EIKO SAKURAI

LITEVŠTINA

Tokijas: Hakusui-sha, 2007, 157 p.

V japonském Tokiu vyšlo v nakladatelství Hakusui-sha učebnice litevštiny, kterou napsala Eiko Sakurai. Její autorka Eiko Sakurai se učila litevsky v Japonsku u profesora Mičia Jana. V roce 1997 studovala na Vilniuské univerzitě díky stipendiu Ministerstva školství a vědy Litevské republiky. Později vyučovala litevštinu na univerzitě v Nagoji v Japonsku. Od roku 2001 až dodnes přednáší litevštinu na Univerzitě cizích jazyků v Ósace, která byla na podzim roku 2007 sloučena s Ósackou univerzitou. Eiko Sakurai se zajímá o morfologii a syntax litevštiny a publikovala články o kategoriích času a vidu v litevském jazyce.

Eiko Sakurai Litevština je první učebnice litevštiny napsaná v japonštině a vůbec jednou z prvních učebních pomůcek litevštiny vydaných v Japonsku. Vyšla v edici „Nový expres“, určené pro výuku cizích jazyků. Učebnice má tenké barevné desky a 157 číslovaných stran. Spolu s knihou bylo vydáno CD, které nahráli Renata Petruškevičienė a Andrius Geležauskas.

Na začátku knihy je předmluva (s. 3), která stručně představuje Litvu a litevštinu. Následují pokyny k používání učebnice a obsah. Více o litevštině, jejím úředním statusu a nářečích se píše v úvodu učebnice (s. 8–9). Uvádí se zde také doporučená výuková literatura pro litevštinu: již dlouho v Japonsku používané učebnice Dambriūnase, Klima a Schmalstiega¹, nová učebnice Ramonienė a Presse², dále slovníček litevsko-japonský od významného japonského baltonisty Ikuo Muraty³ a elektronický anglicko-litevský slovník Omni⁴.

¹ Leonardas Dambriunas, Antanas Klimas, William R. Schmalstieg. Beginner’s Lithuanian, 1998, New York: Hippocrene books.

² Meilutė Ramonienė, Ian Press. Colloquial Lithuanian: The Complete Course for Beginners, 1996, London / New York: Routledge.

³ Ikuo Murata. 1500 důležitých litevských slov, 1994, Tokio: Daigakusy orin.

⁴ http://led.ot.lt/index.jsp

E. SAKURAI. Lietuvių kalba

313

Učebnice začíná kapitolou o fonetice (s. 10–19). Obsahuje abecedu litevštiny a samostatně pojednává o samohláskách a souhláskách, jejich výslovnosti, dvojhláskách, diftonzích a opozici tvrdých a měkkých souhlásek i o asimilaci souhlásek. Kapitola o fonetice končí stručným popisem litevského přízvuku a intonace.

Hlavní část učebnice je rozdělena do dvaceti lekcí. Každá lekce je sestavena podle přísných požadavků na strukturu a formu. Každé lekci jsou bez ohledu na její obsah věnovány čtyři strany a začíná textem na jedné straně. Pozoruhodný je žánr těchto textů: 19 textů tvoří dialogy, v nichž Japonka Aiko hovoří s litevským partnerem, a pouze poslední text je ukázkou dopisu. Zde jsou přibližná témata textů (v pořadí): pozdrav, seznámení, navázání rozhovoru; rodina, příbuzenstvo; cestování; telefonický rozhovor; hosté, pohoštění, procházka po Vilniusu; čas; nemoc; počasí; jak se zeptat na cestu; pošta; narozeniny, dárky; dovolená na venkově; muzeum a koncert; litevské etnografické oblasti; dopis prarodičům na venkov. Texty prvních deseti lekcí jsou doplněny japonskou fonetickou transkripcí. Na protější straně je překlad textu, proužek zapamatovatelných frází a slovníček s vysvětlivkami. Ve slovníčku jsou slova nejprve uvedena ve tvaru, v němž se vyskytují v textu, od jedenácté lekce pak v základním tvaru (například siṙgti, serga, siṙgo). Všechna slova jsou nejen opatřena přízvukem, ale je také uveden jejich přízvukový typ; jsou gramaticky charakterizována (uvádí se rod podstatných jmen a použití předložek) a jsou připojeny odkazy na tvorbu tvarů (např.: būs < būti, šalčiau < šalta). Na třetí a čtvrté straně lekce je vyložena gramatika. Uvádějí se jen stručně nejnutnější informace, velmi často se používají tabulky a přidává se několik příkladů. Obvykle se najednou probírají tři až pět témat. Například v páté lekci, v níž se čte a rozebírá text o rodině a příbuzenských vztazích, se stručně vysvětlují tato témata: významy sloves turėti, mylėti ir norėti a tvoření jejich tvarů přítomného času, tvoření tvarů jednotného čísla akuzativu podstatných jmen, vazba slovesa norėti, označení pádu ve vazbě kladných a záporných tvarů takzvaných akuzativních sloves (turėti aj.), tvoření tvarů akuzativu a genitivu podstatného jména sesuo, ukazovací zájmena (včetně tázacího kas) a jejich shoda s podstatnými jmény.

