ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

LIII (2005) 133–138

PERSONÁLIE

BLAHOPŘEJEME ALGIRDASU SABALIAUSKASOVI

V neklidném a těžkém roce 1948, po absolvování marijampolského gymnázia Rygiškių Jonas, přijel na Vilniuskou univerzitu studovat litevský jazyk a literaturu devatenáctiletý mladík „z rovin Suvalkije“ – Algirdas Sabaliauskas (nar. 26. července 1929). Nikdo z jeho spolužáků tehdy ani netušil, jaká bude životní dráha tohoto mladíka, tím spíše, že se nijak nelišil od ostatních předčasně dospělých vrstevníků. Každý z nich dobře věděl, jak tragicky se může osud zvrtnout, když člověk bez rozmyslu pronese dvojsmyslnější frázi nebo zarecituje sloku básně některého z básníků, kteří odešli na Západ, z veršů naučených ve školní učebnici z nezávislé Litvy. A příkladů nebylo málo.

V té době „hrály první housle“ na Fakultě historie a filologie Vilniuské univerzity nikoli intelektuální učitelé Vincas Mykolaitis-Putinas, Juozas Balčikonis, Jurgis Lebedys, Zigmas Zinkevičius a další, nýbrž učitelé vyslaní z Ruska, aby se „napravili“ za větší či menší prohřešky proti marxismu, spolu s univerzitním stranickým a komsomolským aktivem. I v takovém tísnivém prostředí se však stávaly veselejší příhody, které značně prosvětlovaly pochmurný každodenní život. Nejlépe to potvrzuje barvitě vyprávěný příběh samotného Algirdase Sabaliauskase o tom, jak skládal zkoušku z pedagogiky u jednoho z vyslaných profesorů, který neovládal litevštinu, zatímco on sám uměl rusky jen špatně.

Ale, parafrázujeme-li název jedné knihy spisovatelky Petronėlė Orintaitė, která rovněž pocházela ze Suvalkije, sudičky Algirdasi Sabaliauskasovi předurčily příznivý osud. V roce 1953 začal Algirdas Sabaliauskas pracovat jako redaktor v Ústavu litevského jazyka a literatury, ačkoli ještě neměl vysokoškolský diplom. Po několika měsících dokončil univerzitu, mladý odborník zůstal v Ústavu a po nástupu do aspirantury,

134 |

PERSONALIA

začal pracovat na oddělení dějin jazyka a dialektologie: nejprve jako mladší vědecký pracovník, později jako starší vědecký pracovník a nakonec jako hlavní vědecký pracovník. V letech 1997–2000 byl ředitelem obnoveného Ústavu litevského jazyka.

Jako mladší vědecký pracovník na oddělení jazyka a dialektologie publikoval Algirdas Sabaliauskas první rozsáhlejší práci, která si dodnes zachovala vědeckou hodnotu. Jde o studii „Atematická litevská slovesa“ (s. 77–114), zpracovanou na základě diplomové práce a otištěnou ve sborníku z roku 1957 Kai kurie lietuvių kalbos gramatikos klausimai.

V témže roce vyšly první tři publikace z disertace, tehdy připravované k obhajobě jako doktorát (tehdy kandidát filologických věd), ve vědeckých pracích Akademie věd a v pokračující publikaci Ústavu litevského jazyka a literatury Literatūra ir kalba: Baltų kalbų žemės ūkio augalų pavadinimų kilmė („O názvu konopí“ a „O názvu pohanky“ – Lietuvos TSR MA darbai. Řada A, 1957, sv. 2(3), s. 199–210; 211–218; „O původu názvu hrachu“ – Literatūra ir kalba, 1957, sv. 2, s. 346–355). Algirdas Sabaliauskas obhájil disertaci v roce 1958. Už v těchto prvních publikacích mladého vědce se projevila ještě jedna „Bohem daná schopnost“ (kterou nejsou všichni obdařeni stejně) – umění vysvětlit složité a velmi spletité jevy z dějin slov našeho jazyka jednoduše a srozumitelně pro každého.

Po obhajobě disertace, jejíž téměř celý obsah následně publikoval v samostatných článcích v lingvistických periodikách, zůstal Algirdas Sabaliauskas věrný historickému výzkumu litevské slovní zásoby. Výsledky tohoto výzkumu byly zveřejněny nejen v lingvistických článcích, ale brzy vyšly také studie shrnující tento výzkum a dějiny litevské lexikologie: „Vývoj slovní zásoby litevského jazyka“ (LKK, 1966, sv. 8, s. 5–141); „Názvy domácích zvířat v baltských jazycích“ (LKK, 1968, sv. 10, s. 101–190) a „Z dějin terminologie chovu zvířat v baltských jazycích“ (LKK, 1970, sv. 12, s. 7–81). Tyto studie byly v roce 1975 obhájeny jako habilitační práce pod společným názvem Baltų kalbų leksikos tyrinėjimai.

