Eglė MAKARŪNIENĖ

FYZIKÁLNÍ PUBLIKACE – ZÁKLAD TERMÍNOVÝCH SLOVNÍKŮ

Knihy o fyzice v litevštině se začaly vydávat koncem 19. století, v době národního obrození. Spolu s vydáváním těchto knih se rozvíjel jazyk přírodních věd, zejména fyziky, i tvorba litevských termínů. Terminologie každého vědního oboru má svůj specifický vývoj. První technické a fyzikální termíny nacházíme již ve druhé polovině 19. století v kalendářích J. Zavadskise a L. Jakimavičiuse [1], v článcích o technických otázkách otištěných v „Keleivis“ [2] a v přírodovědných knížkách významného činitele litevského národního obrození P. Vileišise. Ten napsal také první litevskou učebnici fyziky, vydanou pod pseudonymem P. Nerys [3].

Spolu s prvními vydávanými učebnicemi fyziky se vytvářely fyzikální termíny a začal se formovat jazyk fyziky (o vývoji litevské fyzikální terminologie psal prof. P. Brazdžiūnas [4]). Bylo by tedy zajímavé chronologicky přehledně představit vydávání knih o fyzice. K jeho zmapování jsme využili rejstřík fyzikálních publikací vydaných v letech 1899–1992, uvedený v „Soupisu litevských fyziků a astronomů“ [5]. Nejde o úplný seznam fyzikální literatury. Zahrnuje především knihy napsané litevskými autory v litevštině a vydané litevskými nakladatelstvími. Výjimku tvoří kapitoly monografií. V tomto seznamu nejsou vůbec zastoupeny vědecké ani populárněvědecké články, které zejména v druhém případě, byly-li napsány litevsky, nepochybně přispěly k rozvoji jazyka fyziky.

Všechny publikace jsou znázorněny v histogramech (obr.) a rozděleny do osmi skupin. Každou z nich stručně probereme.

První publikací v prvním histogramu je již zmíněná učebnice fyziky P. Vileišise [3]. Přerušovanou čarou je vyznačena učebnice fyziky I. Končiuse, připravená k tisku v roce 1919, ale nevydaná. Lze si představit, s jakým nedostatkem fyzikálních termínů se autor této učebnice potýkal. Kvůli naléhavosti jejího vydání napsal I. Končius v dopise založeném v rukopisu učebnice z Vero (1917.VIII.4): „<...> učebnici fyziky bych tak rychle nepsal – sám bych se byl ještě pořádně učil a počkal, až se vyrazí termíny“ [6], avšak učebnice byla zoufale potřebná. V této

20

učebnici použité i vytvořené termíny a první slovník fyzikálních termínů sestavený I. Končiusem již byly probrány [7]. Následovaly by učebnice fyziky K. Šakenise (1920), která se dočkala pěti vydání, dvě vydání učebnice P. Mašiotase (1922), první učebnice meteorologie vydaná v Litvě, kterou její autor I. Končius nazýval aplikovanou fyzikou (1924), a učebnice J. Dragūšase pro základní školu (1925). Od roku 1940 se všichni učíme z učebnic fyziky připravených K. Baršauskasem a spoluautory, které vycházely poměrně dlouho (poslední v roce 1960). Později, až do roku 1992, se fyzika vyučovala z učebnic přeložených z ruštiny (překladatelé L. Kulviecas, E. Juškienė aj.). Je pravda, že vznikala řada „učebních pomůcek“ (S. Jakutise, V. Valentinavičiuse aj.), tedy publikací pro učitele a žáky, které doplňovaly učební osnovy fyziky. A teprve po třech desetiletích vyšla znovu původní učebnice fyziky V. Valentinavičiuse pro VIII. třídu (1992).

Druhý histogram zachycuje učebnice fyziky pro vysoké školy. Jejich vydávání souvisí se založením Litevské univerzity v Kaunasu. Prvními publikacemi byly studentské přednáškové skripta. Patrně nejvíce jich vyšlo v letech 1923–1928. Jednalo se o skripta z přednášek K. Šliūpase, V. Čepinskise, A. Žvironase a I. Končiuse a o popisy laboratorních prací. Od roku 1934 vycházela každé dva roky skripta z přednášek P. Brazdžiūnase. Tuto řadu prací uzavřela kniha P. Brazdžiūnase o moderní fyzice „Nová fyzika: Záření a hmota“ (1941). První poválečnou knihou o fyzice byly „Praktické práce z fyziky“ (1948, 2. vyd.), redigované P. Brazdžiūnasem.

