STEFANO M. LANZA

Univerzita Vytautase Velikého

Síla jazyka nespočívá v tom, že odmítá cizí, nýbrž v tom, že je pohlcuje.

J. W. Goethe

Jazyk je silný nikoli proto, že odmítá vše cizí, nýbrž proto, že cizí pohlcuje.

J. V. Gėtė

O TŘECH PŘEJATÝCH SLOVECH Z ITALSKÉ KUCHYNĚ

Tento článek pojednává o třech názvech italských jídel, které se v Litvě v poslední době rozšířily: calzone, carpaccio a tiramisù. Žádný z nich není uveden ani v Slovníku současné litevštiny, ani ve slovnících cizích slov (TŽŽ 2001 nebo VV TŽŽ 2003). Nejsou o nich záznamy ani v poradenských databázích Státní komise pro litevský jazyk a Litevského jazykového institutu a nebyla nalezena ani doporučení lingvistů. V psaném jazyce se obvykle objevují v jídelních lístcích restaurací. Odtud se carpaccio a tiramisù dostaly do příručky Albiny Šiupienienėové Na pomoc sestavovatelům jídelních lístků vydané v roce 2005, a to prostě jako názvy italských jídel. Nebyla posuzována jako možná přejatá slova, otázka jejich přijatelnosti v litevštině nebyla řešena a byla přeložena popisně: předkrm ze syrového hovězího masa (it. carpaccio di manzo) a předkrm ze syrového lososa (it. carpaccio di salmone) a také kávový zákusek (it. tiramisù) (Šiupienienė 2005: 97, 100).

V teoretické literatuře o onomaziologii se tradičně rozlišují tři typy pojmenování (jako aktu pojmenování): a) když se již existující slovo v jazykovém systému použije pro nový objekt (významová výpůjčka); b) když se vytvoří nové slovo s využitím prostředků vlastního jazyka (novotvar); c) když se model cizího jazyka přizpůsobí systému vlastního jazyka a výrazová podoba originálu se přitom více či méně mění foneticky či morfologicky (přejaté slovo) (srov. Grzega 2003: 22).

308

KALBOS KULTŪRA | 82

Popisné označení nové skutečnosti je prvotní fází procesu poznávání. Jednoduše se vysvětluje, co tato nová realita je. Pokud bychom popisná slovní spojení chápali jako lexikální jednotky, bylo by možné považovat popis nové skutečnosti za primitivní proces tvorby neologismu. Popisná spojení jsou primitivní v zásadě ze dvou důvodů: 1) jsou nepraktická – spojení dvou či více slov označující jediný pojem odporuje principu jazykové ekonomie; 2) málokdy jsou dostatečně přesná: předkrm ze syrového hovězího může být pokrm, který vůbec není italským carpaccio; přesnější (ale také těžkopádnější) by bylo takový italský předkrm z hovězí svíčkové nebo filet z lososa¹; ještě neurčitější, a proto nevhodné označení italského tiramisu je kávový zákusek².

Zásady jazykové normy jsou již dlouho ustálené³, nyní se vychází z těchto principů schválených Komisí pro litevský jazyk: 1) nepřijímat výpůjčky, které lze nahradit vlastními litevskými slovy či ekvivalenty; 2) přizpůsobit výpůjčky litevštině, pokud je nelze nahradit vlastními slovy (srov. 2007 Obecná kritéria normování nových výpůjček). O tom, co je vhodnější používat – výpůjčku, nebo lexikální jednotku litevské podoby (již existující či nově vytvořený neologismus), se rozhoduje po prozkoumání samotných výpůjček, jejich stavby a užívání⁴ a jejich vztahů k systému (srov. Pupkis 2005: 252).

