LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, IV

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

NOVÝ ETYMOLOGICKÝ SLOVNÍK RUSKÉHO JAZYKA

A. SABALIAUSKAS

Již více než padesát let působí M. Fasmer úspěšně v oblasti jazykovědy. Lingvistům, zejména těm, kteří se tak či onak zabývají otázkami slavistiky nebo jazykových vztahů národů východní Evropy, jsou dobře známa taková díla M. Fasmera jako: „Греко-славянские этюды“ (1909), „Studien zur albanesischen Wortforschung“ (1921), „Osteuropäische Ortsnamen“ (1921), „Untersuchungen über die ältesten Wohnsitze der Slaven I: Die Iranier in Südrussland“ (1923), „Wikingerspuren in Russland“ (1931), „Beiträge zur historischen Völkerkunde Osteuropas“ (1932—1936), „Die Slaven in Griechenland“ (1941), „Die alten Bevölkerungsverhältnisse Russlands“ (1941) a další. Všechny tyto práce však byly jakýmisi přípravnými studiemi ke stěžejnímu dílu M. Fasmera — etymologickému slovníku ruského jazyka¹. Svým rozsahem i věcným materiálem tento slovník převyšuje nejen předchozí etymologické slovníky ruštiny, ale také slovníky slovanských jazyků vůbec. M. Fasmerův slovník pojednává nejen o původu slov ruského spisovného jazyka, ale uvádí také různé dialektismy, místní a osobní jména a objasňuje archaismy v různých památkách ruského jazyka. Velmi názorně se v něm odrážejí vztahy ruštiny k ostatním sousedním jazykům i k jazykům západní Evropy. Uvádějí se v něm nejen výpůjčky a kalky z cizích jazyků, ale často také rozšíření ruských slov v jazycích jiných národů.

M. Fasmerův slovník je z různých hledisek užitečný také badatelům baltských jazyků. Kolik prostoru je ve slovníku věnováno materiálu baltských jazyků, ukazuje už sama skutečnost, že v rejstříku slov, který ve skutečnosti ještě není úplný, najdeme asi tři tisíce litevských, téměř dva tisíce lotyšských a asi pět set pruských slov. Slovník objasňuje původ baltských místních jmen vyskytujících se ve starých památkách ruského jazyka, pojednává o názvech baltských kmenů, některých osobních jménech aj. (srov. Вили I, 200; Витолки I, 205; Деремела I, 342; Жемо итв I, 418; жмуда I, 428; Латгола II, 19; латыши II, 19; Ливики II, 40; Литва II, 46; Неман II, 211 aj.).

České čtenáře nepochybně zajímá otázka rozšíření baltských slov v ruštině. K osvětlení této otázky je ve Fasmerově slovníku věnována také

¹ Russisches etymologisches Wörterbuch von Max Vasmer, Erster Band: A—K, Heidelberg, 1953, 712+XLVII S.; Zweiter Band: L—Ssuda, Heidelberg, 1955, 712 S.; Dritter Band: Sta—Y, Heidelberg, 1958, 697 S.

319

značný prostor. Protože je uvedený slovník českým čtenářům poměrně obtížně dostupný, stručně zde přehledně uvedeme slova, která podle M. Fasmera a nejčastěji i dalších lingvistů pronikla do ruských nářečí a různých písemných památek z baltských jazyků.

апуд „obilní sýpka (ve skladu)“. Slovo se vyskytuje v běloruštině a polštině, pochází z litevského aruodas, lotyšského arūods (I, 27, III, 511).

баланда 1. „druh merlíku“, 2. „špatná odrůda konopí“, 3. „zelenina z řepy“, vyskytuje se v okolí Rjazaně a Tambova, pochází pravděpodobně z litevského balánda (I, 45).

вайнник „ozdoba hlavy žen“, vyskytuje se v západních ruských nářečích, pochází pravděpodobně z litevského vainikas (I, 165).

валанда „pomalý, liknavý člověk“, валандать „pracovat pomalu a liknavě, marnit čas, zdržovat“, pochází z litevského valandà, východolotyšského voluda (I, 166).

ванчес, ванчос „dubové trámy pro stavbu lodí“, ve starších jazykových památkách se užívá podoba ванчус. Podle B. Karského slovo pochází z litevského vančos „trám k upevnění kotvy“, lotyšského vancis „trám k nalezení kotvy“ (I, 168)².

вентерь „síťový vak, rybářský vak“, vyskytují se také podoby вентель, вентель, вятерь, вятерь, ukrajinsky в’ater, polsky więcierz, więcierz, wiecierka „rybářský vrš“. V různých dobách bylo slovo přejato z litevského vėteris, lotyšského vēnteris (pravděpodobně kuršský prvek). Starší ruské podoby byly přejaty bez kořenového n (I, 183, 245).

вытум „druh bárky na Němenu“, вутума „druh říčního plavidla na Němenu a Pripjati (Minsk, Grodno, Kaunas)“. Slovo se obtížně vykládá; snad je lze spojit s litevským vytinis „pletený“ (I, 205).

зупца „sveřep“, užívá se v západních ruských nářečích, pochází z litevského girsa „sveřep“. Z litevštiny bylo přejato také polské girsa „ředkev“ (I, 270).

