L I E T U V I Ų T E R M I N O L O G I J A

L I E T U V O S T S R M O K S L Ų A K A D E M I J A

Z. ZINKEVIČIUS

LITEVSKÁ SLOVNÍ ZÁSOBA V EVROPSKÉM CESTOVNÍM PRŮVODCI Z ROKU 1724

Roku 1724 vyšla v Lipsku cestovní příručka po Evropě „Leit-Stern der Reifenden“¹. Skládala se ze tří částí, z nichž každá měla vlastní paginaci: první (152 s.) obsahovala soubor modliteb a duchovních písní, které byly tehdy na cestách zapotřebí, ve druhé (48 s.) byly sepsány lékařské rady a recepty na léky a ve třetí, nejrozsáhlejší části (215 s.), byly popsány evropské země a pojednávalo se o všem, co souviselo s cestováním po nich.

Na začátku publikace je připojena poměrně rozsáhlá (10 s.) předmluva L. J. Feleria. Datum jejího sepsání je uvedeno jako 29. 2. 1681. Kniha tedy musela být připravena téměř o půl století dříve, než byla vydána. Obsahuje tudíž údaje z druhé poloviny, či dokonce poloviny 17. století. Kniha sama vyšla v praktickém kapesním formátu, byla vytištěna drobným písmem a ve všech ohledech uzpůsobena k používání na cestách.

Nejvíce nás zajímá třetí část této publikace, v níž se pojednává o Litvě a litevštině a jež obsahuje dosud neznámý seznam litevských slov a vět s německými překlady.

Tato část má vlastní titulní list a samostatný nadpis, jako by šlo o samostatnou knihu². Jako její autor je uveden Gottfried Kirch. Jak je patrné z jeho titulu uvedeného přímo v záhlaví (der Stern-Kunſt Ergebenen) a v předmluvě L. J. Feleria (in der Aſtronomie

¹Kniha zvyklostí té doby má dlouhý název. V úplném znění: Unentbehrlicher dreyfacher Leit-Stern der Reißenden / So dieſelben richtig leitet I. 3u wahren Gottesfurcht durch D. Joh. Habermanns Morgen- und Abend-Segen, und andere Gebeth und Lieder / II. 3u erwünſchter Geſundheit durch einen kurtzen Unterricht von Erhaltung derſelben und Verſchreibung heilſamer Hülffs-Mittel / III. 3u richtiger Brkänntniß der Wege durch Gottfried Kirchs, Europäiſchen Wandersmann, dem etliche Kupffer beygefügt / in welchen die Wege und Städte auf eine gantz neue Art gezeiget werden. Mit einer Vorrede L. Joachim Fellers, Poëj. P. P. auf der Univerſität Leipzig. Mit Churfürſtl. Sächſ. Privilegio. Leipzig, 3u finden bey Gottfried Heſſens Witbe. Anno 1724. – Jeden exemplář této knihy se nacházel v Rize u prof. M. Rudzise, který jej laskavě zapůjčil autorovi tohoto článku k nahlédnutí. Za to mu zde budiž vysloveno srdečné poděkování. Později tento exemplář věnoval knihovně Vilniuské univerzity (je uložen v oddělení vzácných tisků).

²I zde se titul vyznačuje svou délkou: Evropan na cestách, který jako věrný společník na cestách co nejstručněji popisuje země a království Evropy; jako tlumočník také podává dobré informace o nejběžnějších jazycích těchto zemí, bez nichž by se cestovatel jen stěží obešel. Dále lze najít různé početní tabulky, které slouží jednak k výměně domácích a cizích mincí, jednak k nákupu a prodeji, a jiné zase k výpočtům času a místa. Vše je uspořádáno a vydáno ku prospěchu cestovatelů Gottfriedem Kirche, oddaným hvězdářskému umění. Lipsko, k dostání u vdovy Gottfr. Hessena, roku 1724.