Uvedenými studiemi výzkum litevské slovní zásoby Algirdase Sabaliauskase neskončil. Algirdas Sabaliauskas se i nadále „procházel“ spletitými a křivolakými cestami a cestičkami původu litevských slov a jejich sémantického vývoje. Všechny údaje o litevské slovní zásobě, které během těchto „cest“ shromáždil, shrnul jubilant v monografii Lietuvių kalbos leksika vydané v roce 1990. V této knize, která významně rozšířila etymologický a historický výzkum litevské slovní zásoby, autor všestranně představil složení litevského slovníku, vyčlenil jeho hlavní vrstvy a pojednal o slovech přejatých z jiných jazyků i o tvorbě nových slov v nejnovější době. Tato kniha, stejně jako dřívější studie Algirdase Sabaliauskase na toto téma, se stala příručkou každého lexikologa a etymologa.

Bez Algirdase Sabaliauskase si nelze představit dějiny litevské lingvistiky a výzkumu litevského jazyka. Lze bez váhání tvrdit, že jubilant je průkopníkem výzkumu v této oblasti – nikdo jiný tak systematicky a pečlivě neshromáždil údaje o dějinách výzkumu litevského jazyka a životopisná fakta o jeho badatelích. Je samozřejmé, že disponuje tak rozsáhlým, řečeno dnešní terminologií,

PERSONALIA

135

Databázi údajů z této oblasti nemohl jubilant považovat za své výhradní vlastnictví. Proto se po utřídění a shrnutí dostupných faktů z dějin litevské lingvistiky a výzkumu litevského jazyka rozhodl předložit je k posouzení badatelům litevského jazyka i veřejnosti. Tak vznikly další dvě knihy: Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorija. Iki 1940 metų (1979) a Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorija: 1940–1980 (1982). Chronologicky v nich je pojednáno o procesu výzkumu litevského jazyka nejen v Litvě, ale i v dalších zemích. Za tyto knihy byla Algirdovi Sabaliauskasovi v roce 1984 udělena Státní cena Litvy. Pravda, přísnější čtenář dneška může po přečtení těchto slov namítnout, že mnohé věci jsou v uvedených knihách rozebrány jen útržkovitě a některé jsou přehnaně vyzdvihovány. A samozřejmě bude mít zčásti pravdu. Za to však nenese vinu Algirdas Sabaliauskas, nýbrž tehdejší sovětské standardy. Nutily autora mnohého se vzdát. V té době byl totiž rozsah vědeckých monografií přísně regulován. Algirdas Sabaliauskas proto musel při snaze uvést co nejvíce faktů z dějin výzkumu litevského jazyka dodržet stanovené normy. Lze předem tvrdit, že ve třetím dílu Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorijos, který jubilant připravuje a v němž budou shrnuty výzkumy litevského jazyka provedené po roce 1980, už takové „nedostatky“ určitě nebudou.

Žádný litevský lingvista se Algirdovi Sabaliauskasovi nevyrovná a nepředčí ho v popularizaci poznatků jazykovědy mezi mladými lidmi a širokou veřejností vůbec. Algirdas Sabaliauskas si přeje, aby si co nejvíce lidí různého věku zamilovalo mateřský jazyk a začalo se zajímat o jeho tajemství; a jak už bylo řečeno, umí o složitých tématech jazykovědy vyprávět jednoduše a poutavě. Už od roku 1962 proto jako litevský Kristijanas Andersenas předkládá čtenářům různého věku napínavá vyprávění nikoli o princeznách a vílách, ale o původu slov litevského jazyka a jejich putování časem. Není proto divu, že jeho knihy určené veřejnosti byly s tak příznivým ohlasem přijímány a ceněny jak v Litvě, tak i v některých zahraničních zemích a vyšly v nejednom opakovaném vydání: Žodžiai keliauja (1962, ²1993), Žodžiai pasakoja (1965), Žodžiai atgyja (1967, ²1980, ³2000) a Šimtas kalbos mįslių (1970, ²2001). Z celé této řady se patrně nejvíce „proslavil“ třetí svazek – Žodžiai atgyja, který významný americký baltista William R. Schmalstieg spolu s Ruth Armentraut přeložil do angličtiny a o několik let později vydal v Chicagu (Noted Scholars of Lithuanian Language, Chicago, 1973). Japonský lingvista, popularizátor litevské literatury a překladatel Ikuo Murata pak vydal jednotlivé kapitoly této knihy v japonštině.

