LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, IV

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

O SLOŽENÝCH POČÁTKOVÝCH SLOVESEČNÝCH TVARECH

N. ŠLIŽIENĖ

Složené počáteční slovesné tvary v litevštině se tvoří z časovaných tvarů pomocného slovesa būti a aktivního příčestí přítomného času slovesa se samostatným lexikálním významem, k němuž se připojuje částice be-, např.: buvau beeinąs, būsiu beeinąs, būčiau beeinąs, būk beeinęs¹.

Význam složených počátečních tvarů není jednotný. Termín „počáteční tvary“ naznačuje, že by měly označovat začátek děje, tento význam však mají pouze počáteční tvary minulého jednorázového času. Vyjadřují minulý děj, který byl hned po svém začátku přerušen jiným dějem nebo jevem, např.:

„Když pán v létě nedovolí ani pěším přejít přes své pole…“ — byl už málem udeřil Puodžiūnase Smalinis, ale Giedraitis ho znovu šťouchl do boku a on, aniž dokončil větu, zmlkl Vien V 217. Našli si lavičku a Monika už právě vyndávala vejce, když přišel policista a zdvořile řekl, že zde není dovoleno svačit Cv VIII 71. Martynas jí už byl podal ruku, ale když spatřil natažený jeden prst, jako by si Gaidienės nevšiml, šel dál Simon VK II 279.

Kromě významu začátku děje vyjadřují počáteční tvary minulého jednorázového času někdy také relativní trvání minulého děje. Toto trvání se ukáže tehdy, když z kontextu vyplývá, že děj vyjádřený počátečním tvarem trval déle než nějaký jiný současný děj, jev nebo okamžik, ačkoli jeho objektivní trvání mohlo být zcela krátké. Např.:

Sám pan Tadas Kirla už seděl u stolu s dětmi. K irlosova sestra Marcelė nalévala čaj do sklenic, stála přitom u zdi vedle druhého stolku, na němž se kouřilo z kuchyňského nádobí Pt I 197. Už dávno býval knězem, když dostal faru Šts. První myšlenka, která ho napadla, byla co nejrychleji schovat koně. Bratři Žigo už právě zapřahali koně do dosud nevyloženého vozu Vencl III 231.

Relativní trvání vyjadřují také jiné počáteční tvary. Např.: Uvidíš, já už budu skoro spát, až mě přijdeš uložit Jb I 318. V duchu jsem litoval, že nejsem svatý Jiří, byl bych právě okusoval sýr od kraje Žem II 240. Až vás přijdeme pobízet, už pracujte, pak vás nebude třeba ani pobízet Jb I 314.

¹ Trpná příčestí přítomného času s pomocným slovesem būti netvoří složené počáteční tvary.

67

Tvary budoucího začínacího času však nejčastěji vyjadřují předpokládaný, domnělý budoucí děj. Např.:

Začne mrznout, bude také, jak se zdá, mráz od noci. U Dr. Kamine kdosi sténá. „Jen rozsviť světlo, asi se zřítí dovnitř,“ pomyslí si děti LzP I 367. Zítra bude belvjanti, pak si vypereš Žem I 184.

Složenými tvary bychom řekli: Zítra, podívej, bude pršet, pak si vypereš a podobně.

Ačkoli význam začátku děje mají pouze tvary minulého prostého času, tradičně se však za začínací označují všechny složené tvary s činným příčestím přítomného času, které obsahuje částici be-.

Tyto tvary začal jako první nazývat začínacími K. Jaunius, který do gramatiky litevského jazyka zavedl paradigma minulého prostého začínacího času, nazývané čas pokusu neboli začínání (imperfectum de conatu)². Tato tradice pokračuje v gramatice J. Jablonského z roku 1901, kde se vedle paradigmatu uvádí také popis významu: „minulý pokusný čas (t. praeteritum de conatu) označuje takový minulý děj, který nenastal, pouze probíhal, když nastal jiný děj“³. V gramatice z roku 1919 vytvořil J. Jablonskis již úplný systém, nazvaný složenými začínacími časy⁴. Od té doby se uvádí ve všech gramatikách litevského jazyka.

J. Jablonskis rozšířil pojem termínu začínacích časů tím, že do systému zahrnul tvary stejného tvoření, avšak různého významu, a nazval je „časy začínajícího, ustáleného děje“⁵. V gramatice z roku 1922 při výkladu jednotlivých začínacích časů správně přisoudil význam začátku děje pouze minulému prostému začínacímu času⁶. Tak se termínem začínací časy začaly označovat tvary vyjadřující nejen začátek děje, ale i děj trvající; tím se liší od termínu dokonavé časy, jímž se označují tvary vyjadřující dokončený, završený děj.

