LEKSIKOS TYRINĖJIMAI

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

LEXIKOGRAFICKÁ DÍLA A. KAŠARAUSKASe

J. KRUOPAS

A. Kašarauskas (1821–1882), který se podepisoval polsky Kossarzewski, byl člověk velmi širokého rozhledu a velkých ambicí. Uplatnil se jako samouk přírodovědec, vlastivědný pracovník, archeolog, sběratel folklorního a jazykového materiálu, pracovník v tisku a vůbec jako kulturní činitel velkého formátu. Zajímal se o vztahy litevštiny k ostatním indoevropským jazykům, psal o významu litevštiny pro srovnávací jazykovědu, vybízel k pěstování a obohacování spisovné litevštiny, sbíral slova, místní názvy, příjmení a další jazykový materiál a zajímal se o litevskou lexikografii. Po vyhnání na Sibiř po povstání roku 1863 neměl A. Kašarauskas podmínky k tomu, aby se uplatnil ve výzkumu litevského jazyka. Svým dřívějším úsilím shromažďovat lexikální bohatství, sestavit rusko-litevský slovník a vyzdvihnout práci jiných lexikografů však zanechal v litevské lexikografii významné stopy, jimž stojí za to věnovat pozornost.

A. Kašarauska k zájmu o litevštinu, psaní o jejím významu pro vědu a potřebě vytvářet národní literaturu přivedli především cizí jazykovědci, kteří zdůrazňovali význam litevštiny pro srovnávací historickou jazykovědu, ve svých pracích hojně používali příklady z litevštiny a sami litevštinu v různé míře zkoumali. A. Kašarauskas sledoval zahraniční lingvistickou literaturu a zajímal se o práce zahraničních lingvistů, v nichž se pojednávalo o litevštině nebo se využívaly její údaje. Ve svých článcích publikovaných v polském tisku „Znaczenie języka litewskiego w względzie naukowym“ [„Význam litevštiny pro vědu“; dále bude označován I.]¹ a „Rzecz o litewskich słownikach i ogólny pogląd na kraje litewskie“ [„O litevských slovnících a obecný pohled na litevské země“; bude označován II]² cituje nebo zmiňuje A. F. Potta, J. Grimma, A. Schleichera, Buggeho, Chaveeho a další slavné jazykovědce své doby. Zvláště obdivuje cestu A. Schleichera do Litvy, jeho studium litevštiny od prostých rolníků a jeho německy psanou „Gramatiku litevštiny“ (1856), vydanou v Praze, která byla pro celý lingvistický svět základním dílem pro poznání litevštiny. O litevštině a zájmu cizích jazykovědců o ni A. Kašarauskas napsal: „Jeśli każdemu narodowi, choćby niewiele pretensyi mającemu do sławy, wolno upomnić swój język, używając go w literaturze jako cząstki od Boga mu danej: cóż dopiero mówić o języku Litewskem, który w stosunku do tamtich nie karłim, ale olbrzymim jest prawdziwie; który śmiało nazwać można Sanskrytem wszystkich języków, ile ich jest nam znanych; który od tąd nie samemu Litewskiemu służyć ma narodowi, ale sądzę, iż nieodbicie potrzebny będzie w nauce dla

¹ Pismo zbiorowe Wileńskie na rok 1859, Wilno 1858, p. 163—175.

² Ten pat, 1862, p. 133—222.

189

wszystkich Europejskich, a nawet Zaeuropejskich oświecenszych ludów? Dziwno jest rzeczą, iż język tak ważny, jeden najszlachetniejszy w Europie, tak późno poznanym został przez obcych, tak mało u nas cenionym jest dotychczas; jeszcze dziwniejsza, iż pierwszymi głosicielami jego zalet byli nie Litwini ani Polacy, ale Niemcy nasi sąsiedzi, za nimi Francuzi, Anglicy, Włosi, na ostatku Słowianie“ (I, p. 164). [Jestliže si každý národ, byť měl jen malé nároky na slávu, může zachovat svůj jazyk a užívat jej v literatuře jako daru, který mu dal Bůh, co teprve říci o litevštině, která ve srovnání s ostatními není trpaslíkem, ale skutečným obrem; kterou lze směle nazvat sanskrtem všech jazyků, jež známe; která od nynějška nemá sloužit jen litevskému národu, nýbrž, jak se domnívám, bude nezbytná pro vědu všech osvícených národů Evropy, ba i mimoevropských. Je podivné, že tak důležitý, jeden z nejvznešenějších jazyků Evropy, byl cizinci poznán tak pozdě a dosud je u nás tak málo ceněn; ještě podivnější je, že prvními hlasateli jeho předností nebyli Litevci ani Poláci, ale naši sousedé Němci, po nich Francouzi, Angličané, Italové a nakonec Slované.]

Zájem cizinců o litevštinu probouzel v A. Kašarauskovi vlastenecké city a pěstoval jeho lásku k mateřskému jazyku. Stává se obhájcem a oslavovatelem jazyka, na nějž šlechta a vyšší vrstvy zapomněly, jímž pohrdaly a který pronásledovaly; přehnaně se snažil pozvednout jej na co nejvýznamnější a nejčestnější místo mezi ostatními indoevropskými jazyky. Takto A. Kašarauskas na jiném místě článku o významu litevštiny pro vědu vyzdvihuje litevštinu: „...język Litewski, będąc jednym z najdawniejszych i najdoskonalszych, jest najbliższym pierwotnego, a tém samém jakby świętym, rytualnym, zasadniczym dla dalszych. Przewyższa on swą dawnością i pierwotnością nietylko wszystkie Europejskie, ale nawet stary Indyjski język, którego wielka liczba pierwiastków jest tylko skróceniem i zepsuciem Litewskich rdzeni. Same nawet klasiczne, tak słynące w starożytności, tak zawołane dzisiaj języki, jakiemi są Łacinski i Grecki, mniej mają wartości od Litewskiego“ (I, p. 166). [Litevština, jako jeden z nejstarších a nejdokonalejších jazyků, je nejbližší prajazyku, a tím pádem jakoby posvátná, rituální a základní pro další jazyky. Svým stářím a původností předčí nejen všechny evropské jazyky, ale dokonce i starý indický jazyk, jehož velké množství kořenů je pouze zkrácením a znetvořením litevských kořenů. Dokonce i klasické jazyky, tak slavné ve starověku a dnes tak proslulé, jako jsou latina a řečtina, mají menší hodnotu než litevština.]

A. Kašarauskas považoval litevštinu za klíč k poznání jiných jazyků (I, p. 167) a k objasnění původu slov, a proto někdy spojoval nepříbuzná slova a odvážně vytvářel nepodložené, naivní etymologie, ačkoli sám psal, že „kdo se pouští do etymologických závěrů, musí vycházet z přirozenosti jazyka a dobře znát cesty a zákonitosti změn, které na jazyk působily v průběhu věků“ (I, p. 170). Svými názory na litevštinu a etymologiemi je A. Kašarauskas jedním z předchůdců romantického uctívání jazyka a nepodložených etymologií v časopise „Aušra“. Byl zřejmě autoritou pro další vlastence a milovníky litevského jazyka (A. Baranauskas, Pr. Viksva, K. Kairys)³.

Takové přehnané a naivní vyzdvihování a oslavování litevštiny se nelíbilo některým polským jazykovědcům, zejména J. Karlowiczovi, který se ve své studii o litevštině „O języku litewskim“ (1875) k uvedeným článkům A. Kašarauska vyjadřuje takto: „Bohužel v jednom ani v druhém [článku] nevidíme ani kritiku, ani znalost dějin jazyků, s. …“

³ P. Jonikas, Litevština a její oživování před „Aušrou“. – „Mūsų senovė“, t. III, č. 1 (10), Kaunas, 1940, s. 25.

190

V článku K[ašarauska] (s. 200). „Opravdu mi nejde na rozum, jak autor, který cituje Schleichera, Potta, Grimma, odborné berlínské lingvistické časopisy a mnoho dalších osobností, který nejednou vyslovil zcela správný názor, může vzápětí upadnout do tak nesmírného absurdna, jaké se nezdá ani filozofovi, ani tomu nejprostšímu smrtelníkovi“ (s. 195)⁴.

A. Kašarauskas několikrát zdůrazňuje, že litevština je důležitá nejen pro srovnávací jazykovědu, ale že se o ni mají opírat také badatelé v oblasti litevských dějin, archeologie, geografie a dalších oborů: „Nás, Litevce, by měla nejvíce zajímat litevská národnost a jazyk, které zaujímají nejvýznamnější místo dokonce i mezi jinými národnostmi a jazyky. Dnes se již bez litevštiny nelze obejít, neboť jsme pevně přesvědčeni, že archeologie, historie a starověká geografie nebudou mít pevné základy ani objasněnou vlastní terminologii, dokud nám při našich výzkumech nebude přístupné celé bohatství litevského jazyka; dosud totiž v našich vědeckých studiích, zvláště etymologických, skutečně panuje velký zmatek a nepořádek; někdy je až líto pozorovat, jak se učenci s obrovskou erudicí namáhají a vytvářejí tisíce domněnek tam, kde je věc nejprostší a našemu vesničanovi snadno pochopitelná“ (II, s. 148). [My, Litevci, bychom se měli nejvíce zajímat o litevskou národnost a jazyk, které zaujímají nejvýznamnější místo dokonce i mezi jinými národnostmi a jazyky. Dnes se již bez litevštiny nelze obejít. Jsme pevně přesvědčeni, že archeologie, historie a starověká geografie nebudou mít pevné základy ani vlastní řádně objasněnou terminologii, dokud nám při našich výzkumech nebude přístupné celé bohatství litevského jazyka. Dosud totiž v našich vědeckých, zejména etymologických výzkumech panuje velký zmatek a nepořádek; někdy je přímo líto sledovat, jak se učenci s obrovskou erudicí namáhají a vytvářejí tisíce domněnek tam, kde je věc prostá a náš venkovan ji snadno uhodne.] A. Kašarauskas správně zdůrazňoval, že jazyk je důležitým pramenem poznání minulosti a že je třeba se jej naučit správně využívat v různých výzkumech. Je však škoda, že se i on sám často pouštěl do nepodložených etymologických výkladů a odvozování, přičemž přísně nedodržoval zákonitosti dějin jazyka a velmi často se řídil povrchní podobností slov a vlastních jmen v různých jazycích.

A. Kašarauskovi nešlo jen o to, aby byla vyzdvižena významnost litevského jazyka pro vědu, ale také o jeho oživení a rozvoj a o tvorbu litevské literatury. Vystupuje proti znevažování litevského jazyka, proti ostychu a neochotě jej užívat a nabádá k pěstování mateřského jazyka a obohacování litevské literatury: „Mezitím bychom prosili naše krajany, aby odvrhnuvše všechny předsudky a předpojatosti společnými silami přistoupili k dílu s cílem rozmnožit naši národní literaturu, která slibuje pro všechny tak veliké přínosy. Již se připravují význačné talenty i v krásné literatuře tohoto jazyka, jako například pan Akielewicz, slečna Proniewska, kněz Baranowski, pan Zagórski, pan Malinowski a mnozí další, které nezmiňuji. Nemáme tedy důvod naříkat nad nedostatkem spisovatelů a myslících hlav s vyšším vzděláním a rozhledem. Cožpak nemáme Jeho Velebnost biskupa Macieje Wołonczewského, našeho zasloužilého pana Symona Dowkonta, kněze Ottu Proniewského, kněze Hieronima Raczkowského a zesnulého kněze Ambrożego Pabreże, kteří si svými rozsáhlými pracemi, byť vydanými tiskem jen zčásti, zanechávají nesmrtelnou slávu?“ (I, p. 173). [Mezitím prosíme

P. Jonikas, tamtéž.⁴

191

své krajany, aby odloživše různé předsudky a postoje společnými silami přistoupili k obohacování naší národní literatury, která slibuje naší společnosti velký prospěch. Již se na to připravují vynikající literární talenty tohoto jazyka, dokonce i v krásné literatuře, například Akelaitis, Praniauskaitė, Baranauskas, Zagorskis, Malinauskas a mnozí další, na něž si nevzpomínám. Nemáme důvod vytýkat, že je nedostatek spisovatelů a lidí s vysokým vzděláním a rozhledem. Cožpak nemáme biskupa Motiejuse Valančiuse, nám zasloužilého Simona Daukanta, Otona Praniauskase, Jeronimase Račkauskase a zesnulého Ambroziejuse Pabrėžu, kteří po sobě svými rozsáhlými díly, vytištěnými jen zčásti, zanechávají věčnou slávu?]