K tisku byla připravena učebnice obecné fyziky pro vysoké školy od A. Žvironase, víme o ní však pouze z dopisů A. Žvironase [8] a zápisů ze schůzí Matematicko-přírodovědecké fakulty VU [9]. Rukopis zmizel v době zatčení A. Žvironase. V histogramu je vyznačen přerušovanou čarou.

V poválečných letech se studenti učili z přednáškových skript svých vyučujících a z učebnic fyziky v ruštině; některé z nich byly později přeloženy i do litevštiny. Od roku 1960 začaly postupně vycházet také původní učebnice napsané vyučujícími vysokých škol (VVU, VPI, LŽŪA, KPI). Vydávaly se skripta k jednotlivým kurzům fyziky, takzvané „učební pomůcky“. V histogramu je uvedena jen část z nich.

21

Kromě vydávání učebnic se pozornost věnovala také otázkám metodiky výuky fyziky. Na třetím histogramu jsou znázorněny publikace H. Jonaitise, S. Jakučio, V. Valentinavičia a jejich spolupracovníků.

Populárně-naučné fyzikální knížky (čtvrtý histogram) se začaly vydávat téměř současně s učebnicí fyziky K. Šakenise. Šlo o knížky P. Mašiotase, které nazýval „lehkými vyprávěními o vědě“ (1922, 1923). Od roku 1936 vycházely knihy S. Dabušise o elektřině, Franklinovi a Edisonovi, fyzice formou rozhovorů aj., připravené podle západní literatury. V prvních poválečných letech vyšlo jen málo populárně-naučných fyzikálních knížek. Psali je K. Baršauskas (1946, 1947), G. Lechemas (1955, 1957) aj. Vyšlo také několik knížek přeložených z ruštiny. Do roku 1973 vycházely edice „Chci vědět“ a brožury družstva „Žinija“ „Na pomoc lektorovi“. Psali je vysokoškolští učitelé a vědečtí pracovníci ústavů. Na histogramu nejsou uvedeny. Od roku 1973 začala vycházet edice „Škola fyziky“. Do roku 1990 vyšlo 16 knížek. Šlo o překlady i původní knížky litevských vědců. Jejich autory byli K. Konstantinavičius, R. Karazija, A. Matulionis, R. Baltramiejūnas, A. Ažusienis a K. Valacka. Mnoho populárně-naučných knih vydali L. Klimka se spolupracovníky (1975–77) a R. Karazija (1977, 1982, 1984, 1988, 1992). Tematika publikací je velmi různorodá: polovodiče, lasery a jejich použití, mikrokalkulačky, atomová energetika, radioaktivita i další aktuální otázky fyziky.

Pátý histogram uvádí vědecká díla – monografie. Jde o knihy prof. A. Jucyse, B. Styry a jejich spolupracovníků a žáků, knihy jednotlivých autorů z Fyzikálního ústavu polovodičů a tematické sborníky prací vědeckých kolektivů, které redigoval J. Požela a vyšly v edici „Elektrony v polovodičích“, dále o díla pracovníků KPI z oblasti ultrazvuku a fyziky povrchových jevů. Všechny tyto knihy byly napsány rusky, některé byly přeloženy do angličtiny, a proto neměly přímý vliv na litevský jazyk fyzikální vědy ani na vývoj terminologie.

Díla o dějinách fyzikální vědy a biografické práce (šestý histogram) začala vycházet ve větším počtu od roku 1976, kdy byly vydány dějiny Vilniuské univerzity věnované 400. výročí naší Alma Mater. Její

22

tři svazky obsahují podrobné kapitoly o fyzikální vědě na Vilniuské univerzitě. Histogram ukazuje také dva poměrně rozsáhlé články z let 1930–1940: článek I. Končiuse věnovaný K. Šliūpasovi (1934) a článek A. Žvironase o T. von Grothusovi a jeho výzkumu pramenů ve Smardonė (1938). Koncem šedesátých let se začaly objevovat knihy věnované jednotlivým vědcům – K. Baršauskasovi (1969), T. Žebrauskasovi (1986), P. Brazdžiūnasovi (1990, 1992), I. Končiusovi (1992), V. Čepinskisovi (1992), P. Vilčinskisovi (1992, 1993) a A. Žvironasovi (1992). Jednotlivé etapy vývoje fyziky v Litvě jsou přehledně zpracovány v knihách I. Šenavičienė, H. Jonaitise, A. Piročkinase, A. Šidlauskase a L. Klimky. Zabývají se nejen vývojem fyzikální vědy, ale také vývojem výuky fyziky od nejstarších dob až po současnost.

