LEKSIKOS TYRINĖJIMAI

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

O SÉMANTICKÝCH DIALEKTISMECH V GERVĖTSKÉM NÁŘEČÍ

A. VIDUGIRIS

Každý jazyk, a tedy i nářečí, je neustále se měnící systém. Jednotlivé složky jazykového systému se mění různou rychlostí. Nejrychleji se mění lexikum. Závisí to jak na vnitřních (intralingvistických), tak na vnějších (extralingvistických) faktorech. Hlavními impulsy jazykového vývoje jsou vnitřní vlivy — systémové změny spojené s vnitřními zákonitostmi vývoje, takzvaným „tlakem“ systému¹. V jazykovém vývoji hrají značnou, někdy dokonce velmi významnou roli vnější impulsy spojené s různými historickými, politickými, ekonomickými a sociálními podmínkami. Proto je při zkoumání lexika gervėtského nářečí vhodné podívat se na geografickou polohu této oblasti a na některé momenty z její minulosti.

Oblast Gervėčiai, tvořená 16 vesnicemi, je jedním z nejkompaktnějších litevských jazykových ostrovů v Běloruské SSR (Grodenská oblast, okres Aštravas). Vzdáleností je tato oblast také jednou z nejbližších litevských lokalit ležících východně od Vilniusu (asi 60 km), která spadala do etnografické Litvy ve 13.–16. století². V současnosti však oblast Gervėčiai už nikde přímo nesousedí s hlavním územím litevského jazyka. Kdy a kde se tato pouta definitivně přetrhla, lze snadno zjistit ze zpráv farářů vilniuské diecéze z roku 1827 o užívání jazyků v jejich farnostech. Například sousední farnosti Buivydžiai a Bistryčia byly v té době ještě čistě litevské, pouze v sousední farnosti Varnionys se již mluvilo smíšeně. V okolí Mikailiškės bylo ještě 26 litevských vesnic. V okolí Lavoriškės už většina lidí mluvila slovansky, jejich mateřským jazykem však stále byla litevština, protože před několika desetiletími zde všichni mluvili litevsky³. O užívání jazyků jižně od Gervėčiai je známo jen to, že na počátku druhé poloviny 19. století mluvila starší generace ještě litevsky podél cest mezi Vilniusem a Ašmenou⁴. Jinými slovy, v první polovině 19. století (a přibližně až do poloviny století) nebyla oblast Gervėčiai ještě oddělena od hlavního území litevského jazyka; teprve když prostřední oblasti postupně slavizovaly, Gervėčiai se pozvolna oddělily od zbytku litevského jazykového území. Podle vyprávění místních obyvatel výrazně přispěli k tomu, že tento ostrov zůstal neslavizovaný, místní statkář z Gervėčiai (dědeček) a místní farář, kteří ještě za nevolnictví velmi přísně zakazovali smíšené sňatky a vůbec mísení obyvatelstva. Je ovšem otázka, zda se tak dělo záměrně z kulturních důvodů.

¹ M. A. Бородина, Vliv cizojazyčných systémů na vývoj jazyka. — Otázky sociální lingvistiky, Leningrad, 1969, s. 89.

² J. Jakubovskis, Tautybių santykiai Lietuvoje prieš Liublino uniją, Kaunas, 1921, p. 3—7.

³ Vedomosti o kostelach i klášterech vilniuské diecéze, 1827. Lietuvos TSR centrinis istorinis archyvas, f. 694, b. 1, nr. 769.

⁴ W. Syrokomla, Wycieczki po Litwie w promieniach od Wilna (do Oszmiany — do Kiernowa — do Kowna), t. 2, Wilno, 1860, p. 58.

2*

19

Když prostřední oblasti slavizovaly, skupina litevských vesnic soustředěná kolem Gervėčiai se ocitla obklopena běloruským jazykem. V gervėtském nářečí se tak jakoby zakonzervovala řada archaických morfologických, syntaktických a lexikálních rysů; na druhou stranu se však kvůli specifickým podmínkám izolace a úzkým kontaktům se slovanskými jazyky začala utvářet řada nových morfologických tvarů, zejména slovesných (srov. odvozeniny s příponami -dvti, -uiti), vznikaly nové syntaktické konstrukce a především různé lexikální novinky — vlastní slova, výpůjčky, kalky a změny významu starších slov. Tento článek se chce poněkud podrobněji zabývat slovy se změněným významem, takzvanými sémantickými dialektismy.