дёгомъ, gen. дёгма „březový dehet“, ukrajinsky дёготь, gen. дѣха, bělorusky дѣхоч, staročesky dehet, gen. dehte, slovensky deht, polsky dziegieć. Tento slovanský název dehtu se jako staré příbuzné slovo pokoušejí spojovat s litevským degutas, lotyšským deguts a dále s litevskými degù, dègti, dãgas „sklizeň“. Litevské dėgti však přesně odpovídá staroslověnskému жегу, ruskému жгу, proto lze slovanský název dehtu považovat za výpůjčku z baltských jazyků. Tento názor zastávali K. Būga a J. Mikola. Stejně soudí i autor nového polského etymologického slovníku F. Slawski³ (I, 335, III, 514).

дайлуда „Baumeister“, užívané Skorinou, se často vyskytuje v běloruských dokumentech 16. století a pochází z litevského dailýda (I, 358).

дырван „Brachfeld“ se vyskytuje v západoruských dialektech a užívá se také v polštině (dyrwan); pochází z litevského dirvònas (I, 386).

джало „Abgabe, Steuer“ se často vyskytuje v běloruských dokumentech a pochází z litevského *dėklas „Auferlegung, Steuer“: dėti (I, 387).

ёня „Getreidedarre“ se užívá v okolí Smolenska a v ukrajinštině i běloruštině (жёна, жоўна, starší жёја) a může být příbuzné s litevským javėna aj.

* V litevských dialektech se toto slovo vyskytuje ve významu „hák“: vančas (Upyna), vančys (Radviliškis), vančkaras (Šiauliai). Do litevštiny se mohlo dostat z lotyštiny a Lotyši je patrně převzali z němčiny.

² Srov. F. Slawski, Słownik etymologiczny języka polskiego, 1, 194, Kraków, 1952—1956.

320

Protože se však toto slovo užívá u Slovanů žijících v sousedství Baltů, někteří lingvisté je považují za výpůjčku z litevského jāuga (I, 389).

ендова, яндова „bauchiges metallenes oder irdenes Gefäss; Kanne für Bier“, starorus. jandova „mělká mísa s výlevkou“, bělorus. jandova. Považuje se za výpůjčku z litevského indauja, indas (I, 399, III, 514).

жлукто „Fass zum Wäschelaugen, das Wäscheweichen“, жлукта, bělorus. žlūkto, ukr. žlūkto „káď, sud“, pol. žłukto. Přejato z litevského žlūklas (žlūgtas) „Waschlauge, Fass zum Wäschelaugen“ (I, 427).

клуня „Art Scheune, Riege“, ukr. klūnia, bělorus. klūnia, pol. klunia, klonia „stodola ze smrkových kulatin, místo na spaní“. Toto slovo patrně pochází z litevského klūonas, lotyšského kluōns: litev. klóti (I, 573—4).

ковш „Schöpfkelle, Schaumlöffel, Trinkgeschirr“, ukr. kovš, bělorus. kovš, starorus. kovšb. Přejato z litevského káusas, lotyšského kauss. Toto baltské slovo proniklo do ugrofinských jazyků (fin. kauha) a do některých germánských jazyků (střední dolnoněmecké kouwesse, dolnoněmecké kausse, starodánské kouse, dánské kaus, švédské kaus, kás) (I, 586, 679).

кувшин „Kanne“, кувшин (asimilace), ukr. kušyn, bělorus. kušyn. Toto slovo mohlo pocházet z litevského *kausinas, které mohlo mít paralelu v káusas. K tvoření srov. litev. vaikšnas: vaikas (I, 679).

кыльша „Hüfte, Oberschenkel“, vyskytuje se také jako кульжа, bělorus. kūlša, pol. kulsza, výpůjčka z litevského kūlsė, kūlsis (I, 690).

курпы, курпины „Bastschuhe“, pol. kurp, kurpia; tato slova byla přejata z baltských jazyků, srov. litev. kūrpė, lotyš. kurpe, pr. kurpe (I, 701—2).

лаума „Art Hexe“, vyskytuje se v okolí Smolenska; slovo pochází z litevského laumė (laimė) „Art Fee“, lotyš. lauma „Hexe, Zauberin“ (II, 19).

логиса „Haufen Zweige, Äste, Späne die beim Holzfällen zurückbleiben“, přejato z litevského laužas (II, 51).

лускапт ‘Fetzen’, vyskytuje se v okolí Kurska. Slovo nejasného původu, někdy může jít o výpůjčku z baltských jazyků, srov. lit. lūskatai ‘Fetzen, Lappen’ (II, 71).

пакля ‘Hede, Werg’, bělorus. pakulle, pol. pakul-y, vypůjčeno z lit. pakulos: kūlti, lot. pakulas (II, 303).

парсук ‘Borg, verschnittener Eber’, vyskytuje se v okolí Rjazaně; v západoruských nářečích se objevuje паршук, парсюк ‘Eber’, pol. parsiuk. Slova jsou vypůjčena z lit. paršiukas (II, 317—18).

пелед ‘Schutzdach über e. Getreideschober’, пеледа, пельда, пелед, пеледь, пелядь, široce rozšířené v ruských nářečích (Jaroslavl, Vologda, Moskva, Kaluga, Orel, Kostroma). Tato slova pocházejí z lit. pelūdė: pėlūs + dėti ‘Spreuscheune, Spreukammer’, lot. pelūde (II, 332, 333).

пуня ‘Spreukammer, Scheune, Heuboden’, slovo poměrně rozšířené v ruských a běloruských nářečích pochází z lit. pūnė, pūnė ‘Stall’, lot. pūne ‘Scheune’. Někteří jazykovědci (A. Brückner, J. Endzelīns aj.) se domnívají, že naopak Baltové toto slovo převzali od Slovanů, avšak podle M. Fasmera geografické rozšíření slova takové tvrzení nepodporuje (II, 464—5).

