BIRUTĖ SPRAUNIENĖ

Vilniaus universitetas

SPECIFIKA DÁNSKÝCH OSOBNÍCH JMEN

KLÍČOVÁ SLOVA: onomastika, dánská osobní jména, jazykové plánování.

Ve světě ovlivněném globalizací přibývá kontaktů s jinými kulturami, a proto vyvstává potřeba je lépe poznávat. Po otevření hranic se nejedna Litevka či nejedna Litevec rozhodne pracovat, studovat nebo jen strávit dovolenou v zahraničí; přijíždí k nám také řada hostů ze zahraničí a přibývá smíšených manželství. Cizí jména se objevují v právních dokumentech, na stránkách novin i v oznámeních o kulturních akcích; setkávají se s nimi různí odborníci (příslušníci orgánů činných v trestním řízení, pracovníci matričních úřadů, překladatelé) i široká veřejnost.

Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s dánskými tradicemi osobních jmen a s právními ustanoveními platnými v Dánsku, která upravují udělování osobních jmen.

Dánský zákon o osobních jménech kromě tradičních kategorií křestního jména (da. fornavn) a příjmení (da. efternavn) používá také pojem pro Litevce nezvyklý: mezijméno (da. mellemnavn). Mezijméno je osobní jméno stojící mezi posledním křestním jménem osoby a příjmením a typologicky má blíže k příjmení. Tradice udělování mezijmen dětem při křtu se v Dánsku historicky objevila na konci 19. století. Jako mezijména se volila nejrůznější osobní jména: patronyma (da. patronymer¹, jména historických osobností, dívčí příjmení matky, cizí příjmení (tj. příjmení, která osoba neměla právo zdědit ani získat na základě příbuzenských vztahů), a jako mezijméno mohla být dceři udělena například i otcova osobní jména. Dánský zákon o osobních jménech z roku 1961 mezijména oficiálně uzákonil a stanovil

¹ Patronyma se dělí na primární a sekundární patronyma (da. primer-/sekundærpatronymer). Primární patronyma jsou skutečná patronymika utvořená ze jména otce nebo matky osoby pomocí prvku -søn „syn“ nebo -datter „dcera“. Sekundární patronyma jsou patronymika, která se proměnila v dědičná příjmení. Například osobní jméno Jensen bylo kdysi patronymem („Jensův syn“), tedy primárním patronymem; poté, co se stalo dědičným příjmením, však již není spojováno s jedinou osobou a považuje se za sekundární patronymum. V tomto článku se pojmy „patronymum“ a „patronymické příjmení“ vztahují k primárním patronymům.

240

KALBOS KULTŪRA | 84

pravidla jejich udělování. Více než třetina všech Dánů má kromě příjmení jeden nebo více mezijmen, např.:

Hans Peter Skovgaard Jensen

jméno (–a) mezijméno příjmení

Mezijména byla zavedena s cílem zvýšit rozmanitost dánských osobních jmen a usnadnit určování totožnosti osob. Níže jsou stručně představeny tři typy dánských osobních jmen – křestní jména, mezijména a příjmení – a možnosti jejich udělování podle zákonů platných v Dánsku.

Jméno se definuje jako první osobní jméno v pořadí jmen dané osoby, kterým je tato osoba označována („volána“). Osoba může mít několik jmen. Dvě jména lze spojit spojovníkem, např. Anne-Sophie. Jméno dítěti vybírají rodiče nejpozději do 6 měsíců od jeho narození. Rodiče mohou dítěti vybrat jméno (jména) ze seznamu schválených jmen zveřejněného na webových stránkách Rodinného úřadu (www.familestyrelsen.dk). Pokud chtějí rodiče dítěti dát jméno, které v tomto seznamu není, mohou požádat o jeho schválení. Nově schválené jméno se automaticky přidá na seznam. Uvedený seznam obsahuje vedle mužských a ženských jmen také genderově neutrální jména vhodná pro chlapce i dívky, např.: Kim, Nikita.