15. Lietuvių terminologija

225

wohlgrįndete Mann), nejspíše šlo o známého německého astronoma Gottfrieda Kircha (1639–1710). L. J. Feler považuje autora za významného sestavovatele kalendářů. A skutečně, astronom G. Kirch se až do roku 1700, kdy byl pozván do právě zakládané Akademie věd v Berlíně, živil sestavováním kalendářů³. Tato okolnost činí náš předpoklad téměř nepochybným.

V pojednávané části publikace se nejprve stručně probírá zeměkoule, poté Evropa a následně jednotlivé tehdejší evropské země, postupuje se přitom od západu k východu (s. 6–79). Kromě Německa jsou podrobněji probrány Španělsko, Francie, Čechy (tj. Česko), Uhry, Turecko, Itálie, Anglie, Švédsko, Polsko a Litva. Jsou připojeny seznamy nejpotřebnějších slov a vět v jazycích těchto zemí, určené cestovatelům. Ostatní tehdejší evropské země (Portugalsko, Dánsko, Norsko a Moskevské knížectví) jsou probrány stručněji a ukázky jejich jazyků nejsou uvedeny.

Následují rozsáhlé kapitoly (s. 79–215), které obsahují různé nákresy, jež mají cestovateli pomoci orientovat se v zeměpisu, a rozmanité tabulky, které mu usnadňují počítání (např. peněz) a orientaci v cizích měnových a měrných soustavách apod. Velký prostor je věnován kalendářním záležitostem, například jsou uvedeny tabulky svátků, určování času, měsíčních fází aj. a poměrně rozsáhlé popisy jejich používání.

Níže je uveden celý text o Litvě a litevském jazyce (s. 73–78).

Lithauen.

Litevský jazyk nemá s polštinou vůbec žádnou příbuznost. Jinak je tato země ze všech zemí náležejících ke Koruně polské největší, má titul velkoknížectví a právě tolik úřadů a služeb jako samo Polsko. Vilna neboli Wilde je jejím hlavním městem; zde se lze setkat s tolika různými náboženstvími a vyznáními jako snad nikde jinde na světě a každý týden se zde slaví tři sabaty neboli dny odpočinku: Turci v pátek, Židé v sobotu a křesťané v neděli. Litevská provincie má 10 vojvodství: 1. ve Vilně, 2. v Grodně, 3. v Minsku, 4. v Novogrudoku, 5. v Brestu, 6. ve Volyni, 7. v Polocku, 8. ve Vitebsku, 9. v Minsku a 10. v Mstislavli. Tato vojvodství jsou jako vévodství. Litevský jazyk se rozšířil do Pruska a užívá se zejména mezi prostým lidem v Memelu a Tylži.

Litevsky.

Německy.

Deews | Bůh. Dona | Chléb. Allaus | Vesnické pivo. Piewe | Městské pivo. Meſſa | Maso. Malka | Dřevo. Drubka | Sůl. Swieſta | Máslo. Keſe | Sýr. Schaukſta | Lžíce. Tolerus | Talíř. Bindus⁴ | Mísa. Schowis | Ryby. Schirna | Hrách. Ropes | Tuřín.

Kruſchtina | Kroupy. Ruckpiwe | Ocet. Pußpiwe | Poloviční pivo | neboli stolní pivo. Skincks | Slabé pivo. Ognes | Oheň. Schaudey | Sláma. Schenes | Seno. Awiſcha | Oves. Meſche | Ječmen. Rugai | Žito. Lapene | Zelí | kapusta. Käpure | Klobouk. Mutze | Čepice. Miles | Tkanina | látka.

³ Biographisch-Literarisches Handwörterbuch zur Geschichte der Exacten Wissenschaften… gesammelt von J. C. Poggendorff, I, Leipzig, 1863, p. 1257.

⁴ Možná místo Indus, tj. nádoba?