Protože se A. Kašarauskas zajímal o litevštinu a psal o jejím významu pro srovnávací jazykovědu i další vědy, musel se seznámit také s litevskými slovníky, které pro něj mohly být důležitými prameny k poznání litevštiny a k zdůraznění jejího významu pro jazykovědu. Z jeho zmíněného článku o litevských slovnících je jasně patrné, které práce z této oblasti A. Kašarauskas znal, jak se na ně díval a čeho chtěl dosáhnout prostřednictvím svých dochovaných souborů litevských slov, důležitých pro litevskou lexikografii. Uvádí v něm, jaké slovníky jsou zapotřebí a měly by být sestaveny: „Naším záměrem a vroucím přáním je, aby se vzdělaní lidé podporující vědu jakýmkoli způsobem podíleli na sepsání tří velkých a mimořádně důležitých děl, jimiž jsou: 1) Slovník obecných litevských slov; 2) Slovník osobních jmen a příjmení; 3) Slovník místních vlastních jmen neboli zeměpisných názvů“ (II, s. 147). [Naším záměrem a vroucím přáním je, aby se vzdělaní lidé podporující vědu jakýmkoli způsobem podíleli na sepsání tří velkých a velmi důležitých děl, totiž: 1) slovníku obecných litevských slov, 2) slovníku křestních jmen a příjmení, 3) slovníku místních vlastních jmen neboli zeměpisných názvů.]

Nejprve A. Kašarauskas pojednává o významu slovníku spisovné litevštiny a o snahách jej sestavit. Z údajů, které uvádí, je patrné, kdo se věnoval litevské lexikografii, jaké úkoly kladl na sestavovatele slovníku a jak sám mohl k této práci přispět. Tyto poznámky A. Kašarauskase jsou pro dějiny litevské lexikografie velmi důležité, a proto je vhodné citovat je celé:

„Nic neoživuje a nezvyšuje hodnotu mrtvých památek tak jako to, když v živém slově slyšíme vyprávění o jejich významu, poznáváme jejich názvy, seznamujeme se s jejich prvními vlastníky a blíže poznáváme jejich jazyk. Nejvroucnějším přáním každého zde v Litvě, kdo dobře rozumí věcem, je mít pokladnici lidového jazyka^*, totiž litevsko-polský slovník zpracovaný podle vzoru Lindeho a Grimmů nebo jiným způsobem, avšak úplně. V oblasti lexikografie již pracuje a píše mnoho Litevců; mimo jiné musíme jmenovat pány Szymona Dowkonta, Kajetana Niezabitowského, profesory I. W. Juszkiewicze a Ugiańského, M. Akielewicze, W. Lwińského, K. Daukszę, kněze Miężyłowicze, S. Przyalgowského a kněze Juszkiewicze, nemluvě již o dřívějším knězi Syrwidovi a o nedávno zesnulých slovníkářích, mezi nimiž vynikají Szymon Staniewicz, Dyonizy Paszkiewicz, dominikánský kněz Sutkiewicz a kněz Pabreż, sběratel botanických slov. Jejich práce jsou však zčásti, roz-

* Do něj by neměla být zařazována nově vytvořená odborná slova (ta by měla mít vlastní samostatný slovník), nýbrž pouze slova získaná z úst lidu; jen ta jsou totiž skutečným vlastnictvím národa.

192

…trhané, nezařazené do jednotného systému, a zatím od nich nemůžeme očekávat obecný úplný soubor. Máme také několik lepších litevských slovníků v německém jazyce, například Haackův, Ruhigův a Mielckeho, ale i to jsou pouze kompendia; nelze si z nich učinit představu o bohatství jazyka. Vyjde-li brzy, jak očekáváme, druhé vydání Nesselmannova litevsko-německého slovníku, budeme mít poněkud úplnější a dosti rozsáhlý soubor slov, a přece v něm jistě nenajdeme ani polovinu litevského jazyka. Bylo by dobré přeložit alespoň tento slovník z němčiny do polštiny, dokud nemáme obsáhlejší. Kromě pana Akielewicze v nás největší naděje jako lexikograf vzbuzuje pan Stanisław Mikucki, který při erudici a železné píli, jež jsou nám známy, disponuje značnou zásobou slov a velkým množstvím rozmanitých obratů, takže sám dokáže soubor Nesselmannův rozšířit, ne-li na dvojnásobek, pak alespoň na jedenapůlnásobek. Kéž by se nějak podařilo soustředit tyto jejich ušlechtilé snahy a tak poctivou práci! Pokud jde o nás, pro slabé zdraví a roztříštěnou pozornost věnovanou mnoha předmětům jsme neměli a nemáme v úmyslu podujmout se tak obrovské práce, která vyžaduje výhradní píli; proto jsme své soubory slov, které jsme nashromáždili ve volných chvílích, aniž jsme je uspořádali, poskytovali přátelům a známým.

Ze všech stran přicházejí v této době nejpříznivější zprávy o snahách učenců v zahraničí, a to již celých sdružení, rozšiřovat lingvistické a lexikografické poznání — všude se v tomto ohledu projevuje pohyb a činnost — učenci by rádi hovořili, psali a tiskli nejen v evropských, ale ve všech jazycích světa. Tuto potřebu vyvolává srovnávání jazyků; proto každoročně vychází množství lexikonů a materiálů k nim různého rozsahu, takže někteří již chtějí nazývat současné století stoletím slovníků. U nás se v této oblasti dosud udělalo málo a je načase upřímně se zamyslet a začít postupně přispívat, aby se z malého mohlo vytvořit něco velkého“ (II, p. 135 – 136). [Nic neoživuje a nezvyšuje hodnotu neživých památek tolik jako vyprávění, živá slova o jejich významu, když rozumíme jejich názvům, bratríme se s jejich prvními vlastníky a blíže se seznamujeme s jejich jazykem. Prvním a nejvroucnějším přáním každého literáta zde v Litvě je mít pokladnici lidového jazyka,^* tj. litevsko-polský slovník jako Lindův, Grimmův nebo nějaký jiný sestavený podobně vyčerpávajícím způsobem. V lexikografii již pracuje mnoho Litevců; z nich musíme uvést pány Simana Daukanta, Kajetonase Nezabitauskase, profesory I. V. Juškevičiuse a Uogianského, M. Akelevičia, L. Ivinského, K. K. Daukšu, kněze Miežitavičiuse, S. Prialgauskase a kněze Juškevičiuse, nemluvě již o dřívějším knězi Širvydovi a nedávno zemřelých slovníkářích, mezi něž patří především Simanas Stanevičius, Dionizas Paškevičius, kněz Sutkevičius a dominikánský botanik a sběratel slov, kněz Pabrėža. Jejich práce jsou však dílčí, rozptýlené a systematicky neuspořádané, a proto od nich zatím nemůžeme očekávat společný soubor. Máme také několik lepších litevských slovníků v němčině, například Hakoův, Ruhigův a Mielckeho, ale i to jsou pouze souhrny; nelze si z nich vytvořit představu o bohatství jazyka. Vyjde-li brzy druhé vydání Nesselmannova litevsko-německého slovníku, budeme mít poněkud úplnější a dosti rozsáhlý soubor slov,

* Nemají sem být zahrnovány nově vytvořené vědecké výrazy (pro něž by měl být samostatný slovník), nýbrž pouze slova získaná z úst lidu, neboť právě ona jsou vlastnictvím lidu.

13. Leksikos tyrinėjimai

193

který však neobsáhne ani polovinu bohatství litevského jazyka. Nemáme-li jiný obsáhlejší slovník, bylo by dobré přeložit alespoň tento z němčiny do polštiny. Vedle pana Akelevičia v nás největší naději jako lexikograf vzbuzuje pan Stanisław Mikucki, který kromě erudice a železné pracovitosti, jež jsou nám známy, nashromáždil značnou zásobu slov a mnoho rozmanitých jazykových obratů, takže sám může Nesselmannův soubor rozšířit, ne-li na dvojnásobek, pak alespoň na jedenapůlnásobek. Kéž by se nějak podařilo spojit tyto tak ušlechtilé snahy a tak poctivé práce! Pokud jde o nás, kvůli slabému zdraví a rozptýlení pozornosti mezi mnoho věcí² jsme se nechystali a nechystáme podujmout se tak obrovské práce vyžadující soustředěnou pozornost; proto jsme své soubory slov, které jsme nashromáždili ve volném čase, aniž jsme je uspořádali, dávali přátelům a známým.

V této době přicházejí ze všech stran radostné zprávy o snahách zahraničních učenců rozšiřovat lingvistické a lexikografické poznání; všude se v tomto směru projevuje ruch a činnost a učenci by rádi hovořili, psali a tiskli nejen v evropských, ale ve všech jazycích světa. Tuto potřebu podněcuje srovnávání jazyků; proto každoročně vychází množství slovníků a materiálů k nim různého rozsahu, takže někteří chtějí toto století nazývat stoletím slovníků. U nás se v této oblasti udělalo málo a je načase upřímně se zamyslet a začít postupně přispívat, aby se z malého mohlo vytvořit něco velkého.]

Kromě obecného slovníku litevského jazyka A. Kašarauska zajímalo také sestavení slovníku křestních jmen a příjmení. Píše: „Chceme-li objasnit a vyložit nějaký starobylý název, ať už zeměpisný, nebo historický, musíme nejprve hledat nejstarší osobní jména. A těch starších a původnějších nikde nenajdeme jistě v takovém množství jako u našich Litevců. Jejich jazyk je starou památkou — jejich příjmení jsou však ještě starší. Každý, kdo se důkladně zabývá starobylými památkami, nezbytně potřebuje obecný soubor litevských příjmení, totiž slovník lidových vlastních jmen se všemi variantami a synonymy, jak historickými, tak současnými. Bude z něj značný a veliký užitek“ (II, p. 137). [Chceme-li objasnit nějaký starobylý název, ať už zeměpisný, nebo historický, musíme nejprve hledat nejstarší osobní jména. A takových nejstarších a původních nikde nenajdeme tolik jako u Litevců. Jejich jazyk je starou památkou, jejich názvy jsou však ještě starší. Každý, kdo se důkladně zajímá o starobylé památky, nezbytně potřebuje obecný soubor litevských názvů, tj. slovník lidových vlastních jmen se všemi variantami a synonymy, historickými i současnými. Bude z něj značný a veliký užitek.] A. Kašarauskas opakovaně tvrdil, že stará litevská vlastní jména budou hrát důležitou úlohu při srovnávání místních a osobních jmen celého světa (II, p. 136) a na mnoha místech nepodloženě etymologicky spojoval litevská vlastní jména, která spolu nemají nic společného, s podobně znějícími jmény v jiných jazycích (např. Margis, Mylus, Rainis spojoval s islandskými a německými Marger, Müller, Rainer; II, p. 137—138). Těmito podobnými etymologizacemi vlastních jmen A. Kašarauskas poněkud znehodnocoval i samotný záměr sestavit slovník křestních jmen a příjmení, který byl velmi důležitý a aktuální. Kdo se mohl ujmout přípravy takového slovníku a jak se mělo při jeho sestavování postupovat, o tom A. Kašarauskas nepíše. Podrobněji a konkrétněji se zabývá otázkou, kdo a jak má sestavit třetí z jím zmíněných slovníků — zeměpisný slovník.

