„Siūlas“, „gija“, „verpalas“; „verpti“, „sukti“, „mesti“, „austi“

Jonas Klimavičius

Preparing document pages…

Jonas KLIMAVIČIUS

Lietuvių kalbos institutas, Vilnius

NIT, VLÁKNO, PŘÍZE; PŘÍST, KRUTIT, OSNOVAT, TKÁT

Na památku Mamytės, macechy Tetės, Ievy Klimavičienė–Kvietkauskaitė z Kvietkapušisu, která u bzučícího kolovrátku jako první zahlédla nit mého osudu, vedoucí z rodného kraje.

A. Lyberio „Sinonimų žodyne“ (V., 1980) pateikiama: siūlas, gija, verpalas (1961 m. A. Lyberio „Lietuvių kalbos sinonimų žodyne“ nėra). Dominantė – siūlas „kas suverpta“, o verpalas neaiškinamas. Taip yra dabartinės bendrinės kalbos paprastojoje vartosenoje. Istoriškai ir terminologiškai vaizdas yra gerokai skirtingas, įvairesnis. Čia bandoma pasekti jo sudėtingą klostymąsi. Pradėti reikia nuo verpimo.

1. příze, příze

Příze a další příbuzná synonyma jsou v různých významech známá téměř po celé Litvě, jen domácí předení, které ztratilo všeobecný rozsah, už dávno upadá v zapomnění a slova podle básníka Justina Marcinkevičiuse uléhají pod zetlelý práh rodného kraje, nebo jsou naštěstí přenášena do moderní textilní tvorby. K zániku slov příze v živém jazyce (nářečích) přispělo také sjednocení nití – domácích i kupovaných. Proto už asi dvacet let všude zní otázka zarmoucených vystěhovalců z venkova: Proč se nitím říká příze?

Odpověď je prostá: Když se to upřede, jsou to příze.

Podle údajů akademického slovníku LKŽ, svazek XVIII, znamená příze u Žemaitů – Slnt, Grd, Stl – také 4. „předení“: Za předení si vydělala chléb pro sebe i pro chudáky M. Valanč [také verpėlas Tvr; verpėnė Nt, Ggr; verpōnė B 569, R, MŽ, N, Pgg; verpōlė P. Skar; verpōje Kb, Mrc; verpātis Užp, Ktk (a „čas předení“ Žmt); vērpatė Ds, Tvr, Ktk, Aln, Sld; vērpetė Tvr, Aln; vērpsena Lnk, Trkn, Šts; vērpšlė Jnšk – tedy varianty a

u Aukštaitů. Důsledně vzato by to měl být prvotní význam slova verpalas, zatímco ostatní významy a podoba verpalai jsou pozdějšími vývojovými jevy.

Dále následuje žemaitský význam verpalų – 1. „co je určeno ke spřádání, spřádaná vlákna“ Vkš, Kv, DūnŽ, verpalas Kair, Sd, Brs, Krt (Verpalo turės į verps vakarais Grd) a už aukštaitskou oblastí Vrt, stejně tak vzdálené, izolované Dglš [také verpȳlai Pl; verpōnė K II 196, verpōjė Rtn; verpōjus J; verpātė Lel, Klt, Trgn, Rk, Vj; verpatis Ut, Trgn, verpatis Sug, Ds (verpatis Dglš, Dkk); verpimas Ilg, Slv, Nm, Gs, Brt, Kpč].

Nejrozšířenější je patrně užití verpalai ve významu 2. „co je upředeno“ – u východních a západních Aukštaitů: Stori verpalai – drobių neausi Dkš. Kokia verpėja, toki ir verpalai Grš. Ot turtinga jaunoji: ir audinių visokiausių, i da neaustų verpalų atsivežė Krs. V tomto významu je verpalai doloženo také u Žemaitů – Als, ačkoli u Žemaitů je častější verpalas – Kl, End, rovněž v oblasti za Žemaitskem – Škn a Grdž [také verpelai B, Vd, Vr; verpelas Rod; verpȳlas Jnš; verpȳlai Klov; verpena V. Krėv; verpinys Pč; verpōnė B 460, MŽ 230, N, K; verpōlė N; verpātė Rgv, Klt, Sv, Ds; verpatis Sdk, Užp; verpastis Ds; verpimas obvykle sing. Vrn, Ig, Rmš, Graž, Kt, PnmŽ, Rs, Er, Kp].

Za zmínku stojí zajímavý pokus litevských emigrantů terminologizovat slovo verpalas – 3. „množství upředené a navinuté příze o délce přibližně dvou loktů“: Verpalą sudarydavo iš 30 sruogų, skirdami sruogai 30 portų siūlų LE XXXIII 439.

Spřádali tedy a napředli přízi: verpdavo ir priverpdavo verpalų: Tris pirtis išmydavo linų, prive rpdavo tų verpalų daug PnmŽ. Z konopí jsme spřádali tu verpalų verpėm SmIn. Priverpiau verpatės daug Klt. Per visą žiemą dykos buvom, tai ir prisiverpėm daug verpaties Užp.

Verpalus ir lenkdavo od navinuly z cívky na navíjecí oblouk: Verpalus nuo špūlės lenkti K I 14, 592. Šituos verpalus sulenk ant lankčio Snt (z LKKŽ VII).