C A L Z O N E

Italsky calzone (vyslovuje se [kal’tsonə⁵]) se nazývá zvláštní druh pizzy. Na kruh vyváleného těsta (základ pizzy) se nejprve rozloží náplň. Poté se kruh těsta přehne a vzniklé dvě poloviny se po okrajích slepí-

¹ „Termíny“ navržené A. Šiupienienė neodpovídají principům jazykové ekonomie a důslednosti: totéž carpaccio se označuje jako předkrm, je-li z masa, a jako chuťovka, je-li z ryby.

² V tradičním receptu tohoto dezertu káva zdaleka není hlavní ingrediencí.

³ Trumpą lietuvių kalbos norminimo istoriją žr. Pupkis 2005: 251–252.

⁴ Pokud není uvedeno jinak, tento článek vychází z údajů zjištěných na stránkách pomocí vyhledávače Google. Statistické údaje Google nejsou z kvantitativního hlediska spolehlivé: jde pouze o přibližný počet stránek (mimochodem, výsledky téhož dotazu se liší při použití jiných vyhledávačů, a dokonce i při zadání téhož dotazu do stejného nástroje z různých zemí). Google je však velmi užitečný, když chceme najít příklady užití, protože zobrazené stránky jsou nespornými jazykovými doklady. Internetový jazyk je navíc tak rozmanitý, že výsledky nepředstavují pouze příklady psaného jazyka (o zvláštních vlastnostech internetového jazyka srov. zejména Crystal 2001).

⁵ Výslovnost je zde i dále uváděna podle mezinárodní transkripce IPA.

S. M. LANZA. Dėl trijų skolinių iš italų kulinarijos

309

…mos. Takto připravený pokrm ve tvaru půlměsíce se vloží do trouby. Takové nadýchané pečivo tohoto tvaru, když bylo v 17. století poprvé zaznamenáno slovo calzone (podle DELI 1999), připomínalo nadmutou část nohavic u stehna (it. calzone, nář. cazone). R. Andreoli, autor Vocabolario napoletano-italiano (Neapolsko-italského slovníku) vydaného roku 1877, vysvětluje: „[calzone] je taková plněná placka, jejíž tvar připomíná nohavici u stehna a pro niž bude vhodné i nadále používat její vlastní název calzone.“

V současné litevštině neexistuje slovo, které by přesně odpovídalo italskému calzone. Podle výše uvedených zásad je proto třeba je buď litevsky přizpůsobit, nebo nahradit litevským výrazem. V mluveném úzu často slýcháme kalconę či kalconą, ale písemná podoba této adaptované formy je mimořádně vzácná⁶. Zdá se, že fonetická stavba výpůjčky je litevským mluvčím zcela srozumitelná a původní výslovnost se reprodukuje poměrně přesně. To může být také důvodem, proč se – dokud ještě neexistuje norma spisovného jazyka – častěji spokojí s podobou v původním pravopise, např.: Opravdu velmi chutné pizzy, zvláště calzone; Můžete upéct i uzavřenou pizzu typu „calzone“; Jak Italové zacházejí s pizzami calzone; Těsto na plněnou pizzu (calzone) se připravuje stejně. Jak je vidět z příkladů, k italskému slovu se nezřídka připojuje vysvětlení jeho významu, srov. také: Calzone se šunkou a ananasem (přeložená pizza); Calzone (uzavřená pizza): sýr, šunka, žampiony, „salsa“, cibule, zakysaná smetana; „Calcone“ – hned si zlepšíte mínění o pizzách! je to uzavřená pizza; Vegetariánská „Kalcone“ 13,90 lt přeložená pizza s náplní z lilku a špenátu; Přeložená / Calzone. omáčka, sýr, šunka, houby, paprika. Ačkoli bylo celkově nalezeno málo příkladů, je třeba poznamenat, že v úzu se již objevuje několik opisných výrazů, srov.: plněná pizza, přeložená pizza, přeložená (pizza), uzavřená pizza. Jako termíny by se snad mohly hodit pouze určité tvary, například zmíněná přeložená pizza.

