Acta Linguistica Lithuanica

LIV (2006), 49 – 62

Způsoby tvoření a tendence původu názvů lesů v Marijampolském kraji

Dalia Sviderskienė

Institut litevského jazyka

Článek představuje analýzu názvů lesů v předválečném Marijampolském kraji v Litvě z hlediska jejich slovotvorných vlastností a původu. Výsledky získané v této oblasti jižní Litvy jsou následně porovnány s obdobnými údaji z okresu Telšiai ve střední části severní Litvy a jsou diskutovány územní rozdíly ve slovotvorných vzorcích.

0. ÚVOD

Výzkum litevské toponymie je založen především na zkoumání jednotlivých tříd a podtříd tohoto vědního oboru. Za zmínku stojí podrobná slovotvorná, etymologická a sémantická analýza názvů řek a jezer A. Vanagase (Vanagas 1970: 428; 1981: 408; 1981a: 4–153), slovotvorný výzkum názvů litevských kopců (oronym) (Vanagas 1973: 209–219), podrobná analýza několika způsobů tvoření názvů obydlených míst (oikonym) – odvozenin tvořených příponami, složenin a víceslovných místních názvů (Razmukaitė 1998; 2002: 121–130; 2003: 63–80), a výzkum jediného slovotvorného způsobu – odvozování příponami – u názvů bažin a mokřadů (helonym) (Bilkis 1998; 1999: 51–95). Kromě toho byla z různých hledisek zkoumána slovotvorba několika tříd toponym okresu Telšiai (hydronym, oikonym, oronym, drimonym, agronym, hodonym) a byly určeny nejproduktivnější typy tvoření místních názvů v této oblasti (Mickienė 2001). Samostatná publikace přinesla přehled tvoření názvů cest a stezek (hodonym) kraje Telšiai (Mickienė 2002: 94–97). Ze specializovanějších výzkumů tříd toponym lze uvést ty, které se zabývaly pouze toponymy určité oblasti – názvy polí, luk, pastvin a různých pozemků (agronymy) ve střední části severní Litvy. Zdejší známé a stále používané místní názvy byly probrány z hlediska slovotvorby, struktury a sémantiky.

49

Dalia Sviderskienė

siekiant išryškinti agronimų klasės sandaros ypatumus (Endzelytė 2004a: 80–89). Dar aptarta to paties Lietuvos arealo vandenvardžių daryba (Endzelytė 2004b: 63–77). Taip pat analizuojamos Lietuvos miškų vardyne (toliau LMV) užfiksuotų priesaginių asmenvardinių miškų vardų (drimonimų) darybos ypatybės (Mickienė 2004: 121–131).

Jak již bylo uvedeno, drimonymy okresu Telšiai se z různých slovotvorných hledisek zabývala I. Mickienė ve své doktorské disertaci (Mickienė 2001: 91–109). Materiál pro práci byl shromážděn přímou metodou během jazykových expedic uskutečněných v letech 1985–1989 a z kartotéky místních názvů uchovávané v oddělení Vardynas LKI, do níž jsou bezpochyby zahrnuty údaje z meziválečných litevských dotazníků, o něž se opírala také autorka článku¹.

Cílem tohoto článku je rozšířit a doplnit analýzu onym další třídy místních názvů o územní hledisko. Jde o první publikaci, v níž jsou po prozkoumání názvů lesů v Marijampolském kraji z meziválečného období z hlediska slovotvorby a původu, po určení společných tendencí, výsledky slovotvorného výzkumu porovnány s výsledky výzkumu drimonym jiné litevské oblasti – okresu Telšiai². Protože tendence původu drimonym nebyly v pracích věnovaných litevské toponymii popsány³, článek se omezí pouze na objasnění a popis možných původů drimonym zkoumané oblasti.

V Marijampolském kraji bylo zaznamenáno 101 jednotek zkoumané třídy místních názvů (přibližně 1,3% z počtu zaznamenaného v celé Litvě)⁴. Jde o názvy hvozdů, lesů, jejich částí a borů. K jejich označení se vedle termínu drimonimai, drimonimas (řec. δρυμός ‚hvozd, les‘ + ὄνομα ‚jméno‘) v článku ke stejnému účelu používá v úzkém významu také litevský ekvivalent miško vardas. Je tomu tak tradičně, stejně jako u každé více či méně zkoumané třídy místních názvů

¹ Apie Lietuvos žemės vardyno anketas plačiau žr. Sviderskienė (2005: 91).