194

A. Kašarauskas upozorňuje, že litevština má mimořádně mnoho zeměpisných názvů. Každý potůček, kopec, bažina, louka, les atd. má své lidové pojmenování. Všechen tento bohatý a významný materiál je třeba shromáždit a přesně zaznamenat: „Ani na jedną jotę nie godzi się przekształcić nazwiska, ani zpolszczać, ani zruszczać, jak to u nas dla jakiegoś niby to uszlachetnienia w metrikach kościelnych i w spisach parafjalnych często napotykać się daje; ale zapisywać tak, jak lud sam siebie wzajemnie w potocznej rozmowie nazywa“ (II, p. 140). [Ani o jedinou jotu není třeba měnit jméno: nelze je ani polonizovat, ani rusifikovat, jak se to u nás často děje v církevních matrikách a farních seznamech kvůli jakémusi zdánlivému zušlechtění; zapisovat je třeba tak, jak se lidé sami navzájem nazývají v každodenní mluvě.] A. Kašarauskas na konkrétních příkladech (Girgžduta, Lukštas, Žemaičiai) ukazuje, jak má být zeměpisný objekt popsán, jak mají vypadat kartotéční lístky jednotlivých zeměpisných názvů a jak se z nich má sestavit zeměpisný slovník (II, p. 147). Dobře si představuje, že jde o rozsáhlou práci, kterou lze vykonat pouze společnými silami. Proto také apeluje na litevskou vzdělanost, přesvědčen, že „v naší zemi není nedostatek spisovatelů a odborníků, je zapotřebí pouze povzbuzení, podpory a dobrého příkladu“. A. Kašarauskas dokonce uvádí jména lidí, které znal a kteří se k této práci hodili, totiž: Kontrimas, Ivinskis, Akelaitis, Mikuckis, Griškevičius, Smigelskis, Knapskis a Juzumavičius (II, p. 143). Část zmíněných osob, mezi nimi i Kašarauskas, sbírala osobní jména a místní názvy, ale rozsáhlejší soubory nevytvořila ani nezanechala. Významná je sama skutečnost, že v polovině 19. století byla nastolena a prosazována potřeba sestavit slovníky vlastních jmen (křestních jmen a příjmení i zeměpisných názvů). Jedním z průkopníků a aktivních propagátorů takových slovníků byl A. Kašarauskas, který snil a psal o potřebě sestavit velký slovník litevského lidového jazyka, do něhož se neměla zařazovat nově vytvořená odborná slova (ta podle něj vyžadovala samostatný slovník; II, p. 135).

A. Kašarauskas se sám nechystal pustit do sestavování slovníku litevského lidového jazyka; vypisoval a sbíral však slova z různých pramenů a zanechal nám několik významných slovních souborů. Jsou důležité pro naši lexikografii i jazykovědu. Čtyři z nich vydal K. Būga v publikaci „Medžiaga lietuvių kalbos žodynui ir šnekoms tirti“⁵, s výjimkou vůbec největšího a nejvýznamnějšího souboru slov — výpisků z rukopisného slovníku K. Daukšy (jeho rukopis se dosud nenašel), slovního rejstříku Ivinského z königsberské bible a výpisků A. Kašarauskase ze slovníku Haka (1730). Všechny tyto seznamy slov (37 listů in 8°) jsou součástí souboru materiálů A. Kašarauskase „Litvanica“, který je nyní uložen v rukopisném oddělení Státní republikánské knihovny Litevské TSR (signatura RD59). Tyto slovní soubory (kromě 1 č) přehledně probereme v pořadí, v jakém se vyskytují v rukopise A. Kašarauskase, a v závorkách uvedeme čísla listů a písmeny a, b jejich strany.

●

[1.] Litevská slova ze sbírky pana Ivinského. [Litevská slova ze sbírky L. Ivinského]:

[a] z Wiekszn [z Vieksniů].

Tento soubor (32 a—b) obsahuje více než 200 slov zapsaných nikoli abecedně (K. Būga je v uvedené publikaci uspořádal abecedně) a 5 úsloví a přísloví. Litevská slova jsou vysvětlena polskými, občas ruskými nebo německými ekvivalenty

⁵ „Tauta ir žodis“, kn. I, Kaunas, 1923, p. 334—372

13*

195

; někde jsou významy slov stručně vysvětleny polsky. Zde je začátek tohoto slovního souboru, uvedený s pravopisem beze změny (stejně jako v následujících ilustrativních příkladech).

Z mužiků uteče, ale k bajorům nedoběhne. – Grąbūs, zručný, šikovný, pohodlný, např. grąbuš katilas. – Rītina neboli twiega neboli àpauga, např. ritinà àpriti. Paszieles isz paczium szaknun. – pratremti, vyhnat, pratraminti, rozehnat, např. nadýmání. – Mūszkieta, mušketa. Mirta, myrta. – Banka, łowa, pryčna atd.

Většinu slov z tohoto souboru každý zná, např.: apeiti, aprajsztiti, Apsidrumzdes [nebe], apsikietėti, atsiklausti, biauribe, bradinis, dajus atd. Část slov je nářečních, žemaitských, zapsaných L. Ivinským ve Viekšniaích či jinde, např.: Apenczui [„znovu, opět“] (32b), Burniuoti (23a), būczinas [„bučius, vrša“] (32a), Gōmarine [„kakarinė“] (32b), Graumines [=svaly] (32b), Jedimajtis [„jídlo“] (32), Jūodinis [„jídlo připravené z krve a spařené mouky“] (32a), Kisimas [„stodola, humno“] (32b), Kraukszlai (32b), Kliurmakas neboli Wakartis (32b), Nugis [„nyní“] (32b), Sziurnus [„bohatý“] (32b), Trēmtuwas [„trouba“] (32a), Wepenas [„rty“] (32a) aj. Někde jsou s odkazy i bez nich vedle sebe uvedena slova (synonyma) z různých nářečí a pramenů, např.: Ritina [= rietena], neboli [= viz] twiega neboli àpauga (32a), Szunėlej neboli trajinė (trajinja) trejnine (32a), Užkuris neboli anczkuris (32a), Takiszis, tupta, pėrsieda (32a), Pakala, kuprine neboli nūgara (32b) aj. Některá srovnání slov se zdají neopodstatněná, protože tato slova spolu podle toho, co lze soudit z kartotéky, významově nesouvisejí, např.: Ripsas neboli Smōgis (32b), Straipsnis neboli Szi asztajnis, Pantas (32a) aj.

Kromě domácích slov najdeme výpůjčky z němčiny a slovanských jazyků, např.: Bile neboli barta (32b), Damas (32a), Liambumas (32a), czujnus (32a), Nārgliti (32a), weczere (32a), Liveruoti (32a), Gōwenas neboli gōwedas (32a), ipsas (32b). Některé slovo je patrně lotyšské, např.: Kiupelis, Kipelė (32a). Někdy je od výpůjčky odkázáno na litevské slovo nebo naopak, např.: Szlipkes neboli roges (32b), Ūrksztas [německy die Wurst] neboli wiedaras (32b) aj. Objevují se slova nebo jejich významy, které zatím nejsou doloženy z jiných pramenů, např.: Banka, łowa, tapczan (32a), Motis [„kmotřenec“] (32a), Mote [„kmotřenka“] (32a), Māgūhas [„velký“] (36b), Pimpkus, pėmpūs = tulowaty (32b), Prikārsta [?] neboli kalada = špalek na štípání (32a), prikulinis, ė = zwabiony, a (32a), petdienis [petudienis?] (32a), Zewerna, Zewerīna = gawęda (32b) aj. Tento seznam slov opsaný od L. Ivinského tedy obsahuje slova různého původu, nejen ta zapsaná v okolí Viekšniů. Zda A. Kašarauskas opsal celý seznam od L. Ivinského, nebo něco vynechal či doplnil, je těžké říci, protože podobný seznam slov se v rukopisné pozůstalosti L. Ivinského v Ústavu litevského jazyka a literatury (F₁ – 640, 641, 649) nenašel. Z pravopisu a diakritických znamének (ʌ, ı, –) je zřejmé pouze to, že A. Kašarauskas následoval pravopis L. Ivinského⁶.

Slovní zásobu tohoto seznamu převzal velký „Lietuvių kalbos žodynas“, v němž najdeme slova, která se do slovníku dostala pouze z tohoto souboru, např.: Žiz [„říční sráz“] (32b), Māgūtas [„velký“] (36b) aj.

[b] Z Zwingowskiej paraf. [z farnosti Žvingiai].

Tento slovní soubor (32b–33a) je velmi malý, obsahuje pouze 42 slov: Kriauszes = hrušky, plody. Pastumdelis lenivý. Krieklus [krėklis] oblečený do hadrů, chudák atd. Zajímavějších slov lze zmínit: Giwaliuoti (32b), Ikłotuwes [„pohřební rubáš“] (33a),

⁶ Srov. J. Kruopas, L. Ivinskio leksikografiniai darbai. – „Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai“, serija A, 1(8), 1960, p. 193.

196

Majtas [„jídlo“] (33a), Paszwitas [„sváteční oděv“] (33a), Wazma [= važma? „přeprava“] (33a), Zigowas (33a) atd.

[c] Z Wiekšn (sekundo) [z Viekšniai (druhé)].

Tento soubor (33a–33b) začíná slovy: Jminamas, magący być wycieranym (o lnie) (32a), apsikietėti zacierpieć się (32a), Skājka, szakapa sucha schechła, chuda (32a), Dažives wszelka kara farbująca (32a) atd. Celkem obsahuje včetně 4 předpon 48 slov. Většina z nich je všeobecně známá; část tvoří žemaitská slova, např.: Griaustine (33a) Grustine (33a), Juodwergis (33b) atd. Denktlietūwis [„deštník“] (33a), jak uvedl K. Būga, je novotvar samotného L. Ivinského, který obyvatelé Viekšniai nemohli užívat⁷. Bistokles vel swirtes (33b) – první slovo (bistoklis?) je nejasné a je zaznamenáno pouze v rukopisech A. Kašarauska.

[č] Wyrazy Żmudzkie najwięcej z okolic Wiekšn, podyktowane przez p. Wawrzyńca Jwinskiego [nejvíce žemaitských slov z okolí Viekšniai, nadiktovaných L. Ivinským].

Tento seznam slov (40a) následuje po výpiscích ze slovníku Jumského (36a–39b), ale kvůli zachování posloupnosti se o něm zmíníme jako o prvním, před ostatními slovy z Viekšniai. Obsahuje 62 slov; začíná takto: Wółąjinis, kielb’ ryba. – pagajksztis ozog. Szlatars machajho niezgrabny. Płudunkis trzpiot. Blerbieti. Atądija wielka izba w Szyleskiej paraf. i w Hiszpanji. Wałkata, бродяга atd.

[d] Z Biblii Królewskiej [z královecké bible⁸].

Tento opis A. Kašarauska (33b–35a) obsahuje přibližně 300 slov a spojení s polskými ekvivalenty, které nejspíš doplnil L. Ivinskis při pořizování výpisků z královecké bible. K. Būga seznam nezveřejnil; jeho začátek je takovýto: Erod. 23. Sudagawimas zbieranie, suwailiti zebrać, Szirszlis, Szerszen’, Erod. 25. Aukawimas, aukawima afiera, podarek. Ubszras [obšras] = Barsuk. Skidelis napiersnik. Kauszas, Czasza, Szolele iszgesinanti, kaganek do gaszenia. – Erod. 26. Łausti, haftować. Sudawaditi spręć złączyć. – Ansele uszko antaba [ausele?] atd. L. Ivinskis při vypisování z královecké bible nejspíš zaznamenával vzácnější, jemu neznámá slova, např.: Bingus (35a), Kenkti (34b), Matuoti (34b), Majsztas (34b), Nakwinas (34b), Nuobuoda (35a), Skrejuste (35a), Skunda (35a), Swajnis (35b), Tarditi (34b) atd.

Některá slova jsou nejasná, možná dokonce zkomolená, a z jiných pramenů je neznáme, např.: Arbė szarancza (34a), Łausti, haftować (33b), Tāna [=tanas? „otok“] (35a) atd.

[2.] Méně častá slova z Jumského polsko-litevského slovníku

[méně častá slova z Jumského polsko-litevského slovníku].

Tento seznam slov (36a–39b) je zajímavý a důležitý tím, že umožňuje alespoň částečně se seznámit s dosud nenalezeným Jumského polsko-litevským slovníkem, z něhož bylo vypsáno více než sedm set slov s polskými vysvětlivkami: Gialžastis, metal. Wiriszkkis, Wiriszkasis mężczyzna – Wiriste, Wiringumas = Męstwo – Wiringas, Twirtas stiprus, męski. – Kraują małkas, męczarnia. – Gurbas, mendelis, mędel. Gudroczus, mędzrec. Terszte Nerszte, Mazgać atd.

Jumskis byl zřejmě Žemait, jak ukazují fonetické rysy slov převzatých z jeho slovníku, např.: Skrustai [=Skruostai], sułas [=suolas], Likas [=liekaś] a další. O

⁷ „Tauta ir žodis“, sv. I, s. 346.

⁸ Žodžiai išrašyti, greičiausiai, iš L. Rėzos Biblijos (1816), kurioje yra daugiausia panašių žodžių.