Systém začínacích časů a způsobů není tak úplný, jak jej předložil J. Jablonskis. Tvary minulého frekventativa a optativu se podle všeho v jazyce neužívají. Tvary optativu neuvedl ani J. Jablonskis a jeho příklady minulého frekventativa se opakují ve všech pozdějších gramatikách litevského jazyka. Ani v mluveném, ani v psaném jazyce se tyto tvary dosud nepodařilo nalézt. Téměř se neužívají ani tvary imperativu. Nejrozšířenější jsou tvary minulého prostého začínacího času; je navíc třeba poznamenat, že je užívají jak Žemaité, tak Aukštaité, zatímco tvary budoucího času a kondicionálu, přestože se v literárním jazyce ustálily, se užívají málo a jsou charakteristické téměř výhradně pro příslušníky žemaitského nářečí. Proto se do gramatiky dostaly jako první právě tvary minulého prostého začínacího času.

² Viz K. Явнисъ, Грамматика литовскаго языка, литовский оригиналъ, 201, Петроградъ, 1908—1916.

³ Viz J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, 1, 103. Vilnius, 1957.

⁴ Viz P. Kriaušaitis ir Rygiškių Jonas, Lietuvių kalbos gramatika,131, Vilnius, 1919.

⁵ Viz tamtéž, 131.

⁶ Viz J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, 1, 426.

68

Systém složených časů nemá ani přítomný čas. J. Jablonskis místo něj zařadil příčestí činné přítomného času s částicí be-, které se nikdy neužívá s tvary přítomného času pomocného slovesa būti a které sám J. Jablonskis, stejně jako K. Jaunius, dříve interpretoval jinak.

K. Jaunius považoval toto příčestí za příčestné přísudkové určení užívané k vyjádření nepřímé řeči, např.: sūnus beskaitąs, tėvas berašąs, dukte besiuvanti (vidi filium legere, patrem scribere, filiam suere)⁷. Tohoto názoru se držel J. Jablonskis také v gramatice z roku 1901 a v syntaxi z roku 1911⁸. V syntaxi napsal: „Příčestí užíváme často také pro neočekávaná, někdy jakoby opožděná pozorování, zkušenosti a prostá sdělení. Např.: 1. Jen slyší (Saulytė) — někdo beklabenąs na dveře Ps. 2. Vidím — chlapeček bosý bestovis, na cosi belaukiąs Als. 3. Po třech dnech rodiče vidí — celý zástup hadů bešliaužiąs do jejich dvora Ps.“ atd.⁹

J. Jablonskis správně poznamenal, že v takových případech je příčestí činné přítomného času s částicí be- typické pro žemaitský dialekt. Východní Aukštaitové zde rádi užívají bezpodmětné věty s příčestím trpným přítomného času středního rodu, jímž člověk „jako by chtěl oznámit, že zpráva, kterou nám právě sděluje, je mu samotnému známa pouze z nějaké drobnosti, kterou si sám právě všiml, anebo mu ji sdělil někdo jiný“¹⁰. Žemaitské vyjádření „Kyburienės žinomas liežuvis, bet ir Rimšienė dantinga beesanti“ (Žem) se místy hodí i pro Aukštaitie, ti je však mohou vyjádřit také takto: „Kyburienės žinomas liežuvis, bet ir Rimšienės dantingos besama¹¹.

J. Jablonskis charakterizoval tento jev jako jednu z mnoha zvláštností naší „vypravovací řeči“.

Teprve v gramatice z roku 1919, zřejmě ve snaze vytvořit úplný systém složených tvarů, nazval J. Jablonskis příčestí činné přítomného času s částicí be- složeným přítomným časem a poznamenal, že se vždy užívá bez pomocného slovesa. Od té doby se ve všech gramatikách litevštiny uváděla paradigmata složeného přítomného času, někdy dokonce i s pomocným slovesem būti¹².

Protože se příčestí s částicí be- nikdy neříká s tvary přítomného času pomocného slovesa būti, není důvod domnívat se, že jsou zde tyto tvary vynechány. Potvrzují to i výše zmíněné odpovídající tvary příčestí trpných středního rodu ve východních aukštaitských dialektech; ani ty se nikdy neužívají s tvary přítomného času pomocného slovesa a slouží jako prostředek příčestného vyjadřování nepřímé řeči¹³.

⁷ Viz K. Jaunius, cit. dílo, 19.

⁸ Viz J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, 1, 169, 465, 466, 527, 528.

⁹ Viz tamtéž, 527, 528.