² Oblast střední části severní Litvy byla pro srovnání vybrána záměrně – dosud se touto třídou místních názvů nikdo nezabýval ani v jednotlivých oblastech, ani v Litvě jako celku.

³ A. Brukas v předmluvě k LMV (LMV₁ 4) uvádí pouze přehledové údaje o původu názvů všech litevských lesů, které nejsou podloženy vědeckým výzkumem; tendence původu drimonym okresu Telšiai nejsou v doktorské disertaci I. Mickienė (Mickienė 2001) rozebrány.

⁴ Podle údajů z roku 1994 bylo v Litvě zaznamenáno 7902 názvů lesů (LMV₁ 267).

50

Marijampolės apskrities drimonimai

k pojmenování třídy (viz začátek úvodu): vytvářejí se litevské a mezinárodní termíny. Tím se zachovává terminologický systém. Zároveň se lze vyhnout vypočítávání zeměpisných míst, kterým je termín přiřazen (srov. Bilkis 1997: 36–37).

V toponymické terminologické soustavě slovanských jazyků se ustálil mezinárodní termín drimonimai (Superanskaja 1973: 186), drimonimas (Podol’skaja 1978: 56–57). V nejnovějších slovnících lingvistických termínů se termín drimonimas nepodařilo nalézt, ačkoli se používají termíny označující jiné jednotky toponymických tříd, např. hydronymum, hodonymum (Glossary of Terms 2002: 133), oronymum (tamtéž, 143; Dubois 2001: 337).

Poprvé publikovaný materiál, tj. drimonima, je z hlediska slovotvorby zkoumán podle strukturně-gramatické klasifikace, kterou A. Vanagas zvolil pro výzkum slovotvorby hydronym (Vanagas 1970: 21–27), a rozděluje se na primární a sekundární; sekundární se dále člení na odvozeniny (v tomto případě pouze příponové, neboť předponové ani koncovkové odvozeniny nebyly zaznamenány), složeniny a víceslovná pojmenování. Při posuzování původu drimonimů se neztrácí ze zřetele základní zásada, jak chápat původ litevských místních názvů: původ místního názvu se chápe jako zdroj vzniku samotného toponymického lexému, nikoli jako genetická etymologie jeho kořene (srov. Vanagas 1980; Bilkis 1998).

Podle základových slov, z nichž se drimonima odvozují, se dělí na apelativní (od obecných jmen), místopisná (od oikonym, hydronym či jiných místních názvů) a antroponymická (od křestních jmen, příjmení, apelativních označení osob aj.)⁵.

Při určování základových slov drimonimů (obecných slov, osobních jmen, jiných místních názvů) byly využity tyto hlavní prameny: Slovník litevského jazyka, svazky (sv. 1–20, Vilnius, 1956–2002), Slovník litevských příjmení (sv. 1–2, Vilnius, 1985–1989), Příručka administrativně-územního členění Litevské SSR (Vilnius, 1974, část 1; Vilnius, 1976, část 2; dále ATSŽ), A. Vanagův Etymologický slovník litevských hydronym (Vilnius, 1981; dále LHEŽ), K. Kuzaviniův a B. Savukynův Slovník původu litevských křestních jmen (Vilnius, 1997; dále LVKŽ). První dva prameny (LKŽ, LPŽ) byly kvůli zamezení častým…

⁵ Pokud jde o tyto a další základní zásady, prezentaci materiálu, hodnoticí kritéria apod., podrobněji viz Sviderskienė (2005: 92–93). Stejnými zásadami se při zkoumání drimonimů řídí i tento článek.

51

DALIA SVIDERSKIENĖ

ných odkazů na ně při výkladu základových slov jsou uvedeny v seznamu zkratek pramenů.

K výkladu původu drimonimů Marijampolského kraje se používají také obecná a vlastní jména z jiných jazyků (v této oblasti častěji slovanská a germánská). Jejich nejčastějšími prameny jsou slovníky, seznamy a abecední kartotéka historických antroponym (dále IAK). Všechny zmíněné prameny jsou rovněž zařazeny do seznamů zkratek pramenů a literatury.