Do téže oblasti popularizace vědy patří také populárně psané knihy Algirdase Sabaliauskase o dějinách výzkumu litevského jazyka: Kaip tyrinėta lietuvių kalba (1984), Baltų kalbų tyrinėjimai (1986), Mes baltai (1986, ²2002; anglicky We, the Balts, Vilnius, 1993) a kniha napsaná společně s profesorem Jonem Palionisem Rytų slavų kalbininkai lituanistikos baruose (1990).

S těmito knihami úzce souvisejí také články Algirdase Sabaliauskase o badatelích litevského jazyka, institucích a organizacích provádějících výzkum důležitý pro litevský jazyk i o publikacích významných pro lituanistiku a baltistiku, které vyšly ve vědeckých periodikách a encyklopedických publikacích v Litvě i dalších zemích. Kdybychom všechny tyto články shromáždili na jednom místě, vznikla by z nich také nejedna úctyhodná kniha.

136 |

PERSONALIA

Algirdas Sabaliauskas není jen lingvista sedící u psacího stolu, ale také veselý, prostý a citlivý člověk, který rád komunikuje s mladými lidmi. Často navštěvuje svou rodnou Marijampolė i další školy. Mladým studentům věnoval jubilant také knihu Iš kur jie?, vydanou v roce 1994; mohli bychom ji označit za svébytný populární etymologický slovník litevského jazyka. Protože Algirdas Sabaliauskas vždy velmi srdečně a s úctou mluví o svých bývalých učitelích a spolužácích, věnoval tuto knihu svým „učitelům a těm, kteří v roce 1948 dokončili nebo měli dokončit Gymnázium Rygiškių Jono v Marijampolė“ (s. 4). V „Předmluvě“ knihy se autor při dalších vzpomínkách na tragická poválečná léta svěřuje, že při psaní této knihy „si neustále připomínal svá školní léta a spolužáky. Občas si dokonce představoval (ať mu jeho naivita bude odpuštěna!), že by takovou knihu rádi četli nejen on, ale i jeho přátelé, když je v Gymnáziu Rygiškių Jono v Marijampolė učili jazykové moudrosti Jonas Kabelka a Jonas Kvederaitis. Proto je tato kniha věnována památce učitelů a spolužáků, zvláště těch, kteří tuto třídu předčasně opustili a nikdy se do ní už nevrátili“ (s. 5–6).

Zdá se, že dnešní pedagogové a jejich vedoucí by měli těmto slovům Algirdase Sabaliauskase pozorně naslouchat a zamyslet se nad tím, jak dokázali učitelé té doby za tak těžkých podmínek vštípit svým žákům nejen pocit přátelství a povinnosti, ale také lásku k rodné zemi a její kultuře. Tím se bohužel nemůže chlubit dnešní litevská škola, která se nedokáže vymanit z bažiny reforem.

K již zmíněné vědecké činnosti Algirdase Sabaliauskase je třeba připočíst také jeho přínos k přípravě odborníků v lituanistice. Jubilant byl téměř tři desetiletí předsedou státní zkušební komise pro lituanisty na Vilniuské pedagogické univerzitě a přednášel tam. Algirdas Sabaliauskas vypráví, jak rozpačitě se cítil, když se v posluchárně nebo u zkouškového stolu setkal s nejedním ze svých učitelů, kteří již dosáhli úctyhodného věku, ale kvůli okolnostem nemohli dříve získat vysokoškolský diplom. Za pedagogickou činnost udělila Vilniuská pedagogická univerzita Algirdovi Sabaliauskasovi v roce 1997 titul profesora.

Když blahopřejeme prof. Algirdovi Sabaliauskasovi, korespondenčnímu členovi Litevské akademie věd a zahraničnímu členovi Lotyšské akademie věd, k jeho krásnému 75. jubileu, musíme dodat, že bez jubilantovy všestranné činnosti si současnou naši lingvistiku vůbec nelze představit, tím spíše, že Algirdas Sabaliauskas byl a je členem redakčních rad a vědeckých rad mnoha lingvistických publikací. Tato rozvětvená a mnohostranná činnost jubilanta byla oceněna dvěma Řády velkoknížete Gediminase (1997, 2002). A my – pracovníci Oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka – přejeme svému staršímu kolegovi pevné zdraví a tvůrčí léta a říkáme: Vážený pane profesore, velmi, velmi vás potřebujeme. Vždy čekáme na vaše srdečné rady a povzbudivý úsměv v těžkých chvílích a spolu se všemi čtenáři, kteří se zajímají o litevský jazyk, se podle vašich slov snažíme vědět mnohem více „o slovech, která denně <…> pronášíme“ než „o nejvzdálenějších planetách, nitru Země, počítačových operacích či dokonce předpovědích horoskopů“ – a těšíme se na nové příběhy o původu litevských slov.

Juozas Karaciejus