Verpalai skiriami ir austi: Andarokai iš balto audeklo, iš lininio verpalo išaudžia ilgį, palug žemės LKT 393 (Brsl). Ar ne gražu žiūrėt, kad Gryta jau prisiverpus skirsto verpalus aust ir audus baltina drobes K. Donel. A také antologické verše z Maironisovy „Mladé Litvy“: Šarmotas rytas nebeblaško sniegų, tik kvapą užimdanas spaudžia ar pirštais gudriais ant grinčutės langų žvaigždelėmis verpąla audžia.

A šít sešívat přízí? Ne! Verpalas znamená „co je upředeno“, nikoli nit. Nit je na šití. Teprve později se význam slova siūlo rozšířil.

2. nit a nitě

Původní význam slova siūlo byl patrně 2. „ne příliš dlouhý konec příze“ LKŽ XII, možná prostě „konec příze navlékaný do jehly“. Anebo ne verpalo? Nejspíš přece jen verpalo, protože existuje, byť vzácně, i verpalas 2. // „nit“: Vytáhneš to zpod nůžek a pak přilepíš [přetrženou] tu přízi Jd. Původní protiklad verpalas ↔ siūlas je ovšem v živém jazyce už silně neutralizován (v terminologii nikoli; viz k tomu oddíl 10): siūlas „šicí příze“ se záhy změnilo v obecné „příze“ (podobně jako adata „pletací jehlice“ je dnes především „šicí jehlice“). Nakonec vznikly dokonce i siuvamieji siūlai: Lněná vlákna je třeba příst jako šicí nitky Rt. Siumaviej [metateze – přeskupení hlásek v siuvamiej] siūlai Lz. A také v průmyslu jsou siuvamieji siūlai LTE X.

Běžně se tedy předou nejen příze, ale i nitě: Babička přede, nit je tlustá Dbk. Suosurkėti (tj. sesoukat – zkroutit) siūlai – sukri ai verpta Klt. Krejčíka milovat nebudu, příst nitě se nenaučím LTR (Brt). Len se musí spřádat na nitě Vidžiai.

Příst na nitě – neznamená to jeden ze způsobů předení? Zákrutnější?

3. vlákno a geinys

Jen velmi zřídka se verpia také vlákna: Maminka mi přikázala příst tenká vlákna RD 1 (LKŽ XVIII). Jaká přadlena, takové i vlákno Krkl (LKŽ III). „Tenkost“ je také nepochybnou složkou významu slova vlákno: siūlas – 1. „vlákno z tenké spředené příze“ LKŽ XII. Gija – „tkací nit“ SinŽ, „nit k tkaní“ A. Sabal LKL 10, 1. „nit (obvykle útková při tkaní)“: Vlákno není kroucené, kdežto nit je kroucená. Nit se navléká do hřebene K I 416. Hodně vláken, málo útku Švnč. Také: Rozděl vlákna na osnovní a útková J (LKŽ I,). Hele, vlákna určená na osnovu, tj. na osnovní nitě J (LKŽ VIII). Úplně jasno přesto není. Trochu napovídá gijė „nit na práci se sítí“ StngŽ 82, gijuotas „obnošený (o oděvu-

ku)“: Sermega je velmi vláknitá LC. Skāis(t)gijos, ačkoli jsou vykládána jako „určité barevné vlněné nitě k tkaní“ LKŽ XII, příklady jejich užití při tkaní neukazují: Tkaninu stříhali, košile šili, skaisgijami zdobili, hedvábnými nitkami protkávali (tj. vyšívali) Mrj. Lněný ubrus byl vyšíván skaisgijami Klt. Z ostatních příkladů není nic jasné: Pestrá skaisgija neboli strakatá skaisgija Ss. Pásky ze skaisgijūnės Mrj. Etymologicky se gija spojuje se slovem gysla, ačkoli sémantická souvislost není jasná. P. Skardžius odvozuje jak slovo gysla, tak gija od gyti P. Skar LKŽD 165 a 48, avšak gija, srovnávaná s vija (:vyti, veja, vijo) a sija (:sýti, syja, sijo), se tím nevyjasňuje. V synchronní slovotvorbě je přípona –sla neznámá. Ještě zapeklitější je, když K. Būga spojuje slova gija a geinys „osnovní nitě“ K. Būga RR III 821. Podle údajů LKŽ III se geinỹs 2. „osnova tkaniny, nitě sejmuté z osnovního rámu; osnova“ užívá u severozápadních východních Aukštaiťů Ps, Slm, Pn, Sml, Anč (geinės Grž). V jiných významech geinys (geinis K) – 1. „zařízení z provazů k lezení na strom ke včelám“ R 227, Lp, Rud, Mrc (geinė Vrn), 3. „zahnutá hůl k bití ripky, k vhánění prasete do dvora; pálka, kyj“ Šd, Sml, Pc [také keinis (ir keinys Ar) 1. Akm, Pp, Žg, Jnš, Skn, Pšš, Kdn, Srv („hůl“ Šln, Vdk) a keinė Lk; dále také keinis 2. „dřevěná noha“ Tt, Ll, keinius „křivonohý, kulhavý“ Ll, možná i keina „modřín“ Dkšt] a 4. „svázané či spojené ve vodě tenké kmeny, k nimž se připoutá vor, aby mohl být vyložen“ Klp (LKŽ V) se spojuje (K. Būg RR I 494) také s genys 4. „hák připevňovaný k noze při lezení na strom či sloup; geinys“ Snt, Lš, zatímco genys – a to je také pták! – se zjevně pojí se slovesem giniti, gena, ginė 1. „hnát“, 2. „tlačit“ DŽ₃ (srov. rus. гнать, живьё, skr. hánti „bije“); ze stejného kořene pocházejí také ginti, giną, gynė, ganyti, ginčas, ginklas – srov. také geinyti „vytrvale žádat, přemlouvat“ Š, Ds, Švn a keinyti 1. „velmi nadávat; zlobit se, hádat se“ Tr, Rk, Ob, Slk, Dkšt, 2. „chystat se k něčemu, číhat“ Tsk.