1. DRIMONYMÁ VZNIKLÁ Z OBECNÝCH SLOV (APELATIVNÍCH LEXÉMŮ)

1.1. Primární

Vytvořená bez dalších slovotvorných prostředků a svou strukturou zcela totožná se základním obecným slovem⁶ tvoří nejpočetnější skupinu pojednávaných onym: Alksnynas les Mrj, Prn: lit. alksnynas ‚olšový les, olšinka‘; Apātkai les Prn: *apatkai, srov. pol. opatki ‚rostlina z čeledi pryšcovitých (Euforbia mirsinites)‘ (SJP_III 34); Atžalynas les Ss: lit. atžalynas ‚místo, kde roste mnoho výmladků; mladý les‘; Beržynas les Gdl, 2 lesy Klvr, Krsn, les Lbv: lit. beržynas ‚březový les‘; Garnializdis les Prn: lit. garnializdis ‚čapí hnízdo‘; Giraitė 2 lesy Mrj: lit. giraitė ‚hájek‘; Gõjus les Igl, 2 lesy Klvr, les Ldvn: lit. gõjus ‚malý, pěkný hájek‘; Juodóji 2 lesy Klvr: lit. juodóji, srov. lit. júodas, -à ‚uhelně černý, tmavý‘; Kapaĩ les KzR: lit. kapaĩ ‚místo, kde se pohřbívají lidé‘; Mólkasis les KzR: lit. mólkasis ‚blátivá jáma‘; Pagirýs les Lbv: lit. pagirýs ‚okraj hvozdu‘; Pastaunīñkas (t. Pastaunỹkas) les Prn: lit. pastaunīñkas ‚ohrazený prostor pro pastvu dobytka‘; Pasóda les KzR: lit. pasóda ‚obnovovaný les‘; Plýně les Gdl: lit. plýně ‚otevřené místo, rovina‘; Pušýnas les Krsn: lit. pušýnas ‚borový les‘; Pusinė les Lbv:

⁶ Je třeba poznamenat, že tato skupina zahrnuje drimonyma, jejichž slovotvorným základem jsou podle předpokladu apelativa bez přípony, s předponou nebo strukturálně složená slova, například: samanýnas, užplynis, garnializdis a další. Toto pojetí bylo podmíněno sémantickým hodnocením zkoumaných onym. Pozornost byla navíc věnována také tomu, že přípony plnící zdrobňovací funkci (viz 1.2.) se obvykle pojí s apelativy bez přípony, např.: Alksnyn-ėlis: alksnynas; Eglyn-ėlis: eglynas; Kvajn-ūkas: kvajynas a další.

52

Marijampolės apskrities drimonimai

lit. pušinis, -ė ‚patřící dvěma napůl, vlastněný dvěma, používaný dvěma‘; Raštas les Gᴅʟ: lit. raštas ‚bažinaté místo zarostlé křovinami či stromy, močál, řídký les‘; Samanynas les Kʀsɴ: lit. samanynas ‚místo porostlé mechem‘; Saman̄ius les Kʟᴠʀ: lit. saman̄ius ‚to, co se pokrývá mechem‘; Skynymas les Kʟᴠʀ: lit. skynymas ‚vykácené místo v lese‘; Skirpstȳnas les Lᴅᴠɴ: lit. skirpstȳnas ‚jilmový les‘; Šilȳnas les Kʟᴠʀ: lit. šilȳnas ‚jehličnatý les, borový les‘; Telėtnikas les Pʀɴ: lit. *telėtnikas, srov. lit. telėtninkas, telėtinin̄kas ‚ohrada pro telata‘; Trākas les Ss: lit. trākas ‚svah‘; Trikampis les KᴢR: lit. trikampis ‚mající tři úhly, trojúhelníkového tvaru‘; Uosynas les Kʀsɴ: lit. uosynas ‚jasanový les‘; Užplynis les KᴢR: lit. užplynis ‚místo za bezlesím, bažinou‘; Užtvaras les KᴢR: lit. užtvaras ‚opevnění, opevněné místo‘; Vidōtkas les Pʀɴ: *vi-dotkas, srov. pol. wydatki ‚výdaje‘ (WSPR 1179), bělorus. выдамки ‚výtěžek, výplata‘ (SBM 146); Zagāinikas les Iɢʟ, MʀJ, Vv: *zagāinikas, srov. pol. zagajnik ‚hájek, lesík‘ (WSPR 1239); Žāl̄giris les Vv: lit. žāl̄giris ‚zelenající se les (zpravidla jehličnatý); smrčina s listnatými stromy‘.