⁴ E. Frenkel (Litauisches etymologisches Wörterbuch, 347, Heidelberg-Göttingen, 1955—59) toto slovo bezdůvodně pokládá za staré příbuzné slovo s lit. láužas.

321

nymel ‘kleingewachsener Mensch, Knirps’, nympukes ‘klein’. Vyskytuje se v okolí Smolenska, může jít o výpůjčku z lit. pamplys ‘Dickbauch’ (II, 465).

nympa ‘Art Suppe aus Gemüse, Graupen u. Milch’, nympo ‘Mehljauche für das Vieh’, nympa, ‘Weizengrütze’, ukr. pūtra, bělorus. pūtra. Vypůjčeno z lit. putra ‘Grütze’, lot. putra: punti, pūsti, putā. Také fin. putro, puoro ‘Grütze’ je podle M. Fasmera nejspíše výpůjčkou z baltských jazyků (II, 469).

резины ‘Art Korb zum Tragen von Heu’, розивны, bělorus. rėdžginy, rėginy, rėviny, vypůjčeno z lit. rezginės (rėzginės), rėzgis ‘Geflecht, Korb, geflochtene Trage’ (II, 506).

peū, gen. рэя, рея ‘Darrscheune’, рея (Hrodna, Minsk, Smolensk). Toto slovo se do ruštiny stejně jako do baltských jazyků dostalo z ugrofinských jazyků (est. rei, fin. riihi). Do běloruštiny se však mohlo dostat také prostřednictvím baltských jazyků (II, 507).

рожец ‘Unglückshäher, Garrulus infaustus’, obvykle se pokládá za výpůjčku z baltských jazyků, srov. lit. ražis ‘Tannenhäher’ (< *ranžis), lot. ruoze, ruozis (II, 535).

румуть ‘besorgt machen, beunruhigen’, pynum(cя) мне ‘es scheint mir, macht mich besorgt’, puna ‘Heimweh’, румшый ‘besorgt’, ukr. rūpyty, rūplu ‘erwünscht sein’, bělorus. rūpic ‘sorgen’, rupota ‘Sorge’. Zdrojem těchto slov může být někdy lit. rūpėti; tomuto předpokladu nahrává zejména zeměpisné rozšíření slov (II, 548–9).

свиренъ-рна ‘Getreidescheune’, свирон, bělorus. swiren, pol. świren, świrnia, świernia ‘Speicher’. Slovo, které lze jen obtížně vyložit. Někteří jazykovědci (J. Otrębski, E. Karski, F. Miklošič) je pokládají za výpůjčku z lit. svīrnas (II, 593–4).

сигла ‘Morast, Moorgrund’, nejspíše výpůjčka z baltských jazyků, srov. lot. sīlis ‘kleiner Morast in der Mitte e. Waldes, einer Wiese oder Weide’ (II, 622).

скупо, скупда ‘Getreidehaufen, Heuschober’, ukr. skýrta, stýra, bělorus. skirta. Tato slova jsou vypůjčena z baltských jazyků, srov. lit. stirta ‘Haufen Heu’, lot. stira ‘dachförmiges Dörrgatter für Sommerkorn auf d. Felde’. Z ruštiny se tato baltská výpůjčka později dostala také do erzjské mordvinštiny — skirda ‘Getreideschober auf d. Felde’ (II, 638);

сколба ‘Tabakstampfer, Stössel’, vyskytuje se v okolí Tveru, někdy může jít o výpůjčku z baltských jazyků, srov. lit. skalbei, skalbių (II, 642).

твань ‘bažina, podmáčené místo’, квань, тванья. Slovo je v ruských nářečích poměrně rozšířené a vyskytuje se také v ukrajinštině (tvan’ ‘bahno’) a běloruštině (tvań ‘bahno’). Přejato z baltských jazyků, srov. litev. tvānas, lotyš. tvans ‘pára’: litev. tvānti (III, 84–5).

топра ‘mezera, přihrádka ve stohu sena, vzdálenost mezi dvěma kůly’, z litev. tarpas (III, 127).

шакала, шакола ‘pohankové slupky’, шаколина, přejato z litev. šakalai, lotyš. sakali (III, 366).

шешок,-шка ‘jezevec’, bělor. šešōk, pol. szeszek, z litev. šeškas, lotyš. sesks: litev. šeškė ‘kakat’. Podobné označení jezevce se užívá také v některých ugrofinských jazycích. Zeměpisné rozšíření slova však ukazuje, že Slované je převzali od Baltů (III, 395–6).

шкубунять ‘pronásledovat’, vyskytuje se v okolí Smolenska, přejato z litev. skūbinti, skūbinti ‘spěchat’ (III, 408).

шнурделок 1. ‘káča’, 2. ‘čilý chlapec’, užívá se v okolí Smolenska, výpůjčka z baltských jazyků, srov. lotyš. spurdelis ‘káča; neposedný, nespoutaný člověk’, litev. spurdėti (III, 427).

322

шула ‘plotový kůl’, шула, ukr. šila, bělor. šila. Někteří lingvisté považují toto slovo za příbuzné s litev. šulas, jiní (E. Karskis, Pr. Skardžius) se domnívají, že bylo převzato z litevštiny (III, 435).