Popisovat takové dialektismy není snadné už jen kvůli bohatství a rozmanitosti nářeční slovní zásoby. V nářečí je mnoho velmi krásných slov, z nichž nejedno je poměrně vzácné, například: abūšlaitė „poklop na pec“, ámas „slib“, bizdžiõnas „vážka“, gimtis „narození“, įsas, -a „krátký, -á“, luõtas „člun“, sopagalỹs „úzký břeh“, trynėlė „červotoč“. Je zde mnoho slovotvorných a foneticko-morfologických útvarů: ažudarinys „ohrada, zábrana“, bulbienis „bramborová nať“, darblius, -i „pilný, -á“, kraušis „břeh“, mėnasis „měsíc“, šoknūs, -i „čilý, -á“, vievurstys „skřivan“, žangsnys „krok“ a další. Najdeme zde i mnoho různých synonym a dublet: broliūkas: našlaitė; krėklė „datel“: skirpštis, kiėmas „vesnice“: sõdžius (říd.), pérkalas: sėdāklė. Některé takové dublety vznikly v důsledku vzájemného působení litevštiny a slovanských jazyků, například: skalšininkas „skřítek, domácí duch“: kūtas: sparūžius, klegėti „mluvit“: amanyti. Často se tentýž předmět v jedné vesnici nazývá jedním způsobem a v jiné jinak, například: raugienė (Gėlūnai, Gaigāliai): saldienis (Knystiškės, Pelegrinda): tašla (Girios, Pelegrinda), pėmpė (Gervėčiai, Girios, Galčiūnai): plūnė (Gėlūnai, Gaigāliai, Milcėjos). Částečně to může souviset se starou administrativní hranicí vilniuského a ašmenského okresu, která někudy procházela oblastí Gervėčiai⁵. Mnohá slova s podobným nebo kdysi dokonce totožným významem jsou v nářečí lexikálně či stylisticky rozlišena, například: trauklýs „vřed, obvykle infikovaný zvenčí“, votis „samovolně vzniklý vřed“, šunavotė „furunkl, malý bolestivý pupínek bez hlavičky“, sopulys „obvykle jakékoli bolavé místo nebo rána“, ačkoli sopuliūkas označuje také furunkly nebo malé vřídky, kalỹtė, kalāitė „jakákoli fena“ (neutrální význam): čiurālė (postava z pohádek), šūnaramunė „heřmánek“: ciuciūkas (spíše dětské slovo, vytvořené podle černých broučků ukrývajících se v květech, kterým se říká ciuciukai). Došlo k tomu proto, že „jazyk „nesnáší“ nesmyslné totožnosti a vzniklé absolutní, čili úplné synonymum časem vytlačí svého partnera nebo jej přiměje změnit význam a stát se neúplným⁶.“ Proto je nářečí plné slov se změněným významem. Mohli bychom je nazvat systémovými sémantickými dialektismy, na rozdíl od kontextových, k nimž se tento článek přihlíží jen minimálně.

Sémantickými dialektismy se zde tedy rozumějí neutrální slova, která se svou formou shodují s odpovídajícími slovy spisovného jazyka nebo jiných nářečí, ale liší se od nich svým obsahem, tj. významem. Avšak víme-li, že lexikální složení (slovní zásoba) spisovného jazyka má hete-

⁵ Na připojené mapě v díle Cz. Jankowského Powiat Oszmiański, sv. 1–3, Petersburg, 1896–1898, je hranice mezi ašmenským a vilniuským okresem vedena podél řek Aluošia a Ašmena až k Neris. Vilniuskému okresu tedy náležely tyto větší litevské vesnice, které se zachovaly: Gaigāliai, Gėlūnai, Gervėčiai, Gudiniņkai, Miciūnai, Mockos, zatímco k ašmenskému okresu patřily Galčiūnai, Girios, Knystiškės, Milcėjos, Pelegrinda, Pėtrikai, Rimdžiūnai a další. Nejasné zůstává pouze to, zda byly farnosti takto rozděleny i dříve, nebo zda je nepřesná jen zmíněná mapa.

⁶ J. Pikčilingis, Leksinė ir gramatinė sinonimika, Kaunas, 1969, p. 8.

20

ronimini⁷ povahu (což v zásadě odráží i „Slovník současné litevštiny“, Vilnius, 1954; dále DLKŽ), zůstávají kritéria vyčleňování těchto dialektismů nejasná. Kdybychom slepě důvěřovali DLKŽ a přihlíželi pouze ke slovům, jejichž forma se v nářečí i v tomto slovníku shoduje, ale význam je v nářečí odlišný, měli bychom uvádět čisté sémantické dialektismy spolu se smíšenými (významovými a formálními) dialektismy a vynechat mnoho nejzřetelnějších významových dialektismů jen proto, že jsou v tomto významu zahrnuty v uvedeném slovníku, nebo v něm nejsou zmíněny. Sémantické dialektismy je nejlepší vymezovat na základě jejich funkcí, tj. sledovat, jak široce a rozmanitě se určitá slova užívají v popisovaném nářečí a jak široce jsou v těchto významech známa v jiných nářečích. Bohužel nebylo možné ověřit rozšíření významů všech slov uvedených v článku pro nedostatek informací. Určitá subjektivita při výběru sémantických dialektismů se navíc mohla projevit i v důsledku fragmentárnosti shromážděného materiálu⁸.

Stejně jako každé slovo mají i takzvané sémantické dialektismy někdy pouze jeden význam, jindy více než jeden. Podle počtu významů (sémantických variant) lze sémantické dialektismy rozdělit na jednovýznamové a vícevýznamové. Jednovýznamové jsou takové dialektismy, které mají v nářečí pouze jeden význam odlišný od významu v spisovném jazyce; vícevýznamové jsou ty, které si kromě specifických, méně rozšířených významů zachovaly i další, rozšířenější významy (nejčastěji známé také ve spisovném jazyce). Sémantické dialektismy, které zde uvádíme, lze navíc čistě podle formy rozdělit na dvě skupiny, tj. na slova známější a méně známá, ačkoli většina z nich je uvedena v DLKŽ.

I.1. Nejprve je třeba uvést slova nejznámější ve spisovném jazyce, která mají v nářečí jeden užší či širší význam, jenž se však od významu ve spisovném jazyce liší, případně má jiný rozsah. Je pravda, že vlivem spisovného jazyka užívají zejména mladší mluvčí někdy dialektismy se specifickým významem (např. dobilas, gylys, pašaras) i v jiných významech, avšak z hlediska tradice je třeba je považovat za jednovýznamová slova:

bradinys „třícípá síť“: Bradzinis trisų žuvauc: vienas aina iš ažvačos, du pirmagali.

būklė „život, bytí“: Prie mā būklės jū nebūvo. Reika pradėcie naują būklę.

dăngstis „střecha“: Plėš(k) ir dunksci. (Ginklą) unkišė dunkscin.

dobiliùkas „nekulturní, luční jetel“: Dobiliūkai balci, maži žiedėlei pievo, o kanušina, kū sėja, dzideli žiedai.