¹⁰ Viz tamtéž, 465.

¹¹ Viz tamtéž, 466 (srov. 528).

¹² Viz J. Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, 3, 278, Warszawa, 1956; J. Žiugžda, Lietuvių kalbos gramatika, 1, 186, Kaunas, 1960 (pomocné sloveso se píše v závorkách).

¹³ Tyto tvary považuje J. Jablonskis za složené již také v gramatikách z let 1919 a 1922.

69

Se složenými infinitivními tvary spojuje příčestí činné přítomného času s částicí be-¹⁴ význam relativního trvání děje: děj trvá dlouho vzhledem k jinému současnému ději nebo okamžiku.

Příčestím přítomného času s částicí be- se zdůrazňuje relativní trvání takového děje či jevu, který je náhle spatřen, zaslechnut, poznán nebo jinak odhalen a vyvolává údiv či jiné emoce. Mluvčí vyjadřuje myšlenky, jako by mu je vnukly nějaké vnější okolnosti.

Při vyjadřování uvedených expresivních odstínů označuje toto příčestí konkrétní nebo zobecněné současné děje či jevy. Např.:

Tvrdou pěst beturinti, vdovce dostaneš Škn. Ó! Ti skřeti bepūriją sledě... Žem II 401. Chutný koláč, kmotra bemokanti péct... Žem II 448. Aha! To je Barbė a ženicha beturinti Simon VK II 173. Ach, podívej, i ty už besuprantąs litevsky... Simon VK II 67. Myslel jsem, že už spíš, a ty přemýšlíš o Ilžė begalvojąs Simon VK II 213.

Jednomu dluh splatíš, druhý už žadoní Vvr. Jakmile je teplejší večer, podívej, už i chrousti poletují Slnt. Někdy nevstane nebo onemocní, a hned už posílá děvečku nabídnout jídlo Žem I 345. Jak ty pořád hlídáš ty husy! Maminka sama jako letí, tak letí se podívat na husy... Žem II 459.

V kontextu minulého času se příčestím přítomného času s částicí be- označují konkrétní nebo zobecněné minulé děje či jevy. V tomto případě se užívá mnohem častěji než v prvním. Např.:

Uslyšel jsem jen gilgžt gilgžt kolovrat [kolovrátek], podívám se — už besnaudžianti Užv. A já si myslel, že je to ještě zahradní kukačka, a tam beesanti moje mladá milá JD 1173. Ohlédl se po muži, a ten opravdu besnaudžias! Žem I 73. Vilius se znovu rozzlobeně otočil a už chtěl něco odseknout, ale za jeho zády bestovįs Trumpjonis Simon VK II 307. Ještě jsem ani pořádně nezačal a po břehu už beateinąs přichází mladý Zuikův syn, důstojník, s ručníkem přes rameno a češe si vlasy Cv III 116. Zaplnili jsme všechny kouty, a když se ráno rozednilo, tu jen maminka nakoukla beįeinanti s uzlíkem, nesouc horké vědra LzP I 370.

Než jsem tomu dotěrnému [nedávajícímu pokoj] ušil, málem jsem ztratil trpělivost — jak beateinąs, tak beateinąs Brs. Rožikė měla veselou povahu: sotva bylo podvečer, podívej, už se besišukinėja v „restauraci“ LzP I 405. Tak ten člověk Cinokas, když se na mě přilepil — ráno i večer jako by beateinąs, pořád beateinąs prosit Žem II 108.

Jen ve velmi vzácných případech vyjadřuje příčestí přítomného času s částicí be- děj bez jakýchkoli expresivních odstínů. Např.:

A rozednilo se, sluníčko vyšlo, nyní maminka, nyní bílá ve světničce beilsinti JD 1502. Ptal se maminky: „A kde je dceruška?“ —

¹⁴ Zde se míní pouze případ užití tohoto příčestí, kdy částice be-, která se k němu připojuje, dodává ději význam trvání.

70

„V koutku sedící, rukavičku pletoucí“ JD 1530. Den deštivý, v noci sněžící, na konci pole děvčátko na mě čekající Grk. Už to bude přes čtyřicet let, milý hochu, co tady z cizích koutů prach stíraje a papíry knih cizího majetku čísly pomaluje LzP II 60. Tam se kosí louky,— pasou se ovce. Šedovlasý otec u vrat stojící Nėr. Poez 456.

Ve všech případech se příčestí činné přítomné s částicí be- užívá pouze bez tvarů přítomného času pomocného slovesa.