Příjmení je osobní jméno stojící na konci pořadí jmen dané osoby a obvykle označující příbuzenské vztahy. Například příjmením Jens Hald Jensen je Jensen. Osoba může mít pouze jedno příjmení. Například Susanne Hansen, která si přeje, aby jejím příjmením bylo Vildbjerg, ztrácí příjmení Hansen.

Dvojitá příjmení se považují za jedno příjmení. Dvojitá příjmení skandinávského původu se píší se spojovníkem, např. Hald-Jensen. Dvojitá příjmení pocházející ze španělsky mluvících zemí se podle tamní tradice píší odděleně, např. Castillo Morales.

Příjmení musí být dítěti uděleno nejpozději během prvních 6 měsíců jeho života. Příjmení dítěti vybírají rodiče. Pokud rodiče o příjmení dítěte nerozhodnou do jeho 6 měsíců, dítě dostane příjmení matky. Pokud je příjmení matky patronymikum (např. Helgesdatter, doslova „Helgeina dcera“), dítě dostane jako příjmení matčino jméno s prvkem –søn „syn“ nebo –datter „dcera“ podle pohlaví dítěte.

Dánská příjmení se dělí na dědičná, která mohou převzít děti, vnoučata, manželé, partneři aj., a nedědičná (osobní), která se na příbuzné nepřenášejí. Do kategorie nedědičných (osobních) příjmení patří výše uvedená patronymika – osobní jména, která se tvoří-

B. SPRAUNIENĖ. Danų asmenvardžių ypatumai

241

od otcova nebo matčina jména s příponou -syn „syn“ nebo –datter „dcera“, např.: Pedersøn, Pedersson, Anderssøn, Fatimasdatter. Pokud má matka patronymické příjmení, např. Kirsten Hansdatter, její dcera se může jmenovat nikoli Mette Hansdatter, nýbrž Mette Kirstensdatter, pokud rodiče rozhodnou, že dceři dají patronymické příjmení. Praxe udělování patronymických příjmení je v Dánsku poměrně nová; byla uzákoněna až v roce 2005 dánským zákonem o osobních jménech. Všechna ostatní příjmení jsou dědičná, tj. volně předávaná příbuzným.

Příjmení, která má v Dánsku více než 2000 osob, se považují za volně volitelná příjmení. Dánský statistický úřad každoročně zveřejňuje aktualizovaný seznam volně volitelných příjmení na základě údajů z Centrálního registru osob. Příjmení uvedené na tomto seznamu si může zvolit kdokoli, bez ohledu na příbuzenské vztahy.

Pokud příjmení není na seznamu volně volitelných příjmení, znamená to, že je nositelem 2000 nebo méně obyvatel Dánska. Takové příjmení spadá do kategorie chráněných příjmení. Osobě může být uděleno pouze na základě příbuzenského vztahu nebo po získání písemného souhlasu všech nositelů tohoto příjmení.

Osoba si může kdykoli obnovit své dřívější příjmení bez ohledu na to, zda je toto příjmení volně volitelné, nebo chráněné. To platí i pro příjmení získaná sňatkem nebo partnerstvím. Osobě může být kdykoli uděleno příjmení, které mají nebo měli její rodiče, prarodiče, praprarodiče a prapraprarodiče. To platí i pro příjmení získaná sňatkem, partnerstvím apod. Toto ustanovení se, jak již bylo zmíněno, nevztahuje na osobní příjmení – patronyma. Například Susanne Jensen nemůže získat příjmení své matky Olesdatter, pokud je toto příjmení matčiným patronymem. Osobě může být uděleno příjmení nevlastního nebo adoptivního rodiče, pokud proti tomu nemají námitky. Pokud manželé (nebo partneři) chtějí mít stejné příjmení, mohou si zvolit příjmení toho druhého (manželka může převzít manželovo příjmení nebo manžel manželčino).

Dánská příjmení jsou nesklonná a nemají mužské ani ženské koncovky. Patronymická příjmení samozřejmě označují pohlaví osoby, např. Helgesdatter (žena) a Gunnarson (muž). Dánský zákon o osobních jménech však umožňuje udělit osobě příjmení s mužskou nebo ženskou koncovkou, pokud je dané příjmení tradičně spojeno s určitou kulturou, v níž existují mužské a ženské podoby příjmení, například polské ženské –a, mužské –i, řecké ženské –ou, -u nebo –i, mužské –is, české ženské –ova, mužské –il apod.