Tuto skupinu doplňují tvary pluralia tantum: Apatkos les KᴢR: *apatka, srov. pol. opątka ‚rostlina z čeledi pryšcovitých (Euforbia mirsinities)‘ (SJP₃ 34); Degimai les Gᴅʟ: lit. degimas ‚vypálené místo (louka, bažina, les), spáleniště‘; Druiskos les Pʀɴ: lit. druska ‚sloučenina se slanou chutí‘; Dzelkos les Gᴅʟ: *dzelka, srov. pol. dziatka ‚pozemek, plocha, kus; pole‘ (WSPR 174–175), bělorus. дзялка ‚pruh; pozemek určený k (za)setí, louce, lesu‘ (Jaškin 1971: 59; SBM 213)⁷; Grīovos les KᴢR: lit. griovà ‚strom vyvrácený v močále, vývrat‘; Kalnai les Pʀɴ: lit. kalnas ‚vyvýšenina‘; Kamšos les KᴢR: lit. kamša ‚vycpávka‘; Karklynai les Lʙᴠ: lit. karklynas ‚místo, kde rostou vrby; mnoho vrb‘; Kryžkelės les Lʙᴠ: lit. kryžkelė ‚místo, kde se kříží, protínají cesty‘; Podzelai les BʀB: *podzelas, srov. pol. podział ‚dělení, rozdělení; členění; dělení, podíl; rozdělování, rozdělení‘ (WSPR 715), dále srov. pol. podzielić ‚rozdělit, rozdělovat‘ (tamtéž); Šilainės les Kʟᴠʀ: lit. šilainė ‚písčitá, lehká půda, borová půda‘.

⁷ Nelze přehlížet možnost spojit základové slovo s pol. dziatki ‚zahradní pozemky‘ (WSPR 174–175).

53

DALIA SVIDERSKIENE

1.2. Deriváty. Odvozeniny příponami

K jejich tvoření se užívá několik litevských (baltských) přípon plnících zdrobňovací (-ait-, -el-, -ėl-, -uk-), posesivní (-in-), kolektivní a místní funkci (-yn-):

-ait-: Plyn-aitė les Ss: lit. plynė, plýnia ‚otevřené místo, rovina‘;

-el-: Goj-ėlis les Krsn: lit. gõjus ‚malý, pěkný hájek‘; Kaln-ėliai les KzR: lit. kálnas ‚vyvýšenina‘; Šil-ėlis les GDL: lit. šìlas ‚les vysokých, rovných jehličnanů (obvykle borovic), rostoucích na písčitých půdách‘;

-ėl-: Alksnyn-ėlis mš. Ss: litev. alksnýnas „olšový les, olšinka“; Eglyn-ėlis mš. Vv: litev. eglýnas „smrkový les“;

-in-: Kakariek-inė mš. Krsn: litev. kakarìekas „kohout“; Kaỹmp-inė mš. MrJ: litev. kaĩmpas „okraj, kraj; strana“;

-yn-: Mešk-ynė les Vv: lit. meškà ‚medvěd‘;

-uk-: Alksnyn-ūkas les MrJ: lit. alksnýnas ‚olšový les, olšinka‘; Kv ajyn-ūkas les LBV: lit. kvajýnas ‚borový les‘; Lygum-ūkės les, část lesa KIVR: lit. lygùmà ‚rovné místo bez kopců‘.

Jak ukazují uvedené příklady, nejproduktivnějšími v této skupině jsou litevské (baltské) přípony plnící zdrobňovací funkci (~77%).

1.3. Složená jména (kompozita)

Druhými částmi všech zaznamenaných složenin, utvořených ze dvou základových slov, jsou nejčastěji geografické nomenklaturní termíny balà, kálnas, raĩstas a další obecná podstatná jména, například litevské girià ‚velký les‘, litevské kiẽmas ‚prostor mezi budovami jednoho statku, svah; prostranství u obytného domu‘ a litevské kója ‚orgán, kterým člověk nebo jiný tvor chodí‘. Podle první části se dělí na (1) substantivní: Aĩksn-ɑ-girė les. KzR: litevské alksnà ‚místo porostlé olšemi, olšina‘; Mešk-ā-raistis les. IGL: litevské meškà ‚medvěd‘; Šil-a-kōjis les. Ss: litevské šìlas ‚les vysokých, rovných jehličnanů (obvykle borovic), rostoucích na písčitých půdách‘; Vilk-ā-balė les. MrJ: litevské vìlkas ‚šelma podobná psovi (Canis lupus), žijící v lese‘; Zòmč-ia-kalnis les. LBV – nejspíše souvisí s polským żomczyk ‚zámek, závora‘ (SJP_VIII 168–169); (2) adjektivní: Saũs-giria les. MrJ: litevské saũsas, -à ‚bez vlhkosti, bez vody, nesmočený, vyschlý‘; Smaĩl-a-kalnis les. KzR: litevské smaĩlas, -à ‚směrem ke konci výrazně zúžený‘; (3)

54

Marijampolės apskrities apskrityje

verbální – Grįst-a-balėčást lesa. Ss: litevské grįsti, grindžia, grindė ‚pokládat podlahu, most či cestu; dláždit‘.