197

o tom psal K. Būga, když zveřejňoval výpisy A. Kašarauskase z Jumského slovníku⁹. Kromě toho je poměrně značná část slov žemaitská, což může také potvrzovat domněnku, že Jumskis mohl být Žemait. Zde jsou některé příklady žemaitských slov: Anczgrauža (36a), Ingis [„lenoch“] (36b), Lasznis [„kapka“] (37a), Lajtuote [„lepit“] (37b), Lugnas (36b), Lagamín’s (36b), Pārda [„prodej, likvidace“] (36b), Pārantis (37a), sūste [=suosti „starat se“] (37a), pierą [=pėra „převod“] (39b), Sintis [„dušnost“] (39a), Trinka (37a), Tumie [=tumė „usazenina“] (37b), Tāksizis (38a), Urksztine [„jeskyně“] (36b), užžandes (38a), Wāgaras (38a), Žiaudriete [„krutět“] (39a) a další.

Výpisy z Jumského slovníku byly zveřejněny, zařazeny do kartotéky velkého „Litevského jazykového slovníku“ a používají se jako důležitý pramen. K. Būgovi uniklo slovo Busibe, istiennie (37b), a do Slovníku se nedostalo. Lze se domnívat, že būsybę „bytí, existence“ je Jumského neologismus (kalk). Takových slov lze najít i více, např.: Rudkasīs = gomik (38b), Wadaute [=vadauti „vést“] =hetmanić (38a), Wadiste Wadowiste = hetmanstwo (38a) atd.

[3.] Slova vyňatá z rukopisného litevsko-polského slovníku Kazimierze Kryštofa Daukszy, učitele farní školy v Bržach. [Slova z rukopisného litevsko-polského slovníku K. Daukšy, učitele farní školy v Bižai.]

Tento soubor slov (41a–60b) je zdaleka největší, nejbohatší a nejvýznamnější. Obsahuje asi 4 000 slov s polskými, občas ruskými a německými ekvivalenty. Dosud nebyl nikde zveřejněn a je hlavním pramenem, který umožňuje alespoň částečně se seznámit s rukopisným litevsko-polským slovníkem K. Daukšy, jenž dosud nebyl nalezen. Z výpisů A. Kašarauskase byla slova vybrána do kartotéky akademického „Litevského jazykového slovníku“, pouze některá byla nedopatřením vynechána. Do písmene L bylo zaznamenáno několik desítek takových slov, jmenovitě: Atpėntuotie [=atpėtuotie (?) „odvděčit se, oplatit“] (41a), Baude(a)lis, v. kotas (41b) [= budelis (?)]; Budealis, katmistrz (41b)]; Drožiklas, hebel, strug (42b), Drimbti, deptać, pec-kać (42b), Eajwis [=eivis „chodec“] (43a), Gruža v. Pugžlis (44b), gr’ausmus, grozny (44b), Gredos, drągi (44b), Graudulis, grom (44b), Glajwędinti [= gleivėdinti (?)], kazać, pozwolić (44a), Inus, sadż, czac (иней ross.) (45a), Jiemus, Jiemingas, bierny [= imus (?) „včely“] (45a), Klejka v. Klejkea, szkapa (46a), Khumpuris v. Župsnis, szczubiec, szczypła (46b).

Několik desítek slov (po prohlédnutí až po písmeno L) se dostalo do „Litevského jazykového slovníku“ pouze z výpisů A. Kašarauskase, např.: apus (41a), Avgstivapa utie [=aukštivapauti] (41a), Āžar’t’os (41a), Be(a)de(a)las (41b), bluvus, i (41b), Blodus (41b), Bumu (41b), Dawingas arba Davus (42a), Digtisi (42a), Drunga (42b), Dukһus (42b), Dū-beti (42b), ’D’ugis [=džiūgis], trijunf (43a), Gajwulis (43b), Gama (43b), Gavžea (43b), Géadulus (43b), Gimdituwe (44a), glibti (44a), Globstas (44a), Gre(a)tas (44b), Gribaužis (44b), Gribztas (44b), Gr’aužinas [= griaužynas] (44b), pagrimti (44b), Grižalas (44b), Junklas (45a), Juot, Juoteasgi (45a), Keavelis (46a), Kewealu(o)ti (46a), Kewelauti (46a), Kibal’a (46a), Kimbeti (46a), Knaukšėti [= kniaukšėti] (46a), Komiti (46b), Kuwis (47a) atd.

⁹ „Tauta ir žodis“, sv. I, s. 352–354

198

Protože K. Daukša byl východňan, v jeho slovníkových výpiscích se vyskytují slova z východních nářečí, např.: Birgintie(a) [= birginti „šetřit, být lakomý“] (41b), Blindus, i (41b), Blodetie [= blodėti „jednat svévolně, prostopášně“] (41b), Bu(o)ngus (41b), Dukanas (42b), Dr’ukseti (42b), Ekstus (43a), Galwokas (43b), Gars’uoti (43b), Giesuoti [= gėsuoti „velmi toužit“] (44a), Girdalas (44a), Gleboti (44a), Glitea [= glitė „nudle“] (44a), Grenea [= grienė „blána, vrstva“] (44b), gribštauti (44b), Grinda (44b), Gun’oti (44b), Gudas (44b), Kajrinti (45b), Kauksoti (45b), Kleajoti (45b), Keapszeti (45b), K’austi (45b), kikoti (46a), Kirbinea [= kirbynė] (46a), Najguris (44a) atd.

Vyskytují se také slova ze starých písemností, zejména ze slovníku K. Širvyda, např.: Gintuvea [= gintuvė „pevnost“] (44a), gidituvea [= gydytuvė „nemocnice“] (43b), Kiekibea [= kiek ybė] (46a) aj.

Vzhledem k bohatosti, rozmanitosti a důležitosti výpisků ze slovníku K. Daukši je uvádíme celé až po písmeno L, aby byla část tohoto významného slovníku přístupná lingvistům a zachovala se pro budoucí generace.

[41a] Ach, přece; Ach, a hle, vzpomínám si – „Agaras, vodní ořech – Ajł’a, řada, linie; Ajman, bohužel! Ajmana, zoufalství; Ajmanūtė v. ajman’otie zoufat; ajmaningas zoufalý – Ajris, tatarka – Ajrinas v. ajrine(a) tatarkový odvar; Ajrinis, e(a), tatarkový; – Alnis (z Alinis) jelen, Alne(a), laň – alitie, dovádět; ahjimas, dovádění. – Almetie atmejaw almu(o), prosakovat, pomalu téci, protékat; almejymas, prosakování, protékání. – Ahudis, pivní nádoba; Alwenikas, nálevka na ruce. – Amalas rez – Anaj, znovu. – anot, podle. – aplomis, nadměrně, příliš. – Aplumas nadměrnost; aplus, nadměrný. – aprit’naj v. skirimaj. – Apuszaj, výstupky. Apvalajsmis, kulatý kus dřeva – Apvi’ d’a čti apwdzia, chmelnice. Išara, radlice pluhu arbagi, arbag, či snad. Ardway, prostorně – paardwau, rozprostřel jsem se; ardwetie ardwu(o), ardvejau, stát se prostorným. ardvintie, ardvinu(o), ardvinau, rozšířit; ardvibe(a) prostornost; ardvuma, prostor; ardvumas, šíře; ardvus prostorný, rozlehlý, rozměrný, pomalý. – Armide(a)ris v. ermide(a)ris. – Arunda v. pasumda. Asis, lesní přeslička. – asiuklis, vodní přeslička. – Asz, aszen, aszenaj, já. – Aszeris, okoun. – Aszis, osa, sáh dřeva asztuonelio (rio)pas, osmina. Atasieja, otosa nebo odosa. Atpetutie atpetuoj(o), atpetav, odměnit, odplácet. Aturietis, mn. aturie’t’aj, jarní, jarní pšenice. Avdaklas, plátno. Avdra, bolest se svěděním; Awdretie avdr’uo avdrejav, bolet se svěděním; Nieavga, trpaslík. Avgstinis, vrchol komína. Avgstivapas; hrubián; Avgstivapautie v. augstivapuotie, být hrubiánem. – Avgus, bujný. – Avka, oběť. – Avme(a)n’uotie, nuoju(o), niavav, zoufat; aume(a)niotie nioju(o), niojav, zoufat; awmeniawimas v. aumeniojymas zoufalství. – Avmuo, me(a) nies zoufalství, trápení. – Avrie, tamhle; Anavrie, ještě dál. Azar’t’os, na výběžku. – Badamiris hladový (srov. Balamir) [41b] Baile(a) v. bajme, strach. Bajlingas, bojácný, bázlivý, lekavý. – Bakanas v. klepas, bochník. – Barbtie, barbietie bzučet. Barbintie brnkat; barbymas, barbie-jymas, bzučení. Bav v. jaj. – Baude(a)lis v. kotas. – Bavże(a) v. gavze(a) v. galwa. Be(a)de(a)łas vykopaná věc (srov. Bdelium); be(a)stie, kopat; bedejas kopáč; be(a)diklas, kopací hůl. be(a)-diklis dělník, a někdy kopací hůl. Avksilas, malířské zlato. Benj, i (?) Be(a)rg ż’al’as v. bergż’d’as, neplodný. Bila, záležitost. Bławiete(a), město. Bimbeti, zakrňovat. Bingti, trávit, bít. Prabanga, pra-bingte(a), přepych. Bingus Bu(o)ngus, strašný, krutý. – Birgintie(a), šetrně užívat. Birginymas, šetrné užívání. – Birż(e) líska. – Bindinietie atpomas běhat, prchat. Bledis, mn. újma, 140 srov. v. b. – Bleka v. plastake(a). – Bleidnas, bledý. Blinas, palačinka. Blistie v. tiemt i, bliestu, blindav (srov. blind. něm.). Blistiesi zatahuje se, odtud blindżiosi, blindžiausi; prie-blinde(a) nebo prieblindis, soumrak; Blindumas zamračenost. Blindus, i zamračený. – Blistus v. Blindus, zamračený. – Błodżiaj, svévolně. Błodus, svévolný (блудь, rus.) Blodetie, chovat se prostopášně, odtud błodu(o), błodejav. – Bluktie, blūksłu, blūskav slábnout; išblūky s, vyčerpaný. – Bluwus, i, mnohomluvný, žvanivý, hřmotný. – Bradas v. brasta. – Brāuna, hrana; briauna pe(y)ło ostří nože. Brindas, mn. závity (srov. Bryndza, příjmení) Bro(o)du(o)łas v. Brindutas, jádro, pecka. – Brinktie, zazvonit, nabobtnat. Brinkymas, nabobtnávání, máčení. Brolenas, synovec. Broma