V jiných jazycích se calzone prosazuje jako výpůjčka, srov.: Chutné, levné a snadné na přípravu, calzone by se hodilo jako skvělý sendvič k obědu či večeři; Calzone je plněná pizza; Kdo odolá italské pizze, dobře obložené calzone?; Jak skvělé calzone s pěkně vychlazeným pivkem...; Ano i ne — calzone není nic jiného než jedna z variant pizzy⁷. Pravopis často není foneticky adaptován, avšak slovo je morfologicky začleňo-

⁶ Byly nalezeny podoby kalcone, kalzone, calcone, kalcioni. Příklady morfologicky začleněných podob se nepodařilo najít.

⁷ Někdy se calzone užívá ve spojení s pizza, srov.: a pizza calzone, eine Pizza Calzone, une pizza calzone.

310

KALBOS KULTŪRA | 82

…no, srov.: two calzones; zwei große Calzonen; les calzones; los calzones⁸. Jak je patrné z příkladů, rod se liší i v rámci příkladů z téhož jazyka. V němčině a francouzštině převažují tvary ženského rodu, ve španělštině bylo calzone nalezeno pouze v mužském rodě, zatímco v ruštině ve středním rodě.

Při rozhodování o tom, jaký má být litevský název italského calzone, je především třeba uznat, že calzone není pizza, nýbrž svébytné pečivo. Místo jazykově neúsporného a významově nepřesného spojení přeložená pizza se navrhuje podpořit adaptovanou výpůjčku kalčonė, která se již v úzu vyskytuje⁹. Počeštěný název se k pojmenovávání reálií cizích zemí hodí lépe než domácí vytvořený ekvivalent a navíc je systémově v souladu s jinými výpůjčkami označujícími cizí pokrmy (srov. pizza).

C A R P A C C I O

Carpaccio je v podstatě symbolický název pokrmu: nemá žádnou sémantickou souvislost s jeho složkami a nepopisuje jeho složení. Výjimečně je známo datum, a dokonce i místo vzniku tohoto slova. V Benátkách roku 1963¹⁰ vymyslel excentrický majitel kavárny Harry’s bar Giuseppe Cipriani nové jídlo pro náročnou zákaznici, která nemohla jíst vařené ani pečené maso. Název tenkých plátků marinovaného syrového hovězího masa byl inspirován aktuálním děním ve městě. Od června do října toho roku se konala výstava obrazů slavného malíře Vittoreho Carpaccia. Malířovo příjmení se tak stalo příležitostným názvem pokrmu. Tento čistě příležitostný útvar se později, s rostoucí oblibou pokrmu i samotného způsobu jeho přípravy, ustálil v lexikálním systému. V zahraničí se carpaccio rozšířilo jako exotismus a kulinářský termín (je již zaznamenáno ve francouzském GR z roku 1973 a v anglickém OED z roku 1974).

⁸ V ruštině se slovo кальюне jeví jako nesklonné, srov.: Для Кальюне мне нравится не очень крутое тесто без опары; Разница с кальюне опять же в размере и принципе жарки.

⁹ Pravda, z jistých důvodů by se lépe hodila varianta kalčonas. Je foneticky přesnější, protože koncové [n] v italském calzone není měkké. Kromě toho kalconas zachovává rod originálu (it. calzone je právě mužského rodu) a je pravidelnější ve srovnání s jinými výpůjčkami z italštiny (srov.: balcone > balkon as, cartone > karton, vasone > váza). Italská koncovka -e se však přirozeně spojuje s litevským ženským -ė a pravděpodobně zde působí analogie s podstatným jménem ženského rodu pica; proto by forma kalčonė měla mít lepší vyhlídky.

¹⁰ Tento letopočet uvádějí všechny italské slovníky. Některé internetové zdroje uvádějí jiné roky a líčí odlišné okolnosti vzniku tohoto pokrmu i jeho názvu.

