *i̯o-. W myśl naszych wywodów w sekwencji i̯a nie jest jednak fonemem odziedziczonym, lecz stanowi – jako wypełniacz hiatus laryngalnego – swego rodzaju namiastkę zanikięj spółgłoski H, w danym razie *h₂. W odniesieniu do litewskiej formacji na -ija- należy mówić o sufiksie *ih₂o-, który nie ma bezpośredniego związku z sufiksem pie. *-io- (po sylabie lekkiej) względnie z wariantem Sieversowym *-iio- (po sylabie ciężkiej).

¹¹⁴ Taková asimilace má paralelu například v izolovaných formách jako (1) stsl. trьje ‘tři’, lit. trỹs rovněž < *tri̯iis ⇐ *tri̯es, to z pie. *trei̯es (véd. tráyah, ř. τρεῖς = [trèːs], lat. trēs, got. þreis (pozn. bojarovské *tríes na místě *treies pravděpodobně napomohla přítomnost alomorfu trī v neutrální formě, srov. véd. trī, stsl. tri ‘tři’, lit. trýlika ‘třináct’ < pie. *triH₂) nebo (2) stsl. gostьje ‘hosté’ z nom. pl. *gʰostēies (lat. hostēs, ř. πόλεις).

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 85

4.4. Exkurs IV

Ve slovanských jazycích vznikají prodloužením i, ŭ iterativa na -ijati, -yvati, např. °bijati, °lijati, °vijati, °byvati, °kryvati, °myvati, °zyvati, °živati; zajímavé je, že většinou kontrastují s konzervativním litevským typem sijóti, bliuvóti (srov. však novější bliūvóti).

Vedle těchto typů stojí kauzativně-iterativa na -aviti, specifická svou podobou. Nejprve je třeba poznamenat, že jejich složka v – na rozdíl od případu -yv(ati) – nemá nic společného s laryngálním hiátem. Vezmeme-li -av- jako relativní celek, lze tento segment¹¹⁵ foneticky odvodit z *-ōu- a následně jej z morfonologického hlediska chápat jako prodloužení segmentu *-ou- derivačního základu. Takový segment byl charakteristický výhradně pro ty předformy prézentního kmene na -e/-o-, které se tvořily od ie. kořenů se strukturou *Ceu(H)-. Podstatné je, že fonetická změna ie. sekvence *Ceu(V) ve slov. Cou(V) (náhrada e za o) vytvořila v příslušné třídě primárních sloves náhražku apofonického stupně o. To následně otevřelo cestu inovativnímu prodloužení vokalismu o při tvoření slovanských kauz.-iter. na -iti. Uvedené se v první řadě vztahuje na deriváty typu

plaviti ‘nechat plout’ ⇐ plovǫ, pluti ‘téci’, psl. *pleu-; slaviti ‘oslavit’ ⇐ slovǫ, sluti ‘být slavný’, psl. *k’leu-; traviti ‘trávit’ ⇐ trovǫ, truti ‘jíst’, psl. *treuH-.

Druhé se to týká takových iter.-kauz., které ve stsl. již nevykazují prézentní kmeny na -ovǫ, nýbrž mají novou formaci na -yjo, vytvořenou podle infinitivu na -yti:

naviti ‘trápit’ ⇐ *novo (nvjo), unyti ‘znudit’, psl. *neuH-; taviti ‘otupit’ ⇐ *tovo (tvjo), tyti ‘tloustnout’, psl. *teuH-.

Srov. také °baviti °‘bavit’ ⇐ *bovǫ, byti ‘být, stát se’, psl. *bʰeuh₂-¹¹⁶.

ZKRATKY

adj. – adjektivum

aor. – aorist

avest. – avestský

C – libovolná souhláska

conjunct. – konjunktiv

čes. – český

demin. – deminutivum

¹¹⁵ U Vaillanta (1966: 423–424) pozostawiony bez wyjaśnienia.

¹¹⁶ Vaillant (1966: 424) dodaje jeszcze scs. staviti ‘stawić; zatrzymać’, któremu przez porównanie stati przypisuje „un élargissement en -v- de la racine”. Hipoteza rozszerzenia pierwiastkowego nie ma oparcia w innych paralelnych wypadkach, jest więc ad hoc. Verbum to raczej denominatywem od sb. sta-vŭ ‘stanie, stan; zatrzymanie, wstrzymanie’ (por. denom. lit. stat-ýti ‘stawić’ od *stãtas, dziś stãčias ‘postawiony, stojący pionowo’).