199

nebo Uonga. Brožtie brožų(o) brožiau, odvážit se, zranit. Brun ktas košík; Brusas, trám, hranol. — Brusgalis, brusgolis, kolík, špunt; Bruvis nebo Un’t’akis Bružas, čelo (srov. příjmení). Bublis v. Baublis bukač (pták; srov. příjmení). Budealis, kat. Budrus, bdělý, ostražitý. Bugti, rmoutit se; pabugys zarmoucený v 150. Buginti, rmoutit. Bujlis, mrkevník. Bukłaj, nutně, nevyhnutelně. Bukłas, byl Buklus, stálý. Buklea, tloušťka, dědictví. Bumeanis vel Bumuo, přítomnost, (dobytek). Bu(o)nda, odřenina. Bundinikas mající odřeniny. Bunditisi, mít odřeniny. Bungas v. Wilnis, Bungio-ti, bungiojau… Burbti, burbstu burbâu, olupovat se. Burbti b’u, b’av, mumlat; blábolit, bučet. Burb eti, buo, vel b’u(o) bejaw olupovat; mumlat. Burbėjimas loupání, brumlání. Burblienti, mumlat (srov. Purplis) — Burbolea, kulička. [42a] Burbul’ukas prachová kulička. Bur d ijau, Burditi, poškozovat. Buris vel gardas, stádo. Buwealis, usedlík, miabuwealis, neusedlík. Dabar dabartel dabar telos dabar’t’os nyní; Dabariks’t’as, Dabarikstis, Dabarinis současný. Dagelis, stehlík. Dagilis, lopuch. — Dal’aj, uměle, úhledně, pravidelně, mistrně. Dala, dalis, část, štěstí. Dalgea kosa. Dalba, páka. Dargana, nepohoda srov. Ukana. Dargus, ošklivý, odporný, hanebný srov. Dargis příjmení; Darus vel daringas činný (srov. Darius, jméno perského krále). Dar mea vel dear mea, shoda (srov. Dharma, v indické mytologii; Darva vel dearwa). Davgalis, mnoho, množství (srov. Daugas, jméno). Davingas arba Davus štědrý (srov. Davi, jméno národa). Padauža, darebák. Deageasis, prášek. Deageas’aj, spálenina, popálenina. — Deagu t’us výrobce dehtu (srov. Deguczej, název města a osoby). Deavineal(r)i devět, devatero – Deavineal(r)opas devaterý. Deavin’olikintas v. deavinioliklis devatenáctý. Dej vea, dievea, bohyně. Demea znamení, uložení; nupodemea hřích, přestupek. Dedanardzis, chlév. Dienagalis, sešlý věkem. Dieneti neju(o) nejev, sloužit, pracovat. Dieneji-mas, služba (denní). Digtisi, měřit se, ošklivit si, být na zvracení. Dikinis, lenoch (srov. historické jméno Dikeneus). Dilbti, mířit na něco, číhat, střežit. — dilti pilovat; Dildimas, pilování. Dilimas pilování. Dilinti, dildinti, dát, pilovat. Dilis, prkno. Din’a, tykev, dýně. Dilgŝieti, łgsia, siejo, bije puls. dilgsterieti, puls udeří. Dilgsejimas dilksteriejimas úder pulsu. Direanti, dirinti, dirianti, sekat. Dirgti, dirgstu, dirgau špinit se, zaneřádit se. Dirwonas, úhor, lada; Dirva ni va, pole. Diwas v. stebuklas v. pra javas. Diwinas nebo stebuklingas, zázračný. Do, da, dar, ještě (něm. der). Dora, pořádek. Doras, způsobilý, hoden, schopný, poctivý. Doribea, způsobilost. doristea v. doribea. Dorinti, činit způsobilým. Doroti, oju, ojau, pořádat, uklízet. Drajłiti, propíchnout drátem; Drajlis, drát. Dra j k’t’us v. klajdunas, tulák. D ramasguoti stýkat se, míchat se s někým. D ramasgavimas, stýkání, mísení. Draug, společně, pospolu. Drautinikas, kopiník (srov. římské velites). Drautis, draut’u s, (kopí, oštěp). — Drebtu was, ovčák. Drebulis, třes (srov. v litevské mytologii Drebkulis). [42b] Atodregis, obleva, tání. Dregti, gst u, gav, vlhnout, zvlhnout, měknout. Dregnu v. dregnai, vlhko (Dregnu se říká o místě). Drekstinea linta, šindel. Driekti, natahovat. Drieżłas ještěrka. Drignea, bláto. Drikti, drienku, drikaw zamotat se. Drimbti, m’b’u, b’aw, dupat, šlapat; Drimblinti, jít neobratně, drimblinieti, chodit neobratně. Drimbimas dupání. Drimbliniejimas neobratná chůze. Drimbloti, chodit, vláčet se neobratně, např. jako medvěd, odtud podst. jm. drimbło jimas. Drin vel deal, del, dla… Drożikas hoblík. Dro-żėas hobliny, třísky. Drugis motýl. Drugis horečka. Dr’ukseti, s’u proklouznout, též dr’uksoti, Dr’uksojimas. Drukte(a)rejau ju(o), ti proklouznout. Drumsheas kalný. Drunga, letní teplo. Drungus, letní, vlažný. Druniti, ju, jau vadnout, trouchnivět; Drunijumas, vadnutí. Drusus, smělý, odvážný, nebojácný (srov. Drusus, římské jméno). Drutaj, tlustě, mohutně. drutu, tlustě; Drutuma, tloušťka; drutowność tloušťka. Duba, chata (srov. lat. Dubienus pro dominus). Dubl’aj vnitřnosti, útroby. Duburis, jádro, střed stromu. Dudaunikas, Dudinikas, Dudorius; dudák. Dudenti houkat. Dugn is, dno. Padujos, zbytky. Dujoti, dujti, začít slepnout. Du, dujeaj, dujean, dujeanai, dva, dva. Dukanas nebo sartus tmavě kaštanový. Dukas, hlupák. Dukti hloupnout, bláznit. Dukinti, bloudit bez cíle. Duklus, dostatečný, volný (o oděvu). Duksoti, stát či sedět nepozorně. Dulba sešlý stářím, člověk sešlý stářím. Padulbaw sešel jsem stářím. Dulbeti sešlost věkem. dulbinti jít jako sešlý stářím; dulbeti chodit jako sešlý stářím. Dułsoti, stát, sedět jako sešlý stářím. Duleti, slábnout. Dulejimas, slábnutí. dulinti, jít nepozorně; dulinieti chodit nepozorně. Dulis komín. Dułoti, mihnout se, uhýbat. Dułojimas, mihnutí, uhýbání. Dułsus, těžkopádný; dusl iaj, těžkopádně; dulsumas, těžkopádnost. Duma, myšlenka, mysl, úmysl. Dunga, oděv. Dungtis, střecha. Dungujejis, v. dungiszkas, nebeský; dungu-jejis ve zkrácené podobě dungujis jsou výrazy užívané pouze ve slavnostní řeči. Dunkseti, klepat; Dunkstiti, vsazovat zuby. Duobas, kmen. Dubti, děrovat, vydlabávat. duobimas, hloubení, děrování. Paduobis, údolí. Duolis bezrohý, bez rohů — [43a]. Duoloti duoloti místo da-winieti. Duohumas bez — rozmanitost. Duongintisi vjíždět do lesa přes bažiny a padlé stromy. Duorti,

200

rstu, rau sowieć. Duosł(n)ibea. Duosł(n)ingas, duosł(n)us, štědrý, štědrý, velkorysý Durpale(o)ti, durs-titi, stloukat, lepit. Durpale(o)imas, durstimas, stloukání. Dusas, dušnost, dušení, Dūžas, velký. Dusulis dušnost, dušení. Dwajinti vel dvajilti zdvojovat. Dwajlin(i)imas, zdvojování. Dwa(o)kas, hlupák, lehkomyslný. Dwokinti, nu, nau v. zahálet, chodit bez cíle, bez pozornosti. Twaras vel dwa-ras. – Dwearti, rstu, rau, válec. Dweslina, chcípák. Dwidesi(m), (ms) (mti) mtis dvacet. Dwikartea, dvojice (dwilinks) Dwīlas, hnědý, brunátný (srov. římské jméno Duilius.). Dvilikintas, dvīlikis, dvanáctý. Dwokas vel dwakas (člověk) nepozorný, bez cíle. srov. Wokietis. Dwa(o)ki-neti, dwokinti, jít bez cíle, bez pozornosti; Dwoksoti dívat se bez cíle, bez pozornosti. Dᶜ’ugis, triumf (Džu-gas, jméno). ᶜD’ugulis, veselý člověk, veselí Dzida v. ragotinea. Eajebea, zmatek, chaos. Eajbeti, aju (o), ejaw, působit zmatek. Eajdinikas, stěhovák (srov. příjmení a místní jména Ejdiniki). Eajagstis, eaji-mas, chůze. Eajkštea pohled, zjev zvenčí. Eajunas, Eajvis odkud ateajimas, ateajwis, iszejajunas, iszejavīs, příchozí, vystěhovalec, emigrant, užeajunas nástupce, Ealgitsi, giuosi, šplhaje, postupuje. Ealgeata, žebrák. Ealgeatuoti žebrat. Earžti, žu, žaw, řehtat, řehtání, Earželas v. Drygontas. Earžymas, řehtání. Edrauti, slídění. Eduo, io (uonies) vlasový chloupek. Ekas v. n’akuris některý. Ektšaj, jemně, pečlivě. Ekštumas; jemnost, pečlivost. Ekštus, jemný, pečlivý (co se týče krmení dobytka, když dostane trochu horší krmivo, hned se mu nevede). (srov. lat. Sixtus jméno; lit. Sizksz-tas). Em’aw, imu imti v. Jem’aw. – Gabana, břemeno. Gabea(e, i)anti převažovat, přesahovat. Gajdis, kohout, kur, kokot (odtud kokoszka) pecivál. Atsigajeti, ožít; azsigajeti, umřít hlady. gajgoti postrádat krmiva. Gagojimas, nedostatek krmiva. Atagaja, odvolání. Gajmuris, chraplák. Gajmuroti chraptět (srov. Chimera). Gajstras v. gajsras, požár. (srov. aušra; auštra) gajsti, chcípat. Gajsžint giwenimu naříkat si, kvikat. Gajšlus, sugajšlis, obtíž. Gajwale(o)tisi, ožívat. At-gajwaw v. atsigajejaw. Gajvas, živel, element (srov. Chaos). [43b] Gajwulis, chudák – tvor. Gajvus, čilý. Gajžus, trpký, nakyslý. Gālwanos, lněné hlávky. Gafwokas čepice. Ga-ma, roda příroda, příroda. Gamas, rod; apgamas, vrozené znamení, mateřské znaménko; ažga-mas zárodek; iszgamas, zmetek; nuogamas, potomek; užgamas (tevuta, tauta) národ. Gaminti, připravit; nugaminti, vyřídit. Garbus, chvályhodný. Gardas, ohrazený prostor, ohrada; apigardea, kruh, okolí. Gardus chutný; gardu chutná. Gardumas, chuť; gardulis, pochoutka, mokrá šťáva do pokrmů. Gardis v. kartis. Gargalus, ten, kdo chrchlá, vzlyká. Gargti, … Gargožea, žebřík. garmeti, rozpadat se, chudnout, vězet; garnis, volavka. Gars’uoti, používat potají; gars’avimas tajné užívání něčeho. Garsus hlasitý, důrazný, slavný, vznešený. Garsvīt’a v. garstvīt’a, hořčice. Garšva, bodlák. Gavbti, přikrývat. Gavdēsis, … (srov. jméno Gaudezsius). Gavžti-si, žu’nosi ž’avsi, naklánět se. Gavzea v. galwa. geasti kazit se, odtud pageadas, ničema, pageada, vada. Geadeti, nosit smutek, být zarmoucen. Geadejimas, smutek, truchlení. Geadulai, laj, lingaj, smutně. Geadulus, łas, lingas, zarmoucený. Geadula, geadulea, listea, smutek. zlit. gege, gegele. Geabti, stu(o), bav, omdlévat. Geałaznikas, šermíř. Gealta, žlutá příze; geantis v. gintis. – Gearbti, b’u, b’av, domnívat se, pokládat. prigearbti, mít v podezření (v mysli). Gear-bimas, domněnka. Geardas p 14 v. 3, zpráva, girdalas. – Geardavti, hodovat (žertovat) Geardini-kas šprýmař Gearklugas, žvanil, pieniacz, gearu, dobře. Gearvea, jeřáb (pták); 2) potok v pustém lese. Gebale(o)ti, ju(o), jav. pečovat; Gebale(o)jimas, péče (srov. Gebeleizys. bůh Gětů). Gelas, sladký, např. gelas pienas, sladké mléko (srov. lotyš. jells) Geabti mít suchou bolest v. řezání. Geałažonis železa, железа rus. Gehuo, geluonīs, žihadlo. Geras, jehně v. Eras; gerealis, jehňátko; geringen awis, ovce. Geris, ten, kdo pil. Geris, nápoj. Gisti, gistu v. genstu gesav v gea-sav hasnout. Gisti, gist(o) gǐdav, začínat, zpívat. Geartuvea výčep =gidituvea, lazaret. Gidi(e)mas léčení; giedru, jasně. Giedrus, jasný (odtud příjmení Giedrus) Giedrumas, jasné počasí (jasnost), odtud příjmení Giedrymas. Gieteeas, podlaszczki. [44a] Giesuoti, suoju(o), naléhat (biržanský tvar první osoby se liší (sloveso?) přítomného času. odpovídá latinskému o, např. amo místo amu(o). Giesavimas, naléhání, požadování. Giesti, gienstu giesav v. geasav, hasnout. Gietra v. cetra, stan, taterb. Gieżti žstu, žav, cítit odpor. giežimas odpor; pagieža ew. 59. odpor. giežimas, odpornost. gihu, hluboko. Gilbti – pagilbti 226. ewang. v 27. Gilis, zyk. Gimdytuvea, porodnice. Gimis, portrét, erb (osoba). Gimtis, gimtistea, v. gintis, gintistea jako žimkłas a ženkłas. Gintuwas nástroj opatřený zbraněmi, např. vůz opatřený kosami. Gintuvea obranná věž (pevnost, fort), Gimdituwas porodní lůžko nebo křeslo a Gimdituvea porodnice. Girdalas, zpráva. Girinikas, Girnikas, obyvatel pustého lesa (odtud Girniki, vesnice a hora poblíž Kurtowian). Giris, chvála, Giriszks poustevnický. Girklas, nápoj. Girtavav, avnu, avju, uoju, auti, uoti opíjet se, opít se. Girtuoklea, opilec, pijan. Girunas samolibec, lca