Říká-li se, že se příze nebo vlákna, nitě vyjí, pak snad existovalo i ginti, a tudíž by geinys „osnovní nitě“ bylo jasně motivováno jako „útvar vytvořený spředením několika (mnoha) nití“ (význam geiniuoti v Ln, „stahovat a spojovat oka osnovní nitě; stahovat nit či provaz do smyček“, je vzdálený).

To vybízí k úvahám také o možném vztahu slova gijos k ginti. Zjevně má i pracovní význam! – gyna „šňůra s udicemi; dlouhá šňůra s háčky“ Plng, GGA 1885,

937 a gynas „tenká šňůrka“ Plng. Mohlo se gyna či *gina pod vlivem protikladného členu vija změnit v gija.

4. pramen a nit

Výklad slova geinys „osnova“ a s ním spojovaný možný výklad slova gijos by snad potvrzoval i další význam slova gija, který jinak mate uživatele jazyka i vykladače synonymie – 3. „pramen, klubko“: Nuimk nuo lankčio giją Pln. Pirkau vilnų giją Dov (také Klp, M.Valanč). Je to však přece stejné kolektivní singulárové slovo jako geinys! A také jako slovo verpalas, o němž byla řeč (dále: → verpalai), a jako celá skupina synonym: pluoštas – plaušas (lnu), sluoksna (konopí), skara, sruoga (vlasů), drieka (lnu), plieka (Spaliai lūžta, o plieka palieka) SinŽ. Tento význam slova gijos bude snad i původní. Získat oba gramatické počty u slov v singuláru s kolektivním významem je velmi snadné – jak ostatně zakusilo i slovo sruoga, 4. „nit, příze“ LKŽ XIII: Netampyk audeklo – gali sutrūkt bent viena sruoga Lg.

5. příst, kroutit; stáčet, pouštět; třít

Jaký je prvotní význam slova verpti a jak je motivován? O nejvzdálenější sémantické minulosti by svědčily ty z 13 významů slova verpti, které souvisejí s příbuzným slovem verti – 4. „dělat otvor, propichovat, pronikat“: šaknis verpas S.Dauk, 5. „řezat (zpravidla něco tvrdého)“, 6. „kopat, rýpat“ // „při kopání zvedat, obracet“ (srov. varpyti), 7. přen. „dotýkat se, vnikat“, 8. zvrat. „vztyčovat se, stoupat“ (opačný směr!) – srov. varpa, (apyn)varptis, virptis,.... Později se však uvádí: „původní význam byl ‚otáčet se‘“. A.Sabal LKL 163; dokládá to význam 10. „téci (zpravidla prudce)“: Kraujai eina, tik verpią Tvr, 11. „vířit sníh“; sem nepochybně patří verpetas (verpetas:verpti = sūkùrys:sukti), virpėti, varpas. Význam 1 slova verpti „vyrábět přízi kroucením vláken“ (vše z LKŽ XVIII) je tedy nejzřetelněji motivován významem „kroutit“. Motivaci kroucením jasně vidíme také u polysémických významů odvozenin z živého jazyka – těch, které se vztahují k předení, i těch, které s předením nesouvisejí, nýbrž jen s kroucením, např.: verpstė 1. „starobylý nástroj na předení – vřeteno se setrvačníkem [na kroucení příze] nebo přeslicí“: Sukas da ana kaip verpstė

LTR (Ds) [také verpstà, vërpstis, verpstukas, verpstukė, verpstelis, verpstelė, verpsčiukas, verpstaitė; varpstė, varpstas, varpstis, varpstelis, varpstukas] a vãrpstė 6. „svislá železná tyč upevněná ve spodním mlýnském kameni, kolem níž se otáčí horní mlýnský kámen“ [také varpsčia, varpsčias, varpstà, varpstas, varpstis, varpsčiukas, varpstėlė, varpstikė; vėrpstė, verpstas, vėrpstis, verpstukas, verpsčiukas, verpstelė, vėrpsnė, verpėnė; virpstė LKA I 141], 7. „příčná železná tyčka vsazená do otvoru horního mlýnského kamene, na níž spočívá horní kámen; pupek“ [také varpstė, varpstis, varpstelė, varpstikė; vėrpstė, verpstelis; virpstis LKA I 141], 8. „zařízení (zpravidla hůlka s provázkem) připojené k železné tyči upevněné ve spodním mlýnském kameni, kterým se zvedá nebo spouští horní mlýnský kámen; otáčet se“ [také varpstė, varpstas, varpstis, varstelis, varpstėlė, varpstikė; verpstas, vėrpstė, vėrpstis, verpstelė, verpstuvė; virpstai LKA I 139], 9. „hůlka na otáčení ručního mlýnku, mlýnek“ [také vėrpstė, verpštė, varpstys LKA I 137], 11. „osa kola“ K I 38, II 119 [také verpstė Prn, verpstis Kel, varpstis Kel, Vd – LKŽ XVIII].