Cvičení pro studenty jsou zařazena do každé druhé lekce (celkem deset sad po 5–7 cvičeních). Jsou jim věnovány vždy dvě strany. Nejčastěji se požaduje vybrat

314

KALBOS KULTŪRA | 81

(z nabízených možností) a doplnit do věty vhodné slovo či konstrukci; vytvořit a doplnit požadovaný tvar slova; vybrat z několika nabízených možností vhodný tvar slova; přeložit do litevštiny a doplnit do dialogů japonské výrazy apod. Řešení cvičení jsou uvedena hned zde, dole na druhé straně. Kromě toho jsou na konci učebnice (s. 134–137) uvedeny překlady správně vypracovaných cvičení do japonštiny.

Učebnice navíc věnuje prostor probírání důležitých témat komunikace. Probírají se tato témata: rodina, státy a národy, číslovky, hodiny, jídlo a výrazy s ním spojené (v obchodě a kavárně), vyjadřování místa, základní a řadové číslovky (desítky, stovky a tisíce), peníze a výrazy s nimi spojené, vyjadřování času (podstatná jména a předložkové konstrukce). Uvádějí se nejčastěji užívaná slova a fráze ke každému tématu, jejich výslovnost a překlad do japonštiny.

Příjemně působí přirozené komunikační situace a hovorová slova i fráze, které se odrážejí v textech (dialozích) učebnice, např.: „[Jōnas:] Ano, jsem Litevec. A vy jste Číňanka? [Áiko:] Ne, nejsem Číňanka. Jsem Japonka“ (s. 20); „[Áiko:] Dobrý večer. Promiňte, je Jonas doma? [Vyras:] Ne, nikdo takový tu nebydlí. [Áiko:] Moc se omlouvám. [Vyras:] To nic“ (s. 52); „[Ramūtė:] A co jí dáš? [Jōnas:] Chtěl bych jí koupit počítač. [Ramūtė:] Počítač?! [Jōnas:] Ano, ale počítače, které chce, jsou velmi drahé... Nemohla bys mi půjčit nějaké peníze? [Ramūtė:] Samozřejmě. Kolik potřebuješ? [Jōnas:] 1000 (tisíc) litů. Až dostanu výplatu, hned ti je vrátím!“ (s. 106) a další. Srov. také slova blūnas, tėtis, tušinukas, zuikis. Na druhou stranu některé fráze působí poněkud uměle a jsou příznačnější pro novinářský jazyk, srov.: „[Jōnas:] Na jarmark se sjíždějí litevské folklorní soubory, hudebníci a tanečníci“ (s. 66); „[Jonas: Opravdu, ve Vilniusu nelze vidět, jak se žilo Litevcům v minulosti. Teď se tu všude stavějí moderní budovy... Víte, s Laimou plánujeme o dovolené cestovat po Litvě vlastním autem. Nechtěla byste jet s námi?“ (s. 124).

V přílohách učebnice jsou, jak už bylo uvedeno, překlady řešení cvičení do japonštiny a gramatický přehled, převážně ve formě tabulek (s. 138–143). Ty obsahují skloňování podstatných jmen, přídavných jmen a některých číslovek (vienas, du, trys, keturi, devyni, vienuolika, šimtas), časování zvratných i nezvratných sloves, tvoření tvarů rozkazovacího způsobu a tvoření i skloňování příčestí. Tabulky skloňování jednoduchých a zájmenných přídavných jmen a osobních, vztažných, ukazovacích a neurčitých zájmen jsou uvedeny již dříve (s. 102–103).