gylỹs „ovád“: Gi'lei dzideli par kārves pūola.

jāvas „zrno, neprováté zrní s plevami“: Dūonu kėpė su javū. Jāvas prag mēki nāitei. Javai, kap cik iškuli su mēkinom, o išarfūjei, tai jau grūdai. Plg. javinis, -ė: Javini dūonu kėpė.

klegėti „mluvit“: Mā momūle plonai klėga, ē tū storai. Kū jau jūm klegėc, kap rakščis regėc. Tai vis mā momā klegė. Apklegėjai mani. Neturū ungi kū žodėlo ašklegėcie, neturū ungi kū ažamāni cie. Paklegį, sumelū kū. O praklegėjo obelīs. Susklegėc buvai atvažāvus.

krutėti „pracovat“: Krūta isijūos kap veršis jūodas. Ir ānas jai žemī krutėjo. Dzirvónas neškruta. Darbū ir, nēr kām krutēc. Atkrutėu sāvo. Kiek tu ti' aškru̇tėsi

⁷ Více o heteronymech neboli synonymech s odlišným územním rozšířením viz J. Gossens, Strukturelle Sprachgeographie, Heidelberg, 1967, p. 86.

⁸ Děkuji J. Lipskienei, K. Eigminui, A. Jonaitytei, G. Aleksaitei a folkloristům K. Grigui, N. Vėliui, L. Saukai, kteří mi umožnili využít jimi zapsaný nářeční materiál.

21

Roky se trochu pohnuly a přijel. Když se člověk trochu pohne, hodně toho udělá. No, napracoval jsem se, ruce i nohy jsem si unavil.

listy „polévka z tuřínových listů“: Tuřínové listy jsme sušili a vařili. Listy vaříme.

lapatúoti „mluvit o čemkoli, tlachat“: Je takový, pořád tlachá.

lazdà „líska“: A ta slepička nemůže vyletět na lísku. A jak mi ta líska roztrhala kalhoty.

medžiagà „vedega“: Teď mu vykácí materiál, k ničemu.

mėšlas, mn. mėšlai „odpadky“: Je třeba zamést podlahu a vynést odpadky. Zametá odpadky. Odpadky nosíme a vysypáváme. V odpadcích jsem seděla s takovou shrbenou babičkou.

mintis „paměť“: Za mojí pamětí sem přijel Jakovanis.

pašaras, pašarai „ovesná a ječná sláma a hrachové natě“: To krmivo je připravené. Kolik jen ovesného krmiva máme, vystačí až do svatého Jiří.

péntis „pata“: Pata bolí. A zatloukl tomu chlapci do paty hřebíček (dřevěný hřebíček).

rakštis „horký“: Už je horko, ale pořád si z chlapců utahuje. Jde a prosí, aby vykopal jámu, ať se dá udělat ohniště. Udělal horké ohniště a potom jím chlapce zasypal popelem.

rāndas „rantl“: Kolik okrajů a rohů, tolik i matek.

skaláuti „prát, třít“: Když pereme, tak látku žmouláme a třeme, a když prší — vyvěsíme prádlo a pověsíme ho na plot. Měkká voda, tam se vypere velmi dobře. Srov. skaláutoja „pradlena“: Pradleny třou prádlo;

skalsà „majetek“: Ta chata jim přinesla majetek. Majetek jim nese bohatství.

smūklės „smyčky, nástrahy“: Sele pověsili a nastražili smyčky. Vlk se chytil do smyčky a visí.

stākles „stehna tkalcovského stavu“: Stākles jsou boční části a všechny dohromady jsou stojany.

stūburas „podpěra kamen a stropů v kouřových chalupách“: Chalupy mívaly stūburas. Mladucha vejde do chalupy, postaví se a kolem stūburas neprojde.

sutrà „špatný člověk, zrůda“: Kō cā atajai, sūtra tū.

šėkas „vik sva“: Šėkas tokōsa bā lōsa āuga. Aš jīm nešu pienēlo ir an ragēlu šėkēlo.

trąšos „hnůj“: Išvežau visàs trušas, aisū pakratīsu. Trušas išmėždāu.

trūpinti „krájet, rozdělovat na malé kousky“: Cibūlū pritrūpink gražei. Srov. trupūtīs „kousek“: Un trupučū pjāusto bōlbas (na rozdíl od gurinti „drobít“, gurutīs „drobek“).

tvardytis, su-si-tvardyti „vytvořit se, zorganizovat se“: Tadū susitvardė Lietuvà.

vedėjā „dvoustranná síť“: Ir su tūj vedėjū gaudēm žūvi·.

veizdėti, vēzdėti „hledat“: Ānas vēizdi mergōs. Brolālis jōs ir vērkė, ir vēzdējo, ir nerādo. Pavēzdzī gerai ir raši.

veršis „býk (i kastrovaný)“: Nu, tai āisim par verši·, kad tavi išgert. Sanāū veršeis ārem ir akēm.

2. Slova s více významy mají v nářečí vedle tradičních, široce známých významů někdy také specifické významy, odlišné od významů v litevském spisovném jazyce. Spolu s touto skupinou jsou uvedena i obecná slova (nebo jejich zdrobnělé podoby), která se stala termíny s úzkým (přeneseným) významem a ve svých původních významech jsou široce známa v jiných nářečích a v litevském spisovném jazyce.

akėlė „začátek pletení koše“: Kāšo akēles ažpintos.

autėlis „hadřík“: Im(k) autēli: stāuo nušluosci·č.

brīgzti, ap-, su-brīgzti „zkysnout, začít kvasit“: Abrizgis pienas. Plg. Abrizgelis pienas. Pienas jau subrizgis.