Verpti Význam motivace tohoto pojmenování znovu připomíná a zdůrazňuje také průmyslová textilní terminologie: verpalai – „příze z vláken vytvořených zkroucením nebo slepením vlákenných chloupků“ LTE XII 176 (viz také oddíl 10).

Verpti Motivaci významu potvrzuje i dnes vzácné synonymum slovesa verpti sukti: Ji baigia sukti pakulas SinŽ. LKŽ XIV sukti 17. // „příst, vyrábět z vláken nit“: Linus verpia, o kanapes suka VIkv. Tavo motina tokiom verpstėm sukė Rod. Da turiu ratelį, da suku Grdž; susukti 9. // „upříst“ Ml, Lp; prisukti 6. // „dopříst“ Dg.

Dnes sukti (siūlus) znamená „spojovat zdvojováním“: Suktas siūlas drūtesnis už vienąteką J.Jabl; suktiniai siūlai Lkv, Km, OG, suktinis audimas Klp, suktinis milas Šts, suktinis divonas Lkv, Tl; nář. sūktinis „látka z kroucených nití různých barev“ Prk, BzF 179.

Domnívám se, že motivaci kroucením má i význam 20 slovesa trinti „navíjet přízí (přadena)“: šeivas trinti // „navíjet (přízi do přaden)“: į šeivas/ant šeivų trinti.

Kroucení je však jen závěrečnou operací předení; nejprve je třeba vyrobit nit. To snad závisí také na vláknitosti materiálu příze, která je u vlny jiná než u lnu; přadleny prý říkávaly, že se liší i přadnost máčeného a močeného lnu. Toto vytváření nitě, nepočítaje v to kolek-

o česání, snad ne vždy ani pojmenovaný. Něco je však patrné. Například driekti 1. „pokračovat, táhnout, napínat (něco dlouhého, vláknitého, beztvarého)“ charakterizují věty z živého jazyka: Kam taip plonai driekė (přede)? Slm. Také: Per daug nudriekei (předeš příliš tence) – bus nestipra Slm. Nejde tedy snad o příležitostná rčení, nýbrž o pozůstatky dávného jazyka, neboť existuje i protějšek označující samovolný děj – drýkti 3. „párat se, třepit se“: Vilnos pačios drykst į siūlus, nereik nė taisyti, kad yr šilta troba verpant Varn. Snad podobně jako pavouk: Voras driekia savo siūlą iš palubės ant stalo Š (jenže pavouk nepřede). Přadlena má však také drieką: drieka 1. sing. „část rostliny vhodná k tkaní látek, vlákno, lýko“: Šimet linų bus gera drieka Užv, driekos 1. „koudel“ Vž, Krkl, Šts // „lněné nebo konopné vlákno k výrobě provazu, lýko“ Pln (LKŽ II₂).

Pavouk nit také leidžia, podobně i přadlena – leisti VI. 2. // „regulovat něco pohybujícího se, posouvajícího se vpřed; určovat povahu děje“: Neleisk siūlų gurgždėlėms (při předení) – nebus stiprus siūls Šts. Verpk, dukryte, netingėk, į kuodelį vis žiūrėk. Neleisk siūlą per storai, nelipink, nesuk sukrai RD 91 (LKŽ VII).

Pašyti, taisyti, lipinti – to jsou jen pomocné úkony při výrobě nitě. Lze tedy poměrně pevně tvrdit, že driekti (leisti) +sukti = verpti. Ze synonym slovesa verpti, která popisují kvalitu nitě, sliekti (příst tenkou nit), burbūlyti (příst silnou nit), žarnóti (příst silnou, nevzhlednou nit), gurgólinti (příst nestejnoměrně, s hrudkami) SinŽ – všechna jednoznačně označují nevyhovující způsob předení; poněkud více se odlišuje jen sliekti J, Rdm, Al, Lp, Lš; srov. také sliekė „velmi tence upředená nit“ Lš a jiné nářečí ¹sliekinis 3. „tenký, podlouhlý, ve tvaru žížaly“: Jansono karšyklė vilnas karšdavo plek ais ir sliekinėm ripkutėm Brž; další výraz je sliekūotas 3. „s vlákny, štětinatý, s výčnělky, drsný“: Sliekūotos vilnos Šts (LKŽ XIII).