226

Aude klos | plátno. Jauthis | vůl. Karwe | kráva. Arklis | kůň. Awis | ovce. Eritīs | jehně. Oda | kůže. Kurpes | bota. Buxwos | kalhoty. Streplis | punčochy. Pirſchines | rukavice. Schmogus | muž. Moteriſchka | žena. Jumprowa | panna. Geſellis | tovaryš. Kudikis | dítě. Weirs⁵ | chlapec. Margeike⁶ | děvčátko. Konings | pán. Pohns | pán. Schupohna | paní.

* * * * * * * *

Gerey | dobrý. Picktey | zlý. Trumpoß | krátký. Ilgis | nebo Elks | dlouhý. Platos | široký. Sauros | úzký.

Čísla.

Wenes | jedna. Du | dvě. Trieß | tři. Keturī | čtyři. Penki | pět. Scheſche | šest. Septine | sedm. Aſchtone | osm. Dewine | devět. Deſchims | deset. Winolke | jedenáct. Dwielika | dvanáct. Trelika | třináct. Käturolika | čtrnáct. Penkulke⁷ | patnáct. Scheſcholika | šestnáct. Septinolke | sedmnáct. Aſchtonolika | osmnáct. Dewinolke | devatenáct.

⁵ tj. Wiers.

⁶ Možná místo Margeite, tj. děvče?

⁷ -ulke místo -olke.

⁸ tj. Dwidelchims.

⁹ Místo Svečiks

15⁺

Dwike/chims⁸ | dvacet. Dwidelchims erwena | 21. Trieß deſchims | 30. Schimtes | sto. Tuxtontis | tisíc.

Aſch | já. To | nebo Tu | ty. Juß | vy. Mana | můj. Tawa | tvůj.

Keip brangu? jak drahé je toto? Keip wardu? jak se toto jmenuje? Ant Lituſchki | litevsky. Wokiſchka | německy. Armoki wokiſchka? umíš německy? Ja | ano. Moku | umím. Armocki Letuſchka? umíš litevsky? Aſch ni moka | neumím. Laps nieds | dobré ráno. Labu denu | dobrý den. Laps wackar | dobrý večer. Decku | mnohokrát děkuji. Sweiſ⁹ parejes | vítejte. Po kam? kolik? Dunes | chléb. Arnori Donas? chceš chléb? Dog Donas | dej mi chléb. Arfaug nori | kolik chceš?

227

Uſch Graſchi | za groš.

Uſch riß Groſchi | za 3 groše.

Dej mi.

Stopa Pie-wa | jedna látka piva.

Puß Stopa | půl látky.

Pojď sem.

Eich ſchalm¹⁰ | jdi pryč.

Mlč.

Lieckeieck¹¹ Burna | drž hubu.

Co chceš?

Jeden loket látky.

Keip | jak | Dang¹² | mnoho | Mile | mil | tra¹³ | je | až | k | Mümela | Mómmel.

Keip dang¹² Mile ira ik | kolik mil je až k | Mümela? Kolik mil je až do Mómelu?

Keip ptoli ¹⁴ ira Thilſcha | jak daleko je až do Thilſe.

Chci jíst.

Chci pít.

Aš chci spát | ich will schlafen.

Kam chceš jít? wo willst du hingehen?

Odkud přicházíš? von woher kommst du?

Odkud jsi¹⁵? woher bist du?

Co jsi? was bist du?

Co jsi zač? was bist du vor einer?

Prosím tě | ich bitte dich.

Ukaž mi | zeige mir |

Přímou cestu | den rechten Weg | do Královce.

Jdi | touto | cestou. Potom najdeš | dvě cesty.

Pak jdi dobrou cestou | tedy se vydej doprava;

Ne doleva | nicht zur Linken.

Není tu někde nějaký Němec? ist nicht wo ein Teutscher hier;

Tak ať přijde | lass ihn herkommen.

Chci | s ním | mluvit.

Kde je hostinec? wo ist das Wirtshaus | oder der Krug.