S. M. LANZA. Dėl trijų skolinių iš italų kulinarijos

311

Korespondent deníku Lietuvos rytas z Itálie v článku o carpacciu napsal (12. 6. 2006) ironicky: „[P]ředstavuji si, že jazykoví puristé v litevštině už asi přemýšlejí, jak co nejpřesněji přeložit toto italské cizí slovo, vždyť s kapry nijak nesouvisí. [...] Naši jazykoví puristé by tentokrát měli zůstat jako opaření, protože pokrm, který se nyní nabízí téměř ve všech litevských restauracích, byl pojmenován po slavném malíři. A komolit jména je velmi ošklivé.“¹¹ Takový šablonovitý humor nejspíš způsobily výše zmíněné těžkopádné opisné výrazy. Ve skutečnosti nejsou ani potřeba. Tím spíš, že není co překládat. Když se z vlastního jména stane obecné podstatné jméno, obvykle se nevytváří vlastní náhrada, nýbrž se výpůjčka jednoduše adaptuje, např.: begonie (z příjmení amatérského botanika M. Begona), karnotit (z příjmení francouzského mineraloga M. A. Karna), keynesismus (z příjmení anglického ekonoma J. M. Keynese), volt (z příjmení italského fyzika A. Volty) atd.

Otázkou je, kterou podobu výpůjčky považovat za nejvhodnější. Protože malířovo příjmení se adaptuje jako Karpačas, název pokrmu by měl být odpovídajícím způsobem – morfologicky přizpůsobený¹² – karpačas. V úzu je však karpačas vzácný. Vedle mnoha dokladů užití neadaptovaného výrazu carpaccio byly nalezeny i další, více či méně počeštěné varianty, srov.: Jakmile se toto místo otevřelo – okouzlilo skvělým karpačem; karpačo krájíme na velmi tenké plátky a klademe přímo na talíř; víno se příliš nesnoubí se soleným a čerstvým lososím karpačem¹³; stojí za zmínku hovězí a lososové carpacio, které se poněkud netradičně podávají jako salát. Nejčastěji se vyskytuje nesklonná adaptovaná podoba karpačio. Dokladů podoby karpačas je jen pár, zatímco zmíněný instrumentál karpačiu (jaký by byl nominativ? – karpačis, karpačias?) představuje ojedinělý doklad užití. Částečně počeštěné i zcela nepočeštěné podoby nelze podle výše uvedených zásad považovat za normativní. Rozšíření podoby karpačio (s i) je nejspíš dáno určitou podobností s pravopisem originálu a tím, že litevské měkké [tʃ] před zadními samohláskami – zejména před o – je mnohem častější než tvrdé. Výhodou méně časté podoby karpačas (bez i) je její morfologické přizpůsobení.

V poslední době se při adaptaci výpůjček s koncovým neznělým [tʃ] (a znělým [dʒ]) nepostupovalo důsledně. Bylo upuštěno od pravopisu s tradicí v úzu kapričio (< capriccio) – místo něj se doporučuje kapričo nebo

¹¹ Je docela paradoxní, že v témže článku korespondent nazval majitele baru místo Giuseppe jménem Giovanni a malíře místo Vittore – Vittorio.

¹² Apie morfologinio adaptavimo būtinumą plg. Vaicekauskienė (2007: 186–187).

¹³ To je jediný příklad nalezený v textovém korpusu VDU.

312

KALBOS KULTŪRA | 82

kapričas (TŽŽ 1985, TŽŽ 2001)¹⁴, – bet paliktas solfedžio (< solfeggio). Kai vartosena neprieštarauja vidinėms kalbos taisyklėms, ji turėtų būti palaikoma. Ne tik nekaitomas -o galūnės žodis karpačio neprieštarauja lietuvių kalbos normoms (plg. DLKG₄ 2006: 82), bet sistemiškai tinka prie solfedžio ir prie į normą grąžintino kapričio. Siūloma teikti vartoti pastovaus kirčiavimo vyriškosios giminės (plg. DLKG₄ 2006: 64) formą karpačio.