22

brinkti, pri-brinkti „nabobtnat“: Kráva stojí, její vemeno nateklo.

burbuõlė „květní poupě“: Znovu raší poupata, znovu kvetou.

daũžti(s), at-, až-, nu(si)-daũžti „udeřit se, praštit se, uhodit se“: Ta čarodějnice ho udeřila i druhou nohou do holeně. Vzala váleček, praštila ho přes hlavu a toho chlapce omráčila. Kde ses udeřil do prstu? Tehdy jsme se hnali do Litvy (tlačili jsme se).

až-dirti „zvednout“: On si lehl na záda a zvedl nohy (nahoru).

dùgnas „poklice“: Nevíš, kam se poděla poklice od hrnce se dvěma uchy?

dùšintis „vyvádět“: V neděli se děti scházejí u Aluoši a dovádějí.

dvišakis „soutok“: Aluoša a Ašmena se spojily v soutoku.

gadinti, pa-gadinti „zničit“: Zkazili semena, loni nechali pole ladem. A zkazili i děti, zbili je.

gaidėlis, gaidžiùkas „luční rostlina s bílými květy“: Gaidėlėi bíle kvete. Když gaidžiùkas začíná kvést, objevují se také šištičky.

gãmintis, iš-, pri-(si)gaminti „připravit, nachystat, vyrobit“: Připravovala se, no, no, chystala se, no, no, jak se patří. Takže toho bylo pro všechny připraveno dost. Bylo připraveno pùdzimas, připravili kysané zelí. Byla připravena puška. Nic nepřipravíš, musím se starat o děti a také jim připravovat jídlo.

gãras „horní část pece, komínová římsa“: Děti sedí na peci a na posteli a dívají se přes gãras.

garuoti, pagaruoti „zahřát“: V lázni napařit košili a sukni.

gráusti „hrát si“: Kolem domu se scházejí chlapci a hrají míčovou hru až do setmění.

grãžinti, iš-grãžinti „vykastrovat (pouze selata)“: On tedy selata vykastruje. Vykastrovali jsme tėkli (kance).

grėblėlis, grėbliùkas „tráva podobná mochně, jen s drobnějšími lístky“: Grėblėlei je tráva, ta jakoby rasiklódo. Grėbliùkai bývá kolem močálů.

griẽti, nu-griẽti „setřít“: Všechny drobky (odrobinky) setři ze stolu a odnes psovi.

grýnas „holý, nahý“: Babičky leží břichem nahoru. Svlékni se, ať jsi nahý. Pole jsou už holá.

-guldýti, iš-guldýti „vypořádat se s koňmi (ale ne s prasaty)“: A ještě klisničky obhospodařují. Ať je připuštěná, nebo nepřipuštěná, pořád bude hříbat.

kęsti „milovat, mít rád“: Když jsem byl mladý, líbily se mi dívky. To kotě bylo vycvičené na hudbu a dědeček ho měl velmi rád. Když jsem byl mladý, velmi se mi líbilo, aby to bylo čisté.

kiaũlė „taková houba, běločechratka, ryzec“: Takové bílé houby jsou na zimu dobré.

kiėmas 1. „vesnice“: V naší vesnici bylo asi sto domů. Srov. kiėminis, -ė „vesnický“: Lidé si stěžují na vesnický život. 2. „návštěva“: Na návštěvu k němu přijde dědeček. Už odcházíme z návštěvy.

kliudýti „dotýkat se, překážet“: Tam byla země rozrušená. Na podzim není třeba rušit. Nepřekážej mi.

kùlnas 1. „kohoutí ostruhy“ Kohoutí ostruhy a drápy. 2. „(silniční) zatáčka, ohyb“: Šli jsme rovně, ale pak cesta zahýbá, dělá zatáčku.

kùlnėlis „kloub, kůstka“: Silné špeky — na půl pídě a s kloubem. Odřela jsem si kloub na ruce. Tlačí mě klouby na nohou.

kumeláitė „taková houba“: Kumeláitės rostou na podzim.

23

láidyti „dojit“: Unksci aina láudzi·ė kárvu.

lákštas „jakýkoli list“: Nõtrės su buinais lákštais, labai džilgasi. Gi·slõčei un takų plačių lakštų.

laukas „holý, lysý“: Da visai jaunas, e jau laukas. Laukas be plaukų. Srov. laukymas „lysost, holost“: Jám per visu kãkų laukìmas. Kárvė lauką, per visu gálvu laukìmas.

linėlis, linagalvis „drobná žlutě kvetoucí rostlina“: Linželei gerai kru·cinė kap sopa. Linagalvei geltonai židzi.

lūpti „silou trhat, rvát“: Linus lūpam. Kieta žemė, nemõžna išlūpe.

manyti pri-, nusi-manyti 1. „rozumět, umět, dokázat, vymyslet“: Šlėkta lenkiškai mãnė. Kap anà primãno mažà mergõke. Paklegėč tas primãno. (Valgymų) nusmãnom ligi válėi. 2. „unavit se“: Jau tep nusmaniai krutec, tai Jėzus Marija kap dagėdė.

mėdžias „les“: Ė kur anas mvažau medžiu. Tėvas juos išvedė mėdžan. Atáugo jau jaunas medelis.

milinis, -ė „vlněný, -á“: Da buvo milinių šūlų. Vilna un avėlės, o suverpta — šūlai milinei.

minkštas, -a „jemný, -á (o mouce)“: Ča minkšči miltai. Vienanai maiši minkštai sumalta, ė kitai — rupe.

pėdžia „otep, pėdžia“: Pėdžosu unmusta kru·kai.

pėnas „krmivo“: Kuoman pėnu dėda. Kas neturėjo pėno, tai sniegu· nuvaro ir ginė puš’nan. Ti nei pėnu gausi.