6. drieka a drika

Driekti při předení může označovat přízi nebo již nit, ale lze také driekti nitě; nitě se mohou driektis. Podle LKŽ II₂ drieka 3. „určité množství (vlákna), špetka“ ve skutečnosti označuje nikoli vlákno, nýbrž nitě či přadena: Driekelę siūlų parsinešiau pasiskolinusi Šts. Gijos (přadena – J. K.) drieka Slnt. Par platus audeklas – atskirk kokią drieką (osnovy – J. K.) Skd.

Nyní se vraťme k driekti 1. „pokračovat, táhnout, napínat (něco dlouhého, vláknitého, beztvarého)“ LKŽ II₂. Zde stojí za povšimnutí věta: Aš driekiau gijas į driką, apmesdamas ant mastuvų J.

A zde již vede přímá cesta k odvozenině s koncovkou drika 1. obvykle sing. „osnova, osnovní nitě“: Ant riestuvo riesk driką, t.y. geini J. Padėk man driką nuimti nuo mastuvų Skdv (také Gr, Šlv, Up, Trg, Gl) [2. sing. „svazek osnovních nití, který se nevejde do brda, odpad“ J, Šk, Šlv a Plng, Plt (území po obou stranách od drika 1), 3. „určitý počet nití v přadenu, úsek“: Tolka gij̧ų tur daug drikų J].

Drieka ir drika mají také významy blízké „tkanině“ – drieka 2. sing. „síťovina“ Vrd, drika 4. „síťová pletenina“ Šlv, Vrd, Varn, Lk. Samozřejmě vedle pravidelných ok driekos, drikos (a drikės „pata, šev“ Gs, Ldvn, Šn, Lnkl) existují i nepravidelná – drikai, draikai, (pa)draikės, (pa)draikos, drykės; srov. také ³driekotis 2. „cuchat se, plstit se“: Šiemet linų bloga skara – labai driekojasi Kal.

7. házet – tkát, osnova – útek

Ačkoli se stále používají slova geinys a drika „osnova“, už se neříká *gei- ni ginti ani *driką driekti, nýbrž se prostě hází: Dvylikos sienų geinį užsime- čiau Sml (LKŽ III). Metė jis meta drikas ant mastuvų J (LKŽ II₂). LKŽ VIII mesti 15. „navíjet osnovu na osnovní vál nebo na zeď tkalcovského stavu“ [také apmesti 5., įmesti 7., išmesti 17., primesti 12. refl., sumesti 13., 14., užmesti 17.]: Apmečiau kelis lankus metmenų Krok. Samozřejmě, mesti se neříká jen o osnově, ale také o nitích, přízích, tkaní a tkanině. K motivaci významu mesti 15 lze uvést dvě věci. Zaprvé je mesti motivováno spouštěním nití – mesti a leisti jsou synonyma. Zadruhé, mesti, které dnes působí jako jakási neuspořádaná, nedbalá činnost, má mnoho „řádných“ významů, např.: mesti 3. „spouštět, ponořovat do vody (síť, udici, kotvu)“, 5. // „dávat k nakládání (řepu)“ Ktk, // „dělat (hromadu), kupit“: kūgi meta Tvr, Lz, 16. „nasazovat, navlékat (obruč na sud)“ Štk, Šts, apmesti 2. „osázet (vkládáním brambor po jedné)“ Lp, 7. „obšít, obháčkovat okraj“ Vvi, išmesti 10. „vyložit (naložený vůz)“, pamesti 10. „odložit, vyčlenit, ponechat pro nějaký účel“: Pamesk sėk-

lai bulbų Stlm, sumesti 3. // „naložit na zimu (zeleninu)“ Vdš, Trgn, Užp,...

Osnova (metmenes, metmens), stejně tak metmenos, metmenai, metmeniai se užívá u Aukštaitů. Existuje také hromadné označení metmuo: Ve, určené nitě na osnově, tj. na osnovních nitích J. Je možné, že jde o původní podobu, jako jsou hromadná označení verpalas, geinys, gija, sruoga,... Na severozápadě oblasti východních Aukštaitů se užívá apmatai (zatímco apmatas znamená „jednotlivá osnovní nit“: Apmatas suktas Pc). U Žemaitů jsou známy výrazy apmetai Yl, Krkl, Štk, Brs (a K) a apmatai Erž, apmetalai Klp, apmetiniai Plng (apmetinys Rod), a v BB – apmetmens ir apmestuvai (LKŽ I₂).

Málo užívané nepředponové útkové nitě Užp, Sl, útková příze Dv. Útek je znám jak u Aukštaitů, tak u Žemaitů – Krkl, Brs, Erž („útková nit“ – útek Grg, Ds), útková příze (rod – jako u osnovních nití) – u západních Dzūků, útkové nitě Plng, útkové nitě Bsg (LKŽ I₂).

Homogenní systém metmenys – audmenys je už asi velmi vzácný, častější je apmatai (apmetai) – ataudai (ataudos). Nejčastější, ustálený a také ve spisovném jazyce nehomogenní systém je metmenys – ataudai. Kromě jiných příkladů: Mnoho nití, málo útku Švnč (LKŽ III); také systémy s výrazy drika, geiniu.

Tkanina, textilie se skládá z osnovy a útku, ale tkát je často protikladem k mesti: Sám tká, sám hází (lže) B (LKŽ I₂). Za povšimnutí stojí: Audmenais audžia audeklą Az (= Azr) (LKŽ I₂).