T I R A M I S Ú

Existují různé recepty na tradiční italský dezert tiramisù (vyslovuje se [tiramiʼsu]). Podle prvního slovníku, který toto slovo zaznamenal (Zingarelli 1983), jde o „polomražený dezert na piškotovém základu pokrytý vrstvou kakaa, připravovaný z mascarpone¹⁵, vajec a cukru“. Není přesně známo, jak vzniklo tiramisù, slovníky se však shodují alespoň na datu prvního doložení – roku 1980. Název se skládá ze dvou slov tirami su¹⁶, která v doslovném překladu znamenají „zvedni mě“. Vzhledem k přenesenému významu slovesného spojení tirare su „zlepšit někomu náladu, navrátit síly“ je účelem tohoto dezertu osvěžit.

Teoreticky vzato, při úvahách o tom, jaký by mohl být český ekvivalent tiramisu, by mělo být jasné, že překládat takový název doslovně je nesmyslné (a překlady se dosud, zdá se, ani nenavrhovaly). O vhodnosti opisných názvů byly v tomto článku již vysloveny pochybnosti: jen zřídka bývají dostatečně přesné, jejich užívání je nepraktické, a proto se v jazykové praxi obtížně ujímají. Potvrzují to i fakta z úzu. Nesklonná podoba tiramisu se v litevštině již ustálila, někdy se ovšem stále píše Tiramisu s velkým počátečním písmenem jako symbolický název. Byly nalezeny příklady téměř všech pádů, srov.: Tiramisu se připravuje jednoduše, zabere jen 30 minut; v každé kavárně chutná tiramisu jinak; tiramisu se musí nechat odstát a odpočinout; před podáváním tiramisu po

¹⁴ Podoba kapričio jakožto výslovnostní ekvivalent ital. capriccio se objevuje již v Mezinárodním slovníku cizích slov z roku 1936. A. Pakerys (1991: 5) s odkazem na usnesení Komise pro litevský jazyk rovněž nesouhlasil s podobou kapričo.

¹⁵ Podoba maskarponė (< it. mascarpone) se již uvádí jako normativní (Girčienė, Liutkevičienė 2008: 117). V některých ohledech by však přesnější byla podoba maskarponas (srov. argumenty týkající se podoby kalconas v poznámce 9).

¹⁶ Pravopis názvu ve dvou slovech (tirami su), který se dosud uvádí v italských slovnících, se dnes v podstatě již neužívá.

S. M. LANZA. Dėl trijų skolinių iš italų kulinarijos

313

dejte jej na 4 hodiny do chladničky; jako dezert si nejraději vybírá sladké tiramisu; kdy přijedeš s tiramisu?. V mluveném jazyce jsem slyšel litevskou výslovnost [tira’misu], avšak pro takové přízvukování neexistuje žádný jazykový důvod, nehledě na místo přízvuku v originále. Kromě toho je právě přízvuk na poslední slabice typický pro výpůjčky zakončené na –u, srov.: interviù, kakadù, meniù, reviù, tabù atd.

V litevštině nemá výpůjčka tiramisu vhodný ekvivalent. Slovo tiramisu označuje zvláštní kulturní realitu jiné země a jako výpůjčka se široce užívá v dalších světových jazycích¹⁷; jeho fonetická a morfologická stavba navíc není v rozporu s gramatickými normami litevštiny. Stejně jako jiné litevské výpůjčky s přízvukovaným koncovým –ù se neskloňuje (srov. DLKG₄ 2006: 82), je rodu mužského (srov. DLKG₄ 2006: 64) a má stálý přízvuk.