penėti, iš-, pa-penėti „vykrmit, nakrmit“: Anà paršus pėni. Ir kuom išpenėč kárvi. Duo paršiuo papenėč.

pirkaitė „komora“: Šaltà buvo žiemà, ale būlbos pirkaitė(je) nepašalo. Būlbas pirkaitėn supildė.

plónas, -a „čerstvý, -á (o smetaně)“: Plonõs smetõnos unru·ginam.

rankinis, rankinaitis „kapesník, kapesníček“: Kur runkini· padėjai? Sviedė rankinaitį, raslėjo azeraitis.

riebuma „tuky“: Kap riebumos gerai undėdi, tai visa gardù.

rūbelaitis, rūbelėlis „šátek“: A i ve všední den chodí uvázaná každodenním šátečkem. Všechny dívky jsou se šátečky, jen Maritė je bez šátečku.

rūbelis „šátek (přehozený přes ramena na ochranu před deštěm, chladem)“: Viděl jsem, jakýsi šátek přes dvůr.

rumbė „jizva, šev“: Jizva zůstane, když se zahojí. Šev je na košili sešitý.

samanėlė „taková polní tráva“: Tu samánku krávy velmi rády žerou.

sėgti, apsi-, nusi-sėgti, -segdyti „svléknout si“: Vyšel celý v černém. On si svlékl a hodil kabát. Svlékla si šaty, protože jí byly velké.

skarinis „prostý ubrus, z konce látky“: Přikryla skarinkou, vysypala z hrnce brambory. A na skarince už je hromada palačinek, ať je může vyndat.

skaudūs, -i „chladní, prudcí, horký“: Prudké deště kropí. Ovazuje se provaz (pod břichem), když je kůň tak prudký.

skeltinis „poleno“: Když naštípou dříví, u nás se tomu říká skelcinis. Rozhazuješ polena stranou od cesty.

spirginys „škvarky nebo syrový špek“: Přinesla škvarky. Mám velmi rád(a) (makarony) se syrovými škvarky. Susietkà přinesla dvě palačinky a dva škvarky a podala je.

24

ap-si-, až-, pa-spirti „opřít se, zapřít“: Oberl se dobře o kačergu (hůl). Zapři dveře. Zeď je podepřená.

šatrà „tyč k upevnění nákladu na voze nebo k zavěšení oděvů v jizbě“: Seno jsme přitlačili šatrou, aby se nerozfoukalo. Šatrà pověsila na šaty.

šauktis „nazývat se“: Ona se tak nazývá, ta tráva.

taršýti, pa-taršýti „zatřást“: Zatahal za nohu, zatřásl s ní a zamručel.

tvótis „dřít se“: Celou noc se dřeme.

usnėlė „taková modře kvetoucí rostlina“: Usnėlės kvetou modře jako kohoutci.

užti, až-, pa-, su-užti, -uždyti „zahrát, začít hrát“: Když hraje, tak se musí tančit. Když začal hrát, plakala. Kdyby tak zahrál, ona by si zatančila. Krásně zahrál.

vaikščioti „kvasit, fermentovat“: Pivo kvasí, jako by začínalo kypět.

nu-si-výti „uplést si“: Upleť si věneček, upleť si zelený věneček.

verštis „měnit se“: Tady se už vystřídalo mnoho kněží.

vištáitė „taková houba, kuřátko“: Těmto houbám říkáme vištáitės.

vókas „pletená káď na obilí“: Pletli jsme velké vóky, vešla se do nich celá káď obilí.

žagarinė „pletený plot“: Člověk plete žagarinė z proutí, říká se tomu žagarinė.

žilas, -a „šedý, -á“: Vrány jsou šedé. Měla jsem takové šedé šaty.

žlùgtas 1. „káď s nožičkami“: Žlùgtas má tři nohy. 2. „něco mokrého, promočeného“: Je celý promočený jako žlùgtas.

žuvinis „rybář“: Teď jde žuvinis chytat ryby.

II. Slova užívaná v užším území. Jde v zásadě o dialektismy výrazové neboli formální. Z nich je však třeba zmínit pouze ta, která se v nářečí užívají v jiném významu než v lk. Proto je lze nazývat smíšenými sémantickými dialektismy. Ty lze dále dělit na lexikální, morfologické, slovotvorné, fonetické morfonologické a akcentuační.

1. Lexikální sémantické dialektismy. Všechna zde uváděná slova jsou doložena také v DLKŽ. Ta, která se do něj nedostala, protože nemají základ pro srovnání, je bez ohledu na jejich význam třeba zařadit do oddílu čistě lexikálních dialektismů, vedle slov, která nemají samostatný nářeční význam, např.: tiesė, tiesýs „pravá strana, pravý“, sriegas „žyvanas“, stõvai „tkalcovský stav“ aj. Smíšených sémantických dialektismů není mnoho.

ašas „páka, tyč, vahadlo s hákem“: Ūsas prikàrtas prie svìrčei.

birulėlis, birulùkas „odštěpek“: Saldì, garà arielkėle, kòts iš birulėlo. Šakos pakapotòs, tai daug birulùkų mažù liko.

budė „houba“: Budė, ku skile ùgni-. Priskina tos budės, pridžovina ir ažiba ùgni-.

dideliai „prudce, hlasitě“: Neláis(k) didelėi (radijo), pamažin(k).

grebóti „šátrat, dotýkat se“: Aina prig sienom vis tep grebódama.

at-si-ýkti „rozpomenout se, vzpomenout si“: Niekap negalù acikč, kur aš jį ragėu. Niekàip neacikai to daikto.

kirbėti, pa-, su-kirbėti „pohnout se“: Kap dàu galvòn, tai nè nepakirbėjo. Kap cik sukirbės kartù itó gėlė, niėko nedarik.

laitas „dno pece“: Laitas iżdegė. Reika laitas najas sudėdzic.

lobūtis „temeno, teménko“: Vaiko lobūtis da neužaugis.

lūstas „jídlo, které si člověk bere s sebou při delším odchodu z domova“: Paskinkė kumėlbi, pridėjo lūsto tai mergòkei ir išvežė mėdžan. Bób, bób, duok màn lūsto daugàu, aš ėmau augti ir daugàu vàlgìc.