Cizí patronyma lze rovněž udělit jako příjmení, například islandská s druhou složkou –son / –dóttir nebo muslimská s první složkou Al / El. Například pokud se matka jmenuje Bjørk, dceři…

242

KALBOS KULTŪRA | 84

…lze podle islandské jmenné tradice udělit příjmení Björkdóttir (bez ohledu na to, zda je matka Islanďanka, či nikoli); stejně tak, pokud se otec jmenuje Muhammed, lze synovi podle muslimské tradice dát příjmení Al-Muhammed nebo Al Muhammed.

Mezijméno se definuje jako osobní jméno stojící mezi křestním jménem (jmény) a příjmením. Mezijméno není povinné. Osoba může mít několik mezijmen. Zvolením nového mezijména se předchozí mezijméno (mezijména) automaticky neztrácí. Stejně jako příjmení se mezijména dělí na dědičná, která mohou převzít příbuzní, a nedědičná (osobní). Do kategorie nedědičných mezijmen patří patronyma (např. Jakobsson, Helgesdatter) a křestní jména (např. Andrea Vagn Jensen, Hans Lykke Hansen). Dánský zákon o osobních jménech umožňuje zvolit si jako mezijméno jakékoli mužské nebo ženské křestní jméno uvedené na seznamu schválených jmen. Takto získané mezijméno se považuje za osobní (nedědičné) a nelze je předat dítěti, manželovi ani partnerovi. Žena si může zvolit jako mezijméno mužské křestní jméno (a naopak); například Tina Jensen si může zvolit jako mezijméno mužské jméno Michael. Takové osobní mezijméno se později nemůže stát příjmením dané osoby; například Tina Michael Jensen se nemůže rozhodnout, že se bude jmenovat Tina Michael. Všechna ostatní mezijména jsou dědičná a mohou se předávat příbuzným. Jako mezijméno lze zvolit jakékoli osobní jméno, které si osoba podle platných zákonů může zvolit jako příjmení. Mezijmény se tak mohou stát patronyma, příjmení rodičů, prarodičů, nevlastních či adoptivních rodičů apod. Osoba může převzít mezijména rodičů, prarodičů, praprarodičů nebo prapraprarodičů. Jako mezijméno lze osobě udělit mezijméno nebo příjmení manžela či partnera, pokud příbuzný nevznese námitky. Toto ustanovení se, jak již bylo zmíněno, nevztahuje na patronyma; například Jens Gunnarson, který se oženil s Susanne Hansen, nemůže své manželce předat své příjmení Gunnarson jako mezijméno, pokud jde o jeho patronymické příjmení.

Osoba se může rozhodnout zaregistrovat své mezijméno jako příjmení; například Jens Hald Jensen si může zvolit mezijméno Hald jako své příjmení a jmenovat se Jens Hald. Protože dánský zákon o osobních jménech stanoví právo obnovit dříve užívané mezijméno, Jens Hald si může obnovit dřívější mezijméno Hald a jmenovat se Jens Hald Hald.

Jak vyplývá z tohoto stručného přehledu, dánský zákon o osobních jménech poskytuje dánským občanům značnou svobodu při výběru vlastních osobních jmen. Zákon vychází ze základní zásady, že jméno občana je jeho osobní