E. SAKURAI. Lietuvių kalba

315

Několik poznámek k výkladu litevské gramatiky v učebnici⁵. Skloňování podstatných jmen je úsporně popsáno spolu s přízvukem. Samostatně je vysvětlen pouze obecný systém přízvuku a rozdělení do přízvukových tříd (přízvuk a intonace jsou probrány v kapitole o fonetice). Při přehledu skloňování jsou všechna podstatná jména rozdělena do tradičních pěti skloňovacích tříd; k novějšímu členění⁶ se autoři neodhodlali. V tabulkách není uvedeno skloňování podstatných jmen s měkkými kmeny na io, iu a ia (například kelias, vaisius, marti). Na druhou stranu není skloňování podstatných jmen peilis a arklys, sesuo ir duktė sloučeno do jednoho paradigmatu, nýbrž je uvedeno zvlášť (s. 139). Za sporné lze považovat zahrnutí vokativu do paradigmat jednotného čísla podstatných jmen (s. 33, 139). Zcela nepochopitelné je rozlišování vokativních tvarů (které se vždy shodují s nominativem) také v paradigmatech přídavných jmen (v paradigmatech číslovek a příčestí se nevyskytuje). Rozlišují se tři skloňovací třídy přídavných jmen (zastupují je přídavná jména baltas, gražus, medinis), celkem šest paradigmat pro oba rody. Opět není zachyceno skloňování přídavných jmen s měkkým zakončením kmene (např. žalias, žalia). Nejdůležitější však je, že není uveden žádný příklad skloňování přídavných jmen jako didelis, kairys (třetí paradigma nového členění). Ve třetí osobě přítomného času sloves se stejně jako ve školních gramatikách rozlišují nikoli koncové souhlásky kmene⁷, nýbrž koncovky -a, -i, -o (s. 32, 142). Obdobně se rozlišují i delší koncovky množného čísla. Zvolíme-li tento způsob podání časování, je třeba vysvětlovat méně morfonologických procesů, student se však musí naučit více koncovek. Zvlášť je třeba pojednat o tvoření tvarů budoucího času sloves. V tabulce v přílohách je přípona budoucího času uvedena společně s osobními koncovkami, takže vznikají koncovky osobních tvarů, které se student musí naučit nazpaměť. V tabulce v hlavní části učebnice (s. 86) jsou koncovky odděleny od přípony, uvádí se však pouze krátká varianta přípony -s-, a proto je třeba tvoření některých osobních tvarů vysvětlovat zcela nepodloženě, srov.: vãlgy-s-iu, vãlgy-s-ime, vãlgy-s-ite... Možná byl podle Dabartinės lietuvių kalbos gramatika (srov. s. 342) zvolen krátký tvar koncovky první osoby množného čísla podmiňovacího způsobu (-tume) a dlouhý tvar koncovky druhé osoby (-tumėte).

⁵ Vydavatelé řady učebnic cizích jazyků „Naujasis ekspresas“ kladli autorce přísné požadavky: učebnice nesměla být delší než 150 stran, a proto bylo třeba mnoho gramatických témat zkrátit a některá zcela vypustit.

⁶ Je uvedena například v Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (Vytautas Ambrazas, ed. ¹1994: 69n), Lietuvių kalbos enciklopedijoje (Kazys Morkūnas, ed. ¹1999: 385).

⁷ Srov. Aldona Paulauskienė. Lietuvių kalbos morfologijos apybraiža, Kaunas: Šviesa, 1983, 248; Vytautas Ambrazas, ed. Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslas, ¹1994: 325n.

316

KALBOS KULTŪRA | 81

(stejně se postupovalo i při uvádění zvratných tvarů). Je otázkou, zda takové asymetrické paradigma odráží skutečné užívání (v hlavní části učebnice je uvedena také krátká varianta druhé osoby množného čísla –tute, srov. s. 68).