25

rūdė „bahno“: Jéi dzornà (drn) pratrūksta, člověk se tedy hrabe jen v břišním bahně).

sąvara „příčná tyč tkalcovského stavu“: Stòvu: súvaros. Un súvaros acisèda ir áudža.

2. Ostatní smíšené formální dialektismy. Jde o různé varianty nebo odvozeniny, které se od odpovídajících spisovných litevských slov liší nejen odlišným vzhledem (formou), tj. tvořením, odlišným fonetickým složením kořene či přízvukem, ale také významem nebo jeho rozsahem. Vzhledem k jejich malému počtu se dále podrobněji nečlení.

pra-si-baidyti „vystřízlivět, vzpamatovat se“: Miegùostas, dà neprazbaidis.

nu-būti „zbavit se“: Raika tū vilku kap nór nubūcie.

až-dėti, -dėdyti „začít, nasadit vejce“: Bitės aždėdo móiku. náuju.

ap-si-eiti „zařídit si věci, uklidit“: Va, kól apseini, kaũlėm paduodi ir vãkaras.

gériba „úroda, obilí“: Gériba dzidelė auga išgūlus. Gériba prasta, lietais nér. Pàdeda kri-želų (nasypou slámu na zasetá pole), aby Bůh chránil, aby krupobití úrodu nerozbilo.

pėr-, pri-kálti „přivázat, připoutat“: Jaũ as pérkalau kárvi. Pérkalsu kumelaiti. Arkli prikalau ir atsigulau.

an-kliūti „uvíznout, dostat se“: Vilkas Ašmenõ(je) (v řece) unklùvi.

su-lėisti, -leidýti „nabrousit“: Galìstùvas delgei sulaisc. Šmìrgeli nusipirkau delgei sulaisdzìc.

pra-mėsti „dochutit, zahustit, rozmělnit“: Sàvo kirvi- unmėsk, tai bus pràmesta.

pa-nérti „utopit se“: Nuvė maudzeis ir panėrė. Nemokė plaukić ir panėrė, nustàpijo.

mu-niáukti „sklonit dolů“: sėdzi galvu nuniaukis.

plūksna „cibulová nať“: Aik atnešk plūksnų žalų, cibùlų plūksnų.

ragluolė „taková malá ryba“: Raguolė, tóka mažitė nereikalinga žuvitė.

sántis „síť na chytání ryb, naběračka“: Suncis vienám žuvávc (virtuvėje pavõras).

saulólaidis „slunečnice, sluneční květ“: Sėdzi un gonkėlu ir lùščija saulólaidzi. Pasodzinom vaikam saulólaidziu.

skìrpstis „krokev“: Skirpsčius un ilgino dėdam. Lótos (grebėstai) aina per žėdmū skìrpsci.

spurgà „pupenec, vrchol“: Ánas un pačós spurgõs sėdzi.

už-stóti „zabrat, ucpat“: Gérklob usto, sópa gérklob.

at-si-stóti „odstoupit, opustit“: Atsistà tu no mani.

svìrstis „tyč vahadla“: Ūsas prikártas prig svìrscei.

tašla „kvašená mouka, sladké jídlo“: Tãšlos su bùlbom pazdãrom.

tiktis, už-tikti, už-si-tikti 1. „přihodit se“: Ragi kap cikòsi. 2. „srazit se, trefit“: Užsìko labai skaũdzei, skaũdzei susmušė. Kóju usìcikau, kad jau negalių kap sópa.

an-si-trìnti „ušpinit se, zčernat“: I(š)skalàuna i vė unsitrina (oblečení).

vadžioti „pronášet v recitativu, říkat s melodií, zpívat“: Vadzóć ar pasakíć itù: giésmėbli.

iš-vélti „vytřeštit, vykulit (oči)“: Kur aini išvėlus akis? Vilkas sėdòs un kėlmo, akis išvėlė, duncis išlėpė.

vėpūtinė „vánice“: Ažpūstė vėpūcinė visus kelùs. Oj, kokà būvo tadù vėpūcinė.

žeibyti „třpytit se“: Skaudė(jo) – tep migo gálvu, tep žeibė akìsa.

III. Při pojednání o sémantických dialektismech nelze nezmínit sémantické výpůjčky neboli kalky. Úzké kontakty se slovanskými jazyky a dlouhodobá izolace nářečí se bezpochyby odrážejí i v systému gervėčského nářečí, zejména v lexiku. Proto se v nářečí

26

lze najít nemálo slov, která nejsou ani významem, ani tvořením charakteristická pro ostatní nářečí litevského jazyka. Mnohá z nich jsou svým významem, často i tvořením, analogická odpovídajícím slovům slovanských jazyků, zejména běloruštiny. Určit však, co jsou kalky a co jsou slova vzniklá samostatně, je vzhledem k příbuznosti baltských a slovanských jazykových systémů a podobnosti slovotvorných základů a jejich tendencí nesnadné. Například v litevštině (baltském jazyce) a běloruštině (slovanském jazyce) existuje nemálo starých společných pojmů, jejichž obsah tvoří tytéž sémantické rysy, srov. gaidys (lot. gailis): bělor. певень, пятух, пявун⁹, srov. giedóti (dziedāt): rus. петь, bělor. пець; rankena, rankėlė, ranktūris: rus. рукоятка, рукоять, ручка; užkala „část saní“: bělor., rus. набойка atd. Za kritérium jejich výběru by měla být považována také četnost užívání a zeměpisné rozšíření, jakož i příznačnost určitých slovotvorných modelů pro ten či onen jazyk v určitých významech. Proto bychom i u nejednoho slova z výše uvedené skupiny našich smíšených sémantických dialektismů našli v některé formální či obsahové složce více souvislostí s odpovídajícími slovy slovanských (běloruských) jazyků, například: nubūti, aždėti, gėryba aj. Mezi nářečními sémantickými dialektismy a kalky je tedy obtížné vymezit jasnější hranice bez hlubších a širších studií.