1.4. Složená jména

V Marijampolském kraji se vyskytují dva typy: genitivní a kvalifikační.

1.4.1. Genitivní je zaznamenáno pouze jedno: Degėsių plynia les. Prn. Skládá se ze dvou částí; první je genitiv obecného litevského slova *degėsiai, srov. litevské degėsis ‚zbytek po hoření, ohořelé dřevo, uhel‘, označující vlastnost místa; druhou částí je obecné litevské označení místa plynia ‚otevřené místo, rovina; bažina, mokřina‘.

1.4.2. Kvalifikační (obě slova jsou v nominativu): Ilgasis lau‘želis les. KzR: litevské ilgasis, srov. litevské ilgas, -a ‚mající značnou délku, daleko (v prostoru)‘ a litevské lau‘želis, srov. litevské laužas ‚hromada prutů, chrastí, větví, kusů dřeva‘; Trumpasis lau‘želis les. KzR: litevské trumpasis, srov. litevské trùmpas, -a ‚krátký co do vzdálenosti, nepříliš vzdálený‘ a litevské lau‘želis, srov. litevské laužas ‚hromada prutů, chrastí, větví, kusů dřeva‘. Jak ukazují zaznamenané příklady, drimonima tohoto slovotvorného typu mohou tvořit opozitní dvojice, protože jejich první části jsou protikladné (jde o zájmenná adjektiva ilgasis, trumpasis).

První část dalšího zaznamenaného kvalifikačního drimonima je nominativ adjektiva, druhou tvoří apelativní označení geografického objektu: Rudà balà les. Lbv: litevské rùdas, -à ‚tmavě žlutý‘ a litevské balà.

2. DRIMONYMÁ ODVOZENÁ Z JINÝCH MÍSTNÍCH JMEN

Je jich zaznamenáno jen několik; všechna jsou složená genitivní jména, utvořená z genitivů místních jmen, které vyjadřují místní příslušnost objektu, jeho blízkost k jinému objektu, a z topografického termínu miškas nebo obecného slova litev. giraitė ‚hájek‘. Jsou to: Aĭksniakiemio miškas les. Prn: Aĭksn-ia-kiemis ves. Ašmn (ATSŽ_II 8); Prūsokų giraitė les. KzR: Prūsokai ves. KzR (ATSŽ_II 249); Rūdupįo miškas les. Prn: Rūdupis ř. Prn (LHĖŽ 282).

55

Dalia Sviderskienė

3. DRIMONYMÁ ODVOZENÁ Z OSOBNÍCH JMEN A APELATIVNÍCH OZNAČENÍ OSOB

3.1. Primární

Jejich základovým slovem je vlastní podstatné jméno, tj. nezměněné osobní jméno nebo apelativní označení osoby: Bendorius mš. Ss: pvd. Bendorius nebo lit. bendorius „bednář“; Igliškis mš. Šil: pvd. Igliškis. Pluralia tantum rody nejsou zaznamenány.

3.2. Odvozeniny

Je zaznamenáno několik příponových odvozenin. K jejich tvorbě se užívá litevská (baltská) přípona -išk-, která plní pouze posesivní funkci: Karal-iškė les. Igl: příjmení Karalius nebo litev. karalius „titul vládce, monarchy v některých zemích“; Kukor-iškė louka. Brb: příjmení Kūkoris nebo litev. kùkorius, -ė „kuchař“; Simanáuč-iškės les. Lbv: osobní jméno *Simanaúčius nebo podobné, srov. příjmení Simanáuskas, Simanávičius; Ščeščiūn-iškė (?) les. Klvr: osobní jméno *Ščeščiūnis nebo podobné, srov. polské příjmení Szczesć (SNP_IX 246).