Jak již bylo zmíněno, mnohá gramatická témata jsou probrána v gramatických vysvětlivkách za každou lekcí. Lze v nich najít například tato témata: rekce předložek (uvádí se také ve slovníčku) a užívání předložkových konstrukcí; shoda přídavných jmen, zájmen a příčestí s podstatnými jmény; významy pádů; tvoření a užívání stupňovaných tvarů přídavných jmen a příslovcí; tvoření a užívání určitých přídavných jmen a násobných číslovek; tvoření a užívání předponových a zvratných slovesných tvarů; složené slovesné tvary; shoda slovesných časů; vyjadřování záporu aj.

V učebnici jsou vyznačeny přízvuky u všech litevských slov: nejen v textech a slovníčku, ale také v gramatických vysvětlivkách a tabulkách. Přízvukování je velmi pečlivé a chyby se vyskytují jen zřídka. U některých slov je z několika možných přízvukových variant uvedena pouze jedna, např. z variant lėkštė (2), lėkštė (4) byla zvolena první. Mimochodem, slova, která v diskurzu obvykle nenesou přízvuk (spojky, předložky, částice), by se alespoň v dialozích přízvukovat neměla – jinak se deformuje větný přízvuk a narušuje intonační kontura věty (srov. ir̃, ar̃, gál, į̃, per̃, põ, sù v citovaných úryvcích dialogů).

Za přílohami je v učebnici zařazen dopis čtenářům od Renaty Petruškevičienė, která nahrála kompaktní disk (s překladem do japonštiny) (s. 144). Učebnici uzavírá litevsko-japonský slovníček (s. 145–157). Obsahuje přibližně 600 slov. U podstatných jmen slovníček uvádí přízvukovou třídu, rod a význam; označuje singulária a plurália. Názvy povolání v mužském a ženském rodě jsou uvedeny jako jedno slovo, např.: dainininkas / -ė (2); kompozitorius / -ė (1). Na druhou stranu jsou tvary žmogùs (4) a žmónės (3) uvedeny jako samostatná podstatná jména. Osobní zájmena àš a mès, tù ir jūs jsou uvedena jako samostatná slova. Dokonce i zájmena jis, ji, jiẽ, jós jsou uvedena samostatně. Samostatně jsou uvedeny také přivlastňovací genitivy màno, tàvo, šàvo a osobní a přivlastňovací tvary mūsų, jūsų. Uvádějí se všechny tři základní (přízvukované) slovesné tvary. Je vyznačen pád slov řízených předložkami. Zvratná slovesa jsou uvedena samostatně, odděleně od nezvratných. Nejspíš kvůli nepravidelným tvarům je samostatně uvedeno záporné sloveso nebū́ti, nerà, nebùvo. Slovesné odvozeniny s předponou jsou uvedeny odděleně od sloves bez předpony, takže slovesa atidaryti, atidãro, atidãrė; daryti, dãro, dãrė; darytis, dā- lze podle abecedy najít na různých místech slovníčku.

E. SAKURAI. Lietuvių kalba

317

rosi, dārėsi; padaryti, padāro, padarė a uždaryti, uždāro, uždarė. Stupňované tvary přídavných jmen a příslovcí se ve slovníčku neuvádějí.

V učebnici jsou zařazeny dvě malé černobílé fotografie Litevců; na jedné jsou dva vousatí muži v národních krojích, na druhé žena a dívka oblečené neformálně. Knihu oživují malé černobílé kresby u textů. Grafická úprava knihy je celkově velmi rozmanitá; jednotlivé lekce i jejich části jsou od sebe zřetelně odděleny. Na zadní předsádce učebnice je vytištěna mapa Litvy a sousedních pobaltských zemí. Je na ní patrný reliéf krajiny i hlavní řeky, jsou vyznačena větší města a uvedeny jejich názvy.

Závěrem bychom chtěli zdůraznit, že Eiko Sakurai se podařilo napsat stručnou a poutavou učebnici. Nejdůležitější informace o fonetické, gramatické a lexikální struktuře litevštiny jsou v ní spolehlivé a metodicky uspořádané. Lze očekávat, že učebnice Japoncům nejen pomůže učit se litevsky, ale také jim otevře cestu k litevské kultuře a povzbudí je k návštěvě Litvy.

Doručeno 2008 09 11

ARTŪRAS JUDŽĖNTIS

Vilniuská univerzita. Universiteto g. 5, LT-01513 Vilnius

Institut litevského jazyka. P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

318

KALBOS KULTŪRA | 81