Dále uvádíme řadu zřetelnějších významových a formálních paralel mezi slovy v gervėčském nářečí a ve slovanských jazycích (zejména běloruštině):

balà „bláto“ (болота „téhož významu“): Balù šaltu dėjo (na bolavé místo na těle).

pri-būti,-būdýti „přibýt, přidat se, přibýt na objemu“ (:прибыль „přibýt“): Per gaidžo žūnksni: dienà pribūvo. Kiek sàmà jau tàs (hospodář), arúodas tas pri-būdo.

iš(si)-, prisi-, susi-duoti, -duodýti „zjevit se, ukázat se, objevit se“ (srov. выдаць, выдавацца, здавацца „jevit se, zdát se“): Jái išdavė, isidúodė, kad vištos. Būvo plòpimų, kū prìzidúoda. Ir pradėjo prìzduodzìc. Un tū kapù prìzdúodo. Ar akìsa suzdúoda, ar tep. Sanaũ itósa balósa suzdúodė.

at-si-eíti „vzpamatovat se, přijít k sobě“ (srov. rus. отойтись, bělor. адысціся „téhož významu“): Atseis ir būs sveikà.

pér-imti, -imdyti 1. „napadnout, chytit“: (srov. rus. перенять, bělor. пераняць „téhož významu“): Banditai périmdo mūs — „Kam jdete?“ 2. „potkat“: Gegùtė juõs pérėmė. Ir anà (fena) išlèk périmdzìc.

lìsti, až-, nu- lìsti „vejít se; vylézt nahoru, slézt“ (rus. лезть, bělor. лезць „téhož významu“): Bàčkon aštúonos asminkos lìndo. Aná ažlìndo un pėčiaus. Nulìndo tas Ivonė-lis no lìžės.

pri-si-mèsti „předstírat“ (srov. прыкідацца „téhož významu“): Prisimėtė kvarù (nemocným).

an-, pri- mùšti, -mušdyti „přibít“ (srov. набіць, прыбіць „téhož významu“). Ti ùnmùs-ta kuolai. Prig tám velanė́uo primūša tuˈ ratėli. Primùždė šlaustukùs akėčósa.

pìltis, apsì-, pìlti „sesunout se“ (srov. сыпацца „téhož významu“): Jéigu perdaug privérpa, tai pilasi, apsipila šūlai.

riñktis, an-, apsì-, ažsi-, nusì-, parsi-, užsi-rinkti „oblékat(-se), chystat(-se), svléci(-se), vyšňořit se, vzít si, přestěhovat se“ (srov. bělor. перабрацца, прыбрацца, сабрацца „téhož významu“). Nu, tai renkiės ir važùo par tėtù. Unrenka, rakščiñ pàdeda. Ji ir apriñko, apáudė. Cìgónkom apsiriñkiˈ vaikščoja. Tadù aš jù asirinkau par saũ. Priepìrė nusirinkdom. Kazakstanì būvi paskuì pérsirinko čà.

^⁹ Дыялекталагічны атлас беларускай мовы, Мінск, 1963, карта № 294.

27

rištis „...plést se, začít se tvořit (o ovoci, bobulích, zelenině)“ (srov. вязацца „t. j.“): Gal rištis geriau avūkai, kad lietūs (aby zapršelo).

sėdėti „dřepět, sedět na vejcích“ (srov. сядзець „t. j.“): Čā višťa sēdzi.

ap-sodinti „nasadit, zatlouct, upevnit“ (srov. аб-, на- садзіць, абсаджваць „t. j.“): Apsodik lopetu: Apsodinc reika kirvakoci.

pri-si-statýti, -statinėti „předstírat, dělat, jako by“ (srov. rus. представляться, bělorus. прыстаўляцца „t. j.“): Ānas neserga, cik tep prisstato. Negirtas ānas, cik prisstacineja, ka girtas.

pra-tekėti „protéct“ (srov. працякаць „t. j.“): Pūodas jau pratekē (jo).

tráukti 1. „hnisat“ (srov. рваць, нарываць „t. j.“): Āžraudonāvo pirštas, gāli trāukčē. 2. „zvracet“: Išgeris kad pradēs ānas trāukčē. 3. „odpalovat“: Traiška akmenis su dinanidu (dynamitem).

ap-trūkti „roztrhat se, zcuchat se, být potrhaný“ (srov. абарвацца, абарваны „roztrhaný, otrhaný“): Neprisriñkis, aptrūkis žmogus.

vėstis, až-vėsti 1. „dařit se“: Jām nešveda niekas. 2. „naložit kvas, zadělat“ (srov. завесці „t. j.“): Kap ažveda ālu, tai jau ir vaikščioja. Āžvešč samagōnu reika.