Šestý histogram doplňuje sedmý – seznamy literatury. Některé z nich uvádějí vědecké publikace z určitého hlediska („Disertace litevských vědců: 1945–1968“ (1971), „Bibliografie publikací z dějin přírodních věd a techniky: 1940–1971“ (1973)), jiné jsou osobní. Řadu takových bibliografických seznamů vydaly ústřední knihovna Akademie věd, ústavy AV a vysoké školy. Jde o seznamy literatury K. Baršauskase (1969), A. Jucyse (1981), B. Styry (1983), P. Slavėnase (1983), A. Bolotina (1985), J. Požely (1985, 1987), P. Brazdžiūnase (1987), H. Jonaitise (1988), A. Žvironase (1988), K. Šopauskase (1989), I. Končiuse (1990), H. Horodničia (1990), V. Čepinskise (1992) aj.

Poslední, osmý histogram se týká fyzikálních terminologických slovníků. Terminologické slovníky se začínají připravovat tehdy, když je vytvořen vědecký jazyk a dosáhne určitého stupně vývoje, kdy je třeba systematizovat termíny používané ve vědeckém jazyce. Tuto potřebu pocítil I. Končius, když se při psaní učebnice fyziky a později meteorologie nahromadilo dostatečné množství termínů. Končiusův slovníček je dvojjazyčný (litevština–ruština) a obsahuje přibližně 1600 termínů. Byl otištěn v novinách „Lietuva“ (1923) a v časopise „Švietimo darbas“ (1924) [7]. Určitou etapu vývoje fyzikální terminologie mohl patrně zachytit trojjazyčný fyzikální slovník (asi 2000 termínů) připravený vyučujícími katedry fyziky VDU, který však kvůli nedostatku finančních prostředků nikdy nespatřil světlo světa. Víme o něm pouze z publikací I. Končiuse a A. Žvironase [10] a P. Braz-

23

džiūnase [4]. Práce na uspořádání a normování terminologie pokračovala během okupací na Vilniuské univerzitě. Bylo shromážděno asi 4000 termínů; v dodatku ke své autobiografii z 8. ledna 1954 o nich A. Žvironas napsal: „Fyzikální termíny. Kolektivní desetiletá práce fyziků: bylo sestaveno několik tisíc termínů v litevštině, ruštině, polštině, němčině, francouzštině a angličtině. V roce 1943 byla kartotéka předána Akademii věd“ [11].

V poválečných letech se do práce na fyzikální terminologii aktivně zapojili vysokoškolští učitelé a profesoři A. Jucys, A. Puodžiukynas, H. Horodničius a J. Stanaitis, kteří při výuce nově vznikajících fyzikálních oborů jako první pocítili nedostatek fyzikálních termínů. Hlavním organizátorem práce na uspořádání fyzikální terminologie a dlouholetým předsedou komise pro fyzikální terminologii byl P. Brazdžiūnas. Jeho zásluhy v této oblasti jsou popsány v knize „Akademik Povilas Brazdžiūnas“ [12].

Když se ukázalo, že ruština agresivně vytlačuje jazyk fyzikální vědy, byla na celorepublikové poradě litevských fyziků v roce 1954 zdůrazněna naléhavá potřeba připravit a vydat fyzikální terminologický slovník. Kolektiv fyziků sestavený P. Brazdžiūnasem (P. Brazdžiūnas, H. Horodničius, H. Jonaitis, A. Puodžiukynas, J. Zdanys) se neprodleně pustil do přípravy dvojjazyčného litevsko-ruského slovníku fyzikálních termínů [13]. Obsahoval asi 3500 termínů. Lze předpokládat, že při jeho přípravě byla využita část termínů schválených vyučujícími kateder fyziky VDU a VU.

Po vydání slovníku práce na fyzikální terminologii pokračovala. Velký kolektiv fyziků a jazykovědců připravoval více než deset let čtyřjazyčný slovník fyzikálních termínů. Nejprve vyšel dvousvazkový rotaprintový návrh k diskusi [14], později pak rozšířené a opravené vydání obsahující přibližně 19 000 termínů [15]. Při této příležitosti napsal A. Puodžiukynas, který věnoval přípravě a vydávání terminologických slovníků velkou péči, v dopise (1975.VII.18) P. Brazdžiūnasovi: „Je potěšující, že dokončujete galejnickou práci na přípravě slovníku. Domnívám se, že při jeho vydávání je technické břemeno těžší než to věcné. Je to „společenská práce“ s neurčitým obsahem <...>. Terminologie je velmi důležitá věc. Bez ní se mateřský jazyk ve školách neudrží. Druhým krokem by bylo vydat stručný výkladový fyzikální slovník“ [16].