янтарь ‘jantar’, starorus. jentarь. Z ruštiny se toto označení jantaru rozšířilo do dalších slovanských jazyků: ukr. jantār, čes. jantar, srbocharv. jàntār, slovin. jàntar. Uvedené slovo se do ruštiny dostalo z baltských jazyků, srov. litev. gintāras, lotyš. dzītars (III, 491).

Velmi zajímavým jevem je, že některá slova z baltských jazyků pronikla do ruských nářečí prostřednictvím ugrofinských jazyků. Jsou to:

игуна, игна, хигна ‘vodicí řemen u sobího spřežení’, z finštiny a oloněcké karelštiny hihna ‘řemen’, a to z litev. šišna (I, 267).

игвас, ирвас ‘sobí samec ve druhém roce života’, z finštiny hirvas ‘sobí vůl’. Finské slovo pravděpodobně pochází z baltského *širvas, srov. prus. sirwis ‘srnec’ (I, 270).

корбачь ‘lýkové boty, boty z březové kůry’, přejato z finštiny kurpunen, množ. kurpuset ‘boty z nevyčiněné kůže’. Finské slovo je přejato z baltských jazyků, srov. litev. kurpė (I, 623).

лох ‘vyhublý losos po vytření v řekách’, pochází z finštiny, oloněcké karelštiny a karelštiny lohi ‘losos’. Do ugrofinských jazyků se toto slovo dostalo z baltských jazyků, srov. litev. lašis (II, 62).

лухма 1. ‘zátoka, mořský záliv’, 2. ‘mělké místo v jezeře porostlé trávou’. První význam byl pravděpodobně přejat z lap. luokta, luxta, druhý z veps. luht ‘vlhká louka, kaluž’, fin. a karel. luhta, est. luht, které pocházejí z litev. lūkštas ‘rákos’, lūkštinė, lūkštynė ‘rybník porostlý rákosím nebo bažina’ (II, 72).

печка, решка ‘nekvašený chléb z mouky a roztlučené smrkové kůry’, přejato z karelštiny rieska, fin. rieska ‘nekvašený ječný chléb, placka’. Do baltofinských jazyků se toto slovo dostalo z baltských jazyků, srov. litev. prėska ‘nekvašený’ (II, 514).

пода ‘nerovný, vlhký zmrzlý povrch půdy’, позва, повка, z karelštiny rouda, fin. routa ‘tvrdě zmrzlý povrch půdy’. Slova v baltofinských jazycích pocházejí z litev. gruodas (II, 526).

себра „společná práce, družstvo dělníků“, сябра, pochází nejspíše z vepského šebr- (šebra-) „společná práce“, finského seura „společnost, družina“. Pobaltsko-finští mluvčí patrně převzali uvedené slovo od Baltů, srov. litevské: sėbras „společník, účastník“, lotyšské sēbrs „soused, přítel, příbuzný“ (II, 599).

Všechna uvedená slova se vyskytují převážně v severozápadních ruských nářečích. Za výpůjčku z baltských jazyků je třeba považovat také slovo ruské шупна „slepice s roztaženým peřím“ a běloruské šūrpa „kudrnáč, mazlivé oslovení“ (III, 438), jehož původ byl pro M. Fasmera nejasný; toto slovo je široce rozšířeno v litevštině a má spolehlivou etymologii.⁵

Při výkladu původu různých slov ruského jazyka M. Fasmer, jak již bylo uvedeno, hojně pracuje s baltským jazykovým materiálem, přičemž využívá především práce K. Būgy, J. Endzelyna, R. Trautmanna, A. Brücknera aj. Materiál z baltských jazyků byl za-

⁵ Srov. A. Sabaliauskas, Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai, serija A, 1, 123—4, Vilnius, 1960. Jak ukazuje nedávno zveřejněná rukopisná práce, také K. Būga pokládal ruské шупна za výpůjčku z litevského šūrpa, srov. K. Būga, Rinktiniai raštai, 2, 622, Vilnius, 1959.

323

…čerpá se poměrně úspěšně, avšak její plné využití ztěžuje skutečnost, že dosud nebyl vydán celý akademický slovník litevského jazyka; navíc M. Fasmer při psaní svého slovníku ještě téměř nemohl využít etymologický slovník litevského jazyka od E. Frenkela. Pokusíme se zde uvést několik etymologických drobností, které se ve Fasmerově slovníku neodrážejí, a upozornit na nepřesnosti různého druhu.

K ruskému грим „platýs“ (I, 313) se mimo jiné přirovnává také litevské graumenys „rozlehlé pralesy“. Litevská slova graumenys, griaumenys „hustý, velký les plný popadaných stromů“ a griaumedis „strom vyvrácený v lese“⁶ je nejspíše třeba spojovat s litevským griūti. Ruské грим a litevské graumenys tedy spolu nijak nesouvisejí.

Litevské grįdyti „jít, putovat“ by se kvůli vokalismu kořene snad nemělo srovnávat s ruským грядѣ, грясти (I, 315)⁷.

U ruského двохать (I, 332) se na základě J. Endzelyna uvádí, že litevské dvėkas je výpůjčka ze slovanských jazyků; je však zcela možné pokládat toto slovo za domácí, neboť takovému tvrzení neodporuje ani jeho fonetika, ani význam⁸.

Litevské dūdė může být také domácí slovo; kategoricky tvrdit (II, 336), že jde o výpůjčku z běloruštiny, je příliš odvážné⁹.