3.3. Složeniny (kompozita)

První části těchto útvarů pocházejí z osobních jmen nebo apelativních označení osob, druhé z obecných slov litev. dárbas „to, co bylo odpracováno, uděláno, vykonáno“, litev. daržas „pozemek u usedlosti určený pro pěstování zeleniny“, litev. girià „velký les“, litev. šlaitas „mírně svažitý terén porostlý stromy a keři“ a topografického termínu pieva: Jónis-darbis louka. Ss: osobní jméno *Jonišas nebo podobné, srov. polské příjmení Jonisz (SNP_IV 381) a litev. dárbas; Mìl-ia-daržis les. Ss: příjmení Mìlius nebo podobné a litev. daržas; Mozūr-girė louka. Ldvn: příjmení Mozūras nebo litev. mozūras, -ė „člověk z mazurské skupiny“ a litev. girià; Niè-girė louka. Ss: příjmení Ničas a litev. girià; Riè-laitis (< *Riè-slaitis) les. Prn: příjmení Rièius a litev. šlaitas; Rùnk-a-giris les. KzR: příjmení Runkỹs, Runkus a litev. girià; Žỹd-pievė les. Prn: litev. žỹdas, -ė „člověk židovské národnosti“ a litev. pieva.

56

Marijampolės apskrities drimonimai

3.4. Složeniny

Všechny zapsané názvy jsou genitivní, mají posesivní význam a jejich první člen je „genitiv osobního jména bývalého vlastníka označovaného místa<...>“ (Savukynas 1963: 238), druhý člen je obecné podstatné jméno litev. hájek ‚lesík‘, litev. sodėlis, srov. litev. sòdas ‚pozemek, na němž rostou ovocné stromy a keře; ovocné stromy a keře, které na tomto pozemku rostou‘: Brūndzų hájek gr. Mrj: avd. Brūndza; Rūškių hájek mš. Ss: pvd. Rūškys; Spinderiův Sad mš. Ss: avd. *Spinderis, srov. pvd. Spinderaitis.

4. NÁZVY LESŮ MOŽNÉHO DVOJÍHO PŮVODU

4.0. V několika případech nebylo možné určit, zda je zdrojem původu zkoumaných názvů lesů osobní jméno, nebo obecné podstatné jméno.

4.1. Odvozeniny s příponou -išk-: Beržin-iškė les. KzR: příjmení Beržinis apod., nebo litevsky beržinė ‚březová prutina‘, srov. litevsky beržinis, -ė ‚vyrobený z břízy‘; Medel-iškės les. PrN: příjmení Medėlis nebo litevsky medėlis ‚malý, mladý strom; hájek‘.

4.2. Složenina: Bič-ia-sodis les. Vv: příjmení Bitė, Bitis nebo litevsky bičius ‚včelař‘, anebo litevsky bitė, bitis ‚hmyz přinášející med (Apis mellifica)‘; jeho druhá složka pochází z obecného podstatného jména litevsky sòdas ‚pozemek, na němž rostou ovocné stromy a keře; ovocné stromy a keře rostoucí na tomto pozemku‘.

5. NÁZVY LESŮ NEJASNÉHO PŮVODU

Zaznamenán byl pouze jeden název lesa Kaldob-inė les. LBV, jehož lexém kaldob- se nepodařilo spojit s obecnými ani vlastními jmény litevského, slovanského či německého jazyka. Lze pouze předpokládat, že může jít o pozměněnou podobu z *Kalk-duob-inė, spojitelnou s litevským *kalkduobė, srov. litevsky kalkiadùobė ‚vápenná jáma‘.

Následuje tabulka shrnující výzkum, z níž je patrné, názvy lesů jakého původu převažují v okrese Marijampolė a který způsob tvoření je nejčastější. Údaje jsou uvedeny v absolutních číslech a procentech.

57

DALIA SVIDERSKIENĖ

Tabulka 1. Drimonimy okresu Marijampolė z hlediska tvoření a původu

Drimonimy podle původu | Drimonimy podle tvoření | Primární | Odvozené | Koncovkové | Příponové | Předponové | Složené (kompozita) | Víceslovné | Celkem Z obecných slov | 53 | – | 13 | – | 8 | 4 | 78 (~76%) Z jiných místních jmen | – | – | – | – | – | 3 | 3 (~3%) Z osobních jmen a apelativních označení osob | 2 | – | 4 | – | 7 | 3 | 16 (~16%) Možný dvojí původ | – | – | 2 | – | 1 | – | 3 (~4%) Ne zcela jasný původ | – | – | 1 | – | – | – | 1 (~1%) Celkem | 55 (~54%) | – | 20 (~20%) | – | 16 (~16%) | 10 (~10%) | 101

Z tabulky je patrné, že v uvedeném okrese převažují primární lesní názvy apelativního původu, tj. takové, které v procesu tvoření (nebo toponymizace) nezískaly derivační formanty a nebyly vytvořeny jinými slovotvornými postupy (skládáním ani víceslovným spojením).