Aſch melſcho | prosím tě | palleiki ma | ponech mě | per ſchi Nakti | přes tuto noc.

Arnâ galbu¹⁶ aſch | nemohu | ſchie Nakti | tuto noc | paß juß | u vás | per Nakt woti | zůstat přes noc?

Aſch ná per ma nau tawe | nerozumím ti.

Aſch ná daug moku Letowiſchke | neumím moc litevsky.

Ant kur eiti ſchib Kális? kam vede tato cesta? Ant Karlatſch | do Královce.

Pozn. V litevském jazyce se nikomu nevyká¹⁷, nýbrž všem se tyká¹⁸, ať je kdokoli.

Dews dus dantes | Bůh dal zuby; Dews dus Donas | Bůh dá také chléb.

Litevské mince.

Tolerus | tolar | je říšský tolar.

Puſſe Tolerus | půl tolaru.

¹⁰ tj. Eick ſchalin.

¹¹ tj. Leickieck.

¹² tj. Daug (mnoho).

¹³ tj. ira „je“.

¹⁴ tj. Keip toli.

¹⁵ tj. eſſi.

¹⁶ tj. gallu.

¹⁷ niemand geihrzet „nikdo není oslovován ‚Vy‘“.

¹⁸ gedutzet „oslovován ‚ty‘“.

228

Roudonas Akfinas | červený zlatý gulden | to jest | dukát | má hodnotu 2 tolarů.

Akfenas | zlatý | 3 zlaté jsou 1 tolar.

Grifina | marka: 9 marek jsou 2 tolary.

Grafchis | groš: tři polské groše tvoří 1 käyfer-groš; 30 polských grošů je 1 zlatý | 3 zlaté jsou 1 tolar.

Tretſchokis | důtchen | 30 těchto mincí tvoří 1 říšský tolar.

Scheſchroks¹⁹ | 2 důtcheny | nebo 6 polských grošů.

Tripölkes | 3 pölcheny | je 1 brommer | neboli jeden a půl polského groše.

Schillingas | šilink | 3 šilinky | tvoří 1 polský groš. Aschtonolikincjes | 18 polských grošů: 5 takových mincí tvoří 1 říšský tolar.

Při srovnávání litevských mincí s míšeňskými lze použít čtvrtou směnnou tabulku.

Kdo cestuje, musí si dávat pozor, aby neutrpěl ztrátu na penězích: na některých místech se totiž za říšské tolary a dukáty požaduje velmi vysoké přirážka, a to i za jiné dobré mince, například za dobré osmigrošové kusy, které se zde nazývají zlaté, a za šestnáctigrošové kusy, jimž se zde říká 2 zlaté.

Maſtos | loket.

Pundas | libra.

Armines²⁰ | kámen.

Čtvrtina | jeden Scheffel.

Čtvrtinový díl | jedna čtvrtina.

Dialekt litevských slov je aukštaitský. Musela být převzata od Litevců ve Východním Prusku. Dokládá to především slovní zásoba, která je pro ně typická, např.; Buxwos (=bükswos < něm. Büchsen) ‚kalhoty‘, Eritis (=ėrytis) ‚jehně‘, Gefellis (něm. Geselle) ‚učeň, pomocník, tovaryš‘, ja (< něm. ja) ‚ano‘, Jumprowa (=jūmprova < něm. Jungfrau) ‚slečna‘, Keſe (srov. kéžas < něm. Käse) ‚sýr; tvaroh‘, Kruſchtina (srov. kruštinė, kruštienė) ‚kroupy z roztlučeného ječmene‘, Lapene (=lapiėnė) ‚zelí‘, Mutze (=mūce či mūčė < něm. dial. mutze) ‚čepice‘ (srov. Kápure = kepūre ‚klobouk‘), Piewe (srov. pývas < pol. piwo) ‚kupované pivo‘ (srov. alùs „domácí pivo“), Pußpiwe (=pūspŷvė, srov. něm. Halbbier) ‚stolní pivo‘, Ruckpiwe (=rūgpŷvė) ‚ocet‘, Skincks (=skinikis) ‚slabé domácí pivo, kvas‘, Stopa (=stópa < něm. dial. stóp) ‚míra tekutiny o objemu asi 1½ litru‘ (srov. Stopa Piewa ‚stópa piva‘, Puß Stopa ‚půl stopa‘), Streplis (=strėplės či štrėplės z něm. Strümpfe v dialektální podobě) ‚punčochy‘, Tolerus (=toliėrius) ‚talíř‘, Schupohna (=žīupōnė < staropol. župani) ‚paní‘.