Litevské tūlės (I, 417) by se nejspíše mělo spojovat nikoli s žalias, žolė (* žultis > tul-ės), nýbrž s litevským tūlėti „nasáknout vodou, zvlhnout, být zavodněný, máčet se; vsakovat vodu“, lotyšským tūlēt „otékat“ a tūlzna „puchýř“¹⁰.

Litevské kārpa „kapr“ (I, 535) bylo přejato nikoli ze starohorní němčiny, nýbrž z polštiny¹¹.

E. Frenkel zřejmě správně poznamenal, že ruské камать „válet, kutálet, otáčet“ (I, 540) je třeba odlišovat od качать „houpat“ (I, 543); druhé slovo se spojuje s litevským kėbautis „houpat se“ a kėkos „houpačka“¹².

Ruské допоб „krabice, síto“ by se nemělo spojovat (I, 363) s litevským darbas „propletené listí“, protože toto litevské slovo se dostalo do odborné jazykovědné literatury z textů J. Bretkūnase omylem. J. Bretkūnas totiž třetí složku Lutherova kompozita Palmenlaubwerk přeložil slovem darbas; má se tedy na mysli litevské slovo darbas „práce, dílo“¹³.

Při výkladu původu ruského клемть „zásobárna, sklad“ (I, 569) se zde bezdůvodně srovnávají litevské klaimas „stodola“, které souvisí s litevským klōti (klōimas < klōj-mas), a atslaimas, atslaimas „přední dvůr“, které je kořenově příbuzné s litevským šlūoti (atslāimas < atslāvimas)’¹⁴.

Litevské kārbas je výpůjčka ze slovanských jazyků, proto by se nemělo spojovat s ruským короб „koš, krabice, pletený kočár“ (I, 629) jako se starým příbuzným slovem¹⁵.

⁶ Srov. Lietuvių kalbos žodynas, odpovědný redaktor K. Ulvydas, 3, 575, Vilnius, 1956.

⁷ Srov. E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, 171, Heidelberg-Göttingen, 1956—1959 (dále jen LEWb.).

⁸ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 81, 109.

⁹ Srov. Pr. Skardžius, Archivum Philologicum, 4, 154, Kaunas, 1933.

¹⁰ Srov. K. Būga, Kalba ir senovė, 295, Kaunas, 1922; Rinktiniai raštai, 2, 320.

¹¹ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 222.

¹² Srov. E. Fraenkel, LEWb., 236.

¹³ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 82—3.

¹⁴ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 22—3, 275.

¹⁵ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 220.

324

Rus. kūdelė ‘zum Spinnen vorbereiteter Flachs’ (I, 680) ve spojení s litevským kėdėnti neumožňuje, jak správně poznamenal E. Fraenkel¹⁶, ztotožnit vokalismus těchto slov.

Litevské kaūlyti je zřejmě vhodnější spojovat s litevským kãutis, jak to činí E. Fraenkel¹⁷, nikoli s ruským кулик ‘sluka, Scolopax’ (I, 688).

Litevské kùrti ‘rozdělat oheň, topit’ lze stěží oddělit od kùrti ‘stavět, zakládat, zřizovat’¹⁸. Uvedené litevské slovo tedy nemá nic společného s ruským курить ‘kouřit’ (I, 700).

Litevské laidõkas (II, 8) může být také přejaté z polštiny¹⁹.

Ruské označení Lotyše замуш (II, 19) pravděpodobně nevychází z nominativního tvaru množného čísla latvieši; formant -шш je přípona, která se vyskytuje i v jiných apelativech²⁰.

Litevské loma ‘nízko položené místo na poli’, lotyšské lāma ‘louže, jáma’ (II, 56) je přece třeba spojovat s litevskými lamanti, lėmti, lùmti²¹.

Litevské liūtis (II, 79; ve Fasmerově slovníku je uvedeno lutis) nejspíše není výpůjčkou ze slovanských jazyků, nýbrž domácím slovem, jak tvrdili Pr. Skardžius²² a E. Fraenkel²³.

Litevské minia by zřejmě bylo třeba spojovat s litevským minti, jak činí J. Endzelīns²⁴, s nímž souhlasí i E. Fraenkel²⁵. V takovém případě by toto litevské slovo nemělo nic společného s ruským много ‘mnoho’ (II, 143).

Sémantické srovnání ruského мыслить ‘myslet’ s litevským maũsti ‘toužit, stýskat se po něčem’ (II, 184) vyvolává mnoho pochybností.

U ruského Неман ‘řeka Němen’ (II, 211) není uveden výklad K. Būgy²⁶, v němž je Němen spojován s litevskými neminė, nėmuogė. Kromě toho by bylo třeba uvést jako nepodloženou etymologii spojování názvu této řeky se žemaitským nùmas ‘dům’, které je sice velmi naivní, ale poměrně rozšířené; například i „Slovník zeměpisných názvů“ vydaný v roce 1958 uvádí: „Название литовское: немас — дом; намин — домашний; домашняя, наша, т. е. литовская река“²⁷.

Litevské narõvytis ‘být vzdorovitý’ nelze srovnávat s ruským норов ‘mrav, zvyk, obyčej’ (II, 227), protože litevské narõvytis je výpůjčka ze slovanských jazyků²⁸.

U ruského пенька ‘konopí’ (II, 335) by bylo třeba uvést, že K. Būga při výkladu původu tohoto slova spojuje je s litevským pinti (пенька < *pini̯ka)²⁹.

¹⁶ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 233.

¹⁷ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 230—1.