Původní motivace slovesa austi není zcela jasná, spojitost s bitím, mlácením a tlukotem je však nepochybná – austi 2. „bít, mlátit, česat“, // „tlouci“, 3. „kopat, dávat nohou“, 4. „prudce střílet“, 9. „kašlat“. Tuto souvislost výrazně podporují také tkalcovské tlouky. I mušti 4. „tlouci, bušit“ se dokládá i touto větou: Aš nemokėsiu staklelėm mušti (tkát) LTR (Glv).

Je třeba mít na paměti, že (pri)mušti je závěrečným úkonem – nejprve je třeba prohodit člunek (šautuvu,...) útek: Šauna šaudykle, paskui vykšt pokšt muša muštuvais Prn. Jednou rukou střílí [člunkem], druhou bije [tloukem] Lp (LKŽ XIV). Motivací slovesa šauti by mohlo být „strkat, vtlačovat“ (srov. A. Sabal LKL 139), zatímco pozdější význam 6. „bít, tlouci“ mohl vzniknout i mimo tkaní [prišauti 6. „ubít (tloukem)“ Ml nebo atšauti 6. // „při tkaní utlouci (nit)“.

Grž, Aln zde mnoho neznamená – stejně jako mušti 18. „střílet“, protože existuje také primušti 11. „nabít (střelnou zbraň)“ LKŽ VIII].

Varianta ūsti, ūsta, ūdo „tkát“ J, usterėti „trochu tkát“ J dokládá tuto souvislost rovněž – usterti 1. „udeřit, dát někomu ránu rozmachem“, 2. „spadnout“ Vlk. Vedle slov ūdė „tkanina“ Mlk, Arm, Švnč, Švd, Plš, Trgn, ūdis 1. „plátno z jednoho útku“ K, 2. „určité množství tkaniny“ K (Tlž), Niem 31, (pa)ūdėti „trochu potkat, přitkat“ Tvr, Jn je také uderė „podšívka“ G 118; sem by pravděpodobně patřilo i ūdyti 1. „nadávat, hubovat“, 2. „nadáváním někoho vybízet, aby něco udělal“, 3. „dráždit“, které LKŽ XVII opatrně odvozuje ze slovanského – srov. bělorus. эгзіць, avšak užívaného jak ve východní, tak v západní litevštině, s výjimkou právě pohraničí a litevských jazykových ostrovů; ūduri „trápit, sužovat“ J I 308.

Tuto souvislost podporuje také synonymum pro ataudų, atbrukai Ds: atbrukti 5. „zmlátit“: Atruk lig melynėms Švnč; rovněž pribrukti 7., subrukti 7., užbrukti 6. (LKŽ I₂).

8. příze → nit → nitě

Jak už bylo řečeno v kap. 2, příze, příze je jen do té doby, dokud se spřádá. Poté už jde o nitě: nitě se splétají a zdvojují (dvojí); nitě, vlákna nebo cívky se navíjejí na navíjecí zařízení (navíječ, vratidlo, navíjecí kolík, kolíček); nitě, vlákna nebo osnovy se prohazují, navazují, několik stěn, několik kusů, tkaní, látka, plátna se připravují, látka se napíná; nitě se tkají (Oděv utkán ze zkroucených zlatých nití SD 2); nitě se pletou, z nití, Žemaité háčkují, dokonce i vlnu: Vlnu jsme spletli do úpletu Šts. Vlny se spotřebuje hodně – spřede se nemálo ve dvou párech Krš (LKŽ VIII).

Tak se příze nejprve prostřednictvím „šicí příze“ proměnila v nit a poté také v nitě 1. „příze stočená do klubka, na cívku či do přadena“: Kolo se otáčí a nitě jdou na cívky Šlčn.

9. Spřádá bource morušový?

Novější význam je příze 3. „jemná lepkavá vlákénka vylučovaná žlázami některých druhů hmyzu“: Tady [voskové molice] po proniknutí nakladou stále více vajíček a časem svými vlákny pokryjí celý úl

S. Dauk. A pavouci, sedíce v rozích, tkali z vláken také lovecké sítě, které potichu spřádali K. Donel. A vlákno 5: Malé bource morušové však svým vláknem zakrývají a zdobí oltáře, krále i knížata SP I 313. Podobně také spřádanina 2: Jeho (housenčin) odloupnutý svleček se promění v jeho vlastní spřádaninu J. Jabl. Odpovídajícím způsobem existuje také spřádat 3. „vyrábět tenké lepkavé vlákénko (o žlázách některých druhů hmyzu)“: Náš křižák... má čtyři snovací bradavky a osm očí Enc VII 320 (LKŽ XVIII). Larvy všech těchto druhů hmyzu (včel, vos, mravenců) jsou bílé, beznohé a většina z nich má snovací žlázy LE XXXIII 116. Zmiňují se také snovací hrbolky pavouků LE XXXIV 527. I dnes se ještě zmiňují snovací hrbolky některých pavoukovců, například snovací hrbolky pavouků LTE XII, ale snování se již upouští a doporučuje se termín snovací žlázy – „žlázy některých členovců, které vylučují sekret rychle tuhnoucí na vzduchu, z něhož se spřádá pavučina“ LTE XII. Upouští se také od takovýchto vláken – používají se nitě a příze – ty už jsou výrobky z těchto vláken: hedvábí je přírodní vlákno z vláken kokonů bource morušového. <...>. Dvojité vlákno kokonu vyloučené housenkou bource morušového <...>. V jednom kokonu je vlákno dlouhé 3000–4000 m, ale odvinout lze jen 300–1200 m. V textilním průmyslu se používá surové hedvábné vlákno, tvořené 5–10 souběžně vedenými kokónovými vlákny. <...>. Nerozvařené, poškozené kokony a odpad při výrobě hedvábí se rozvolňují a zpracovávají na hedvábnou přízi LTE X.