S tvary přítomného času pomocného slovesa se užívá příčestí činné přítomné bez částice be-, netvoří však složené slovesné tvary. Toto příčestí vyjadřuje děj nebo stav příznačný pro věc či osobu jako její vlastnost a téměř se rovná přídavnému jménu, které tvoří jmennou část přísudku. Např.:

Umím vyhnat čerta ze statku Šts. On toho už mnoho napovídal, ale všechno lživé Šts. Toto jezero je odteklé (vytéká z něj řeka) Brs. Ta slepice je nosnice — karka Prk. Čiperné dítě, jen se rozhlédlo yr Pl. Děvče nebo nějaký pacholek — celý promočený, šaty mu kapou shora — brodí se po kolena blátem vedle vozu a z netrpělivosti pořád řeže unavené klisny Žem II 159. Grétin pohled je tak prosebný, tak plný žalu, tak pokorný Simon VK II 123.

Ze všeho, co bylo řečeno, vyplývá, že: 1) termínem složené počínavé tvary se označují tvary, které vyjadřují nejen začátek děje, ale i jeho trvání; 2) složené počínavé tvary netvoří úplný systém časů a způsobů: chybějí tvary přítomného a minulého opakovacího času a žádacího způsobu, tvary rozkazovacího způsobu se užívají jen zřídka; 3) příčestí činné přítomné s částicí be-, které bylo od gramatiky J. Jablonského z roku 1919 považováno za přítomný počínavý čas, se nikdy neužívá s tvary přítomného času pomocného slovesa a nejde o složený počínavý tvar, nýbrž o určitý prostředek participiálního vyjadřování nepřímé řeči.

Zkratky

Brs — Barstyčiai, okres Sedos.

Cv — P. Cvirka, Raštai, III, VIII, Vilnius, 1949.

Dr — Darbėnai, okres Kretingos.

Grk — Girkalnis, okres Raseinių.

Jb — J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, I, Vilnius, 1957.

JD — Lietuviškos dainos zapsané Antanem Juškevičem. 3 svazky. Kazaň, 1880, 1881, 1882. (Číslice u zkratky označují čísla písní).

LzP — Lazdynų Pelėda, Spisy, I, II, Vilnius, 1954.

Nėr. Poez — Salomėja Nėris, Poezija, Vilnius, 1954.

Pl — Palėvenė, okres Kupiškio.

Prk — Priekulė.

71

Pt — G. Petkevičaitė-Bitė, Raštai, I, Kaunas, 1947.

Simon VK — I. Simonaitytė, Vilius Karalius, II, Vilnius, 1956.

Slnt — Salantai.

Skn — Šakyna, okres Žagarė.

Šts — Šatės, okres Skuodas.

Užv — Užventis.

Vencl — A. Venclova, Raštai, III, Vilnius, 1955.

Vien — A. Vienuolis, Raštai, V, Vilnius, 1954.

Vvr — Veiviržėnai, okres Priekulė.

Žem — Žemaitė, Spisy, I, II, Vilnius, 1956.

O SLOŽENÝCH POČÁTEČNÍCH ČASOVÝCH TVARECH

Н. К. СЛИЖЕНЕ

Shrnutí

Složené počínavé časové tvary v litevštině se tvoří z časovaných tvarů pomocného slovesa būti ‚být‘ a plnovýznamového činného příčestí přítomného času s částicí be-, např.: buvau bedirbąs, būsiu bedirbąs, būčiau bedirbąs, būk bedirbąs. V češtině odpovídající slovesné tvary neexistují.

Význam právě začínajícího děje mají pouze tvary minulého jednorázového času. Označují minulý děj, který byl přerušen jiným dějem nebo jevem krátce poté, co začal. Z tohoto významu vzniklo označení všech počínavých tvarů, přestože tvary budoucího času, podmiňovacího a rozkazovacího způsobu a někdy také tvary minulého jednorázového času vyjadřují relativní trvání děje ve srovnání s kratším trváním jiného současného děje, jevu či okamžiku; tvary budoucího času navíc označují i předpokládaný budoucí děj.

Složené počínavé tvary netvoří úplný systém časů a způsobů. V jazyce neexistují tvary přítomného a minulého opakovaného času ani tvary žádacího způsobu. Tvary rozkazovacího způsobu se téměř nepoužívají.

Za složený počínavý tvar přítomného času se počínaje gramatikou Jablonskise vydanou roku 1919 považovalo pouze činné příčestí přítomného času s částicí be-. Toto příčestí se však nikdy nepoužívá s tvary přítomného času pomocného slovesa būti, a proto není důvod považovat je za složený tvar. Jde pouze o jeden z případů vyjadřování nepřímé řeči pomocí příčestí v litevštině.

72