¹⁸ Srov. K. Būga, Kalba ir senovė, 105; Rinktiniai raštai, 2, 128; E. Fraenkel, LEWb., 319.

¹⁹ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 330.

²⁰ Srov. J. Otrębski, Lingua Posnaniensis, 2, 72—3, Poznań, 1950.

²¹ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 338, 355, 385.

²² Srov. Pr. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, 108, 327.

²³ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 382—3.

²⁴ Srov. J. Endzelīns, Filologu biedrības raksti, 12, 174, Rīgā, 1932; Senprūšu valoda, 224. Rīgā, 1943.

²⁵ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 453, 455.

²⁶ Srov. K. Būga, Kalba ir senovė, 190, 244—9; Rinktiniai raštai, 2, 213—4, 280—1.

²⁷ M. S. Bondarskij, Slovník zeměpisných názvů, 224, Moskva, 1958.

²⁸ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 484.

²⁹ Srov. K. Būga, Archivum Philologicum, 1, 37, Kaunas, 1930.

325

Rus. пупца ‘Vogel’ (II, 458) nelze srovnávat s lit. pautas ‘Ei, Hode’, lot. pāuts a pr. pawtte, neboť tato slova souvisejí s ide. kořenem *pū- ‘blasen, wehen, anschwellen (machen)’: lit. pūsti, pūsti aj.³⁰

Lit. rāvas ‘Graben’ a pr. rawys jsou nejspíše výpůjčky z polštiny³¹, proto by se neměly spojovat s rus. poe (II, 525).

Podle názoru K. Būgy bylo lit. kvietys vypůjčeno nikoli z gótského jazyka, jak se uvádí ve slovníku (III, 284), nýbrž ze skandinávských jazyků³². K. Būga výslovně zdůraznil, že lit. kvietys nemohlo být vypůjčeno z gótského jazyka kvůli vokalismu kořene. Autor slovníku navíc není zcela důsledný, pokud jde o vztah mezi *svēro a *kvēro. Na jednom místě (II,591) píše: „Die Zusammengehörigkeit von *svēro und *kvēro (s. uem) ist unsicher (gegen Vaillant RES. 13, 110 ff.)“, zatímco jinde při výkladu slova uem (III, 284) uvádí: „Bei Annahme eines idg. Gutturalwechsels wäre weitere Beziehung zu c̑em (s.d.).“

Ve slovníku se vyskytují i nepřesnosti jiného druhu.

Uvádí se (I, 281): lit. dvigubas, trigubas ‘doppelt, einfach’; slovo trigubas je třeba překládat jako ‘dreifach’.

gruménti (I, 310) je litevské, nikoli pruské slovo.

dižū, diežti, dižti (I, 336) je třeba opravit na dyžù, diežti, dyžti³³.

desimis (I, 346) se hojně užívá i v současné litevštině, proto je zde třeba uvést lit., a nikoli alit. (stará litevština).

drabažas (I, 368) je lotyšské, nikoli litevské slovo.

Litevské slovo vasara ‘Sommer’ se má přízvukovat vãsara, nikoli vasarà (I, 192).

Lit. vartai ‘Tor, Pforte’ (I, 229) se má přízvukovat nikoli vartai, nýbrž vãrtai.

Lit. gìlškčioja ‘es geht das Gerücht’ (I, 286) je třeba opravit na gãlškčioja.

Lot. dvãsà ‘Hauch, Atem’ (I, 332) je třeba opravit na dvãsą.

Lit. strãzdas ‘Drossel’ (I, 372) je třeba opravit na strãzdas.

K. Būga v RFV 67,240 zřejmě nic neříká o rus. железа ‘Drüse’ (I, 415) a lit. gėlėžuones.

Lit. žliūktas, žliūktis ‘Waschlauge, Fass zum Wäschlaugen’ a další zde uváděná litevská slova s tímto kořenem by se měla psát s g.

Je třeba psát žarijos pl. ‘žhavé uhlíky’, nikoli však žaryjos (I, 443).

Má být žambėju, žambėti ‘sténat’, nikoli žãmbėju.

Litevské místní jméno je třeba psát Cēsis G. Cēsu, nikoli Cēzis (I, 552).

K. Būga v RFV 70,100 uvádí litevské balāzyti ‘hubovat’, nikoli balãsyti (I, 45).

K. Būga v RFV 70,101 uvádí litevské bliaūzyti ‘mluvit nesmysly’, nikoli blianūzyti (I, 96).

K. Būga hovoří o vztahu mezi rus. кула ‘kýla, sukovitý výrůstek na stromě’ (I, 556) a litevským kúla ‘výrůstek, suk’ nikoli v RFV 71, 44, nýbrž na s. 54.

Rus. ком ‘hruda’ (I, 606) s litevským kamúolys aj. K. Būga srovnává nikoli v RFV 65, 314, nýbrž na s. 316.

K. Būga se ke svému dřívějšímu výkladu původu litevského krēpšas ‘koš, taška’, v němž se toto slovo spojuje s rus. коров ‘koš, krabice, pletený povoz’, vyjádřil velmi skepticky³⁴, proto se o něj zde (I, 629) nebylo třeba opírat.

³⁰ Srov. J. Endzelīns, Senprūšu valoda, 221; E. Fraenkel, LEWb., 554.

³¹ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 709; J. Endzelīns, Senprūšu valoda, 238.

³² Srov. K. Būga, Kalba ir senovė, 68, 206; Rinktiniai raštai, 2, 89, 230.