Existují také vlákna podhoubí 2. bot. „složky podhoubí tvořené řetězcem buněk (hyphae)“ LKŽ XII.

To odpovídá pojetí přízí a nití v moderním textilu.

10. Moderní textil: příze ≠ nit ≠ vlákno

V moderním textilnictví jsou nitě „tenké, jemné a dostatečně pevné výrobky z vláken, obvykle získávané kroucením“ – „spředené nebo chemicky vytvořené“ LTE X. Primární nitě se dělí na příze, multifilamentní a monofilamentní nitě. Multifilamentní nitě jsou z chemického vlákna nebo přírodního hedvábí a tvoří je několik až několik desítek zkroucených či spletených vláken. Monofilamentní nit se skládá z jediného nekonečného vlákna, obvykle ze syntetického

ho polymeru. Monofilamentní nitě mají kruhový nebo obdélníkový průřez LTE X. Nitě tedy nemusí být jen předené. Příze jsou „nitě tvořené zkroucenými nebo slepenými vlákennými chloupky“ LTE XII, sem patří také armované příze – „pevné nebo houževnaté chemické multifilamentní či monofilamentní nitě opředené vláknem (obvykle nižší jakosti)“ LTE XII. Zkroucením příze s přízí vznikají skané příze, z multifilamentní nitě s multifilamentní nebo monofilamentní nití vznikají skané multifilamentní nitě (...), z příze s multifilamentní nití vznikají kombinované nitě LTE X.

11. Je třeba změnit název bource morušového?

Dříve hedvábný červ K. Donel¹, přadlena Kel 1851, 154 – dnes bourec morušový (–ys) Š, Rtr, hedvábník Š, Rtr, BŽ 617 (LKŽ XIV). Bource morušové mají dnes jen snovací bradavky LTE X, nikoli snovací bradavky. Nezpřádají, pouze vylučují vlákno.

Je tedy snad i hedvábník nevhodné označení a měli bychom ho pojmenovat jinak? Ne, i v terminologii se vyskytují taková nemotivovaná, ale tradičně užívaná pojmenování. Na druhou stranu, nit se nepřede, avšak pravý bourec morušový – Než se zakuklí, housenka vyloučí 1000 m dlouhé hedvábné vlákno, z něhož si kolem sebe vytvoří kokon LTE XI. Toto vytvoření kokonu je určitým druhem spřádání – srov. zapříst se 6. refl. „zavléknout se do vlákna, obalit se (obvykle o housenkách)“: Zapředený červ K II 116. Z jiných vajíček se vylíhnou housenky, ale většina z nich zahyne ještě před zapředením J. Jabl.; vyspřádat se 6. refl. „prokousat se ven“ Š, Rtr (LKŽ XVIII).

Závěry

1. V současné spisovné litevštině se siūlas, gija, verpalis považují za synonyma; dominantním výrazem je siūlas „co je upředeno“ SinŽ, „dlouhé, tenké, jemné vlákno vyrobené (obvykle předením) z vláken či vlákenných částic“: suktas, dvejintas siūlas; siuvimo, audymo siūlai DŽ₃; gija – „tkalcovská nit“ SinŽ, 1. „nit, obvykle nesoukaná“: verpti, lenkti gijas; audžiant gija nutrūko (ve spisovné litevštině jsou patrně obvyklejší přenesené významy: 2. „nějaký předmět podobný niti“, 3. „spojení, pouto“) DŽ₃; ver-

palas není v SinŽ vysvětleno; verpalai znamená „nitě upředené z vlákenných částic“: liniai, vilnoniai verpalai DŽ₃. V živém jazyce a terminologii je tomu podstatně jinak. Tento rozdíl lze pochopit jedině sledováním vývoje. Slovní zásoba domácího předení a tkaní už dlouho upadá v zapomnění, ačkoli mnohá její základní slova se dostávají do terminologie moderního textilnictví – vybraná a případně upravená. Toto zapomínání zrodilo neutichající otázku, na niž stále nepřichází odpověď: Proč se siūlai nazývají verpalais?

2. Jak by to mohlo být jinak? To, co se ()přede, je verpalas, –ai. Verpalus nejen verpdavo, ale také je lenkdavo, ausdavo. Logičtější by bylo ptát se, proč se siūlas, když se jím ne siuva, nýbrž verpia.

3. Původní význam slova Siūlo byl nejspíš „konec příze navlékaný do jehly k šití“ → siūlai „šicí příze“. Později se začalo verpti ir siūlus, į siūlus (zř.).