201

(kajp giruno puodas. Gir'us, chlubení se. Giwąsakejai pryskyřice (srov. siwaj lit. šťáva, tekutina) Giwis, hmyz. Giwomis, zaživa. Givonis, živý tvor; giwoninis, živoucí; giwulis, živočich. Gizas, dotěrný člověk; giži, kvasit. apgižis, obrázkovitý; Giž(ea)(i)(ie)nti obtěžovat, být někomu dotěrný; giesuoti v. gizuoti, naléhat; gizawimas v. giesawimas naléhání, požadování. Glajvėa, sliz, kal. Glajvedinti, přikazovat, dovolit. Glajvėti klouzat, otupit. Gląžnas, głaźnus, slabý na práci, neschopný. Glèbti, bstu, klouzat. Glebotis, glemoti, mačkat. glibti, mbu, bav, sliznout, hynout, odtud glibdinti (srov. gribas, krumblis). glitu, kluzký; glituma kluzkost. Glitea v. sn'urg lis. Globstas ochrana. Gludus hladký, nus, hladký. Gn’užtis, klubíčko. Gnižas, dotěrný člověk, otravný člověk. gniž'eal[i][ie]nti obtěžovat, být dotěrný. Gn’usas v. Najguris; Godas, chamtivý; atsigosti, atsigodoti, domyslet se. Godoti, snažit se. Godulis, seznam, chamtivost, žravost. Gamuris, patro. Goptoti, ju/o/, jav, chránit, zachraňovat, opatrovat /srov. Gopło, jezero/. Goruoti, ruoju/o/, žádat, spěchat, toužit; goravimas, žádost, touha, spěch, pospíchání. Grajtisti, stau, s’t’av, něco trochu chápat. Grajstimas něco jako chápání, jakoby porozumění /např. při spatření nebo zaslechnutí/. Grajtas, rychlý. [44b] Graksztas v. gražus. Grasiti, hrozit. Gr’audulis, hrom; gr’audulinis hromový; gr’audulinea świętea, hromnice gr’ausmas, hrom, zahřmění. gr’ausmus, hrozivý. gr’austinis, hřmění. Graužas, štěrk, kamínek, kamének. Gr’aūžinas/ea/, štěrkovité místo, štěrk. Gr’āzulis elegán, krasavec. Gre/a/tus, soudržný. Grea’t’aj společně. Greatea, blízkost. Gredos, prkénka, lištičky. Grejimas, škraloup na mléce. Grenea blanka /na/ tekutině nebo vrstvička, např. sněhu na zemi. Gresti, su, bránit, zakazovat, zabraňovat. Gribea, houba. Griblausis, hlupák. Gribsz-tas, zloděj drobných věcí; gribštavti krást drobné věci. Grimti, stu pagrिमti, vstoupilo v módu, stalo se módním. Grinas u jedněch znamená tlustý, jemný, u druhých hubený, hrubý. Grinda, mostní prkno, deska na dláždění. Grižalas, oj. Grižulas, kolo, na němž koně cvičí v běhu. Grot, ju/o/ jav hrát /srov. rus. грачь pták/ Groti, gróju, grójav v. Krunk’av. Grosdaj, materiál; Grosdojimas obchodování; Grosdoti obchodovat. Grum, /ea/ /i/ /ie/enti hrozit, hubovat. grums-da, grosba, hrozba. Grumsdu, hrozivě, těžce. Grunda v. grinda, mostní prkno, deska na dláždění. Grumtas, hrouda vyschlé země. – Grusdai, sutiny. Gruža obrat. Gružá v. Pugklis kiełb., uk. Gružalas v. grižalas, oj. Guburis. Gudrus, vtipný, chytrý. Gudumas nakties, temnota, hluboká noc. Gołetuvea, ložnice. Gulta ložnice; Gultinikas, ložnicový. Gumbas, boule, jistý druh nemoci z přejedení, např. říkají „gumbas nea mego“. Gumbažalea, hořec červený, čili zeměžluč; Gumbingas plný boulí a postižený výše zmíněnou nemocí. Gumbuotas, hrbolatý. Gung’s’titsi, tausi, v. Kejoti. – Gun’oti, plašit; gun’ojimas plašení. Guoba, gabina /strom/ Guodas, loď, rozum. Guotas, ples, společnost, stádo; Guotea, ryzec /snad od předchozího slova/ Gurbas v. Kutea Gurždeti v. girždeti, vrzat. gurinti uniknout /po přiblížení/ Gurksnis, lok, doušek. Gurklis, vůle, brada, podbradek /odtud příjmení Gurklewicz/. Gurnas, vypouklá kost. Gurneti kutálet se, valit se, padat shora. Gustis odtud, iszgustis polknutí, odtud příjmení Gustis. Guwus, obratný při chytání. Gužeti, žu, /křičet, např. sugužejo přišli s hlukem. Gūžis, hlávka zelí/ gužetas, hlávkovitý /o zelí/ – gužta hnízdo; gužineti hrát na schovávanou, gužtati hnízdit se. Gužetaėreti, guž’t’oti škubat sebou. [45a] Slova z Daukszova slovníku. Gwiežtisi, ž’uosi, ž’ausi, spěchat; pasigwiežti popohnat se. leng v. ing. Ierbea, jeřábek. Iewa, ieva-ra, používá. Ilgajniuj, brzy. Ilsus, slabý. Ing, in, i; v, do. Inkilas, v. Awilis, aulis, dutina, úl. Inksteti zajíkat se. Jnkstiras, klíště /červ/. Inkstulis, koktavec, koktavý. Intea, švagrová. Inus, jinovatka, námraza /rus. иней/. Ipatus zvláštní, neobyčejný /Hipaciejowski/. Ira, iraj, ir; je. Irejas, kormidelník. Jrti, řídit, veslovat. Jrkłas, veslo. Irmedea, nevolnost. Irmedeti, být nevolno. Iwajrus, Iwi-jas hadovitý, kroutící se, klikatý. Izas rampouch, ledová kra. Jadra, spalničky. – Jaj, jestliže. Jaknos, játra. Jaukus, i, y, sumiśis. Jāwkta /jungkti/ řemen k přivázání vola k jhu. Jaunas mladý /odtud jméno Jaunius, Jaunutis/ Jaunamartea paní, mladá žena. jaunaweadis novomanžel. Jaunasaj, ženich. Jaunauti, chovat se nezkušeně. Jegti, g’u/o/, g’av něco vědět, nuojega, znalec. Jegimas, znalost. Jetis, hrot šípu, vojenské kopí /srov. lat. Velites/. Jetinis, opatřený hrotem; jetinikaj/s/, kopiníci. Jiemus, jiemingas, pasivní. Justi, jundu/o/, judav, začínat se hýbat, bouřit se. Judis, pohyb /sujudis, rozruch/. Judra, tráva ve lnu; Judreatea, řeřicha. Junkłas v. Junkikłas, návnada, síť, juodimas, černá nit. Juot, ba, dokonce. Juoteasgi, ano, dokonce. Iursta/u/s, špinavý, kalný, nečistý. Jutus, citlivý, bdělý. Pojutis, cit. Kablis, hák, bidlo, kruk /odtud příjmení/. Kadaj kdy, např. kadaj buwaj, kdy jsi byl. Kadaj ka’du, kdyže, velmi dávno. Kadokoti kdákat; kadokojymas kdákání. Kados, kadu, např. kadu busi, kdy budeš. Kadu/o/n-gi, když, protože. Kagienti kejhat. Kaj, když. Kajkuomet, někdy. Kajmas v. kiemas, dvůr, kajmea v.

202

so’d’us. Kajmene/a/, dobytek. Kajn’oti, provádět /provádět také, pajnioti/. Kajnojimas, provádění. Kajp, kajpo, kajpomis, jak. Kajtulis, zánět mozku. Kakti, ku/o/nku, jak usilovat, vydat se kam. Kake/a/łe/a/ prs. Kał’ėdos, kał’edaj, Narození Páně. Kaleti, tu, te, jaw. [45b] ohlušovat. Kalejymas, ohlušování. Kałmogaj, kałamashka. Kałpokas v. galvokas. Kalsti v. Kaustiti. Kamuoti, mouju, mavav, trápit, mučit. Kamavymas, trápení, matení. Kamienis 2. lodyha, nať brambor. Kanika laskavec. Kanikas venkovský příborník. Kapanoties, třást se. Kapinis, sekanina Kapi-nis, hrobní. Kapas 1. náhrobek; kapaj hroby. Kardas kord /zbraň/, ozvěna, echo, zvuk. Kar-’d’aj, zvučně, ozvěnou. Kardinti, oznamovat. kardintiesi oznamovat se, ukazovat se. Kardus zvučný, ozvěnový; kardumas, zvučnost. Kajrinti dráždit. Kajrin’ymas dráždění. Karka, obсас, lopatka. Karkti, k’u,k’aw třást se. Karkymas, třesení. Karkle/a/s v. Kope’t’os. Karksoti, nudně stát. Karmonas, matrace v Ewang. 248. Karoblis, koráb. Kar’one/a/, válka. Karsis, jistá ryba Karta/o/klis, knižní vnitřnosti. /odtud charta lać/; Kartu společně pospolu Kas’a, soszka, Kaś-kis v. Nieżas. Katil’or’us, Katilus, kotlář /odtud příjmení Katel/, Katruj, Katrul, Katrur, kudy. Ka’t’ukstis, kočičí. Kawajtinti, vléci se. Kawaitineti toulat se, bloudit. Kawajtininmas, vlečení se. Kauksoti, krákorat. Kavkseti, štěkat. Kauksojymas, krákorání. Kiaukszejimas štěkání. Kiauksżti, štěkat. Kiaukszimas, štěkání. K’avkutas, šupina. Kavs’ti, šstu, odtud ika ušav podpilem. Kavśea závora. Kauśinti, nu/o/, isdž zgzybialė. Kavtimas, péče. K’aus-ti, k’autu k’autav, pečovat. Każis, Każis 2. v. Kumelis. Keajoti, toulat se; Keajojimas, toulání. Keal’olika, něco přes deset. Keal’olikintas, keal’olikis, jedenáctý Keapszeti, š’u, bít jako malé dítě. Ke/a/ptuvas, pec na pečení chleba. Keaptuvea, pekárna. Keapurea, čepice. Kearas, keř. Kearuoti, rozrůstat se v keře, Ewang. 68. Keareti, r’u/o/, r’ejav, mámit, čarovat; nukeareti, okouzlit, obalamutit. Kearpeti, zbídačovat Kearvinti, jít nemotorně; kearvineti, chodit nemotorně. Kearvinejimas, nemotorná chůze. Kearvonas, karavana. K’eaturis čtverec. Keatvirtainis, čtyřúhelník, čtverec. Kebl’aj, nemotorně. Keblinti, jít nemotorně jako medvěd. Keblineti chodit nemotorně; keblinejimas, nemotorná chůze. Keblinimas, nemotorný krok. Kebłoti, isd’ nemotorně, odtud kebojimas, nemotorná chůze[.] Kebtu, nemotorně. Kebtus, nemotorný. Keb-soti, sedět nemotorně. [46a], Kebszeti v. seabszeti, bít jako malé děti. Keburoti hrát si, /např. jako dítě rukama, šmátrat. Kedoti, oju/o/ dojav rozhazovat. Kedojimas, rozhazování. Ketoti, oju/o/ rozšiřovat, rozkládat, mávat. Kesti, kea’t’u ketav, plést, rozšiřovat, rozprostírat, odtud issikė-tęs, rozložitý. Ketojimas rozšiřování /rozkládání/, mávání. Kevealis, tlumočník, tulák. Kewealo/u/ti v. Kewełauti, potloukat se. Kewe/a/łojimas, toulání, potloukání. Kezęti, žu/o/ł praskat; Kezęjimas, praskání. Kezęti enu/o/, ejau, pomlouvat; Kezęjimas pomlouvání. Kibala 5, zkáza /гибель/. Kibek-lis v. kablis. Kibi/u/rkštaviti v. tuoti v Kibi/u/rkšliti, jiskřit Ki/u/burkštavimas v. Kibi/u/rkštijimas, jiskření. Kibi/u/rkštis, jiskra. Kiek, kolik; kiekaj, do jisté míry; kiekas, kolik; kiekibea, množství, množství. Kiekierz(u)oti, chlubit se. Kiek/l/olika, něco přes deset. Kiemas, dvůr, chalupa, např. buwaj kiemi, byl jsem na návštěvě. Kiemineti, hostit. Kieminejimas, hostění. Kiem’onea, venkovanka, selka. Kiem’onis, venkovan, sedlák. Kiklikas, tvar, klíční kost. Kikoti, houpat. Pakil’a, konev, měch. Kil’epas, sekera. Pokilis, hostina, kłotli, zvedat; kilojimas, zvedání. Kiltis, rodina. Kimti mustu, mav, chraptět, tuhnout; apkimti, ochraptět, ochraptít; ažukimimas, chrapot, ažukimis, ochraptělý. Kimbti, bu/o/, mo’av, odnést Modl. 232. Kimbeti v. kabeti, viset. Kirbas v. Kajlis, ovčí kožich. Kirbinea, zmut např. Kirbinea raktu. Kirkti, krákat. Kisielis, kisielus, kysel. Kiszka, holeň. Kłajdea, omyl, nepravda Kłajdus, bludný. Kłajdunas, bloudivý, tlumočník. Kłajkus, bojácný, žalostný, tvořící, Kłajkastis, strach. Kłajkinti, tvořit. Kłasta hádka. Pakłajko, stvoření bylo. Kłausus, v. Kłaużadus, poslušný n’akłaużada, darebák, neposlušný. Kleabearis, klapačka. Kleabeti hýbat se, být pomalý. Kleabea(i, ie)nti, klepat, tlouct na dveře. Klejka v. klej-kea, herka. Kłesti, ‘t’u, v. kłesteti, ‘t’u houstnout. Kłestiti bičovat, mrskat (хлестать). Kłest(e)j (y)-mas, zahušťování. Kłestimas, bičování. Kłestumas, hustota (v listí stromů). Kłestus hustý, např. kłestus łapaj me’d’o, husté listí stromu. Kliedeti, bloudit v nemoci, mít mánii, chodit po nocích, odtud kliedejimas bloudění, mánie, noční toulání. Klijas, klih, karuk. Kli-uoti lepit. Klikti, кликать. Klimpti, zabřednout. Klineti, klínovat. Klingea, klika. Klintis 7. skála, opuka. Kripti v. Klipti, pstu, pav. pod. padat, hroutit se, chudnout. Kliszas, Kliwas, Klivis, chromý, kulhavý, křivonohý. Klivinti klivineti, jít, chodit kulhavě. Klodas, vrstva, pakłodea, prostěradlo. Kłustineti prostírat kłustimas, prostírání. Kłotas, kłotinis, slaný, slanět. [46b] Klu-diti trefit, zasáhnout (chytit). Kludimas zásah. Kluga, větev. Klukinti, plácat. Klukseti pilwie, kručet v břiše. Klumbea(i, ie)nti, klepat. Klumbinti, klumbineti, jít, chodit s dupáním. Khum-