6. ZÁVĚRY

6.0. Po lingvistické analýze drimonimů z jednoho okresu zaznamenaných v dotaznících z meziválečného období v Litvě a po objasnění jejich slovotvorných zvláštností a tendencí původu lze učinit několik závěrů.

6.1. Tendence ve tvoření

6.1.1. V okrese Marijampolė bylo zaznamenáno přibližně 54% primárních drimonimů z celkového počtu zkoumaných onym této třídy a přibližně 46% sekundárních; nejpočetnější jsou mezi nimi

58

Marijampolės apskrities drimonimai

příponová odvozená jména – přibližně 20%. Složených drimonimů bylo zaznamenáno přibližně 15%, víceslovných přibližně 11%. Koncovkové a předponové odvozeniny nejsou pro drimonimy okresu Marijampolė typické.

6.1.2. Při porovnání získaných výsledků s údaji z pracovní analýzy drimonimů okresu Telšiai (které jsou zatím v litevských toponomastických pracích jediné) se ukazují areálové rozdíly v tendencích tvoření drimonimů.

6.1.2.1. V okrese Telšiai byl mezi primárními a sekundárními drimonimy zaznamenán výrazný rozdíl v poměru (20%: 80%). V okrese Marijampolė je poměr těchto slovotvorných skupin téměř vyrovnaný, s převahou primárních (54%: 46%). Na rozdíl od okresu Telšiai tedy drimonimy v tomto okrese v procesu tvoření častěji nezískávají derivační formanty a nevznikají jinými slovotvornými postupy.

6.1.2.2. V obou porovnávaných areálech se tendence ve tvoření sekundárních drimonimů výrazně liší.

6.1.2.2.1. V okrese Marijampolė jsou nejproduktivnější příponové odvozeniny (~20%), zatímco v okrese Telšiai víceslovné drimonimy (~79%), z nichž naprostou většinu tvoří genitivní spojení (~98%).

6.1.2.2.2. Složené drimonimy, které v okrese Marijampolė představují přibližně třetinu sekundárních (16%), patří v okrese Telšiai k nejméně produktivním typům (~4%), vedle koncovkových a předponových odvozenin (~1%).

6.1.2.2.3. Poměr příponových odvozenin se liší o něco méně: v okrese Marijampolė tvoří přibližně 20%, v okrese Telšiai přibližně 15%.

6.2. Tendence původu

Z hlediska původu pochází v Marijampolském kraji nejvíce drimonim z apelativních lexémů – přibližně 76% všech zkoumaných onym této třídy.

Protože článek zkoumal pouze tendence tvoření a původu toponym jediné třídy pozemkových názvů – drimonim, bylo upuštěno od širších zobecnění o příčinách, které tyto tendence určily, a to na základě skrovných údajů a výsledků jejich srovnání. Má se za to, že příčiny by bylo možné vysvětlit až po prozkoumání toponym všech ostatních tříd a tendencí jejich tvoření a původu, po odhalení společných tendencí, tj. hledat souvislosti se sociálními a ekonomickými charakteristikami zkoumané oblasti Litvy a psycholingvistickými vlastnostmi jejích obyvatel.

59

Dalia Sviderskienė

ZKRATKY LOKALIZAČNÍCH ODKAZŮ

Asmn – Ašmintà (Prienų r.)

Brb – Balbieriškis (Prienų r.)

Gdl – Gudėliai (Marijampolės sav. t.)

Igl – Igliškėliai (Marijampolės sav. t.)

Klvr – Kalvarija (Marijampolės sav. t.)

Krsn – Krosna (Lazdijų r.)

KzR – Kazlų Rūda

Lbv – Liubãvas (Kalvarijos sav. t.)

Ldvn – Liudvinãvas (Marijampolės sav. t.)

Mrj – Marijampolė

Prn – Prienai

Ss – Sasnavà (Marijampolės sav. t.)

Šil – Šilavótas (okres Prienai)

Vv – Veiveriãi (okres Prienai)

DALŠÍ ZKRATKY

avd. – osobní jméno

brus. – běloruský

gr. – les

lenk. – polský

liet. – litevský

mš. – les

pan. – podobně

plg. – srovnej

ppr. – zpravidla

š. – borový les

t. – znamená

vnt. – jednotky

žr. – viz

ZKRATKY PRAMENŮ

ATSŽ – Příručka administrativně-územního členění Litevské SSR 1–2, sest. Ž. Noreika, V. Stravinskas. Vilnius: Mintis, 1974, 1976.