4. Gija – „tkalcovská příze (obvykle osnovní, zpravidla nesoukaná)“ souvisí se slovem geinys „osnova“, tj. „útvar vytvořený (s)vinutím několika (mnoha) nití“; srov. gynas „tenká šňůrka“.

5. Gija „suk“ je hromadné singulárové podstatné jméno (stejně jako geinys, také verpalas, siūlas, sruoga, drieka „sluoksna“, drika 1. „metmenys“ DŽ₃, skara nář. „vlákno“, sluoksna 1. „vlákénko lnu či konopí k pletení lana“, 2. odb. „kyprý polotovar příze z rovných vlákenných částic“ DŽ₃, pluoštas, plaušas). To je nejspíš také původní význam. A sruoga jako hromadné podstatné jméno → „vlákno, nit“.

6. Verpti etymologicky znamená „kroutit“; existuje dokonce i význam sukti „příst“. Později, když motivace vybledla, se významy verpti ir sukti mohly dokonce oddělit: verpti znamená jen driekti, leisti: Kam taip plonai driekė? Slm. Neleisk siūlą per storai RD 91. Z hlediska významu tedy verpti = driekti (leisti) + sukti. Kdo má zvlášť dobrou schopnost vláknit (vláknivost, sluoksna), může jen sukti: Linus verpia, o kanapes suka Vlkv.

7. Nedochovaly se už výrazy *geinį ginti, *driką driekti, zbývá jen je mesti. Mesti, které dnes působí jako neuspořádaný, nedbalý úkon, má odedávna řadu „spořádaných“ významů: mesti tinklą; tarm. kūgi mesti („krauti“), vežimą išmesti („iškrauti prikrautą“), sėklai bulbų pamesti („padėti“), kopūstus sumesti („sudėti, užraugti“).

8. Existuje také hromadné slovo metmuo. Méně rozšířená jsou slova audmenys, audmenai. Jednotný systém met-

osnova – tkanina je už možná velmi vzácné, častější je osnova – útek, útky, a nejčastější (jak v běžném jazyce, tak v terminologii) je osnova – útek.

9. Tkaní bývá často v protikladu k nahazování: Sám tká, sám nahazuje (lže) B. Osnovou tká látku Azr. Původní sémantiku snad naznačují významy slovesa tkát „bít, mlátit; tlouci,...“, srov. Nebudu umět tlouci na malých stavech Glv (srov. také tlouky), a také s variantou ūsti (ūsta, ūdo) souvisí s významem „tkát“ slovo uderė „podšívka“, možná také ūdyti, dále atbrukai „útky“, abrukti „pobít“.

10. V důsledku toho, že se vztah nití k cívce spojoval nejen se smotáváním, ale i s předením, objevilo se také nesprávné označení předení – bourec morušový, přadné žlázy. V běžném (i poetickém) jazyce tato označení přetrvávají, zatímco ve vědeckém jazyce se již používají vlákna bource morušového, vlákno kokonu (přičemž nitě a příze jsou již výrobky z těchto vláken). Není to sice zcela důsledné – označení bourec morušový se zachovává; lze je trochu odůvodnit tím, že si kolem sebe upřádá kokon, housenky se zapřádají („zavinují se“).

11. V moderním textilnictví nemusí být nit nutně předená: monofil – vlákno bource morušového nebo chemicky vytvořené vlákno kruhového či obdélníkového průřezu (bez zákrutu!), multifilament – složené z těchto vláken (skroucených nebo spletených). Příze – z vlákenných chloupků, které jsou skroucené (nebo slepené). Taková nit (monofil nebo multifilament) a taková příze jsou primární nití. Skroucením nitě s nití vzniká skaná nit, ze dvou přízí skaná příze, z příze a multifilamentu multifilament.

Takže ne každá nit z běžného jazyka je v terminologii nití, nýbrž přízí – pouze spřádaná nit.

Přijato 9. 6. 1998

Zkratky

K. Būg RR – Būga K. Rinktiniai raštai. V., 1961, T. 3.

DŽ₃ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. V., 1993, III leid.

Enc – Lietuviškoji enciklopedija. K., 1939, T. 7.

LE – Litevská encyklopedie. Boston, 1961, sv. 33. 1961, sv. 34.

LKA – Lietuvių kalbos atlasas. V., 1977, T. 1.

LKŽ – Slovník litevského jazyka. V., 1968, sv. 1, 2. vyd. 1969, sv. 2, 2. vyd. 1956, sv. 3. 1959, sv. 5. 1966, sv. 7. 1970, sv. 8. 1981, sv. 12. 1984, sv. 13. 1986, sv. 14. 1996, sv. 17. 1997, sv. 18.

V článku se používají také zkratky tohoto slovníku.

LTE – Litevská sovětská encyklopedie. V., 1983, sv. 10. 1983, sv. 11. 1984, sv. 12.

A. Sabal LKL – Sabaliauskas A. Lietuvių kalbos leksika. V., 1990.

SinŽ – Lyberis A. Sinonimų žodynas. V., 1980.

P. Skar – Skardžius P. Lietuvių kalbos žodžių daryba. V., 1943.

Číslice všude označují roky, svazky (římské číslice) a stránky.