203

pa, klumpinea, klumpuma, mělčina, bahno. Klumpu, těžkopádný. Klumpus, těžkopádný. Klupuris v. Z’upsnis špetka, štipec. Kl’ur kseti, křičet. gearvea klurk’sa, jeřáb křičí. Kl’utea, Klutis 7. v. Kl’autis 7. překážka, zádrhel, závada. Kn’agas, křikloun. Knajbiti, dloubat. Knajbimas, dloubání. Knak(p)sojav otistać. Knatas, knot — knaukseti, křičet. Kneazeti, drtit se. Kneażinti, drtit. Kneażejimas drcení se; kneażinimas drcení. Knebo ti, prát se: knebojimas praní. Kneksejimas v. Kn’auksejimas. Knekšeti v. Kn’avkšeti: Kne(i)binis, řemeslo. 2. Kniboti, dloubat. Knibojimas dloubání. Kniebti, kniembu, arba, bstu, ověsit se, padat (cnf. Nimbus). Knebimas ověšení, opadávání. Knirkti, k’u(o) prskat. Knisti, knintu arba knitu v. kniteti, tu(o), obtěžovat. Knitejimas, knitimas, obtěžování. Atsiknoti (od knoti), odpadnout, odloupnout se. Kn’okti, křičet, vřískat. Kn’okimas, křičení, křik, vřískot. Kn’oklis křikloun, vřískal. Knopa, hříbek na podkově. Knopinti, knopineti, jít, chodit a klopýtat, pakonpstomis, klopýtaje. Knopsoti, stát nemotorně. Kn’ubti, kn’umbu, bav, padat na tvář, ověsit se. Kn’ubsoti, naléhat. Kn’ubs’t’as, ležící tváří k zemi. Sukn’ugždav, začal jsem prskat (od kn’ugzti kn’ungzdu). Kn’ugždėti, prskat. Sukn’užav, rozdrtil jsem se od kn’užti kn’unžu arba Kn’užstu,). Kn’užeti drtit se. Kn’užinti, drtit. Koloti, urážet, hanobit (pomlouvat) Komiti v. Kamuoti, trápit, mučit. Komijimas vel Kamavimas. Kopti, v. lipti. Pe(a)rkoris, od korti, třídící fazole. Korinti, korineti, jít, chodit a přebírat fazole. Kovas v. V’epla havran. Krajg’oti, mávat, krajg’ojimas, mávání. Krajtealea, krabice. Krajtealea pinta, košík. Kraj tis 2. chléb, výprava. Krajpintas v. Keasealis, koš, košík. Kras’a, stolička. Kr’avseti, chrochtat. Kr’avkutas, žába kr’avkutaj zpowietrza massa jak kwaszanina. Krawpas, drsný, hrbolatý. Kr’avsis mořský břeh a kravtis,... Krea jda, křída, křída Kreajwokšl(i)n’is, hák. Kreap’sea, skříňka, kreapśis, koš. Kreasnus, sražený, zavalitý. Kreaseti, tuhnout. Kre asnumas sraženost, zavalitost. Krifjas, lem. Krikti, kvákat (o kachně) Krikle, čírka. Kriuoti, váhat. Krilavimas, váhání. [47a] Krimslea, chrupavka. Kr’ogas, chraplavý hlas. Kr’oguoti, chrápat, krokšti, chrápat. Krógavimas chrápání krókštimas, chrápání. Kr’oglis, chrápající. Kr’okulis, kladívko. Kropti, ošidit, obelstít. Krumas, keř, křoví, houština, mn. krumaj, křovinatý les, hvozd, křoví. Kruminas, křoví, křovisko. Kruminis, křovinatý; Kruminis duntis, stolička. Krumplis, kloub, článek prstu. Krumpl’uotas, kloubovitý. Krumslis, hrudka. Kr unas, dušnost, chraplavost. Krunuoti, nuoju, kašlat, trpět dušností. Krunklis v. Varnas. – Krunkšti, krunkštauti dusit se, dávit se, chrchlat. Kru(o)ntas, břeh. Kru pti, mpu, upav, píchat, tuhnout, stát se nemotorným. Krusnis 7. kamenná pec, hromada kamení. Krušinis jablečný koláč 2. – Kubil’us v. Kubil’or’us bednář (cnf. wies’ Kabilunaj). Kubris 2. hřbet, šíje. Kudra, bláto, bahno, kal. K ujas kladivo. Stulbis v. kujnas. K ūlimas, jarní průhledná tráva. Kulipka v. riduolea, koule. Kumpa, ohyb. Kumpti, chátrat. Pakumpti zchátrat. Kun’aveajkti, znevažovat. Kundea mol. Kunigena, knězovic. Kunka, spona. Kunkulas, vařící voda, bublina, bublina na vodě; kunku luoti, vřít. Kuntas v. swaras, libra Kunt ripčhas, kontrypał, prvotřídní cín. Kuodis, skřivánek. Kuoja, plot, laťka. Kuokas, kuželka, kyj. Kuokšta, kosm. kuo, ku, im, čím; Kuo-tuo, čím-tím Kuopa, obec, lid, zmatek, tlačenice (odtud lat. populus, odtud svátek Kupało). Kuopti uklízet, čistit. Kuoras, věž, bašta. Kuosa, kavka. Kupl’aj, bujně. Kupumas, bujnost. Kupūs, bujný. Kupra hrb (odtud příjmení Kupris). Kupris, hrbatý. Kupsta, hromada. Kosm, kopec. Kupstuoti, bouřit se; Kupstavimas bouření. Kurkea, krůta; Kurkinas, krocan; kurkitis krůtí; Kurkitur, jinde sukuštav, začal jsem šeptat Kusteti, šeptat. Kūstinti, ukusovat, ujídat, kousat. Kutuoti kutczerować, barvit oděv. Kusti, sstu(o), odtud źlewe(a) kusta unt me’d’u, kůra přiléhá ke stromu. Kutealoti, lechtat, šimrat. K’utinti, jít pomalu. Kutriti, kutrinti obtěžovat. Kuweti v’u(o) vejaw, stydět se, činit pokání, litovat hříchů (odtud snad lot. Kuwento klášter). Kuwejimas, stydění se. Kuwekseti, kvílet. Kunis 2.v. Sarmata, stud. [47b] Kwakšeti, kvokat. Kwarasiti batożyć. Kwarma v. tajsituwas, forma. Kwarsinti v. Pikrin tisi, přikrýt se. Kwatotisi, vyprsknout smíchy, nadměrně se smát. Kwearkšlea, kwolzka. Kwe puoti, dýchat, Kwieslis, svolavatel pozvaných.

[4.] Slovník litevsko-německý a německo-litevský... 1730. Halle.

Z F. V. Haka bylo vypsáno více než tisíc čtyři sta sedmdesát slov (60–67 b): Abbejeip, beyderley; Abbejets, beydes; abbe jey, beyder bey adv;

204

Akkies-Wokas, o, Angenlīd; Akkies-Wyzdis, džio, augapfel; auklas móze od auka; Andaj; Ankstybas i Ankstrīwas, Annot wie dort; Antaj, dorten adv. monstr.; Apdangalas, to die Kleidung cnf. toga, lat. ir t. t. K některým slovům jsou připojeny různé poznámky, např.; Erytis, cio ein Lamm (Lammazwierż w Ameryce) (61a), Kammara ros Kammer, pro Kambala od kamba, kampas (61b), Prakartas, to, eine Krippe (u nas Prakartis) (63a) atd.

[5.] Nektóre frazesa polsko-żmudzkie [některé polsko-žemaitské fráze].

Podle K. Būgy nejde o 34 rčení sepsaných rukou A. Kašarauskase, ale o někoho jiného (88a – 88b), která K. Būga zveřejnil po ostatních výpiscích¹⁰, např.: Kad stroks, tūkart pri Diewa – Gdy twroga, do Boga; Yra tai garbie ant garbiu, turieti ležuwi už dantu – Jest to cnota nad cnotami, trzymać jezyk za zębami; Garbie ysz patjis burnas, atsydouod – Propria laus sordit atd.

[6.] Wyrazy Żmudżko-Litewski [žemaitská-litevská slova].

Podle názoru K. Būgy je rovněž nezapsal A. Kašarauskas, nýbrž jde o slova z různých nářečí (žemaitského a aukštaitského), která někdo zapsal a která se dostala do jeho rukopisů (89a – 95b). K. Būga je postupně zveřejnil a doplnil čísly (celkem 248)¹¹. Zde je několik příkladů z počátku (98a): Inumis – Kumpnikas, Gasznus – puykus, Pakažnas – walnias, Skanu – gardu, Wins szuka – vienas puncziosi, Pakojes sukabinti – abudu supunczioti, Saykint – wiest prisiegon, Preykżus – Užkuris atd.

A. Kašarauskas tedy pořizoval výpisky slov z různých pramenů a některé [5, 6] získal od jiných. Předpokládá se, že z jeho podnětu někdo opsal slovník J. Pabrėžy z díla „Taislius auguminis“, který měl později ve svých rukou¹². Seznamy slov A. Kašarauskase i celý jeho rukopis „Litvanica“ představují bohatou a rozmanitou pokladnici materiálu, kterou je vhodné znovu pečlivě prohlédnout a vypsat vše, co bylo nedopatřením opomenuto.

A. Kašarauskas, jak sám uvádí v článku o slovnících litevského jazyka, neměl v úmyslu pustit se do lexikografické práce, do přípravy slovníku jazyka litevského lidu; spokojil se s vypisováním slov z různých pramenů a sestavováním slovních souborů, které mu mohly být užitečné při psaní o litevském jazyce a které byly dostupné jeho přátelům a známým. Přesto se do dnešní doby dochovala zpráva, že se A. Kašarauskas uplatnil jako sestavovatel rusko-litevského slovníku. O této jeho práci se psalo v tisku. Například v časopise „Tėvynės sargas“ (1896, sešit II, s. 21–22) se Vaižgantas obrátil na veřejnost a hledal rusko-litevský slovník A. Kašarauskase:

[21] „Kde je ‚Moskevský-litevský slovník‘ kněze Ambr. Kossarzėvskia?“

Dobu biskupa Motiejuse v Žemaitsku bychom mohli přirovnat k době Adama Mickeviče ve Vilniusu; stejně jako tam se i zde projevil velký literární ruch. Duchovní i světští Žemaiťané se společně učili a psali. Mnoho jejich děl bylo vytištěno,

¹⁰ „Tauta ir žodis“, kn. I, s. 367–368.