³³ Srov. E. Fraenkel, LEWb., 98.

³⁴ Srov. K. Būga, Kalba ir senovė, 27—8; Rinktiniai raštai, 2, 44.

326

Liet. krãlikas „Kaninchen“ je třeba přízvukovat nikoli krãlikas (I, 666), nýbrž krãlikas.

Liet. lóva „Bettstelle“ (II, 2), lópas „Flick, Lappen“ (II, 14) se mají psát lóva, lópas.

Liet. balandis je třeba přízvukovat balandìs, nikoli balandis (II, 22).

V lotyštině je slovo linte „Band“, nikoli však lint (II, 31).

Původ místního jména Лепель (II, 31) vysvětluje K. Būga nikoli RS 6,30, ale 36.

V litevštině se užívá slovo ligà „Krankheit“, nikoli lygà (II, 40).

Rus. лу́ста́ „Scheibe, Schnitte Brot“ (II, 71) a litevské lùstas „Schnitte Brot“ pojednává K. Būga o jejich vzájemném vztahu nikoli v RFV 65, 316, nýbrž na s. 318.

Liet. mėlyna (II, 91) je tvar přídavného jména ženského rodu, zatímco podstatné jméno ve významu „Fleck“ má být mėlynė.

Odpovídající metatonie litevských slov je várna: vãrnas, nikoli vãrnas, srov. rus. во́рона: во́рон (II, 219).

V litevštině se užívá slovo nūnai „nun, jetzt“, nikoli munai (II, 232).

Liet. ne galėti „unpässlich sein“ (II, 252) se má psát negalėti.

Zájmeno añs se užívá ve spisovné litevštině, proto by se k němu nemělo připojovat označení alit. (II, 268), zatímco podoba añs je nářeční.

Liet. mintìs „Gedanke, Idee, Meinung“ (II, 308) je rovněž slovo spisovného jazyka, takže označení alit. se zde nehodí.

Liet. spùrdėti „rütteln, flattern“ (II, 413) by se mělo opravit na spuradėti.

Je třeba psát sėgti, segù, segiaũ „hefte“, nikoli sėrti (II, 413).

Liet. juosmuõ (II, 423) se užívá především ve významu „Lende“, nikoli „Gürtel“.

Žemaité užívají tvar pūraĩ „Winterweizen“, nikoli puraĩ (II, 474).

Rūõbs „Kerbe“, „ribóz“ ‘kerben’ (II, 541) jsou slova lotyšského, nikoli litevského jazyka.

Litev. sėbsnis ‘Klafter’ (II, 568) je třeba opravit na siekšnis.

Ve spisovné litevštině se užívají tvary šùolis ‘Galopp’, šúolias ‘im Galopp’, nikoli šolỹs, šolias (II, 571).

K. Būga v RFV 75, 143 uvádí litevské slovo per-sėda ‘Fischwehr’, nikoli však per-sėdas (II, 602).

Lotyš. saime ‘Hausgesinde, Familie’ je třeba psát sãime, nikoli však sáime (II, 609).

Litev. siẽti, siejà ‘binde’ (II, 619) jsou tvary spisovného jazyka, nikoli východních nářečí.

Akuzativ singuláru litev. šalnà ‘Frost’ má znít šalną, nikoli šãlną (II, 657).

Tvar mìrtis, mirtìes ‘Tod’ (II, 672) se užívá ve spisovné litevštině i v mnoha nářečích, proto zde nebylo třeba uvádět alit.. Daukša, kterého zmiňuje M. Fasmer, užíval tvar mìrtis³⁵.

O původu rus. сма́до ‘Herde’ (III, 2) pojednává R. Trautmann nikoli na s. 230 a násl., nýbrž na s. 280 a násl.

Poznámka ostilt. u slova ztė (III, 81) je zbytečná, protože toto slovo se hojně užívá i v jiných litevských nářečích.

Litev. ỹras (III, 110) se jako podstatné jméno užívá ve významu ‘Morast’, jako přídavné jméno ve významu ‘rein’; ve významu ‘Brei’ se užívá pouze slovo ỹrė.

Podle pravopisu užívaného ve slovníku je třeba psát siūti, siuvu, nikoli siūvù ‘nahe’ (III, 402).

Přízvuk má být skambėti, skambù ‘klingen’, nikoli skambò (III, 448).

³⁵ Srov. Pr. Skardžius, Daukšos akcentologija, 116, 118, 245, 254. Kaunas, 1935.

327

Autorovi slovníku by bylo možné vytknout také zapisování pruských slov: ne vždy se striktně drží původního pravopisu a někdy se objevují i omyly jiného druhu.

Pr. wissa- ‘all’ (I, 192) je lépe psát wissą, neboť toto slovo se dochovalo nejen jako složka složeného slova.

Pr. waldūns ‘Erbe’, nikoli však waldums (I, 219).

V pramenech pruského jazyka je doložen nominativní tvar asmas ‘der achte’, nikoli asmas (I, 232).

V elbingském slovníčku se píše Udro ‘Otter’ (slovo 667), nikoli wudro (I, 239).

Jedině jednou doložené slovo v pramenech pruského jazyka Sturdis ‘Bicke’ se na jednom místě (I, 242; II, 283) píše scurdis (takto se zápis tohoto slova obvykle opravuje)³⁶, jinde (II, 647) pak skurdis. Navíc má na jednom místě význam ‘Bicke’, na jiném ‘Bicke, Haue’ a ještě jinde ‘Hacke, Erdhacke’.