V litevských větách se zmiňují města Východního Pruska Královec (dial. Karliáučius), Tilže (Thilſcha), Klajpeda (ik Mūmela ‚do Klajpedy‘).

Fonetické vlastnosti slov rovněž ukazují na „krátký“ dialekt Litevců z Východního Pruska, srov. redukci koncovek: Dews (=diėvs) ‚bůh‘, Pohns (=pōns) ‚pán‘, Laps rieds (=lābs rýts < lāps ríc) ‚dobré ráno‘, g. sg. Mana (=màna) ‚mého‘, Tawa (=tāva) ‚tvého‘ atd. Zápis Akfenas ‚zlato‘, Roudonas Akfinas ‚červené zlato‘, ant Karlatſche ‚do Královce‘ nás orientuje k té části tohoto „krátkého“ dialektu, v níž se přízvučné ūu, úi, éi monoftongizují (mění na á, é). Dále srov. d. sg. ma (=mą) ‚mně‘, i. sg. m. jim (nejspíše zkreslená východopruská litevská forma juom nebo utvořená podle patìm ‚sám‘) ‚jím‘, 3. praes. eiti ‚jde‘, pareit

¹⁹ tj. Scheſchtoks.

²⁰ tj. kamenné.

229

‚vrací se, přichází‘, adv. Ichá (var. fchie, tj. še) ‚sem, zde‘, které se v tehdejších litevských nářečích Východního Pruska používaly poměrně široce.

Krátké samohlásky u, i se zřejmě vyslovovaly velmi otevřeně. Často byly zaznamenávány písmeny o, e, např. Ognes ‚oheň‘, Schowis ‚ryba‘, Platos ‚široký‘, βo ‚s‘, melſcho (< meldžiu) ‚prosím‘, Elks ‚dlouhý‘, er ‚a‘, Scheſche ‚šest‘, a. pl. dantes ‚zuby‘ atd.

Je možné, že ne všechna slova pocházejí z téhož dialektu. K tomuto předpokladu vedou doložené dublety, např. Ilgis | oder Elks | lang neboli To | oder Tu | du. V zápisu Labu denu | guten Tag bychom mohli rozpoznat koncovku akuzativu východních Aukštaitů. Dále srov. g. sg. Donas ir Dunes ‚chleba‘, 2. sg. imper. Dog ‚dej‘ vedle 3. fut. dus ‚dá‘. Druhé příklady těchto dvojic umožňují předpokládat dialekt jižních Žemaitů. Tři další slova jsou zapsána s i (tj. ī) namísto očekávaného e (= v aukštaitštině ie): Wokitſβ ‚Němec‘, Winolke ‚jedenáct‘ a Ant Lituſchki ‚litevsky‘. Poslední dvě slova jsou silně zkreslená. Poslední mohlo mít i vlivem německého (auf) Lithauisch, srov. Letowiſchke ‚litevsky‘. Vedle Winolke ‚jedenáct‘ se píše Wenes ‚jeden‘ (s e = ie; k -lke srov. Trielika ‚třináct‘). Kromě uvedených příkladů se jinak všude místo uo, ie současné spisovné litevštiny píše o, e (ee).