B. SPRAUNIENĖ. Danų asmenvardžių ypatumai

243

záležitost, do níž by společnost měla zasahovat jen v nezbytné míře. Zavedení takové velké svobody při výběru osobních jmen bylo zčásti motivováno snahou dánských politiků a jazykových plánovačů zvýšit rozmanitost dánských příjmení. Vždyť v posledních několika staletích v souboru dánských příjmení převládala sekundární patronymika se složkou -sen, například Hansen, Andersen nebo Jensen². To ztěžovalo určování totožnosti osob, a proto bylo přijato několik zákonů o osobních jménech s cílem zvýšit rozmanitost příjmení, avšak možnosti vzdát se příjmení se složkou -sen využívalo jen málo lidí. Na změnu příjmení mají vliv také psychologické faktory: člověk se se svým příjmením ztotožňuje a nemá sklon je měnit. Zdá se, že přijetím zákona o osobních jménech z roku 2005 se problém konečně podařilo vyřešit: počet 20 nejčastějších příjmení se složkou -sen v roce 2007 ve srovnání s údaji z roku 1971 zjevně poklesl. Příčinou bylo ustanovení zákona, které umožňuje úředně zapsat své druhé jméno jako příjmení a vzdát se příjmení se složkou -sen.

Druhé jméno je typ osobního jména charakteristický pro skandinávské jazyky. Jak již bylo zmíněno, druhá jména se začala užívat s cílem snadněji určovat totožnost osob. Ačkoli se druhým jménem může stát jak příjmení, tak i křestní jméno, druhá jména, přestože nejsou součástí příjmení, plní spíše funkci příjmení. Že má druhé jméno blíže k příjmení než ke křestnímu jménu, dokládá i možnost, aby si žena zvolila jako druhé jméno mužské křestní jméno a muž ženské. Dánská příjmení nemají zvláštní mužské ani ženské koncovkové podoby, jména se však dělí na mužská, ženská a rodově neutrální a dánský zákon o osobních jménech zakazuje udělit osobě jméno opačného pohlaví (výjimky jsou možné pouze u transgenderových osob). Jelikož jména plnící funkci druhého jména jsou stejně vhodná pro osoby obou pohlaví, ukazuje to, že stejně jako příjmení neoznačují pohlaví.

LITERATŪRA

Meldgaard E. V. 2008: Det drejer sig om: Efternavnets historie [Apie pavardės istoriją]. Institut for Navneforskning. Prieiga per internetą: http://nfi.ku.dk/publikationer/webpublikationer/ddsoefternavnetshistorie.pdf (žiūrėta 2011 06 20–27).

² 1970 m. atliktas tyrimas parodė, kad danų pavardžių fondą sudarė 85 000 skirtingų pavardžių, tačiau net pusė Danijos gyventojų turėjo vieną iš 14 įprasčiausių pavardžių su dėmeniu -sen, o du trečdaliai turėjo vieną iš 50 dažniausių pavardžių, iš kurių vos keletas pavardžių (pvz.: Møller, Schmidt, Lund, Holm) buvo ne antriniai patronimai su dėmeniu -sen.

244

KALBOS KULTŪRA | 84

Lov nr. 524 af 24/06/2005 (Navneloven) [2005 m. birželio 24 d. įstatymas Nr. 524 (Danijos asmenvardžių įstatymas)]. Prieiga per internetą: https://www.retsinformation.dk/Forms/R0710.aspx?id=31494 (žiūrėta 2011 06 20–27).

Vejledning om behandling af navnesager [Rekomendacijos dėl asmenvardžių suteikimo]. Prieiga per internetą: https://www.retsinformation.dk/Forms/R0710.aspx?id=127432 (žiūrėta 2011 06 20–27).

Danijos teisingumo ministerijos Šeimos departamento interneto svetainėje skelbiama informacija. Prieiga per internetą: www.familestyrelsen.dk (žiūrėta 2011 06 27).

Gauta 2011 09 15

PECULIARITIES OF DANISH PERSONAL NAMES

S u m m a r y

The paper gives a concise overview of the traditions of Danish personal names and giving them to people in Denmark in accordance with the Danish legislation. When discussing the types of Danish personal names, most attention is given to the specific category of a middle name by highlighting the function of this type of personal names characteristic of Scandinavian languages and its differences from more usual categories of names and surnames.

KEY WORDS: onomastics, Danish personal names, language planning.

BIRUTĖ SPRAUNIENĖ

Vilniaus universiteto Skandinavistikos centras Universiteto g. 5, LT-01513 Vilnius [email protected]

B. SPRAUNIENĖ. Danų asmenvardžių ypatumai

245