60

Marijampolės apskrities apskrityės drimonimai

IAK – kartotéka historických osobních jmen oddělení onomastiky LKI.

LHEŽ – Etymologický slovník litevských hydronym, red. A. Vanagas. Vilnius: Mokslas, 1981.

LKŽ – Slovník litevského jazyka 1–20. Vilnius, 1956–2002.

LMV – Jmenný rejstřík litevských lesů 1. Kaunas: Svaz litevských lesníků, 1994.

LPŽ – Slovník litevských příjmení 1–2, red. A. Vanagas. Vilnius: Mokslas.

SBM – Слоўнік беларускай мовы. Мінск: Выдавецтва „Беларуская Савецкая Энцыклапедыя“ імя Петруся Броўкі, 1987.

SJP – Jan Karłowicz, Adam Kryński, Władysław Niedźwiedzki, Slovník polského jazyka 1–8. Varšava: nákladem předplatitelů, 1900–1927.

SNP – Slovník příjmení užívaných v současném Polsku 1–10, vydal K. Rymut. Krakov: Polská akademie věd, Ústav polského jazyka, 1992–1994.

WSPR – Velký polsko-ruský slovník. Varšava-Moskva: Wiedza Powszechna, Sovetskaja enciklopedija, 1967.

LITERATŪRA

BILKIS, L. 1998: Lietuvių priesaginės darybos helonimai. Daktaro disertacija, Vilnius.

BILKIS, L. 1997: Lietuvių helonimai: termino teikimas, sąvoka, vieta toponiminėje sistemoje. Lituanistica 1 (29), 35–57.

BILKIS, L. 1999: Lietuvių priesaginiai deminutyviniai helonimai. Acta Linguistica Lithuanica 41, 51–95.

DUBOIS, J. 2001: Dictionnaire de linguistique. Paris: Larousse.

ENDZELYTĖ, R. 2004a: Šiaurės vidurio Lietuvos agronimai. Vārds un tā pētīšanas aspekti. Rakstu krājums, 8, 80–89.

ENDZELYTĖ, R. 2004b: Šiaurės vidurio Lietuvos vandenvardžių daryba. Lituanistica 4 (60), 63–77.

Glossary of terms, 2002: Glossary of Terms for the Standardization of Geographical Names. New York: United Nations Publication.

61

DALIA SVIDERSKIENE

JAŠKIN, I. J. 1971: Беларускія геаграфічныя назвы. Мінск: Навука і тэхніка.

MICKIENĖ, I. 2001: Telšių rajono toponimų daryba. Daktaro disertacija, Kaunas.

MICKIENĖ, I. 2002: Hodonimų, užrašytų Telšių krašte, darybos apžvalga. Žmogus kalbos erdvėje, 2002, 94–97.

MICKIENĖ, I. 2004: Dėl Lietuvos asmenvardinės kilmės drimonimų darybos. Baltu filoloģija 13 (1), 121–131.

PODOL’SKAJA, N. V. 1978: Словарь русской ономастической терминологии. Москва: Наука.

RAZMUKAITĖ, M. 1998: Lietuvos priesaginiai oikonimai: Daktaro disertacija, Vilnius.

RAZMUKAITĖ, M. 2002: Lietuvos sudurtinių oikonimų darybos bruožai. Acta Linguistica Lithuanica, 44, 121–130.

RAZMUKAITĖ, M. 2003: Sudėtiniai Lietuvos oikonimai. Baltu filoloģija 12 (2), 63–80.

SAVUKYNAS, B. 1963: Kilmininkiniai lietuvių vietovardžiai. Lietuvių kalbotyros klausimai 6, 235–246.

SUPERANSKAJA, A. V. 1973: Общая теория имени собственного. Москва: Наука.

VANAGAS, A. 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba. Vilnius: Mintis.

VANAGAS, A. 1973: Структурно-словообразовательный анализ названий гор Литвы. Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A ser. 3 (44), 209–219.

VANAGAS, A. 1980: K. Būga – lietuvių onomastikos pradininkas. Lietuvių kalbotyros klausimai 20, 7–35.

VANAGAS, A. 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. Vilnius: Mokslas.

Dalia Sviderskienė

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

62