86

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

denom. – denominativum

drw. – derivát

durat. – durativum

gr. – řecký

H – libovolná laryngála (na rozdíl od h₁, h₂, h₃)

inf. – infinitivus

intens. – intensivum

lit. – litevský

lrg. – laryngála

łot. – lotyšský

neopwk. – neokořen...

pbałt. – prabaltský

pdg. akc. – akcentový paradigmat

pbsł. – prabaltoslovanský

pers. – perský

pf. – perfectum

pie. – praindoevropský

pol. – polský

postvb. – (nomen) postverbale

prs. – praesens

prt. – praeteritum

přip. – poznámka

ps. – praslovanský

pwk. – kořen

ros. – ruský

rus. – rusínský

sb. – substantivum

sch. – srbochorvatský

scs. – staroslověnský

SE – stupeň e

serb. – srbský

słń. – slovinský

SO – o-stupeň

SP – plný stupeň

st° – staro-

stpr. – staropruský

SW – prodloužený stupeň

SZ – nulový stupeň (SZ-C – před souhláskou, SZ-V – před samohláskou)

V – libovolná samohláska

vb. – verbum

war. – varianta

wed. – védský

WSZ – prodloužený nulový stupeň

zam. – místo

znacz. etym. – etymologický význam

HIAT LARYNGALNY W JĘZYKACH BAŁTO-SŁOWIAŃSKICH | 87

BIBLIOGRAFIA

Ambrazas, S. 2000: Daiktavardžių darybos raida II. Lietuvių kalbos vardažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Bankowski, A. 2000: Etymologiczny słownik języka polskiego I-II, Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN.

Eichner, H. 1988: Anatolisch und Trilaryngalismus, in: Bammesberger, A., ed., Die Laryngaltheorie und die Rekonstruktion des indogermanischen Laut- und Formensystems, Heidelberg: Carl Winter, 123–151.

Endzelin, J. 1922: Lettische Grammatik, Riga: Kommissionsverlag A. Gulbis.

ESJS – Etymologický slovník jazyka staroslověnského, red. E. Havlová, (od zeszytu 7) A. Erhart, Praha: Academia, 1989–.

Fraenkel, LEW = Fraenkel, E. Litauisches etymologisches Wörterbuch I-II, Heidelberg: Carl Winter, 1955–1965.

Klingenschmitt, G. 1982: Das altarmenische Verb, Wiesbaden: Dr. Ludwig Reichert Verlag.

LIV = Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen. Unter Leitung von Helmut Rix, unter der Mitarbeit vieler anderer bearbeitet von Martin Kümmel, Thomas Zehnder, Reiner Lipp, Brigitte Schirmer, Wiesbaden: Dr. Ludwig Reichert Verlag, 1998.

LKŽ = Lietuvių kalbos žodynas I–XX, Vilnius, 1941–2002.

Mayrhofer, EWAIa = Mayrhofer, M., Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen, Heidelberg: Carl Winter, 1986–2001.

ME = Mühlenbachs, K., Latviešu valodas vārdnīca / Lettisch-Deutsches Wörterbuch. Redigiert, ergänzt und fortgesetzt von J[ānis] Endzelīns. Bde. I–IV, Riga, 1923–1932.

Otrębski, J. 1965: Gramatyka języka litewskiego II: Nauka o budowie wyrazów, Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe.

Pokorny IEW = Pokorny, J. Indogermanisches etymologisches Wörterbuch, Bern: A. Francke AG, 1949–1969.

Rasmussen, J. E. 1989: Studien zur Morphophonemik der indogermanischen Grundsprache, Innsbruck. (Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft, 55.)

Skardžius, P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba. Vilnius: Lietuvių mokslų akademija, Lietuvių kalbos institutas. (Wznowione w reprodukcji fotograficznej jako t. I wydawnictwa Skardžius, P., Rinktiniai raštai, red. Albertas Rosinas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1996.)

Sławski SEJP = Sławski, F., Słownik etymologiczny języka polskiego I–V. Kraków: Towarzystwo Miłośników Języka Polskiego, 1952–1975.

Smoczyński, W. 1989: Studia bałto-słowiańskie I, Wrocław–Kraków: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich. (Polska Akademia Nauk, Oddział w Krakowie, Prace Komisji Językoznawstwa, 57.)

Smoczyński, W. 2001: Język litewski w perspektywie porównawczej, Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego. (Baltica Varsoviensia, 3.)

SStP = Słownik staropolski, red. Stanisław Urbańczyk, Kraków: Polska Akademia Nauk, 1953–.

Stang, Ch. S. 1942: Das slavische und baltische Verbum. Oslo: I Kommisjon Hos Jacob Dybwad.

Stang, Ch. S. 1966: Vergleichende Grammatik der Baltischen Sprachen, Oslo, Bergen, Tromsø: Universitetsforlaget.

Trautmann, R. 1923: Baltisch-Slavisches Wörterbuch, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Urbutis, V. 1981: Baltų etimologijos etiudai, Vilnius: Mokslas.

Vaillant, A. 1966: Grammaire comparée des langues slaves III: Le verbe, Paris: Klincksieck.

Zinkevicius, Z. 1980–1981: Lietuvių kalbos istorinė gramatika I–II, Vilnius: Mokslas.

Wojciech Smoczyński

Uniwersytet Jagielloński

Katedra Językoznawstwa Ogólnego i Indoeuropejskiego

al. Mickiewicza 9/11, 31–120 Kraków, Polska

[email protected]

Gauta 2002 11 29