ZÁVĚRY

Vznikne-li potřeba pojmenovat v litevštině novou realitu, lze její název v jazyce původu nahradit vlastním ekvivalentem, nebo jej přijmout jako výpůjčku přizpůsobenou fonetickému a morfologickému systému litevštiny. Tradiční pokrmy jiných zemí jsou Litevcům cizí, stejně jako jsou jejich názvy cizí litevštině, a proto se nezdá účelné navrhovat pro ně domácí slovo. Tím spíše, že se v úzu šíří jako výpůjčky; pokud úzus není v rozporu s vnitřními pravidly jazyka, měl by být podporován. Je žádoucí foneticky přizpůsobit výpůjčky výslovnosti jazyka, z něhož pocházejí, a morfologicky je začlenit, přičemž je třeba se vyhnout variantnosti podob. Na základě těchto zásad se doporučují k užívání tyto tři podoby názvů italských pokrmů: kalčònė (ženského rodu, se vzorem přízvukování 2), karpàčio (nesklonné, mužského rodu) a tiramìsù (nesklonné, mužského rodu).

¹⁷Lze se o tom snadno přesvědčit, navštívíte-li na internetu stránku hesla „Vikipedija“ tiramisu.

314

KALBOS KULTŪRA | 82

LITERATŪRA

Andreoli R. 1877: Vocabolario napoletano-italiano, Torino.

Crystal D. 2001: Language and the Internet, Cambridge: Cambridge University Press.

DELI 1999 tt.: Dizionario etimologico della lingua italiana, Bologna: Zanichelli.

DLKG₄ 2006: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Red. V. Ambrazas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Girčienė J., Liutkevičienė D. 2008: Sūrių pavadinimų vartosena ir norma. – Kalbos kultūra 80, 110–122.

GR 1973 tt.: Le Grand Robert de la langue française, Paris: Le Robert.

Grzega J. 2003: Borrowing as a Word-finding process in cognitive historical onomasiology. – Onomasiology Online 4, 23–32.

OED 1974 tt.: The Oxford English dictionary, Oxford: OUP.

Pakerys A. 1991: Tarptautinių žodžių kirčiavimas, Kaunas: Šviesa.

Pupkis A. 2005: Kalbos kultūros studijos, Vilnius: Gimtasis žodis.

Šiupienienė A. 2005: Į pagalbą valgiaraščių tvarkytojams, Vilnius: Ciklonas.

TŽŽ 1985: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija.

TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Alma littera.

Vaicekauskienė L. 2007: Naujieji lietuvių kalbos svetimžodžiai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

VV TŽŽ 2003: V. Vaitkevičiūtė. Tarptautinių žodžių žodynas (elektroninis leidimas).

Zingarelli N. 1983₁₀: Vocabolario della lingua italiana, Bologna: Zanichelli.

Gauta 2009 12 14

ON THREE BORROWINGS FROM ITALIAN CUISINE

Summary

The paper discusses three Italian borrowings which have recently become very popular in Lithuania; they refer to the dishes calzone, carpaccio and tiramisù. On the basis of onomasiologic research and the criteria adopted for standardising borrowings, each of the above borrowings is analysed from several points of view: language history, semantics, morphological structure, usage and relation with the Lithuanian language system.

When adapting the borrowing, it should be decided which is better: a morphologically and phonetically adapted (to Lithuanian) unit or a Lithuanian lexical unit.

S. M. LANZA. Dėl trijų skolinių iš italų kulinarijos

315

It is generally held that to refer to foreign realia, the adapted variant is more suitable than the native equivalent. Moreover, the words like calzone, carpaccio and tiramisu usually spread in language like borrowings, and the users take efforts to grammatically adapt them (however, a large variety of forms has been noticed).

When the actual usage does not violate the rules of the language system, it should be supported. After the analysis of each of the three words, the following forms have been suggested for use: kalcòne (2nd accentuation pattern, feminine gender), karpãčio (uninflected, masculine gender) and tiramisù (uninflected, masculine gender).

STEFANO M. LANZA

Vytauto Didžiojo universitetas

K. Donelaičio g. 58, LT-44248 Kaunas

[email protected]

316

KALBOS KULTŪRA | 82