¹¹ Tamtéž, s. 368–371.

¹² O této skutečnosti informoval vedoucí rukopisného oddělení Státní republikové knihovny Litevské TSR S. Skrodenis na základě jednoho tam uloženého rukopisu (PR 136).

205

Mnohé toho zůstává kdesi odloženo, a přitom je načase, aby spatřilo světlo světa. Slyšel jsem, že významný učenec, člen Archeologické společnosti, kněz Ambražiejus Kossarževskis neboli, jak říkají Žemaité, [22] Kašarauskas (1822–1880), jehož několik svazků rukopisů se nachází v knihovně kaunského semináře, napsal rusko-litevský slovník, snad jako slovník posledního slova „ogonščiki“. Poté, co byl roku 1863 z Varniů, kde byl moderátorem kláštera rokitů, vyhoštěn na Sibiř, připadla jeho knihovna příbuzným ve farnosti Pavandenė; uchovávali ji na faře, kde tento slovník byl ještě roku 1883 [?], ale mezi lety 1872 a 1883 se ztratil. Kdyby se u někoho objevil, prosíme, aby jej předal osobně nebo přímo redakci „Tėvynės sargas“, která jej jistě získá.“

O něco později se na tento a další slovníky dotazoval litevský americký tisk:

„Kde jsou litevské slovníky?“

Z litevských slovníků vyšly pouze Nesselmannův, Kurszaitisův a Miežinisův; důležitý Juszkewyczův slovník se dosud tiskne v Petrohradě. Ale kde jsou ostatní? Vždyť je známo, že Dijonizas Poszka zanechal žemaitijsko-litevský slovník, napsaný až do litari P. Zanechal také Pocker (slovníky: litevsko-polský a polsko-litevský), Kajetonas Niezabitowskis (litevsko-polský), kněz Sutkeviczius, L. Ivinskas (žemaitijsko-litevský), Simonas Staneviczius (žemaitijsko-polský), kněz Kosarzauckas a M. Akelaitis (ti dva: polsko-litevský a srovnávací litevský). Jak se doslýcháme, pan P. Kriaucziunas píše litevský slovník. Kromě těchto velkých slovníků, kolikpak najdeme malých slovníčků, které psal a píše pro sebe každý milovník litevského jazyka. Ale kde jsou…?“

Kněz Kosarzauckasův rusko-litevský slovník byl ještě roku 1883 u příbuzných ve farnosti Pavandenė, ale zmizel. Slovník Dijoniza Poszky měl roku 1858 u sebe Vincas Bialozor. Akelaitisovy slovníky se ztratily v Paříži. Nemá je v držení Želmensova společnost? Kněze Sutkevicziuse litevsko-polský „slovníček“ leží opuštěný ve veřejné knihovně ve Vilniusu.“

A kde jsou ostatní?

Měli bychom je všechny vyhledat.“¹³

Kašarauskův slovník se později hledal i prostřednictvím tisku¹⁴, ale až dosud se jej nepodařilo najít. Proto je dnes těžké o něm říci cokoli jistého. Lze pouze hádat, za jakým účelem A. Kašarauskas sestavoval rusko-litevský slovník, když sám psal, že nejprve je zapotřebí litevsko-polský slovník. V první polovině 19. století byly módní polsko-litevské slovníky a slovníky opačného směru, zatímco ruština byla v litevské lexikografii ještě novým jevem. Jedním z prvních, kdo uvažoval o zařazení ruštiny do připravovaného litevského slovníku, byl profesor katedry klasických jazyků na Kazaňské univerzitě A. Ugianskis (1816–1870). Uvažoval, že Litevci a Poláci umějí dost rusky, že rusům jsou polské ekvivalenty cizí a že litevsko-ruský slovník by bylo možné vydat z prostředků státní správy¹⁵. Lze se domnívat, že A. Kašarauskas, muž širokých zájmů a vzdělání, který působil v ruské vilenské archeologické komisi a kaunském statistickém výboru, psal do ruského tisku o botanice a dalších otázkách a ovládal polštinu, němčinu a

¹³ „Tėvynė“, 1898, s. 250.

¹⁴ Viz „Žinyčia“, 1901, č. 1, s. 154.

¹⁵ „Tauta ir žodis“, kn. VII, Kaunas, 1931, s. 330.

206

francouzsky, musel se také dobře naučit rusky. K tomu jemu i ostatním litevským intelektuálům měl posloužit rusko-litevský slovník. Slovník měl být překladový, protože takový slovník lze nejsnáze a nejrychleji sestavit na základě některého ruského slovníku. Bez rukopisu a dalších údajů nelze nic říci o zdroji ruské části slovníku. Že se A. Kašarauskas zajímal o slovníky jiných jazyků a hledal je, vyplývá z jednoho dopisu L. Ivinskise z 15. III. 1860 neznámé osobě, v němž ji žádá, aby opatřila slovníky jiných jazyků pro A. Kašarauskase, „geniálního badatele srovnávacího žemaitského jazyka“.¹⁶ Pro litevskou část slovníku mohl A. Kašarauskas použít slova vypsaná z různých pramenů i zaznamenaná z lidové řeči. K tomu patrně zčásti sloužily jeho seznamy litevských slov. Možná měl A. Kašarauskas při přípravě rusko-litevského slovníku na zřeteli také vědecké zájmy. V polském tisku obšírně psal o významu litevštiny pro srovnávací historickou jazykovědu; od S. Mikuckého, do něhož vkládal velké naděje jakožto sestavovatele slovníku litevského jazyka, musel vědět, že se o litevštinu zajímají také ruští jazykovědci I. Sereznevskij, F. Fortunatov, J. Šachmatov aj. a že očekávají slovník, z něhož by se mohli s litevštinou seznámit. I to mohlo A. Kašarauskase podnítit k sestavení rusko-litevského slovníku, jehož rukopis končil slovem „ogonsčiki“.

Rukopis rusko-litevského slovníku je jediným známým slovníkem, který A. Kašarauskas začal sestavovat. Jako lexikograf měl příležitost uplatnit se i více, neboť vilniuský knihkupec a nakladatel Zawadzki mu nabídl, aby připravil zkrácený Bobrowského latinsko-polský slovník. S. Kašarauskas, oddaný přírodním vědám, tuto výnosnou práci odmítl.¹⁷

Kromě zmíněných lexikografických prací (seznamů slov a rusko-litevského slovníku) se A. Kašarauskas uplatnil také jako historik litevské lexikografie, když napsal námi citovaný článek o litevských slovnících, v němž jsou velmi stručně zmíněni téměř všichni naši nejvýznamnější lexikografové od počátku 17. století do konce 19. století. Protože se zajímal o jazykovědu, sledoval lingvistický i jiný tisk a stýkal se s tehdejšími filology, veřejnými činiteli a dalšími vzdělanci (M. Valančiusem, M. Akelaitisem, L. Ivinskisem, K. Daukšou, S. Mikuckým a dalšími¹⁸), měl Kašarauskas přehled o tom, co bylo v litevské lexikografii vykonáno a co se právě dělá.

Na začátku článku jsou vyjmenováni litevští lexikografové, totiž: S. Daukantas, K. Nezabitauskas, J. Juška (Juškevičius), A. Ugianskis, M. Akelaitis (Akelevičius), L. Ivinskis, K. Daukša, M. Miežinis (Miežitavičius), S. Prialgauskas, A. Juška (Juškevičius); první lexikograf K. Širvydas a nedávno zesnulí S. Stanevičius, D. Poška (Paškevičius), D. Sutkevičius a J. Pabrėža (jako sběratel botanických slov). Z činitelů, kteří jsou zmiňováni v naší literatuře a chtěli či se pokoušeli věnovat lexikografické práci, se nic neříká o A. Butkevičiusovi, L. Uvainisovi, J. Platerisovi a dalších, jejichž lexikografická činnost byla v době A. Kašarauskase zřejmě nepatrná nebo se nedostala do širšího povědomí.

¹⁶ „Tauta ir žodis“, kn. VII, Kaunas, 1931, s. 342.

¹⁷ Prof. A. Dambrauskas, Kun. Ambroziejus Kašarauskas (1821–1882). – „Tauta ir žodis“, kn. III, Kaunas, 1925, p. 234.

¹⁸ Srov. „Tauta ir žodis“, kn. III, s. 234.

207.

Z lexikografů z Východního Pruska A. Kašarauskas na konci článku zmiňuje Haka, Ruigise, Milkuse a Nesselmanna. První dva předložili jen malou část lexika, výběr, zatímco Nesselmann sestavil poměrně rozsáhlý soubor slov, který však nepokrýval ani polovinu bohatství litevského jazyka. Nic se neříká o rukopisných litevsko-německých slovnících z Východního Pruska ani o slovnících opačného směru, zejména o dvoudílném slovníku J. Bradovského, vynikajícím bohatstvím lidového jazyka a folkloru, který se zmiňuje v tištěných slovnících Milkuse a Nesselmanna.

Ačkoli A. Kašarauskas ve srovnání s jinými prameny, které zmiňují slovníky litevského jazyka, nezveřejnil téměř nic nového, samotné uvedení našich nejvýznamnějších lexikografů a stručné poznámky o některých slovnících stojí za pozornost při zkoumání dějin litevské lexikografie.

Po seznámení s činností A. Kašarauskase v oblasti litevské lexikografie lze vyvodit tyto závěry. A. Kašarauskas po sobě nezanechal rozsáhlá lexikografická díla ani slovníky, které by měly pro litevskou lexikografii mimořádný význam. Za jeho nejdůležitější práce byly označeny seznamy slov, pokus o sestavení litevsko-ruského slovníku a poznámky o slovnících litevského jazyka. Vezmeme-li však v úvahu stav tehdejší litevské lexikografie, malý počet lexikografů a obtížné podmínky jejich práce, nabývá lexikografická činnost A. Kašarauskase mnohem většího významu, než se zpočátku zdá.

A. Kašarauskas přinesl do litevské lexikografie nové myšlenky a záměry, které, třebaže zůstaly nerealizovány, udržovaly a posilovaly snahy obohatit litevskou lexikografii o nová díla. Šlo o prosazování myšlenky slovníku lidového jazyka a o zdůrazňování potřeby sestavovat slovníky osobních jmen, místních názvů a termínů.

A. Kašarauskas podporoval, prohluboval a rozvíjel lexikografické hnutí, které se v Litvě začalo projevovat od počátku 19. století a jehož hlavním úkolem bylo připravovat různé slovníky litevského jazyka, jež měly sloužit k jeho osvojování, zdokonalování spisovného jazyka a tvorbě litevské literatury. Viděl, že práce na přípravě slovníků postupuje velmi pomalu, že je málo sil a jsou roztříštěné, a proto se snažil podporovat lexikografickou činnost, sdružovat síly a podněcovat ostatní, aby společným úsilím připravili rozsáhlý slovník litevského jazyka.

A. Kašarauskas shromáždil z různých pramenů značné množství materiálu, který obohatil kartotéky K. Būgy, velkého „Slovníku litevského jazyka“ a dalších, a dodnes se využívá pro lexikografické účely. Zvlášť cenné jsou jeho výpisky ze slovníků K. Daukši a J. Jumskise a slova zaznamenaná z lidové řeči, která lze nalézt v celém textu A. Kašarauskase „Litvanika“. Výpisky z uvedených slovníků jsou skutečnými a spolehlivými svědky, z nichž si můžeme utvořit alespoň přibližnou představu o ztracených a dosud nenalezených slovnících.

A. Kašarauskas vyjmenoval a doložil, kteří lexikografové mu byli známi, a tím alespoň trochu přispěl ke shromažďování, zaznamenávání a předávání údajů o dějinách litevské lexikografie budoucím generacím.

To vše zavazuje zařadit i samotného A. Kašarauskase do dějin litevské lexikografie jako jednoho z nemnoha vzdělanců 19. století, kteří pohlíželi na slovník a gramatiku mateřského jazyka jako na základní kameny národního života.

208