Za žemaitský rys lze považovat také občasnou monoftongizaci koncovky -(i)ai, např. n. pl. Schirna ‚hrách‘, Meſche ‚ječmen‘, adv. wokiſchka ‚německy‘, Letowiſchke ‚litevsky‘.

Osoba, která sepsala litevské jazykové příklady, musela být Němec. Dokládá to nerozlišování měkkých a tvrdých souhlásek, srov. Schaudey ‚sláma‘, Rugai ‚žito‘, Sauros ‚úzký‘, Kāturo lika ‚14‘, Dewinolka ‚19‘ atd. Špatně také rozlišoval neznělé souhlásky od odpovídajících znělých, např. rieds ‚ráno‘, Artaug ‚nebo hodně‘, Dog ‚dej‘, Grifina ‚hřivna‘. Místo nominativu někdy zapisoval tvary jiných pádů, např. Allaus | Dorff-Bier, Swieſta | Butter, Schaukſta | Löffel. Celkově se dotyčná osoba v litevském systému koncovek orientovala špatně: jak bývá u Němce typické, často psala -es, -e místo -as, -a, někdy zaměňovala i jiné koncovky, např. Schenes ‚seno‘, Miles ‚milý‘, Wenes ‚jeden‘, Schimtes ‚sto‘, Septinolke ‚sedmnáct‘, Trumpoβ ‚krátký‘, Uſch triβ Groſchi ‚za tři groše‘, du Kāle ‚dvě cesty‘ a podobně.

Špatnou znalost jazyka dokládá také spojování či rozdělování slov na nevhodných místech, např. Armoki ‚zda umíš‘, Artaug ‚nebo hodně‘, Arnā ‚nebo ne‘, Keip ptoli ‚jak daleko‘, Aude klos ‚plátno‘, per Nakt woti ‚přenocovat‘, nā per ma nau (=nepermanau) ‚nerozumím‘. Mohou to však být také tiskové chyby. Je třeba uvést, že v této knize jsou nepřesně zapsána nejen litevská, ale i slova jiných jazyků, připojená k popisům příslušných zemí. Příklady z polštiny jsou téměř stejně zkreslené jako litevské.

Pravopis litevských příkladů je přehnaně německý, např. ie místo y (Trieβ ‚tři‘, Dwielika ‚dvanáct‘, rieds ‚ráno‘ …), ei místo ai (Keip ‚jak‘, palleikik ‚podrž‘, Berteiniβ ‚čtvrtina‘ …), zdvojování souhlásek po krátké samohlásce (Allaus ‚piva‘, millo ‚mouky‘, Schillingas ‚šiling‘ …). Písmenná skupina sch označuje nejen litevskou souhlásku š, ale i ž, a dokonce afrikátu dž: Schowis ‚ryba‘, Awifcha ‚ječmen‘, Schmogus ‚člověk‘, Melſchu ‚prosím‘ atd.

Nepodařilo se nalézt žádné doklady, že by G. Kirchas sám litevsky alespoň trochu uměl. Nejspíš mu litevské příklady, stejně jako příklady v jiných jazycích, zapsali jiní lidé. Informátorem byl pravděpodobně nějaký Němec, který ve Východním Prusku pobýval delší dobu.

230

3. ZINKJAVIČIUS

LITEVSKÁ LEXIKA V EVROPSKÉM PRŮVODCI Z ROKU 1724

Shrnutí

Poprvé se zveřejňuje seznam litevských slov a frází, jakož i informace o Litvě a litevském jazyce obsažené v knize „Leit-Stern der Reisenden“, vydané roku 1724 v Lipsku. Zjišťuje se, že kniha byla sestavena dříve a zveřejněné údaje pocházejí z druhé poloviny, nebo dokonce z poloviny 17. století. Zdrojem litevského textu byla hovorová řeč Litevců ve Východním Prusku, lze však nalézt také některé prvky jiných dialektů. Informátorem autora byla neznámá osoba, s největší pravděpodobností Němec, který nějakou dobu žil ve Východním Prusku.