24

Histogramy fyzikálních publikací z let 1899–1993

V současnosti, jako bychom se řídili zásadou P. Braziūnase, že kromě „základních slovníků termínů každého vědního oboru je třeba připravit také malé slovníčky nejnovějších odvětví, v nichž budou uvedeny nejnovější, dosud málo užívané termíny <...>. Nejnovější odvětví fyziky se zkoumají v Litvě <...>. Specialisté v těchto fyzikálních oborech by měli připravit malé slovníčky nejnovějších termínů. Velmi potřebné jsou malé výkladové slovníčky jednotlivých vědních oborů, které by mohla využívat nejen vědecká, ale i <...> široká veřejnost“ [4]; jednotlivé kolektivy fyziků vydaly slovníky fyziky laserů, výroby obrazovek a spojovací techniky a připravují vícejazyčné slovníky radiofyziky a radioelektroniky.

Zdá se, že již máme základ k tomu, abychom začali připravovat výkladový slovník fyzikálních termínů, a tak pokračovali v práci na rozvoji jazyka litevské fyziky a normování fyzikální terminologie, kterou pěstovali profesoři fyziky, kteří nás opustili.

Literatūra

1. Fizikos istorija Lietuvoje (1579–1940) / Aut. kolektyvas, ats. red. H. Jonaitis. V.: Mokslas, 1988. P. 98.

2. Kaulakienė A. Mokslo kalbos užuomazgos “Keleivyje” // Lietuvių leksikos ir terminologijos problemos: Lietuvių kalbotyros klausimai. V., 1991. T. 29. P. 80–91.

3. Neris P. Populiarizskas rankvedis fizikos. Šenandoras: Dirva, 1899. 99 p.

4. Braziūnas P. Fizikos lietuviškosios terminijos kūrimas // Kalbos kultūra. 1983. Nr. 44. P. 4–8.

5. Makariūnienė E., Klimka L. Lietuvos fizikų ir astronomų sąvadas. V.: FI, 1994. 146 p.

6. Končius I. Fizika // VUBR Fl–Fl039. L. 114.

7. Kaulakienė A. Pagrindiną dėsimę lietuviškus terminus. I. Končiaus “Terminai fizikos reikalams” // Fizikų žinios. 1992. Nr. 2. P. 23–25; jos pačios Lietuvių fizikos terminografijos pradmenys // Lituanistica, 1993. Nr. 1(13). P. 32–43; jos pačios Vienas iš šimto profesoriaus I. Končiaus nuopelnų // Fizikų žinios. 1994. Nr. 6. P. 28–31.

8. Antanas Žvironas. Vilniaus kalėjimuose ir Pečioroje / Sud. S. Žvironaitė. 1992. 103 p.

9. Antanas Žvironas: Literatūros rodyklė / Sud. E. Makariūnienė. V.: FI, 1988, D. 2. P. 21–22.

10 Končius I. Fizikos terminai // Gamta. 1938. T. 3. Nr. 4. P. 258–260; A. Žvironas. Redaktoriaus prierašas // Ten pat. P. 260–261.

11 Antanas Žvironas: Literatūros rodyklė / Sud. E. Makariūnienė. V.: FI, 1988.

25

D. 1. P. 9.

12 Keinys S. Akademikas P. Brazdžiūnas ir mūsų terminologija // Akademikas Pavilas Brazdžiūnas. V.: Academia, 1992. P. 95–101.

13 Fizikos terminų žodynas / Aut. kolektyvas; Red. P. Brazdžiūnas. V.: Valst. polit. ir moksl. lit. l-kla, 1958. 123 p.

14 Fizikos terminų žodynas / Aut. kolektyvas; Red. P. Brazdžiūnas. V.: 1971–1973. D. 1. A–L. 419 p.; D. 2. M–Ž. 588 p.

15 Fizikos terminų žodynas / Aut. kolektyvas; Red. P. Brazdžiūnas. V.: Mokslas, 1979. 680 p.

16 Naruševičienė B. Antanas Puodžiukynas // Fizikų žinios. 1993. Nr. 4. P. 24–26.

26