Z mnoha zde uvedených srovnání lze snadno vypozorovat, že pro přejatý význam se z nářečních morfémů podle slovanského slovotvorného modelu nejčastěji tvoří zcela nový útvar (srov. prisidžioti, atsieiti, prisimėsti), ačkoli nejedno z těchto slov se svou formou náhodou shoduje se spisovnými litevskými slovy (srov. apsodinti, prisistatyti, pratekėti), která mají zcela jiný význam. Že obsah slova — v tomto případě přejatý význam — je neoddělitelně spjat s původní formou, dobře dokládá adaptace tvaru slovesa se shodujícím se významem, srov.:

pa-si-pūlti „přihodit se, strefit se“ (srov. пападацца, папасціся „t. j.“): Paspuōle po põjezdu. Trīs būvo — paspuōle jāi (hrom).

pra-lēisti „doprovodit“ (srov. праводзіць „t. j.“): Pralāit net Varnōnisan vīrus. Kokan kiemi cigonkāites pralāisdem.

U těchto tvarů je kalkována pouze kořenová část. Prefixální slovesa tedy můžeme považovat pouze za částečné nebo smíšené kalky, na rozdíl od kalk čistých (jednočlenných nebo prostých sloves, srov. rištis, trāukti).

Seznam slov se změněným významem by byl neúplný, kdybychom nezmínili výpůjčky, které se v gervėčském nářečí užívají v jiném významu než v ostatních litevských nářečích, např.: diktūiti „vysvětlovat, tvrdit“: Senēlei tep diktūjo. Diktūjo ti āni susedi, net run-kom mokōdami. Razdiktūi tu mān, žmōgau, ungi kur āi.

kačerġāl|| kačerġāitē „hůl“: Su kačerġu apsispirč gerai. Kur mā kačerġāitē? Su kačerġēbī kulžuoja.

kadōkas „dřevák“: Kadōkai iš mā̃džo kōjas pagadzino.

prōvyti „vyprávět, vyprávět pohádku“: Ir dar kadū vaikām prōvijam pasakas. Kap pa-prōvija, tai ir laukān bijom išeit. Kad mōki, paprōvij. Aš daugāusa jau priprōvijau.

stōrasta „pasák“: Stōrasta gāne ir trūbijo. Jaū trūbija stōrasta.

V tomto článku je samozřejmě uvedena pouze malá část slov užívaných v různých specifických významech. Jejich úplnou registraci jsme navíc ani nezamýšleli (jak slovní zásoba gervěčského nářečí, tak celé nářečí vůbec si zaslouží samostatné rozsáhlé monografie). Největší pozornost zde byla věnována výběru sémantických dialektismů (v širokém smyslu). Jejich rozděle-

28

ním a seskupením jsme chtěli ukázat bohatství, rozmanitost a význam slovní zásoby gervěčského nářečí pro litevskou dialektologii a jazykovědu.

Hojnost výpůjček a kalků skutečně potvrzuje tvrzení, že slovní zásoba se mění rychleji než ostatní vrstvy jazykového systému (fonetika, morfologie). Nelze samozřejmě popřít ani to, že novinky ve slovní zásobě nejspíše snadno upoutají pozornost. Vedle sémantických novinek ve slovní zásobě je však v nářečí neméně mnoho velmi archaických dialektismů, z nichž nejeden by bylo vhodné označit přímo za archaismus, např.: kiemas, lazda, medžias, rakštis aj. Většina sémantických dialektismů gervěčského nářečí je obecně charakteristická pro rozsáhlejší oblast litevského jazyka, zejména pro východní a jihovýchodní okraj litevských nářečí. V samotném okolí Gervėčiai bylo zaznamenáno jen několik slov s pozměněným významem, např.: bradinys, dušintis, javas, ląpai, lobūtis, ižti. Význam většiny uvedených dialektismů se tedy utvořil ještě v době, kdy okolí Gervėčiai přímo sousedilo s hlavní oblastí litevského jazyka. I mnoho odpovídajících kalků lze nalézt v sousedních okrajových litevských nářečích, v těchto nářečích však mohly vzniknout také nezávisle, v důsledku podobných podmínek a kontaktů se slovanskými jazyky. Obecně může být vhodně vybraný a zpracovaný nářeční lexikální materiál pro historickou srovnávací jazykovědu neméně důležitý než fonetické a morfologické údaje nářečí.

Ze sémantických dialektismů gervěčského

(lit. Gervėčiai) litevského nářečí

А. ВИДУГИРИС

Shrnutí

Článek věnuje značnou pozornost výběru a seskupení sémantických dialektismů gervěčského nářečí (na území BSSR, v Grodenské oblasti, Ostrověckém rajónu) jak podle obsahu (významu), tak podle formy. Konstatuje se, že naprostá většina sémantických dialektismů (např.: bidė „houba“, būklė „život“, dångstis „střecha“, gāras „horní část pece“, gylỹs „ovád“, klegėti „mluvit“, krutėti „pracovat“, laidýti „dojit“, lãkštas „list“, laukas „plešatý“, mėslas „odpadky“, trąšos „hnůj“, veizdėti „hledat“) jsou charakteristické téměř pro celé východní nebo jihovýchodní území litevského jazyka. Některá z nich (např. kiemas „vesnice“, lazdà „líska“, mėdžias „les“, rakštis „rakev“) jsou prostě archaismy. Vysvětluje se to tím, že okolí Gervėčiai (podle archivních údajů) mělo až do poloviny 19. století přímé spojení s hlavním územím litevského jazyka. Jen malý počet sémantických dialektismů svým významem nepřesahuje hranice gervěčského nářečí (např. bradinỹs „rybářská síť na tři“, dùšintis „zlobit se“, jãvas „nečištěné zrno“, lãpai „polévka z tuřínových listů“, lōbutis „pramének“, īžti „hrát si“ aj.). V důsledku kontaktů se slovanskými jazyky (zejména s běloruštinou) se v nářečí objevilo mnoho kalků, např.: balà „špína“, atsieiti „probrat se, ožít, zotavit se“, périmti „napadnout; potkat“, lįsti „lézt (na strom)“, rištis „zavazovat se“ aj.

29