V elbingském slovníčku se píše Kore ‘Dohle’ (slovo 724). Zdá se, že zápis tohoto slova se pokoušejí opravovat dokonce třemi různými způsoby: koce³⁷, kole³⁸, kose³⁹. S každou opravou souvisí také jiné etymologické vysvětlení, proto je v tomto případě nezbytné uvést i původní pravopis a nespoléhat se pouze na výklad K. Būgy (I, 255).

V elbingském slovníčku se píše Gudde ‘Busch’ (slovo 587), nikoli gude (I, 264).

Mělo by se psát swaigstan, nikoli swāigstan (I, 447).

Pr. semme (I, 453) je třeba opravit na semmē.

Pr. kelan ‘Rad’ se jako samostatné slovo vyskytuje v elbingském slovníčku (slovo 295), proto je lepší uvést je, a nikoli „-kelan in malūnakelan“ (I, 598).

V elbingském slovníčku se píše curwis ‘Ochse’ (slovo 672), nikoli kurwis (I, 630).

Ve slovníčku S. Grunaua se píše lynno ‘Flachs’ (slovo 31), nikoli linno (II, 30).

Mělo by se uvést, že pr. lasasso ‘Lachs’ (II, 61) je opraveno z podoby Lalasso (elbingský slovníček, slovo 563).

Slovo prūtis ‘Preusse’ (II, 451) v pramenech pruského jazyka nenacházíme. Jsou tam doložena pouze slova prūtiskan, prūtiskai.

Ve slovníčku S. Grunaua se píše pawtte ‘Eier’ (slovo 74), nikoli pawte (II, 458).

Pr. sadinma „stellt“ (II, 567) je třeba opravit na saddinna.

Pr. warnay-ropo „Würger, Lanius“ (II, 644) se má psát warnaycopo.

V elbingském slovníčku se uvádí Sliwaytos „Pflaumen“ (619. slovo), nikoli slywātois (II, 660).

Pr. snaigis „Schnee“ (II, 680) se má psát snaygis.

Pr. stiklo (III, 9) je lepší psát sticlo.

V elbingském slovníčku se uvádí Soanxti „Funken“ (35. slovo), nikoli soanxtis (III, 54).

Pr. thewis „Väterchen“ (III, 81) je přesnější psát v původním pravopisu zhewis.

Pr. iau „schon“ (III, 176) je přesnější psát iau.

Pr. iuse „Fleischbruhe“ (III, 195) se má psát iuse.

Pr. skīstan „rein“ (III, 343) je lepší psát skijstan.

Ve slovníku se zkratky nepoužívají zcela důsledně. Někde se píše alit., jinde (II, 672) — allip., někde — abulg., jinde — abg. (II, 52, 53). Vyskytuje se

³⁶ Srov. R. Trautmann, Die altpreussischen Sprachdenkmäler, 86, Göttingen, 1910; J. Endzelins, Senprūšu valoda, 250.

³⁷ Plg. R. Trautmann, Die altpreussischen Sprachdenkmäler, 92.

³⁸ Srov. K. Būga, Rinktiniai raštai 1, 439 (RFV. 71, 107), Vilnius, 1958.

³⁹ Srov. J. Endzelins, Senprūšu valoda, 196.

328

transliteračních nesrovnalostí, například na jednom místě se píše ukr. p’áter (I, 183), jinde — ukr. yjater (I, 245). Podobné nesrovnalosti jsou však velmi vzácné a nemohou snižovat hodnotu tohoto zásadního díla.

Srovnáme-li dílo M. Fasmera se slovníky A. Preobraženského a E. Bernekera, vidíme, že byl učiněn velký krok vpřed. Prof. V. Machek toto dílo ve své recenzi nazval „magnum opus“⁴⁰; prof. A. Beleckij při projednávání M. Fasmerova slovníku na plenárním zasedání Slovníkové komise Oddělení jazyka a literatury Akademie věd SSSR uvedl, že sestavit v naší době takový slovník v jediné osobě je svého druhu hrdinský čin⁴¹. Uvedené dílo si tyto i mnohé podobné komplimenty zcela zaslouženě vysloužilo. Vydání M. Fasmerova slovníku však ani zdaleka neodstraňuje úkol, který před sovětskou jazykovědou stojí do budoucna: připravit nový etymologický slovník ruského jazyka, který obsáhne mnohem bohatší lexikální poklady ruštiny, ve větší míře využije dialektologický a historický materiál a důsledněji jej odliší od dokladů spisovné ruštiny. To je však práce nikoli jednoho či dvou lidí, nýbrž příslušného kolektivu. Sovětská lexikografie dosáhla vynikajících úspěchů. Doufejme, že v blízké budoucnosti její úspěchy doplní také etymologický slovník ruského jazyka, v němž nepochybně nalezne své náležité místo i materiál baltských jazyků.

NOVÝ ETYMOLOGICKÝ SLOVNÍK RUSKÉHO JAZYKA

A. I. SABALIAUSKAS

Shrnutí

Článek recenzuje etymologický slovník ruštiny M. Fasmera. Hlavní pozornost je věnována materiálu baltských jazyků. Jsou určeny výpůjčky z baltských jazyků zjištěné v ruštině. Poukazuje se na některé pochybné etymologie a nepřesnosti.

⁴⁰ Srov. V. Machek, Slavia, 2, 280, Praha, 1959.

⁴¹ Srov. Вопросы языкознания, 2, 158, Москва, 1960.

329